Živé zahradní ploty protkané květy

Způsobů, jak zabezpečit hranice vlastní zahrady, je mnoho. Zkušení zahradníci Doporučují také rostliny a keře. Alternativou může být i živý plot protkaný popínavými rostlinami.

Podle velikosti pozemku vybíráme  druh ohraničení, vytváříme nejrůznější předěly výsadbami, odlišujeme plochy různě střiženým trávníkem, vytváříme vnitřní hranice zahrady živými ploty, skupinami keřů, stromů a rostlin.

Výběr rostlin závisí hlavně na tom, jaké jsme schopni vytvořit podmínky pro jejich růst. Jinak se jim povede v lesní půdě, jinak na mokřadu či ve stepi, jiné potřeby budou mít u zídky či plotu. Je obecně známo, že jen málo rostlin v přírodě zůstává v úhledných malých trsech, mohou-li se volně rozrůstat. Proto jsou přírodní zahrady daleko volnější a barevnější než ty konvenční.

Důležité je sledovat specifické požadavky pro růst, zejména pokud jde o oslunění nebo stín.
Z každodenní zahradnické praxe je patrné, že mezi nejoblíbenější rostliny k plotu patří popínavé rostliny. Romana Rybková z botanické zahrady v pražské Troji zmiňuje jako příklad popínavé růže. Zvláště exoticky vyhlížejí podle jejích  slov žlutě kvetoucí odrůdy, upozorňuje ale, že bývají zároveň nejchoulostivější.

S bohatou záplavou květů

Co se týče živého plotu z růží, plní svůj účel zvláště v případě vnitřního rozdělení zahrady. Protkán popínavými rostlinami s bohatou záplavou květů je přímo impozantní dekorací. Obzvláště vhodný do společnosti popínavých růží je plamenék Jackmanův (Clematis Jackmanii).

„Protkávat" můžeme kromě plaménku také fazolem šarlatovým (Phaseolus coccineus). Vysazuje se v květnu ze semene přímo na stanoviště, které by mělo být slunné nebo v mírném polostínu, s dobře hnojenou, propustnou a písčitou zeminou. Použít můžeme i thunbergii křídlatou (Thunbergia alata), což je popínavá bylina, která se množí semeny, vysévá se nejčastěji v březnu pod sklo, na venkovní stanoviště se rostlinky umísťují koncem května.

Samopnoucí popínavé rostliny

Pěstuje se v řadě odrůd lišících se barvou květů (žluté s černým středem, bílé s černým středem, celé bílé, světle žluté s bílým středem, hnědooranžové s hnědým středem). Další doporučenou jednoletou popínavkou je dlouhatec (Dolichos lablab), který ovšem vyžaduje teplé stanoviště, výživnou půdu a dostatek vody.

Zajímavé jistě budou i samopnoucí popínavé rostliny typu břečťan (Hedera) nebo přísavník (Parthenocissus) na samostatných stěnách. Mezi rostliny šplhající pomocí úponků nebo ovíjivých částí listu patří například i některé další druhy plaménků (Clematis). Hodí se ke všem druhům povrchů, pokud treláž nebo pletivo, po kterých se šplhají, mají malá oka z tenkých materiálů.

Mnohé z těchto popínavých rostlin lze využít k prorůstání skrze jiné, již dobře rozrostlé rostliny, třeba vysoké keře, jehličnany nebo stromy, neboť tak dodají přírodní zahradě další barvy.

text: Vlastimil Růžička, foto: Romana Rybková a Michal Wernisch

Poslat Messengerem

12.10.2015 | Zahrada