Zahrada pod azalkovým vrchem

Tam, kde byly původně jen pastviny, vyrostla do krásy zahrada, která je, troufám si říci, souhrnem toho nejkrásnějšího, co tuzemská i zahraniční flóra může nabídnout. Vznikala postupně a ambicí majitele nejspíš nebude dosáhnout nějaké její definitivní podoby. Chce zahradu plnou proměn, která společně s krajinou v Podkrušnohoří vytvoří harmonický celek.

„Majitel pozemku je velkým milovníkem flóry a vždy po návratu z cest mi volá, zda bych přivezené květiny nezapracoval do svého návrhu,“ začíná vyprávění zahradní architekt Michal Nováček, který je spoluautorem nové části rozlehlého prostoru. Zpravidla jde o rozmanité druhy rostlin, keřů a stromů, které si majitel vybírá na prestižních výstavách po celém světě a poté předkládá i řadu vlastních nápadů, jak zahradní kompozice realizovat. Velké oblibě se těší zvláště rododendrony, azalky, japonské javory a sakury.

Spojení české tradice a orientu

Podle vyprávění architekta byla na klidném místě lemovaném Krušnými horami zpočátku pouze houština, bujarý lesní porost a neudržované pastviny. Pozemek ohraničovaly zanedbané lísky a nad nimi se kymácel starý ořešák, který byl svědkem všech důležitých prostorových proměn. Ačkoli prý vypadá při bouři a větru poněkud zlověstně, po poradě s ochránci přírody a zahradními architekty jej majitel nechal na svém místě. A udělal dobře. Strom vytváří společně s nově zasazeným cedrem na nedalekém rozkvetlém azalkovém vrchu zajímavý kompoziční celek a nenásilně propojuje starou a novou zahradu. Návštěvníci si mohou užívat jeho stínu, stejně jako v případě řady dalších stromů začleněných do nového projektu zahrady.

K původní staré (spíše klasické) zahradě přikoupil majitel další okolní pozemky, objednal stromy a vytvořil zahradu novou, která se stylem blíží zahradám japonským. Místo pro nové dřeviny uvolnily staré lísky, za své vzaly i některé menší ovocné stromy, aby zahrada provoněla květy sakur a zkrásněla více než čtyřmi sty japonskými javory. Nechybějí přirozeně ani vzácné borovice, spanilé jedle či smrky, metasekvoje, tisy, bonsaje a také jinany (Ginkgo). Najdeme tady i kultivary jalovců (Juniperus squamata 'Stricta'), cypřišek (Chamaecyp. l. 'Ellwood'), z borovic například kleč (Pinus mugo) či blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa, resp. Pinus rotundata) a také smrky pichlavé (Picea pungens) vysoké přes dva metry s hustými krátkými větvemi, a další nádherně tvarované dřeviny.

To vše ve věrné symbióze s nejrůznějšími druhy rododendronů, azalek, trvalek, čarověníků, zakrslých koniferů, magnolií či chryzantém v nádobách. Právě rododendrony jsou největší vášní majitele zahrady a v mírně kyselé půdě Podkrušnohoří se jim daří skutečně výborně. Jejich stanoviště jsou chráněna stromy před vysušujícím větrem a přímým sluncem. Rododendrony jsou většinou stálezelené, na jaře kvetou v zářivých pastelových barvách, v odstínech žluté, oranžové, růžové, červené a fialové. Na podzim se listy mnoha druhů zbarvují do žluta, oranžova a červena.

Nové koncepty, stará pravidla

Původní projekt zahrady bychom těžko hledali. Majitel považuje její tvorbu za otevřený koncept mnoha stylů, který se rodí postupně a nikdy nebude zcela uzavřený. Na staré zahradě začínal úplně sám, postupně zval ke konzultacím nejrůznější zahradní architekty a po vzájemném „souhře“ dal většině z nich volnou ruku. Každoročně pak přivážel kamionem pouze „materiál“ a dodával inspiraci. „Spolupráce byla úžasná. Shodli jsme se v názoru na tvorbu zahrad a moji práci bez výhrad akceptoval.

