Vítěz kategorie Domy nad 150 m2 podle odborné poroty
Ing. arch. Pavel Lazarov z ateliéru Fandament Architects a Ing. arch. Jitka Pálková, editorka časopisu Můj dům
Odborná porota vybrala na pohled originální atriový rodinný dům. Při bližším zkoumání máme šanci poznat promyšlenou koncepci domu postaveného na pozemku orientovaném na severní stranu. Jak se autorům projektu podařilo dostat do domu světlo a slunce? Posuďte sami.
Obsah:
- Představení projektu. Atypický projekt je výsledkem atypické parcely
- Volná ruka pro architekta
- Atrium jako absorbující prvek stavby
- Jak se projevilo složité řešení na nákladech stavby
- Organický tvar budovy
- Tvůrčí krédo a zásady ateliéru
- Design domu
- Pouze jednopodlažní dům, proč chybí druhé patro
- Energetická bilance domu. Prošel by dům energetickým štítkem i v nové legislativě
- Vytápění domu
- Předání ceny v soutěži Můj dům
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho webináře Můj dům krok za krokem. Naším dnešním tématem budou opět domy oceněné v rámci soutěže Dům roku. A naším dnešním hostem je pan architekt Pavel Lazarov z ateliéru Fandament Architects. Vítejte.
Dobrý den.
- A naším tradičním hostem je už v tomto případě paní architektka a rovněž redaktorka časopisu Můj dům Jitka Pálková. Taky dobrý den.
Dobrý den.
- Takže pojďme na ten váš dům. Ten váš dům jste nazvali puzzle podle té dětské skládačky, protože tam do sebe všechno zapadá. Jedná se o atriový dům na rovném pozemku. A to, co mě na tom zaujalo, že fotografie, které jsou v našem časopise, jsou buď v noci nebo večer točené za umělého osvětlení. Vy jste tam, paní architektko, byla. Pravděpodobně jste tam byla za dne. Tak moje první otázka směřuje k tomu, vypadá ten dům stejně za denního světla jako takhle v noci osvícený?
No, pokud můžu posoudit, tak já jsem tam zase nebyla v noci, tak ten dům, ony ty fotografie vždycky trochu zkreslují, ale mně přijde, že tam je možná ještě víc světla, než ukazují ty fotografie.
- Bezvadný. Tak pojďme na to a ptejte se dál.
- No, ten dům se nachází na rovném pozemku v takové běžné nové zástavbě, takže by si tam člověk klidně mohl představit nějaké úplně standardní řešení, tak se zeptám, co vás vedlo k takovému atypickému projektu?
No tak to byl hned ten první pocit, kdy jsme se s klientem postavili k prázdné parcele, kdy jsme si uvědomili, že celý ten pozemek je orientován k lesu a zcela na sever. To znamená, v ten moment jsem vůbec nevěděl, jak to uchopit, protože do toho domu potřebujete dostat soukromí a současně ho nějak oslunit, řekněme. Takže z toho už vyplývala ta koncepce, kdy jsme pracovali s tím, jak do toho domu dostat světlo a zároveň zachovat jako soukromí. Takže z toho se už odvíjel trošičku ten tvar, samozřejmě mělo to nějaký vývoj.
- To mě právě zajímá, jestli jste se takzvaně strefili na první dobrou, nebo jestli jste udělali nějakou řadu návrhů, z kterých se pak vybíralo?
My jsme se netrefili na první dobrou. Určitě vzniklo více návrhů, protože měli jsme i takovou cestu, kde jsme hodně cpali nějaké atrium do ulice a ten dům šel spíš k tomu lesu. Ale určitým vývojem jsme se dopracovali k tomu, že chceme se dívat do lesa, to znamená na sever a současně vytvořit uprostřed domu takové prázdné místo, kolem kterého se bude celý dům soustřeďovat. Takže v průběhu práce na tom konceptu se toto velmi rychle ukázalo jako správná cesta.
- A měl ten investor nějakou představu, věděl, co chce, nebo vás nechal tvořit?
Já si myslím, že ten klient nás nechal tvořit. On samozřejmě měl nějakou představu o zadání, co by v tom domě mělo být, ale myslím si, že jsme měli relativně volné ruce a samozřejmě jsme mu všechny ty koncepty nějakým způsobem prezentovali na začátku, abychom se vlastně sladili a ten výsledek ho zaujal. Takže tady ten úvodní koncept jsme začali rozkreslovat podrobněji.
- A jak to v praxi funguje? Opravdu využívají to atrium a probíhá to tak, jak jste si to představovali, ten život v tom domě?
