Vítěz kategorie Zděné domy podle odborné poroty

Přepis rozhovoru:

• Dobrý den, milí čtenáři.
  Dovolte, abych vás seznámila s výsledky naší každoroční čtenářské soutěže o titul Dům roku, ve které soutěží domy, které jsme uveřejnili v časopise Můj dům a Rodinný dům krok za krokem v uplynulém roce. Letos soutěžili zděné domy a dřevostavby. A kromě vás, čtenářů, kteří posíláte své hlasy, tak domy hodnotila také odborná porota. Ve studiu s námi je teď pan architekt Adam Jirkal z ateliéru SAD, který získal první cenu v kategorii zděné domy v hlasování odborné poroty. Takže já vám chci ze naší redakci poblahopřát.

Děkuju vám.

• A poprosím vás, abyste nás seznámil s vaším ateliérem.

Tak my jsme ateliér, který pracuje od roku 2004. V podstatě jsme ho založili s mým kolegou, architektem a designerem Jerrym Kozou. A postupně k nám přibyl i náš kolega Tomáš Kalhous, což byl stavební inženýr, a jeho bratr Martin. V tuto chvíli jsme ateliér, který má asi 10 architektů, celkem včetně nás. V podstatě zaměřujeme se především na nějakou individuální výstavbu, ale ta šíře je poměrně veliká. Navrhujeme od rodinných domů, bytů přes nějaké atypické věci, jako jsou třeba čerpací stanice. Teď se zabýváme přístřešky pro nabíjecí stanice. Realizovali jsme i nějaké komplikovanější věci, jako mosty, lávky, ale i věci výtvarného charakteru, nějaké soutěže na památníky a takovéhle věci. Poslední dobou se věnujeme hodně i urbanismu, to znamená navrhování nějakých větších celků, ne ani tak územním plánům, jako spíš nějakým zástaveb rodinných domů a nějakých částí menších měst.

• A když navrhujete stavby pro bydlení, máte nějaké krédo nebo nějaký princip, ze kterýho vycházíte?

V té individuální výstavbě máme takový princip, myslíme si, že by to mělo bavit nás i naše klienty. To je asi takový základní předpoklad, protože pak, když nás to nebaví a naše klienty taky ne, tak si myslím, že ten výsledek nemůže být dobrý.

• Takže taková architektura hrou, jestli tomu dobře rozumím.

Částečně.

• Tak dům, o kterém se bavíme, je pro naše podmínky poněkud netypický. Má sice zdánlivě tradiční tvar. Já se zeptám, jestli můžete trošku popsat situaci a proč má vlastně stoupající nebo klesající hřeben střechy, což u nás není zrovna obvyklé.

Jedná se o takový podlouhlý pozemek podél komunikace, která vede pod ještědským hřebenem. Je tam nádherný výhled do kraje. V podstatě je tam vidět skoro celá republika. Za dobrých podmínek, jako slunečních, je krásně vidět téměř do Prahy nebo i dál. Takže ten výhled byl jedno z hlavních kritérií. Zároveň ten pozemek je tím, že tam je ten násep komunikace poměrně strmý. A ten dům se nachází pod tou komunikací.
Takže my jsme potřebovali vyřešit i třeba parkování těch aut, abychom tam nemuseli dělat nějaké velké terénní úpravy. Takže my jsme to parkování dali na střechu přízemí toho domu. Zároveň jsme chtěli, aby to přízemí bylo spojeno s tou zahradou. Ale místní regulace stanovila, že by tam měl být nějaký sklon střechy 45 až 30 stupňů. A my jsme využili teda oba dva ty úhly. Takže v té jedné části toho domu je to 30 stupňů, tam, kde to využíváme jenom jako jednopodlažně. A v té druhé části, kde je vlastně nástup z toho parkingu, tak máme těch 45 stupňů, aby ten prostor byl využitelný v obou podlažích.

• Ani ta konstrukce není úplně obvyklá, není to běžný zděný dům. Má betonovou konstrukci, ocelovou konstrukci. Proč to?

Je to poměrně komplikovaná konstrukce na to o jak malý objekt se jedná. Nicméně klientem byla naše kamarádka, která je vlastně interiérový designér. A měla poměrně jasnou představu o tom, jak v tom domě chce žít a jak by měl fungovat. Takže i třeba ta láska k tomu pohledovému betonu, nebo ta potřeba to takhle odhalit, vznikla z nějakého dialogu s tou klientkou. Co se týče konstrukce, tak samozřejmě už jenom to, že jsme v tom svahu, to znamená jedna část toho domu, je v podstatě přímo pod terénem, tam je nasypán ten terén, tak vyžaduje určitou pevnost a stabilitu. A ve spojení s tou estetikou toho pohledového, jsme se nakonec rozhodli pro to udělat železobetonovou konstrukci. I ten strop, na kterým stojí ta vozidla, potřebuje určitou nosnost. Takže zvítězil beton.

• Byly tam nějaké složité zakládací podmínky nebo nějaká komplikace při realizaci stavby?

