Blog

Pravidla kuchyňského trojboje

Pracovní harmonie

V kuchyni se obvykle schází celá rodina a její otevřenost ke všem uživatelům je pro výrobce stále aktuální výzvou. Jak ale upozorňuje Štěpán Vondrášek ze studia JN Interier, při zařizování kuchyňské linky je špetka egoismu na místě. „Vhodná výška pracovní plochy by se měla odvíjet od hlavního uživatele kuchyně. Upravuje se obvykle jednoduše pomocí nožiček či soklu, které bývají dostupné v rozměrech 10–15 a 20 cm.“

Hloubka pracovní plochy úzce souvisí s rozměry vestavěných spotřebičů, které běžně potřebují alespoň 60 cm. Pokud toužíte po pracovní desce na ostrůvku, počítejte s větší hloubkou. Zvlášť pokud do něj budete chtít zakomponovat varné centrum. Centimetry pracovní desky totiž zachytí případné nečistoty vznikající při vaření, například prskající olej z rozpálené pánve.

Výška pracovní plochy

…by se měla odvíjet od tělesných proporcí člena rodiny, který u ní bude nejčastěji vařit. Obecně platí, že by měla být posazena 5–10 cm pod úrovní ohnuté ruky.

Dřezová ergonomie

Ačkoli za nás většinu špinavé práce v kuchyni odvede v dnešní době myčka, trávíme v mycí zóně stále až dvě třetiny času. Dřez zůstává nepostradatelným pomocníkem při omývání ovoce a zeleniny, zpracování masa a rychlé očistě nádobí. Tyto činnosti nám výrobci ulehčují rozrůstající se nabídkou doplňků, k nimž patří klasická odkapávací plocha, košík na mytí ovoce a zeleniny, integrované boxy na mycí pomůcky nebo krájecí prkénka. Pokud jde o umístění dřezu, odborníci doporučují jeho vyšší pozici, aby se při práci u něj příliš nenamáhala záda (ideálně ve výšce 98 cm). Po obou stranách dřezu by měl zůstat prostor na odkládání. „Minimum pracovní plochy mezi dřezem a varnou deskou by mělo být 90 cm. Maximum je na uživateli. Čím delší, tím více kroků je pak třeba udělat,“ upozorňuje Štěpán Vondrášek z JN Interier.

Dřez

…by měl být umístěn alespoň 30 cm od konce pracovní desky. Jelikož se většina akcí odehrává na jeho dně, vyplatí se při mytí vyšší pozice v úrovni cca 98 cm od země.

Tanec mezi hrnci

Varná plocha by měla být umístěna v blízkosti dřezu a odkládací plochy (cca 40 cm z obou stran). Aby bylo možné pohodlně kontrolovat stav v hrncích, měla by se nacházet ve výšce cca 68 cm. Pokud dáváte přednost plynu, není vhodné umístění desky u okna ani v rohu. Vyvarujte se také pozici varného centra u stěny, od ní by jej mělo dělit minimálně 20 cm. Vaříte-li hodně a rádi, nenechte si ujít praktické funkce moderních indukčních desek. Flexibilní zóna vám umožní vařit ve velkých hrncích a pekáčích nebo v kombinaci dvou hrnců najednou, a to při různém stupni výkonu pro každý hrnec.

U varných desek s flexindukční zónou značky Bosch oceníte funkci MoveMode, s níž není potřeba volit stupeň výkonu manuálně. Stačí jednoduchý pohyb hrnce po zónách, z nichž má každá nastavený jiný stupeň výkonu vaření.

Perfektní přehled

…o stavu pochoutek připravovaných na plotně zajistí umístění varné zóny v nižší poloze, ve výšce cca 68 cm nad zemí.

Text: Anna Martinková, Foto: Archiv firem a redakce

PVC podlahy Gerflor: Zářivý mix barev a vzorů i decentní dekory

(Komerční prezentace)

Tato podlahová PVC krytina je mimořádně odolná proti opotřebení a používá se hlavně v komerčních prostorách, ale nic vám nebrání použít ji také v domácnostech a v privátní sféře. Důvod? Do vašeho interiéru vstoupí podlahovina mimořádné kvality s perfektním podáním barev. Barvy, stejně jako podlahové vzory, výrazně ovlivňují naše emoce a smysly. Barva je zkrátka klíčem k celkovému pojetí designu.

Pokrokový a novátorský design produktové řady Taralay Impression Comfort obsahuje mix zářivých barev i vzorů, ale i velmi jemné a decentní dekory. Stačí se podívat na nabídku barevných odstínů a vzorů. Tento vinyl plný barev však oceníte nejen pro jeho vzhled, ale i pro jeho vlastnosti a výhody – odolnosti proti otlakům a oděru, redukci hluku a snadnou údržbu.

Gerflor Taralay Impression Comfort – to je akustická 2m široká vícevrtstvá heterogenní PVC krytina o celkové tloušťce 3,35 mm s vysokým pochozím komfortem a vynikající 19 dB zvukovou izolací. Podlaha nabízí výtečnou odolnost proti protlačení. Krytina se skládá z pěnového VHD podkladu, další vrstvy vyztužené skelným vláknem, kompaktní vrstvy a vrstvy tištěného vzoru, která je chráněna transparentní nášlapnou vrstvou silnou 0,65mm. Ta je navíc opatřená speciální povrchovou úpravou Protecsol, která umožňuje snadnou údržbu podlahy a eliminuje potřebu dodatečných ochranných emulzí.

Tato speciální zátěžová PVC krytina nabízí vynikající odolnost proti skvrnám a nejčastěji používaným chemikáliím včetně alkoholu, obsaženém v některých čisticích prostředcích. Taralay Impression Comfort jako bonus obsahuje Sanosol, což je anti-bakteriální a fungicidní ošetření zabraňující vzniku a šíření plísní i bakterií. Díky VHD (Very High Density – velmi vysoká hustota) podkladu dosahuje také vynikající obnovy a odolnosti proti vtisku a otlačení (0,08 mm). VHD pěna je totiž vyztužena kompaktní mezivrstvou, to proto, aby těžká břemena tlačila rovnoměrně na celý povrch podlahy, u podlahy tak po stlačení dochází k rychlé obnově.

Gerflor Taralay Impression výrobní řady Comfort má díky VHD pěně 19 dB kročejový útlum, který je ideální pro ty aplikace, kde je zvuková izolace jedním z hlavních požadavků. 100% recyklovatelná podlahovina nikterak nezatěžuje životní prostředí a neobsahuje žádné těžké kovy, látky CMR1 nebo CMR2, ani zdraví škodlivá změkčovadla.

Více informací o nabídce barev, vzorů a parametrech této krytiny najdete na www.gerflor-pvc.cz.

Zdroj: Tisková zpráva

Střechy odolné i slušivé

Každý materiál má svá specifika použití, své kvality technické i estetické. Navíc, je-li střecha korunou stavení, pak by měla skutečně zdobit.

Základními kritérii výběru jsou – vedle požadavků na vzhled domu – skon střechy, únosnost krovu a odolnost i životnost krytiny (zvláště v náročných klimatických podmínkách). Z tohoto hlediska jsou na tom nejhůře živičné šindele vyráběné z asfaltových pásů. Následuje cementovláknitá krytina (cement, voda, mletý vápenec a celulózová vlákna – např. Eternit).

