Iva Bastlová: Moderní materiály v interiéru slibují větší komfort i rychlejší úklid
Ing. Iva Bastlová, DiS., interiérová designérka
Jaké materiály a prostředky jsou snadno udržovatelné a kdy vyplatí se šetřit na zařízení kuchyně? Víte, že umakart je stále v nabídce prodejců?
Obsah:
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vítám vás u dalšího dílu Můj dům studio. Dnes si budeme povídat s designérkou Ivou Bastlovou. Dobrý den.
Dobrý den.
- Paní Bastlová je autorka několika knih o bytovém designu a zajímat nás tím pádem pochopitelně bude vnitřní zařízení domu. Budeme si povídat v tomto díle o technických částech domu a začněme třeba rovnou kuchyní. To je místo, které si nechávají klienti navrhovat nejčastěji. Proč tomu tak je?
No tak, za prvý teda je to pravda. A ten důvod je pragmatický, protože za prvý kuchyně je nezbytnou součástí každého interiéru a za druhý, protože ta investice do té kuchyně je v podstatě jedna z největších do zařízení celého obytného interiéru. No a samozřejmě je to i prostor, kde lidi tráví spoustu času. V podstatě si můžeme říct, že ženy, které vaří, tam tráví velkou část, i když samozřejmě vaří někdy i muži, tak vlastně chtějí mít ten prostor vymazlený co nejlépe a aby ta investice byla co nejlepší.
- Co se u těch kuchyní nejčastěji řeší, jaký detail?
No tak kromě toho celku, který je na hodně dlouho, tak musím říct, že spoustu lidí si nedokáže odpovědět na otázku, jak vyřešit zástěnu, což je v podstatě plocha za pracovní deskou, protože dříve se na to používaly nejčastěji keramické obklady, které už nejsou v současné době tak aktuální, i když se samozřejmě také používají, ale hlavně ty velkoformátové. No a přemýšlí o tom, co tam dát v podstatě jiného, tak aby vlastně ten celek vypadal co nejlíp, aby ta kuchyně byla moderní, aby samozřejmě se i dobře udržovala. Takže který ty materiály v podstatě se tam kromě té keramiky, která může být jak v malém formátu, nebo i ve velkém formátu dávají, tak je to laminát, to je v podstatě jeden z nejběžnějších materiálu, který se používá i na pracovní desku.
Pak samozřejmě pokud je ta deska z pravého nebo umělého kamene, tak se tam dá použít ten samý materiál v tenčí podobě. No a já musím říct, že já mám takové dva oblíbené materiály, které používám, když navrhuju interiéry, a to jsou buď odolný kovolamináty, které můžou mít různou podobu, ať do stříbrna, do odstínu champagne, nebo do měděna, antracitova, a nejsou jenom ty materiály hladké, ale mají i různou texturu, která vypadá zajímavě, a tím dost v podstatě svých klientů jakoby překvapím, nebo je to prvek, kterým tu kuchyni obzvláštním, i když ta kuchyně potom sama o sobě není nějak výrazně třeba barevná, ale pomocí toho kovolaminátu ji zvýrazníme a oživíme, vytvoříme z toho zajímavou kompozici.
Druhým mým oblíbeným materiálem je sklo kalené. Kalené musí být proto, protože dost často ta zástěna je právě za varnou deskou a díky tomu kalení je potom odolná vůči vysoké teplotě. Já hrozně ráda pracuju s digitálním tiskem, takže právě to sklo, které je tou pracovní deskou, má z druhé strany potisk, který se aplikuje technologií digitálního tisku, a tam já si potom hraju s různýma grafikama a zase vytvářím stejně, jak u kovolaminátu zajímavý prvky do té celé sestavy. Výhodou obou dvou těchto materiálů je, že jsou v podstatě hladké, dobře se udržují v čistotě, jsou bezpečné, zdravotně nezávadné a mě docela umožňují se jako kreativně vyjádřit, takže já nejčastěji používám tyhle dva materiály.
- Jak se třeba finančně liší laminát a kovolaminát?
