Blog

Novinky RAKO 2018: Série KAAMOS

(Komerční prezentace)

Série KAAMOS „Kámoš na podlaze“

Předností dlaždic Kaamos je nadčasový design, variabilita, střídmá barevná škála. To vše je předurčuje k širokému uplatnění jak v interiéru, tak exteriéru privátního i veřejného sektoru.

Vynikající technické vlastnosti glazované slinuté keramické dlaždice
Ideální materiál pro architekty, projektanty
Široká formátová nabídka rektifikovaných dlaždic 60 x 60, 30 x 60, 45 x 45, 10 x 10 cm, doplněná o nerektifikovaný základní formát 30 x 30 cm
Plně probarvený střep určuje základní barevnost a charakter dlaždice
Neutrální přírodní barevnost: bílá, béžová, béžovo-šedá, šedá a černá
Vzhled břidlice s kolísáním designu v ploše vytvořený digitálním tiskem (10 designů 60 x 60 cm)
Matný hladký povrch oživený decentním kontrastem matu a lesku s protiskluzností R10/A, resp. R10/B pro mozaikové formáty 10 x 10 a 5 x 5 cm
Sokle, schodovky a mozaiky pro precizní řešení nejen technického detailu

Více na RAKO.cz

Zdroj: Inzertní sdělení

Dobré rady pro výběr domu

Nespornou výhodou bydlení v rodinném domě je svoboda a soukromí na vlastním „kousku“ země, bezprostřední kontakt s přírodou, více prostoru pro koníčky a seberealizaci (kutilové, zahrádkáři). Roli zde možná hraje i snaha o naplnění nepsaného mužského pravidla „postav dům, zasaď strom“, neboť syna lze zplodit i pod stanem.

Stavební praxe však ukazuje, že žádný dům není po čase dostatečně prostorný, v každém schází nějaká ta místnost a ve všech naopak najdete nevyužitelná zákoutí. Zbytečně velké se budou po čase zdát všechny plochy, které je třeba luxovat, zametat, vytírat, leštit a udržovat. Obludně monstrózní se pak při mytí budou zdát všechna okna, zvlášť v „bílé“ zimě tak budou působit i nekryté terasy, balkony a dlážděné plochy kolem domu, a dům nikdy nebude stát v dostatečné vzdálenosti od sousedů…

Na dobré adrese…

Při prvotním rozhodnutí „stavět“ stojí u mnoha lidí na prvním místě lokalita. Kromě požadavku zdravého prostředí zde hrají roli doprava do zaměstnání a za dalšími aktivitami, dostupnost obchodů, lékařské péče a školy, bezpečí, vzdálenost příbuzných a přátel, možnost kulturního i sportovního vyžití. Pokud o takovém místě víte, vezměte do ruky mapu a kolem něj opište kružnici o poloměru tři čtvrtě až jeden kilometr. To je vzdálenost, kam snadno dojdete i pěšky nebo s kočárkem a kterou bez větších problémů zdolají starší lidé nebo malé děti. Pokud v kruhu navíc najdete prodejnu potravin, poštu, MHD, jesle či zdravotní středisko a pokud do kruhu nezasahuje dálnice, drůbežárna nebo hala výrobního závodu, jste tzv. na dobré adrese.

Mezi vytyčovacími kolíky?

Rodinný dům můžete vždy přizpůsobit svým požadavkům, pokud to bude v souladu s územním plánem, s regulativy dané obce a v intencích příslušného zákona či místních vyhlášek. Okolí pozemku, část obce, natož sousedy už podle vašich představ měnit nelze. K důležitým kritériím výběru stavební parcely patří velikost, tvar a svažitost pozemku, orientace ke světovým stranám a poloha vstupu na pozemek, geologické a hydrogeologické podmínky, zastíněnost okolní zelení, možnost připojení na inženýrské sítě a komunikace, stávající i možné budoucí znečištění prostředí, výhled stavební činnosti v sousedství. Determinující kritéria mohou tvořit i umístění stavby na pozemku, vzájemné odstupy staveb atd.

Co je cena bydlení?

Cena vlastní stavby patří k rozhodujícím kritériím výběru domu, ale nepředstavuje celkovou investici. Pořizovací náklady totiž sestávají z nákladů spojených s přípravou a vlastní realizací díla, s úpravou okolí a se zařízením domu. Velmi nákladnou (často nákladnější než sama stavba) záležitostí je právě cena pozemku. Zahrnuje totiž nejen ten „kus hroudy“, ale také průzkumové práce – zaměření a vytyčení pozemku, geologický, hydrogeologický a radonový průzkum.

Výraznou položku dále tvoří projektové práce, od studie – návrhu stavby přes dokumentaci pro stavební řízení, osazení domu na parcelu, prováděcí dokumentaci, výkaz výměr až po kontrolní rozpočet. Jsou zde i další faktory: cena materiálů (výběr materiálů výrazně ovlivňuje cenu stavby), cena práce (v jednotlivých regionech ČR se liší a také ji lze ovlivnit výběrovým řízením) aj.

Dokončením stavby financování samozřejmě nekončí – následují nezbytné provozní náklady. Představují částku, kterou budete muset za bydlení trvale a pravidelně vynakládat – měsíčně či ročně (za energie, vodné a stočné, odpad, pojištění, daň z nemovitosti, revize komína, topného systému a dalších technologií, pravidelnou údržbu apod.). Ve vašem plánování je musíte přičíst ke splátkám úvěrů, hypotéky atd. Pokud bude celá rodina pravidelně dojíždět do práce, do školy apod., stane se i doprava nezanedbatelnou položkou vašeho rozpočtu.

Dům krok za krokem

Složitost, délku a výslednou cenu realizace stavby kromě jiného ovlivňuje i zvolený způsob (svépomocí, dodavatelsky, individuální či katalogový projekt, konstrukční systém atd.). Už v první etapě plánování a příprav je nutné rozhodnout o velikosti domu a jeho energetické náročnosti (kromě jiného to ovlivňuje povolovací proces).