Uvedené komponenty někdy mívají problémy s nasákavostí a nízkou odolností vůči mechanickému poškození. Naopak nejlepší volbou jsou z tohoto pohledu skládanky z betonových nebo keramických tašek, případně originální provedení z břidlice. Střecha z přírodního kamene je ovšem finančně nákladná a klade značné nároky na kvalitu řemeslné práce.

Na plochách od sklonu 15° (existují systémy s možností pokládky od sklonu 7°) se standardně používají betonové tašky a pálené tašky. Patří mezi krytiny s nejdelší životností, rubovou stranou mince je velká hmotnost.

Krytiny a jejich parametry

– Pálené tašky: cihlářská hlína, vypálený keramický střep, kladou se na laťování, min. sklon střechy 12°, hmotnost od 45 kg/m2

– Betonové tašky: směs cementu, písku a barviva, ukládají se na latě, min. sklon střechy 17°, hmotnost 45 až 80 kg/m2

– Asfaltové šindele: pásy a šablony tl. od 3 mm, přibíjejí se na ploché bednění, sklon střechy min. 7°, hmotnost od 10 kg/m2

– Cementovláknité šablony a vlnovky: vyrobeny ze syntetické vlákniny, buničiny a cementového pojiva, tloušťka asi 4 mm, hmotnost 13 kg/m2, dobře se opracovávají, sklon střechy s vlnovkami alespoň 18°

Přednosti betonu a hlíny

Díky vlastnostem výchozí suroviny dostávají betonové tašky do vínku velmi malou nasákavost a extrémní mrazuvzdornost. Materiál v průběhu času zraje, čímž se zvyšuje jeho pevnost a odolnost. Betonové tašky jsou rovněž „imunní“ vůči znečištěnému, agresivnímu prostředí a samozřejmě proti ohni. Jistou nevýhodou je snad jen o něco vyšší váha dílčích prvků. Životnost „betonek“ přitom snadno přesáhne i 100 let.

Keramické střešní tašky se vyrábějí formováním z hlíny, jílu nebo jílovitých materiálů. Nezbytnou odolnost a další vlastnosti získávají pálením a povrchovou úpravou. Produkty se řadí k těžkým krytinám, které kladou zvýšené nároky na kvalitu a nosnost střešní vazby. Dílčí komponenty nesou – stejně jako tašky betonové – střešní latě a disponují dobrými tepelněizolačními a zvukoizolačními vlastnostmi. Životnost krytiny dosahuje bez problému 80, 100 a více let.

Plechové řešení

Plechové krytiny se vyrábějí z vysoce kvalitního, žárově pozinkovaného ocelového plechu různé tloušťky (např. 0,6 mm) s ochrannou a barevnou povrchovou úpravou několikavrstvým organickým polyesterovým lakem atd. Profilují se do tvaru klasických tašek s různou výškou vlny, dodávají se i deskové prvky vzhledu skládané krytiny, tabulové plechy, svitky pro falcovanou krytinu, šablony a falcované šablony různých velikostí, tvaru i barevného provedení.

Jinou variantou je velkoformátová profilovaná plechová střešní krytina s nízkou hmotností (do 5 kg/m2), s vrstvou polyesterového či polyuretanového laku, vyrobená z neželezného plechu (měď, hliník i titanzinek) v naturální, lakované či tzv. předzvětralé úpravě. A samozřejmě existují i varianty ušlechtilejších, a tudíž i o poznání dražších plechových krytin z mědi či hliníku.

Extrémně odolná brnění

– Plechové šablony: tvarovaný hliník (Prefa), ocelový pozinkovaný plech s plastovou ochrannou vrstvou (Lindab, Ruukki), hmotnost od 2,5 do 5 kg/m2, tloušťka asi 0,5 mm, sklon střechy min. 10° (Ruukki u některých krytin uvádí 6°)

– Pásový plech: zinkový (hliník, měď) plech v kotoučích nebo tabulích, spojuje se pájením, nýtováním nebo speciálními sponami, tloušťka 0,6 až 1 mm, hmotnost asi 4,5 kg/m2

Profesionální klempířina

Z oceli, titanzinku, ale i z hliníku, mědi a některých dalších materiálů se zhotovují kvalitní střešní šindele nebo šablony i pásová krytina, vyžadující tzv. falcování a značný fortel klempířského řemesla.

Kupříkladu hliníková střešní krytina (Prefalz Aluminiumprodukte), tedy šablony, tašky a svitkový plech, se právem řadí k TOP výrobkům (hmotnost pouze 2,3–2,6 kg/m2, 4 ks tašek stačí na pokrytí 1 m2 střechy). Povrchová úprava probíhá metodou coil coating (plynulé nanášení lakového povlaku na kovový pás pomocí speciálních válců) a nesporným pozitivem výrobků je 40letá záruka.

Falcované šindele zase spojují osvědčený kosočtvercový tvar s moderními vlastnostmi high-tech materiálu. Používají se i svitky a plechy pro vytváření štítů a úžlabí, lemů komínů a střešních oken, vikýřů, parapetů atd. Obdobně je na tom měď, jejíž nejvýznamnější vlastností je vysoká elektrická vodivost a odolnost proti korozi. Žel – měď má hodně fandů i mezi sběrači kovů!

Ryzí příroda

Břidlice je metamorfovaná hornina s jemnou zrnitostí (šedé až černé barvy). Může být štípaná (nepravidelné tvary) a řezaná (naopak). Používá se k pokrývání různých typů střech, a to i v roztodivných provedeních. V převážné míře se na střechy používají jílovité břidlice, opracované štípáním na desky 4 až 15 mm silné. Vyniká velmi dobrou odolností vůči povětrnostním vlivům a pevností v tahu i v ohybu. Pokrývačské břidlice se přímo na stavbě tvarují osekáváním do požadovaných rozměrů (250 x 250 mm, 300 x 600 mm aj.). K nejběžnějším formátům patří různě upravený čtverec, osmiúhelník, kosočtverec, kosodélník a další.

Především chalupářům, majitelům historických a památkově chráněných objektů, ale i roubených stavení se nabízí i tradiční slaměné a rákosové došky tloušťky okolo 30 cm, kladené na laťování. Variantou jsou dřevěné šindele, na jejichž výrobu štípáním či řezáním se používá smrk a modřín s velkým obsahem silic. Zcela samostatnou kapitolu tvoří zelené střechy.

Zelené střechy

– Snižují nebezpečí mechanického poškození střešní konstrukce a pláště

– Mají tepelněizolační účinky, zvyšují tepelný odpor střechy, tvoří zvukový izolant

– Vytvářejí další plochu zeleně a nabízejí další venkovní obytný prostor

– Regulují teplotu a zlepšují mikroklima (při venkovní teplotě 30–35 °C je v hloubce 10 cm substrátu max. 20 °C, při –10 °C je v hloubce 5 cm teplota od 0 do –1 °C)

– Rostliny regulují vlhkost, čistí ovzduší a omezují víření prachu

– Vegetační souvrství zpomaluje odtok a zadržuje srážkovou vodu

– Náhradní plocha pro flóru i faunu (ptáci, včely, motýli a další hmyz, chráněné rostliny)

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

Olejované dřevěné podlahy vyžadují po ukončení topné sezóny péči

(Komerční prezentace)

…Zatímco vysoká vzdušná vlhkost vede k bobtnání dřeva, nízká způsobuje jeho smršťování. Riziko nízké vlhkosti vzduchu přitom nastává v obytných prostorech zejména během zimy, tj. v období topné sezony. Aby se zamezilo případné tvorbě spár a trhlin, je důležité vědět, jak se o dřevěnou podlahu – zejména olejovanou – vhodně postarat.

