Realizace takovéto střechy, potažmo střešní zahrady ovšem není vůbec snadná. Aby skutečně splňovala všechny nároky, svěřte ji raději odborníkům. Vegetační souvrství by totiž (kromě jiného) mělo přispívat, jakožto doplňková funkce, k tepelné stabilitě budovy a chránit nosné konstrukce a hydroizolace proti UV záření. Schopnosti se liší podle použitých materiálů a technologií. K dispozici jsou různě vylehčené zeminy, dále pak rozvlákněné horniny do formy minerálních hydrofilních izolací. Skladby vegetačních střech se v základu dělí na extenzivní a intenzivní.
Jednovrstvá extenzivní skladba pro sklon střechy minimálně 2° |
![]() |
1. Rostliny a krycí vrstva Nízké nenáročné rostliny doplňujeme posypem kůry, zeminy a drobného kačírku. Střecha vypadá vizuálně lépe a přitížení stabilizuje vegetační panely. U větších střech se navrhují stabilizační prvky. Tloušťka krycí vrstvy je asi 20 mm, výška rostlin 20 až 200 mm. 2. Vegetační, drenážní a hydroakumulační vrstva 3. Separace 4. Tepelné izolace 5. Separace 6. Původní hydroizolace 7. Původní tepelná izolace 8. Původní nosná konstrukce |
Výběr vhodného řešení
Než se pustíte do výběru vegetačního střešního systému a konkrétních rostlin, musíte si ujasnit, co je u vaší střechy možné a co nikoli. Nejdůležitějšími faktory jsou: sklon střechy, únosnost konstrukce a následná údržba. „Za ideální sklon pro vegetační střechy považuji 2° (plochá střecha dle ČSN 73 1901),“ říká inženýr Petr Vacek ze společnosti Isover. Co se týče únosnosti střešní konstrukce, je podle jeho slov přirozenější navrhovat vegetační střechu do novostavby, kde předem počítáme se zvýšeným zatížením, které do konstrukce přináší těžká vegetační vrstva. Toto přitížení může být u silné vrstvy zeminy s intenzivní zelení až 1 000 kg/m2. U takovýchto systémů se většinou doporučuje „vylehčování“ rozvlákněnou horninou ve formě vegetačních panelů.
Jak je to s ozeleněním střechy v případě rekonstrukcí? |
Odpovídá Ing. Petr Vacek. |
V případě rekonstrukcí nám statika mnohdy nedovolí ozelenit střechu vůbec. Toto je nutné předem důkladně propočítat. S použitím připravených vegetačních panelů si ale můžeme dovolit ozelenit střechu i tam, kde by to bylo se zeminou nemožné. Před podrobným projektováním bychom si také měli uvědomit rozsah údržby na střeše. Existují střechy téměř bezúdržbové – pouze občasná kontrola a drobné udržovací práce. Ty se skládají z nenáročných rostlin, skalniček, netřesků a sukulentů. U náročnějších rostlin v intenzivních systémech je možnost automatického závlahového systému s dávkováním živin. Pro údržbu je nutné na střeše zvážit umístění vodovodní přípojky. Další důležitou součástí jsou potom kotvicí body pro pracovníky údržby, případně zábradlí na okraji střechy. V případě rekonstrukcí stávajících střech s uvažovanou zelení můžeme postupovat následovně. Původní střechu doplníme novou tepelnou izolací na současný energetický standard a pak řešíme ozelenění. Pokud jsou se střechou dlouhodobě problémy, například do ní zatéká, musí se provést generální oprava, nebo dokonce demontáž střešního pláště a vytvoření zcela nové střechy. V ostatních případech je možné aplikovat inverzní tepelnou izolaci doplněnou o zeleň. Pro rekonstrukce bych doporučil spíše skladbu s extenzivní zelení. Skladby pro rekonstrukce by mohly vypadat tak, jak dále ukazujeme na schématech. |
Skladba vegetačních střech
Extenzivní zelená střecha je střecha pohledová, nenáročná na zhotovení i údržbu. Intenzivní zelenou střechu zpravidla řešíme jako střešní zahradu, která je funkčně využívána, musíme se o ni „intenzivně“ starat a uměle ji zavlažovat. Řešíme jako místo pro relaxaci a pohyb osob.
