Téměř na každém pozemku se najde situace, kdy je třeba překonat výškový rozdíl. K tomu účelu jsou vhodné schody nebo stupně. Aby mohl schod plnit svou funkci co nejlépe, je třeba, aby byl nejen estetický, ale především pohodlný a bezpečný.

Zahradní schody musí být ještě lepší než schody v domě. Působí na ně všechny povětrnostní vlivy od horka přes déšť až po sníh a mráz. Proto musí být z materiálu, který je pevný, stabilní, mrazuvzdorný a pokud možno dlouhověký.

Technologie monolitických schodů je prověřena staletími – materiál: žula.Nesmí být příliš kluzké, ani za mokra! Zahradní schody musí být dokonale tvarovány – nášlapná hrana by měla být rovná, ale nesmí být nebezpečně ostrá. Ani po hraně byste neměli sklouznout.

Monolitický schod

Je nesporné, že nejlepší zahradní schod je vyrobený z jednoho kusu materiálu. A tím může být kámen, beton a s výhradami i dřevo. Kromě celistvé hrany a povrchu je takový kus i dostatečně těžký a tím stabilní – po správném uložení se opravdu už ani nehne. Pro představu: 1 metr dlouhý stupeň z betonu váží kolem 150 kg! Toto řešení má mnoho výhod: kromě již uvedené hrany a povrchu se takové schodiště i velmi dobře buduje a je méně náročné na lidskou práci i konstrukci základů. Pokud je z odolného materiálu, vydrží mnoho desetiletí v původním tvaru. Betonový monolitický schod je na pohled sice „jen“ kus betonu, ale zdánlivá primitivnost je odpovědí na všechny požadavky, které na schod klademe. Schody se vyrábí v různých povrchových úpravách a barvách. Nejběžnější je hladký, pískovaný a vymývaný povrch.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kamenný monolitický schod

Na tomto obrázku je zřejmý způsob pokládky monolitických schodů i kamenné dlažby. Betonová patka samozřejmě zmizí pod zemí. Schody se staví odspodu na zhutněný štěrkový základ a polosuchý beton. Přední hrana je kvůli odtoku vody a komfortu chůze o cca 0,5–1 cm níže.Kamenné schody se budují po tisíciletí stále stejnou metodou. Pro jejich výrobu musí být použit kámen, který je dostatečně tvrdý a odolný vůči nepřízni počasí. Důležitá je především mrazuvzdornost: materiál nesmí být příliš porézní, takové bývají některé druhy opuky a pískovce. Do pórů vniká voda, zmrzá a způsobuje odlupování vrstev z povrchu. Kromě toho se ve vlhkých pórech uchycují řasy a mechy, schody jsou pak nebezpečně kluzké. Většinou je nežádoucí i změna vzhledu (zezelenání). Pro výrobu schodů se dobře hodí například žula, křemenec, rula, čedič, syenit, tvrdé druhy pískovce, vápenec a mramor. Povrchová úprava kamene může být různá – broušená, pískovaná, otryskávaná, pemrlovaná…

IDEÁLNÍ MÍRY PRO SCHODY

Jistý pan Alwin Seifert z Německa věnoval 40 let svého života zkoumání nejvhodnějšího poměru mezi výškou schodu a jeho šířkou (hloubkou). Vycházel z průměrné výšky Středoevropanů a dospěl k matematickému vzorci 2v+š = 63 cm, přičemž „v“ je výška schodu, „š“ jeho šířka. Čím více se součtu 63 přiblížíte, tím lépe. Přehled rozměrů pohodlných schodů naleznete v tabulce, přičemž za nejpohodlnější výšku se považuje 16–17 cm. Číslo 63 a jeho násobky je také veličina, která se přičítá k šířce schodu, pokud je stupeň delší (podesta). Při výšce schodu 15 cm platí např.: 33 + 63 = 96 cm.

Betonové monolitické schody jsou jedním z nejlepších způsobů, jak vybudovat v zahradě kvalitní schody.Schody z více kusů

Nejběžnější metodou při stavbě schodů z více prvků je vytvoření pevné hrany a následné vyplnění prostoru za ní. Hranu lze zbudovat z větších a vhodně tvarovaných kamenů nebo palisád. Je třeba ji dobře zakotvit tak, aby se nevyvracela. I v tomto případě ale dbejte zásady, aby nášlapná hrana byla co nejrovnější. Zbytek schodu za hranou pak můžete zadláždit nebo jen zasypat drtí nebo kamenivem. Tato varianta má mnoho podob a jako materiál využívá především kámen a beton.

Dalším způsobem výstavby schodů je litý betonový základ, který se obkládá keramickým nebo kamenným obkladem. Ačkoli je tato metoda u nás oblíbená, nelze ji moc doporučit. V našich klimatických podmínkách se nedaří dlouhodobě fixovat obklad k podkladu (mráz) a rovněž sám obklad – především keramický – je často nedostatečně mrazuvzdorný. Následkem toho se odlepuje, praská a jinak poškozuje.

text a foto: Jiří Prouza

logo MessengerPoslat Messengerem