Správná vlhkost vzduchu

Obsah vázané vody v dřevěné podlaze, tj. vody, kterou nelze dalším sušení odstranit, je podle druhu dřeva zhruba 8 %. Nižší vlhkosti nelze technologicky dosáhnout, protože i dřevo vysušené na 6 % absorbuje při zpracování v běžných podmínkách vzdušnou vlhkost zpět. Při nízké relativní vlhkosti vzduchu (pod 30 %) však dochází k sesychání dřeva a tvorbě trhlin mezi jednotlivými lamelami.

Proto se doporučuje udržovat v prostorách s dřevěnou podlahou relativní vlhkost vzduchu celoročně mezi 40 – 60 %, ideálně při teplotě 15 až 25 °C. „To ale může být zvláště u novostaveb v zimě problém, protože centrální odsávací systémy zapříčiňují trvale nízké hodnoty vlhkosti vzduchu,“ říká Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi, s. r. o. „Mnoho lidí se navíc mylně domnívá, že v zimním období zajistí dostatečnou vlhkost vzduchu časté větrání okny. Opak je ale pravdou. Studený vzduch totiž obsahuje méně vody než teplý, s výjimkou mlhy samozřejmě. S každým větráním tak do bytu či domu vniká suchý vzduch, který snižuje relativní vlhkost vzduchu vytápěné místnosti.“

Pro dosažení příslušné vlhkosti v interiéru je tudíž nutné v zimě zvlhčovat vzduch pomocí různých zvlhčovačů, odpařovačů či rostlin. Pokud se tak neděje, klesne vlhkost v místnosti na 30 až 20 %, což zapříčiní vysychání dřevěné podlahy a vznik prasklin na povrchu nášlapné vrstvy.

Ošetření přírodním olejem

Pro udržení bezvadného vzhledu a stavu dřevěných podlah je kromě dostatečné vzdušné vlhkosti důležité i jejich pečlivé a pravidelné ošetření, které se týká primárně olejovaných povrchů. „Z výše uvedených důvodů je nezbytné, aby byly otevřené póry dřevěných olejovaných podlah ošetřeny olejem, čímž se zabrání jejich vysušování,“ vysvětluje Milan Mrkáček. Toto ošetření musí proběhnout bezprostředně po pokládce podlahy a poté jednou až dvakrát ročně, ideálně před začátkem a po ukončení topné sezony. V případě, že je podlaha položena na podlahové vytápění, je její olejování dvakrát za rok nezbytné.

„Výrobce vícevrstvých dřevěných podlah značky Kährs používá přírodní Saténový olej vyrobený výhradně z rostlinných látek, které pronikají do hloubky dřeva, neuzavírají póry, na vzduchu přirozeně vysychají (oxidují) a snadno se obnovují,“ uvádí Milan Mrkáček. Pravidelné ošetření je důležité zvláště u olejovaných rustikálních dekorů s množstvím prasklin, spár či netmelených suků. Takový povrch má totiž až 3x více otevřených pórů než běžné dřevěné podlahy a je náchylný na vysychání.

Doporučený postup údržby

Při běžné údržbě je podle Milana Mrkáčka nutné nejprve dřevěnou podlahu vyčistit přípravkem vhodným na daný typ podlahy a mopem nebo měkkým bavlněným hadříkem, který je potřeba řádně vyždímat, v případně švédských dřevěných podlah Kährs doporučujeme čistič Kährs Cleaner. Přímý kontakt s vodou by jinak mohl způsobit nežádoucí dilataci a následné popraskání a trhání jednotlivých lamel.

Po oschnutí se na podlahu – budeme-li se i nadále bavit o ošetření olejovaných podlah Kährs – aplikuje Saténový olej Kährs z rozprašovače, a to v tenké vrstvě po směru vláken, který se vtírá bavlněným hadříkem nebo suchým mopem. Po hodině se podlaha opět ve směru vláken vyleští pomocí nového hadříku.

Podle savosti dřeva postačí 1 l oleje Kährs Satin Oil na plochu kolem 80 – 100 m². Během zasychání se doporučuje po podlaze nechodit a její plné zatížení je možné přibližně po pěti hodinách, avšak s přihlédnutím ke konkrétním klimatickým podmínkám. Doba schnutí se může protáhnout v závislosti na teplotě v interiéru i na množství naneseného oleje.

Mořené povrchy časem žádají renovaci

Po delší době užívání bývá u mořených olejovaných podlah zapotřebí, kromě popsané pravidelné péče, povrchovou úpravu navíc zrenovovat. K tomu v sortimentu Kährs slouží tónovaný Saténový olej, pro jehož použití platí stejná pravidla jako pro předchozí. „Je však dobré mít na paměti, že dvě tenké vrstvy oleje mají lepší výsledky než jedna silná. Nanesení velkého množství oleje navíc způsobí, že bude povrch lepkavý,“ uzavírá Milan Mrkáček.

Jak je možné, že přísun studeného vzduchu vede v zimě k suššímu vzduchu v interiéru?

Vysvětlení je jednoduché. Obsah vodní páry ve vzduchu udává tzv. absolutní vlhkost vzduchu, jejíž hodnota vypovídá, kolik gramů vodní páry se nachází v jednom krychlovém metru vzduchu. Relativní vlhkost vzduchu pak toto množství vyjadřuje v %. Vzduch ale dokáže pojmout jen omezené množství vodní páry, které navíc závisí na teplotě. Například max. hodnota absolutní vlhkosti vzduchu při teplotě ‑ 10 °C je 2,14 g/m³, při 20 °C vzduch ale absorbuje až 17,3 g/m³ (poznamenáváme, že tyto hodnoty jsou dané).

Při teplotě venkovního vzduchu ‑ 10 °C a relativní vlhkosti 70 % se tak ve vzduchu bude nacházet 1,498 g vodní páry (2,14 x 0,7). Při zahřátí na 20 °C však u téhož vzduchu se stejným obsahem vodních par dochází k poklesu relativní vlhkosti až na necelých 9 % (1,498 / 17,3 x 100). Studený vzduch přiváděný během větrání v zimě tak způsobuje vysoušení vzduchu uvnitř vytápěné místnosti.

Pro více informací o dřevěných podlahách navštivte nové internetové stránky společnosti Kratochvíl parket profi www.kpp.cz.

Zdroj: Tisková zpráva

Sekačky na start!

K rozhodujícím kritériím pro výběr sekačky patří velikost pozemku, jeho členitost a také to, zda jde o pouhý trávník, nebo bude potřeba sekat sad s mnoha stromy a keři. Od toho se odvíjí volba pohonu, výkonu a výbavy sekačky. Majitelé větších pozemků či sadů by měli sáhnout po pomocníkovi s benzinovým pohonem, který jim nabídne dobrý výkon a jednoduchou práci bez nutného připojení k elektřině.

Před koupí sekačky rozhodně navštivte několik prodejců, kteří budou ochotni a schopni poskytnout radu a doporučení a nechají vás konkrétní výrobek vyzkoušet. Zaměřte se na velké osvědčené prodejce, kteří jsou na trhu nejdéle, a tudíž mají nejvíce zkušeností a poskytují na své zboží víceleté záruky a garance. Nezapomínejte ani na servisní zázemí prodejce, protože sekání trávy je náročné a sebekvalitnější stroj se neobejde bez občasné opravy či odborného seřízení.

