Vítěz kategorie Domy do 150 m2

Ing. arch. Tomáš Pilař, Kuba a Pilař architekti a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům

Vítěz kategorie domů do 150 m2 je  dům u řeky Dyje, rafinovaně vklíněný mezi starou zástavbu. Zaujme nápaditým vyřešením zahrady na šikmém pozemku, vegetační střechou a originálním využití moderní stavebních materiálů.

Obsah:

• Představení domu
• Urbanistická vize celé ulice
• Jaké to je, když architekt pracuje pro jiného architekta?
• Dům vznikal ve složitých podmínkách svahu
• Venkovní a vnitřní schodiště
• Dům ve svahu a na navážce
• Výskyt radonu
• Zelená střecha
• Nešťastná orientace původního domu
• Památková ochrana přírodního parku Podyjí
• Pocit z domu mají architekti stále vynikající
• Užitná plocha versus vnější schodiště
• Regulační plán
• Nebarevnost vnitřních prostor
• Předání ocenění v rámci ankety Dům roku

Přepis rozhovoru:

• Dobrý den, vážení diváci. Vítám vás u dalšího webináře Můj dům krok za krokem. A naším tématem budou opět domy oceněné v anketě Dům roku. A tentokrát si pro cenu odborné poroty přišel pan Tomáš Pilař z ateliéru Kuba Pilař Architekti. Vítejte.

Dobrý den.

• A naším už tradičním hostem, co se týká oceněných domů, je paní redaktorka a zároveň architektka Jitka Pálková. Vítejte.

Dobrý den.

• My si budeme povídat o domě, který je novostavbou. A ten dům je takovým zvláštním způsobem vklíněný mezi původní starou zástavbu, což je na mě zvláštní. Ten dům, byť ta okolní zástavba je jakoby řekněme, staršího rázu, tak on dům je uvnitř velice moderní. Má nádherný výhled na starobylý hrad a myslím si, že na leckoho už jenom prvním pohledem udělá veliký dojem. Vy jste tam, paní architektko, přímo nebyla, ale jistě jste si ho důkladně studovala, tak jaký dojem udělal na vás ten dům?

• Mě tam překvapila trošku jedna věc. Ten dům stojí v takové souvislé řadě. Samozřejmě se odlišuje tím, že je moderní, ale vy jste mu udělali z obou stran takovou malou proluku. Proč to?

Ono to vychází z jakýchsi sousedských souvislostí i stavebních. Z jedné strany, z té pravé, jsou domy rodičů, investora. Oni mají poměrně velkou zahradu ve svahu nad novým a původními domy. Ta proluka měla být vytvořená proto, abychom mohli mít jakýsi průchod na zahradu čistě z těch provozních důvodů. To znamená údržba zahrady, nějaká technika, svoz nějakého dřeva, které na té zahradě je. A z té druhé strany, to vzniklo postupně. Jak ten dům vznikal a ten tvar jeho, tak jsme zjistili, že ten sousední menší domek má takový vysoký sokl a ten tvar střechy úplně nejsme schopni napojit na ten náš dům. Takže jsme udělali takovou tu mezeru a díky té mezeře jsme byli schopni dostat světlo do vnitřního prostoru toho domu. Protože v té snížené části, která vytváří tu mezeru, tak je střešní světlík, kam se potom dostává světlo do chodby mezi pokoji.

• Tak to mě překvapilo, protože já jsem si myslel, že důvodem bude nějaká spodní vlhkost, se kterou třeba ty okolní domy mají problémy a bylo by to těžké technologicky to nastavovat, tak já jsem si myslel, že to byl ten důvod to jakoby oddělit. Tak jste mi to vysvětlil. A mimochodem, když už jsme u toho, většina těch domů je pospojovaných pohromadě, to znamená, že oni nahoře mají nějakou hospodářskou uličku k obsluze těch zahrad?

Některé mají mezery mezi sebou. To znamená, historicky ty pozemky byly oddělené a skrz ně se procházelo do těch zahrad, kde většinou mají lidi záhonky, kde pěstují nějakou zeleninu nebo jsou tam Vinohrady. V tomhle případě vlastně otec toho investora je sochař, ale současně velký, jaksi kutil v tom pravém slova smyslu. To znamená, i ta zahrada je pro něho součástí života. Takže my jsme se museli přizpůsobit jaksi tomu fungování těch původních částí domu, tak toho nového, tak abychom docílili pořád kontaktu mezi ulicí a zahradou. Zajímavá věc byla ten pozemek, který rodině patří prakticky 50 let a nikdy je nenapadlo, že by tam stavěli.

