Vlastní zdroje vody: Jsou zadarmo, ale pravidla a povinnosti existují
Jana Šulcová, editorka magazínu Můj dům
Existuje celá řada možností, jak si zajistit vlastní zdroj vody – od nalezení vlastního pramene až po zachytávání dešťovky. Vybudování studny nebo instalování nádrže i dvojí rozvody jsou v podstatě jediné náklady. A pomůžou i dotace…
Obsah:
Přepis rozhovoru:
- Dobrý den, vážení diváci, posluchači. Vítám vás u dalšího dílu pořadu Můj dům studio. Naším hostem je dnes poprvé šéfeditorka časopisu Můj dům paní Jana Šulcová. Dobrý den.
Dobrý den.
- My natáčíme tento díl v druhé polovině května a venku se dá říct, že je počasí téměř jako v létě, takže jsme skočili ze zimy rovnou do léta, což se nám v posledních letech téměř pravidelně děje. A to sebou samozřejmě nese nejenom horké počasí, ale také velmi suché počasí. A my si tu proto dnes budeme povídat s paní Šulcovou o tom, jakým způsobem je možné šetřit vodou a šetřit i samozřejmě vaše peníze a nestrádat přitom ani bohatou úrodou. Já začnu tak. Ceny vodného a stočného se zvýšily. Zajímalo by mě, zvýšily se stejně jako třeba ceny energií v poslední době?
Ceny se zvýšily. Naštěstí, ale ne tak radikálně jako energie nebo plyn, což teď zažíváme neuvěřitelný kolotoč. Na ty ceny má vliv spousta různých faktorů. Jedna věc je, že jsou různí dodavatelé. Oni ne, že by si chtěli přidávat peníze, že by chtěli na nás vydělávat, ale oni jinak nemůžou, protože je ovlivňuje lokální stav. To znamená místní stav vody, místní kvalita vody. A to všechno má vliv na náklady. Oni do toho také dávají nějaké energie a bohužel tím to neovlivní. Rozdíl v České republice může ale dělat pro spotřebitele i 40 korun, někdy 30 záleží na té lokalitě. Takže nedivme se, buďme k nim trpěliví a shovívaví. Oni dělají všechno pro to, abychom tu vodu měli co možná nejlepší.
- Řekněte mi, existují nějaké statistiky spotřeby pitné vody na osobu?
Statistiky se dělají samozřejmě. Já tady mám například poslední údaj z roku 2019, kdy ve středočeském kraji byla spotřeba na osobu zhruba nějakých 89 litrů. Dá se ale předpokládat, že reálná spotřeba byla někde kolem 100-120 litrů. Ale toto je voda, kterou my v podstatě vyplýtváme. Protože představte si, že ke svému životu, opravdu reálnému životu, potřebujeme necelých 8 litrů vody. A to je voda, kterou potřebujeme na nejnutnější hygienu, pití a vaření. Zbytek je jenom náš komfort. To, že se koupeme, že pereme a podobné. Ale tato spotřeba, i byť vypadá ohromná, tak pořád nic není. Například před rokem 1989 jsme byli úplně na jiných číslech. Měli jsme například 179 litrů na osobu spotřebu.
To je úplně šílený číslo. Ale to zřejmě souviselo i se špatným hospodařením s vodou. Byly tady fabriky, které se s tím opravdu vůbec nemazaly. Zemědělství mělo ohromnou spotřebu. Ale musím říct, že my jsme rekordmani téměř v celé České republice. Protože například proti Skandinávii, která má 200 litrů v současnosti spotřeby na osobu, nebo Španělsko, který má 256 litrů na osobu, tak na našich 100 až 120 litrů to je prakticky zanedbatelné. Je to možná tím, že jsme se konečně naučili hospodařit s vodou a naučili jsme se, jak si pomoct i dalšími zdroji.
- Řešení v takové chvíli může být studna?
Ano. Jedním z možných řešení je vlastní studna. Samozřejmě městský člověk si takto nepomůže, ale lidé, kteří mají domy na okrajích měst nebo na vsi, tohle řešení mají dost často. Ono jim to hodně pomůže i právě finančně. Pořízení vlastní studny není nereálné, ale není jednoduché. To si každopádně musíme uvědomit. Ono nejde o to jenom vzít krumpáč a vykopat si studnu. Navíc málo, kdo to ví, že vlastními silami si můžeme vykopat studnu maximálně do tří metrů. Jinak se dostáváme do střetu se zákonem. A to nikdo z nás nechce, protože ty sankce nejsou zanedbatelný. Jedním z možných řešení, jak se dostat k vodě, je nechat si udělat hydrogeologický průzkum. Hydrogeolog nás navštíví na zahradě.