Benzin, nebo elektřina?

Většina benzinových modelů si dobře poradí se všemi typy trávníku, ty elektrické mohou mít problémy především při sekání vlhkého a vysokého porostu a přerostlé trávy. Obecně platí, že elektrické sekačky jsou vhodnější pro menší a pravidelně sekané rozlohy do 400 m2, v opačném případě raději zvolte benzinové. Díky vlastnímu pohonu kol je zdolání i velmi vysoké trávy lehké a pohodlné.

Náklady a spotřeba

V porovnání spotřeby elektrické energie a paliva vítězí jednoznačně elektrické sekačky. Zatímco náklady na posekání 250 m2 se u nich pohybují od 4 do 8 Kč, cena u benzinových sekaček začíná na necelých 13 a může se vyšplhat až k 34 Kč. Elektrické sekačky vycházejí lépe i z hlediska hlučnosti a údržby. Bytelnější konstrukce benzinových sekaček jsou sice odolnější, ale většinou mají i vyšší hmotnost, a tudíž se s nimi obtížněji manipuluje.

Pozor na šířku záběru

Při hledání ideální sekačky vezměte v úvahu záběr sečení. Čím větší rozlohu sekáte, tím větší záběr potřebujete. Na plochu ve velikosti do 500 m2 vystačíte se 40 cm, do 1 000 m2 se 46 cm. Záběr sečení dále porovnávejte se šířkou stroje, protože rozdíl mezi nimi má vliv na kvalitu sekání podél zdi, plotu nebo jiné překážky. Čím menší hodnota, tím lepší výsledek.
Pohodlná obsluha

Při nákupu se zaměřte také na výbavu. Ne každý stroj totiž obsahuje tzv. centrální nastavení, tedy možnost snadného nastavení výšky sečení pomocí jedné páky nebo tlačítka. U levnějších modelů se výška upravuje pro každé kolo zvlášť, někdy je dokonce nutné manipulovat s osami kol či přední kolečka zcela odšroubovat. Tyto způsoby jsou zastaralé, nepohodlné a zdlouhavé.

Užitečnými součástmi výbavy jsou také boční odhoz pro sečení přerostlé trávy, velká zadní kola (usnadňují průchodnost nerovným terénem a manévrování se sekačkou) a dále sběrný koš. Jeho spojení se sekačkou musí být pod co nejmenším úhlem, aby se koš plnil rovnoměrně a efektivně. Velmi často se v praxi stává, že koš je třeba vysypat, přestože není jeho objem zcela využitý.

Jak správně sekat

Při správném sečení byste neměli useknout více než jednu třetinu délky stébla, pro správný růst trávníku je nejlepší výška posekané trávy mezi 40 a 60 mm. Při velmi nízkém sečení lze snadno poškodit žací plošinu sekačky.
Mějte na paměti, že sekáním je vždy narušena struktura stébla a poraněné místo zvyšuje riziko usychání a šíření houbovité infekce. Je proto důležité vždy dosáhnout co nejčistšího a nejostřejšího řezu pomocí perfektně nabroušeného ostří sekačky. Jen tak se nebezpečí dehydratace a chorob sníží. Tupé ostří trávu ulamuje a ohýbá, může také zvýšit spotřebu paliva až o 20 %.

Vždy se snažte sekat za suchého počasí. Při sekání vlhkého trávníku zvyšujete namáhání motoru a nože sekačky, je tedy vhodné snížit rychlost sekání. Předejdete tím i tvorbě chomáčů. Samozřejmostí je, že ventilační otvory sběracího koše musí být čisté a průchozí.

Mulčování a další metody

Jde o typ sekání, při němž je tráva posekána na drobné částečky, které zůstanou na trávníku. Zde se rychle rozloží a působí zde jako hnojivo. Trávník je tak vyživován ekologickým způsobem. Ideální způsob, jak jej udržet krásný a zdravý.

Pokud sekání nepatří mezi vaše oblíbené činnosti a neradi také hrabete, rozhodně si pořiďte sekačku se sběrným košem. Po posekání bude zahrada vypadat upraveně a sekačku můžete využít i na podzimní sběr spadaného listí nebo větviček.

Podstatné je vaše rozhodnutí, kolik času chcete péči o trávník věnovat. Z široké nabídky si vybere jak milovník každodenního sekání, i ten, pro koho je sekání spíše povinností a vyžaduje profesionální stroj. Další možností je vybavit zahradu robotickou sekačkou, která veškerou činnost spojenou s úpravami trávníku obstará sama a zajistí vždy perfektní výsledky zcela bez starostí.

Prospěšná vertikutace

Během roku trávník čelí různým zátěžím a dochází ke zhušťování povrchu. Tvoří se v něm travní plsť, která trávník ucpává, a vláha, živiny a kyslík se ke kořínkům nedostanou. Aby byl trávník „výstavní“, je nutné provádět vertikutaci alespoň dvakrát do roka – na jaře a na podzim, zejména jarní obnova po zimě je důležitá.

Jde o vertikální prořezání trávníku (z anglického vertical cut). Odstraníte tím staré zbytky posekané trávy a mechu, trávník se provzdušní a ke kořenům snáze pronikne vláha a živiny. Podpoříte tak růst kořenového systému, omlazení a zahuštění porostu. Doporučená hloubka vertikálního řezu je maximálně 3 mm, aby se nepoškodily kořeny.

Vertikutaci po zimě provádějte, až teplota půdy dosáhne alespoň 10 °C. Čím je trávník hustší, tím je vertikutace potřebnější. Před vertikutací nezapomeňte trávník posekat, po ní je pak vhodné dosít případná holá místa a trávník pohnojit.

Cesta ke krásnému trávníku

1. Dosetí prosvítajících míst: Stále můžete dosévat plochy, které zůstaly po zimě holé. Je třeba zvolit vhodnou travní směs, která nejlépe odpovídá klimatickým podmínkám, prostředí a využití trávníku. Některým travám se lépe daří ve stínu, jiné preferují slunce.

2. Zálivka: Správné zalévání je klíčové. Tráva potřebuje zálivku odpovídající dešťovým srážkám 25 mm za týden. Používáte-li automatické postřikovače, umístěte na trávník prázdnou plechovku a sledujte, jaké množství vody se v ní nahromadí za hodinu zalévání. Zalévejte vždy brzy po ránu, aby se snížilo odpařování. Během léta trávník mulčujte, sníží se potřeba zálivky.

3. Sečení: Ideální frekvence je jednou týdně, a to v den následující po zalévání. Trávník se tak dobře vzpamatuje po předchozím sečení a zabráníte jeho hnědnutí. První jarní seč by měla být spíše vyšší (60 mm), aby se lépe udržela vlhkost v kořenovém systému. Pravidelně vytrhávejte plevel a při každém sečení zastřihávejte okraje a tvarujte trávník vhodnými nůžkami. Například nůžky na trávu Fiskars vykouzlí trávník krásný jako obrázek, a to bez zbytečné námahy.

4. Živiny: Ujistěte se, že půda obsahuje dostatečné množství živin, a dodejte jí přírodní hnojivo, aby tráva mohla krásně růst.

5. Provzdušnění: Provzdušňujte trávník alespoň jednou na jaře a opětovně na podzim. Omezíte růst mechu a tráva bude zelenější.

