Gabriela Kaprálová: Rekonstrukce zemědělské usedlosti na moderní bydlení

Mgr. arch. Gabriela Kaprálová, atelier ASGK Design

Velmi zajímavé venkovské stavení najdeme v těsné blízkosti vyhledávaného středověkého hradu. Můžeme ho nazvat třetím domem pod skálou, protože je třetím pokračováním rekonstrukce unikátní zemědělské usedlosti na moderní vícegenerační bydlení a rekreaci.

Související článek:

Třetí dům pod skálou

Přepis rozhovoru:

• Dobrý den, vítejte v Můj dům studiu. Naším hostem je dnes paní architektka Gabriela Kaprálová a budeme si povídat o jejím domě, který byl postavený v chráněné krajinné oblasti, ve kterém CHKO, to si za chvíli řekneme. A v časopise se Můj dům nese tajuplný název Třetí dům pod skálou. Já, když ho krátce představím, tak jedná se o novostavbu na unikátním pozemku mezi strmou skálou a komunikací. Jedná se o jakési třetí dějství rodinného příběhu a o transformaci staré zemědělské usedlosti na moderní, vícegenerační bydlení a rekreaci. Řekněte mi, paní architektko, jaká je celá geneze toho příběhu a kdy jste se k němu jako architektka dostala?

Tak celá ta geneze začala v roce, myslím, 2004, 2005, kdy mě oslovili majitele na základě nějakých referencí z časopisu, líbila se jim moje tvorba. No a oni v té době měli už vlastně na té parcele stálo trojdomí zemědělské usedlosti špýchar, stodola a vejminek. V té době, když mě poprvé v roce 2005 oslovili, tak už měli zrekonstruovanou stodolu s tím špýcharem a chtěli ale tu zrekonstruovanou stodolu přestavět. No a bylo to takové docela pro mě velkým překvapením, že ta rekonstrukce nebyla špatná nebo lépe řečeno na tu dobu byla poměrně vkusně vymýšlená, ale mělo to své nevýhody, protože v té stodole se bydlelo v prvním patře a nebyla propojena se zahradou.

Na zahradu se vstupovalo poměrně strmým schodištěm. To byla asi obrovská nevýhoda jako té stodoly. Takže my jsme do té přestavby stodoly zasáhli razantním způsobem, úplně jsme ji celou přeorganizovali, tak aby se vlastně z toho obytného prostoru světnice dostávalo přímo na zahradu. Ta stodola je osazená, takže je v třetině podélné krásné zahrady, která je ve svahu a lemuje ji z té strany severní Pískovcová skála.

Tato rekonstrukce dopadla velmi zdárně a v roce 2017 můžu říct teda, že po té rekonstrukci, což je pro architekta jedno z nejhezčích odměn, když se stanou klienti přátelé, takže tady se to takto povedlo a klienti se znovu zhruba po 15 letech na nás obrátili s tím, že ještě je tam třetí dům. Ten vejminek, který původně to byla jakoby roubená malá stavba, vlastně přízemní s podkrovím, ta byla taky poměrně slušně zrekonstruovaná, ale ta roubenka, ta dřevěná konstrukce byla obezděná z jedné a z druhé strany zdivem, takže to, co se dělo uvnitř s tou konstrukcí, kde zkondenzovala vlhkost a vlastně ta nosná konstrukce dřevěná degradovala, takže byl to jeden z důvodů, proč do toho zasáhnout, proč jí nahradit tuto roubenku, ale bylo i dalších více důvodů, proč se rozhodli ty klienti tento třetí dům jí doplnit k těm zrekonstruovaným.

• To znamená, že jestli dobře chápu, ta roubenka musela být celá zbourána a byl tam postaven nový objekt?

Ta roubenka byla nakonec celá zbouraná, v podstatě vznikla v poměrně podobném půdorysu jako novostavba, trošičku malinko je větší nepatrně, možná o 10 %. Je to zase klasický tvar podélný půdorys se sedlovou střechou, takže nic extravagantního, držíme se tvarosloví, které je typické pro tuto oblast, ale tento nový objekt vejminku jsme trošičku naklonili, trošku jsme ho víc odsadili od příjezdové komunikace, aby vzniklo větší předpolí a zároveň ten objekt, jak je natočený, tak nám pěkně uzavírá takový vnitřní dvorek, který vzniká mezi těmito třemi objekty.

