Zelené sochy v zahradě

Zahrada

Fotogalerie:

V zapadlé vesnici, vysoko nad údolím řeky leží dům. Z příjezdové cesty není vidět, ale když se k němu přiblížíme, obklopí nás jeho neobyčejně krásná zahrada. Před 25 lety tu byla jen pastvina ve svahu, porostlá starými ovocnými stromy a trnkami. Dva bratři - Petr a Pavel - se svými rodinami tu ale do dnešního dne změnili mnohé. S jedním z nich jsme si na slunečné terase povídali.

„Po válce tu měl děda ovocný sad a dřevěnou chatu," vypráví Petr. „My jsme sem začali jezdit v sedmdesátých letech a chatku přestavěli v malý domek. Měl jen jednu pořádnou obytnou místnost, dnes nechápu, jak jsme v ní mohli vegetovat. Ale jsme z chatařské rodiny, tak jsme zřejmě byli zvyklí. Teď je po třetí přestavbě už velikost domu pro naše rodiny dostatečná." K prostornému domu ovšem přiléhá kouzelná zahrada.

„Co se týče zahrady," pokračuje Petr, „původně to byl jen jednolitý kopec, uprostřed kterého stál dům. Do terénu jsme udělali příjezdovou cestu, ta musela být rovná a pak nás napadali další záseky - terasy, zídky... Všechny kaskády jsme tu udělali především proto, aby nám šetřily práci. Jednak při sekání trávníku a také proto, abychom zabránili splavování zeminy z pozemku při deštích." Ze stejného důvodu navršili majitelé okolo celé parcely val ze zeminy, která při zvlášť velkých deštích vodu pobere a svede ji na louku pod zahradou, kde již nemůže další škodu napáchat.

Hra s nůžkami

Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany. Jsou stříhané do rozličných tvarů a velikostí, sesazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Kamkoli se podíváme, najdeme mistrovskou práci, spojenou s humorem a hravostí - hloučku podsaditých borovic vévodí štíhlá túje, v plazivých koniferách trůní střapatá juka, z borovicového bochníku vykukuje zahradní sprcha. Pracováno je nejen s tvary, ale i barvami. Majitelé kombinují různé odstíny jehličnanů a oživují je kontrastními listnáči (červený javor, škumpa). Každý kout je jiný, a přesto celá zahrada působí uceleným a příjemným dojmem a nenásilně přechází v okolní přírodu. „Když jsme vykáceli přestárlý sad, začali jsme sem dávat stromky z lesa, z náletů," říká Petr. „Nejdříve k chatě, to bylo ovšem špatně, potom už dál. Stromy se rychle rozrůstaly, začaly zarůstat cestičky, a tak jsme je museli začít zastřihovat, abychom se nemuseli ohýbat. Myšlenka tvarovat je vznikla až později."

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz.

Ruční práce

Majitel tvrdí, že samotná péče o zahradu je snadná: „Mechanizovaní nejsme, vše stříháme ručně, nůžkami. A náš žebřík vám raději ani neukážu... Nejvíce práce je tu pochopitelně na jaře, když všechno naraší. Například po odkvětu rododendronů se musí vyštípat uschlé květy a hned vyrazí 15cm přírůstky, které stříháme. Kdybychom to nedělali, byly by z nich nejméně čtyři metrové kopce. Jehličnany stříháme také na zimu a s tím, co ostříháme, je přikryjeme. Ani ne tak kvůli mrazu, hlavně kvůli jarnímu slunci, které je příliš ostré a stromky popálí. Na zimu také zabezpečíme větší stromky - svazujeme je, aby jim sníh nepotrhal větve."

Na zahradě rostou především stromky z lesa - borovice, smrky a modříny, šlechtěných je tu jen málo - túje, vejmutovky a zmíněné rododendrony, které byly v posledních letech přece jen doplněny barevnými listnáči pro oživení.

Kámen a voda

Zahradní úpravy prý ještě zdaleka nekončí, zbývá dodělat některé další zídky a chodníčky: „Kámen je hezká věc, navíc chodníčky nám také šetří práci, na obytné terase i v domě je čisto, nenanášíme žádnou špínu, takže se vůbec nezouváme. Všechny kameny jsou z okolí. Našli jsme tu mezi trnkami v remízkách několik hromad kamenů dříve vybraných z polí a také spoustu malých žulových valounků. Z nich je většina dláždění."

V zahradě najdeme také vodní prvky, které ji obohacují o další dimenzi - středomořsky působící jehličnany a kamenné zídky se zrcadlí na hladině bazénu i jezírka. „Přáli jsme si tady vodní hladinu, protože pozemek bývá dost rozpálený," vysvětluje Petr. „Veškerou vodu z pozemku svádíme do studny (zásobárna na vodu, není tu pramen), odtud je samospádem vedena jak do zahradní sprchy, tak do jezírka a bazénu. Je to takové perpetum mobile, díky tomu bazén nijak nečistíme. Nečistoty vybíráme sítem a plave tu chlórová tableta s aktivním dusíkem."

Ačkoli majitelé tvrdí, že náročné jsou jen stavební úpravy, které tu dělají, kamkoli se podíváme, vše je upravené, trávník posekaný, záhony bez plevele: „Zahrada pořád potřebuje pohyb, práci... Ale kdo to má rád, neříká tomu práce. Po revoluci se říkalo, že chataření skončí, protože lidé budou jezdit ven. Ale nestalo se, a myslím, že nakonec každý skončí rád u chalupy. A v zahradě, kde se dobře odpočívá." A to zde lze opravdu skvěle.

text a foto: Lucie Martínková

Poslat Messengerem