6. Úklid: Pouze čistý trávník je krásný, bez škůdců a chorob. Pravidelně shrabujte posekanou trávu a spadané listy či květy.

Text: Adam Krejčík, Foto: Archiv firem

Originální dům: Bydlení s jasnou identitou

Hlavní kritérium, které rozhodovalo o výběru pozemku pro stavbu domu, byl výhled. Co se týče výběru architekta, nejdůležitější byla originalita.

Právě pohled na město, lesklou linii řeky, sopečné panoráma Českého středohoří a Milešovku, která v dálce na obzoru tento úchvatný obraz korunuje, rozhodl o koupi parcely v západním svahu nad městem. Na pomezí bývalých zahrádek a divočiny postupně pomalu vyrůstají nové domy, město je na dohled, ale bydlení zůstává vzdáleno jeho ruchu a shonu.

Manželé bydleli původně v panelovém bytě na malém městě, přáli si změnit životní styl a představovali si bydlení zcela odlišné od běžného „prototypu“ současného rodinného domu. Dlouhý čas a velkou péči věnovali nejen hledání pozemku, ale i architekta, který by splnil jejich očekávání. „Na základě článku v časopise jsme se rozhodli: to je ono, domy Aleše Gadliny jsou něco úplně jiného,“ říká majitelka domu.

Sluneční perspektiva

Svažitá parcela s převýšením 4,5 m a pralesem náletových dřevin nevěstila žádný jednoduchý začátek, byť nabízela výhodu slunné polohy a přístupu shora. Aleš Gadlina dostal volné zadání na dvougenerační bydlení s bazénem a veškerým moderním komfortem, moderní architekturu s originálním výrazem.

„Tvar domu vznikl na základě důrazu na výhled a orientaci k jihu,“ vysvětluje. Dům postupně spadá ze svahu a nálevkovitě se rozšiřuje shora dolů, od severu k jihu, směrem ke slunci. Tomuto konceptu odpovídá i nepravoúhlá půdorysná osnova, v níž některé stěny svírají kosý úhel. „Ani naše oko rovnoběžné stěny nevidí jako rovnoběžné, ale v perspektivě,“ dodává Aleš Gadlina. Celá fasáda nad údolím, ve všech podlažích, je plně prosklená a zkosená tak, aby na ni sluneční paprsky dopadaly z jihojihozápadu. Je to nejvýhodnější jak z hlediska energetického – vznikají maximální solární zisky – tak z hlediska výhledu.

Vzhledem k terénnímu reliéfu je hlavní obytné podlaží umístěno o 1 m níže oproti úrovni hlavního vstupu do domu. Obsahuje rozlehlý společný obývací prostor, ložnici rodičů se zázemím a otevřené schodiště, které propojuje společný obývací prostor s nejvyšším podlažím, kde se nacházejí dětské pokoje, pracovna a zázemí. Další schodiště vede do suterénu, kde je umístěna relaxační zóna, technologie a samostatná bytová jednotka 2 + 1 s vlastním vstupem zvenčí.

Technologie v pozadí

Komfort domu dnes samozřejmě nespočívá jen v jeho velikosti a racionální dispozici, ale i ve vnitřní tepelné a světelné pohodě. Ta se neobejde bez nezbytného „supportu“, který poskytují moderní technologie. Zděný dům je řešen jako energeticky pasivní, využívající alternativní zdroje, podlahové vytápění a řízené větrání s rekuperací tepla. O správné a bezúdržbové fungování domácnosti se stará systém inteligentního řízení domácnosti, manželé kladli důraz na výběr vysoce trvanlivých a odolných materiálů s jednoduchou údržbou, jako jsou cementové stěrky, přírodní kámen, sklo…

Architektonický koncept „nahrává“ vnitřní pohodě – otevřený a členitý vnitřní prostor se ani při velkém prosklení nepřehřívá. Instalovaný systém řízeného větrání s rekuperací dokáže v létě i chladit a od podzimu do jara naopak skleněné plochy „topí zadarmo“. „Překvapilo nás, že roční náklady na energii se při celkové užitné ploše domu 470 m2 pohybují okolo 35–40 tisíc Kč. Dům se přitom dobře vyrovnává jak se zimou, tak i s letními vedry, je tu pořád příjemně,“ uvádějí majitelé.

Díky jedinečnému prostoru s atmosférou volnosti, velkým jižním terasám, které se přímo napojují na obytné prostory, a bazénu s posuvným krytem dům působí dojmem, že tu rodina žije jako na celoroční dovolené.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jana Labuťová a Jiří Vaněk

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 307 m2

Užitná plocha: 470 m2

Konstrukce: železobetonová základová deska, zdivo Porotherm (suterén tl. 400 mm, ostatní podlaží 300 mm), vnější kontaktní zateplení EPS 140 mm, železobetonové monolitické stropy a schodiště, nad horním podlažím šikmá střecha ze smrkového vlašského krovu do ocelových vaznic

Výplně otvorů: okna a prosklené plochy s hliníkovými rámy a izolačními trojskly, dveře atypické dřevěné bezfalcové do obložkových zárubní a atypické skleněné

Vytápění: zdroj tepla tepelné čerpadlo vzduch/voda (Viessmann), v celém domě podlahové vytápění, krb s krbovou vložkou, inteligentní elektroinstalace, řízené větrání s rekuperací s možností dohřevu i chlazení (Atrea)

Autor:

Aleš Gadlina (1965)

Autorizovaný inženýr, absolvent Stavební fakulty ČVUT Praha. V r. 1997 založil stavební firmu Gadline, která se postupně rozrostla o architektonický ateliér. Zabývá se návrhy rodinných domů a bytových staveb od studie až po realizaci, specializuje se na projektování energeticky úsporných domů, které využívají pasivní solární efekt.

Kontakt: Gadline, spol. s r. o., Slepá 130, Dolní Jirčany – Psáry, tel.: 602 201 729, Gadline.eu

Aleš Brotánek: Navrhování pasivního domu mi dává křídla

Často se objevuje názor, že pasivní stavby nejsou nijak zvlášť architektonicky nápadité. Jak se vyrovnáváte s takovými předsudky?

Pokud nejrůznější architektonické úlety budeme vydávat za rozlety, tak je pasivní dům možná brzda. Ale je architekt sochař, který dělá objekt pro sebe sama, a potom, unaven, je přepouští technikům, aby si dále nějak poradili s tím, co nebyl v jádru koncepce schopen vyřešit? Anebo koordinuje všechny roviny zájmů (potenciály i omezení místa, aktuální technické šance i tvořivé potenciály spoluautorů TZB, ekonomické limity a inspirace investorem) k optimálnímu výsledku estetické harmonie architektury, která funkčně slouží a neomezuje uživatele?

Koncept pasivního domu, zvláště pak s návrhovým nástrojem v podobě optimalizačního programu PHPP (Passive House Planning Package) dává procesu navrhování křídla! Architekt se na své dílo může podívat z patřičného nadhledu a prověřit své dojmy a pocity simulací klimatického roku. Pokud ovšem netrpí iluzí, že jeho pocity jsou schopny změnit i fyzikální zákony.

Nepěkným příkladem jsou pak mnohé celoplošně prosklené administrativní budovy, které končí diagnózou zvanou Syndrom nemocných budov. Tyto budovy nesplňují minimální hygienické standardy nároků na vnitřní prostředí vyplývající z obecně technických předpisů, nemluvě o plnění závazných parametrů energetické náročnosti. Jak to, že takovéto budovy vůbec někdo zkolauduje? Tady už nejde o brzdění v rozletu, ale o nekonání přeneseného výkonu státní správy v rámci profesních komor (ČKA a ČAIT) a architekti se tu dopouštějí obecného ohrožení.