Následuje výběr projektanta, stavebního dozoru a zhotovení projektu (cena se pohybuje někde kolem 2,5 % z celkové ceny při projektu pro stavební povolení a asi 4 % při prováděcím projektu, většinou však celkem 10 %), výběr zhotovitele a zpracování rozpočtu podle etap výstavby (např. výkopové práce, základová deska, rozvody, hrubá stavba). V této fázi je třeba smluvně garantovat splátkový systém a jeho pravidla (účast finančního odborníka). Stavební řízení a související byrokracii je vhodnější přenechat projekční kanceláři, případně ho zahrnout do činností stavební firmy.

Rady praktiků…

Definovat podobu (a velikost) budoucího domu není jednoduché. V každém případě by ale rodinný dům vždy měl poskytovat vyšší standard a větší pohodlí než byt. I proto, nebo právě proto si ho přece pořizujete. Odborníků se proto ptáme, zda existuje něco jako stavební záměr a jak právě v této fázi postupovat?

Ing. arch. Tomáš Veselý, architektonická kancelář BREAK POINT, spol. s r. o.:

„Stavební záměr je samozřejmě ta nejdůležitější věc, kterou je třeba řešit na úplném začátku. Pokud jsem si (v roli stavebníka) kladně odpověděl na otázku, zda chci stavět, měl bych se zamyslet nad tím, co od domu očekávám, a podle toho přibližně definovat nové bydlení. Tedy zda chci mít propojený obytný prostor s kuchyní, jestli budu doma i pracovat, co chci mít v garáži kromě aut (navrhoval jsem i garáž nejen s místem pro kola nebo motorku, ale také pro loď!). Z toho mi nakonec vyjde alespoň přibližná velikost domu (s nároky na výměru pozemku). A pokud je architekt u tohoto výběru od počátku, dokáže rychleji posoudit všechny okolnosti, zjistit všechny překážky a omezení atd.“

Ing. Karel Peterka, projektový ateliér THERMO PLUS:

„Klient by měl v rámci specifikace ‚stavebního záměru‘ umět při úvodní konzultaci odpovědět projektantovi, ale i sám sobě na otázky: jaký typ domu preferuje – přízemní (bungalov), patrový (s podkrovím), nebo ještě není rozhodnutý. Zda uvažuje o stavbě tradiční technologií, tj. o zděném domě, nebo o dřevostavbě, kolik osob bude maximálně dům užívat a jakou má představu o velikosti objektu a jeho orientaci vůči světovým stranám, o doplňkových stavbách (např. garáži), o provozních technologiích – třeba větrání s rekuperací atd.

Zákazník by měl mít zároveň podrobný přehled o reálných finančních možnostech a měl by si ujasnit způsob výstavby. Tedy zda hodlá stavět dodavatelsky na klíč nebo s úplnou či částečnou svépomocí. Neuškodí, prostuduje-li si nabídky kanceláří, specializujících se na projekty individuálních i typových rodinných domů.“

Ing. Daniel Kozel, projekční a realizační firma DK1:

„Než ‚vezmu tužku do ruky‘, za prioritní považuji téměř důvěrné seznámení se stavebníkem a jeho blízkými. Zajímám se o jejich životní styl, vztah k fyzickým, ale i duševním hodnotám, vztah mezi partnery, co pro ně znamenají rodina, děti… Řečeno s jistou nadsázkou, zjišťuji, jak spolu lidé nejraději spí a ‚spí‘. Důležité je ale udržet si odstup a nadhled. Pro pochopení toho, ‚jak to vlastně myslí‘ s tím bydlením, je vhodné společně s klientem navštívit nějaké hotové domy, které se koncepcí blíží jeho požadavkům. Na základě bezprostředních reakcí lze totiž vysledovat, zda jejich teoretická představa odpovídá reálné stavbě…“

… a doporučení odborníků

Všichni tři uvedení stavební odborníci mají zkušenosti nejen z projektování, ale stojí (zde doslova) za nimi i mnoho úspěšných praktických realizací. Chceme tedy od nich slyšet, jaké mají zkušenosti s individuálními projekty a s poněkud snazší volbou z nabídky tzv. katalogových nebo typových domů a jak je to s nejrůznějšími kompromisy, kdy si klient sice vybere typový dům, ale pak požaduje bezpočet individuálních změn.

Tomáš Veselý: „Přiznám se, katalogové domy nemám moc rád a nedoporučuji je z mnoha důvodů. Tím prvním je, že jsme všichni individuality. Každý žijeme trochu jiným způsobem – a u takové investice, jakým je nové bydlení, platí, že nám prostě musí ‚sedět‘. A v momentě, kdy začnu upravovat typový dům, je často lepší vzít ‚čistý výkres‘… (Je to jako s oblekem zakoupeným v konfekci a šitým na míru.)

Dům, myšleno stavba, by zároveň měl sedět a reagovat na zcela konkrétní pozemek a konfiguraci terénu, světové strany, okolí. Což katalogový dům rozhodně nebude. Nicméně – hledání inspirace, ať již v katalozích, na stránkách časopisů nebo na internetu – je podle mne zcela v pořádku. Mohu v něm narazit právě na dům, který se mi líbí. A pak oslovit autora.“

Karel Peterka: „Ačkoliv nabízíme desítky typových projektů, téměř ve všech případech dochází k menším či větším úpravám podle přání klienta. Je to pochopitelné, každý člověk je originál a k dosažení svých cílů, k nimž vlastní bydlení bezpochyby patří, přistupuje po svém. Významnou roli ve výběru domu sehrává internet, časopisy, zabývající se tematikou bydlení, a bezesporu i doporučení od našich spokojených zákazníků.

