Martin Hlaváček: Můžeme dům vnímat jako dlouhodobou investici?

Ing. arch. Martin Hlaváček, Hlaváček & partner

Jak to vypadá, když architekt postaví dům pro sebe? Do jaké míry jej ovlivní zkušenosti a odváží pro netradiční řešení, která by klientům jen těžko nabízel? Jaký systém vytápění si sám pro sebe navrhne?

Obsah:

• • Dům bez zábran
  • Jediná příčka v celém domě
  • Vytápění domu
  • Materiál – vápenopískovcová cihla
  • Nerezový bazén s přelivovou vlnou
  • Kvalitní omítka na domě
  • Zahrada s ohromnými kameny

Přepis rozhovoru:

• Dobrý den, vážení posluchači, diváci našeho pořadu Můj dům studio. Naším dalším hostem je pan inženýr, architekt Martin Hlaváček. Dobrý den, vítejte u nás.

Dobrý den.

• Pan Hlaváček nám jednak přišel povídat o domě, který vyšel v časopise Můj dům. Jmenuje se originální dům bez překážek a zábran, my si řekneme potom proč. Ten dům stojí v malebné kopcovité krajině poblíž Příbrami. A zajímavé je na tom především to, že vy jste byl architektem a zároveň majitelem, vy jste to tady stavil pro sebe. A aby to nebylo málo, tak vaše manželka byla designérka, která dělala vnitřky toho domu. Já jsem se dočetl, že na tu parcelu jste přišli v podstatě náhodou při návštěvě přátel, okamžitě jste se do ní zamilovali a okamžitě vás uchvátila. A bylo to tak, že vy jste viděli parcelu a řekli jste si budeme stavit barák, nebo jste chtěli stavit barák a hledali jste parcelu a tahle vám padla do oka?

Já to trošku poopravím. Zaprvé úplně původně jsem chtěl koupit nějakou chalupu a tu zrekonstruovat. A pak jsem přišel na to, nebo jsem si řekl, že rekonstrukce je vždy problematická, protože jste limitovaný tou stavbou. Vždycky máte nějakou představu, chcete něco udělat a ono to třeba nejde, protože ta stavba stará, třeba chalupa, má nějaké limity, máte tam nosné zdi, nemůžete to vybourat a tak dále. A já jsem vždycky chtěl barák nebo prostor, který je otevřený, volný. Jako prostě, já tomu řeknu free prostor. No, a tak jsme jako si s manželkou říkali, že bychom si postavili barák a začali jsme tak trošku jako pátrat a jednou jsme byli na návštěvě u známých a ptali jsme se jich, jestli tam nejsou někde nějaké volné pozemky. Oni nám řekli, hele, tamhle prodává někdo pozemky, nějaký developer malý, developer místní, lokální.

No, a tak jsme se, ale protože jsme se zdrželi na té návštěvě, tak jsme vlastně na ten pozemek přijeli, nebo na tu lokalitu jsme přijeli večer. A na tom to bylo zajímavé, že jsme říkali, hele, to je hezký místo, ten svah lehký směrem na jih výhledy, i když v té tmě toho moc nebylo. A teď jsme si měli vybrat vlastně, protože tam byly k dispozici asi čtyři pozemky. No tak já jsem postavil auto, zapnul jsem světla, a tak jsem svítil na ty parcely. No a s manželkou jsme si řekli, no tak tady by to bylo ono, tady by to bylo hezký. Takže my jsme vlastně tuhle parcelu našli takhle, nebo jsme si ji vybrali v noci defacto. Ale myslím, že jsme ji trefili dobře. No, a protože jsme jako byli takoví akční v tomhle, tak vlastně, když jsme přijeli domů, tak druhý den, vlastně během jednoho dne, já jsem měl fakt představu o tom baráku, jak by asi měl vypadat, co se mi líbí.

Mně se líbí takový ty moderní baráky, které jsou prosklené, mají výhled a tak dále. Takže vlastně jsem vzal papír a v podstatě jsem udělal takovou rychlou dispoziční skicu. No a v zásadě ta dispozice se nezměnila. To, co jsme udělali první den, ta skica, ta idea, tak vlastně tu jsme pak převtělili do toho finálního produktu. Samozřejmě, když se ten projekt pak dál jako precizoval, tak tam byly drobný úpravy, ale vlastně takový to hlavní, ta hlavní idea toho baráku, jak bude osazený, jakou bude mít hmotu, kde bude bazén, kde bude… Já jsem tam udělal i takovou, měl jsem takovou fakt divokou skicu první, kde jsem na té situaci nakreslil, tady bude les, tady bude jezero, tady bude řeka, tady bude vinný sklep. No a v podstatě jsme to takhle zrealizovali. Takže to bylo fakt takový jako rychlý a vlastně ta první idea to, co mě napadlo, ten objem, ten tvar toho baráku, vůbec rozmístění na té parcele s těmi výhledy, tak vlastně to jsme pak jako už jenom dolaďovali, takže to bylo hrozně jednoduché.

