Iva Bastlová: Jak na interiér bez chyb
Ing. Iva Bastlová, DiS., interiérová designérka
Nevíte, jak zařídit obytné místnosti a co nesmí chybět v obývacím pokoji? Máte se bát výrazných barev? Co říká zkušená interiérová designérka na úložné prostory v posteli a jak radí uspořádat dětský pokoj?
Obsah:
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. A naším hostem je bytová designérka paní Iva Bastlová. Dobrý den.
Dobrý den.
- Paní Bastlová je nejenom autorkou těchto vynikajících knih, které tady máme před sebou, ale zároveň, jak už jsem říkal, je bytovou designérkou. A my si samozřejmě nebudeme povídat o ničem menším, než o vnitřním zařízení vašeho domu nebo bytu. Minule jsme si povídali o funkčních prostorách a dnes si budeme povídat o užitných místnostech. Tak pojďme na to. Co musí splňovat například obývací pokoj?
Tak obývací pokoj v podstatě v dnešní době už téměř neexistuje, protože se dost často prolíná právě s takovým tím otevřeným konceptem kuchyně a jídelny, kde ta rodina tráví většinu toho společného času. No a od právě těch dřívějších obývacích pokojů, které byly takové reprezentativní, kam se vodily návštěvy, a všechno to tam bylo takové vymazlené, tak ty obývací pokoje dneška jsou víc relaxační, jsou víc na pohodu, jsou víc pro rodinu. A už vlastně ta návštěva spíš přijde k tomu velkému jídelnímu stolu nebo v těch letních měsících se to řeší terasou a ty obýváky bývají takový víc rodinný pokoje.
- Dokonce u prarodičů já jsem zažil, že obývací pokoj bylo něco, co bylo naklizené, kam se nechodilo. Tam se muselo opatrně jenom třeba na Vánoce nebo tak. Byla to prostě místnost, která byla naklizená, ta byla taková jako na okrasu.
Byla připravená na nečekanou návštěvu.
- Co tedy nesmí v dnešním obývacím pokoji chybět?
Jak už jsem zmínila, je to hodně o té relaxaci. Dost často je to spojené se sledováním nějakých filmů. Ne vždy musí to být televize jako to, co právě běží, ale lidi si pořizují velké obrazovky, že si pouští filmy, které zrovna chtějí. Nebo to je potom na sledování nějakých pohádek pro děti, který potřebujete na chviličku zabavit. Takže to je veliká pohovka, pohodlná pohovka, ergonomická. Ne pohovka, která vypadá designově, ale nedá se na ní sedět. Ale pohovka, která opravdu umožní to rozvalení se. Pak jsou to konferenční stolky, případně nějaké pohodové křeslo na čtení knížky s lampou. Kde je velká změna, tak to jsou úložný prostory. Protože když se podíváme třeba na moderní obývací pokoje před těmi více než deseti lety, tak se v podstatě tvářilo, že nepotřebujeme úložný prostor. Určitě si vybavíte televizi, pod kterou byla jedna polička a nikde nic, totální minimalismus.
A dnešní trendy jsou úplně jinde. Už přiznávají to, že lidi mají věci, že lidi běžně žijí a používají i ty věci. A velkým trendem je hodně úložných prostor, které jsou pečlivě navrženy, tak, aby nevypadaly jako robustní skříně, nějaké ty obývací stěny, které známe právě z doby minulé. Ale jedná se například o vestavěné skříně nebo jsou to z posledního Milána knihovny, které jsou od podlahy až ke stropu. Je to hodně o prosvětlených vitrínách a v některých případech je to i o ukrývání televize, která je za posuvnými dveřmi a v momentě, kdy se na ní chceme dívat, odkryjeme, ale jinak nefunguje jako ten oltář, ke kterému by se všechno vztahovalo.
