Dům, který zahrada doslova obepíná, postavili majitelé před více než deseti lety, samotnou zahradu vybudovali krátce poté. Koneckonců, zahrada k domu prostě patří. Pozemek, který měli k dispozici, ale nebyl kdovíjak velkorysý, navíc byl z hlediska terénu i určitým způsobem problematický.
Hlavou zeď neprorazíš
Majitelé proto pozvali zahradní architektku Ing. Ľubicu Pěchoučkovou, která spolu s manželem zahradu nejen navrhla, ale pak také i realizovala. „Pozemek byl rovný, ze všech stran obklopen zdí,“ říká majitelka paní Irena a pokračuje: „Pro zahradní architekty to byl velký oříšek, neboť převýšení činilo na některých místech i více než čtyři metry, z domu vlastně koukáme na všech stranách do zdí.“ A protože hlavou zeď neprorazíš, rozhodli se architekti nechat stěny „zmizet“ alespoň opticky. „Měli jsme dvě půdorysové varianty,“ říká Ľubica Pěchoučková, „přičemž základ tvořily vždy stupně či malé terasy po obvodu zahrady tak, aby terén pozvolna zvedaly a převýšení nebylo skokové a nepřirozené.“
Ve výsledku jsou zmíněné stupně o něco mírnější, než bylo původně zamýšleno, ale i tak konečný vzhled odpovídá zamýšlenému efektu. Aby byla zdůrazněna linie odstupňování terénu zahrady, byly po obvodu vysázeny vzrostlé keře, které současně zakryly i obvodové zdi. V popředí keřové výsadby byly vybudovány trvalkové záhony, které oživí zelenou linii keřů, všechny rostliny mají navíc dostatek prostoru. „Možná i díky tomu, že je zahrada zapuštěná dolů a tím chráněná, se rostliny dobře vyvíjejí, prosperují, na klima choulostivější druhy, třeba hortenzie, přes zimu netrpí,“ vysvětluje zahradní architektka.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
V jednoduchosti je krása
O co složitější byla terénní dispozice zahrady, o to volnější ruku měla Ľubica Pěchoučková nejen v celkovém řešení zahrady, ale i ve výběru zeleně, neboť majitelé neměli v těchto ohledech žádné zvláštní požadavky. Jak už bylo řečeno, výsadba všech rostlin je vzhledem k velikosti a dispozici pozemku i k umístění domu na něm situována po obvodu vysokých zdí, na ostatních plochách kolem domu je pak trávník, celek tak působí rozlehleji a plasticky. Pro složitější kompozici výsadby i volbu jednotlivých druhů rostlin nebyl na tomto pozemku prostor, tak jak by to bylo možné u zahrad s větší rozlohou, zahradní celek by se bezúčelně rozbil, ztratil na přehlednosti, nakonec i celková údržba by byla mnohem náročnější.
Zde naopak platí, že v jednoduchosti je krása, a na takové zadání je Ľubica Pěchoučková odbornice: „Upřednostňuji spíše přirozenější skladbu rostlin s menším zastoupením jehličnanů tak, aby celkový vzhled zahrady více evokoval přírodní charakter. Díky různorodosti rostlin se zahrada v průběhu roku neustále přeměňuje – raší, zarůstá, rozkvétá, plodí, mění barvy na podzim a opadává, zatímco převládající jehličnany jsou během roku stále stejné.“ Jehličnaté solitéry jsou proto v úpravě použity velmi zdrženlivě a současně uvážlivě. V kyselomilné partii zahrady, kde je vytvořeno vřesoviště s vřesy, rododendrony a vhodnými travinami, tvoří dominantu již vzrostlý smrk stříbrný. Ani listnatých vzrostlých stromů se majitelé nemuseli kvůli malé rozloze zříkat – jsou ale umístěny v rohu, v okrajové části nebo naopak v místě, kde není jiná výsadba a místo by jinak působilo prázdně.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Zahrada bez údržby je sci-fi
Mnoho majitelů touží po takzvaně bezúdržbové zahradě. Aby však vypadala opravdu pěkně a nestala se za pár let zanedbanou džunglí, je přece jen nutné se o ni alespoň minimálně starat, poskytnout jí základní péči. Jde přece o živý organismus, ne betonový sarkofág. V případě, že zahradě nechcete nebo nemůžete věnovat více času, upřednostněte rovné travnaté plochy, které stačí jen pravidelně sekat. Vzrostlých stromů a keřů volte co nejméně a vysazujte je spíše k okrajům zahrady či k záhonům a podobně, případně, pokud se již ve volném prostoru nacházejí, můžete kolem nich vytvořit malý záhonek s podsadbou letniček, skalniček či kvetoucích trvalek nebo ostrůvek, který vysypete mulčovací kůrou nebo oblázky.
„Časové nároky na údržbu zahrady sníží v současnosti stále oblíbenější borka – kůra, kterou se vysypávají záhony, neboť takovéto plochy vypadají čistě a upraveně,“ radí Ľubica Pěchoučková a dodává: „Pro zvýšení účinnosti se pod mulčovací kůru pokládá ještě fólie, která výrazně sníží zarůstání záhonů plevelem. Ale zcela bez údržby nemůže existovat žádná zahrada – buď se o ni musíte starat sami, nebo si na ni zjednat odbornou firmu.“ V prvních letech stačí udržovat pouze trávník a pečovat o trvalky, podle potřeby a vkusu pak vysazovat letničky.
Později přichází na řadu zastřihávání a prořezávání keřů, ty se ale první roky nestříhají vůbec, později je nutné to dělat alespoň jedenkrát ročně. Při zakládání nové zahrady je nutná trpělivost, výsledek je viditelný až po několika letech – nejdříve se projeví ve výsadbě trvalky, pak keře, nejdéle si musíte počkat na stromy – při jejich výběru proto musíte dobře zvážit, jaké a kam umístíte, a počítat s tím, jakého tvaru a vzrůstu dosáhnou po letech.
Péče pro radost
Ovšem péče o zahradu nemusí být jen nutným zlem, pro mnoho lidí je příjemnou relaxací. Tato zahrada je v tomto směru určitým kompromisem. „Na zahradě dělám úplně všechno,“ říká paní Irena, „ale v minulých letech mi už tady také pan Pěchouček pomáhal se stříháním, keře už jsme prostříhávali radikálně, aby se prosvětlily. Měnili jsme jeden strom za jiný, kterému zlomila vichřice špičku. Měli jsme tu také liliovník, moc jsem si ho přála, ale nedařilo se mu tady. Jsme zde více než deset let, a pokud jde o péči o zahradu, já se tím bavím, i když původně to měla být zahrada, která nebude na péči příliš náročná.“
text a foto: Dana D. Daňková