• Měli jste v tom od začátku shodu s manželkou, nebo jste se hádali, jestli jste byli dva kohouti, oba z profese?

Ne, ne, ne, v podstatě manželka to je designérka a my, jako asi by to člověk neměl říkat, ale my v podstatě, když jsme to tvořili, ten barák, tak jsme říkali pro nás prioritní design, my chceme, aby se nám to líbilo a ta funkčnost jako tak trošku jako byla jako daná stranou, i když ten barák, jak je postavený, jak je udělaný, tak v podstatě je, bych řekl, funkční. My máme rádi otevřený prostory bez dveří, takže vlastně ten barák, který má zhruba podlažní plochu 180 metrů čtvereční, tak defacto tam jsou dvoje dveře. Já tomu říkám taková jako dvougarsonka.

A taky jsme chtěli, že vlastně, aby to bylo, jak bych řekl, všechno na rovině, vstup, aby byl vlastně přímo, nebyly tam schody, prostě, aby to bylo takové jako bezbariérové. To jsem ještě jako si říkal do budoucna, kdyby třeba člověk, jak stárne, tak už má pak problémy s pohybem, tak jako chtěli jsme, aby to bylo jako uživatelsky příjemný. No a pak ještě byla taková zajímavá věc, nebo to, co jsme tam do toho chtěli vtělit, tak když manželka kreslila interiér rozmístění nábytků, takže ona vlastně, jak je designérka, tak v podstatě vymýšlela ten nábytek, ten nábytek, který tam je, tak v podstatě je dělaný na zakázku, kterou nám samozřejmě dělali, protože máme nějaké kontakty, takže osvědčení truhláři.

Měli jsme tam i osvědčeného zámečníka, tak v podstatě jsme to hned udělali takový ten dispoziční návrh, jo, a to jsem vlastně chtěl říct, že jedna z podmínek byla, že se tam musí vejít pes, že se tam musí vejít velký pes a kde bude mít pelech. On samozřejmě už v té dispozici byl, že bude mít pelech jeden v ložnici vedle postele, druhej pelech, že bude mít v obýváku, třetí pelech bude mít na terase, takže to všechno už jsme tam vlastně v těch počátečních návrzích měli a povedlo se to, funguje to, pes používá ty pelíšky, no a je to dobrý.

• Vy jste vlastně v té době byli s manželkou jakoby bez závazků, protože jste už nepočítali žádný další dětský pokoje nebo něco takového, pochopil jsem to tak správně?

Je to tak, v podstatě v tom objektu je jeden velký obytný prostor, který má 65 metrů, pak je tam ložnice, taky relativně velká, 24 m², je tam k tomu koupelna, ale všechno je to bez dveří, takže v podstatě i návštěva, která tam přijde, je to takové jako podivné, který, tak jako říkají, ježiš, protože tam je, ta koupelna je situovaná vlastně u velký prosklený stěny, tam je toaleta, vana, a nikde tam nejsou dveře a jsou tam krásné výhledy, takže ono jako člověk sedí a přemýšlí a kouká do krajiny. A je tam teda jedna, a to jsme tam dali, protože přece jenom máme oba děti, takže jsme tam udělali jeden hostinský pokoj, který má separátní koupelnu. Takže vlastně je to jeden takový velký otevřený prostor s hostinským pokojem, který má u sebe příslušenství a jedna taková technická místnost.

• Tyhle domy, které si lidi takhle ušijou na míru, mají jedno úskalí, a sice to, že vy v něm musíte už bydlet vždycky, protože ve chvíli, kdybyste ho prodali, tak ten člověk by tam začal dělat změny k obrazu svému a to, co vy jste vytvořili, tu jedinečnost, by tím zásadně narušili. To je úskalí takového domu…

No to si uvědomuji, nebo jsme si to uvědomovali. My jsme samozřejmě nikdy nepředpokládali, že ten barák prodáme, protože si myslím, že se povedl. Takže ne, ten barák se neprodá. Je mi jasný, že kdyby tam někdo přišel, tak asi by tam začal možná, že by tam nějakou příčku přidělal, možná by tam přidělal dveře nějaké a tím by to trošku zkazil.