Až tak ne. Zakládací podmínky byly standardní, je to teda ve svahu. Byla tam nějaká drobná zvýšená voda, ale to na svazích je celkem obvyklé. Taková perlička narazili jsme při výkopech na uhlí. Ne samozřejmě velkého rozsahu, je to taková zábavná část do toho komplexu materiálu, který se tam používají na tom domě. Takže asi tak.

• Je to hodně prosklené. Pak jsou tam takové zajímavé technické detaily, kde ty ocelové profily přecházejí z interiéru do exteriéru. Jak jste se tam vyrovnali s tepelnými úniky?

Ten dům se nachází pod Ještědem. Ty podmínky toho kraje jsou poměrně takové, že je tam zvýšený vítr, povětrnost, je tam poměrně často mlha, prší. Takže bylo pro nás důležité, aby část té terasy byla zastřešená. Proto jsme tu hmotu toho domu přetáhli oproti interiéru dál. A vlastně chtěli jsme smazat rozdíl mezi interiérem a exteriérem, těmi velkými prosklenými plochami. Takže je tam taková nestandardní situace, kdy jsou tam dvě velká posuvná okna, které se rozjíždí v rohu. Takže kdy v tom rohu se nenachází sloupek. To znamená, pokud se ty dveře otevřou, tak se naprosto propojí ten interiér s tím exteriérem v té části toho otevřeného rohu. A člověk se vlastně i v tom interiéru ocitne jako součást té okolní krajiny. A jinak se jedná o nějaké poměrně kvalitní hliníkové profily s trojsklem, s vysokým tepelným odporem, takže ani s tepelnými úniky žádný velký problém nemáme.

• A kde se vzal korek na fasádě? To u nás taky moc často nevidíme.

Korek na fasádě nemá žádnou lokální spojitost. A je to pouze materiál, který nám přišel zajímavý. Setkali jsme se s ním právě v Portugalsku. Ten korek není čistá podoba korku, ale je to zbytkový materiál při výrobě podlah a korkových zátek, kdy zbylé části korku se rozemelou na takovou drť a ta se potom při teplotě asi 190 stupňů speče a ten korek udělá něco podobného, jako udělá kukuřice v popcornu. Prostě se nafoukne a expanduje a pokud ho zavřete do nějakého omezeného prostoru, tak vytvoří spojitou strukturu. A v Portugalsku se tenhle materiál používá právě pro stavění, používá se i pro izolace. Má velmi zajímavé vlastnosti, protože tím, jak je spečen na tu vysokou teplotu, tak není přívětivý pro žádný hmyz ani žádné škůdce. Zároveň vydrží nějakou míru povětrnosti a zároveň slouží jako tepelná izolace. Takže lze spojit několik faktorů dohromady. Je nyní potřeba řešit nějakou klasickou provětrávanou fasádu a za ní tepelnou izolaci, ale je to sice vícevrství sandwich, ale není to větraný. Je to jako kontaktní zateplení fasády v jedné vrstvě a plní to zároveň tu roli toho povrchu odolného povětrnosti.

• Bude to nějak přirozeně stárnout nebo budou na to působit naše klimatické podmínky? Přece jenom u nás je to trošku jinak než v Portugalsku.

Já na těch příkladech právě v Portugalsku jsem se s tím materiálem setkal a viděl jsem ho tam v mnoha podobách. Ne přímo na domech, ale na nějakých jiných stavbách a bylo vidět, že odolává, pokud není trvale pod vodou, pokud se do něj nepustí nějaký mech. To je asi jediné nebezpečí, které by tomu mohlo vadit. Pokud by byl trvale pod vodou nebo u vody, tak by se do něj pustil mech. A jinak odolává velmi dobře. I tady na Rašovce už nějakých pár let je a žádný problém zatím nenastává. Pokud ho nezačne někdo mechanicky poškozovat v rámci nějaké hry nebo něco takového, tak se s ním neděje zatím vůbec nic. Barevně se neustále proměňuje. To je zajímavá jeho vlastnost, že na začátku on je takový tmavě hnědý, až černý, voní kouřem, potom spečení, časem vlastně vybledne, ale zase právě podle toho, jaká je vlhkost vzduchu, jestli na něj svítí slunce nebo ne, tak neustále trošičku proměňuje svoji barvu.

• Máte nějakou odezvu, jak se v domě bydlí?

Určitě. Já jsem s majiteli neustále v kontaktu, neustále si dům užívají trošku děláme nějaké drobné úpravy, protože přesto, že si to přáli, ten rozměr toho domu, tak naráží trošku na jeho velikostní limity, by si tam přáli ještě nějaký další pokoj pro hosty, takže děláme drobné úpravy, že z místnosti, která původně měla sloužit jako sklad, jsme udělali pokoj, a naopak budeme na zahradě dělat nějaké další objekty pro skladování a saunu. A dům vlastně obývají téměř každý víkend a mají ho velmi oblíbený.

• Tak já vám děkuju a přeju vám hodně dalších osvícených klientů a pěkných zakázek.

Děkuji mnohokrát. Na shledanou.

Související článek:

Jak se bydlí v domě pod Ještědem