Jan Kyzlink: Dům nemá být pomníkem doby, ale má sloužit potřebám rodiny

Ing. arch. Jan Kyzlink, Kyzlink Architects

Architekt Jan Kyzlink je obdivovatelem funkcionalismu a minimalismu a na jeho domech je to znát. Ve stylové vile v Praze-Klánovicích je možné obdivovat jak bazilikální osvětlení společných prostor, tak úchvatné dispozice domu schovanému ve vzrostlé zeleni. U druhého domu, který architekt postavil pro svou rodinu, je možné obdivovat především chytrá řešení. Z úzkého řadového domu dokázal vytvořit pohodlné třígenerační bydlení.

Obsah:

• • Krédo ateliéru Kyzlink architects
  • Definice funkcionalismu
  • Musel ateliér někdy slevit ze svých zásad?
  • Oddělené prostory v rámci objektu
  • Bazilikální osvětlení ve střední části objektu
  • Exotické materiály v interiéru
  • Proč ateliér nerad používá umělé náhražky přírodních materiálů?
  • Vlastní dům architekta v Brně
  • Výhody a nevýhody úzkého domu

Vybíráme z rozhovoru:

• Dokázali jste vaše krédo vždy naplnit, nebo jste z něho někdy museli slevit?

V ateliéru se snažíme, abych z něj slevovat nemuseli. Krédo je staré nějakých deset let, ale v podstatě přetrvává. Já vždycky říkám, že se snažíme dělat funkcionalismus s lidskou tváří, protože v domech – zejména v těch rezidenčních – by se mělo člověku především dobře bydlet. Jedna z mých dalších frází je, že by se člověk doma měl cítit jako na své nejlepší dovolené.

• Myslíte si, že měl funkcionalismus v době své největší slávy také nějakou svou uměleckou manýru, nebo muselo být všechno pouze funkční? Měl v sobě také něco nepraktického?

Funkcionalismus jako takový byl podle mě velkou očistou architektury. Všechny ty kudrlinky a věci, které byly zbytečné a které nepřinášely nic funkčního, byly odstraněny. Na druhou stranu člověk má zájem o věci, které ho občas dokážou vyrušit z nějaké přímočarosti, což přináší energii. Takže „očištění“ je na jednu stranu dobré, nicméně teplo života musí být zachováno.

• Vila v Klánovicích nahradila původní domek ze 40. let, okolní zástavba je odkloněna vzrostlými stromy. Sluší se dodat, že majitelé hledali vhodnou parcelu čtyři roky…

Čtyři roky na dnešní poměry je poměrně málo. S některými investory hledáme vhodnou parcelu třeba osm, deset let. Dneska je skutečně oříšek najít dobré místo, v Klánovicích se to podařilo. Když jsem poprvé přijel na místo, snažil jsem se zmapovat okolí. Chodil jsem po oblasti pěšky asi půl druhé hodiny a zjistil jsem, že Klánovice jsou opravdu nádhernou čtvrtí. Původní dům vůbec nebyl vidět za vzrostlou zelení. Mě to ale úplně nadchlo – stavěli jsme skutečně jakoby ve volné přírodě.

• Na domě jsou velmi sympatická pásová okna, vnáší do prostoru měkké světlo…

Chtěli jsme, aby v centrálním prostoru domu bylo hodně světla, ale přitom, aby nedocházelo k nějakému přehřívání, takže jsme šetřili s velkými prosklenými plochami. Prostor jsme pak dosvětlili podle známého bazilikálního osvětlení, kde světlo vstupuje seshora ze všech stran. A sluníčko tak ráno svítí z jedné, odpoledne z druhé a večer ze třetí strany. Takže, když není zataženo, pořád máte přítomnost slunečního paprsku.

Související články:

Atypická proměna řadového domu: Slunce a prostor pro život

Lesní víla