Tipy pro efektivní zavlažování zahrady

Už naši předkové dešťovou vodu shromažďovali a používali ji pro zálivku. Sucha byla samozřejmě i v minulosti, ale nebývala tak dlouhodobá a častá. Jenže v minulosti se voda přirozeně v krajině zadržovala díky rafinované krajinné mozaice, která se skládala z dílků v podobě remízků, druhově pestrých luk, keřových porostů, mokřadů a samozřejmě také lesů.

Právě jejich úbytek v důsledku kůrovcové kalamity bude do budoucna představovat nemalé potíže při zadržování srážkové vody, ta totiž bude kvůli likvidaci lesů poměrně rychle opouštět naše území. Také zemědělská krajina se od té dřívější o dost liší. Velkoplošné monokultury jsou samy o sobě ekologický problém, který má dalekosáhlé důsledky i na množství a také kvalitu zachycené dešťovky.

Voda samozřejmě není potřeba jen na soukromých zahradách, velkým spotřebitelem je také průmysl a zemědělský sektor spojený s chovem dobytka. S tím jen tak něco neuděláme, ale každý může začít na své zahradě.

Dešťovka nad zlato

Každý efektivně využitý litr dešťové vody se počítá. I samotným rostlinám na zahradě tato voda svědčí nejvíc, má totiž vhodné složení, protože neobsahuje vysoký poměr minerálů, které jinak bývají častou součástí vody podzemní. Pokud je uchovávána v nadzemních nádržích, má i pro rostliny přijatelnou teplotu a nezanedbatelným bonusem je také to, že je zadarmo.

I v dnešní době s ubývajícími srážkami hospodaříme neefektivně a dešťovku si necháváme odtéct takzvaně pod rukama do kanalizace. Jestliže je to jen trochu možné, nejlepším řešením je zachytávání vody do velkoobjemových jímek určených na uchování dešťové vody. Na ty podzemní můžete při splnění podmínek získat i dotaci, která má majitele rodinných zahrad i pro realizaci přesvědčit. Ne všude je ale možné jímku dodatečně instalovat, pak připadají v úvahu plastové nádrže nad úrovní terénu.

Také čtěte: Dešťová voda – peníze, které padají z nebe

Dešťovku lze zachytávat ze střech rodinného domu i drobných staveb na pozemku, ale poměrně velké množství jí často steče po zpevněném povrchu, který je tím pádem dalším vhodným zdrojem dešťovky, kterou bychom si rozhodně neměli nechat „utéct“.

Je to i o samotné zahradě

Jestliže chcete udělat maximum pro zadržování dešťové vody i do půdy vaší zahrady, pak byste se měli vyvarovat základních chyb. Nejlepším povrchem pro zásak jsou keřové či stromové porosty, ale také trávník. Složitější je to s nestabilními a vegetací nepokrytými svahy, po kterých voda rychle steče a mnohdy s sebou vezme i vrchní vrstvu půdy.

Erozí je všeobecně postižená nemalá plocha zemědělské krajiny a ani rodinným zahradám, zvláště těm ve svahu, se nevyhýbá. Řešením je stavební zajištění svahů, pomohou ale i zahradní úpravy v podobě suchých zídek, haťových systémů a skvělým pomocníkem jsou pak výsadby půdopokryvných rostlin, které svah zpevní svým kořenovým systémem a nadzemní částí zakryjí jinak ohrožený půdní povrch. Protierozním řešením jsou ale také mulčovací materiály, které efektivně zakryjí půdní povrch. Ty jsou ostatně další možností, jak zamezit nadměrnému vypařování vody z půdy. A mulčovat by se mělo opravdu všude.

Mulčování v okrasné i užitkové zahradě

Jeho aplikace je snadná, zvládne ji i zahradník laik nebo malé děti, mulč je dostupný prakticky ve všech obchodech orientovaných na nabídku zahradního sortimentu a ani cena nepředstavuje tak výraznou zátěž. Efekt mulčování se ale odvíjí od výšky vrstvy a od vlastností samotného materiálu. Na mocnosti vrstvy se někdy šetří, takže přes mulč stále prorůstá plevel, půda degraduje a nakonec se i nerušeně odpařuje voda. Pro maximální zefektivnění mulče berte v úvahu hlavně jeho vlastnosti. Organické materiály se poměrně rychle rozkládají, takže se používají v mnohem vyšší vrstvě.

U borky i dřevěné štěpky se za vhodnou považuje vrstva vysoká deset až patnáct centimetrů. Minerální mulče jsou na druhou stranu v tomto ohledu stabilnější a erozi tak rychle nepodlehnou. U těch postačí výška tak pět až osm centimetrů. Navíc výrazně ochlazují půdní povrch, čímž se opět snižuje výpar vody. Mulčování v okrasné zahradě je už zažitou klasikou, která má v zahradní tvorbě dlouhou tradici, méně časté je to ale v zahradě užitkové. Právě zeleninové záhony jsou ale tím slabým místem, které potřebuje vody dostatek a zároveň se z nekrytého půdního povrchu voda rychle odpařuje.