- No právě, to by mě zajímal váš názor jako designérky. Vy jste částečně odpověděla, že ty obrovský plazmový televize na té zdi jsou jakoby černá díra. Když to není něčím zakrytý, moje manželka přes to dává dečky, ono to pak spadne i s tou televizí. Ale zkrátka, jestli vám to nevadí, když to je v tom obývacím pokoji, ta obrovská černá plocha?
Tak vadí, nevadí. Když klient má tu potřebu jí skrýt, tak to umíme vyřešit. No a jinak je to hodně o tom, jestli vůbec tu televizi chtějí nebo ne, protože mám třeba klienty, kteří ani tu televizi tam nechtějí mít vůbec.
- Anebo movitější klienti na to mají vyčleněnou místnost, kam se třeba chodí nějaký videokoutek nebo jak to říct, kinokoutek.
Ano.
- Mění se nějak barevnost současných obývacích pokojů?
Tak celkově ta barevnost je velmi specifická k těm interiérům. To bychom tady povídali dlouho, ale já bych určitě ráda zmínila, že od toho chladného, studeného, bílého obývacího pokoje, který teď můžeme říct, že třeba například ve skandinávském stylu, tak ty trendy ze zahraničí naznačují, že se od nich budeme odklánět. A v podstatě na zahraničních veletrzích už jsou vidět hodně pestré interiéry, kde se používá nejenom dřevo-dekor, ale i pastelové lomené barvy, případně i výrazné barvy, jako je tmavě modrá, ale u nás třeba více oblíbená červená a oranžová barva.
- A to jste mi teď úžasně nalila. Existuje vůbec něco, co se dá nazvat současným trendem v interiéru? Není to nějaká past, do které člověk spadne?
Tam je otázka. Trendy tady určitě jsou, ale nedají se definovat jednou nebo dvěma větami. To je v podstatě celá disciplína. A těžko říct, co kdo vnímá jako ten trend, to je taky další bod. No ale já vždycky doporučuji ty trendy ne tupě kopírovat, ale spíš sledovat a brát si z nich to, co se mi líbí. Protože ty interiéry by měly být právě dělané pro ty uživatele, kteří tam budou. Takže když se jim to trendové líbí, tak proč ne? Já se s nimi úplně neřídím, ale dělám to pro ně. Ale současně musím říct, že jsem v podstatě jedna z mála lidí, kteří se věnují trendům vůbec a v České republice.
- A máte třeba, mě by zajímalo, liší se nějak trendy, jako jsou u módy? Kdy některé módní trendy, když je vidíte, tak jsou naprosto extravagantní, takže víte, že se nebudou nosit, že jsou to jenom zvláštnosti na módní přehlídky. Existuje taky v bytovým designu něco, o čem víte? Řeknete si, aha, to vypadá pěkně, ale to je nepoužitelné.
No ono to s těma přehlídkama je vlastně trošku jinak, protože ty fashion designéři, když dělají tyhle přehlídky, kde jsou ty pro nás rádoby nepoužitelné oděvy, tak to je demonstrace něčeho, co je takové vyvrcholení, tam je to úplně na plnou páru dané. Ale to jsou ty přehlídky od couture, kde se ani nepředpokládá, že by to běžně člověk nosil. To je taková definice a demonstrace toho trendu, toho směru. Pak jsou módní přehlídky, které jsou pret-a-porter a nakonec potom, když si jdeme koupit to v oblečení, tak jdeme do běžný konfekce, ale ona ta konfekce vlastně kopíruje právě to, co bylo na tom od couture a postupně se to zjemňuje, až to nakonec skončí u nás v šatníku. A s těma interiérama je to v podstatě to samé. To, co se ukáže v Miláně, neznamená, že přesně bude do našich interiérů, ale ono to sem dojde, ono se to rozmělní a pak je to vstřebatelné.
- A teď mi řekněte, když se tady o vás ví, a vy to sama přiznáváte, že jste jeden z lidí, který sleduje ty moderní trendy v designu, chodí za vámi klienti s tím, že chtějí třeba ty nejmodernější věci nebo využívají toho faktoru, že právě vy jste ten
člověk, který to sleduje?
