Blog

Novostavba: Spokojené bydlení nad Berounkou

Snadná dostupnost do většího města, kompletní vybavenost obce a pěkná příroda v okolí – takové jsou většinou požadavky mladých párů při výběru lokality pro stavbu rodinného domu. Dům na svažitém pozemku na kopci nad Loděnicí nabízí majitelům navíc pěkný výhled a pohodlné zázemí pro spokojený život.

Volba místa pro budoucí bydlení byla pro Martina a Simonu Štýberových snadná. Simona pochází přímo z místa, a kromě vybavenosti a dobré dostupnosti je tady hezké prostředí a mnoho cyklostezek. Dům vyrostl na jihozápadním, téměř jižním svahu nad městem. Zadání bylo jednoduché – vytvořit rodinný dům pro mladou rodinu. Žádné zvláštní požadavky na vzhled, jen na počet místností.

„Vzhledem ke svahu se nabízelo posadit dům do terénu tak, abychom využili jeho orientaci a výhledy na Loděnici. S tímto vědomím byla tvořena i dispozice spodního podlaží s hlavním obytným prostorem a kuchyňským koutem. Horní pokoje jsou spíše menší a jejich účelem je poskytnout uživatelům soukromí,“ popisuje plán výstavby architekt domu, Michal Prášil. „Počítali jsme s tím, že převážnou část dne bude rodina trávit v hlavní obývací místnosti spojené s terasou, která na ni téměř po celé délce navazuje.“ Svažitý pozemek umožnil také využití prostoru pod garáží k vytvoření dílny, která slouží částečně i jako sklep a sklad.

Přízemí domu se kromě obytné místnosti skládá i z kuchyňského koutu, menší koupelny, Martinovy odpočinkové místnosti a komory pod schody, v níž rodina skladuje převážně potraviny.

V patře se nachází ložnice, proti koupelně samostatná šatna a dvě místnosti určené pro budoucí dětské pokoje, jeden z nich nyní slouží pro hosty. Na vybavení interiéru spolupracoval architekt s majiteli jen částečně – společně vybírali například podlahy a obklady.

„Základní koncept rozmístění nábytku v hlavním obytném prostoru klient ctil a obrátil se na mě i s návrhem kuchyňské linky a jídelního stolu. Ostatní kusy nábytku si Martin se Simonou vybrali sami,“ říká Michal Prášil.

Rychlá stavba bez komplikací

Dům byl dokončen za jedenáct měsíců, stavba probíhala bez komplikací, i když ji zpočátku ztěžovalo počasí a vytrvalý déšť, který ze svahu udělal terén nepřístupný jak pro techniku, tak pracovníky. Za nejtěžší považuje architekt asi osazení vybrané varianty domu na pozemek a doladění terénních úprav.

Vytápění a ohřev vody zajišťuje tepelné čerpadlo země/voda, proto bylo potřeba provést i zhruba 80 metrů hluboký zemní vrt. Při porovnání s plynovým kondenzačním kotlem se investice do čerpadla vrátí majitelům zhruba do pěti let.

Kvalitní a důvěryhodný materiál

Dům je nízkoenergetický, což jeho architekt považuje při dnešních cenách energií za rozumný standard. „Současně spolu s majitelem firmy, která realizaci domu zaštítila, sympatizujeme s výstavbou tradičním způsobem, tedy zděnou cihelnou stavbou. Připadá nám přirozenější a mnoha našim společným klientům se jeví i důvěryhodnější,“ říká Michal Prášil. I proto firma Progress project použila ke stavbě domu cihly společnosti Heluz.

„Použitá cihla Family 50 má vynikající tepelnětechnické vlastnosti pro výstavbu jednovrstvého zdiva bez dodatečného zateplování. Sympatické je zvláště to, že dům má možnost dýchat a není uzavřen plastovým obalem z desek z pěnového polystyrenu,“ vysvětluje za stavební firmu její majitel, David Musil.

Jako střešní krytinu vybral architekt s investorem Cembrit. „Volbu hodně ovlivnilo estetické hledisko. Chtěl jsem dosáhnout odlehčení celé hmoty, proto jsme zvolili tuto hladkou krytinu v černé barvě, která dodala domu eleganci a podpořila jeho hmotovou jednoduchost,“ objasňuje architekt. Na fasády a venkovní konstrukce použili sibiřský modřín, jehož dřevo Martin ještě lazurovým nátěrem zafixoval proti stárnutí a šednutí.

