Voňavé louky a barevné trávníky

Louky jsou odpradávna typickou součástí krajiny a mají své místo i v rodinných zahradách. Směsi osiv se dají koupit ve specializovaných obchodech, ještě odolnější budou, pokud je nasbíráte ve svém okolí.

Někdo to rád anglické

Přestože klasické zahradní trávníky vypadají uspořádaně a často tvoří líbivý zelený kontrast k barevným záhonům a kvetoucím dřevinám, mají i své nevýhody.

„Obsahují pouze malé množství druhů trav, které koření ve stejné svrchní vrstvě půdy, odkud čerpají živiny. Majitelé musejí trávníky častěji hnojit,“ vysvětluje Jana Nováková a pokračuje: „Trávníky rychle vysychají, zejména pokud je majitelé posekali před horkým a suchým obdobím. Zanedlouho je vidět smutný výsledek v podobě dožluta sežehnuté plochy. Navíc trávníky, které jsou téměř monokulturou, bývají náchylnější k nejrůznějším chorobám. Škůdci se v takovémto prostředí velmi rychle šíří. Typickým příkladem je plíseň sněžná.“

Nárůst zájmu o voňavé louky a barevné trávníky v rodinných zahradách vysvětluje naše průvodkyně tak, že ve srovnání s květinovými záhony není složité ani časově náročné se o ně starat. Zjednodušeně řečeno, stačí jen dvakrát za rok sekat (či lépe kosit). Pro určité typy zahrad ovšem neodmítá ani variantu klasických trávníků s tím, že kvality těch anglických (i vlivem klimatických podmínek) sotva kdy dosáhnou.

Pestrost přírodních zahrad

Pokud jste se rozhodli pro přírodní styl zahrady, bude jednou z výhod druhová pestrost. Louky jsou barevnější, lákají opylovače, porosty obsahují kromě trav také kvetoucí druhy rostlin. Jana Nováková doporučuje rostliny s jedlými listy a bylinky. „Tyto porosty mohou v době vaší nepřítomnosti nerušeně růst, a pokud potřebujete zelený trávník, není nic jednoduššího než čerstvě posekat. Další starosti s údržbou, jako je třeba zálivka, odplevelování, hnojení či omezování výskytu mechu, nás už nečekají.“

Rady pro dobrý začátek

Pokud zakládáte zahradu a je v ní pouze navezená ornice, je třeba povrch pečlivě zkultivovat, urovnat, vybrat některou z lučních směsí a louku vysít. Při setí se doporučuje osivo míchat buď s jemným suchým říčním pískem nebo krupicí. Semena se naředí, nebudete sít zbytečně hustě a na povrchu půdy bude patrné, která plocha je již osetá. Dále je dobré povrch lehce utužit válcem, případně i zalít.

Pro zakládání louky jsou vhodná zejména vlhčí období roku – jaro a podzim. Seká se velmi opatrně (klíčící rostlinky jsou jemné), pokud možno lehčí sekačkou – nebo nejlépe kosou, aby se omezily jednoleté „plevelové druhy“, které se zcela jistě objeví. V dalších letech se seká 1–3krát ročně, aby se luční rostliny mohly řádně vysemenit. Je třeba počítat s tím, že porost se bude vyvíjet, některé druhy odejdou, některé se rozrostou, další druhy se nastěhují samy z okolí.

Vlhká stanoviště: kohoutek luční, kakost luční a bahenní, rozrazil rezekvítek, šťovík kyselý, děhel lesní, bedrník větší, vrbina penízková a obecná, kyprej vrbice, upolín, krvavec toten, pomněnky, rdesno hadí kořen, prvosenky, hluchavky, kozlík lékařský, kontryhel, řeřišnice.

Proměna trávníku v louku

Pokud na zahradě už klasický trávník máte, bude třeba ho určitými postupy obohacovat o další luční druhy. Dobré je sekat častěji a posečenou hmotu odvážet, čímž se omezí konkurenčně silnější druhy a ty slabší budou mít výhodnější podmínky k šíření. Pozor však na výšku sečení! Pokud budete sekat příliš nízko nad zemí, hrozí porostu nadměrné vysychání a také šíření druhů, o které možná ani moc nestojíte (například jetel plazivý, pryskyřník prudký či ostřice srstnatá).

Louku je možné obohacovat o další luční druhy, zejména v narušených místech (krtiny nebo drobnější uměle připravené plošky), kam je možné luční druhy dosadit nebo vysít – ať už jednotlivě, nebo ve směsi. Další druhy se jistě postupně přistěhují samy.

Hotové luční směsi

Hotové luční osivové směsi koupíte ve specializovaných obchodech nebo si je můžete nasbírat ve svém okolí. Nevýhodou druhé možnosti je pracný sběr, čištění, sušení a uskladnění, výhodou to, že semena budou přizpůsobená místním podmínkám. Kupované směsi obsahují desítky druhů semen, přičemž se počítá s tím, že výsledná skladba bude pestrá a voňavá, i když se neuchytí v našich podmínkách úplně všechny zastoupené druhy.

Jana Nováková upozorňuje i na nový trend, jímž je pěstování barevných trávníků převážně pro opylovače (včely, čmeláci, motýli). „Tyto speciální porosty se sečou pouze jednou v roce, obvykle koncem vegetačního období, a to postupně, nikoli celá plocha najednou. Strniště musí zůstat alespoň pět centimetrů vysoké a posečenou hmotu je potřeba odvézt,“ upřesňuje Jana Nováková.