Další z požadavků těch klientů byl, že ten nový objekt, protože oni mají v té stodole takovou krásnou terasu, ze které mají výhled na ten středověký hrad a v blízkosti jejich parcely vznikla ne moc povedená, poměrně mohutná stavba, která v tom výhledu na ten hrad úplně nesplňuje přísné estetické požadavky mých klientů, tak vlastně ten vejminek svým způsobem měl opticky trošku tuto sousední novostavbu v tom výhledu eliminovat.

• Jaké byly komplikace se stavebním úřadem anebo s památkáři hlavně? Protože já jsem na začátku říkal, že je to v chráněné krajinné oblasti. Můžeme prozradit tedy, kde ten dům je?

Dům je v Českém ráji. Je v podstatě vedle středověkého hradu. Já nevím, jestli bych měla konkretizovat, o který hrad se jedná, protože samozřejmě ctím soukromí klientů.

• A ty problémy s těmi památkáři byly nějaké?

Já musím říct, že památkáři, kde v podstatě jsem jednala hlavně s památkáři z Jičína, tak byly velice vstřícný, a protože my už jsme měli nějakou historii s nimi, pamatovali si dokonce naši první intervenci, která byla naprosto v souladu i dokonce s nějakými pravidly ochranného pásma národní kulturní památky, kde jsme ctili dokonce i to, že ta střešní krytina je z dřevěného štípaného šindele. Takže to si oni velice dobře pamatovali. Kupodivu neměli nějaké ani potíže s tím, že tam navrhujeme průběžné vikýře, ale oni jsou v tom tvarosloví v podstatě relativně v určité hmotě té střechy subtilní, takže jim to v té proporci, kterou jsme představili, nevadilo. Možná větší nároky nebo větší diskuse jsme vedli z CHKO než s památkáři v tomto místě.

• A můžete nám to tedy nějak přiblížit, co třeba takovému CHKO v takovémto případě může vadit, nebo co může požadovat?

No samozřejmě máme na území České republiky několik CHKO a každý je svým způsobem specifický. Některé CHKO jsou benevolentnější, některé jsou daleko přísnější, většinou mají i jakousi metodiku, jak se chovat v jejich území. A máte taky pásma, první, druhé, třetí pásmo a zase vlastně tím je i dána nějaká přísnost, co všechno musíte dodržet. My jsme tady v tomto případě v druhém pásmu, kde se měl respektovat tvar střechy, měla se respektovat určitá výšková hladina zástavby neboli výška hřebene, pak se měla respektovat velikost oken a nějaké barevné pojetí a možnost, nebo bylo omezeno vlastně i použití materiálu pro střešní krytinu.

• Byly nějaké momenty při jednání s těmi úřady, kdy jste se třeba na něčem zarazili a byl to problém a říkali jste si, aha, tak ten projekt budeme muset asi lehce předělat.

No, naštěstí už, jelikož jsme to prostředí znali, tak už i tu studii jsme tvořili s vědomím, kde, na jakém území se nacházíme. Je pravda, že jsme velice zvažovali a hodně počítali, abychom se do toho objemu, limitního objemu toho objektu dostali, vešli, ale zároveň, abychom splnili program, který nám ty klienti předepsali, myslím tím, jaké místnosti, co všechno ten dům měl obsahovat, protože pro čtyřčlennou rodinu se dvěma dětmi.

No, ale vlastně my máme takovou taktiku, že vždycky, když vytvoříme nějakou studii, tak v nějaké fázi rozpracovanosti, s kterou je ztotožněn klient, tak se vydáváme na ty úřady a konzultujeme osobně. A to osobní jednání samozřejmě nemusí vždycky být o tom, že nám všechno odkývnou. To většinou je zázrak, když se to tak stane. U tohoto CHKO nám samozřejmě… Tady bylo zajímavé, že jsme narazili u jednoho vikýře, který máme na fasádě s francouzským oknem z ložnice, tak jelikož ten vikýř přerušuje římsu střechy, tak to byl pro CHKO velký problém. Ale my jsme na to zvyklí a víme, že to nemusí být na poprvé, nemusí vyjít, že si vždycky pečlivě připravujeme argumenty pro a proti.

V tomto případě jsme se odvolávali i na to, že před 15 lety nám takovéto přerušení v podobě ne vikýře, ale spíš vykouslé terasy povolili na té původní stodole. A že jsme argumentovali tím, že tyto dva prvky spolu působí. A nakonec ta referentka uznala, že nám to povolí. Taky jsme argumentovali precedentem, což my si jako vždycky ten arzenál, který používáme pro ty úřady, tak my si ho vždycky pečlivě připravíme pro různé stupně, že když nevyjde nějakým způsobem, tak i přitvrzujeme a argumentujeme třeba precedentem, který povolili. Vy máte vlastně možnost srovnání.