• Když vy jste ten pozemek získali, tak tam byla pouze elektřina a žádné jiné inženýrské sítě tam nebyly. Jak jste si s tím poradili?

No je to tak, že v podstatě opravdu ona tomu samozřejmě odpovídala i cena toho pozemku. My jsme to kupovali někdy v roce 2017, takže relativně slušná cena to byla asi 850 Kč/m². Té parcely, takže jako… Není to jako v Praze, tam je to šílený. Ale bylo tam… To úskalí bylo, že tam byla jenom elektrika. Takže samozřejmě my jsme přemýšleli, jak s tím barákem naložit nebo jak ho zabezpečit technicky. Takže se tam udělala vrtaná studna, z které se čerpá voda. Museli jsme tam udělat umístit čističku, která vlastně likviduje ty odpadní vody a vlastně ta přefiltrovaná voda jde do akumulační nádrže a z té akumulační nádrže se zásobuje závlaha, zahrady. No a potom takové to zásadní vytápění toho objektu.

Já jsem nechtěl elektrické vytápění, protože už tehdy to bylo relativně nákladné. Teďka zaplať pánbůh za to. Takže jsme tam po konzultaci s mými kolegy, profesanty, jsme vymysleli, že tam budou hlubinný vrty. Jsou tam dva 80metrový vrty, které fungují na principu, že je to tepelné čerpadlo. A má to tu výhodu, pakliže se nepokazí technologie toho vlastního výměníku, tak by to mělo být relativně nekonečný nebo prostě stále fungující. Protože ten vrt funguje tak, že vy v zimě taháte teplo z té země. Přes ten výměník se to přeměňuje na tepelnou energii. Tím ohřívám topení, vytápění a teplou užitkovou vodu. A takhle vytápím barák. Já vytahuji z té země teplo a v létě se ten systém otočí, přepne a funguje to obráceně.

To znamená, že ten systém chladí v létě a zase to teplo pouští do té země a tím se ten vrt regeneruje. Takže on by měl být pořád schopnej a živej. Zapomněl jsem říct, že tyto systémy neumožňují radiátory, protože to teplo, které se získává, nemá takovou energii, sílu. Takže se používá podlahový topení, které se zásobuje teplou vodou na nižší teplotě, než byste musel pouštět do radiátoru. Za mě si myslím, že ty vrty, pokud to situace umožňuje, jsou ideální, protože v zimě to topí, v létě to chladí, vrt se regeneruje, obnovuje a je to nekonečný zdroj energie. Doufám, že to tak bude fungovat.

• Byla to největší položka na tom tyhle moderní technologie?

Samozřejmě ta počáteční investice do toho vrtu a do toho výměníku je relativně vysoká. Zhruba tenkrát to stálo kolem 800 tisíc, nebo 700 až 800, už si to přesně nepamatuji. S tím, že je to vyřešeno za mě. Když v dané chvíli člověk může to investovat a zainvestuje to, tak je to dlouhodobá investice. Pak když je člověk starší a nemá investice, tak ten náklad do toho provozu je minimální. Asi ve výsledku možná by to bylo 0-0, ale nevíme, jak obzvlášť z této situaci, kdy ty energie jdou šíleně nahoru, tak si myslím, že to je výhodný. Samozřejmě jsou i jiné zdroje tepelných čerpadel, je to voda, vzduch, nebo jsou to zemní kolektory, které se používají, když nemáte možnost těch hlubinných vrtů to znamená, tam musí přijet vrtná souprava, která to vyvrtá. Tak se používá podzemní kolektor, je to taková síť, rohož, která se dá zhruba metra a půl pod zem a vlastně sbíráte tu energii v této horní vrstvě. Ale za mě tyto vrty jsou dobré.

• Materiálem byla vápenopísková cihla?

Je to tak, my jsme v podstatě ten barák je, já jsem nechtěl dřevostavbu, já k tomu mám trošku odpor, nevím proč, ale mám. Možná kdyby přišlo tornádo, tak ta dřevostavba odletí a ten náš barák by zůstal. Takže jsem chtěl spíš jako klasiku. Ty vápenocementové cihly jsou velmi únosné, to jsou opravdu nosné stěny. My tam máme hlavní nosnou stěnu, ta je 17,5 cm, což není moc. A nad tím je monolitická železobetonová deska, když jsem si to spočítal, tak to bylo zhruba 250 tun i nad hlavou toho betonu.