Ani ten investor, on je architekt, tak nikdy podobně netoužil a spíš měl představu takovou, že v tom Znojmě nezůstane a přestěhuje se buď do Brna nebo do Prahy, protože jak v Brně, tak v Praze nějakou dobu žil. Ale nakonec zjistil, že to místo je tak pěkný, že opravdu si tam ten dům postavil, protože mezi tím založil rodinu. Takže řešil vůbec, jak dál. A možná i díky tomu ten dům vznikal 10 let, protože on bydlel vedle a netrápilo ho to, jak někdo má pozemek, na který si půjčí, má nějaké úvěry. Takže to vznikalo postupně, což taky není úplně normální. Není to jak pro nás jako architekty úplně příjemný model ani pro něj. Ale zase on sám o sobě je osoba, která je velice pečlivá.

On se živí děláním vizualizací pro architekty. A tam musí být velká přesnost i důslednost při té tvorbě těch vizualizací. A tohle on přenášel potom do toho projektu i do té realizace. Takže denně několik hodin byl na stavbě a dokresloval do sebemenších detailů v měřítku 1:1 a kreslil to těm zedníkům a těm dělníkům na stavbě do posledního detailu. Takže i pro nás to bylo vlastně fajn, že ten investor si to vzal 100 % za své. A když tam potom jste v tom domě, tak každý detail má prostě svoje místo a nějakým způsobem funguje.

• To mě právě zaujalo. Chtěla jsem se zeptat, jaké to je, když architekt pracuje pro jiného architekta. Říká se, že lékaři jsou nejhorší pacienti. Je to mu tak i v tomhle případě?

Já mám takovou jednu historku. Když jsem tady studoval na UMPRUM, tak jeden můj spolužák si koupil v Kostelci nad Černými lesy pozemek a chtěl si tam postavit domek. A ještě vlastně za studií posledního ročníku nakreslil tři verze toho domku. Jeho nastávající žena byla taky architektka. Tak se hádali, každý měl nějaký jiný názor na to. Skončilo to teda tím, že nakonec nám jako spolužákům zadal, abychom mu každej nakreslili nějakou alternativu. Jeden ze spolužáků to teda vyhrál, on to podle toho začal stavit, ale stejně to nakonec udělal jinak. Takže myslím si, že architekt sám pro sebe, když si něco dělá, tak je to hodně složitý.

• Jaký je rozdíl v práci pro profesionálního investora, třeba pro developera nebo pro obec, a navrhovat pro běžného stavebníka rodinného domu?

Ten proces je těžší v něčem jednodušší. U rodinného domu nejsou nastavená taková jasná pravidla a nějaký harmonogram, protože každý chce dosáhnout nějakého jiného modelu toho postupu prací. Často ta úvodní fáze je poměrně dost dlouhá, protože si s těmi investory, kteří nemají úplně jasnou představu, jak chtějí bydlet, tak dlouho ujasňujete vůbec způsob toho žití v tom domě, jak ten dům samozřejmě bude vypadat, ale i z jakých materiálů. A oni často to konzultují jak s členy rodiny, tak s různými kamarády a jsou různé zvraty v těch jejich představách. A často se stane, že začínáte s nějakou představou a skončíte úplně něčím jiným.

Na druhou stranu ten proces je často zajímavý. Musí být člověk pozornej a často nejenom jaksi moderátorem té diskuse mezi těmi členy rodiny, ale i psychologem. A dokázat opravdu je nějakým způsobem trošku usměrnit, aby vůbec ten proces se dostal do toho kýženého cíle. Stalo se nám, že se málem jedni naši investoři rozvedli, protože měl každý tak diametrálně odlišnou představu, že ve finále v té realizaci toho domu to dopadlo tak, že si udělali jakousi demarkační linii a jeden z nich si řešil jednu část domu a druhý druhou část domu. U toho velkého investora nebo developera si myslím, že má poměrně jasnou představu, jak postupovat, za kolik to chce postavit, takže to zadání je jednodušší v tom celku. Ale ten projekt, jestli děláte malý nebo velký dům, tak je víceméně stejně složitej, protože jak v tom velkým, tak v tom malým domě musíte obsáhnout všechny konstrukce a rozvody technologie stejně.