Nejde o to, když vám někdo bude nabízet, že udělá hydrogeologický průzkum pouze podle mapy. Tak od něj ruce pryč, protože to není odborník. On potřebuje opravdu navštívit tu lokalitu, sledovat, jaké tam je podloží, jaký je místní, lokální problémy. Protože pokud bychom cokoliv z toho zanedbali, tak se můžeme dostat do velkých problémů s tím, že můžeme ohrozit studny v okolí. Naší nešťastně provedenou studnou můžeme strhnout v pramen. A to nikdo z nás nechce, protože sousedské vztahy bychom velmi rychle narušili. Účinných metod k nalezení vody je samozřejmě víc. A kromě toho průzkumu jsou tady i proutkaření.
Jinak se tomu také říká biodetekce. Nemysleme si, že je to nějaká ezoterika, nějaké šamanství, onoho služeb proutkařů využívají i hydrogeologové, využívají to i velké vrtařské firmy. Některé hydrogeologové dokonce sami umí proutkařit. Jde jenom o to pořídit si kvalitní virguli, projít se potom pozemku a najít, kde ta voda je, kde ten pramen je. Zkušený proutkař vám dokonce dokáže říct, odhadnout, v jaké hloubce ta voda je, jak ten pramen je silný. Protože on většinou působí v té konkrétní lokalitě. Zná, jaký je tam podloží, ví, kde ty prameny zhruba hledat. A kromě těchto dvou odborných, víceméně odborných metod, jsou tady ještě metody zajímavější.
A to jen tak pro zajímavost. Těma se můžeme i bavit, protože můžeme si to sami odhadnout. Například můžeme naplnit hliněnou nádobu silikagelem nebo rozdrcenými cihlami, zakopat to na nějakou dobu a sledovat, jak moc ten materiál nasákne vodu. Podle toho poznáme, kolik tam té vody je. Další věcí je pozorování rostlin a stromů, protože některé rostliny vyloženě rostou na místech, kde ta spodní voda je. Ale tohle je opravdu jen pro zajímavost. A tím si můžeme i zkontrolovat, jaký ten náš odhad byl proti tomu odbornému. Jinak samozřejmě bez odborného posudku nemůžeme tu studnu začít vrtat.
- Kolik stojí taková vrtaná studna?
Ta cena se nedá určit úplně jen tak jednoduše, protože jako všude jinde ovlivňuje tu cenu spousta různých faktorů. Například průměr toho vrtu, typ podloží, nebo dostupnost té konkrétní lokality, kam ta technika musí dojet, protože ne vždy vrtáme uprostřed obce. Někdy jsme na opuštěné stráni. Seriózní cena začíná někdy na třinácti stovkách za metr do dva a půl tisíce za metr. S tím bychom asi tak mohli počítat. Náklady sice nejsou malé, protože ta vrtaná studna může být někdy v hloubce třiceti metrů, tak si to spočítejte, kam se dostaneme, ale ta návratnost v úsporách vody je opravdu značná.
Ale doporučujeme domluvit se dopředu se společností, která nám ten vrt bude dělat, abychom se domluvili, co budeme dělat v případě, že se tam ta voda nenajde. I to se může samozřejmě stát. Sice existuje tady určitý průzkumný vrt, který může něco naznačit. Naznačí hloubku vody, sílu pramene a kvalitu té vody. Nicméně nemusí zaručit, že tam voda skutečně nakonec bude. Může se narazit na tvrdou skálu, může dojít ke spoustě různých faktů, které nikdo dopředu neovlivní. A tam je potřeba se domluvit, jak to financování bude, protože se musí začít dělat vrt nový. A to by se násobilo.
- Řekněte mi, jak je to s kvalitou takové studny? Je tam zaručená ta kvalita nebo je potřeba se ji ještě nějak dobrat?
Kvalita vody je neustálý problém. Potřeba ji neustále řešit a sledovat, protože se v průběhu času mění. A mění se někdy i v průběhu roku. Stačí, aby byl velký déšť, který spláchne veškeré nečistoty z pole. Takže odborníci doporučujou dělat kontrolu vody jednou za rok, za dva maximálně. Samozřejmě pokud máte nějaké podezření, že došlo k určitému průsaku vody, buď to právě z pole nebo z nějaké jímky, tak můžeme jít i častěji. Rozbor vody dělají opět odborníci. Cena toho rozboru je dost odlišná. Záleží na tom, jak rozsáhlý ten rozbor chceme. Takový ten základ stojí kolem 12-15 stovek, ale může to být i 20 tisíc, pokud chceme kompletní velký rozbor na všechny látky obsažené v té vodě.
