Asi nejběžněji pěstovanou jedovatou „kytkou“ je difenbachie. Pěstuje se snadno, patří mezi nejodolnější pokojové rostliny. Kromě jedů jsou ve šťávě difenbachií přítomny jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, které mohou těžce poškodit pokožku a sliznice. Promnutí oka potřísněnou rukou je velmi bolestivé a olíznutí nebo sežvýkání má za následek slinění, otoky a křeče. Reakce nastává během 10 až 15 minut a stačí odradit od další konzumace, takže otravy většinou bývají mírné, možné jsou však i vážné problémy. Nutné je vždy lékařské ošetření.
Stejně často jako s difenbachií se setkáváme s ostatními áronovitými rostlinami. Monstery, filodendrony, syngonia, potosy, zmijovce, aglaonemy, kaládia, anturia… Všechny mají podobně vysoký obsah šťavelanu vápenatého a obsahují koktejl z různých alkaloidů, saponinů, glykosidů a některých aminokyselin. Při požití způsobují pálení v ústech a prudké zvracení s žaludečním a střevním katarem. Anturia a kala (Zantedeschia aethiopica) se nejčastěji dostanou do bytu v kytici jako řezané rostliny. Takže pozor zvláště na malé děti.
Opatrnosti není nikdy dost |
| Neuškodí zopakovat si aspoň ty nejobvyklejší nebezpečné rostliny, které se často pěstují v domácnostech nebo na zahradách, ať se jedná o exempláře jedovaté nebo dráždivé. Většina otrav se stane nešťastnou náhodou, způsobenou záměnou, neznalostí, lehkomyslností a nerozumným jednáním. Stačí nechat chvíli bez dozoru malé nudící se dítě a neštěstí je hotovo. A nemusíte mít zrovna malé dítě, i domácí zvíře se může otrávit stejně jako člověk – a pak je pozdě si říkat: „Kdybych býval věděl…“ |
Nebezpečně krásné listí
Sanseviera neboli „tchýnin jazyk“ je také jedovatá. Otrava po rozžvýkání a spolknutí listů se projeví zvracením, bolestmi hlavy a břicha. Pozor také na krotóny, šeflery, africkou kopřivu a dracény. Obsahují jedovaté saponiny a polyfenoly, otravy se projevují zvracením, průjmem a křečemi. Zvlášť jedovaté jsou bobule a listy břečťanů, již po sežvýkání dvou listů nastávají křeče, dechové poruchy a při větším množství může být otrava smrtelná.
Sukulenty
Skutečně nebezpečnými rostlinami jsou některé sukulenty. Rostliny, které patří mezi pryšcovité (Euphorbiaceae), po poranění roní bílé jedovaté mléko – latex. Zasáhne-li oko, ihned jej vypláchněte a spěchejte k lékaři! Potřísnění pokožky může vyvolat těžkou alergickou reakci – rozhodně ihned umýt! Asi nejčastější je pryšec „trnová koruna“ (Euphorbia millii), ale v domácnostech jsou běžné i další druhy, třeba E. tirucalli, E. tetragona a jiné.
Ještě nebezpečnější jsou klejichovité (Asclepiadaceae). Jejich květy mají tvar pěticípé hvězdy, některé druhy jsou velmi atraktivní. Jsou to třeba smrdutky (Stapelia), svícníky (Ceropegia), karalumy (Caralluma), dále rody Duvalia, Huernia a další. K již zmíněným klejichovitým patří populární voskovky nebo stefanotis (Stephanotis) – liány, které se namotávají na drát stočený do kruhu, takže tvoří za oknem hezký kvetoucí věneček. Na květech voskovek děti občas olizují sladké kapičky, rozhodně jim vysvětlete, že něco takového dělat nesmí!
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Vánoční hrozby
Notoricky známá je jedovatost populární vánoční hvězdy (pryšce nádherného), ale méně se ví, že jedovaté jsou i bramboříky. Právě jimi otrávené děti, psi a kočky patří spolu se zapíchnutou rybí kostí či požárem stromečku ke klasickým vánočním nehodám.
Letní nástrahy
Barevné letní záhony očima toxikologa – to je zahrádka rodiny Borghiů! Máky, vlčí bob, stračky (obsahují nebezpečné alkaloidy delfinin a delfinidin), v pozdním létě oměje a ploštičníky, z letniček třeba okrasné tabáky, hlazenec, klanokvět, ale i petúnie! Samostatnou kapitolou jsou náprstníky, jejichž jedovatost je obecně známa. V zahradách se často vysazuje také fazol šarlatový. Lusky patří k oblíbeným zeleninám, ovšem zapomíná se, že je nutná tepelná úprava – zasyrova jsou všechny části fazolu, tedy i lusky a semena, jedovaté.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Neexistuje zahrada bez „jedůvky“
Oleandry zná každý, mnoho lidí si z dovolené přiveze větvičku ze zvlášť pěkně kvetoucího stromku. Zakoření snadno, ovšem ke smrtelné otravě dítěte stačí několik listů. Stejně prudce je jedovatý i lilek Solanum rantonettii.
Snad ani neexistuje zahrada bez jediné „jedůvky“. Ale nezoufejte, stačí věnovat více pozornosti výběru druhů, přečíst si odbornou literaturu a na výletě vysvětlit dětem, jak se mají chovat. Pak vám zeleň ve vašem okolí přinese o mnoho víc potěšení než starostí.
text a foto: Romana Rybková