Skvělou volbou tedy bude pro zeleninové záhony všeho druhu mulčování jemně posečenou trávou, které se na záhony ukládá jen ve slabé vrstvě, aby nedošlo k zapaření. Při každé seči se vrstva doplní čerstvým materiálem, takže všechna tráva nemusí nutně končit jen v kompostéru. Díky jemné struktuře se pozvolna rozkládá a stává se součástí půdního systému. Jde tedy o příklad toho, jak se efektivně zbavit „odpadu“ ze zahrady, půdu pohnojit a zároveň zamezit výparu vody z půdy.

Další možností mulčování je sláma, ta ale při postupném rozkládání spotřebuje z půdy dusík, proto je nutné při mulčování tímto materiálem půdu pohnojit dusíkatým hnojivem. Čím ale na druhou stranu nemulčujte určitě, je seno, to totiž bývá bohatým zdrojem semen plevelů. K zaplevelení tentokrát obilím může dojít i v případě mulčování slámou, která obsahuje obilky.

Související článek: Jak vyřešit zalévání zahrady bez deště

Zdravá půda vodu přirozeně zadržuje

Pro vodu je takřka nepropustná půda degradovaná, silně zhutněná nebo chudá na organické látky. Právě ona bývá zároveň tak ohrožená vodní i větrnou erozí. Zdravá půda je naopak celkem odolná. A co pro ni jde udělat?

Těžkou jílovitou půdu lze odlehčit přídavkem kompostu bohatého na organickou hmotu, která je pro správné fungování celého půdního systému naprosto nepostradatelná, ale dobrým pomocníkem bude také křemičitý písek. Naproti tomu může v případě zadržování a odpařování vody představovat jistý problém i půda nadměrně propustná. Té naopak pomůže přídavek jílovitých látek, ale i tady pomůže kompost nebo kravský hnůj, což je ideální hnojivo hlavně pro užitkovou zahradu.

Zálivka ano, ale ve správnou dobu

Zalévat se samozřejmě musí a mnozí zarytí odpůrci zalévání často zapomínají, že při absolutní absenci vody by půda postupně degradovala a v konečném důsledku by nebyla schopna přijmout ani dešťovou vodu. Zalévat se musí ve správnou dobu a také ve vyhovujícím množství. Lehká povrchová zálivka nemá skoro žádný smysl, protože jen zvlhčí povrchovou vrstvu zeminy a ke kořenům rostlin se nedostane. Zalévejte raději méně často, ale vydatněji, aby se voda dostala do větší hloubky, odkud se tak rychle neodpaří.

Ideální dobou je pozdní odpoledne nebo večer, kdy už zapadá slunce za obzor a snižuje se teplota vzduchu. Noční zálivku si můžete nastavit na závlahové jednotce v případě, že máte na zahradě nainstalovaný automatický závlahový systém. I ten může zalévání zefektivnit, jde jen o to, co všechno musí systém zalít a jestli spíš nadměrně neplýtvá vodou na zálivku trávníku, který patří mezi největší spotřebitele zálivky na zahradě vůbec.

Automatickou závlahu je možné instalovat i na zeleninové záhony, do skleníku i do truhlíků, i tady totiž dochází k výrazné spotřebě vody.

Automatický systém šetří, nebo plýtvá vodou?

Odpověď není tak úplně jednoznačná, záleží totiž hlavně na kvalitě instalace a také na tom, z jakého zdroje se voda čerpá. I v dnešní době není výjimkou, že se v městské zahradě zalévá kvalitní pitnou vodou, což je samozřejmě špatně. Při zálivce by se měla vždy v první řadě využít voda dešťová, i ta by tedy měla být hlavním a pokud možno také jediným zdrojem vody pro automatické systémy.

Pokud je systém správně nadimenzovaný a je správně načasovaná i délka závlahy, pak může být takový systém dobrým pomocníkem. Vodu totiž distribuuje rovnoměrně, čehož se při zalévání zahradní konví nebo hadicí jen těžko dosáhne. Navíc může zalévat i v noci, kdy je zálivka díky nižší teplotě vzduchu i půdy samotné nejefektivnější.

Nepřehlédněte: Jaký způsob závlahy se hodí pro vaši zahradu?

Od čeho se odvíjí objem jímky na dešťovou vodu?

Dešťovou vodu většinou zachytáváme především ze střech, jejichž plocha je tím určujícím aspektem pro výběr správného objemu jímky. Pokud budete zadržovat vodu ze střechy o ploše jen 50 m2, pak vám bohatě vystačí jímka o objemu 3 m3. Při ploše střechy nad 200 m2 je ale efektivní objem jímky nad 8 m3, a pokud potřebujete dostatek dešťové vody za zálivku, pak je na zvážení, zda raději rovnou neinstalovat jímku o objemu 12 m3.

U stávajících rodinných domů zkolaudovaných před 27. 4. 2017 můžete z dotace Dešťovka získat velkou část nákladů za koupi a instalaci jímky. Dotace činí částka 20 000 Kč + 3 500 Kč/m3 nádrže. Maximálně však dostanete 50 % z celkových výdajů.

Text: Lucie Peukertová, foto: autorka a archiv