- Může se na studniční vodě objevit takzvaný zákal?
Zákal je jedna z nejčastějších problémů, které se u vody vyskytují. On zpravidla není na škodu. Bývá to patrné u čerstvě založené studny. Může to být nekvalitně provedenou prací, nekvalitním obsypáním materiálu. Je to i zkalením. To znamená, že počkáme, až ten kal sedne a vodu máme víceméně čistou. Samozřejmě může se stát, že ten kal tam zůstává. Pak už nastupují různá kalová čerpadla, filtry, které tu vodu čistí.
- Jak je to třeba s tvrdostí vody? Je to problém u studny?
Pod pojmem tvrdá voda. Musíme si představit, že jsou v ní rozpuštěné různé minerály. A ty minerály se někde projevit musí. To znamená, že my je nejčastěji vidíme v podobě různého sedimentu. A takového nepříjemného vápenatého škraloupu. Který může a velmi často ovlivňuje spotřebiče domácí. Nejvíc tím trpí pračky, myčky a boilery. Taková jednoduchá rada, jak poznáme, že už máme hodně vápenatou vodu, tvrdou vodu, je varná konvice. Protože na tu používáme denně. A na ní nejčastěji vidíme takové drobné kapičky toho vápníku. Dole na dně konvice se udělá vyloženě škraloup. A v tom okamžiku je potřeba tu vodu začít čistit, vyfiltrovat. I ty spotřebiče vyfiltrovat. Dát jim takovou tu ozdravnou kůru. Někdy stačí ocet, stačí kyselina citronová. Anebo konkrétní přípravky, které tu vodu čistí.
- Jak je to třeba s kovy, jako je mangan nebo železo? Můžou ty znamenat nějaký problém?
Železitá voda také bývá dost často. Já s ní mám docela i osobní zkušenosti, protože jsme měli chatu nedaleko Kerska, kde je tzv. Svatojosefský pramen, jinak tzv. Kerka. Ta Kerka ten pramen je nedaleko Hrabalovi Hájenky. Víte, která to je? To je taková, kde dělají ty knedlíky. Kančí se šípkovou a se zelím. Nicméně ta voda je dobrá. Je z ní strašně dobrá káva. To můžu opravdu osobně potvrdit, ale je tam hodně oxidu siřičitého a zapáchá po vajíčkách. Takže na čerství, na jenom čisté pití, není úplně ideální. Nicméně to železo není na škodu. Pokud je v rozumném množství nějak nás to neovlivní.
Jenom máme povlak rezavý, zase znova na lahvích, na těch spotřebičích a podobně. Nicméně nadlimitní hodnoty železa můžou způsobit zdravotní potíže, hlavně na játrech a na slinivce. Takže to bychom si měli hlídat. A pokud tam to železo je ve vyšší hodnotě, tak opět stačí pořídit si jednoduchý filtr, který to železo odfiltruje. Sporu se železem často bývá přítomný i mangan. On i v přírodě jsou většinou vedle sebe. Mangan taky není vůbec pro organismus nějakým způsobem zátěžový, ale zase znovu je v nadlimitní množství. Je z toho problém a můžeme mít problémy například s cévním systémem. Jednoduché řešení, filtr.
- A teď mi řekněte, co taková věc, jako jsou pesticidy a dusičnany. To už může být asi problém?
Pesticidy, dusičnany, ano. To je problém. My je neovlivníme. Ty má na svědomí zemědělská činnost. V případě mělké studny, to většinou bývá ta kopaná studna, tak je v té vodě budeme mít dost často právě v případě nějakých prudkých srážek a podobně. Řešení je znovu filtry, odfiltrování a neustálá kontrola.
- Dobře, tak opusťme studnu. K tomu bylo řečeno myslím si dost vyčerpávající. Řekněte mi, jaké jsou druhy vod podle kvality? Dají se tak rozdělit?