Když navrhuju interiéry pro koncového uživatele, tak jak jsem minule říkala, tak je to hodně přes reference. A tam se vlastně vůbec trendů nedotýkáme. A oni dost často tyto klienti ani nevědí, že jsem specialistka i na trend monitoring. Ale tam, kde já to využívám, tak to je školení třeba pro výrobce nábytku, případně pro jiný designery, nebo je to aplikace těch znalostí trendových při produktovém designu.
- Tak dobře, pojďme tedy do ložnice. Ne, tedy my dva, my zůstaneme tady v podcastovém studiu. Ale naši diváci, změnilo se něco v poslední době na ložnicích designově?
Tak ten posun, jak je v kuchyni a v obýváku, tak v ložnici nebude a není. A nicméně určitě je tam stejný pojítko, a to je pohodlnost a ergonomie, která je v současné době mnohem víc významná, než byla dřív. A samozřejmě gró je pohodlná a ergonomická postel, no a toho docílíme hlavně kvalitní matrací a ideálně čalouněným čelem nebo celou čalouněnou postelí.
- Říkáte, že se ta ložnice úplně příliš nemění, to znamená, že současně dnešní klienti třeba požadují nad postelí taky ten velký obraz ze svatby, ještě to je hezký takový. Anebo je tam někdy třeba jelínek u chaloupky, taky ještě tento trend je? Nebo od toho už se upustilo přece jenom?
Tak tu dekorativní estetickou záležitost nechávají klienti dost na mě a já teda moc portréty nad postel nedávám. Musím vlastně říct, že jsem to asi nikdy ani neudělala. Ale u obrazu bych rozhodně zmínila to, že když interiéry navrhuju, tak od klientů chci vědět, jestli do nového interiéru si přenesou své obrazy a potřebuju vědět jejich rozměr a jejich barevnost. Jak vlastně vypadají většinou mi posílají fotografie a ty já potom vlastně aplikuju do toho interiéru a dost často vlastně mi i ten obraz, který je tomu člověku blízký, napoví, jak ten interiér vlastně budeme ladit. Ale než ty portréty nebo paroží, tak určitě používám jiné dekorativní prvky, jako jsou hlavně třeba tapety.
- Mně tam manželka teda dala obrázek Pána Boha myslela si, že mě polepší, ale tak to je jedno. Ale nicméně postel, vy jste ji zmínila, to je strašně důležitá věc. A tam, na tom se snad shodneme, tam ten progres udělal obrovský oproti dřívějším postelím, ty matrace a tak. Co se ještě liší? Je to opravdu věc, že si to uvědomují, že ta postel je úplně to nejzákladnější, se prostě špatně vyspíte, takže ten den nebude stát za nic? Je tam velký progres v tom, že se lidi na to ptají a zajímají se o to?
Ano, to je jednoduchá odpověď.
- A ještě bych se zeptal, abychom od toho úplně tak rychle neutekli, řeší se tam třeba i tam, jako mě by zajímalo, do jaký míry tam se třeba řeší cena, protože vím, že jsou určitý zdravotní matrace, kterých stojí třeba 60 000, celá postel stojí třeba 90 000. Uvědomují si lidi, nebo jsou ochotní lidi dávat i takhle velký částky, třeba ta střední třída nebo ta vyšší střední třída?
Tam to záleží, jestli se jenom mění matrace a třeba v ten rok se neinvestuje do toho bydlení anebo se jedná o celkovou rekonstrukci nebo zařízení celého domu, protože v momentě, kdy zařizujete v současné době dům, na který jste měli nějaký rozpočet a ty ceny se teďka rapidně změnily, tak tam si troufnu říct, že tak velká investice do té matrace nebude, protože se prostě musí hlídat ta cena komplexně za celý ten interiér. Nicméně rozhodně je tam velikej posun v tom přístupu a uvědomění si, že kvalitní matrace a ergonomicky zařízený interiér je důležitý.