A je to na rozpon, ten hlavní rozpon je zhruba takových 12 metrů, takže tam jsou i ta střecha překonzolovaná, aby částečně kryla terasu. Takže opravdu ty vápenocementové cihly fungují dobře jako únosný materiál a dobře se s tím pracuje. Já jsem ten barák postavil s takovou malou firmičkou, kde tenhle barák stavili tři pánové, šikovný pánové a ten barák postavili za 6 měsíců. My jsme v listopadu udělali základovou desku, přes Vánoce ta deska jako vytuhla, taky se nedalo pracovat, takže pánové nastoupili někdy v březnu a stěhovali jsme se v říjnu. Takže to šlo rychle.

• To je úplně pohádková rychlost.

Je pravda, že tam byli, měli jsme kliku na dodavatele, to je důležité, protože vybrat si správnou firmu, která to dělá, bych řekl, jako zodpovědně. Samozřejmě já jsem tam jezdil, měl jsem tam i jednoho starého pána jako technický dozor, který tam jezdil na některé detaily, ale já jsem tam dost často jezdil a kontroloval jsem si tu stavbu, probírali jsme ty jednotlivý detaily, ale fungovalo to. Pak tam bych řekl, byly takové dvě výrazné… Jedna byla stavba, vlastní hrubá stavba, pak to byla ta technologie těch teplených vrtů, teda těch čerpadel, pak tam byl další, bych řekl, takové specifikum, nebo vyšší položka to byly prosklený stěny.

Tam já jsem samozřejmě chtěl, aby to byly HS portály, to znamená ty prosklený stěny, který nemají práh, že nezakopnete ho práh, že to je vlastně zapuštěné do podlahy. Takže to byla relativně velká položka, to jsem našel docela dobrou firmu na Moravě, ty byli velmi šikovný pánové, super to bylo, a pak samozřejmě, protože jsme tam chtěli mít bazén, a protože, jak jsem říkal, preferovali jsme design nad praktičností, tak jsme tam osadili nerezový bazén s přelivovou hranou, abych, když je v té vodě, tak aby koukal do té krajiny a nekoukal mu tam o kraj bazénu.

• Ten bazén je úplně dominantní, protože v něm se zrcadlí celá ta stavba, to byl asi trošku i záměr, nebo ten funkční, že jste chtěli mít ten bazén a skákat ze střechy, prostě šipky.

No tak bylo to v podstatě, to vyšlo vůbec z té dispozice, nebo jak se navrhla ta hmota toho objektu, ten bazén se zakomponoval do terasy, tak aby to tam pěkně sedělo, ze střechy se tam skákat nedá, to zkusil jednou můj kamarád statik tam skočit ze střechy a pak měl odraženou patu, takže to ne, to se nedoporučuje, protože ten bazén je hluboký, jenom metr třicet vodní hladiny tam je. Takže jako ze tří metrů, no ono to je tři a půl metrů, tam skákat, to není dobrý.

• A na tom baráku je mimo jiné krásný ten obklad, to je nějaký, co to je, vypadá to jako mramor, ale určitě mě z toho vyvedete, ten obklad, s kterým je to obložený?

No on to není obklad, je to takzvaná jako kreativní omítka. Já jsem ho chtěl původně, ten barák, já mám rád takový to naturálno, beton, ocel, takže tam měl být spíš, nejdřív jsme mysleli pohledový beton, ale to by znamenalo monolitáře, bednění a tak dále, a bylo by to náročnější časově možná i finančně, takže ta konstrukce, jak jste říkal, byla z těch vápenocementových cihel a vlastně na to se pak natáhla omítka. Má to zhruba dvě až tři vrstvy, natáhne se taková ta šedivá barva a pak se tam do toho vtírá taková ta tmavší barva, takže to vypadá jak nějaký obklad, ale je to omítka. Ten barák je v podstatě zateplený, tam je vápenocementová cihla, 20 cm izolace a na tom je ta omítka.

• Tak vidíte to, mě na tom zaujalo i takový až takový brutalistní nebo syrovej nádech.

No to byl záměr. Když jste řekl obklad, tak jedinej obklad, co tam je, tak je obklad zčásti bazénu, které jsme použili do koupelen velkoformátový obklady a dlažbu, z jednoho materiálu to byly desky 3 m na 1 m, to musím říct, že tohle instalovat je náročná věc, je to nutná jako precizní práce, vyrovnat ten podklad, aby se ta deska nezlomila, ona je centimetr tlustá, takže to, když se přenáší, to je jak sklo, aby vám neprasklo a není to jednoduché. A protože nám zbyly, tak jsme i část těchto velkoformátových obkladů použili i ven na ten bazén.

• Já jsem si všiml na jedné fotce, že tam máte elektrickou kytaru, když vidím vaše triko, tak jsem si říkal, jestli to je dekorace, teď si říkám, že jste asi nadšený muzikant.

