Při pohledu z protějšího kopce si domu vystavěného ve strmém svahu ani nevšimnete. Tak dokonale zapadá moderní stavba ze dřeva a kamene se zelenou střechou do okolní krajiny. „Přesně tak jsme to chtěli,“ shodují se manželé, kteří si tenhle dům kdysi vysnili a už desátým rokem tu spokojeně bydlí.
Před patnácti lety řešila Štěpánka Štrougalová se svým manželem zásadní dilema – jak naložit se starým domem po prarodičích, který sice stál na překrásném místě, ale v ničem nevyhovoval představám o moderním bydlení v 21. století. Jedno ovšem věděl mladý pár jistě – že právě sem, na dohled od Českého ráje, by se chtěl v budoucnu natrvalo přemístit z hektické Prahy a vybudovat si tu příjemné rodinné hnízdo pro sebe a své 4 děti – Marinu (13), dvojčata Otakara a Theodora (11) a Bartoloměje (8).
Stan se dvěma vchody
Původní dům z roku 1942 byl ve špatném technickém stavu, navíc se kvůli nevhodným dispozicím nedal vytopit, chyběly rozvody vody atd. Štěpánka s Ondřejem nakonec došli k závěru, že jednodušší než dům opravovat bude ho zbourat a na jeho místě postavit nový.
Plány, jak by měla budoucí stavba vypadat, vznikaly poměrně dlouho. Manželé, tehdy ještě bezdětní, hýřili nápady a byli rozhodnuti splnit si svůj sen. Tím byl dům, který by dokonale zapadal do okolní přírody a zároveň poskytoval pohodlné a moderní bydlení. Přáli si, aby byl průchozí, dal se celý otevřít, podobně jako stan se dvěma vchody naproti sobě. Pro paní Štěpánku bylo navíc prioritou velkorysé prosklení, které by propustilo do interiéru maximum denního světla. Ondřej si zase přál otevřené ohniště v obývací místnosti, u něhož by se mohla scházet celá rodina.
Dnes jsou podobná řešení u novostaveb běžná, ale tehdy se psal rok 2003 a podobné požadavky zněly stavebním firmám trochu jako science fiction…
Od snů se neustupuje
„Třeba gabiony, které se teď staví celkem běžně, tehdy nikdo neznal a bylo jen pár firem, které by dokázaly splnit naše zadání. Ale my byli přesvědčení, že se do okolního skalnatého prostředí budou dokonale hodit, stejně jako zelená střecha, s níž tu taky neměl skoro nikdo žádné zkušenosti. Uznávám, že naše představy byly hodně ambiciózní, a ještě složitější bylo takový projekt prosadit. Měli jsme ale štěstí. Poznali jsme dvojici mladých architektů, Radka Liznu a jeho ženu Terezu, kteří se pro vizi našeho netradičního domu upřímně nadchli,“ vzpomíná Štěpánka.
Velkou výhodou bylo, že architekti bydleli jen kousek odtud. Proto dobře znali místo a zákonitosti zdejší přírody. Například dobře věděli, že tu umí být opravdová zima…
„My to tehdy ještě neznali, jezdili jsme sem jen od jara do podzimu. Teď už víme, že tu často napadnou doslova tuny sněhu. I proto je krov našeho domu prošpikovaný železem, silnými tyčemi schovanými do dřeva, aby střecha tu tíhu udržela. Tahle část byla technologicky hodně složitá, ale naši architekti se s ní, a potažmo s celou stavbou, úspěšně vypořádali. Dům byl stavebně docela komplikovaný. Ale my jsme si ho takhle vysnili a od svých plánů a představ jsme neustoupili prakticky v ničem,“ doplňuje Ondřej. Navíc se podařilo to, co je v případě stavby domu ideální – investor s architektem si dobře rozuměli, vzájemně se doplňovali a časem se z nich stali i přátelé.
Když se daří nad plán
Když Štěpánka s Ondrou začínali před patnácti lety svůj dům rozmýšlet, byli ještě bezdětní. Během pěti let se „rozrostli“ ve velkou rodinu a nové situaci museli přizpůsobit mimo jiné i dům. V podkroví měl mít Ondřej původně velkou pracovnu s knihovnou, dnes tu mají pracovní místa všechny čtyři děti a na hlavu rodiny zbyl jen malý koutek.
Zajímavým nápadem architektů, který se hodně osvědčil, jsou atypické průzory ve stěně. Štěpánka má z kuchyně stále přehled, co se kde děje, a je se všemi v kontaktu. Oba manželé se pak shodují, že jejich čtyři děti považují od začátku celý dům za jednu velkou tělocvičnu. Proto hodně používali starší nábytek, gauče dětem sloužily jako trampolíny a cvičební nářadí.
