Pohodlné sekání trávníku riderem

Sečení trávy s klasickou sekačkou je poměrně namáhavá práce. Kdo chce pracovat na zahradě vsedě, musí si pořídit stroj zvaný rider nebo zahradní traktůrek.

Jaký je vlastně rozdíl mezi riderem a zahradním traktorem? Ridery (vyslovujeme „rajdry") jsou malé obratné samojízdné sekačky trávy, které se řídí vsedě volantem. Pod pohodlným sedadlem je skryt ručně nebo elektricky startovaný benzinový motor s výkonem od 6 do 12 HP, pohánějící zadní kola. Žací mechanismus se nachází buď mezi nápravami, nebo zcela vepředu (tzv. frontridery).

Do záběru se spouští ručně nebo elektricky (tlačítkem). Při jízdě rychlostí 5 až 8 km/h za sebou zanechávají posečený pás šířky 60 až 100 cm. Výšku střihu řídí řidič páčkou od 2 do 9 cm. Ne všechny ridery mají sběrné zařízení, většinou trávu jen sečou, často i mulčují.

Ridery jsou obecně obratnější a v členitém terénu „ohebnější" (obsekají strom kolem dokola). Od traktorů se liší především lehčí konstrukcí, ale většinou i menším výkonem a cenou. Dá se říci, že jsou dokonalými trávníkovými specialisty a plně vyhovují tomu, kdo nehodlá využít celou řadu dalších užitečných zahradních pomocníků, které lze jednoduše nasadit za nebo na zahradní traktory, vybavené pohonnými hřídeli a závěsným zařízením.

Komfort se platí

Cena je kromě kvality a výkonu motoru odstupňována zejména podle použité technologie pohonu, který ze všeho nejvíce ovlivňuje pohodlí uživatele. Levnější ridery používají upravenou automobilovou převodovku s ručním řazením 3 až 5 rychlostí vpřed a s jednou „zpátečkou", která však nevyžaduje používání spojky jako automobil. Dražší typy s tzv. variátorem mění rychlost automaticky vpřed či vzad podle posunu řadicí páky (obvykle do 10 km/h): nejdražší a nejdokonalejší jsou ridery a traktory s hydrostatickým přenosem výkonu, kdy rychlost a směr jízdy plynule a bez „škubání" řídíte vahadlovým pedálem. Za hodinu s nimi běžně posekáte 2 500 m², spotřeba benzinu nepřevýší 1 až 1,5 litru „normálu".

Při přejíždění na vzdálenější místa lze u dražších riderů odpojit náhon sekačky a přizvednout její rám, vzhledem k malé šířce se riderem protáhnete za jízdy ze zahrady na cestu i postranními menšími dvířky. Snad jen nejdražší frontridery obvykle s dvouválcovými motory a hydrostatem se výkonem blíží hobby i profi-traktorům. S trojicí nožů dosahují záběru až 120 cm a k některým lze pořídit alespoň tlačnou radlici, zametací kartáč nebo i sněhovou frézu. Na rozdíl od některých traktorů však postrádají předepsanou výbavu a nesmí vyjet na veřejnou silnici.

Za volantem hobby-traktoru

Mít vlastního „oře", který za hodinu se spotřebou méně než 2 litry benzinu poseče trávník velikosti fotbalového hřiště, je jistě pro někoho lákavé. Navíc ještě posečenou trávu nahází do koše, který po zaznění signálu o zaplnění stisknutím páčky vysype na určené místo.

Traktůrek vzhledem připomíná zmenšeninu selského traktoru (dokonce je možné pořídit si k němu plátěnou nebo pevnou stříšku) a výrobci se předbíhají v komfortu, pohodlí a počtu připojitelného zařízení. Díky obvykle silnějšímu dvouválcovému motoru s výkonem až do 24 HP zvládnou tyto stroje s nejrůznějším příslušenstvím tolik jiných prací na zahradě a pozemcích, že je využijete po celý rok. Jen tak se vám také při ceně od 80 do 200 tisíc korun vyplatí. Zní to neuvěřitelně, ale podle aktuálního zjištění se na našem trhu nabízí okolo 200 (!) různých typů a modelů zahradních traktorů a riderů více než třiceti světových značek.

Nekončící pokrok

Zahradní traktory s výkonnějšími, zejména dvouválcovými motory přebírají od automobilů vše, co slouží k pohodlí a komfortu: posilovač řízení, výškově nastavitelný a ergonomicky sklopný volant, anatomicky tvarované sedadlo i „tempomat", udržující zvolenou rychlost jízdy bez nutnosti držení nohy na plynovém pedálu. Traktory nad 100 tisíc korun používají hydrostatický pohon, umožňující jednou nohou na vahadlovém pedálu řídit plynule rychlost vpřed či vzad podle okamžité potřeby.