Já jsem nadšený muzikant, ano jsem, já mám rád rockovou hudbu, ale bohužel na to neumím hrát. Vždycky to byl můj sen, k padesátinám jsem si přál kytaru, jako měl Ritchie Blackmore, tak jsem jí dostal a nikdy jsem se to nenaučil hrát. A je to Stratocaster.

• Řekněte mi, po tom, co byste tam žil, třeba po roce, když jste mohli odhlídnout, naplnilo to vaše očekávání, tak jak jste si říkal, soužití s tou přírodou, ten bazén, tohle, nebo tam bylo něco, co byste si řekl, a příště bych to udělal přece jenom jinak.

Neudělal. Bylo to na 100 %. Já si myslím, že se to povedlo. I včetně zapuštěného vinného sklepa.

• My jsme se moc nezmínili o zahradě. Byla nějak významná pro vás, když jste ji koncipovali?

Já si myslím, že ano, byla. Jak jsem říkal na začátku, když jsem udělal tu první skicu, tak jsem měl jasno, tady bude barák, tady bude jezero, tady bude řeka, tady bude les, tady bude vinný sklep zakopaný do svahu. A jak jsme to skicli, tak jsme tu zahradu zrealizovali. V místě, kde jsem to nazval v té skice les, tak tam jsme opravdu vysadili relativně vzrostlý stromy. Tam, kde jsem řekl, že bude jezero a řeka, tak tam jsem vyhloubil, to jsem sám i kopal s kamarádem bagristou. Jsme vykopali díru, takže tam vzniklo, udělali jsme tam jezírko, který je vyložený kamením a v podstatě k tomu přitýká přes filtraci a přes čerpadlo asi čtyřmetrový, jak jsem řekl, řeka. On je to takový potůček, tím se filtruje samozřejmě ta voda. Takže to jsme zrealizovali. Máme rádi, jako další věci, kromě zeleně, že se nám líbí kameny, velký kameny.

Takže v té zahradě jsou docela velký kameny, které jsme si nechali přivézt. S jedním velmi šikovným místním bagristou, který má různý nástroje, tak jsme je tam umisťovali, protože ty kameny třeba váží tunu. Takže jsme je tam sofistikovaně umisťovali, takže si myslím, že z mého pohledu zahrada je logicky členěná. Má své kouty, kde je volná plocha, tráva, kde jsou vzrostlé stromy, nebo relativně vzrostlé stromy, kde je vodní plocha, tam jsou už nějaké rybičky. Takže takhle je svépomoc nebo spíš nám pomáhali zahradníci, ale ten návrh vzešel od nás, nebo hlavně od manželky. Já jsem tam říkal, tak tamhle by byl dobrý kámen, tamhle by byl dobrý kámen, nebo tamhle bude ten vinný sklep a bude takhle obložený, ale to byl takový její sen a hračka. No, a to jsem chtěl říct, možná tím bychom to mohli ukončit takovou humornou vzpomínkou.

My jsme vlastně měli tenkrát koupený akorát barák. Ne barák, pardon, pozemek. A jednou jsme jeli někam na návštěvu a když jsme se vraceli, tak jsme jeli kolem jednoho zahradnictví a manželka říká, hele támhle je hezkej kámen. Tak jsme zastavili, šli jsme do toho zahradnictví a řekli jsme, tenhle kámen se nám líbí, ten bychom chtěli. Tak nám ho zvážili, vážil dvě a půl tuny. Tak jsme řekli, OK, bereme kámen, ten se nám fakt líbí. A domluvili jsme se, že nám ho přivezou na parcelu. No a pánové teda ho naložili na ten náklaďák a vezli ho k nám a teď přijeli tam na tu parcelu. A byli úplně v šoku nebo vyděšení, protože si mysleli, že vezou kámen na hotový pozemek s hotovým barákem a se zahradou. Ale ten pozemek byl prázdný, tam nebylo nic. A my jsme tam položili ten kámen. My jsme mu pak říkali základní kámen. Takže ten tam byl úplně první. Tam nebylo nic, ale byl tam ten krásnej velkej kámen, který váží asi 2650 kilo. Tak jenom takový jako humor.

• Pane architekte, já Vám mockrát děkuji, že jste přišel do našeho povídání do Můj dům studia. Přeji vám spoustu zajímavých realizací v profesi. Přeji vám, ať se ještě dlouho radujete z vašeho krásného domu poblíž Příbrami. A těším se třeba někdy zase na viděnou a na slyšenou.

Děkuji za pozvání, na shledanou. Na shledanou.

Může vás také zajímat:

Související článek:

Originální dům bez překážek a zábran