Venkovská zahrada mladého manželského páru se před necelým desetiletím zrodila v malebné vinařské oblasti protkané lázeňskými městečky v Dolních Rakousích. Místo na kraji obce, kde se dřív rozprostíral ovocný sad a odkud se směrem na západ otevírá výhled do pšeničných polí, si člověka ze všeho nejdřív podmaní božským tichem, jaké nepanuje ani v temnotách podzemních štol.
Tři patra radosti
Než se zvědavému pohledu odhalí tajemství skryté za vrátky, dožaduje se pozornosti netradiční předzahrádka. Je to vlastně precizně upravené parkoviště, lemované geometricky stříhanými buxusy a nádobami violek, jejichž pestré kvítky ostře kontrastují se světlým štěrkem zpevněných ploch. Na protější straně příjezdové cesty pobíhají za ohrádkou slepice se strakatými pírky, které vřelým kvokáním vítají každého příchozího.
Už na první pohled je zřejmé, kolik času Petra s Oliverem úpravě zahrady věnují. Všecko se zdá být do puntíku dokonalé. „Když to jde, jsme venku celý den, zvlášť na jaře, kdy všechno roztouženě puká a roste jako o závod,“ směje se energická majitelka.
Ráno s mužem posnídají na terase u domu, ke kterému se ze zahrady schází po dlouhém cihlovém schodišti se zabudovanými chlévy, v nichž předchozí majitelé chovali vepříky. Před obědem, obvykle podávaným v přenádherném, velkoryse pojatém proskleném altánu v srdci zahrady, věnují čas údržbě zeleninových záhonů. „Vždycky nám nějaká ta ředkvička, list salátu nebo kedlubna přistane na talíři,“ libuje si Oliver.
Také se podívejte: Zahrada k meditaci jako stvořená
Odpoledne přichází na řadu péče o okrasnou část s rozlohou 900 m2. „Sečeme, řežeme, stříháme, kypříme, zaštipujeme, čistíme, přesazujeme, doséváme, hnojíme a zaléváme, pak zase sečeme, a tak je to pořád dokola. Tvorba vysněné zahrady je zdlouhavý proces, ale nás to nesmírně naplňuje. Vlastně se nechceme dočkat chvíle, kdy bychom si řekli, že teď už je vše hotové,“ shodují se manželé.
O to víc po práci chutná domácí bylinkový čaj s bublaninou, kterou Petra servíruje ve stínu ovocných stromů. A právě jedna z jabloní s rovným statným kmenem rozšiřuje už tak bohatou nabídku míst k sezení či sladkému snění o třetí patro. V jejích větvích se totiž skrývá útulný dřevěný domek, kde je dobře dětem i dospělým. A třetí patro? Kromě skrýše na stromě a zahradního nábytku roztroušeného všude po trávníku můžete posedět ještě pod úrovní terénu, v tzv. zapuštěné zahradě. Prostor zahrady je tedy rozvržený do tří pater, z nichž každé člověka naplňuje obdivem a čirou radostí.
Kde si historie rozumí s modernou
Do zapuštěné zahrady vystlané světlou kamennou drtí vedou cihlové schody, na něž plynule navazují opěrné zídky ze stejného materiálu. Uprostřed stojí přenosné topeniště. S opékáním párků se tu začíná už v době, kdy rozkvétají první tulipány. Petřiny oblíbené cibuloviny hýří půl metru pod úrovní trávníku veselými barvami v doprovodu skalniček a růžových keřů.
O pár desítek metrů dál, za bochánky levandulí, se majestátně vypíná besídka na mramorových pilířích, s klenutými vstupy a stanovou střechou, na jejíž špici ve větru tančí pozlacený lev. Půvab přírodního kamene dokonale vyznívá také na pískovcových sloupech, jež podpírají dubovou pergolu ovinutou šlahouny vistárie. Pískovcové sloupy ohromují nejen mohutností, ale i texturou tvořenou mušlemi starými přibližně 12 milionů let. Dotek historie se zde báječně snoubí s opulentními kamennými kašnami, mísami, chrliči v podobě lvích hlav i gotickým okénkem ve zdi na konci 15 m dlouhé kolonády.
Ač se majitelé netají inspirací z anglických parků a zahrad, nedrží se křečovitě pouze jediného stylu, a to je ve výsledku sympatické, protože nepředvídané prvky místo osvěžují jako jarní vánek. Dokazují to obří sedací vaky v neonově růžovém odstínu nebo třeba zahradní domek, za jehož šmolkově modrým obložením s vtipnými plechovými cedulemi se ukrývá WC.
Nepřehlédněte: Lesní zahrada nejen pro Miroslava a Růženku
Hřejivý půvab cihel
Tři věci jsou v zahradě důležité: Aby přinášela potěšení všem našim smyslům i užitečným tvorům, kteří do ní zavítají. Aby dobře vypadala a neustále překvapovala. Ale hlavně by se v ní měl člověk cítit sám sebou. „Toho dosáhnete jedině tím, že některé zóny odcloníte od pohledů zvenčí,“ říká Oliver. O soukromí se zde starají živé ploty ve dvou variantách – volně rostoucí a přísně tvarované. Do první skupiny patří žlutě kvetoucí zákuly, bílé kaliny a tavolníky, načervenalé svídy a voňavé šeříky ve fialové i bílé barvě. Do hustých obdélníkových stěn a bordur Oliver tvaruje ptačí zob s tisem, před kterým se skvostně vyjímají jarní kytky a éterické tamaryšky.
Dřeviny zde mají výsadní postavení. Účinně tlumí vítr z okolních polí, v létě vrhají laskavý stín a co chvíli je tu slyšet hvízdání kosů a drozdů, kteří si v nich upletli svá hnízda. Nouze není ani o květiny v ostrůvcích pod stromy či ve vyvýšených záhonech. S jarními paprsky se nadšeně vítají pomněnky, chejry, pryšce, srdcovky, violky s tulipány i napučené kosatce. Dlužichy zase pyšně předvádějí malinově červené olistění a bohyšky s kapradinami se je dychtivě snaží dohnat.
O přehledné rozdělení zahrady na jednotlivé zóny a zákoutí se kromě živých a kovaných plotů starají prvky pečlivě vystavěné z tradičních pálených cihel. „Vyspárovat, neomítat! Tohoto hesla jsme se drželi,“ líčí Oliver. Průchozí klenuté oblouky, zídky a zdi, schody, sloupy, vyvýšené záhony pěkně ladí s dekoračními doplňky ze zkorodované oceli, které si Petra nechala podle vlastních návrhů vyrobit na zakázku, a venkovské zahradě propůjčují nevšední atmosféru.
Text a foto: Adéla Taitlová
