Nezbavujte se cenného organického odpadu a kompostujte, radí zkušení zahradníci. „Dáváte-li bioodpad do popelnice, zbavujete se cenného daru přírody. Navíc lze s jistotou říci, že poplatky za odvoz domovního odpadu budou i nadále vzrůstat,“ vysvětluje inženýr Miroslav Kalina, autor jedné z mnoha publikací o kompostování. Nutno dodat, že používáním kompostu ušetří zahrádkáři také při nákupu průmyslových hnojiv, pomohou přirozeným aktivitám přírody a postarají se o své zdraví i o zdraví naší flóry. A to jistě není málo.
Kam s ním?
Při představě kompostu se ovšem mnohým lidem prioritně vybaví neestetická hromada rostlinného odpadu. Pomineme-li, že existují i pohlednější varianty ukládání odpadu, důležité je především najít pro kompost vhodné místo, kde nebude nikoho rušit. Můžete vybudovat chráněné místo oddělené od okrasné zahrady třeba živým plotem. Hledejte stinné místo, aby vám v létě hmota nevysychala, dále od sousedů, ale zase nepříliš daleko od vlastní kuchyně a zeleninové zahrádky. Pak lze bez složitého transportu kompostovat natlučené ovoce, odpad z čištění zeleniny, části rostlin a keřů atd.
Jaký vybrat
Můžete si založit vlastní ohrazený kompost, nebo si koupit speciální bedýnku různých tvarů a velikostí. Velikost kompostéru záleží vždy na možnostech a velikosti zahrady, ale rozhodně by neměla být menší než jeden metr čtvereční. Narušovalo by to průběh rozkladu. Zásobníky na kompost by v každém případě měly stát na propustné půdě, nesmějí být nikdy zespodu utěsněny. To proto, aby se do kompostované hmoty mohly dostat půdní organismy (mikroorganismy, žížaly, červi), které se postarají o kvalitnější výsledek. Kompostér musí mít otvory na všech stranách, aby se vzduch dostal do jádra kompostu. V nabídce firem najdeme kompostéry dřevěné, drátěné i plastové. V případě dřeva radí zahradníci ochranný nátěr nebo fólii, které prodlouží životnost dřeva. Plechové kompostéry nejsou vůbec vhodné, protože plech vede velmi dobře teplo a kompost v takovémto kompostéru příliš rychle chladne a v zimních měsících může i zamrznout.
U drátěného pletiva se vykládají stěny lepenkou nebo netkanou fólií. Jako vhodné pletivo doporučují zahradníci oka přibližně 3 centimetry velká. Variabilnější jsou plastové kompostéry. Výhodou je, že lze kompostovat třeba i na balkoně. Mohou sloužit jako bezedná popelnice zahradního bioodpadu a vytvářejí průběžně humus pro zkvalitňování zeminy, zvyšují výnos a kvalitu produkce na naší zahradě. Nejvhodnějším plastem pro kompostéry je recyklát vysoko-hustotního polyetylenu HDPE, což je tepelně stálý materiál, kterému neškodí ve velké míře ani slunce, ani mráz – na rozdíl od levnějšího polypropylenu PP, který je citlivější k oxidaci a k povětrnostním vlivům, UV záření.
Při teplotách pod 0 °C křehne a je náchylný k rozbití či zlomení. „Zcela jistě doporučuji kompostéry vyrobené z HDPE. To jsou kompostéry černé barvy, která je z hlediska UV odolnosti a tepelných vlastností (vyšší teplota v kompostéru = rychlejší a kvalitnější kompostování) výhodnější než jiné barvy. Vhodné jsou kompostéry s otočným ventilem ve víku pro regulaci prostupu vzduchu kompostérem (zjednodušeně řečeno, na zimu otočíte do polohy zavřeno a na léto do polohy otevřeno). Správná ventilace je velmi důležitá pro kvalitu kompostu,“ dodává David Jirušek ze společnosti Mountfield.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Rady ekologů
V pražském ekologickém středisku Šárynka naučí kompostovat zájemce jakéhokoliv věku (www.kompostuj.cz). Během kompostování se tady z bioodpadu stává kvalitní materiál obsahující humus, ve kterém se vážou organické a minerální látky s vodou. Lektoři na seminářích vysvětlují, co lze a co nelze kompostovat a další základní pravidla. „Kompostování je proces podobný humifikačním pochodům, které probíhají v půdě. Díky tomu, že mikroorganismům a bezobratlým živočichům v kompostu připravíme ty nejvhodnější podmínky, celý proces se urychlí a my můžeme vyrobit kvalitní humusové látky v horizontu půl roku i dříve. Humifikační pochody však potřebují čas.
Moderní technologie, které se zaměřují zejména na rychlé zpracování organického materiálu, produkují na živiny bohatý kompost, který však má malý obsah humusových struktur. I takto zfermentovaný, rozložený a stabilizovaný organický materiál však může přispět k tvorbě humusu po svém zapravení do půdy, nebo může dál zrát při skladování,“ vysvětlují lektoři při praktickém kompostování.
Chovatelem žížal
Kompost lze provozovat dokonce i bez vlastní zahrádky, a to díky tzv. vermikompostérům. Zde se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na kvalitní organické hnojivo. Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkon, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. Nezapomeňte žížaly dostatečně „krmit“: pokud nalezou zevnitř na víko kompostéru, znamená to, že nemají potravu, a je třeba přidat bioodpad. V zimě nechávejte vermikompostér venku bez izolace, v létě ho nevystavujte přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.
text: Vlastimil Růžička, foto: autor, archiv
