Zahrada: Náruč otevřená přírodě

Na mírně svažitém pozemku s rozlohou 3 500 m2 se harmonicky prolínají nestejně velké plochy s různým využitím od velkoryse pojaté předzahrádky s plejádou kvetoucích trvalek přes terasu porostlou levandulí, zeleninové záhony včetně skleníku až po maliniště, ovocný sad s výběhem pro drůbež a hájek ovoněný medvědím česnekem. Nechybí rybníček, louka ani měkký trávník, kde se nejlíp chodí bosýma nohama. Věřili byste, že tohle všechno vzniklo z úhoru jen pár minut od centra Brna?

Jde to i bez chemie

Je tady útulno jako na venkově. Příjemný pocit umocňuje blízkost lesa a čilé kvokání Libušina početného hejna slepic. Stačí být chvíli tiše a veselé, někdy tajemné zvuky se slétnou ze všech stran. Jemné hučení u rozkvetlých mavuní prozrazuje dlouhozobku svízelovou, ve větvích kaliny se překřikují drozd s kosem a šplouchání vody je slyšet pokaždé, když sebou mrskne Karel – jasně oranžový kapřík, kvůli kterému majitelka založila rybníček. „Živo je tu jako v zoo,“ směje se srdečně, „a to mě utvrzuje v tom, že dělám něco správně.“

K zahradničení bez používání chemie nemusel Libuši nikdo přemlouvat. „Do zahrady se chodíme radovat, ne věčně bojovat se škůdci a plevelem. Příroda si nakonec poradí a řešení leckdy najde lepší a mnohem rychleji než člověk. Se slimáky zatočí slepýši nebo ježci, slimáčí vajíčka slupnou střevlíci a kosi, sýkorky jsou zase skvělé sběračky mšic. Nemyslete si ale, že na mě žádná práce nezbude. Na kosu a motyku jsem zvyklá odmala, při sečení a okopávání si krásně čistím hlavu,“ říká se spokojeným výrazem ve tváři.

Úžasný přístup k přírodě a zájem o ekologii vůbec vynesl držitelce červeného diplomu z vysoké školy zemědělské v Lednici prestižní ocenění v podobě plakety Ukázková přírodní zahrada, kterou udílí ekologický institut Veronica a která už několik let pyšně visí na sloupku u vstupní brány.

Čas něžných orlíčků

Rostou tu skoro všude, a proto není těžké odhadnout, že se zde orlíčky těší velké oblibě. „Jejich květy připomínají hlouček holubic, díky útlým stonkům pěkně povlávají ve větru, a přitom jsou pevné a nevyžadují oporu,“ vyjmenovává zahradnice přednosti této houževnaté trvalky v romantických odstínech růžové, modré a fialové. Před domem se s orlíčky druží mnoho dalších spontánně vysetých druhů.

Proč Libuše neklade rostlinám v rozpínání žádné meze? „Je to ten nejúčinnější herbicid,“ vysvětluje. „Plevel pod souvislou zelenou duchnou nemá šanci k růstu. Také se sem snažím promítnout obrázek z dědečkovy zahrady, kam se ve vzpomínkách ráda vracím. Vždycky mě fascinoval jeho 15 m dlouhý záhon s polodivokou směsicí květin všech barev a vůní. Takže rostliny prostě nechávám, ať si dělají, co chtějí.“

Nikomu tu nevadí, že spáry v dlažbě obsadily křehké kvítky zvonků nebo že ze záhonu na pěšinu utekl chejr. Příště se ukáže a potěší zase jinde, v tom je zahradničení po vzoru přírody vzrušující a napínavé. V májovém slunci září květy kaliny, komule, pustorylu, muchovníku a také bílá borka bříz, které svými dlouhými větvemi mávají přes plot na kolemjdoucí.

S okrasnými stromy a keři se tu potkáte skoro na každém kroku. Mimořádně pěknou kombinaci vytváří růžová dvojice tamaryšku s vajgélií. Je na ně stejně jako na šeříky, zmarličník či dřevité pivoňky kouzelný výhled přes trávník z prostorné terasy u domu. Touto dobou s nimi v kvetení soupeří javor tatarský a včely kolem něj létají jako smyslů zbavené.

Střemcha zase v hojném počtu láká krásné dlasky, ale až v době, kdy plodí, nyní vábí opylovače vonnými kvítky. Na vůni akébie, která šplhá po plotě na hranici pozemku, však podle Libuše nemá. Málo povědomá popínavka předčí leckterý parfém, a přestože působí exoticky, zimu v našem podnebí zvládá bez problémů. „Měla jsem ji vysadit i u domovní zdi, místo vistárie, kolem níž musí člověk neustále běhat s nůžkami,“ přiznává zahradnice. A jakou rostlinu by už znovu přes práh nepustila? „Cypřišovec Leylandův. Je to divoch, sice stále pěkně zelený, ale žíznivý a vrhá temný stín. Toleruji ho jen z ohledu na opeřence, kteří se do něj stěhují v celých rodech.“

Radost z domácí úrody

Byla to jen otázka času, kdy se na scéně objeví skleník. Obklopený bariérou z volně rostoucích dřevin z jedné a vyvýšenými záhony z druhé strany, skýtá ideální zázemí pro papriky, okurky a rajčata. „Nijak to nehrotím, nejsem zelinář, ale salát a bylinky sklízíme celou sezonu. Tady, ochutnejte čechřici!“ Lehká chuť semen po pendreku je úžasná. Stejně tak fialový odstín květů kozí brady, které se vždy kolem poledne zavírají. Z dalších téměř zapomenutých druhů zde prospívají lebeda se šťovíkem, merlík, rmen či ostropestřec. Tradiční saláty, ředkvičky a mrkev rostou úhledně v řádcích, jednoduše proto, že se tak snáze udržují.

Na sázení a kypření pěstitelka používá výhradně ručně vyrobené nářadí z bronzu. Měď v něm obsažená je prý k půdě šetrnější než železo. Že by její fígl na bohatou úrodu? O kus dál se nad záhony česneků, orlíčků a chrp vynořuje voliéra s dřevěnými kurníky. Se slepicemi má Libuše letité zkušenosti, spoustu kuřátek dokonce odchovala doma v obýváku. Dobře ví, že nejspokojenější jsou ve volném výběhu, kde můžou přímo ze země tahat žížaly. Plymutky, leghornky i rodajlendky cupitající pod střechou spletenou z jabloní, slivoní, oskoruší, rakytníku a mišpulí člověka zahrnují nefalšovanou venkovskou pohodou, až úplně zapomene, že stojí na kraji velkoměsta.

Čím dále od domu, tím divočeji zahrada působí. Luční trávy, maliníky a trnky lemují cestu do chladivého stínu, kde stojí udírna a ohniště pro letní táboráky. Zahrada končí, oči však putují dál přes plot do hloubi lesního porostu. „Tady houpávám své vnučky, zpíváme při tom do lesa nebo jen mlčky pozorujeme srnky,“ vypráví sympatická babička na plný úvazek. Už teď je jisté, že si nová generace bude s přírodou bezvadně rozumět.