Tak to je hodně závislé od toho, jak velkou spotřebu toho materiálu máte, protože ten zakázkový výrobce musí nakoupit celý ten formát a pak samozřejmě, jaký přesný typ to je, protože v těch kovolaminátech je spoustu druhů na výběr a liší se i cenou. Takže rozhodně bych nechtěla teď zabíhat do detailu, že je tam rozdíl třeba dva tisíce na m², nicméně ta plocha, která je v běžné kuchyně, je relativně malá, takže i kdyby tam byl příplatek, dejme tomu ty dva tisíce, tak na celou tu kuchyňskou linku to není žádná výrazná položka, protože samozřejmě ty kuchyně se pohybují v řádu stovek tisíc, tak potom když je něco navíc třeba šest, sedm tisíc, ale ta kuchyně vypadá úplně jinak a lépe se udržuje v čistotě, tak tam je to jednoznačný.
- Řekněte mi, požaduje ještě někdo po vás klasický umakart?
No právě ten umakart je, to je hrozně zajímavé, to jsem ráda, že to zmiňujete, protože umakart je v podstatě dřívější obchodní název laminátu, APL laminátu a ten v podstatě se používá pořád, akorát ten umakart má takové negativní vnímání, protože se s ním obkládaly ty jádra v paneláku, kde to nevypadalo hezky, protože i ten dekor byl nic moc, nicméně laminát jako takový ten materiál, tak je to skvělá volba v podstatě na spoustu věcí do interiéru, jak do veřejných prostor, tak do obytných.
- Pro mě byl umakart vždycky symbolem, jak vy říkáte, těch panelákových bytů, že to bylo pro mě jako to nejhorší. Kdybych možná věděla jako dítě, že to je laminát, tak bych třeba k tomu měl jinej vztah. Řekněte mi, jsou kuchyně tím nejčastějším prvkem, který po vás lidi chtějí, když za váma jdou jako za bytovou designerkou, je ta kuchyně to nejčastější, co s vámi chtějí řešit?
No, upřímně řečeno, když za mnou přijdou a budou chtít jenom kuchyňskou linkou, tak já s nimi spolupracovat nebudu. Protože já jsem zastáncem toho, že interiér se musí řešit jako celek. To znamená, pokud chtějí navrhnout kuchyň, tak s tím je potom spojený i ten další prostor v té místnosti, což ve většině případů je právě jídelna s nějakou obytnou, obývací, relaxační částí. V podstatě dejme tomu je to propojení kuchyně, jídelny a obývacího pokoje. Takže tam já potom řeším tenhle ten prostor jako celek, a ne jenom samotnou tu linku, protože ta linka musí navazovat na ten zbytek, aby ten interiér vypadal dobře.
- A už se vám to někdy stalo, že by třeba někdo trval na tom, že je opravdu jenom tu kuchyňskou linku a nic jiného, že to ostatní už si udělají sami?
Tak i kdyby to chtěli, tak já jim to neudělám. A vzhledem k tomu, že jim to vždycky umím s argumentama vysvětlit, tak tenhle problém nikdy nebyl.
- S čím nejčastěji bojujete při těch návrzích, když vytváříte návrh?
Tak to je zajímavá otázka. Někdy bojuju se svojí velkou kreativitou, kterou potřebuju držet na uzdě, ale vzhledem k tomu, že už navrhuju interiéry 22 let, tak se snažím projektovat maximálně do těch potřeb těch klientů. To znamená, nedávám tam to, co by se líbilo mně a chtěla bych mít já doma, ale snažím se v podstatě najít recept na to, aby se tam bydlelo dobře těm lidem.
- Řekněte mi, je to někdy takový určitý boj, že vy máte určitou představu, ta představa dává nějakou logiku, protože vy jste designérka, víte, jak to má vypadat, a ten klient mermomocí chce něco, co tam do toho nejde a teď se v tom kousnete. Jsou tam někdy takové třecí plochy, že se musíte obhajovat to své?
Já musím říct, že to je naprosto minimální, ale je to díky mé mnoholeté praxi, protože už vím, jak těm klientům to vysvětlit, jak to zargumentovat, ale nezastírám, že dřív to nebylo horší a člověk se musí naučit při téhle specifické profesi, naučit v podstatě hlavně vykomunikovat ty důvody. Když to dobře vykomunikujete a ty lidi to pochopí, tak v podstatě pak ty třecí plochy vůbec nevznikají. Dávám těm lidem prostor na rozmyšlenou, a když není něco jasné, tak si případně dáme konzultaci.