Olej hnaný čerpadlem pod vysokým tlakem navíc usnadní všechny nejdůležitější úkony - zdvihání a nastavování výšky žacích nožů, vyprazdňování stále větších sběrných košů (z původních 250 litrů vzrostly málem na dvojnásobek, což šetří časté přejíždění k vysypání). Atraktivní jsou také možnosti připojení a pohonu nejrůznějších přívěsných a návěsných pomocníků od valníku, bran, provzdušňovačů přes sněhovou frézu až po drtič větví.

Nejnověji dostávají některé komfortní zahradní traktory a ridery do výbavy elektronickou palubní desku s digitálním displejem, otáčkoměrem a rychloměrem, signalizací množství paliva, počitadlem motohodin a indikátorem stavu akumulátoru. A navíc i autorádio, držák mobilu a praktický držák na lahev s nápojem.

Přívěsy a návěsy

Většina těchto pomocníků není univerzálně připojitelná k různým traktůrkům, proto se o ně zajímejte už předem v katalogu dodavatele traktoru nebo rideru, který si hodláte pořídit. Největší zájem je o dvoukolové přívěsné vozíky s pevnou nebo výklopnou korbou s nosností od 250 do 500 kg, jejichž tažná oj se k „oku" traktoru připojí kolíkem nebo výškově nastavitelným závěsem. Jsou nepostradatelným pomocníkem pro odvoz zeminy, pytlovaného materiálu a hnojiv, dřeva i stavebního materiálu, posečené trávy, úrody ze sadu či zahrady nebo i odpadu. Vozíky s otvíratelnými nebo výsuvnými zadními čely umožní přepravu i delších nákladů. Pro jízdu na silnici však musí být vybaveny sadou odrazek a mít technické osvědčení.

Menší posypové vozíky s rozmetadlem s objemem od 40 do 150 litrů se v zimě hodí k rozmetávání písku nebo soli či drobného štěrku, v létě k rozmetávání osiva nebo hnojiv obvykle až do vzdálenosti 4 metrů. Některé traktory je montují na závěs s pohonným hřídelem a obejdou se tak bez kolového podvozku.

Vertikutátory pročesávají trávník

O kvalitu trávníku se celoročně bude starat zahradní válec, který se plní pískem nebo vodou, aby přejížděním urovnával a zhutňoval čerstvě osetou půdu, drtil hroudy apod. Tažené vertikutátory pročesávají trávník a vytahují mech, travní plsť a nečistoty do sběrného koše.

Atraktivní novinkou jsou provzdušňovače zvané „sweepery", vyčesávající rotujícími pružnými metličkami vše, co trávník znečistilo, do sběrného koše - na podzim zejména spadané listí a větvičky.

Celoročním skvělým pomocníkem jsou čelní radlice s šířkou kolem 125 cm, které se dají natočit do několika stranových poloh. V zimě s nimi odhrnujete sníh, na jaře rozhrnujete zeminu na záhonech, bez problémů dokážou upravovat cesty rozhrnováním písku a sypkých materiálů.

Chytré nápady nekončí

K některým traktorům se už nabízejí náhonovým hřídelem poháněná závlahová a postřiková čerpadla. Stačí zastavit nedaleko studny, jezírka či potoka a vhodit plastovou hadici s košem pod hladinu.

Po zapnutí motoru a náhonového hřídele začne malé, ale výkonné odstředivé čerpadlo výtlakovou hadicí chrlit až 100 litrů vody za minutu. Mezi žhavé novinky adaptační techniky patří přípojné nebo na rámu traktoru zavěšené drtiče bioodpadu, které rozdrtí na podzim sebrané větve (až do průměru 4 až 7 cm), listí a bioodpad na štěpky a drť, kterou lze rychleji zkompostovat, nebo využít jako mulč k ochraně záhonů.

Drobné nevýhody

Určitou nevýhodou zahradních traktorů a riderů ve srovnání s elektrickými nebo benzinovými rotačními sekačkami s pojezdem je, že při uskladnění v garážích a kůlnách zaberou mnoho místa, vyžadují náročnější pravidelnou a zimní údržbu a nedají se snadno přepravovat například mezi rodinným domem a chalupou. Pozor! Jen některé modely traktorů mají oprávnění k jízdě po veřejných komunikacích.

text: Jan Tůma, Jiří Prouza, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

06.05.2013 | Zahrada