Návrh individuálního či výběr typového rodinného domu by měl být vždy výsledkem dialogu stavebníka s projektantem. Potenciálním klientům proto doporučuji hledat prvotní informace na internetu nebo v našem tištěném katalogu typových rodinných domů a následně si sjednat osobní schůzku v našem ateliéru, kde doladíme všechny důležité ‚detaily‘.“

Daniel Kozel: „I my jsme nabízeli projekty typových domů. Na jedné straně dobrý kšeft, ale realita většinou dopadla jinak. Řešení úprav (samozřejmě i ceny) – nic příjemného. Takže teď už sto procent zakázek tvoří výhradně individuální projekty. Jde sice o obdobné technologie, řešení, detaily, ale ladíme je vždy přesně na míru zákazníkovi. Vyprojektovali jsme asi sedm stovek rodinných domů a každý je jiný.

Kdysi a kdesi, možná i ve vašem časopisu, jsem použil následující srovnání: stavíme škodovky, nejvíce octávie s velmi slušnou výbavou, ale i volkswageny, sem tam nějakou tu audinu, výjimečně nadstandardního poršáka. Pod jedním logem, takže mají mnoho společného. A přesto nenajdete dva stejné.“

Způsoby výstavby

Dodavatelsky: Výhodou je, že jste pouze kontrolorem nad stavbou, ale nedřete se, koordinace stavebních prací a zodpovědnost za celou stavbu je na dodavateli. Nejste vystaveni stresu a starostem se zajištěním materiálu, techniky a pracovní síly, nemusíte se učit novým věcem, pokud si nejste jisti svou odborností, objednáte si technický dozor, na stavbu máte záruku danou zákonem, většinou kratší termín výstavby. K nevýhodám patří (někdy zdánlivě) vyšší náklady, je třeba zodpovědně vybrat kvalitního dodavatele, pravidelně kontrolovat kvalitu práce, ceny a termíny dodávek. Lze říci, že pokud máte dostatek prostředků, je stavba dodavatelským způsobem (zejména tzv. na klíč) komfortnější a výhodnější. Doporučuje se však zřídit dvě funkce – autorský dozor a technický dozor stavby. Obě funkce se dají spojit v osobě projektanta.

Svépomocí: Výhody a nevýhody takto realizované stavby jsou jen obráceným pořadím stavby realizované dodavatelsky. Názor o nižších stavebních nákladech se nemusí zakládat na pravdě, neboť tento způsob výstavby vyžaduje od stavebníka enormní množství vlastního času a úsilí, při výstavbě může dojít k nejrůznějším časovým prodlevám, ke konfliktům mezi subdodavateli (chyby a prodlevy na sebe svádějí navzájem) atd. Stavíte často bez záruk, a pokud se něco na stavbě nepovede, neuplatníte žádnou reklamaci a vše si musíte opravit sami. Větší část prací, především těch odborných, stejně musíte zadat subdodavateli nebo tzv. levným řemeslníkům. Kvůli příslušným atestům a revizním zprávám se musíte obrátit na akreditovanou firmu, ovšem ta ručí (je ochotna vydat atest) jedině na práce, které sama prováděla. Z praxe je ověřeno, že svépomocí prakticky nelze levně postavit dům, založený na využití moderních materiálů a technologií, dobré logistice a hlavně s garantovaným termínem dokončení stavby.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce

Zdravé klima, část 4.: Záporné ionty hrají kladnou roli

Předchozí část seriálu najdete zde.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) měří ionizaci vzduchu a umělou produkci iontů ionizátory již dlouhá léta. Vychází přitom ze znalosti ionizace vzduchu v čisté přírodě a hodnoty tomuto stavu odpovídající považuje za ideální. Při dlouhodobé nebo trvalé expozici by se koncentrace lehkých záporných iontů v místnosti měla pohybovat v hodnotách okolo jednoho tisíce na cm3 vzduchu a neměla by dlouhodobě překročit 5 tisíc v cm3 vzduchu.

Počet negativních kyslíkových iontů okolo nás

Čím více je prostředí umělé (koncepčně i materiálově), tj. ve městech, v jednotlivých budovách, tím významně klesá počet iontů. Příčinou je nesprávně navržené spolupůsobení elektrických a elektromagnetických vlastností jednotlivých stavebních materiálů stejně jako nevhodně navržená celková koncepce objektů a vnitřních prostor.

Město: 0–400 iontů na cm3
Les: 500–2 000 iontů na cm3
Vodopád: 3 000–5 000 iontů na cm3
Jeskyně: 10 000–30 000 iontů na cm3
Pasivní dům: 0–200 iontů na cm3
Panelový byt: 200–400 iontů na cm3
Chalupa u vody: 500–1 000 iontů na cm3
Aktivní dům: 550–1 500 iontů na cm3

Zdroj: www.home3.cz

Zeptali jsme se na podrobnosti: Co je to elektroiontové mikroklima?

„Naše ovzduší je neustále více či méně ionizováno. Znamená to, že obsahuje určité kvantum volných atmosférických iontů. Ionty jsou elektricky nabité molekuly, části molekul či molekulární shluky, vzniklé ionizací plynných složek atmosféry. K ionizaci je třeba ionizační energie. Na zemském povrchu působí její zdroje neustále, proto je v přírodě ovzduší v každém okamžiku ionizováno.

Na tento stav je člověk dlouhodobě adaptován. Pro pocit komfortu prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný. Čím více je ovzduší znečištěno, tím více lehkých – a pro člověka žádoucích – iontů se mění na střední a těžké ionty a tím vlastně zaniká. Počet lehkých iontů je tedy ukazatelem čistoty vzduchu.

Při umělé ionizaci vzduchu (tj. při použití ionizátoru) dochází k tomu, že více iontů „obalí“ více nečistot, vzniknou tak těžké ionty, které díky větší hmotnosti rychleji sedimentují a vzduch se tak čistí. V ovzduší se ionty pohybují rozdílnou rychlostí. Čím menší ionty, tím rychlejší pohyb. Čím rychlejší pohyb, tím větší riziko zániku. Záporné ionty jsou menší než kladné, snadněji tedy zanikají.