• Vy jste tu stodolu připravili v roce 2005, ten vejminek v roce 2017. Dá se říct, že ty schvalovací procesy byly v něčem jiný, že třeba to CHKO zpřísnilo, nebo naopak vy tím, že jste byli lépe připraveni, tak to šlo snadněji?

No právě, že si ještě navíc jako vymínili například většina těchto usedlostí má studny, nepovolené z dob socialismu. Tady byla vlastně podmínkou tohoto jako třetího domu, aby se vůbec mohl postavit legalizace studny, CHKO vyžadovalo v podstatě, aby se ta studna, to vodoprávní řízení, aby proběhlo.

• Já už jsem na začátku naznačoval, že v časopise se ten článek jmenuje Třetí dům pod skálou a naši diváci už teď vidí, že opravdu ten dům je velmi blízko té skály. Mě by zajímalo, neobávali jste se třeba vlhkosti, která by mohla přicházet do toho domu, nebo nějaké vlhkosti, plísně, nebo lišejníků, které by se objevily na té zadní stěně? Protože on je opravdu velmi blízko té stěny?

No, ono se to možná opticky zdá, je tam pár metrů, myslím, že nějakých pět, šest metrů tam je. Ale ono tam teda tím údolím i poměrně profukuje. To je jedna věc. Druhá věc, že když takto navrhujeme zděnou stavbu, tak si dáváme velmi záležet na tom, my jsme takoví perfekcionisti, dáváme si záležet na skladbách konstrukcí a dáváme si záležet na tom, jaké ušlechtilé omítky například použijeme. A tady je samočisticí omítka od firmy ŠTO, která takovéto nešvary, jako je tvorba nějakých plísní nebo lišejů eliminuje. Zároveň je to samozřejmě i o tom, jakou tepelnou izolaci použijete.

Tady my máme použitou minerální vlnu. Já nejsem úplně zastáncem polystyrenových zateplení, protože ten dům v podstatě jako zabedníte, je neprodyšný a zároveň tam dochází časem lety k degradaci tohoto izolantu. Takže my na toto, když navrhujeme dům, už ve studii myslíme na to, jaké skladby použijeme, aby ten dům přečkal leta. Desítky let. Stoky let.

• Ano, když koukám na tyto fotografie, které třeba já jsem doteďka neviděl, zajímalo by mě, ta silnice je rušná nebo není?

Není, je to v podstatě jako konečná. Ona tam končí pod hradem, je taková točná, takže není. Ten pozemek je tak trochu utopený, ale zároveň odcloněný od té příjezdové komunikace živým plotem.

• Vy jste tedy rekonstruovala původní stavení nebo vy jste postavili nový dům v rustikálním duchu, tak on je osazen moderními…

No, úplně rustikální není, ale…

• Tak venkovský, můžu říct.

Je to takový vyabstrahovaný venkovský dům, ano.

• A vy jste tam ovšem použila moderní technologie dovnitř. Můžu vědět, jaké to byly?

No, ten dům se vytápí tepelným čerpadlem na bázi voda-vzduch. A je to tepelné čerpadlo značky NIBE. Konkrétní typ vám teď neřeknu, to bych se musela podívat do nějakých dalších výkresů. A ten se snoubí s podlahovým vytápěním, takže celé přízemí je vytápěno podlahovým vytápěním pod dlažbou, takovou terakotovou dlažbou, kterou jsme tam velkoformátovou použili. No a jsou zde tím pádem eliminovány jakékoliv radiátory. Nemáme tam ani klimatizační jednotky, protože v tomto údolíčku a správným natočením toho domu, eventuálně použitím nějakých stínicích prvků, nemusíte hned instalovat klimatizaci v domech. No a nahoře tam jsou sálavé panely a ten dům je v podstatě navržený, ta obálka domu v nízkoenergetickém standardu, až na hranici pasivního, takže vlastně není potřeba nějak významně vytápět, dalo by se říct.

• My jsme tady u nás Můj dům studiu měli nedávno pana Formánka z Dražic, tak ten bude moc rád, že jsme tady udělali reklamu NIBE jejich mateřský firmě. A to, co mě by zajímalo, ten dům je pro rekreační užívání nebo tento dům, který teď jste navrhovala, už je pro trvalé bydlení?