- Jste příznivkyní úložných prostor v postelích?
Zásadně jsem proti, protože v momentě, kdy je ten úložný prostor, tak ta matrace nedýchá, a to je špatně.
- Co noční stolek? Existuje dneska vůbec ještě poptávka po nočních stolcích?
Noční stolky si troufnu říct, že byly, jsou, a ještě dlouho budou, ale i tady je změna. To je zrovna zajímavý solitér, protože před těmi x desítkami let jsme byli zvyklí, že k posteli musí být přesně tenhle stolek a z každé strany ten samý. Tak v podstatě dnešní vývoj je víc o takové hravosti a jak jsem říkala, o originalitě osobitosti, o tom, že všechno nemusí být naprosto dokonalé, souměrné. Tak vlastně ty trendové ložnice dost často mají různý stolky, ať jsou jinýho tvarosloví, jiný barvy, jiný velikosti. Důležitý je, aby byly samozřejmě funkční, aby se na ně dala postavit právě sklenička s vodou a dost často jsou i zařízený nebo vybavený různýma nabíječkama integrovanýma nebo integrovaným svítidlem atd. Takže jsou zase po té technické stránce nebo po té technologické vytuněný.
- Elektronický smog u postele nevadí, neřešíte, když se bavíme o těch nabíječkách?
Tam jde o to, že si tam ty klienti můžou ten mobil nabít, ale jestli ho tam budou mít vedle sebe přes noc, tak to už já nedokážu ovlivnit.
- Můžou to tam mít přes den si to nabít a pak v noci to můžou vypnout.
Ale můžou si tam na tom mobilu hrát hry a jiné věci, když tam o víkendu budou trávit.
- Tak, většinou ne. Ke stolku nočnímu patří třeba i lampička. Řešíte i takovou drobnost, jako je lampička na nočním stolku?
Když interiéry navrhuji, tak řeším i komplexně osvětlení, jeho rozmístění a výběr svítidel. Takže určitě ano. A zase, jak jsem říkala, u nočních stolků ani tady nemusí být vždy osvětlení. Ta klasická lampička s tím širmem, který musí být ve stejném rozměru, stejného vzhledu. A ty lampičky můžou být různý. Dokonce tam můžou být dvě lampičky. Jedna je třeba funkční, ledková, která se dá nastavit a druhá je dekorativní. A tím se nemyslí, že se tam postaví dvě lampičky na noční stolek, ale jedna je třeba nástěnná a druhá visí ze stropu, což je takový zajímavý doplněk.
- Mluvili jsme o ložnicích, kde tak velký změny nedostály. A teď se zeptám, dětské, studentské pokoje také se příliš neměnily? Nebo tam určitou změnu vidíte oproti dřívějším časům?
Změnu, co se týče potřeb vybavení, nikoli, ale určitě bych mohla říct, že je tady změna v přístupu. Já, když jsem třeba začínala před těmi 20 lety navrhovat interiéry, tak v podstatě se hlavně navrhovaly právě kuchyně a obývací pokoje. A ty dětské a studentské pokoje byly podřadné místnosti, kam se používal nábytek, který zbyl, když se lidé stěhovaly. Nebo tak poskládaný, taková všeho chuť. A poslední roky je to mnohem lepší, protože pro děti se interiéry navrhují intenzivně a řeší se opravdu i ergonomie, kvalita spaní a tak dál. Takže tam vidím veliký pokrok.
- Prosím, řekněte našim divákům posluchačům, co je ergonometrie, co si pod tím mají představit.
Ne ergonometrie, ale ergonomie. A ergonomie je v podstatě věda, která zkoumá vztah toho prostředí k tomu danému člověku, který tam vlastně kde probíhá nějaký pracovní proces. To znamená hlavně se ergonomie řeší v kuchyni, v kanceláři, ale ta ergonomie je vlastně i ergonomie předmětu. Aby když ten předmět vememe do ruky, aby se nám dobře držel, ale i ergonomie prostoru. Aby když odněkud někam jdeme, tak abychom tam prošli bez jakýkoliv kolize. Ergonomie vlastně eliminuje rizika, nehody, úrazy a přidává pohodlí a bezpečí.