A je to hodně o těch opravdu argumentech, jako je rozměr, praktická stránka, údržba a celkový ten vzhled. Protože jedna z těch věcí, na které jste se vlastně ptal, s čím ty klienti bojují, tak to je, že hodnotí jednotlivé ty materiály nebo ten kus toho nábytku jenom jako solitér. A v tom případě návrhu celého interiéru je na to potřeba koukat se jako na celek. To znamená, že třeba ta jednotlivá barva nemusí být nějak extra atraktivní, ale v tom celém kontextu potom i nějakou neutrální základnu, která nechá vyniknout jinej dekor, jinej materiál a je potřeba to řešit jako právě tu celou skládačku.
- Co u těch klientů rozhoduje, pořád ještě cena, nebo už se to proměňuje v tom, že ty lidi vidí, že ta cena nemůže být tím hlavním kritériem, že tím kritériem je ta kvalita. Vnímáte tam nějaký posun? Nebo pořád lidi počítají ty položky?
Tak lidi vždycky budou počítat položky a já myslím, že se asi nedožijeme nikdy doby, kdy by nepočítali. Nicméně už z principu toho, že za mnou jdou klienti, kteří jsou nastavený tak, že jsou ochotní zaplatit za ten návrh a chtějí ho mít kvalitní, rozpracovaný do detailu, a tak nejdou po tom low-costovém zařízení. Takže v podstatě takový ten totální low-cost, aby se koukalo na každých 10 korun, takovýhle klienty v podstatě já nemám. Mám tu střední třídu, protože ty lidé, kteří opravdu musí počítat každou korunu, tak ty pak nemají rozpočet na to, aby si najali člověka, který jim s tím pomůže.
- A ještě poslední otázka k vašim klientům. Zajímalo by mě, která převažuje skupina, jestli lidi, kteří za váma přijdou a řeknou, my vás známe, známe vaše knížky, vy jste bytová designérka, děláte nádherný věci, udělejte nám prostě byt a jídelnu a prostě podle vašich představ, anebo si přijdou se svýma návrhama, který mají nakreslený, nebo fotky, tady se nám to takhle líbilo, tady na té fotce, udělejte nám to podobně. Jaká převažuje skupina?
Převažuje skupina referencí, to znamená, že jsou to buď opakovaní klienti, anebo jejich známý kolegové z práce.
- Dobře, pojďme dál, my jsme mluvili o kuchyni. Na kuchyni, a vy jste to sama zmínila, navazuje jídelna. Jak je to s konceptem těchto prostor?
Tak to nejčastější je právě propojení kuchyně s jídelnou a následně s tím obytným, obývacím, relaxačním prostorem, který je nejlépe propojit celým tím vybavením, to znamená, aby ta kuchyňská linka nebyla v nějakém naprosto odlišném dekoru, pokud to teda není úplně záměr, a všechno to na sebe navazovalo, a navazovat by samozřejmě měla i podlaha, podlahová krytina, třeba v dřívějších dobách se vlastně dělala třeba dlažba v té kuchyňské části, pak se dělala přechodová lišta, pak se používal laminát do obývacích pokojů, já třeba tuhle tu variantu rozhodně nedoporučuju, ráda mám, když ten prostor je sjednocený pomocí té podlahové krytiny, což je skvělé na údržbu, nemáte tam žádné spáry, žádné přechodové lišty, kde se usazují nečistoty, no a samozřejmě to i dobře vypadá, prostor opticky vypadá větší, a je hrozně důležitý zvolit samozřejmě kvalitní materiál, který bude odolný jak v té části kuchyně, která je jako pracovní prostor, tak v té obytné části, takže já nejčastěji používám buď vinylové podlahy nebo potom odolné pravé dřevo.
- A to my se bavíme v podstatě o moderních domech, které mají tu kuchyň s tou jídelnou velmi spojenou někdy přímo, ale existují starší domy, já v jednom takovém bydlím, který má kuchyň a jídelnou oddělenou, než když z kuchyně do jídelny něco odnesu, tak já prošoupu troje střevíce. V takové situaci dá se designovat trošku jinak třeba ta jídelna, když je oddělená nebo tam pořád držíte, že to je přece jen tematicky jeden prostor a měl by být něčím podobný?