Tím, že ionty stále zanikají a vznikají nové, udržuje se v ovzduší jejich určitá koncentrace. Na koncentraci atmosférických iontů má vliv atmosférický tlak, množství srážek, teplota a vlhkost vzduchu i jeho proudění. Zatímco vyšší vlhkost vzduchu znamená nižší ionizaci, vyšší teplota znamená více atmosférických iontů. Zvláštním případem pak jsou bouřky. Lidé, kteří jsou citliví na změny počasí, vnímají vlastně měnící se koncentrace vzdušných iontů. Reagují například bolestmi hlavy, kloubů, jizev, případně změnami nálady a poruchami spánku.“

Jak toto klima mohou ovlivnit stavební materiály?

„Nejmenší vliv na celkovou koncentraci atmosférických iontů ve vnitřním prostředí mají objekty z přírodních materiálů (dřevo, cihelné zdivo). Ionizaci vzduchu v interiéru značně negativně mění železobetonové zdivo panelových domů. Pro udržení nezbytné koncentrace iontů je v nich obzvlášť důležité větrání. Krajním případem jsou panelové objekty bez možnosti přirozeného větrání s klimatizací. V takových domech je koncentrace iontů v ovzduší velmi malá a pro komfort prostředí se doporučuje obnova ionizace vzduchu pomocí ionizátorů uměle.“

Jaký vliv má chování obyvatel bytu?

„Největším nepřítelem přirozené ionizace vzduchu je kouření. Cigaretový dým je aerosol mnoha chemických látek, hlavní složkou je dehet. Mikroskopické kapičky dehtu mají mimořádnou schopnost vázat na sebe lehké záporné ionty a ve velkých kvantech způsobují jejich zánik.

Druhým nepřítelem ionizace vzduchu je dlouhodobý pobyt více lidí v nevětrané místnosti. Lidé pak mají pocit „vydýchaného vzduchu“ a „nedostatku kyslíku“. Ve skutečnosti se jedná o nedostatek lehkých záporných iontů.

Třetím nepřítelem je úprava vzduchu klimatizací, kdy se vzduch filtruje, vlhčí a dopravuje v potrubí často na značně vzdálená místa. Míst, kde mohou lehké ionty zaniknout, je tedy mnoho.

Dalším činitelem, který ovlivňuje okamžitou ionizaci vzduchu v bytě, je provoz televizní a počítačové obrazovky, které se podílejí na rychlejším zániku lehkých iontů.“

Odborník: MUDr. Ariana Lajčíková, CSc.

Odborník: MUDr. Ariana Lajčíková, CSc. Bývalá vedoucí odborné skupiny fyzikálních faktorů a techniky prostředí v Centru hygieny práce a pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu (SZÚ Praha), v současné době samostatný odborný pracovník tohoto pracoviště. Absolvovala Lékařskou fakultu hygienickou Univerzity Karlovy (LFHKU Praha), získala atestaci v hygieně a epidemiologii a titul CSc. za obsáhlou vědeckou studii o vlivu klimatizovaného prostředí na zdraví. Dlouhá léta se věnuje problematice ionizace ovzduší. Vzdušné ionty měří na pracovištích, v bytech a také v jeskyních užívaných ke speleoterapii.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Archiv, Shutterstock.com

Hygiena ve třetím miléniu

Toaleta bez límce

Nutnost snížit spotřebu vody a zajistit, aby byla toaleta po spláchnutí dokonale čistá, vede výrobce k hledání nových řešení. Možnosti se nabízejí ve způsobu distribuce vody a rafinovanějších konstrukcích klozetových mís. Z horní části klozetů postupně mizí oplachovací lem, za jehož záhybem se snáze usazují nečistoty.

Toalety s označení rimfree nebo rimless jsou v horních partiích hladké, takže se lépe udržují. Kvalitnímu a úspornějšímu oplachu mísy pomáhá také technologie Aquablade. Voda na splachování protéká uzavřeným oplachovacím kruhem, z něhož vytéká po celém obvodu mísy úzkou štěrbinou, do které nečistoty neproniknou.

Splachovací proměny

S novými konstrukcemi závěsných toalet s nádržkami ukrytými za stěnovou příčkou se na stěně objevil nový prvek v podobě destičky s tlačítky umožňujícími volbu mezi standardním a úspornějším spláchnutím. Původně zcela funkční předmět se stal i zajímavým estetickým doplňkem. Tlačítková splachovadla jsou buď mechanická, nebo elektronická s bezdotykovým ovládáním.

Kromě splachovacího systému ovlivňuje jejich cenu i materiál. Nejlevnější jsou plastové typy, nákladnější jsou modely z různě upravených kovů a skla. Některá se dají využít i na vkládání dezinfekčních tablet, které navíc okolí toalety provoní.

Body pro bidet

V mnoha zemích západně od našich hranic patřily bidety mezi standardní vybavení. V našich domácnostech se však ve větším měřítku začaly více využívat až koncem minulého století. Přesto je stále někteří lidé považují za zbytečné. Ze zkušeností prodejců však vyplývá, že kdo si jednou bidet vyzkouší, brzy si na jeho funkci zvykne a ocení ji.

Protože je oplachování intimních částí proudem čisté vody k našemu tělu mnohem šetrnější než používání toaletního papíru, doporučují používání bidetu i lékaři. Praktickou součástí toalety jsou také držáky na toaletní papír, věšáky na ručníky a v prostoru odděleném od koupelny i malá umývátka.

Pro lepší hygienu

I když bidety vzhledem připomínají klozet, svou funkcí a vybavením se více podobají umyvadlu. V zadní části je instalovaná baterie s pohyblivým ramínkem, které umožňuje individuální nasměrování. Na rozdíl od klozetu je bidet připojen na přívod teplé vody a používá se většinou bez sedátka. Bidetové mísy jsou hladké, bez zbytečných ohybů, ve kterých by se více usazovaly nečistoty. Stejně jako klozety se bidety vyrábějí ve stojacím i závěsném provedení. K bidetu je třeba ještě pořídit baterii, která se prodává samostatně. V některých designových řadách jsou bidety vybavené sedátkem nebo poklopem.