Voda není jedna, to máte pravdu. V první řadě je to voda pitná. Pitná voda, ale bývá z pravidla voda už upravená. Ve městech je to jasné, to je voda z vodáren, chlorovaná, upravovaná. Na soukromých pozemcích to bývá právě voda z těch hloubkových vrtaných studní. Ta bývá také čistá a pitná. Je to voda, se kterou nemusíme nic dělat. Další variantou je takzvaná voda šedá. Šedá voda to je splašková odpadní voda, ale pod tím si nepředstavujte, že to je voda z toalety. Je to voda, která jde ze sprchy nebo například z myčky. Ne, z myčky ne, je to hodně špinavá voda, ale z pračky.
Tahle voda, když se přefiltruje, tak se může znova vrátit do domácnosti, do oběhu a používá se například znova k praní. Třetí variantou je voda dešťová. Tu máme zadarmo. Ta nám prostě spadne z nebe. Bylo by velká škoda, abychom tu dešťovku nevyužili, protože když už něco zadarmo dostaneme, tak proč bychom s tím měli šeredit? Dešťovou vodu samozřejmě běžně používáme na zahradě k zalévání, záhonu, trávníků. Ale můžeme ji používat i v domácnosti, pokud si na to ty rozvody správně připravíme.
- Pojďme si tedy něco říct o dešťové vodě, nějak jí definovat.
Dešťová voda, jak jsem už říkala, je poklad, který nám spadne z nebe. Pokud je dobrý rok, tak v létě dokáže spadnout až 60 litrů dešťové vody na metr čtverečný. A to už je nezanedbatelné množství. Byla by škoda nechat jí jen tak odtéct do kanalizace nebo volně do přírody, proto se doporučuje jímat ji do zásobníků. A následně potom používat buď to k zalévání v zahradě, nebo si ji použít i v domácnosti.
- Jaké ty zásobníky můžou mít podobu?
Tak úplně nejjednodušší, to známe asi všichni, to jsou takové ty klasické barely. To je jednoduchý zásobník. Najdeme ho na každé chatě. To by bylo moc jednoduché. Takže těch zásobníků na tu dešťovou vodu, na těch nadzemních jednoduchých zásobníků je daleko víc. Jsou tu pak i opravdu takové promyšlené, sofistikované jímky, které mají i filtry, aby nám tam nepadaly listy, aby nám tam nepadal hmyz, například, aby se ta voda neznečišťovala a zůstala i v tom barelu víceméně čistá. Tyhle barely se dají koupit v hobby marketech od nějakých 120 Kč, ale až do 20 000 Kč. Záleží na tom, jak moc náročný a sofistikovaný ten barel je, protože některé ty barely dokážou být i napojené na chytrou domácnost a mají i různé detektory hladiny vody a dokážou skoro pomalu i sami zalévat.
- Kam se ty akumulační nádrže ukládají? Je možný je mít normálně na zahradě nebo musím proto mít vykopanou díru v zemi?
Nadzemní nádrže, tak jak už ten název napovídá, se staví na zem. Není s ním žádná práce. Koupíme, postavíme ho ke svodu okapu a můžeme jímat vodu. Jiný je to u podzemních nádržích, retenčních, které už zachytávají vodu ve velkém objemu. Tyto nádrže je už třeba zakopat. Na to je potřeba myslet už při stavbě domu.
- Řekněte mi nějaké praktické využití té dešťovky. K čemu jí pak můžu využít kromě zalévání?
Kromě zalévání se dešťovka využívá v domácnosti na sprchování, splachování, do myček. Zkrátka používáme jí jako užitkovou vodu. Ovšem je potřeba dodržet rozvody. Ovšem je potřeba, abychom si neublížili, neuškodili našemu zdraví. Musíme zachovat rozdělení vody pitné a vody dešťové, která je a vždycky bude jenom voda užitková. Pokud máme v plánu s vodou doma pracovat, je třeba už při stavbě zařídit si dvojí rozvod. Rozvod na dešťovku a rozvod na pitnou vodu.
- Na dešťovku jsou nějaké dotace. Na co tam člověk může dosáhnout?
Náklady na pořízení podzemní nádrže nejsou malé. Jedna věc je pořídit si tu nádrž. Už to je od nějakých 15 do 90 tisíc. K tomu samozřejmě přistupují různé úřední jednání, to znamená kolky, umístění, což znamená výstavbu, dopravu té nádrže, instalace, montáž, všechny možné filtrační mechanizmy a dostáváme se na částku 200 tisíc korun. To není málo. Ale pořád se to ještě vyplatí, pořád je to návratný a bereme-li v úvahu stoupající ceny vodného a také ekologického hledisko, protože ne všechno se dá zaplatit penězi. A někdy ten dobrý pocit, že děláme něco pro přírodu, stojí za to, je k nezaplacení.
