Od nepaměti souvisel život člověka s životem zvířat, nejprve divokých a často i nebezpečných, posléze domestikovaných. Není proto divu, že se zvířecí motivy objevovaly, objevují a pravděpodobně i budou objevovat též v umění a designu.

Zvířecí predátoři nejprve lovili člověka, aby se pak po dlouhé době tyto role prohodily. V divoké přírodě byl člověk oproti zvířatům mnoho let ve značné nevýhodě, tento vztah však doznal od dob, kdy se člověk naučil používat nástroje a lovecké techniky, podstatné změny ve prospěch člověka.

Totemová zvířata

Z oněch dávných dob máme pouze zprávy, které nám zprostředkovala archeologie. Podle nálezů hmotných pozůstatků života našich prapředků - sošek, jeskynních kreseb a rituálních předmětů apod. můžeme alespoň přibližně rekonstruovat, jaký význam zvířata v hodnotových systémech pro člověka měla. Tuto fázi vývoje ve vztahu člověk-zvíře nám také přibližují antropologické výzkumy dnešních tzv. archaických kultur, které si do dnešních dnů uchovaly některé tehdejší společenské zvyklosti a hodnotové systémy.

Od mýtu k bajce

Starověká mytologie používala zvířecí symboliku k vyjádření určitých vlastností člověka. Například ve starověkém Egyptě byla celá řada božstev zvířecích forem, jak je můžeme vidět v egyptologických sbírkách po celém světě. Tato božstva byla také výtvarně ztvárňována, ať už se jednalo o sošky, reliéfy či ozdoby. Od starověku po novověk hrál velký význam zodiak, neboli zvěrokruh, kde se pomocím zvířecí symboliky vyjadřovaly určité duševní kvality a vlastnosti. To samé můžeme vypozorovat v bajkách, kde se pomocí příběhů zvířat poukazovalo na různé morální vlastnosti lidí.

Pročítáme-li dnes Brehmův život zvířat, který začal vycházet od roku 1864, nemůžeme se ubránit dojmu, že se jedná o kombinaci zoologických poznatků s poněkud fantaskními představami „bílého muže" o životě zvířat.

Zvíře jako dekorace

Od starověku se celá řada rituálních i užitných předmětů denní potřeby zdobila zvířecími motivy. Díky vlivům pozdní antiky byly touto symbolikou poznamenány i pozdější slohy a směry. Stačí navštívit středověkou katedrálu, prolistovat iluminované rukopisy nebo navštívit muzeum a budeme udiveni četností použití zoomorfních motivů. Tyto tendence se nevyhnuly ani nábytku či textilnímu výtvarnictví: od antiky přes gotiku, renesanci, baroko, empír, rokoko, klasicismus i moderní secesi a kubismus až po současné postmoderní kreace. S tím rozdílem, že současné dekory nemusí nutně zobrazovat celé zvíře, ale často se zvířecí motivy objeví „jen" v texturách na povrchu.

text: Adam Krejčík

Poslat Messengerem

07.11.2012 | Interiér