Text: Lubuše Lhotská, Foto: Archiv firem a redakce

DZ Dražice a NIBE představují novinky pro letošní rok

(Komerční prezentace)

Družstevní závody Dražice mají za sebou více než 60letou historii výroby ohřívačů vody. V posledních 10 letech se navíc věnují exkluzivnímu dovozu švédských tepelných čerpadel NIBE, jejichž obliba v českých domácnostech stále stoupá.

„Ve zvyšující se poptávce po environmentálně šetrných zařízeních na vytápění a ohřev vody se odráží dlouhodobý vývoj v Evropě směřující k výstavbě budov s téměř nulovou spotřebou energie. Daný trend se spolupodílel na velmi dobrých ekonomických výsledcích, kterých jsme dosáhli v loňském roce – např. na prodeji rekordního počtu více než 2 350 ks tepelných čerpadel NIBE. Na ty plánujeme letos navázat a věnovat se nejen investicím a modernizaci, ale také rozšiřovaní portfolia o zajímavé novinky. Jako první představujeme ohřívač vody OKHE ONE a tepelné čerpadlo NIBE F2040-6,“ komentuje Karel Pacourek, generální ředitel Družstevních závodů Dražice.

Rychlý ohřev vody v omezených prostorách

Elektrický ohřívač vody OKHE ONE (v typech 30-120) je určený k akumulačnímu ohřevu vody pomocí keramického topného tělesa. To ovládá termostat, na kterém lze plynule nastavit požadovanou teplotu (v rozsahu 5 ⁰C až 74 ⁰C), po jejímž dosažení se ohřev automaticky přeruší. Nový bojler je uzpůsobený pro instalaci v místech, kam není možné umístit standardní bojler. Jeho hloubka totiž dosahuje pouhých 300 mm a své využití tak nalezne v malé koupelně nebo kuchyni.

„OKHE ONE je díky svým rozměrům a jedinečným vlastnostem možnou alternativou k tradičnímu plynovému ohřívači vody. Díky vysokému elektrickému krytí IP44 je možné ho umístit v blízkosti odběrných míst (např. u vany nebo v kuchyňské lince) a montovat ho lze přímo na stěnu, svisle, vodorovně nebo s univerzálním dražickým závěsem. Tato novinka navíc disponuje vylepšeným keramickým topným tělesem o výkonu 2 kW a polyuretanovou izolační pěnou s nadouvadly, které výrazně prodlužují její životnost a zaručují nízké tepelné ztráty a minimální provozní náklady,“ vysvětluje Lukáš Formánek, technický ředitel Družstevních závodů Dražice, a dodává: „Nedílnou součástí bojleru OKHE ONE 30-120 je rovněž nový kapilární termoindikátor, antikorozní vrstva a unikátní koncept dvou nádob umožňující rychlý ohřev vody. Jeho vývojem jsme se zařadili mezi několik předních evropských výrobců, kteří dokázali tento produkt přivést do sériové výroby.„

Video: Instalace ohřívače OKHE ONE

Nový úsporný zdroj vytápění pro rodinné domy

Tepelné čerpadlo systému vzduch-voda NIBE F2040-6 rozšiřuje produktovou řadu NIBE F2040, která dosud zahrnovala pouze varianty o výkonu 8, 12 a 16. Nové zařízení splňuje požadavky na vytápění budov s tepelnou ztrátou 2 až 6 kW, a je proto ideální pro použití v nově realizovaných rodinných domech a menších komerčních objektech.

„Danému účelu jsou uzpůsobeny i jeho kompaktní rozměry, originální design odlišný od vzhledu ostatních modelů řady F2040 a především jednoduchá instalace,“ konstatuje Jiří Sedláček, ředitel prodeje NIBE Energy Systems CZ, a pokračuje: „Tepelné čerpadlo NIBE F2040-6 disponuje kompresorem s plynule řízeným výkonem, který se vždy přizpůsobí aktuální potřebě tepla a výrazně tak snižuje provozní náklady. Jeho součástí je rovněž praktická vana pro odvod kondenzátu a antivibrační spoje, jež zamezují možnému přenosu hluku a vibrací do otopné soustavy. Po propojení s vnitřní systémovou jednotkou VVM nebo regulátorem SMO, jež přispívají k optimalizaci jeho účinnosti a dosažení maximálních úspor, proto vzniká velmi efektivní zařízení pro vytápění, chlazení či ohřev vody s energetickou třídou A+++ a sezónním topným faktorem SCOP až 4,8.“

Více na DZD.cz.

Zdroj: Inzertní sdělení

Získejte zlevněné vstupenky na FOR PASIV a CESTY DŘEVA 2018

Kromě desítek renomovaných společností, které přivezou na veletrh představit své nejnovější produkty a technologie, ale i osvědčené kousky, proběhne v rámci veletrhu doprovodný program, který jistě zaujme. Návštěvníci se mohou těšit na Poradenské centrum, které bude návštěvníkům k dispozici po celou dobu veletrhu, a ve kterém budou odborníci na slovo vzatí.

Nově se návštěvníci veletrhu mohou těšit na třináctý ročník konference s názvem Inovace pro nulové budovy, kterou zde poprvé uspořádá Centrum pasivního domu.

Letos poprvé vybere odborná porota nejlepší výrobky a technologie veletrhu v soutěži GRAND PRIX, která je určena pro vystavovatele veletrhu. Porotci budou hodnotit technické parametry, progresivní technologie, netradiční nápad, mimořádnou kvalitu za přijatelnou cenu, materiál, ekologické hledisko, energetickou úspornost i možnosti uplatnění na trhu. Vyhlášení a předání cen proběhne hned první den veletrhu.

Veletrh FOR PASIV proběhne společně s veletrhem CESTY DŘEVA, který je zaměřen na dřevostavby, dřevěné konstrukce, materiály, výrobky, zpracování a technologie dřeva a dále s veletrhy pořádanými společností Střechy Praha s.r.o. V rámci veletrhů se uskuteční také okresní kolo Soutěžní přehlídky stavebních řemesel SUSO.