• Tento dům, jak jsem se dočetla, vznikal v poměrně složitých podmínkách. Co bylo nejobtížnější technicky?

Asi nejobtížnější bylo založení ve svahu, kdy jsme předpokládali nějakou geologii a ukázalo se, že to je podstatně složitější v tom smyslu, že tam ten svah je složený z navážek a museli se vytvářet opěrné stěny, odtěžovat ten svah, nahrazovat to nějakou soudržnější zeminou a tam se asi utopily ty největší peníze. Takže to mělo výrazný dopad potom do rozpočtu stavby.

• Museli jste nějak měnit ten projekt třeba?

Ano, v té spodní části jsme se statikem museli udělat výrazný revize tvaru toho domu. A ten dům není tak zahloubený nakonec tou spodní částí, jak se původně předpokládalo.

• Mě tam zaujalo, že ten dům má dvě paralelní schodiště, jedno vnitřní a jedno venkovní.

Ono to souvisí s tím, co už jsem říkal na začátku. Ta venkovní mezera, tak tím vede schodiště na zahradu a potom je samostatně vnitřní schodiště. My jsme dlouho diskutovali o tom, jestli to není zbytečnost, ty dvě schodiště, ale přece jenom není dobrý chodit v papučích venkem, venkovním schodištěm mezi obývacím pokojem v jednom podlaží a ložnicí ve druhém podlaží. Takže ano, jsou tam dvě schodiště vedle sebe, ale každé má svůj účel.

• Já, jestli se ještě můžu vrátit a skočit do toho, paní architektce, k tomu samotnému podloží. Já totiž shodou okolností, jako bydlím v baráku, který je ve svahu a na navážce. Takže já vím, co to obnáší a vím, že ten barák prostě celoživotně praská. Ty baráky neustále praskají, protože vám stoupá, klesá spodní voda, a to se neustále na tom projevuje. Takže ani se neptám, jak vypadají ty ostatní baráky, protože člověk je pak, jak termit a neustále to prostě chodí a zalepuje to. Ale chci se zeptat u toho vašeho domu. Vy jste tím pádem tam museli udělat jako nějakou betonovou vanu nebo betonovou patku, do které jste usadili ten barák?

Ta spodní část domu, celé první nadzemní podlaží, částečně druhé nadzemní podlaží je železobetonová krabice. Právě proto, aby ta konstrukce byla co nejkompaktnější a víceméně, nechci říct, že to plave v tom, jaksi na tom podloží, ale je to vlastně tak. A až potom to horní, to třetí podlaží, které už je v tom podstřeší, to je ten velký obývací pokoj, tak to už je kombinace ocelové konstrukce a vyzdívek.

• Nebyl tam problém s radonem? Je to blízko řeky.

Radon tam určitě byl, ale nemyslím si, že to bylo v té třetí, v tom třetím stupni, ale to už si nepamatuju.

• Chci se ještě zeptat na tu zelenou střechu. Je to poměrně velký sklon, jak se dělá zelená střecha v takovém případě?

Tak když jsme s tím začínali, tak tady tenhle typ střech moc obvyklej nebyl. A nás to napadlo hlavně proto, že jsme nechtěli, aby ten dům byl nějak výrazně nápadnej, takže vlastně ta zelená střecha mu udělá takové maskování a když se naproti na Znojemském hradě díváte se dolu do toho údolí, tak chvilku ten dům musíte hledat a z té zelené plochy tam koukají oka těch oken. Vlastně jedním z impulzu bylo to, že se to líbilo i investorovi. A moc si ani nedokážu představit šikmou střechu třeba v plechu nebo v něčem takovým. Takže i ta vizuální stránka byla pro nás důležitá, ale dlouho se řešilo, jak to zrealizovat. Nakonec to dopadlo tak, jak se ty zelené střechy teď běžně dělají. To znamená, že v té šikmé ploše se předpěstoval koberec, který se potom seshora dolů spustil, přikotvil se a ta horní část, tak tam se ta vegetační plocha, to jsou vrstvy, prostě nasypalo a do toho se vysadila zeleň.

• Je zavlažovaná?

Ano, v té šikmé části je závlaha.

• Já jsem si všiml, že ta šikmá část drží výšku hřebene s okolním barákem, ale když se podíváme zezadu, tak tam je defacto rovná střecha.