Myslím si, že problémy současného světa jsou stále plné výzev, a tedy i příležitostí k rozletu, pokud se ovšem neuzavřeme do omezeného „království pro architekty“.

Do historie se ale často zapisují díla založená na trochu jiných konceptech…

Jaká je dnes vlastně definice pojmu moderní architektura? Na počátku 20. století šlo o zjednodušení forem a eliminaci vyprázdněných ornamentů, o naplnění smyslu funkce. O co jde dnes, poté, co se v poválečných letech tento koncept rozvinul i vyčerpal? Návrat zpět je stejně směšný jako bezradné opakování slohů v 19. století. Musí jít o transformaci na vyšší úroveň. Uchylování se k jediné pravé formě, moderní architektuře, je návrat v kruhu. Kde je to umění hledat rovnováhu správné míry v konkrétním čase, na konkrétním místě a pro konkrétní lidi, pokaždé znovu, autenticky, neopakovatelně?

Globální éra s dojmy, že „poručíme větru dešti“, že žijeme v éře neomezených možností všeho, že technika může všechno vyřešit, končí vyčerpáváním omezených zdrojů energií i surovin. Moderní je podle mého názoru dosáhnout s minimem prostředků, za použití již dnes známých technologií, desetkrát většího efektu.

Říká se tomu faktor 10, a u konceptu pasivního domu to jde za stejné peníze nebo někdy i levněji než s dosud užívanými stavebními postupy. Koncept pasivního domu je ale principem, nikoli slohem. A to je přece dobrá zpráva: když se smíříme s tím, že nám babička architektura 20. století, přes všechny své půvaby, umřela, může nás těšit, že zrodila alternativu, obrazně řečeno, její dcera dospěla do odpovědnosti za ekosystém planety.

Evropská rada architektů (ACE) navázala na dřívější výzvy, které se týkaly odpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme, a vytvořila koncepci nového přístupu k designu a architektuře. Mohl byste v krátkosti připomenout tuto deklaraci a případně se zmínit o svých výhradách vůči ní?

S tzv. Deklarací o architektuře a udržitelnosti se plně ztotožňuji. Pro představu čtenářů bych zmínil asi to nejdůležitější: výstavba a provoz budov odpovídají za téměř polovinu spotřeby primární energie spotřebované v západním světě. A pokud k tomu přičteme vliv územního plánování na pohyb lidí a zboží, naše odpovědnost jako odborníků na design vystavěného prostředí se ještě zvyšuje. Jednostranné a neudržitelné modely výroby a spotřeby zhoršují životní prostředí a zvyšují chudobu v mnoha světových regionech.

Autoři deklarace se ptají, zda dokážeme najít společnou moudrost a udržitelnější cestu rozvoje. Udržitelné architektonické řešení zahrnuje otázku ochrany zdrojů a energetické účinnosti, zdravého bydlení a materiálů, ekologicky a sociálně citlivého využití půdního fondu, ochrany a rozšíření biologické rozmanitosti a estetické cítění, které inspiruje, utvrzuje a zušlechťuje. Udržitelné architektonické řešení výrazně snižuje negativní dopad lidské činnosti na přírodní prostředí, přičemž zvyšuje kvalitu života a ekonomický blahobyt.

Za důležité považuji ocitovat z této deklarace také to, k čemu nás profese architekta zavazuje:

a) změna našich individuálních profesních postupů;
b) podpora udržitelného designu;
c) podpora ekologické gramotnosti a kompetence;
d) uplatnění institučního vedení;
e) spolupráce s cílem dosáhnout meziodvětvových postojů a přístupů;
f) rozšíření služeb a dosahu prostřednictvím národní a mezinárodní spolupráce.

Plné znění deklarace a politiky architektury jednotlivých zemí jsou k dispozici na internetových stránkách České komory architektů. Že to architekty neomezuje, dokládá mimo jiné i výsledek mezinárodní soutěže Passive House Award (passiv.de).

Vraťme se ještě k prvním pasivním domům. Kdy u nás začaly vznikat a jaké jsme měli tehdy zpoždění oproti ostatním státům?

Který byl první pasivní dům, to si netroufám tvrdit. Spíše jsme se pasivnímu standardu postupně přibližovali. Já jsem v roce 1996 navrhl rodinný nízkoenergetický dům v Hořovicích s aktivní zimní zahradou a s akumulací, který byl v Čechách pravděpodobně první, neboť firma, která se zaobírá technikou pro řízenou výměnu vzduchu, poprvé postavila takovouto aparaturu i pro rodinný domek. Nicméně můj první rodinný dům, o kterém lze říci, že je velmi blízko pasivním parametrům, stojí u Milevska (2005). Má i okna s trojsklem a provedenou kontrolu kvality těsnosti Blower-door testem.

První certifikaci RD Passiv Institutu profesora Wolfganga Feista získala firma Kalksandstein. Centrum pasivního domu zavedlo podobnou certifikaci i v České republice, aby bylo možné parametry podle mezinárodně používané metodiky porovnávat. Původní zpoždění dvaceti let se pomalu zmenšuje na roky. První práce, u které jsem opravdu zažil ten pocit, že mi koncept pasivního domu s užitím nástrojů PHPP dává křídla, byl viladům Pod Altánem v pražských Strašnicích.

Akad. arch. Aleš Brotánek

Autorizovaný architekt upřednostňující energeticky efektivní architekturu. Vede AB ateliér, který navrhuje stavby na principech pasivních domů připravených k soběstačnosti, publikuje poznatky o významu a možnostech úspor v architektuře. Je zakládajícím členem Centra pasivního domu, člen Rady sdružení (devět let byl jejím předsedou). Vystudoval architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (VŠUP).

Text a foto: Vlastimil Růžička

* * *

Články, které by se vám také mohly líbit:

O lidech a domech: Rozhovor s architektem Janem Rampichem

Jak se staví na Karlovarsku, část 1

10 NEJ domů v roce 2016

Ceny Czech Grand Design: Grand designérem roku 2016 je studio deFORM

Jedenáctý ročník Cen Czech Grand Design ovládlo v Londýně působící studio deFORM. Dvojice designérů na sebe v loňském roce upozornila především interaktivní hrou KOSKI, která virtuální a reálný svět spojuje v deskové hře. Druhým mimořádně úspěšným dílem dvojice je policový systém ZIG ZAG pro švédskou značku HEM. Mlynář a Pollág se studiem deFORM uspěli v Cenách Czech Grand Design již v roce 2013, kdy si odnesli cenu Objev roku, které každoročně oceňuje nové talenty. Již čtyři roky poté jim patří titul Designér roku a také Grand Designér roku pro absolutního vítěze napříč všemi kategoriemi.

Trofej pro jedenáctý ročník Cen, skleněnou korunu, vytvořila oděvní designérka a Grand designérka roku 2015 Liběna Rochová ve spolupráci s Petrem Kuchtou a sklárnou Ajeto. „Ocenění nejlepším, tedy korunovace. Proto jsem jako letošní trofej vytvořila korunu ze skleněných střepů, jako myšlenek, které se nakonec spojí v jeden celek, jeden objekt. Zároveň jsem chtěla do seriózního objektu přinést trochu nadsázky, a proto jsem do každé koruny zakomponovala zlatý nebo stříbrný pásek se zapínáním, které známe z kšiltovek,“ vysvětluje Rochová.