Více informací najdete na FORPASIV.cz; Cestydreva.cz

Zlevněnou vstupenku můžete získat na www.forpasiv.cz/sleva; www.cestydreva.cz/sleva

Zdroj: Marketingové sdělení

Když se topí venku

Určitě to ale není jen o vchodu či výjezdu. Jde především o přístupové cesty k domu. Každý majitel rodinného domu dobře ví, jaké to je, když ráno spěchá do práce a místo toho musí odklízet sníh anebo rozbíjet led. Nejde však jen o čas a práci, ale především o bezpečí. Nejohroženější skupinou bývají starší lidé a děti. A uklouznout na vlastním prahu má, kromě bolestivých důsledků, také tak trochu i přenesený význam.

Jde to i jednoduše

Chránit chodníky, cesty, schody apod. před sněhem, ledem a námrazou nemusí být těžké ani namáhavé. A hlavně vás noční sněžení nemusí ráno zaskočit. Díky jednoduchosti a v podstatě nulovým požadavkům na údržbu tu mají výsadní roli elektrické topné kabely Ecofloor.

Praktickým pomocníkem je i elektrická rohož Snow Mat, určená pro vyhřívání vchodů do rodinných domů. Mezi její výhody patří bezpracná ochrana těchto ploch před sněhem a náledím, jednoduchá instalace a manipulace. Vyhřívaná pryžová rohož může být položena na chráněnou plochu po celé zimní období, nebo dle potřeby. Vnější rozměr je 155 × 100 × 0,8 cm, vyhřívaná (aktivní) plocha činí 145 × 90 cm – netopné okraje 5 cm. Rohož je vybavena připojovacím vodičem délky 5 m, s vidlicí s integrovaným proudovým chráničem. Pro uvedení do provozu není vyžadováno odborné zapojení.

Pomocí topných kabelů Ecofloor je možné chránit jakoukoliv komunikační plochu – chodník, cestu, schodiště apod. K těmto aplikacím se používají speciální topné kabely – robustní konstrukce se slaněnou rezistencí a příkony 20–30 W/m. Vyhřívání lze provést z topného okruhu i topné rohože. U pochozích komunikací se topný prvek ukládá do pískového lože nebo do betonové desky, u schodů, teras apod. do lepicího tmelu. U pojízdných komunikací jednoznačně doporučujeme betonovou desku.

Venkovní plochy a regulace

Pro vyhřívání venkovních ploch se instaluje plošný příkon 300 W/m². Takto vysoký příkon je nutný, aby systém mohl správně fungovat i při teplotách hluboko pod bodem mrazu. Velmi důležitá je i správná regulace, která uvede topný systém do provozu již v době, kdy nebezpečí námrazy vzniká. Snímá nejen teplotu, ale i přítomnost vlhkosti ve sledované ploše. U venkovních aplikací je regulaci možné řešit třemi způsoby:

Nejekonomičtější a zároveň provozně nejspolehlivější, ale bohužel také nejdražší je regulace, která snímá venkovní teplotu i přítomnost sněhu, ledu nebo vody v místě, které je chráněno před námrazou. V praxi je regulátor umístěn v rozvaděči a pomocí kabelové teplotní sondy snímá venkovní teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hodnotu – obvykle +1 °C, sepne proud do druhého (vlhkostního) čidla, které začne hřát. Sníh nebo led, který je na vlhkostním čidle, roztaje a vzniklá vlhkost vodivě propojí dva kovové snímače. Regulátor „pozná“, že hrozí nebezpečí vzniku námrazy, a sepne připojený topný kabel.

Druhou variantou je řízení pouze na základě teploty. Termostat sepne topný kabel, když venkovní teplota klesne pod nastavenou hodnotu. Existují i tzv. diferenční termostaty, u kterých lze nastavit zapínací i vypínací teplotu. Uplatňují se například na střechách při mrazech pod –10 °C. Tento systém je méně přesný a spolehlivý, nedokáže například reagovat na situaci, kdy mrzne, ale není žádný sníh a topný kabel je v provozu zbytečně. Na druhou stranu ale zajistí, že kabel nebude napájen při teplotách nad nulou.

Poslední možností je ruční ovládání – osobní sepnutí kabelu. Při tomto způsobu hrozí velmi reálné nebezpečí, že systém v praxi nebude funkční, pokud topný systém neuvedete v činnost v době, kdy námraza vzniká. Dodatečné zapnutí už nemusí mít požadovaný efekt. Obráceně také hrozí nebezpečí, že kabel bude nedopatřením v provozu i v době, kdy je to naprosto zbytečné. Výsledkem budou nejen vysoké provozní náklady, ale může dojít i k výraznému zkrácení životnosti topného kabelu, pokud bude provozován při teplotách nad 10 °C.

Latentní teplo

Pokud je systém ovládán ručně a je uveden do provozu až v době, kdy je plocha zakryta vrstvou sněhu, může jeho odtávání trvat i více než 12 hodin (podle výšky vrstvy sněhu). Topný kabel je umístěn v zemi, která má obrovskou schopnost jímat teplo, a také je potřeba velké množství energie k přeměně sněhu na vodu – tzv. latentní teplo.

Instalace doplňkové tepelné izolace do skladby je až na výjimky neúčinná. Sice by v zimě mohla urychlit prohřátí horní vrstvy a tím i tání sněhu, v přechodném období by ale naopak odizolovala teplo nakumulované v zemské kůře, takže k vytváření námrazy by docházelo i na jaře a na podzim, kdy standardně není zem ještě (již) promrzlá.

Tepelná izolace má význam pouze v aplikacích, kde je vyhřívaná plocha vystavena okolním podmínkám ze všech stran. Například u venkovního schodiště, které má schodnice nad terénem, je možné schody ze spodní strany tepelně zaizolovat, aby se zabránilo nežádoucím únikům tepla spodní stranou.

Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv

Zdravé klima, část 3: Mikroklima v domě

Předchozí část seriálu najdete zde.

To kupříkladu posouvá vpřed staletími dokonale prověřenou a osvědčenou nepálenou hlínu a samozřejmě i pálenou keramiku do kategorie materiálů příznivě působících na životní prostředí i na lidský organismus. Podobně je na tom i masivní dřevo.

Praxe však bohužel ukazuje, že stavebníci se při tvorbě návrhu budoucí stavby o vliv konstrukčního systému na vnitřní prostředí budovy příliš nezajímají. Proto se v podstatě dodržují pouze nutné vlastnosti stavby, vycházející z norem a platné legislativy.

Vnitřní prostředí budovy ovlivňují také parametry vnějšího prostředí, lidská činnost uvnitř budovy, konstrukční systém a technická zařízení. Konstrukční systém předurčuje zejména tepelně-vlhkostní a akustické poměry, což člověk vnímá velmi rychle a intenzivně (teplo – chlad, vlhký vzduch – suchý vzduch, ticho – hluk), ale i ostatní druhy mikroklimatu (např. toxické či elektroiontové), jejichž negativní účinky na lidský organismus se projevují dlouhodobě a téměř nepozorovaně.

Jednostranné vidění

Synonymem doby se stal energetický průkaz budovy se štítkem. Lidstvo víc než kdykoli předtím soustřeďuje pozornost na maxiúspory a minináklady. Bohužel často právě na úkor kvality vnitřního klimatu. Zvyšující se ceny energií a každodenně „omílaná“ varování před tepelnými ztrátami přinutily lidi stavět téměř hermeticky utěsněné příbytky.

Na potřebu pravidelného a dostatečného větrání se velmi často zapomíná. Jásat nad ušetřenou tisícikorunou za vytápění a přitom utrácet za léky, prodělávat na nemocenské, natož v ní „zakotvit“ natrvalo je však příliš krátkozraké. Vždyť uvnitř budov trávíme až 90 %, doma pak celých 55 % veškerého času.

A jak je to s vnitřním prostředím našich obydlí, v čem dnes vlastně žijeme, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti (stíhané chronickým nachlazením, záněty průdušek, astmatem a dalšími nemocemi)? A jak je to s přítomností aerosolů, elekroiontových a toxických látek, s čistotou vzduchu… a s dopady na tělesné zdraví, na psychiku?

Co dýcháme?

Člověk vydrží bez vzduchu asi jen tři minuty. Venku zatím příroda ještě stále umí využít všech možných mechanismů, jak vzduch mísit, čistit a obnovovat. To ovšem uvnitř stavby nefunguje a mezi čtyřmi stěnami vzniká zvláštní mikroklima, které se snadno naruší. Čím? Nepříjemnými pachy (nemusí být nutně škodlivé) z kuchyně, ze srsti zmoklého psa, silné vůně květin, z odpadků a odpadů, ze samotného člověka. Nepřítelem je i vydýchaný vzduch, což není jen problém spotřebovaného kyslíku, ale spíše přibývajícího oxidu uhličitého (CO2).

Co je to PPM?

Zkratka ppm (parts per milion), 1 ppm = 0,0001 %, vyjadřuje koncentraci kysličníku uhličitého ve vzduchu.

Podle evropských norem se vnitřní prostředí budov hodnotí jako vysoce kvalitní, pokud koncentrace CO2 není o více než 350 ppm vyšší než venku. Průměrná koncentrace CO2 se ve venkovním vzduchu v městské zástavbě pohybuje mezi 400 a 500 ppm. Pokud je koncentrace v interiéru vyšší o více než 800 ppm, pak už hovoříme o nekvalitním prostředí. Dlouhodobá měření koncentrace CO2 v atmosféře probíhají na observatoři v jednom z nejčistších míst planety Mauna Loa na Havajských ostrovech (průměrná hodnota 396,78 ppm). Naše současné předpisy udávají maximální hodnotu koncentrace CO2 1 500 ppm.

Do interiéru proniká i znečištěný vzduch zvenčí (ve městě smog a prach, na venkově hlavně pyly). Objeví-li se v domácnosti navíc ještě plísně a roztoči (zejména druzí jmenovaní jsou prakticky všude, neboť nežijeme ve vakuu), trpí zejména alergici. Všudypřítomným nebezpečím jsou pak toxiny a chemické látky, uvolňující se do vzduchu z běžného vybavení domácnosti, z kosmetiky, hraček, úklidových prostředků.

Velmi agresivním je především formaldehyd – způsobuje slzení očí, bolest hlavy, ale může být příčinou i vážnějších zdravotních potíží. Není vůbec snadné se mu vyhnout – uvolňuje se z nábytku, koberců, barev a nátěrů, a to dlouhodobě. Obsahuje ho i cigaretový kouř. Běžné koncentrace formaldehydu ve venkovním prostředí se pohybují v rozmezí 10 až 100 μg/m3, ve vnitřním prostředí je to ale často mnohem více, v rozmezí 33 až 150 μg/m3. Limitní hodinová koncentrace pro vnitřní prostředí pobytových místností je přitom podle platné vyhlášky 60 µg/m3.

Podstata rekuperace

K neustálému přísunu čerstvého vzduchu a odvodu vzduchu znehodnoceného v rodinných domech nejčastěji dochází kombinací tzv. nuceného větrání s přirozeným přívodem (a odvodem) vzduchu. Děje se tak naprosto spontánně infiltrací porézním zdivem a spárami oken či dveří, dále cíleným otevíráním oken a dveří, šachtami, průduchy, speciálními prostupy a komíny a prostřednictvím dalších zařízení.

Větrání okny však často nestačí (pravidelně otevírat okna většinou zapomínáme), dlouho otevřenými okny zase zbytečně uniká pracně vyrobené a draze zaplacené teplo „pánubohu do oken“. Zvenku může okny přicházet vzduch nejen příliš studený, ale i obsahující škodliviny – prach, pyl, toxické látky, nadměrnou vlhkost atd.

