Ve stínu lze vytvořit velmi krásná zákoutí s příjemným posezením pro horké letní dny i pro podzimní meditaci. Stačí respektovat přírodní zákonitosti, vybrat správné druhy flóry a doplnit scenérie vhodnými přírodními materiály. Celkové designové doladění je potom záležitostí osobního vkusu s ohledem na celkovou koncepci zahrady či daného místa v zahradě.
Členitost prostoru
Většina zahrad je členitá, často jsou v nich umístěny různé stavby, sochy, stromy a další objekty, které vrhají stín. Největší potíž bude asi se strmými severními svahy stíněnými vysokou zdí. Slunce sem nedosáhne, na půdu dopadá slabé rozptýlené světlo a je tady podstatně chladněji a vlhčeji. V tomto případě je dobré si rozmyslet, zda v těchto místech sázet rostliny, nebo zda povrch prostě jen srovnat a využít třeba pro stinné zákoutí s kamennou kompozicí a vodními plochami a stínomilné rostliny, stromy a keře budou jen jejich doplněk.
V užitkové zahradě může být ve stínu i kompost či domek na nářadí. Stinná místa lze rovněž ponechat přírodě, jako kus divočiny s pítkem pro ptáky a domečkem pro zvířátka a hmyz. Do stinných zákoutí lze chodit také na houby. Krása kozáků a křemenáčů se ukrývá většinou pod břízami a osikami, vyšší koncentrace klouzků pod modříny a při troše štěstí najdete i voňavé jedlé hřiby pod staročeskou lípou.
Rostliny do polostínu
„Některé rostliny vyžadují výhradně slunná místa, ale jiné v polostínu nebo i na stinných stanovištích buď rády porostou, nebo tyto podmínky alespoň tolerují,“ vysvětluje Jana Nováková. „Záleží také na tom, jaké další podmínky bude dané prostředí mít. Zda bude stíněné stále, nebo jen v určitou část dne a také ve kterou dobu. Zastínění v horkém poledni může být pro řadu rostlin i výhodné.“
Důležité je podle naší průvodkyně rovněž posoudit, jde-li o souvislý stín budovy, nebo stín vzrostlého kompaktního jehličnatého stromu, či naopak jemnější stín některých méně větvených listnáčů. S tím totiž souvisejí vláhové poměry: „Na rozdíl od vzrostlých stromů s vyvinutým kořenovým systémem budovy vláhu neodebírají. Navíc jehličnany nebo husté listnáče nepropouštějí dostatek dešťových srážek skrze svou korunu až k bylinnému patru pod nimi,“ dodává a vede nás pod stálezelené jehličnany, kde je stín celoročně hustý. Možnost srovnání se poté nabízí v prostředí pod listnatými stromy, kde mohou na jaře před jejich olistěním růst i světlomilné rostliny.
Rozdělení stanovišť
Stanoviště rozděluje Jana Nováková na dvě skupiny: první se vyznačuje tím, že kromě stínu je zde také sucho (typicky pod vzrostlými jehličnany nebo kompaktními skupinami hustých listnáčů) – tato stanoviště se podsazují nejhůře, výběr druhů je omezený. Druhou skupinou jsou polostinná, nebo většinu dne stíněná stanoviště, jejichž půda ale zůstává po většinu roku příznivě vlhká. V přírodě se vyskytují třeba v lužních lesích a jejich jarní aspekt (tj. soubor bylin vegetujících před olistěním stromů) je barevný a krásný.
Mnohé z těchto druhů lze využít i v našich zahradách: „Druhy, které snesou takzvaný suchý stín, jsou pro zahrádkáře velmi cenné, protože jich není mnoho,“ podotýká naše průvodkyně a jako příklad uvádí paznehtník (akant), brambořík, zvonek kopřivolistý, bělavě kvetoucí hvězdnice (h. rozkladitá a h. velkolistá), z druhů zajímavých listem pak bergénie a telima, některé plazivé půdopokryvné druhy – břečťan, barvínek menší, mochničky, hluchavka pitulník se stříbřitými listy, jahodka indická, jejíž plod připomíná jahůdku, ale není jedlý, jestřábník chlupáček a další.
Pro vlhčí stanoviště pak představuje výběr z většího počtu druhů a odrůd: „Podle vzoru přírodních lesních společenstev lze do zahrady vysadit třeba populární česnek medvědí, dymnivky, plicník, samorostlík klasnatý, kopytník se zajímavými, kopýtka připomínajícími listy a nenápadnými hnědavými květy, kokoříky, jarmanku větší, violky či udatnu lesní. Prosperovat budou i různé kapradiny, ostřice, biky a trávy – lesní a pasekové druhy, například úzkolisté kostřavy, metlice trsnatá, třeslice prostřední a další,“ dodává Jana Nováková.
Jako nepůvodní druhy pak uvádí sasanky japonské, hvězdnici nestařcovitou, škornici se zajímavými, křížek připomínajícími květy, mitrovničky s okrasnými listy, bohyšky a dlužichy v různých kultivarech, rozličné zvonky či jednu z největších bylin – zcela nepřehlédnutelnou rodgézii.
Do zastíněných míst se sázejí také azalky a rododendrony, hortenzie, bobkovišně, ptačí zob, dřišťály, z původních druhů pak svída, meruzalka alpinská, brslen nebo zimolez obecný, z popínavých rostlin pak převážně původně lesní druhy – chmel, břečťan, klanopraška čínská (Schisandra), ale také loubince, hortenzie řapíkatá a plaménky.
Náš tip pro užitkovou zahradu |
| Zeleninový záhon na mírně stíněném místě má ve žhavých suchých obdobích své výhody. Mohou tady růst: kapusta, petržel, pórek, vodnice, mrkev, červená řepa, česnek, špenát, salát, rukola, mangold a různé brukvovité salátové listy. Také rebarbora, jedlé šťovíky a i v zimě zelená batolka (Claytonia). Z bylinek máta a meduňka (ovšem nebude tak aromatická, takže pokud máte možnost zvolit jiné stanoviště, na slunku jí bude lépe), pažitka a tzv. čínská pažitka (česnekopažitka), zimní cibule a z planých bylin již zmíněný česnek medvědí a česnáček (ten se spontánně šíří semeny). Do (polo)stínu lze vysadit i některé ovocné druhy, například višeň, bez černý i v různých nově vyšlechtěných ovocných kultivarech, rybíz, angrešt, jostu, ostružiník či aronii. Ovoce uzrálé ve stínu bývá obvykle šťavnatější a chuťově jemnější, ale méně výrazné. |
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz
Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jana Nováková