- Máte nějaký styl, který preferujete? Třeba nějaké neutrální barvy u toho dětského pokoje?
U dětského pokoje preferuju právě funkčnost a ergonomii. A co se týče vzhledu, tak já to tak jako pro sebe nazývám rostoucí pokoj. To znamená, že ode mě se klient nedočká růžovýho nábytku pro holčičku nebo modrýho pro chlapečka, ale většinou ten nábytek dělám v neutrálních barvách, ať se jedná o nějakou béžovou, bílou nebo jemný dekor dřeva, tak aby to bylo jako rostoucí, protože ty děti mění ty barevné preference velmi často. A když jim ve čtyřech letech zařídíte růžový pokoj, tak ona ho v deseti nenávidí. Tak vlastně ta barva, kterou to dítě má rádo, tak se použije na těch doplňcích, na výmalbě, na bytovým textilu, ale ne na tom nábytku, který tam zůstává dlouho.
- Zajímal by mě váš názor na tapety. Máte je ráda? Používáte je?
Jak jsem zmínila u té ložnice, tak ano, ale dost často vidím u klientů tu představu, že se jedná o takový ty hnusný materiály papírové, které si vzpomeneme na tu dobu před revolucí z těch paneláků, tak to určitě ne. Tapety jsou v současné době kvalitní, jsou vinylový, vliesový, textilní, a hlavně je tam obrovská škála ve výběru různých dekorů. Některé můžou být plastické, metalické, takže se s nimi fakt hrozně dobře pracuje. A já do těch dětských pokojů ještě ráda používám i vlastně vybrané nebo respektive tapety, které jsou zase tištěné digitálním tiskem na míru, kdy vyberu ten konkrétní motiv a pro to dítě přesně tak, aby to bylo takové víc jako hravý. A většinou to používám pouze na jednu stěnu, která je dominantní, ať je to tapeta v nějakém hracím koutku anebo je to tapeta za lůžkem.
- Takže už se dá říct, že se trošku obrací ten trend, je opět zájem o tapety. Já jsem třeba tím trvale poznamenaný, já budu nesnášet tapety do konce života, protože jsem přesně vyrůstal v těch husákovských, prostě strašných tapetách v tom bytě. Takže už se mění ten trend, že lidi vidí, že tapety můžou být taky krásný, inspirativní.
Určitě. A to mám i signály od prodejců tapet, že co se týče prodejnosti, tak je tam veliký vzestup.
- Je něco na závěr, na co by si měli dát naši posluchači, diváci, našeho Můj dům studia, dát pozor u těch dětských pokojů?
Tak tam já se střetávám dost často právě, jak jsme se bavili i u těch ložnic s využitím prostoru pod matrací, kde se tam snaží potom vlastně uklidit a narvat kdeco a různé deky a jiné věci, které ani se toho dítě netýkají. Tak pokud je to zase aspoň trochu možné, tak doporučuji nechat tu matraci dýchat, aby to bylo zdravé. Určitě bych ještě zmínila umístění pracovního stolu, protože je tam takový dogma, nebo řada lidí si myslí, že musí být ten stůl přesně pod oknem, ale už nehledí na to, kde vůbec ten stůl je umístěný, protože když se dá dost často pod okno, tak vlastně to dítě má za zády vstupní dveře, což je pocitově strašně nepříjemný.