Tak navrhování interiéru nemá v podstatě žádný pravidla, takže vy si můžete i každou místnost udělat naprosto v odlišném stylu, pokud je to váš záměr, strašně záleží na historii té budovy. Vždycky je vhodný vlastně propojit tu budovu se zařízením toho interiéru a v ideálním případě i s exteriérem. No a pokud se jedná o starší třeba nějakou vilu, kde v podstatě ta kuchyně je opravdu funkční, tak není důvod, proč třeba tu jídelnu, která může být okázalejší, neudělat v takovém jako luxusnějším provedení. Takže proč ne.
- Je něco, nějaký prvek, který dokáže tu jídelnu vylepšit a vy víte, že s ním přijdete, že to bude fungovat?
Tak já hrozně ráda používám velký, výrazný a samozřejmě i plně funkční lustry, který dost často v českých domácnostech nevidím. Tam v podstatě u některých jídelních stolů téměř osvětlení chybí a je někde uprostřed takovej ten připlácnutej létající talíř, který rozhodně teda žádnou parádu neudělá. A já vždycky doporučuji mít velký jídelní stůl, kam se vejde celá rodina pohodlně. Ideálně, aby ten stůl byl v podstatě větší, než je to minimum, co nám v podstatě říkají normy. No a nad právě tenhle kvalitní jídelní stůl dát velký lustr, který v podstatě udělá takový ústřední motiv a vytvoří z toho takový to gro celé domácnosti.
- A víte, že to je ohromně zajímavý postřeh, protože opravdu u těch starších domů a bytů je ta tradice nad tím jídelním stolem mít opravdu to malinkatý světýlko. A teď já, tak jako nahlas uvažuju, čím to mohlo bejt, protože to úplně žádnou logiku nedává. Kromě toho, že se šetřilo asi proudem, ale ten lustr je každopádně zajímavý designovej prvek. O tom není sporu. Dobře, pojďme dál – koupelna. Vy navrhujete také koupelny a povězte mi něco k tomu, co tam je nejzajímavější na té koupelně?
Já bych v podstatě vůbec řekla, že se setkávám s tím, jestli vůbec koupelny navrhuju, protože existuje řada designérů, kteří se třeba do koupelen nepouští a klienty posílají do koupelnových studií anebo se mě vůbec klienti ptají, jestli taky dělám koupelny. Tak ano, já koupelnu považuji za součást v podstatě toho obytného interiéru a mám hrozně ráda, když právě i ten styl té koupelny navazuje na ten zbytek toho vybavení, kdy přijde v podstatě návštěva třeba a projde tou předsíní, která je v nějakém stylu a ten se potom prolíná do té kuchyně, obýváku a samozřejmě i na toaletu a do koupelny, kam si návštěva může odběhnout, tak aby to všechno bylo v nějakém jednotným, sjednocujícím prvkem, aby tam byl.
No a jak já ty koupelny navrhuju, tak já se snažím je udělat takový zajímavější a originálnější než ty výstupy právě z těch koupelnových studií. To znamená třeba nepoužívám klasickou keramiku vyhnanou až do stropu. Keramiku většinou používám velkoformátovou, ale používám třeba i jiné materiály. Zase bych tady ráda zmínila to sklo, protože dost často kombinuju právě sklo s potiskem a případně i s omyvatelnou výmalbou nebo se stěrkou do těch koupelnových prostor.
- To je zajímavá věc. Čili, vy si myslíte, že někteří vaši kolegové designéři považují za koupelnu něco méně významného, co by neměly třeba designovat a pošlou do koupelnovýho studia?
Já si nemyslím, že méně významnou, naopak třeba více technickou, na kterou si ještě netroufnou. Je to třeba pro ně příliš technické a komplikované, a ne tak vizuální.
- Víte, co my jsme tady třeba měli jednoho vašeho kolegu, který spojil koupelnu s ložnicí. Jeho manželka byla v té koupelně ve vaně, on jí naléval víno a z té ložnice si povídali, jaký měli krásný den. Takže asi i tato část toho bydlení prochází nějakou progresí. Chci se zeptat, stejně jako v kuchyni, existuje v koupelně nějaký mýtus, co lidé chtějí a bez čeho se neobejdou?
