Americká krása
Mezi nejkrásnější hlíznaté rostliny Jižní Ameriky patří Alstroemeria, které se v její domovině říká lilie Inků. Většina ze 122 druhů roste v Chile a v Brazílii, některé v Argentině, v Peru a v několika dalších zemích.
Některé druhy a odrůdy jsou mrazuvzdorné, jejich dužnaté kořeny však velmi špatně snášejí zimní vlhko. Výška rostlin se liší, podle druhu a kultivaru bývá mezi 40 až 90 cm.
Přezimujte je proto na suchém a chladném místě, na jaře je sázejte do nádob nebo do záhonu asi 25 cm hluboko, na vrstvu hrubého písku. Vynikající jsou k řezu, vydrží ve váze až dva týdny.
Moderní kultivary Alstroemeria Ligtu-hybridy jsou kompaktní a bohatě kvetoucí rostliny do nádob, kvetou v červených, oranžových, růžových a žlutých odstínech.
Druhy Alstroemeria aurea a Alstroemeria pulchella se pěstují a množí tak snadno, že se v mnohých subtropických zemích staly obtížným plevelem.
Další rostlinou subtropické a tropické Ameriky je dosna (Canna). Z asi 15 druhů se pěstuje hlavně Canna indica, využívá se nejen pro okrasné květy a listy, ale také pro jedlé škrobnaté oddenky. Mohutné rostliny se na jaře sázejí do záhonů jako dominanty mezi letničkami, drobnější kultivary se využívají v rozměrnějších nádobách. Rostliny mají atraktivní výrazné olistění v sytě zelených, červených nebo bronzových odstínech, některé odrůdy mají listy světle žíhané. Květy mohou být žluté, červené, růžové, oranžové nebo vícebarevné.
Canna potřebuje hodně vody, živin a světla, pak je radost se na ni podívat. V našich podmínkách raději rostliny předpěstujte, aby nekvetly až na podzim. S příchodem prvních mrazíků je vyryjte a uložte na suché a chladné místo podobně jako jiřiny.

Křín americký (Crinum americanum) je cibulovina z Mexika a jihu USA. Svými bělostnými květy zdobí bažiny, mokřady a břehy řek. Je jedním z téměř dvou stovek druhů rodu, které rostou v tropech a subtropech celého světa. Krásně vypadá v nádobách, ale potřebuje hodně vody (ideálně postavit do podmisky s vodou), umístění na slunci a přidávat živiny.
Africké květy
Afrika nám dala nepřeberné množství okrasných rostlin, z cibulovin a hlíznatých například montbrécie (Crocosmia), mečíky (Gladiolus), mnohokvět (Kniphofia), kalokvět (Agapanthus) a mnoho dalších.
Poměrně často se u nás pěstuje kalokvět (Agapanthus). Pochází z jihu Afriky, je známo jen 6 druhů, které rostou v oblasti od Kapska až po řeku Limpopo. Nejčastěji se setkáme s druhem Agapanthus africanus, který se v zemích s teplejším klimatem (tedy i v jižní Evropě) vysazuje venku, u nás však v zimě vymrzá a pěstuje se jako mobilní zeleň v nádobách. Tato mohutná rostlina může dorůst až dvoumetrové velikosti.
Pod zemí má vytrvalý oddenek připomínající cibuli. Z něho vyrůstá přízemní růžice dlouhých řemenovitých listů. Květy ve vrcholových květenstvích mají blankytně modrou barvu, pěstuje se i bělokvětá forma. Agapanthus je náročný na živiny, potřebuje kvalitní půdu, velký květináč, dostatek vody i slunce a pak vytvoří nepřehlédnutelnou dominantu. Je však zároveň velmi odolný a nezahubí ho ani ten nejhorší pěstitel – v tom případě však květy nepotěší.