Přišel jsem k němu hned po vysoké škole, prakticky bez zkušeností, a jeho důvěra byla pro mě zavazující. Myslím, že jsme společně s kolegy vytvořili dílo, na které můžeme být pyšní. Stále se sem vracím, dotvářím svůj koncept a inspiruji se tímto prostorem,“ vypráví s nostalgií v hlase Michal Nováček. Výhodou je podle jeho slov, pokud se investor profesně pohybuje v oboru stavebnictví a je rovněž zahradním nadšencem. Celou spodní část staré zahrady, včetně rekonstrukce stylové venkovské usedlosti, zde totiž obstaral z větší části sám majitel. Vytvořil i zajímavý stínomilný kout, připomínající anglickou historickou zahradu, osázel jej hortenziemi, hyacinty, kapradinami a hostou (bohyškou).

Postupně přibývaly další, převážně hospodářské budovy. Dnes tady najdeme kromě stavení i stáje pro koně, bažantnici či výběh pro pávy a africké perličky. Zahrady jsou rozčleněny na sektory spojené cestičkami, aby se zvířata nedostala tam, kde je jejich přítomnost nežádoucí. Přesto vzpomíná Michal Nováček na historku, kdy utekli koně a okousali japonské javory. „Paradoxně to javorům pomohlo a dnes mají krásné listy a jsou úžasně tvarované,“ směje se architekt. Přestože je nová zahrada koncipována v orientálním duchu, nenajdeme tady jediný živý bambus (kromě bambusových předělů a bran).

Obyčejně potřebují spíše světlé a pohostinné stanoviště a v horské oblasti se jim nedaří. U potůčku, několika jezírek, osázených koi kapry a jesetery, a u nádherných vodopádů se nacházejí většinou různé druhy vřesů, kapradin a okrasných trav – například ozdobnice (Miscanthus), ostřice (Carex), pampová tráva (Cortaderia) či vousatec (Pennisetum). Do nové zahrady se vstupuje branou, která je natřena býčí krví, v prostoru se tyčí tradiční japonské lampy, čínští draci, skulptury a kameny, jež představují zajímavé geometrické tvary a působivé kompozice v duchu orientálních tradic.

Pohledy návštěvníků zcela jistě ulpí i na suché zahradě s valy v pozadí, na nádherném zurčícím vodopádu s pečlivě vystavěnými kameny a na suchém moři s ostrůvkem s borovicí a tradičním japonským mostkem. Michal Nováček tady nejčastěji obdivuje kromě zurčící vody i krásu bíle kvetoucí převislé sakury (Prunus x yedoensis 'Yoshino Shidare') i dalších druhů sakur růžově kvetoucích a také dřínů (Cornus kousa a Cornus florida a jejich kříženců (například Cornus x 'Stellar Pink').

Na otázku, kdy je zahrada nejkrásnější, hledá jen těžko odpověď: „Je krásná stále, má nádhernou atmosféru a přímo inspiruje k hledání krásy a harmonie. Mění se přirozeně vlivem počasí a ročních období a své osobité kouzlo má určitě zjara, kdy se probouzí společně s vonícími sakurami a šácholany, kdy rozkvétá barevný azalkový vrch…“

Azalkový kopec v prstenci stromů

Pokud bychom položili stejnou otázku majiteli zahrady, asi by bez váhání mluvil o rozkvetlých azalkách a rododendronech. Jsou totiž jeho velkou chloubou. Vozí je z celého světa. Odtud přivezl i nápad na impozantní azalkový vrch po vzoru japonských zahrad. Azalky (Azalea japonica) ho fascinují zejména svými barvami. Šlechtěním bylo vypěstováno více než 10 tisíc druhů. Květy mají nespočet sytých barev, některé jsou dvoubarevné, žíhané nebo třeba růžové s bílým lemem, bílé s fialovým okrajem, oranžové se žlutými proužky…

Nízké azalky se rozprostírají pod mohutným více než pětimetrovým cedrem (Cedrus), který vytváří příjemné mikroklima těmto poměrně náročným stínomilným rostlinám. Kompaktní nízké keře azalek neopadávají ani v zimě a dají se tvarovat speciální lištou do jednolitého tvaru (japonský způsob mačetou u nás prozatím nikdo neovládá). Systematicky rozmístěné kameny převážně z místních řečišť se během roku postupně ztrácejí, jejich dominantní funkce je potlačena bujnou vegetací rostlin. Azalkový kopec chrání svým stínem i blízké japonské javory. Atmosféru celého uzavřeného přírodního prostoru staré a nové zahrady dotváří malebný prstenec blízkých lesů Krušných hor, který harmonicky navazuje na tuto velkolepou pestrobarevnou krásu.

text: Vlastimil Růžička, foto: Michal Nováček

Poslat Messengerem

20.01.2014 | Zahrada