Ano, tam je rovná střecha a ten dům má, dalo by se říct, nešťastnou orientaci, protože do toho údolí je na sever, ale zase na druhou stranu ty výhledy jsou tak fantastický. Takže my jsme stáli před tím, sice koukám na sever, ale na tu skálu, na to panorama města, ale chceme tam dostat i to sluníčko, takže směrem na jih jsme odkopali část svahu, je tam vytvořená terasa, nad ní potom opěrná stěna do svahu a je tam velké francouzské okno, a naopak do té šikmé části, která je k řece, tak je to dlouhé horizontální okno, které vlastně jakýmsi obrazem zevnitř, když koukáte, tak se vám vyřízne přesně to panorama s tím kostelem Michala a s těmi ostatními budovami.

• Vstupovali do toho projektu nějak památkáři nebo to už je mimo zónu ochrany?

S památkáři jsme to konzultovali, ale oni spíš sledují ve Znojmě, jak se nějaký dům nebo stavba uplatňuje v tom historickém panoramatu. Tady vlastně to nebyl důvod se o tom takhle bavit, ale jsme na hranici Národního parku Podyjí, takže jsme to museli řešit i s nimi, ale taky v tom nebyl problém. Taková ta cenná část je až na té horní plošině nad svahem, kde začíná pískový borový les, který se táhne do těch meandrů řeky Dyje, směrem k hranicím.

• Když tam dneska přijdete do toho domu, jaký máte pocit ze svého díla?

Pořád dobrý, což není pravidlem, protože se nám občas stane, a teprve potom pochopíte, že ta diskuse s tím investorem, a to pochopení toho domu asi nebylo stoprocentní. Už se nám opravdu stalo, že po letech se tam podíváte a ten dům vlastně vypadá celý jinak, nejenom zevnitř, ale často i zvenku. Byl jsem tam před měsícem, protože jsme s investorem kamarádi, a pořád ten dům vypadá skvěle a myslím si, že pokud tam on bude bydlet a žít, tak bude pořád stejný.

• Dá se říct třeba, že je to tím, že ten investor věděl, co chce?

Určitě. Nemyslím vizuálně, ale tím, jak bych v tom domě chtěl žít, jakási abstraktní představa než to, jak má vypadat vypínač. Ale díky tomu, že je architekt a už jsme měli paralelně nějaké jiné projekty rodinných domů, tak jsme se o tom bavili. Třeba nějaká konkrétní řešení, že tohle dobře funguje, nebo naopak máme už nějakou zkušenost. Takže tyhle konzultace probíhaly i na téhle, jaksi úrovni.

• Nemrzelo třeba investora, když se tam udělali po stranách ty schodiště, které mají tu funkci, o kterých jste mluvil, že přijde o užitnou plochu těch místností?

Takhle jsme se vůbec nebavili. To bylo prostě daný od začátku.

• Jasně, ty benefity přivážily ten nedostatek.

Ono je zajímavé, ten dům je hodně takový kompaktní zvenku, ale zdá se mně, že pro čtyřčlennou rodinu je naprosto ideální ty proporce těch místností. Tam jsou dva dětské pokoje, jsou úplně půdorysně shodný, jenom jsou zrcadlově otočený. Ten obytný prostor, kde se celá rodina sejde, i ta ložnice. Kdybych třeba já si stavěl dům, tak bych asi ho nechtěl mít větší. Zdá se mně, že to je tak jako akorát. A naopak, v poslední době máme takový nový téma, že jsme pro někoho dělali dům, který byl třeba hodně velkorysej, a ty děti z toho domu najednou zmizí a ten pár tam žije sám a najednou neví, co s tím. A říkají s i sakra, tak asi jsme to trošku přehnali. Takže si myslím, že asi každý by měl trošku i zvažovat vůbec vývoj, nebo kam se v životě ta rodina a ten dům dostane. A je to zase další téma, jak třeba ty domy budou mít další nějakou etapu toho života, ale samozřejmě velký dům, co s ním. Zbourat to asi cesta není, ale nějak ho přepažit a to je…

• Rozumím. Ještě k té střeše. Já jsem fanda zelených střech a stejně mě překvapilo, že po vás nechtěli červenou, klasicky taškovou střechu, protože přece jenom je z hlediska toho hradu, je to pohledová část. My jsme to tady nezmínili, ale přímo naproti tomu baráku je výhled na kostel sv. Mikuláše tuším a na Starobylý hrad. Je to fantastický výhled, je vidět i z těch střešních oken, kde mimochodem mě nesmírně zaujal ten kontrast na těch fotografiích, které jsou v našem časopise, mezi tou určitou modernou vybavení a teď ten Starobylý hrad. Je to taková nádherná fotografie tam, ale nicméně k tý otázce. Oni, s tím prostě neměli problém, nechtěli červenou střechu.

