Zahrada: Venkov s lesem v zádech

Předpokladem pro kvalitní řešení je podle slov autora konceptu především pečlivá úprava terénu a volba správného rostlinného materiálu. Při výběru druhů je důležité respektovat světelné a stanovištní podmínky rostlin, počítat s růstem dřevin a jejich konečnou velikostí. Neméně důležitý je také architektonický styl rodinného domu a to, co se nachází v přímém okolí. Můžete na to v zahradě navázat, nebo naopak návrhem nevzhledné okolí potlačit.

„Nezapomeňte ani na zahradní detaily, romantická zákoutí a nejrůznější předěly. Zahrada se navrhuje a poté realizuje na dlouhá léta dopředu. Projekt by měl být svým způsobem nadčasový – to neznamená v čase neměnný, ale s principy funkčními i po delší době,“ dodává Ferdinand Leffler.

Tajemství zdařilé rekonstrukce

Co vše je třeba zvážit při rekonstrukci zahrady, na co nezapomenout, abyste byli opravdu s výsledkem dlouhodobě spokojeni, je vidět na tomto konkrétním příkladu. Starší zahrada v chatové oblasti v pražské čtvrti Radotín nebyla v dobré kondici. Na ploše 750 metrů čtverečních se nacházely zanedbané keře, ovocné stromy a uprostřed se tyčil statný smrk pichlavý (Picea pungens). Břečťanový plot a túje rozdělovaly prostor na obytnou část s terasou a dřevostavbou a na část užitkovou s keři a záhony se zeleninou.

Zahrada má vlhký a stinný přírodní ráz, což je dáno blízkostí potoka a smíšeného lesa. Autor rekonstrukce na tento fakt s respektem navázal. S tím souvisela i pečlivá příprava půdy s přidáním kompostu a písku a velmi citlivý výběr rostlin: „Majitelé měli niterný vztah k původní zahradě, proto jsme hodně rostlin, které nevyhovovaly svým umístěním, přesazovali. Byla to taková jemná chirurgická práce. Inspirací pro nový koncept nám byl les, potok a lužní podrost, který proutěným plotem jakoby vstupuje do prostoru, “ vysvětluje zahradní architekt.

Jemné vytyčení hranic

Jelikož se zahrada nachází v poměrně rušné chatové oblasti, bylo třeba myslet na jemnější vytyčení hranic. K tomu posloužil proutěný plot, který dává uživatelům pocit soukromí, plně koresponduje s okolní přírodou i stavbou na pozemku a navíc nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Plot je vyroben z mladých, vrbových a lískových prutů bez spojových prvků, není konzervován proti vnějším vlivům a je usazen na původní drátěný plot. Majitelé jej mohou využívat i uvnitř zahrady jako zástěny k zakrytí nežádoucích pohledů nebo k vytyčení zákoutí a předělů.

„V tomto případě byla jistou výhodou již stojící dřevostavba, která svým tvaroslovím odkazovala na celou řadu možných zahradních prvků. U menších prostorů je pro nás výhodnější začít až po dokončení stavby. Malý prostor nedává příliš mnoho šancí na úspěšnou koordinaci stavařů a zahradníků,“ podotýká Ferdinand Leffler.

Na úpravu terasy, schodů a přístupových cest a chodníčků použil žulu a kameny z místního radotínského vápence. Za nejsložitější označuje úpravu terasy, která stála vysoko nad terénem. Bylo nutné ji více přiblížit zahradě. Řešení se našlo v podobě širších schodů, na nichž se dá kromě jiného i posedět a hledět do nitra zahrady: „Sedíte-li na terase nebo na schodech, máte pocit, že jste v kontaktu se zahradou jako takovou, že vás s ní nespojuje pouze úzký pás schodů. Podsadili jsme terasu trávami a vyššími rostlinami tak, aby takříkajíc srostla s terénem. Pokud by tam byly jenom půdopokryvné břečťany, výškový rozdíl by byl nepřiměřeně velký. Tato vyšší podsadba pod terasou a okolo ní ji opticky snižuje a sjednocuje se zahradou,“ vysvětluje autor konceptu.

Na dobrém stylu záleží

Zahrada je taková, jací jsou její majitelé. Zahradní architekt by měl vytvořit prostor pro jejich vlastní imaginaci. V Radotíně zvolili majitelé standardní dřevostavbu s poněkud nestandardními modrými okenními rámy i obložením; preferují přírodní materiály, mají rádi pestré barvy a zahradu vnímají i jako vynikající prostor pro umění. Barevnost trvalkových záhonů vnáší podle jejich slov do zahrady dynamiku a nabízí příjemný kontrast k volně vsazeným sochám a nejrůznějším uměleckým artefaktům.

Důležitým prvkem jsou pro ně ovocné stromy, které ve většině případů zůstaly, nově se vysázelo několik bříz a jabloní. V podrostech se nachází široká paleta keřů, nejčastěji muchovníky a hortenzie, z trvalek například čemeřice, sasanky či alchemilly.

Poměrně velký prostor zaujímá tradiční užitková zahrada s vyvýšenými záhony z modřínového dřeva, pro niž bylo nutné hledat nové, světlejší místo. Nicméně také okrasná část zahrady je protkaná jahodami, malinami, ostružinami, bylinkami a vlčími máky.

Členění zděděné po původní zahradě je v novém konceptu pouze formální. Po rekonstrukci se vše vzájemně prolíná. Přírodní prostor vybízí k relaxaci na trávníku, na lavičce okolo kmene mohutného smrku či na houpacích křeslech. To vše v nádherném pestrobarevném společenství rostlin za zvuku zurčícího potoka a s lesem v zádech v krajině trampských osad a potlachů. Takřka ideální prostor pro odpočinek, hry, setkávání, stolování, radosti ze zeleně či z pouhého bytí.