Já si myslím, že jo, protože to atrium je takový prvek, který paradoxně obohacuje celý ten interiér a směřují do toho ty zraky z interiéru a současně ten interiér tím osvětlujeme. A my jsme mezi tím atriem, kde máme nějaký vodní prvek a samotnou pobytovou zahradou vlastně udělali takovou terasu, kde máme nějaké posezení, máme tam vlastně takovou letní sprchu. Takže to si myslím, že je takové místo, kde si klienti rádi sednout, protože je tam příjemně i slunko a dívám se do té severní zahrady.
- Takže možná spíš bydlí v tom atriu, než na té zahradě vzadu za domem?
Ono to má relativně kompaktní rozměry, není to nic jako zase nějak rozhlehlého, takže vlastně ten kontakt mezi tím atriem, a to zahradou je vlastně blízký. A vlastně to těžiště toho venkovního prostoru je opravdu podle mě ta terasa a řekněme vlastně ta venkovní sprcha. My jsme tam ještě vlastně dobudovali takový bazén úzký, jako plavací, takže myslím si, že ten jako venkovní život probíhá vlastně v těchto místech.
- Prosklení je opravdu velkorysé. Jak se projevilo takovéto atypické řešení na složitosti provedení a na nákladech stavby?
Taky to bylo samozřejmě… Určitě to tu stavbu jako prodražilo, protože když jsme klientovi ukázali tady, vždycky tomu říkám, jako jeden tah rukou, jakože prostě tady tu linku, tak ono to v tom modelu vypadalo velmi čistě a vlastně i jednoduše. Nicméně, my jsme už v rámci studie oslovili nějaké dodavatele, jako oken nebo skel, abychom věděli, kde se vlastně pohybujeme a klient tady tomu přístupu nebo i tady té cenové relaci dal zelenou. Takže vlastně už v rámci potom zpodrobnění projektů a samotné realizace už jsme řešili spoustu detailů, aby to prostě klaplo, ale samozřejmě ty tolerance jsou v těch oblých sklech velmi malé, takže se muselo opravdu pracovat velmi přesně. Takže nic neprasklo, tak si myslím, že to je fajn.
- Takže ten zvláštní organický tvar byl limitován tou technikou provedení nebo těma možnostma?
Tak my jsme nejdřív kreslili a pak jsme řešili, jestli to jde, když to řeknu tak blbě, ale v podstatě hlídali jsme si tam to, aby ten poloměr, do kterého jsme šli u těch oblých skel, aby byl prostě vyrobitelný u nás a my jsme i chtěli, aby všechny ty segmenty oblé byly stejně velké. Takže jsme kreslili tu geometrii potom v projektu co nejpřesněji, abychom nemuseli vyrábět různé typy skel. Takže se to podařilo v podstatě, myslím, z šesti kusů. Ono ty rovné úseky, paradoxně je tam více rovných úseků než těch oblých, ale ten celkový dojem je, že to je takové jako kulaté.
- A pak tam máte taky zajímavě řešené světlo shora.
Tak co se týče světlíků, myslím, že to právě bylo nezbytné z pohledu toho, abychom dostali trochu sluníčko do těch míst, kde si myslíme, že si to světlo zaslouží, což je prostě jako kuchyně, jsou to i nějaké chodby nebo i koupelna, takže my tam máme více světlíků. Takže to si myslím, že je zase takový prvek, který prostě trošičku vnese určitou jako vertikalitu do toho domu, protože ten dům je vlastně přízemní, takže proto si myslím, že tady ty prvky jsou vždycky jako fajn.
- Děláte často takové atypické projekty?
No, tak já si vždycky dělám legraci v ateliéru, že chci dělat už jenom samé kostky. V podstatě všichni projekty jsou furt atypické, a tak nějak mám pocit poslední dobou, že jsou čím dál tím složitější a větší a pozemky jsou takové komplikovanější, takže to si myslím, že je vždycky výzva něco vymyslet.
- Máte jako ateliér nějaké zásady nebo, když to řeknu takovým banálním způsobem tvůrčí krédo?
No já doufám, že ne, protože vlastně ono vás to pak jako omezuje, takže… Já si myslím, že se snažíme furt jako do každého projektu vnést něco nového. Já se vlastně někdy sám jako přistihuji, že když něco kreslím, tak si vlastně uvědomím, že už jsem to kreslil někde na nějakém předchozím projektu. Takže mě vlastně baví, když do toho každého nového projektu vneseme zase nějaký nový nápad nebo nějakou novou myšlenku. Vlastně se nechceme omezovat na nějaký jako rukopis nebo jak to nazvat.
- Mě na tom překvapila třeba jedna věc, že některý ten design vnitřní má až takový jako retro motivy. Mě to trošku jako přišlo jako EXPO v Bruselu 58. rok nebo tak je to taková… Je to velice zajímavý ten vnitřek.