Dnes je takový zajímavý fenomén mezi klienty. Není to jediná tato stavba, ale mnozí našich klientů myslí na to, že se v místě jejich rekreačního objektu navrhuje, buď rekonstruuje nebo navrhuje novostavba, která by měla do budoucna splnit trvalé bydlení. Vesměs se jedná o to, že ty klienti, jakmile skončí tu aktivní pracovní etapu, tak se přemístí a mnozí už i částečně, díky tomu, že je internet všude, tak i můžou pracovat na těchto odlehlejších místech, takže se tyhle lokality stávají trvalým bydlením. Takže je to vlastně taková kombinace, kde ten dům musí splňovat jak tu rekreační, tak do budoucna to trvalé bydlení.

• My už jsme mluvili o tom, že vy jste ten původní objekt tu roubenku dala pryč. Neuvažovala jste, že byste třeba zachovala jednu zeď nebo sklípek, pokud tam byl?

Sklípek tam nebyl. Ono to bylo i vlastně velice chabě založeno. Téměř vlastně bez základů, takže tam nebylo o čem. A jelikož jsme chtěli postavit solidní dům, a zároveň jsme ho i natáčeli částečně, to jsem vlastně vysvětlovala, že jsme chtěli trošku víc uvolnit to předpolí, před tím domem, protože ten původní dům byl vlastně takto jako kolmo. No a takže nebylo možné. Bylo by to spíš trápení než nějaké jakoby využití.

• Je něco, co byste dnes s odstupem těch několika měsíců, vlastně už let, udělala třeba jinak? Nebo co když ty klienti přijdou a řeknou, no tohle jsme možná měli ještě třeba jinak trošku natočit?

Já jsem zatím od klientů, jelikož spolu komunikujeme, tak nedostala žádnou nějakou významnou jakoby zpětnou vazbu ve smyslu, že toto mělo být jinak. Ale brzy se s nimi potkám, tak se jich na to zeptám ráda.

• Ono se říká, že když se klient neozve, tak je to správný, protože on se ozve jenom, když je nějaký problém.

Jo, tak my rádi chodíme spolu i na vínko, takže to musím říct, že toto jsou jakoby výjimeční klienti a je to vždycky radost pro architekta potkat klienty, kteří jsou osvícený a který komunikují. Nebojí se o ten dialog, my totiž spolutvoříme ten dům, nejsme ranaři, kteří prostě řeknou tomu klientovi, a takto to bude, a přesto vlak nejede. My s nimi o tom intenzivně mluvíme, protože oni v tom budou bydlet, takže vlastně klient je spolutvůrce. A tady to bylo v takové jakoby výborné symbióze, my jsme si hodně o tom povídali, takže vlastně i díky tomu nemohlo vzniknout nějaké překvapení v podobě nedorozumění, v podobě toho, že by ten dům měl podle klientů vypadat jinak.

• Jestli já dobře počítám, tam jsou tři objekty, ještě vám zbývá k rekonstrukci ten špejchar. Myslíte si, že byl…?

Ten už byl zrekonstruován současně s tou stodolou a ono vlastně v té stodole, ta konstelace byla taková, že při zemi ústřední velký prostor zabírala kotelna a vedle byla garáž a vlastně ta garáž se potom teda přesunula do toho špýcharu a místo garáže a kotelny vznikla velkorysá kuchyň s jídelnou a obývákem a kotelnu jsme trošku jako by pošoupli směrem ke skále, takže tím se nám povedlo taková úžasná věc, že ta zahrada jako kdyby pronikala skrz na skrz tou stodolou, ta zelená tráva vysloveně, jako kdybyste ji měli jako na dlani.

• No, takže se dá říct, že vy jako architektka vlastně máte hotovo tady v tom projektu.

Tak možná, že se budou nějaké věci dolaďovat, vím, pamatuji si, že teď klienti, protože v tom špýcharu, kromě garáže, teda to jsem nezmínila je sauna, tak vím, že ji měnili teď na parní, že jim to víc vyhovuje, tak asi nějaké drobnosti budou. Paralelně vedle toho vznikal projekt zahradní jakoby té úpravy zahrady a ta je nádherná, musím říct, že to je jako radost se tam vždycky dívat skrze ty velká okna na tu zahradu.

• Má ta zahrada třeba nějaký potenciál ještě na jednu stavbu, že by to bylo do čtveřice?

Ne, myslím si, že to je tak, že stačilo.

• Paní architektko, já vám mockrát děkuji za dům, který jste nám tady přinesla ukázat, včetně nádherné fotodokumentace k tomu. Já vám přeji hodně štěstí, mnoho podobných krásných domů a někdy třeba zase na slyšenou, na viděnou u nás v podcastu Můj dům, studio.

Děkuji, taky ať se vám daří. Na shledanou.