V letošním roce se poprvé předávala cena pro nejlepšího ilustrátora, kde se ve finále potkala trojice známých jmen. Ocenění si nakonec odnesl Michal Bačák za ilustrace pro časopis Newsweek a mísy pro českou značku Křehký.

Nejlepší designérkou šperku se stala Markéta Kratochvílová za kolekcí Mononoke a Dragon spirit, se kterou v loňském roce oslnila v Arthouse pražského Designbloku. Kombinované šperky vznikly inspirované japonskými lovkyněmi perel.

Kategorii grafický designér roku ovládlo studio Oficina, které získalo cenu za vizuální identitu festivalu motion designu Mouvo. Nejlepší fotografkou roku je Vendula Knopová za portréty studentů FAMU a módní fotografie.

Slavnostní večer, který režírovala Jana Burkiwiczová, se letos nesl v duchu tématu s hlavou v oblacích. Diváky provedla večerem trojice moderátorek ve složení Eliška Křenková, Marika Šoposká a Zuzana Stavná, které na jevišti v roli předávajících hostů přivítaly ministra kultury Daniela Hermana, ekonoma Tomáše Sedláčka, modelku Karolinu Kurkovou, ředitele organizace Člověk v tísni Šimona Pánka, architekta Zdeňka Fránka, ultramaratonce Jana Francke a další významné hosty. V průběhu večera nechyběla taneční i akrobatická vystoupení, hudebně večer doprovodili progresivní Lazer Viking a DJ Ventolin.

Cena pro Výrobce roku připadla značce BOMMA, za kolekci svítidel Phenomena, na které se podíleli špičkoví čeští designéři jako studio Dechem, Jan Plecháč a Henry Wielgus, Ota Svoboda nebo Kateřina Handlová.

Nejlepším módním designérem byl vyhlášen Miro Sabo a jeho kolekce pro jaro a léto 2017, která balancuje na hraně pánské a dámské konfekce.

Za nejlepší Obchod roku si odneslo cenu letenské knihkupectví PageFive nejen za výstavní činnost obchodu, ale také za festival Lustr, který každoročně představuje tvorbu desítek českých ilustrátorů.

Objevem roku se stal student pražské UMPRUM Eduard Herrmann. Akademie ocenila jeho diplomovou práci, projekt betonové parkové lavičky Satellite a rovněž svítidla Ignis.

Hlavním partnerem cen je Česká spořitelna se značkou Erste Premier, poskytovatelem nadstandardních bankovních služeb. „Design v sobě snoubí jedinečnost s užitkem, dokonalost s jinakostí, okamžitý zážitek s nadčasovou hodnotou. Na mimořádné počiny designérů upozorňují prestižní Ceny Czech Grand Design a Erste Premier je jejich dlouhodobým partnerem. Stejně jako odborníkům zastoupeným v porotě leží na srdci úspěch talentovaných a jedinečných umělců, nám ve světě nadstandardního bankovnictví Erste Premier záleží na úspěchu našich klientů, kterým nabízíme kvalitní služby a výjimečné zážitky,“ říká Petra Ondrušová, ředitelka Erste Premier.

Jedenáctý ročník Cen Czech Grand Design vyvrcholí festivalem Best of, který představí finálové práce ve všech autorských kategorií od 30. března do 2. dubna 2017 ve Ville Pellé. Kromě výstavy jednotlivých finalistů uvede také tematické přednášky a diskuze, projekce, dětské dílny a workshopy s designéry. Celý program najdete na www.czechgranddesign.cz.

Přehled výsledků Czech Grand Design 2016:

Absolutní vítěz, Grand designér roku – Cena Erste Premier: deFORM

Designér roku – Cena Ministerstva kultury ČR: deFORM / interaktivní hra KOSKI, policový systém ZIG ZAG (HEM)

Módní designér roku: Miro Sabo / kolekce S/S 17

Designér šperku roku: Markéta Kratochvílová / kolekce Dragon Spirit, kolekce Mononoke

Grafický designér roku: Oficina / koncepce a vizuální styl festivalu Mouvo

Fotograf roku: Vendula Knopová / Portréty studentů Katedry scenáristiky a dramaturgie FAMU, fotografie pro kolekci Chataři (Tereza Rosalie Kladošová), fotografie pro Amazing production a You Make T-shirt

Ilustrátor roku: Michal Bačák / ilustrace pro časopis Newsweek, mísy Živa, C3PO (Křehký)

Obchod roku: PageFive / výstavní činnost a festival ilustrace Lustr

Výrobce roku – Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR: BOMMA / kolekce svítidel Phenomena (DECHEM), Soap (Ota Svoboda), Shibari (Kateřina Handlová) a Lantern (Jan Plecháč a Henry Wielgus)

Objev roku: Eduard Herrmann / parková lavička Satellite (mmcité1), svítidla Ignis (BOMMA)

Do Síně slávy byl uveden: Rostislav Vaněk

Zdroj: Tisková zpráva

5 důvodů pro nízkoenergetickou dřevostavbu

(Komerční prezentace)

Dřevostavby

Termínem dřevostavba označujeme domy, jejichž hlavním konstrukčním prvkem je dřevo a předchází je velmi dobrá pověst. Už dávno si pod dřevostavbou nemusíme představovat srub kanadského typu či vesnický domek s doškovou střechou. Dřevostavby v současné době vynikají prokazatelně lepšími vlastnostmi než zděný dům a stávají se tak jeho plnohodnotnou alternativou.

Nízkoenergetické dřevostavby vynikají zejména výbornými tepelně-izolačními vlastnostmi, mechanicky řízením větráním, jsou šetrné k životnímu prostředí a mají i mnoho dalších výhod. Mezi tento typ domů řadíme zejména montované domy ze dřeva, bungalovy, rodinné domky a dřevěné chaty. Výstava tohoto typu domů se stává významným trendem v oblasti bydlení, proto jsme pro vás připravili seznam pěti hlavních důvodů, proč o nízkonákladové dřevostavbě uvažovat.

Důvody pro stavbu nízkoenergetického montovaného domu na klíč:

1. FUNKČNOST

Již dávno neplatí, že by se dřevo mělo využívat jen na dočasné stavby, přístřešky či chatky. Naopak, vzhledem k technologickému postupu, kvalitě a odbornému provedení dřevostaveb je tento tradiční materiál kvalitou i životností srovnatelný s běžnými typy zděných domů a dá se považovat za vícegenerační.

Přirozené aroma dřeva navíc působí uklidňujícím dojmem a jeho schopnost vyrovnávat vlhkost v interiéru zabraňuje vzniku alergií.

2. MODERNOST

Po architektonické stránce dřevo taktéž nezůstává pozadu a umí být velice působivé a na první pohled zaujme. Dřevo je příjemné na pohled i na dotek a působí velmi komfortním a teplým dojmem.

3. EKOLOGIČNOST

Nízkoenergetické domy jsou od počátku navrhovány se zaměřením na co nejefektivnější úsporu v oblasti energie. Vybavují se například tepelnými čerpadly a řízením větráním s rekuperací vzduchu, díky čemuž se znatelně snižují ztráty větráním. Při návrhu vytápění se také často volí obnovitelné zdroje energie, které jsou k životnímu prostředí šetrné.