Osluněná terasa a zahrada

Dům je postavený záměrně co nejvýše na pozemku, aby mohl být otevřený směrem do zahrady a maximálně tak využil celodenní oslunění. Propojení se zahradou napomáhají velké prosklené plochy, které umožňují i větší prosvětlení hloubky domu.

Na terase tráví rodina hodně času. „Jsme tu skoro pořád, jak nám dvouletý syn a počasí dovolí,“ říká Martin. Místu, kde dům stojí, se prý dříve říkalo Na Hůrce, protože je tu dost větrno a v létě i hodně teplo. „I proto nyní spolupracujeme s architektem na návrhu zastřešení terasy pěknou funkční pergolou, protože slunečník nám už nestačí,“ doplňuje Simona.

Slovo majitelů

Kromě manželů Štýberových žije v domě ještě jejich dvouletý syn. Rodina plánuje i dalšího potomka a časem se pravděpodobně rozroste také o psa nebo kočku. Oba manželé pracují v Praze, ale paní Simona je momentálně na rodičovské dovolené. „Život v Loděnici je z našeho pohledu fajn. V domě bydlíme už čtyři roky a nic zásadního bychom v něm neměnili. Chceme už jen postavit pergolu a doladit vybavení dětských pokojů,“ říká Martin. Spolupráci s architektem popisuje jako velice profesionální.

Text: Zdeňka Zienertová, Foto: Petr Adámek

Technické údaje

Technické údaje:

Plocha pozemku: cca 800 m2

Zastavěná plocha: 92,75 m2

Obytná plocha: 131,7 m2

Dispozice: 5 + kk

Konstrukční řešení: betonové základové pasy a základová deska, jednovrstvá zděná konstrukce z cihel Heluz, dřevěný krov, střešní krytina Cembrit, okna a dveře Rehau

Vytápění a ohřev vody: tepelné čerpadlo země/voda, podlahové teplovodní vytápění, nízkoenergetický dům

Projekt a realizace stavby: Ing. arch. Michal Prášil, Progress project, s. r. o.

Heluz cihlářský průmysl, v. o. s., Dolní Bukovsko 295, www.heluz.cz

Autoři:

Ing. arch. Michal Prášil

Jako absolvent Architektury a stavitelství na stavební fakultě ČVUT se Michal Prášil pohybuje samostatně v oboru už šest let. Ve své tvorbě se věnuje komplexním návrhům občanských bytových staveb, převážně však rodinných domů a jejich interiérů. Rád používá přírodní materiály, jako je dřevo a kámen. „Snažím se tvořit jednouché objemy hmotově i konstrukčně. Při komunikaci s klientem sázím na vzájemnou důvěru a osobní přístup,“ říká o své práci.

Ing. David Musil

Je majitelem a duší projekční a stavební firmy Progress project, s. r. o., která byla založena v roce 2009. Společnost se zaměřuje na komplexní návrhy a realizace budov převážně v nízkoenergetickém a pasivním standardu, od rodinných domů po bytové a průmyslové stavby. Firemní motto zní „Žijte aktivně, bydlete pasivně“. Více na www.progressproject.cz.

Léčba unavené fasády

Od fasády vzhledem k nemalým pořizovacím nákladům očekáváme dlouhou, bezproblémovou životnost a co možná nejsnadnější údržbu. Fasáda by také měla snižovat náklady na vytápění, tlumit hluk přicházející zvenčí a samozřejmě také chránit obvodové stěny i vnitřek domu před vlhkostí. A kromě toho by měla odolávat slunečnímu záření i destruktivnímu vlivu mrazu.

V každém případě není lhostejné, jaký fasádní systém pro svůj dům zvolíte nebo jakým způsobem fasádu opravíte. Obálka domu neslouží pouze pro okrasu, i když pro architekta je struktura a barevnost fasády účinným prostředkem pro výsledný dojem z celé stavby. Vraťme se však k požadovaným vlastnostem fasády, protože víc než často se můžete setkat s popraskanými a vydrolenými fasádami, vybouleninami, solnými výkvěty, skvrnami či plísněmi.

Správná diagnóza

Vlastní úspěšné rekonstrukci fasády musí předcházet důsledná diagnóza stavu omítek a podkladu. Vystačíte si při tom s obyčejným šroubovákem, lahví vody a kladívkem. Nejprve fasádu na „podezřelých“ místech proklepejte a na dutých místech, tedy tam, kde je porušena přilnavost k podkladu, omítku odstraňte.