Tak my jsme si to vlastně neřekli, to mě teď napadá, že jsme si tohle mohli říct u kuchyně. Tam je mýtus bar a ostrůvek. Ale teď jsme v koupelnách, tak tady bych zmínila tu rohovou vanu. S tím se setkávám dost často, kdy klienti, kteří právě jdou třeba z menších bytů, třeba hlavně z panelákových do větších bytů nebo do rodinných domů, tak právě mají představu, že si do koupelny dají tu rohovou vanu, která dost často se tam ale vůbec nehodí. Tak tam je potřeba vytáhnout ty argumenty toho rozměru pohodlí a údržby, protože ta rohová vana vypadá pěkně, ale neumožňuje tak velké se ponoření, jako když použijete velkou vanu, která rohová není.
- Ale pojďme se u toho pozastavit. I u toho ostrůvku pro ten bar jste říkala. Zajímalo by mě, proč to lidi chtějí. Tak asi pijou hodně alkoholu lidi, asi jim to chutná. A proč jim to rozmlouváte?
Ten bar asi nechtějí kvůli alkoholu, ale spíš vidí vždy v magazínech nebo na nějakých médiích online ty hezký obrázky těch velikých interiérů, kde právě třeba dáma připravuje jídlo a pán si sedne a dá si tu skleničku. Nebo to může být i naopak. Jenom že realita je taková, že ten bar slouží jako odkládací prostor. A když tam přijdete po dvou letech, tak ten bar je zanesen různými předměty, které nikdo už nikdy nebude používat, které se na sebe vrství. Nedá se tam utřít prach a rozhodně to není místo na tu pohodovou skleničku při pátku. Takže když ten prostor tam na to není, tak já tam ten bar prostě nenavrhnu, protože je podle mě lepší do toho interiéru dát velký jídelní stůl, kde si ta rodina sedne než ten bar, který bude sloužit jako to odkladiště. A třeba potom různých papírů, blbinek, mobilů, nabíječek, klíčů od auta, které se přikryjí jinýma papírama a pak se ty klíče hledají a tak.
- No ale je to pravda, protože můj děda měl takovou loveckou chatu a tam pod schodištěm si nechal udělat takový bar, velmi pěkný, byly tam takové ty vysoké židle. Seděl tam jenom, když chtěl, abychom ho tam vyfotili. V životě jsem ho tam jinak neviděl sedět. Takže pravda je, že to příliš velký efekt nemělo. A s tou rohovou vanou, že to lidi chtějí, chtějí to proto, protože to vypadá noblesně, honosně nebo jim to něco připomíná.
Protože to bude změna oproti tomu paneláku.
- A vy jim to nedopřejete, protože je to nepraktické.
Já rozhodnutí vždycky nechávám na nich, ale pod nátlakem argumentů většinou to dopadne správně.
- A teď by mě ještě zajímalo. Já jsem nabyl takového dojmu naprosto jako laického, že se od těch van začíná ustupovat směrem ke sprchovým koutům, protože se ušetří ta voda je čím dál tím dražší. Je to pořád ještě, pořád ještě lidi chtějí ty vany a velký vany?
Tak ono to, myslím, je hodně individuální. Někdo chce mít velkou sprchu pro dva. Velkou sprchu pro dva. I se dvěma hlavicema a sedátkama. A někdo chce mít tu vanu. Dost často jsou potom v rodinném domě dvě nebo tři koupelny. A do té jedné se ta vana ve většině případů dává. A pokud ty lidi jej využívají, tak já nemám nic proti tomu. A vůbec k těm koupelnám je třeba říct, že se k nim přistupuje jinak než dřív. Koupelna už není taková ta malinkatá tmavá místnůstka, kam se jenom vrstvilo špinavé prádlo, ale současným trendem jsou velké koupelny nebo větší koupelny. Ideálně s přísunem denního světla, které jsou jakoby relaxační prostory, kam se ani neumisťují pohledově pračky nebo sušičky, nebo jiný čistící prostředky, ale jsou to takové malé lázně, takové oázy, kam se na 15 minut zavřete každej den a chcete ze sebe smýt ten stres.