„Teď už jsou děti o něco starší, trampolínu mají venku, tak jsme si troufli koupit normální nové sedačky. Ale chvíli trvalo, než jsme našli ty správné. Máme tu totiž otevřené ohniště, u kterého máme ‚rodinné porady‘, a potřebovali jsme pohodlné sedačky, s nimiž se jednoduše manipuluje, abychom si je mohli natočit k ohni.“
Všechno je jinak
Dům byl komplikovaný i tím, že se stavěl ve svahu, takže se musela vybudovat příjezdová komunikace. Původně tudy vedla jen pěšinka a vše se dělalo ručně. Proto bylo dost složité najít firmu, která by si troufla dům postavit. Přestože to bylo tak náročné, stavba je provedená velmi kvalitně.
Dům měl být původně vytápěn tepelným čerpadlem z vrtu, ale vrt nebyl povolen, takže si manželé pořídili kotel na palety. „Jsme s ním moc spokojeni, přikládá si sám, týden si ho nemusíme všímat.“ Podlahové topení je v obytné místnosti, předsíni a v koupelnách, v dalších místnostech jsou radiátory. Ve spodním patře, kde je ložnice rodičů a dětské pokoje, se ale skoro vůbec topit nemusí – od kotle je tu příjemně teplo. To platí i o technické místnosti. Výhodou je, že vyprané prádlo tu vždycky rychle uschne.
V dubnu/květnu se také zavírají vnitřní koupelny a všichni se myjí venku, kde je sprcha a umyvadlo s teplou vodou. Děti totiž většinu času žijí opravdu v přírodě, neustále běhají bosky, a tak je mnohem lepší se umýt rovnou venku. Kdo by to měl také po nich neustále doma uklízet 🙂
Bazén? Kdepak… |
| Ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, nikde u domu nevidím žádný bazén. U Štěpánky Štrougalové, bývalé závodní plavkyně, která v roce 1988 založila dětské centrum Baby Club Juklík, stala se u nás průkopnicí kojeneckého plavání a v Praze provozuje dva bazény, mě to překvapuje… „S vodou jsem opravdu bytostně spjatá, trávíme v ní i s dětmi hodně času a myslím si, že naučit děti co nejdříve dobře plavat, je zásadní nejen z hlediska bezpečnosti, ale je to důležité i pro jejich celkový zdravý vývoj. Ale bazén jsme si sem rozhodně pořizovat nechtěli – ani dovnitř, ani na zahradu. Jeho údržba zabírá spoustu času, využití je jen po velmi krátkou část roku a navíc – děti se u bazénu opravdu nesmí spustit z očí. Shodly jsme se s kamarádkami, že je lepší udělat si čas a jít společně s dětmi k vodě. Máme to odsud čtvrt hodiny na Jabloneckou přehradu, pár minutek k Jizeře, zaplavu si, odpočinu si a mám děti pod dohledem.“ |
Ve stínu plachty
„Lidi často mluví o tom, jak se jim dobře žije v domku, že mají zahradu atd. Já ale ještě musím zdůraznit, že se mi líbí žít v celé vesnici a celém přilehlém okolí. I když jsme ‚přistěhovalci‘, se všemi dobře vycházíme a máme tu pocit bezpečí. Dobré sousedské vztahy jsou pro mě nepostradatelné. Pozemek není oplocený, takže když děti vyběhnou, pohybují se po celé vesnici. Tady lidi mají ploty jen proto, aby jim zvěř neokusovala stromky a zeleninu, ne proto, aby si mezi sebou vytvářeli bariéry,“ říká Štěpánka.
Při loučení se ještě zeptám, jak vznikl nápad s plachtou, která zastiňuje hlavní vchod. Funguje spolehlivě od jara do podzimu a navrhl a vyrobil ji zkušený výrobce opravdových plachet pro námořní lodě. Na domě také nenajdete jediný okap. Voda stéká rovnou na dřevo. „Dneska pršelo celou noc, tak je dům černý. Když bude dvě hodiny svítit slunce, bude bílý. Je to dokonalý chameleon, který mění barvu podle okolností. Natírání neplánujeme. Životnost dřeva je přibližně 50 let. Pak se ‚fasáda‘ udělá znovu,“ vysvětluje Ondřej. „Kdyby to bylo super nádherné, tak se domek do krajiny nehodí. Víte, že když stojíte támhle naproti, tak vůbec nevidíte, že tu nějaký dům je?