Skladba s polointenzivní zelení
Tvoří jakýsi mezistupeň mezi extenzivní a intenzivní vegetační střechou. Tloušťka vegetačního souvrství se pohybuje od 100 do 300 mm. V případě použití vegetačních panelů se vrství 2 desky na sebe v tloušťkách 50 + 100 mm, nebo 100 + 100 mm.
„Tyto střechy jsou stále nenáročné na údržbu, fungují bez složitého systému umělého zavlažování, podobně jako střechy s extenzivním ozeleněním. Na rozdíl od klasických extenzivních střech umožňují výsadbu i vyšších bylin a keřů. Při vrstvení minerálních desek zde dochází k větší akumulaci vody, a proto je možné použít rostliny s většími nároky na vodu. Silnější tloušťky vegetační vrstvy dávají také větší prostor pro kořenový systém rostlin. Pokud kombinujeme panely, můžeme použít pevnější panel jako vrchní vrstvu, která bude odolnější vůči prošlápnutí. Vegetační střecha tak bude částečně pochozí. U silnější vegetační vrstvy doporučuji používat odolnější panely ve spodní části souvrství. Díky tomu můžeme na minerální vegetační souvrství položit ještě další silnější vrstvy zeminy nebo těžší rostliny,“ dodává Petr Vacek.
Možnosti ozelenění střechy
Finančně nejméně nákladné (i pro velké plochy) je ozelenění osivem buďto prostým rozhozem, nebo tzv. hydrosevem za vlhka (osivo, případně i výhonky a řízky se nastříkají). „Zelená střecha“ není zelená ihned, ale až po vyklíčení semen. Na menší střechy se vysazují jednotlivé rostliny nebo malé trsy. Dalším způsobem je ozelenění pomocí vegetačních rohoží, travních nebo rozchodníkových koberců nebo předpěstování v panelech. Je to finančně nákladnější, výhodou je ale velká rychlost a okamžitý výsledek. Navíc se takto dají snadno ozelenit i šikmé střechy.
Vícevrstvá intenzivní skladba s odkapovým systémem pro sklony od 0° |
![]() |
1. Rostliny a krycí vrstva, hlavní vegetační vrstva Používají se náročnější rostliny, keře, případně se v tomto systému dá pěstovat i zelenina. Tloušťka vrstvy zeminy je min. 200 mm, pokud bude použit hydroakumulační panel. Výška rostlin 50 až 750 mm. 2. Hydroakumulační vrstva 3. Odkapová, drenážní vrstva pro střechy bez spádu 4. Hydroizolační vrstva 5. Tepelná izolace 6. Parozábrana 7. Nosná konstrukce |
Příklady rostlin
Rostliny volíme podle druhu vegetační střechy a podle míry údržby. Pro extenzivní střechy se doporučují rostliny, které se zvládnou vypořádat s extrémními podmínkami – dlouhotrvajícím suchem, nebo naopak přemokřením, větrem a přímým slunečním zářením. Ideální jsou nízké trsovité rostliny, které se samovolně plošně rozrůstají a regenerují. Osvědčené jsou např. nenáročné skalničky či odolné sukulenty – netřesky či rozchodníky. Pro zpestření lze použít i extrémní horské nebo jihoamerické kaktusy. U nás se daří například vybraným druhům rodů Opuntia, Echinocereus, Escobaria či Pediocactus.
Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Příprava podkladu
V případě rekonstrukcí, kde není přítomna hydroizolace odolná vůči prorůstání kořínků, je nutné použít protikořenovou fólii. Její druh a zpracování záleží na typu vegetace, kterou na střeše plánujeme. Proti „agresivním“ kořenům je nutné použít ochranu dvojitou.
Protikořenová ochrana by měla separovat celou vegetační vrstvu od přilehlých konstrukcí a tím zamezit jejímu poškozování. Je nutné chránit atiky i veškeré detaily.
Napojování protikořenové ochrany se provádí podle doporučení výrobce – svařováním, lepením nebo přesahem. Minimální přesahová vzdálenost se doporučuje 10–15 cm.
text: Vlastimil Růžička, foto: Petr Vacek, Isover