Časně kvetoucí rostliny mají k nedočkavosti pádný důvod. Hajní druhy využívají dostatku světla pod korunami dosud neolistěných listnáčů, stepní si pamatují, že po vlhkém jaru přijde žíznivé léto. Pokud hledáte nenáročné květinky, které prosvětlí předjarní zahradu, najdete je právě mezi „hajničkami“. Inspiraci najdete v lužním nebo starém bukovém lese – uvidíte sněženky, dymnivky, bledule, křivatce, prvosenky, jaterníky, sasanky a plicníky.
Svévole vytrvalých zahradních květin
Cibuloviny, hlíznaté rostliny a drobné jarní perenky v klasickém rabátku nejsou ničím novým. Rostliny jsou ale neposlušné, dělají si, co chtějí. Proto je třeba pozorovací talent. Když jsem mezi hajní plicníky vysadil jeden stepní, chřadl. Druhým rokem jsem si ale všiml, že se vysemenil o pět metrů dál mezi denivky. Bez mého svolení! Takže až vám bude líto, že vám ladoňky nechtějí růst, rozhlédněte se. Možná je přistihnete už někde „na pochodu“. Nemůžete se ale spoléhat na to, že si rostliny svoje stanoviště najdou úplně samy. Nemůžete tudíž vědomě vysadit bohyšku na plné slunce a očekávat, že se přestěhuje do stínu. Podobnou chybou je výsadba předjarní hajní květeny na jižní úpal, aby byla „na očích“.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Stín se najde leckde
Potřebnou dávku přistínění poskytneme před keřem u vchodu do domu, pod markýzou i za sloupem. Sázet budete nejspíš tam, kam se často díváte – kolem vchodových dveří, do výhledu z jídelny, obývacího pokoje, pracovny. Mnohým začátečníkům se zdá, že jarní kvítka zmizí, a pak se o ně není třeba nijak starat. Hajní rostlinky sice náročné nejsou, ale pokud není stanoviště dostatečně živné a vlahé, nebude se jim dařit. Mezi nejspolehlivější hlídače patří plicníky a čemeřice. Výborně na nich poznáte, jestli je zalito a pohnojeno.
Čemeřice od babičky
Právě teď se řinou ze země květy a chuchvalce listů čemeřic (Helleborus). Leckdo o ní řekne: „Tu má naše babička“ a myslí tím, že je to kdovíjaký plevel. To je ale omyl – jde o jednu nejmódnějších trvalek! Sazenice moderních odrůd stojí desítky eur. U nás je běžná čemeřice černá (Helleborus niger) a nachová (H. purpurascens). Tvoří přízemní růžici listů a zjara nad zem vynesou lodyhy s trsem výrazných bílých (purpurových) květů. Pěstují se i polodřevité Helleborus foetidus a argutifolius, tu a tam lze vidět i druhy ze Středozemí a Balkánu, které si lidé sami vozí.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Čemeřice nejrozmařilejší
Zdaleka největší rozmanitost se ale objevila u čemeřice východní (Helleborus orientalis), původem z Malé Asie a Kavkazu. Ta se stala středem zájmu Angličanů, kteří ji začali intenzivně šlechtit zhruba od 70. let. Naplnila život Hellen Ballardové, která ji vyvedla z vybledlých zelenavých barev do jasu sytých. Zemřela uprostřed plné práce v 86 letech (1995). Dědičkou jejího díla se nestal žádný Angličan, ale překvapivě její německá přítelkyně Gisele Schmiemannová. Ta si nedávno nejlepší a nejúspěšnější linie patentovala jako ´Lady Series´. Gisele sice získala nejcennější část dědictví, ale na šlechtění Hellen Ballardové navázaly i další firmy po světě.
Mravenčí práce
Šlechtění čemeřic není nic jednoduchého, jelikož rostou velmi pomalu – do květu přicházejí obvykle až třetím rokem. Existují ale technologie, jak vypěstovat ze semenáčku kvetoucí rostlinu za 18 měsíců. Proč je řeč stále o semenáčcích? Tuto trvalku totiž není možné efektivně množit dělením, a tak se musí donekonečna čistit její barvy a stále dokola přesévat. Existuje ještě metoda množení „in-vitro“ – rostlinky vznikají v laboratořích na gelovitém živném médiu, ovšem i tato metoda je pracná a drahá. Šlechtění má ale význam. Nové odrůdy mívají desítky květů s průměrem 6 až 9 cm. Po odkvětu jen pomalu ztrácejí svou barvu, a tak zdobí dlouhé týdny.
Nádherná, a přesto nenáročná
Základní barvy jsou bílá, žlutá, růžová, červená, fialová. Nejvzácnější jsou černo-fialové, třpytivě modrošedé a lososově žluté. Kromě toho se objevuje skvrnitost nebo tzv. picotee – tmavé tónování okrajů okvětních plátků, žilkování, dvoubarevnost, poloplné (sasankokvěté) až plné formy, to vše v nejrůznějších kombinacích.
Když propadnete kouzlu čemeřic, nebudet litovat času ani peněz. Budete za nimi cestovat do zahraničí a za nový kousek do sbírky utratíte tolik, co jiní za několik kilogramů pravé svíčkové. Hluboký živný půdní profil a dobrá zálivka ze sazenic udělají v prvních letech pěkný trsík a pak to začne. Dobře ujmutý jedinec začne bujně růst a zjara se promění v jeden velký kopec květů.
Šašek a královna
Plicník (Pulmonaria) dobře zná každá bylinářka, laikové znají čaj Pulmoran. Účinky plicníku v oblasti orgánu, který mu dal jméno, jsou ale spíše nepřímé. Latinský název dostal v antické době, kdy se hledaly léčivé byliny, podle podobností. Listy plicníku mají připomínat plíce, patrně včetně skvrnitosti.
Vedle vznešené královny čemeřice jsou plicníky takovými obletujícími šašky. Poměrně rychle rostou, některé snadno zplaňují. O to je slabší jejich vytrvalost. Občas je musíte rozdělit a přesadit, ale velice dobře to snášejí. Tyhle neposlušné perenky najdete u nás v kdejakém lese, zejména plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a p. tmavý (P. obscura). Často se pěstuje i P. angustifolia, P. rubra a saccharata. Malou zvláštností je domácí Pulmonaria mollis, který vyžaduje luční podmínky, snese slunce i mírný přísušek.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Vděčný za trochu péče
Plicník by zůstal asi nadlouho záležitostí nadšených amatérů, ale komerční producenti v USA si uvědomili, jak báječná květina to je. Roste rychle, kvete brzy a bohatě, má pěkné listy. Květy plicníků navíc po opylení mění barvu: květenství jsou pak dvoubarevná (většinou modrofialová/růžovočervená). Nedělají to ale všechny – to je další výhoda.
V Anglii dlouhá léta pěstovali albíny s čistě bílými květy. A tak existuje celé spektrum kultivarů odvozených ze základu bílá, růžová, červená, modrá, fialová. Květy mají průměr až 1 cm, listy výrazné bílé tečky či stříbrné přelivy. Veselá květinka slaví úspěch. Jsou to typické hajničky zvyklé na listový opad. Máloco je rozhází. Žijí si často vlastním životem. Nechte je se přesévat, samy si najdou cestu jak vyplnit prázdná místa. Odstraňujte jen ty obzvlášť nevychované. Pokud si koupíte pěkný kultivar s jasnou barvou a pěknými skvrnami, pak ho chraňte, jinak zmizí ve svých vlastních semenáčích.
text: Ondřej Fous, foto: autor, Jelitto Staudensamen, Heuger Blumen