Ono v podstatě… Jakoby tam hlavně ten prostor toho obývacího pokoje nebo jak to nazvat. Vlastně sám o sobě má takové zvláštní jako tvarosloví a vlastně to, jak to doplníte těmi materiály, tak už to vlastně držíte v takové jako čisté linii a nechcete to vlastně nějak zbytečně jak bych to řekl, přenavrhnout nebo jak to říct. Takže vlastně to, že jsme tam už doplňovali, ať už obklady stěn nebo nábytek, tak jsme vycházeli z takové řekněme konzervativní linie. Ono vlastně v tom Brně se stále úspěšně odkazujeme na funkcionalistickou architekturu, takže vlastně v tom domě to asi trošičku jde vidět. Takže oblíbený materiál je jako travertin, takže vlastně do dalšího projektu se snažím už nedělat zase nic z travertinu, takže to je vždycky nějaký takový vývoj.
- Ten dům je jednopodlažní, není to na jednu stranu až jako škoda, že nešel do patra?
Tak v podstatě možná jsme měli takovou debatu, že když tam s klientem přidáme ještě jedno patro, tak to bude krásný, akorát to bude stát dvakrát tolik, tak já si myslím, že on ten půdorys je docela velký ve finále a myslím si, že to jako splnilo všechny ty parametry a samozřejmě kdyby to mělo druhé patro, tak by to byla už poměrně i velká hmota i v kontextu těch domů, které jsou v podstatě jako v okolí. Ten dům je půdorysně skoro největší v té oblasti, ale tím, že má jedno patro, tak je takový nepatrný tím měřítkem, takže to druhé patro jsme tam do toho už necpali.
- U těchto velmi členitých jednopodlažních domů se dost těžko dosahuje energetické účinnosti té budovy. Čím jste si pomohli potom? Silnou izolací?
To je dobrá otázka. Já si myslím, že jsme si ničím nepomohli. No určitě jako samozřejmě, když projektujeme…
- Chcete říct, že dneska už by to neprošlo.
No tak jako, když tak pozoruju to, co se tady postupně jako chystá směrem v podstatě k nulovému nebo pasivnímu domu, tak vlastně to jako principálně směřuje prostě dělat ty domy jiné jako technologicky a technicky parametrově vybavené a nabušené, ale vlastně i architektonicky volit řekněme jednoduchou hmotu a vlastně řekněme střídmé prosklení a mít jako racionální přístup tady té tematice, což samozřejmě vám trochu bere vítr z plachet, protože už nic nenavrhnete. Takže vlastně se trochu děsím, co tady se na nás chystá, takže proti tomu budeme stále bojovat návrhy.
- Vzpomenete si třeba, jaká je tam spotřeba tepla na vytápění za rok?
To si nevzpomenu, tak my samozřejmě v rámci projektování toto počítáme, ale jinak je to už nějaký pátek, ale hlavně zase v ateliéru mám tým kolegů, kteří mi pomáhají ať už s tou architektonickou, tak s tou technickou stránkou, takže to asi neumím ani úplně říct teďka z hlavy.
- A jinak vytápění je krbovou vložkou plus nějaké tepelné čerpadlo?
No máme tam krbovou vložku a máme tam tepelné čerpadlo s vrty, takže toto si myslím, že je standard, který máme skoro ve všech projektech.
- Ten dům už nějakou dobu stojí. Mluvil jste od té doby s tím investorem? Byl jste se tam třeba podívat? Nebo je něco, co třeba by dneska ten investor chtěl udělat jinak?
Ne, investor by určitě nechtěl nic udělat jinak. Vlastně, když jsme se viděli naposledy, my jsme ten dům fotili před rokem, si myslím, nebo rokem a půl, vlastně už to bude rok a půl, takže v té době jsme se samozřejmě o tom nějakým způsobem bavili a klienti tam bydleli, řekněme, asi půl roku tu dobu, takže si myslím, že v té době ještě to zažívali zčerstva. Takže ono vždycky, když si pár let v tom domě odbydlíte, tak vždycky začínáte přicházet na nějaké nápady nebo myšlenky, jestli to je potřeba něčím dotvořit. Takže já si myslím, že tady v tom případě je to navržené tak, že jsme už v rámci navrhování chtěli domyslet všechny ty, nevím, ať už řekněme, wellnessové objekty a bazény a oplocení a terasy a všechny ty pobytové venkovní věci, které se dost často dělají o něco později, tak tady jsme to chtěli navrhnout z první vody.
- Chtějí po vás klienti právě takovéto atypické domy nebo za vámi chodí a říkají radši udělejme nějakou tu kostku?