Pokud si ale chceme trošku ulevit financemi, tak nám hodně pomůže stát. Pomůže nám dotačním systémem, a to je zelená úspora a jeho nová etapa týkající se přímo dešťovky. Tam od nich můžeme očekávat podle našich možností a podmínek, podle toho, co doložíme, dotaci od 27 až do 105 tisíc korun, a to není málo. Pokud vás toto téma víc zajímá, tak stačí si najít na webu adresy Nová zelená úsporám, tam najdete všechny podmínky a formuláře.
- Jak bychom měli šetřit s vodou na zahradě? Existují třeba nějaká pravidla, jak zalévat?
Ani s dešťovkou bychom na zahradě neměli plýtvat, protože i když nám spadne z nebe, je to dar a s darem se máme chovat slušně. Zaléváme s ní s rozmyslem. My jsme v redakci připravili v rámci článků takové desatero pro šetrného zahrádkáře, ve kterém najdete opravdu detailně rozepsáno, jak šetrně a úsporně zalévat.
- Může být řešením úsporného režimu na zahradě i takzvaná kapková automatická zálivka?
No je, je. To je hotové požehnání pro zahradníky, protože nejenom, že nám to šetří spoustu vody, ale šetří nám to i čas a energii. Dobře navržený automatický systém dokáže v zahradě ušetřit až 30 % vody. Oproti klasické zálivce, jak jí známe konví nebo hadicí. A o co se jedná? Je to více méně opět hadice, ale odborně vedená zahradou. Za její funkčností stojí ovládací jednotka. To už je sofistikované zařízení, které ovládá inteligentní časový spínač. Na něj lze napojit různé systémy. Taková kapková zálivka dokáže nejenom zalévat, ale dokáže i včas přidat hnojivo.
Dokáže snímat hladinu vody v zahradním jezírku a dopustit ji, aby naše rybky nestrádaly suchem. Dokáže kupodivu ovládat i světelné zařízení, které je rozvedené na zahradě. To všechno je součástí systému inteligentního domu. Automatickou zálivku si můžeme realizovat i sami. Takovou jednoduchou, primární. Ovšem, pokud chcete promyšlenější systém, zase doporučujeme svěřit tuto činnost odborníkům. Odborným firmám, něco investujeme, něco jim zaplatíme, ale následně tím promyšleným systémem nám ušetří spoustu peněz.
- Jak nejlépe šetřit s vodou v domácnosti?
V domácnosti je to jednoduché. Vodu používáme prakticky jen v kuchyni, koupelně a na toaletě. Na ty tři místa se musíme zaměřit. V kuchyni jsou to baterie. Ideální jsou baterie pákové, ne takové otočné kartuše, protože pákovou baterií ušetříme poměrně hodně vody. A pokud chceme opravdu úsporu, jsou tu baterie senzorické. To znamená, tam stačí jenom pod ně strčit ruce a voda se spustí sama v okamžiku, kdy je to potřeba. Například je zajímavé, že během umytí rukou, to je takový 15vteřinový cyklus, spotřebujeme až 3 litry vody v té nejhorší variantě. Pokud to bude baterie senzorická, tak je to o třetinu vody méně. To znamená litr vody, a to už je hodně znát. Další variantou jsou myčky.
Myčka vody dokáže ušetřit spoustu vody. Na jeden cyklus spotřebuje 10-12 litrů, podle toho, jak je nádobí zašpiněné. Pokud budeme mýt nádobí tak, jak to běžně děláme pod tekoucí vodou, je to až 40 litrů na jedno umytí nádobí. A to už je opět velikánský rozdíl. Na baterie se ještě doporučuje dávat takzvaný perlátor. Perlátor ošidí naše vnímání množství vody, protože on ten proud vody provzdušní. Tím pádem my si umyjeme ruce, zeleninu nebo cokoliv jiného, omyjeme mnohem podstatně menším množstvím vody, ale při stejné užitnosti. Dalším místem, jak jsem zmiňovala, jsou toalety. Tam proteče strašně moc vody.