Vůbec jsme se takhle o tom nebavili, ale je důležitý říct, že před několika lety si město pořídilo regulační plán na tady tu celou oblast. Protože se teď stávalo, že tam je nábřežní fronta a nad tím už je to plocha pro rekreaci a můžou tam být jenom chaty, ale lidi to samozřejmě obcházeli a z těch chat si stavěli nebo přestavili na rodinné domy. Takže město řeklo a dost. Protože jak říkáte, je to pohledově exponovaná plocha nebo svah a udělal se regulační plán. Já jsem ho nikdy nestudoval podrobně. Možná bychom to, co tam stojí, nepostavili.

• Ještě jedna věc mě tam zaujala, že ty místnosti, tak jak jsou vybavený, tak jak jsou nadesignovaný, na mě působí až někdy chvílema studeně, ale nevím, jestli to není můj dojem. Byl to požadavek investora? On to tak cítil?

Na tom jsme se shodli, že tam spíš bude taková nebarevnost. My těch domů takových máme víc, takových monochromatických a mně přijde zajímavé, že tu barevnost tam dá ten život. Nejenom těmi odstíny, ale vůbec, co se tam děje. A chceme pořád dávat prostor těm majitelům, protože nekreslíme si ty domy pro sebe. Je to pro ně samozřejmě. Takže aby si to nějakým způsobem potom dovybavili. A nebráníme se tomu, aby tam potom ta barva se dostala v nějakých těch detailech, já nevím, v nádobí, v nějakém nábytku. Takže proto držíme ten základ takový poměrně jednoduchý i třeba těma strukturama.

• Tak jo, náš webinář se pomaličku blíží ke konci. Já tedy poprosím paní architektku Pálkovou, aby předala cenu.

• Jsou to ceny dokonce dvě. Jedno je první místo v hodnocení hlasování čtenářů a jedno je první místo v hodnocení odborné poroty. Takže za naší redakci blahopřejme.

Děkujeme, nás to hrozně těší. Dokonce dvě ceny. To jsem teda nečekal vůbec. Děkuju.

• Ještě chcete nám něco říct? Vy jste se nadechl, tak abych vám nevzal slovo.

Tak moc děkujeme, protože každé ocenění nás moc těší, protože to je přece jenom jakási satisfakce. Takže ještě jednou děkujeme i čtenářům, protože to se často nestává. Přece jen ten dům úplně nezapadá do těch běžných představ, jak by měl rodinný dům zapadat. A přesto čtenáři ocenili, tak asi o to víc na tom něco je.

• To je pozitivní, že se vkus mění a vyvíjí moderním směrem.

Já jsem rád a doufám, že se to přenese i do té větší architektury, protože ta kvalita těch rodinných domů, si myslím, že za posledních 10-15 let se opravdu posunula. A i mnohem více investoři sáhnou po architektech než dřív. A to, že média, samozřejmě vy takovým to způsobem, děláte tu osvětovou činnost, tak to pomáhá zase, aby ta skupina osvícených investorů se rozšiřovala. Takže je to super, to jsem velice rád.

• Děkujeme a budeme se těšit na vaše další krásné domy.

• Takže vážení diváci, posluchači našeho pořadu, Můj dům krok za krokem. Toto byl pan architekt Tomáš Pilař. Děkuju vám mockrát za návštěvu.

Taky děkuju.

• Děkuju zároveň i Jitce Pálkové za předání ceny. A pro vás, milí diváci, jenom připomenu, že všechny tyto domy a oceněné, neoceněné, katalogové domy, včetně školy stavění, to je obsáhlý jakoby dokument mnoha článků, můžete najít jako členové klubu Můj dům krok za krokem. Takže pokud ještě členem nejste, tak se jim můžete stát. Děkuju vám a někdy na viděnou.

Může vás také zajímat:

• Jaké jsou typy vegetační střechy?