No tak zaplať pánbůh si nás vyhledávají spíš ti klienti, kteří chtějí nějaký atypický přístup, a naopak ty kompaktní domy, které jsme i kdysi před třeba 5-10 roky projektovali, tak spíš neděláme. Vždycky to už bereme jako výzvu, že čím náročnější klient, čím komplikovanější zadání, tak tím samozřejmě si s tím déle lámeme hlavu, ale tak to je to, co nás baví, takže spíš už děláme tyto projekty. Ono jich taky není moc vlastně.
- A že ten dům je zajímavý, na to se můžou podívat naši čtenáři v časopisu Můj dům. Já bych poprosil paní Pálkovou, aby vám předala cenu, kterou si zasloužíte bezesporu.
- Je to první místo v hodnocení odborné poroty.
Tak děkuji.
- A my děkujeme panu architektu Pavlu Lazarovi za návštěvu v našem webináři. Děkuji, Jitce Pálkové. A vy všichni ostatní naši čtenáři, diváci, posluchači, pokud máte zájem a chcete se stát členem klubu, tak vám můžu prozradit, že všechny tyhle nádherné domy, oceněný, neoceněný, katalogový, všechny najdete na našem portálu Můj dům krok za krokem, včetně unikátní, úžasný a rozsáhlý školy stavění. Tak já vám mockrát děkuji a na shledanou.
Díky, na shledanou.
Může vás také zajímat:
- Jak moc ovlivňuje orientace ke světovým stranám kvalitu bydlení?
Pro vnitřní uspořádání domu je zásadní, jak je orientován pozemek ke světovým stranám, odkud vede přístup a příjezd a také svažitost parcely. Obecně by obytné místnosti, především společný obývací prostor, měly být orientovány na osluněnou stranu, nejlépe na jih, jihovýchod, jihozápad, a zároveň také tam, kde je nejhezčí výhled a největší soukromí. Pro ložnice se doporučuje východní nebo severní strana (při západní orientaci hrozí přehřívání). Místnosti zázemí (zádveří, haly, šatny, komory, schodiště, ale i kuchyň) je vhodné orientovat na „studenou“ stranu.
Některé případy (např. severní svah, atypický tvar parcely či přístup k domu z jihu) však vyžadují individuální přístup, a ne vždy lze tyto zásady zcela dodržet. Důležité jsou i osobní preference. Stavebníci, kteří nemají rádi přehřívání, si klidně postaví dům s obývákem na sever či na východ, jiní zase před sluncem upřednostní hezký výhled apod.
- Jak velký dům budeme potřebovat?
Při plánování domu myslete na potřeby všech členů rodiny, a to s perspektivou na několik desetiletí. Děti za čas vyrostou a osamostatní se, oproti tomu může nastat potřeba ubytovat prarodiče, začnete pracovat doma apod. Pokud k vám budou jezdit návštěvy, je třeba jim umožnit přespání.
Velikost jednotlivých místností je individuální volbou, pro pohodlné bydlení je důležitá vyváženost a uměřenost. Dům pro velkou rodinu s dětmi by měl mít dostatečně velké zádveří pro pohodlné přezutí, uložení kabátů či odložení kočárku. Předsíňka o šířce 120 cm vám stačit nebude. Neplýtvejte zbytečně místem na dlouhé chodby, velkorysé schodiště nebo halu, raději jej využijte pro úložné prostory nebo zázemí.
Nebudujte nadměrně velký obývací pokoj s miniaturní kuchyní, když budete vyvařovat pro početnou rodinu. Často se také podceňují dětské pokoje – v rodinném domě určitě dopřejte dětem více prostoru než v paneláku.
- Problémem bungalovů bývá nedostatek přirozeného denního světla uprostřed domu. Jaké je řešení?
Řešením jsou světlovody. Při výběru vhodného světlovodu byste měli vzít v úvahu samozřejmě jeho vzhled, ale i kvalitu materiálu – to se týká zejména střešní základny světlovodu. „Rozhodně nedoporučuji používat plastové základny, spíše zvolte tradiční trvanlivější materiály, jako je například barvený hliník,“ říká Jiří Kirch, specialista na světlovody společnosti SUNIZER. Skleněné víko světlovodu přitom může mít různý tvar, nicméně nemělo by mít různé vroubky či záhyby – to omezuje omyvatelnost, zvyšuje riziko kondenzace, a tím dlouhodobě zhoršuje prostupnost světla.
Důležitým kritériem výběru světlovodu je kvalita spodní části (difuzéru). Zde lze jednoznačně doporučit, aby sklo bylo izolační, protože toto sklo dokáže zabránit tepelným únikům. Difuzér je přitom prvkem, který může znamenat významný faktor při rozhodování o koupi konkrétního světlovodu, výrobci jej zhotovují značně různorodě.