- Vy jste mě obrovsky inspirovala. Já teď vím, že budu chtít od Ježíška velký sprchový kout pro dva. Já mám sprchový kout pro jednoho, tam se skoro ani nevejdu. Dobře, vy jste na to částečně odpověděla, ale jsou ještě nějaké další prvky, kterými by se lišily dřív koupelny? Nebo už jsme to vyčerpali od současných, že se to dá shrnout tím, že jsou to dneska víc jako lázně?
Jsou to víc lázně a pokud je to možné, není vhodné tam dávat přístroje nebo koše s prádlem, kde popíráme lázně, kde si chcete dát vanu nebo relaxační sprchu. A když vyjdete z té sprchy, tak vidíte zase tu hromadu toho prádla, která vás na druhý den čeká. Takže to tam je ten bod toho, že na jednou z té relaxace zase jste zpátky v realitě. Tak je dobré si to zachovat aspoň v tom jednom malém prostoru. Proto pokud je to možné, tak je vhodné právě tu pračku, sušičku, žehlící prkno, koše se špinavým prádlem a další věci dávat do technických místností.
- To znamená nějaká chodba nebo speciálně na to uzpůsobená místnost?
Speciálně na to uzpůsobené technické místnosti, kde jsou uloženy další technické prvky.
- A co říkáte tomu, když se ta pračka třeba umístí v kuchyni? Taky jsem to viděl někde.
Zase pokud je to možné, aspoň trochu, trochu, trochu, což ve většině případů je na 99 %, tak to nedoporučuju dát, je lepší to dát jinam, protože samozřejmě ta pračka i ta sušička nejenom, že dělá nějakej hluk při tom procesu praní nebo sušení a pak samozřejmě to dělá i nějaký určitý odér, který při vaření zase, mně osobně se to nějak neslučuje, takže já se snažím vždycky to vymyslet tak, aby se to vlastně dalo do té technické místnosti. I když může být opravdu malá, ale zavřít, nevidět, zapnout.
- Jaký druh koupelen máte ráda přímo vy sama? Jaký preferujete?
No, myslíte jako pro sebe domů?
- No, pro sebe. Jako kdybyste si vy sama měla vytvořit, tak co je z vašeho pohledu ideál koupelny?
Tak na to vám asi nedokážu odpovědět, protože dělat návrh sám pro sebe je to nejhorší na světě. A proto já vlastně si vždycky říkám, že obdivuju ty lidi, kteří mají chuť, čas, sílu, energii to dělat sami pro sebe.
- A kdo to udělá vám, když potřebujete dům nebo byt? Tak si požádáte kolegu?
Ne, nepožádám kolegu, ale to je potom běh na dlouhou trať.
- Aha. Počkejte, tak to mi vysvětlete. Běh na dlouhou trať.
To znamená, že si to musím velmi pečlivě rozmyslet. A mockrát změnit. A až to pak už moc neměním, tak vím, že to je ono. A pak samozřejmě to musí schválit všichni členové rodiny, což je další kolečko. Ale nakonec to dobře dopadne. Ale osobně musím říct, že já mám ráda eklektický styl, mám ráda barvy a hodně ráda používám ten digitální tisk, tak aby ty interiéry byly něčím osobitý.
- No a co umyvadlo třeba, když jsme u té koupelny? Máte nějakou preferenci?
Tak já preferenci úplně nemám. Já mám teda respektive takhle, preference je, aby umyvadlo bylo plně funkční. To znamená, aby nevypadalo jenom jako umyvadlo, ale když si v něm chcete umýt ruce, tak se celý jako pocákáte, nemůžete tam ani nic třeba si jako rychle třeba přeprat nebo tak, což jako třeba maminky s dětmi rychle třeba potřebují rychle něco namočit, tak aby to opravdu splňovalo jako tu nádobu, tu hloubku a tu funkčnost. No k umyvadlům, co bych tak ještě mohla říct, je ta barevnost, protože my jsme v podstatě byli hodně zvyklí, že umyvadla jsou pouze v bílým provedení.