  Podle typu a skladby rostlin se vegetační střechy dělí na intenzivní a extenzivní, případně na přechodovou variantu polointenzivní. Intenzivní střechy jsou atraktivní hlavně díky tomu, že svým vzhledem připomínají klasickou zahradu. Na druhé straně je třeba už dopředu počítat s daleko vyššími národy na jejich údržbu – zalévání, sekání trávy, střihání keřů a další sezonní práce.

  Extenzivní střecha je pokryta vegetačním souvrstvím zpravidla o výšce 60–150 mm. Hodí se pro pohledové, nepochozí střechy. Z hlediska vegetace jsou nejvhodnější mechy, rozchodníky, sukulenty, z nich převážně netřesky, dále suchomilné trávy a byliny. Pokud byste chtěli přece jen extenzivní střechu využívat k procházkám, doporučují se pochozí plochy například ze štěrku, roštů, dlažby nebo kamenů. Extenzivní střecha funguje s maximální mírou seberegulace a regenerace.

  Přechodovou variantou je tzv. polointenzivní zelená střecha. Vegetační vrstva zpravidla dosahuje 150–350 mm, což vám již umožní vytvořit z vysázených rostlin a lučních porostů zajímavé varianty. Hodit se sem budou rozchodníky, byliny, trávy, některé druhy trvalek a nižší dřeviny. Kromě běžné údržby vyžaduje polointenzivní střecha především v suchém období dodatečnou zálivku.

  Intenzivní střecha svým vzhledem i nároky na údržbu odpovídá okrasné zahradě. Vegetační souvrství má zpravidla mocnost nad 300 mm. Bude se tu dařit trávníku, trvalkám, keřům, stromům i užitkovým rostlinám. U této varianty se doporučuje zbudovat samostatný zavlažovací systém. Intenzivní střecha je pochozí a zbudovat zde můžete nejen cesty, ale i plochy pro relaxaci a posezení.

• Jaké jsou možnosti využití betonu v moderní architektuře?

  Písek může v betonu úspěšně nahradit keramzit, tedy expandované keramické kamenivo, které může sloužit například i k pěstování rostlin v hydroponii. Je to vlastně umělý materiál: nikde se netěží, ale vyrábí se za vysokých teplot ve speciálních pecích z jílu. Díky chemickým procesům za vysokých teplot vzniká pórovitá struktura a materiál nabude zhruba na 3-3,5násobek původního objemu.

  Takový beton je dostatečně pevný, lehký a má výborné tepelněizolační i mechanické parametry. Dnes je známý pod obchodním názvem Liapor. Jako kamenivo v betonové směsi tvoří nosnou kostru LiaporBetonu. Napomáhá vylehčení betonu oběma způsoby: snížením hmotnosti samotného materiálu i zvýšením obsahu vzduchu – pórovitostí zrn i mezerovitostí mezi nimi. Kromě nízké hmotnosti zajišťuje vysoký tepelný odpor konečného výrobku.

  LiaporBeton navíc vyniká výbornými zvukověizolačními vlastnostmi, vysokou pevností a požární odolností. Z běžně používaných zdicích materiálů je nejméně nasákavý, tedy i vysoce mrazuvzdorný. V současné době se i z Liaporu vyrábějí broušené tvarovky, a je tedy možné přesné zdění obdobně jako u pórobetonu či broušených cihelných bloků.

• Jak se tvoří zahrada ve svahu?

  Velký potenciál pak může mít pozemek s „defektem“. Za spolupráce se zahradním architektem se z něj může stát dokonalá zelená oáza. V současné době vítězí v této kategorii zejména pozemky ve svahu. Nabízí se totiž celá řada osvědčených technických řešení k jejich kultivaci. Terasování je vhodné nejenom k pěstování rostlin, ale také k dokonalému posezení s vyhlídkou.

  Stále častěji se používají gabiony (drátěné boxy plněné kamením), které se kombinují se dřevem a jsou popnuté rostlinami. Nádherné jsou i suché zídky vyskládané z kamene bez použití spojovacího materiálu. Spáry ve zdi se následně osázejí rostlinami a pozemek je pak vskutku originální.

  Řešením mohou být samozřejmě i typizované svahovky či komplexní technologie pro řešení svahů. Staré trámy pak lze využít třeba i na vytvoření schodiště nebo jako zahradní doplňky. Zatravnění ochrání před erozí, sází se především keře a půdopokryvné byliny, které svah zpevní svými kořeny.

Související článek:

Dům u Dyje, který nikdo nepřehlédne