Zelená střecha – byla od začátku jasná volba, jinou jsme ani nechtěli. Je bezúdržbová, dobře přístupná, takže jsme tam dokonce dotáhli i zavlažování. Nejvíc se tam daří trávám, které rostou v okolí, ale i levanduli.“
Text: Jana Vaňátková, Foto: Jiří Hurt
Technické údaje
Technické údaje:
Zastavěná plocha: celkem 277 m2, obytná část 207 m2
Užitná plocha: 246,5 m2 + garáž 34 m2 + terasa 67 m2
Konstrukce: betonové základové pasy a zákl. deska, zdicí systém Porotherm, ocelo-keramické stropy z tvarovek Hurdis, vnější zateplení, kamenná přizdívka tl. 150 mm, zděné přízemí kombinováno se sendvičovou dřevěnou konstrukcí s nosnými sloupky a trámy, dřevěným fošinkovým stropem, dřevěným krovem, provětrávaná fasáda obložená dřevem
Výplně otvorů: okna dřevohliníková s izolačními dvojskly, dřevěné okenice, interiérové dveře dřevěné do obložkových zárubní
Vytápění: ústřední teplovodní – kotel na pelety, podlahové vytápění + radiátory
Autoři:
Ing. arch. Radek Lizna, Ing. arch. Tereza Liznová
Vystudovali architekturu na ČVUT Praha, vedou společný ateliér A2L architekti. Zabývají se architektonickou a projekční činností od územního plánování, předprojektové přípravy (ověřování investičních záměrů apod.) přes studie, návrhy novostaveb, rekonstrukcí a interiérů až po design nábytku. Zajišťují všechny stupně projektové dokumentace od studie až po realizační projekt, inženýrskou činnost a autorský dozor.
Kontakt: www.a2l.cz
…je účinný repelent 3v1 s voděodolným, hubícím a hmyz odpuzujícím účinkem. Byl vytvořen do extrémního prostředí speciálně rybáře, myslivce, ale i lesní dělníky nebo cestovatele. Odpuzuje, paralyzuje a hubí nejen komáry, ale také klíšťata, mouchy, muchničky, ovády, tiplíky a další obtížný hmyz.
V časopise TESTBild lze najít přehledné testy a spolehlivá doporučení k nákupům. TESTBild nabízí cenné informace o výrobcích a pomáhá při rozhodování s výběrem vhodného výrobku v „džungli“ značek.
-kopie.jpg)
Střešní taška Palema se díky svému klasickému vzhledu hodí na všechny střechy, dá se lehce pokládat a šetří náklady. Je možné vybírat mezi třemi různými povrchovými úpravami a z široké palety barev.
Mecklenburger reprezentuje tradiční podobu střešních krytin. I pokládka tohoto typu je velmi snadná. Je nabízena ve dvou povrchových úpravách a v široké paletě barev.
Střešní krytina Exklusiv je tvarově velmi výrazná a dodává střeše na dynamičnosti. Podobá se dutodrážkové tašce a je charakteristická korytovitým, výše položeným profilem s výraznými vlnícími se mezerami, které dodávají povrchu střechy plasticitu a barevnou různorodost. Výborně se hodí jak k moderním stavbám, tak k tradičním stavebním konstrukcím. Jde o esteticky velmi výraznou krytinu se základním tvarem jednoduchého S.
Carisma je zástupcem střešní tašky pro moderní architekturu, která se na trhu objevila v roce 2006. Architektům dává zcela nové možnosti řešení střech u staveb odpovídajících nejmodernějším stavebním stylům. Tato plochá krytina je podobná břidlici. Vytváří jednolitý střešní plášť a výrazně ovlivňuje celistvost a stylovou čistotu stavby.
Střešní tašky Benders z probarveného betonu mohou mít v závislosti na typu jednu ze tří povrchových úprav – Benderit (standardní barva matná), Candor (lesklá) nebo Briliant (třpytivá).
Briliant je vysoce třpytivý povrch s efektem lehké glazury, se speciální dvojitou barvenou akrylátovou povrchovou úpravou a následným třpytivo-lesklým nástřikem. V nabídce jsou dvě barvy. Tato jedinečná, převratná, vysoce odolná povrchová úprava garantuje zvýšenou ochranu proti nepříznivým vlivům životního prostředí a povětrnostním podmínkám. Zamezuje usazování řas, mechů a vápníku.
Definitivní podobu dává střeše až kvalitní příslušenství, které také zaručuje perfektní přesnost lícování a barevný soulad a v širokém sortimentu u každého z výše zmíněných čtyř modelů také usnadňuje a zrychluje pokládku střechy. Důležité je přesné lícování všech na sebe navazujících napojení a ukončení, včetně střešních prostupů. Ve standardní nabídce střešního příslušenství Benders lze najít i atypické tvarovky a doplňky, jako například universální krajová taška či vypouklý hřebenáč, které dodávají střechám jiný rozměr i styl a tím uspokojují náročnější zákazníky a architekty.