Proto se v poslední době velmi často využívá způsob větrání s rekuperací vzduchu (zpětné získávání tepla), který pracuje na principu ohřevu či ochlazování přiváděného vzduchu vzduchem odváděným z budovy. Tato technologie zajišťuje účinné větrání tak, aby v domě byl stále čerstvý a čistý vzduch (vzduch přiváděný zvenku se filtruje), a přitom nedocházelo ke zbytečným ztrátám energie. Je tedy optimálním kompromisem mezi zdravým prostředím a úsporami.

Čistý vzduch pro naše zdraví

Pro lepší pochopení vlivu vnitřního prostředí na lidské zdraví je nutné vzít v úvahu, že člověk během jediného dne vydýchá až 15 kg vzduchu, což v přepočtu představuje neuvěřitelných 12 tisíc litrů. V nevětrané místnosti se zvyšují koncentrace plynných organických i anorganických látek a prachu (zejména CO2, pyl, roztoči, formaldehyd atd.). Výskyt alergenů a prachu způsobuje astma, dýchací potíže, únavu a další zdravotní problémy. S kvalitou vnitřního prostředí souvisí i vlhkost, která se (mimo jiné) do vzduchu vylučuje i při různých aktivitách (praní, vaření, sušení prádla, mytí). Optimálně by se vlhkost vzduchu v interiéru měla pohybovat kolem 45 %. Dosažení optimálního stavu ovlivňuje dodržování zásad větrání.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem

Soutěžte a vyhrajte AKU kotoučovou pilu!

AKU kotoučová pila je dobrým pomocníkem každého kutila

Jestli v kutilské dílně něco využijete, tak je to pořádná pila. Na trhu se objevila nová AKU kotoučová pila Starline 18 V s akumulátorem a kotoučem 136 mm od Auto Kelly. Kompaktní a lehká konstrukce pily vám usnadní práci a řezání tak budete mít pod kontrolou. Naklápění zadní desky v rozsahu 0 až 50 stupňů a naváděcí průhled v základové desce vám zaručí přesné řezání.

Ochranný systém zabraňuje vniknutí prachu do stroje a elektrická brzda zvýší bezpečnost při řezání. Protiskluzová rukojeť jen podtrhne komfort při práci. AKU kotoučová pila Starline 18 V nabízí skvělý poměr cena/výkon a je v prodeji za 1803 Kč. Více na www.autokelly.cz.

Soutěžní otázka:

Kolik prodejen Auto Kelly můžete navštívit v České republice?

a) 49 prodejen

b) 64 prodejen

c) 82 prodejen

Nápovědu najdete na www.autokelly.cz.

Své odpovědi zasílejte emailem na soutez@mujdum.cz. Čas máte do pátku 26.1. do 23:59 hodin. Vítěze vylosujeme ze všech správných odpovědí 31.1.

Hodně štěstí!

20x pohodlné posezení aneb povolený luxus

Sedačku, nebo sofa?

Rozměrnější sedací nábytek můžeme jednoduše rozdělit na sedací soupravy pro dvě a více osob, které jsou většinou situované do rohu či je tvoří rovná část se sedáky doplněná dílem s podnožkou, která uzavírá sestavu do tvaru písmene L, popřípadě do U. Druhou kategorií jsou samostatné pohovky a nejrůznější sofa, kam se vejdou většinou dvě osoby. Společným jmenovatelem může být možnost rozkládání na příležitostné lůžko pro hosty.

Křeslo atd.

Křeslo, nebo aspoň malý pohodlný sedací solitér pro jednoho by neměl chybět v žádném pokoji. Je totiž oním kouskem nábytku, který dělá atmosféru a je příjemným útočištěm ve chvílích, kdy je potřeba se někam schoulit, posadit s knihou nebo uvelebit k odpočinku. Je to čistě soukromý kus území, kam druhý nemá přístup a sedící by neměl být ničím a nikým rušen. Upřednostněte proto pohodlí a klidně si i připlaťte za design.

Mládí má zelenou…

Do prvního bytu bez rodičů nemá smysl utrácet horentní sumy za zařízení, protože to zpravidla není na dlouho. Vsaďte tedy raději na vtip a multifunkci, která se bude v bytě či pokoji menších rozměrů hodit. Mladí se často vyskytují v tlupách, a tak je dobré zakoupit sofa s možností rozkládání, aby bylo kam uložit hosty. Hodí se i nejrůznější sedací vaky, pufy, taburety, zajímavá křesílka a další drobný sedací nábytek, pohodlný k sezení domácího i příchozích. Barvy vyberte pestré, materiály nemusejí být extra odolné.

Pro rodiče, děti, pejsky…

Při vybírání sedacího nábytku pro rodinu, v níž jsou malé děti, případně se v domácnosti vyskytují i domácí mazlíčci, by měly být hlavními kritérii rozměry a typ potahu. Co se týká rozměrů, zvolte sedačku, kam se všichni vejdete k pohodlnému posezení, a počítejte s tím, že se třeba i časem ještě rozrostete. Vhodným řešením bude sezení modulární, které nabízí možnost přikoupení dalších dílů či přistavení podnožek nebo taburetů. Potah by měl být pokud možno snímatelný nebo aspoň dobře čistitelný.

Poklidná relaxace

Komfort a pohodlí, to by měly být požadavky, které bude na posezení klást nejstarší generace. Neméně důležité je také zdravotní hledisko. Unaveným nohám uleví podnožka sedací soupravy nebo přídavný taburet. Nabízejí se sedačky s manuálně nebo elektricky polohovatelnými područkami a zádovými i hlavovými opěrkami. Není od věci, dopřát si i relaxační křeslo s vysouvací a nastavitelnou podnožkou, popřípadě si připlatit za masážní křeslo. Oblíbeným solitérem je i houpací křeslo, ale to doručujeme pouze tomu, kdo je v dobré fyzické kondici.

Text: Lucie Martínková, Foto: Archiv redakce a firem