No a současně na trhu je spousta prvků, spousta typů umyvadel, které mají i různou barevnost. Dokonce velkým trendem jsou umyvadla v takových příjemných pastelových lomených barvách. To jsou v podstatě trendy z aktuálního veletrhu Cersaie, který se konal v září loňského roku, kam já pravidelně jezdím. A tam se to v podstatě barevnýma umyvadlama, ať v sytých výrazných barvách nebo v těch pastelových lomených jenom hemžilo. Takže spíš je tam taková zajímavá možnost tu koupelnu udělat takovou jedinečnou i třeba barvou toho umyvadla.
- Máte ráda třeba doplňky jako retro motivy, takový ty původní starý, jako kohoutky a tak? Líbí se vám to?
Tak já mám ráda praktický věci. A tohle asi úplně praktický nebude. Ale nicméně, když to klient žádá a hodí se to do toho prostoru a zapadá to tam, tak není důvod to tam nedat.
- Takže vážení diváci, posluchači našeho pořadu Můj dům studio. Toto byla paní Iva Bastlová, designérka, autorka mnoha knih, které tady máme před sebou. Takže pokud budete chtít designovat si svůj byt, koupelnu, kuchyň, ložnici, cokoliv, oslovte jí. A zároveň pokud by se vám náš pořad líbil, tak se staňte členy Můj dům krok za krokem tohoto klubu a tam můžete najít spoustu dalších věcí. Paní Bastlová, já vám mockrát děkuju pro dnešek a někdy zase na viděnou.
Já taky děkuju za pozvání, prima den.
Může vás také zajímat:
- Jaké jsou materiálové trendy v kuchyni?
Nejpoužívanějším materiálem na výrobu kuchyňských linek jsou bezesporu laminované desky. Současným trendem je vzhled přírodního dřeva, kovu či betonu.
Nové technologie umožňují, aby se nábytkové desky se vzory inspirovanými grafikou skutečného dřeva v poslední době rychle vyvíjely jak z hlediska designu, tak struktur povrchu. Dřevodekory mají dokonale synchronizovaný reliéf povrchu se zobrazenou kresbou a vyzařují kouzlo stejné, jako to umí přírodní materiál. Výsledkem jsou dvířka a pracovní desky mimořádně příjemné na dotek i na pohled.
Digitální tisk přenese fotografii struktury dřeva či jiného materiálu na papír a po zalaminování je povrch k nerozeznání od přírodního originálu. Totéž platí o pohledovém betonu, imitaci cortenového železa apod. Zároveň lze vytvářet i nový, zcela originální design či povrchy barevně tónovat. Dvířka získají autentický vzhled, a přitom si zachovají výhodu velké odolnosti, výhodné ceny a jednoduché údržby lamino desek.
- Najdou klasické luxfery uplatnění i v moderním interiéru?
Skleněné stavební dílce neboli luxfery najdou uplatnění všude tam, kde potřebujete rozdělit prostor, a přitom zachovat dostatek světla i soukromí. Tento efektní průsvitný materiál dnes zažívá svou renesanci a právem se řadí mezi vysoce kvalitní a vkusné stavební doplňky. Hodí se k výstavbě vodorovných i svislých stěn a příček, stejně jako k rozličným výplním. Jsou charakteristické svým tvarem, barvou a dekorem a také povrchovou úpravou. Kromě toho jsou důležité i jejich fyzikální vlastnosti – tepelný odpor, propustnost světla, index zvukové neprůzvučnosti a odolnost vůči ohni.
Luxfery se vyrábějí tepelným spojením dvou shodných skleněných částí, které vytvoří uzavřený vzduchotěsný prostor s mírným podtlakem. Jde tudíž o čistě přírodní materiál, odolný proti rozbití a vhodný pro všechny nenosné konstrukce. Spojení výjimečného designu a užitkové hodnoty předurčuje luxfery opravdu k širokému využití, a to v interiéru i exteriéru.
- Jsou celoplošné koberce vhodné pro použití podlahového vytápění?
Téměř všechny typy koberců lze položit na podlahové topení (sledujte piktogram na štítku koberce). Avšak platí: čím větší tloušťka koberce, tím horší tepelná vodivost, a tím pádem větší tepelný odpor a větší energetické ztráty. Také se doporučuje koberec nad podlahovým topením přilepit. Jakmile je však místnost s kobercem již jednou vyhřátá, koberec má tu výhodu, že akumuluje teplo, a podlaha zůstává i dlouho po vypnutí topení příjemně teplá.