Když se třeba podíváte, jak jsou zařízený kanceláře pro ředitele, tak nikdy nebude mít vlastně vchodový dveře za zády. Vždycky bude vidět do toho prostoru a chce mít přehled. A to je z důvodu, že ten člověk se tam potřebuje cítit dobře, bezpečně, příjemně. A takhle by se mělo přistupovat i k těm dětským pokojům, protože určitě víme, že když tam to dítě bude hrát na tom počítači, bůh ví co, nebo cokoliv prohlížet, že bude v šíleném stresu, kdyby náhodou jeden z rodičů otevřel ty dveře. Vy tomu stejně nezabráníte, akorát to dítě je v tom stresu.
A to není jen o těch hrách, to je o celkově takovém tom pohodovém přístupu ke svému prostoru. A já si myslím, že bychom tomu dítěti měli vytvořit ten jeho vlastní prostor, tak, aby se tam cítilo dobře a ne, aby čekalo, kdy tam jeden z rodičů vlítne a seřve ho za to, co dělá, nebo nedělá. Takže tak. A na závěr bych určitě řekla jednu takovou radu komplexní, že aby si lidi ten interiér hlavně dělali pro sebe, aby nehleděli na to, co na to řekne kamarádka, sousedka, kolegyně v práci.
Aby se tam líbilo jim, aby se jim tam dobře žilo, protože to je na tom nejdůležitější.
- Toto byla paní inženýrka Iva Bastlová, bytová designérka, která napsala několik velmi působivých knih. My vám je můžeme doporučit, podívejte se na to. Pokud by vás knihy zaujaly, tak se nebojte jí oslovit. Slyšeli jste, že nápadů má spoustu. Paní Bastlová, já vám mockrát děkuji za návštěvu. A někdy zase třeba na viděnou.
Děkuji za pozvání a těším se na případnou, viděnou a slyšenou. Na shledanou.
Může vás také zajímat:
- Jak lze nejsnadněji opravit chyby v dispozici interiéru?
Tam, kde projekt selhal, si můžete upravit byt i jinak než rekonstrukcí, například optickými iluzemi. Malé místnosti dopřejte vzdušnost: Nejčastějším nedostatkem jsou pokoje menší, než byste si přáli. Co s tím? Nejsnadnějším řešením je výběr barev – čím světlejší, tím lepší. Když mají stěny, strop i podlaha stejnou světlou barvu, místnost se zdá být mnohem větší.
Při výběru barvy počítejte s tím, že se pod různým umělým osvětlením jeví jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto se je snažte vybírat na denním světle, které odstín nezkresluje. Avšak i tak počítejte s tím, že po uschnutí na stěně bude barva bledší.
- Existují programy, které umožní laikům téměř profesionální návrh interiéru?
Software na navrhování interiéru pomáhá nejen běžným uživatelům, ale také profesionálům v oblasti interiérového designu. Prostřednictvím aplikace lze vytvořit vizuální rozložení místností, plán k přestavbě, doplnit nábytek či ostatní příslušenství. Systém navíc poskytuje realistický pohled na interiér, jakýkoli prostor zobrazuje i ve 3D rozhraní.
Existuje několik dostupných aplikací v různých cenových úrovních i bezplatné varianty, které si můžete nainstalovat. Prostřednictvím nich si vytvoříte návrh interiéru, podle kterého můžete postupovat při vytváření nebo přestavbě příbytku. Aplikace mnohdy zacházejí do nejmenších detailů, aby byly schopny poskytnout co nejrealističtější pohled na interiér.
- Co je dobré vědět, než se pustíte do plánování osvětlení
Ideální je, když je celý dům navržen tak, aby do něj během dne vstupovalo co nejvíce přirozeného světla. Lidský organismus je totiž nastaven na život venku. Umělé osvětlení by tak mělo být denním řešením jen v menších provozních místnostech uprostřed dispozice (spíž, komora, šatna), v těch obytných by se mělo dostat ke slovu až s postupující tmou. Zjednodušeně platí, že plocha oken má odpovídat šestině podlahové plochy místnosti.
Důležitou roli hraje i správná orientace místností vůči světovým stranám (například koupelna a ložnice na východ, případně sever, obývací část na západ či jihozápad a podobně).