Zářivě červenou nebo oranžovou okrasou zahrad od července do října bývají trsy rodu Crocosmia. Tato cibulovina u nás v teplých zimách i vydrží zimovat, ale raději cibulky při prvních mrazících vyndávejte. Původně nádherná květina afrických hor se postupně stala plevelem v Asii i v Americe, všude v oblastech s teplými zimami a dostatkem vlhkosti v půdě.
V našich podmínkách dobře roste a kvete na světlém místě, ale ne na sluncem rozpáleném, vysychavém stanovišti. Potřebuje hlubší půdu s dostatkem živin a časté zavlažování. Pěstují se hlavně kříženci, k nejoblíbenějším odrůdám patří ´Lucifer´ se zářivě červenými květy nebo ´Firebird´ s květy oranžovými. Pěstují se i žlutokvěté odrůdy, např. ´Jenny Bloom´.
V teplejších regionech lze trsy rostlin zazimovat zakrytím chvojím, zasypáním mulčovací kůrou nebo přihrnutím zeminy. V chladnějších oblastech je třeba cibulky vyndat, podobně jako mečíky (Gladiolus). Montbrécie mají s mečíky společný africký původ a v leckterých regionech rostou i pospolu. Mečíky jsou překvapivě bohatý rod, z 260 známých původních druhů několik roste i v Asii a v Evropě. S dvěma druhy se setkáme i na našich loukách, běžnější je mečík střechovitý (G. imbricatus), velmi vzácný je mečík bahenní (G. palustris). V zahradách jsou však vidět hlavně velkokvěté hybridy zářivých barev.
Krásná zahrada po celý rok
Zvlášť exoticky působí mnohokvět (Kniphofia uvaria) známý i pod lidovým jménem Kleopatřina jehla.
Je to atraktivní trvalka s mohutnými podzemními oddenky, které jsou citlivé jak na přílišnou vlhkost půdy, tak i na vyschnutí. Snáší mrazy až do –25 °C, ale vadí jí příliš mokrá zima, trs je lepší přikrýt chvojím nebo zabalit do netkané textilie.
Přes zimu ji ponechte v půdě, příliš časté přesazování nesnáší. Ideální je přesazení jednou za 6 až 8 let. Kvete od června do září na 60 až 100 cm dlouhých stoncích. Množství květů tvoří hrozen, který je odshora červený, stárnoucí květy v dolní části žloutnou.
Většina z nás dobře zná růžovofialový ocún (Colchicum) neboli naháč. Kvete na konci srpna a v září na vlhkých loukách, v příkopech a na okrajích lesů, kde má dostatek světla i vody. Kvete bez listů – proto naháč, listy vyraší na jaře a v horkém létě zatahují. Pěstuje se několik velmi krásných odrůd včetně plnokvětých.

Pozor – jsou jedovaté! Stejně jako Áron (Arum), další hlíznatá rostlina, kterou na podzim zdobí krásné červené plody. Roste v podrostu listnatých lesů v teplejších oblastech naší republiky a podobné podmínky vyžaduje i v zahradě – přistínění, lehkou humusovitou půdu a přiměřenou vlhkost. Škodí přemáčení, ale i velké sucho. Na jaře kvete přízemními toulcovitými květy nevábné vůně – jeho opylovači jsou hlavně mouchy, které láká zápach zkaženého masa.
Text a foto: Romana Rybková










.jpg)


















„Výhodou byl dostatečně velký a v severojižní ose delší pozemek. Umožnil mi umístit dům tak, aby na jihu zůstala velká prosluněná zahrada,“ vysvětluje architekt Oldřich Hozman a ukazuje svůj prvotní návrh, který se od konečné realizace příliš neliší. Zahrada je tady spojena s domem výstupem na terasu z hlavního obytného prostoru v přízemí.
„Může se ekonomicky využívat teplá voda nahřátá solárními panely v akumulační nádrži. Vodu pro nízkoteplotní systém není třeba vyhřívat na vysokou teplotu, jako například při použití radiátorů. Kondenzačním plynovým kotlem se voda v akumulační nádrži automaticky dohřívá, jen pokud několik dní za sebou mrzne. Jsou použity i moderní vakuové solární teplovodní kolektory, které jsou schopny přijímat částečně sluneční teplo, přestože je slunce přes den za oblaky. Tepelná ztráta domu činí 7,5 kW,“ dodává Oldřich Hozman.
Škola suché výstavy nabízí laikům zcela zdarma získat základní představu o možnostech sádrokartonu a naučit je základním dovednostem. Fachmanům pak přináší možnost vyzkoušet si nejrůznější finesy sádrokartonářské práce a dál se zdokonalit.










Na betonové tašky s technologií STAR je aplikována vrstva vysoce probarveného mikrobetonu, která zaplní všechny nerovnosti a vytvoří dokonale hladký povrch. Vrstva mikrobetonu je přetažena i přes celou plochu předního řezu tašky.
V unikátním provedení STAR společnost Bramac zatím nabízí dva profily střešních tašek – Classic a Tegalit. Zatímco 








_595x318.jpg)











_wm.jpg)