Teď si představte, že když vám bude netěsnit nádrž, tak můžete doslova spláchnout do záchodu až 25 litrů vody za hodinu. To znamená, že je třeba hodně hlídat kvalitu splachovacího zařízení. A doporučuji pořídit si moderní splachovací zařízení. Nemusí to být ani to nástěnné, ale může to být i zásobník s dvojím dávkováním na malý a velký objem vody. Většinou vám ten malý objem stejně stačí na spláchnutí. Posledním místem, kde můžete ušetřit vodu, je koupelna, respektive vana a sprcha. Nechci vám tím doporučit, abyste se sprchovali méně. V létě to ani není možné. Ale můžete samozřejmě zvážit, jestli je třeba vlézt do vany, ve které spotřebujete až 60 litrů vody, anebo se jenom osprchovat a ta spotřeba je kolem 30 litrů. Doporučuje se taky nečistit si zuby anebo neholit se pod tekoucí vodou. To jsou taky už úplně nejjednodušší zásady.
- Toto byly velmi užitečné rady ohledně hospodaření s vodou paní Jany Šulcové, šéfeditorky časopisu Můj dům, krok za krokem. Já Vám mockrát děkuji, že jste přišla k nám do našeho studia. A někdy zase na viděnou.
Děkuji, budu se těšit. Na shledanou.
Může vás také zajímat:
- Jaká jsou všechna nutná povolení a projekty pro stavbu studny?
Z právního hlediska je studna samozřejmě považována za vodní dílo, takže jeho realizaci budete potřebovat příslušné povolení. Spoustu z nás samozřejmě napadne studnu si vykopat svépomocí, ale je třeba myslet na to, že svépomocí lze kopat pouze do hloubky tří metrů, což ale pro dosažení kvalitní vody většinou nestačí.
Vedle hydrogeologického posudku a způsobu realizace musíte mít ještě projektovou dokumentaci. Tu vám vypracuje hydrogeolog a autorizovaný vodohospodář.
Poslední krokem k vaší vysněné studni je získat územní rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení od stavebního úřadu a povolení k nakládání s vodami od vodoprávního úřadu. Zní to možná složitě, ale o obě povolení lze zažádat v takzvaném sloučeném řízení na místním odboru životního prostředí.
Rozhodně nedoporučujeme tyhle kroky přeskočit, protože stavba postavená načerno není legální a podle zákona majiteli hrozí povinnost ji odstranit, anebo citelná pokuta, která může být až 50 tis Kč.
- Jak bychom definovali dešťovou vodu a co tomu říká stavební zákon?
Pokud je dobrý rok, tak v letním období spadne v Česku měsíčně až 60 litrů vody na m2 a to už je nezanedbatelné množství. Proto pokud můžeme dešťovou vodu shromažďovat, byla by škoda nechat ji odtéct do kanálu. Je zdarma, prakticky bez nečistot a hodí se nejen k údržbě zahrady, ale využít se dá i v domácnosti – na praní, sprchování nebo splachování WC.
Oproti kohoutkové vodě je dešťovka měkčí a obsahuje více živin (například dusík), také je takzvaně „odražená“ to znamená, že má ideální teplotu například pro zalévání a nehrozí tak teplotní šok která nesvědčí třeba rajčatům nebo okurkám. Dešťovka také logicky neobsahuje chlór a nezpůsobuje tak vysychání rostlin kvůli usazeným krystalkům solí. To všechno jsou důvody, proč je dešťová voda například pro zahradu tou nejlepší volbou pro přirozenou zálivkou. Při praní nebo mytí dokonce ušetříte dvakrát, a to i na mýdle nebo pracím prostředku.
- Co to je kapková automatická zálivka
To je opravdu výrazná pomoc, jak efektivně hospodařit s vodou. Doslova každá kapka se dostane k rostlině. Dobře navržený automatický systém dokáže zahradu zalít o 25 až 50 % efektivněji než zálivka pomocí zahradní hadice.
Automatickou závlahu si můžete realizovat sami, ale účinnější bude, jestliže se obrátíte o pomoc k odborná firmě. Oni už vědí, na co se zaměřit – v první řadě se budou zajímat o podmínky na stanovišti i o zdroje vody a další nutné detaily. Dokáže dokonce i vyřešit pravidelné přihnojování například trávníku, to obstará automatický nebo manuální injektor, do kterého nalijete tekuté hnojivo. To se při samotné zálivce přimísí k vodě a vy se už o hnojení nemusíte starat.
Za funkčností závlahy stojí ovládací jednotka, inteligentní časový spínač, na nějž lze napojit různé systémy, které je nutné spínat ve zvolenou dobu po konkrétní dobu trvání. Jde například o hlídání hladiny vody v jezírku a její následné dopuštění, ale můžete sem napojit i několik světelných okruhů zahrady. To už je ale opravdu nadstandardní výbava.