Samotné dřevo je s ohledem na životní prostředí ideálním stavebním materiálem – je to obnovitelný zdroj, a pokud není chemicky ošetřeno, dá se po likvidaci po skončení životnosti dřevostavby, použít k vytápění.

4. FINANČNÍ I ČASOVÁ DOSTUPNOST

Výrobci nabízejí montované domy na klíč i standartní a atypické domy, stejně jako velmi levné stavby. Levnější cena se odvíjí od časového úseku stavby domu, která je díky minimalizování mokrých procesů až 3x kratší než u domu zděného a je tak snížená cena pracovní síly. Dřevostavba je navíc okamžitě obyvatelná, není zde třeba řešit nadbytečnou vlhkost a umožňuje kvalitní bydlení ihned po dokončení stavby.

Příliš nízká cena by ale nikdy neměla být důvod pro výběr výrobce, je třeba se soustředit primárně na poměr ceny a kvality.

5. TRVALE NIŽŠÍ NÁKLADY NA VYTÁPĚNÍ

Dřevo řadíme mezi nejlepší tepelně izolační materiály s minimální tepelnou vodivostí. Tato vlastnost zaručuje menší únik tepla v chladných obdobích a v létě dovnitř teplo nepustí. Správně navržená nízkoenergetická dřevostavba má vynikající akumulační schopnosti, nízké tepelné ztráty a nepotřebuje tím pádem běžný systém vytápění. Sluneční energie zkracuje topnou sezónu na 1-3 měsíce, díky čemuž je možné ušetřit až 80% nákladů na vytápění. A to už váš účet rozhodně pocítí!

Dřevostavby patří k aktuálním světovým trendům pohodlného, úsporného a komfortního bydlení. V zahraničí je tento typ bydlení již delší dobu velmi oblíbený a pomalu proniká i k nám. Projděte si ještě jednou všechny důvody proč do toho jít a staňte se tím, kdo bude za pár let říkat, že věděl, v čem je budoucnost moderního a ekologického bydlení.

Zdroj: Tisková zpráva HK-DŘESTAV

Orchideje: Jak na ně – část 2.

První část seriálu najdete zde.

Pro začínající pěstitele lze doporučit teplomilné orchideje. Vyžadují celoroční pokojové teploty a nepotřebují zimní zálivkový režim. Rostliny sledujte, po zalití nechte substrát proschnout, aby ke kořenům mohl vzduch a kořeny oschly. Pak se lze pustit i do pěstování citlivějších rostlin. S nižší teplotou lze omezit zálivku. Odměnou pak budou velmi atraktivní květy a radost ze zvládnutí i náročnější kultury orchidejí.

Cymbidium

Nejčastěji se prodávají řezané květy, ale objevují se i miniaturní nebo velkokvěté hybridy. Většina z nich jsou chladnomilné odrůdy, které nemají rády ústřední topení, ale v chladnějších chodbách a ložnicích rostou do krásy.

Základní rady pro pěstování zní:

1. Dopřejte rostlině co nejvíce světla, ale v létě ji nevystavujte přímému prudkému slunci.

2. K vykvetení je nutný větší rozdíl teplot. Od června do konce září se doporučuje rostliny umístit tam, kam nepraží polední slunce. V zimním období vyhovují o něco nižší než pokojové teploty (12–17 °C).

3. V létě zalévejte 3 až 4× týdně, od října do března 1× týdně. Dbejte, aby substrát vyschnul a ke kořenům mohl vzduch. Zálivku je třeba omezit po odkvětu do začátku růstu nových výhonů.

4. Od dubna do září 1× týdně při zalévání přidejte hnojivo.

5. Rostlinu přesaďte jednou za 3 roky po odkvětu, nebo pokud substrát zahnívá a rozkládá se. Vhodným substrátem je směs kousků borové kůry o velikosti 1 až 1,5 cm, polystyrenových chipsů, molitanu, kousků rašeliníku a trošky rašeliny.

Odontoglossum a Zygopetalum

Zygopetalum patří mezi orchideje s nejsilnější vůní. Výrazné jsou i barevně, protože většina z nich má v sobě sytě modrou barvu. Z obou rodů se pěstují velmi krásné a odolné hybridy, vhodné do bytů pro začátečníky.

1. Rostlinu umístěte na světlé místo, ale ne na přímé slunce. Dobře snáší i polostín.

2. K vykvetení je nutný větší rozdíl teplot, od června do konce září rostliny uvítají umístění na zahradě, terase nebo balkoně, na polostinném, vlhčím místě. V zimním období jim vyhovují teploty v rozmezí 15 až 18 °C.

3. V létě zalévejte 2 až 4× týdně, od října do března 2× týdně. Květináč nikdy nesmí zůstat stát v misce s vodou, mírné vyschnutí nevadí.

4. Na jaře a v létě dvakrát měsíčně při zalévání přidejte hnojivo, na podzim a v zimě nehnojte.

5. Přesazujte jednou za 2 roky, nebo pokud se substrát rozkládá, do směsi z kousků borové kůry o velikosti 1 až 2 cm, polystyrenových chipsů, stříhaného molitanu a perlitu.

Cattleya

Veliké, zářivě barevné květy rodu Cattleya jsou pro mnoho lidí typickými orchidejemi a ani nechtějí věřit, že patří k těm největším a nejnápadnějším. Hybridů vhodných pro byt bylo vyšlechtěno nepřeberné množství a jejich pěstování není složité.

1. Dopřejte rostlině co nejvíce světla, ale v létě ji mezi 11. a 14. hodinou nevystavujte přímému prudkému slunci. Nejlepší je východní okno s dostatkem dopoledního slunce.

2. Optimální teplota je od jara do podzimu 20 až 28 °C, v zimě (od listopadu do února) 15 až 18 °C.

3. Od června do září rostlina ocení letnění venku na zahradě nebo balkoně, kam nepraží přímé slunce.

4. Na jaře a v létě zalévejte 3 až 4× týdně, od října do března 1 až 2× týdně. Květináč nikdy nesmí zůstat stát v misce s vodou!

5. Na jaře a v létě dvakrát měsíčně při zalévání přidejte hnojivo, na podzim a v zimě nehnojte.

6. Rostlinu přesaďte jednou za 3 roky, nebo pokud substrát zahnívá a rozkládá se. Vhodným substrátem pro tyto rostliny jsou kousky čisté borové kůry o velikosti 3 až 6 cm.

Text: Romana Rybková, Foto: Romana Rybková, Shutterstock.com

Pracovní harmonie

Výška pracovní plochy

Dřezová ergonomie

Dřez

Tanec mezi hrnci

Perfektní přehled

Krytiny a jejich parametry

Přednosti betonu a hlíny

Plechové řešení

Extrémně odolná brnění

Profesionální klempířina

Ryzí příroda

Zelené střechy

Správná vlhkost vzduchu

Ošetření přírodním olejem

Doporučený postup údržby

Mořené povrchy časem žádají renovaci

Benzin, nebo elektřina?

Náklady a spotřeba

Pozor na šířku záběru

Jak správně sekat

Mulčování a další metody

Prospěšná vertikutace

Cesta ke krásnému trávníku

Sluneční perspektiva

Technologie v pozadí

Technické údaje

Akad. arch. Aleš Brotánek

Přehled výsledků Czech Grand Design 2016:

Dřevostavby

Cymbidium

Odontoglossum a Zygopetalum

Cattleya

PARTNEŘI WEBU