Další veličina důležitá při diagnostice stavu fasádní omítky je savost podkladu. Tato zkouška probíhá tak, že povrch fasády namočíte čistou vodou a pozorujete, jak se voda chová. Voda by se měla vsakovat pomalu a rovnoměrně, pokud tak tomu není, je třeba omítku odstranit.

Poslední zkouškou je diagnostika pevnosti povrchu omítky vrypem šroubováku. V případě, že šroubovák „zajede“ až k podkladu, je omítka zralá na výměnu, pokud vytvoříte jen mělké vrypy, postačí povrch fasády natřít vhodným nátěrem, popřípadě předtím drobné praskliny vyspravit fasádním tmelem či napustit penetrací.

Než začnete natírat

Pokud omítka z větší části dobře drží na podkladu a bylo by zbytečné ji odstraňovat, můžete přistoupit k nanášení fasádní barvy. Pro tuto operaci platí malý paradox, že poměrně jednoduchému natěračskému úkonu předchází poměrně náročná příprava. Ta spočívá v odstranění závad, na které by samotný nátěr nestačil. V podstatě jde o zednické práce, kdy je třeba vyspravit všechny praskliny, hlubší šrámy a všechna defektní místa s vypadlou či otlučenou omítkou.

Aby se fasádní nátěr dobře k vyspravené omítce chytil, musí být veškerý materiál použitý na opravy fasády takzvaně vyzrálý. To znamená, že lokálně nanesené omítky musí 3 až 4 týdny odpočívat, aby se dokonale spojily s podkladem, došlo v nich k potřebným chemickým reakcím a nereagovaly s předčasně naneseným nátěrem. Potom už nic nebrání k provedení fasádního nátěru.

Dobrý tip

Pokud jste během rozsáhlejší rekonstrukce některé části domu dozdívali, třeba když jste rušili některé stavební otvory, je velmi důležité nechat doplněné části konstrukčního systému dostatečně vyzrát, hlavně před aplikací nového omítkového systému. Pokud totiž konstrukce nebude dostatečně vyzrálá, může dojít k jejímu smršťování a tvorbě prasklin a trhlin na omítkové vrstvě. Proto vám doporučujeme nechat konstrukci vždy minimálně 30 dní schnout (pokud výrobce nedoporučuje více).

Ochrana oken a dveří

Při renovaci fasády nejprve zakryjte okna a dveře. Postačí k tomu obyčejné fólie a plachty. Zakrytí oken je důležité a praktické, nedojde tak k tomu, že by se nátěr fasády dostal přímo na skla oken, což by vám přidělalo další práci s jejich mytím. Kapky od fasádního nátěru lze ze skel dostat velmi obtížně.

Kupujeme barvu na fasádu

Na fasádní barvu máme jiné požadavky než na barvu určenou do interiéru. Důležitá je vysoká odolnost proti povětrnostním vlivům a paropropustnost, druh fasádní barvy vybíráme v závislosti na místě a odstínu.

Akrylátová barva má delší stálobarevnost a využívá se zejména u tmavších odstínů barev, kdežto silikonová nebo silikátová barva má zase delší životnost a je odolnější přírodním vlivům. Avšak je výrazně dražší než barva akrylátová.

Až na výjimky jsou fasádní barvy vodou ředitelné, takže doporučujeme pracovat při teplotách +15 až +25 °C s tím, že by teplota neměla klesnout pod +7 a překročit +30 °C. Nežádoucí je vysoká vlhkost, déšť a mrholení, sálavé, parné slunečné počasí, silný vítr.

Nabídka barev je velice pestrá jak co do typu, tak co do odstínové palety. Platí zde zásada, že čím delší je požadovaná životnost a vyšší náklady na případnou opravu, tím kvalitnější barvu volíme.

Natíráme fasádu

Nejprve je důležité fasádu očistit, což se nejčastěji provádí tlakovým čističem (wapkou). Poté je potřeba opravit různé praskliny, odpadlé části a další nerovnosti povrchu. Asi nejdůležitějším krokem při natírání fasády je penetrace, kdy se musí natřít opravdu každý kousek povrchu, jinak hrozí (zejména u starších fasád) vysoká prašnost podkladu a již do roka nebo dvou se může začít nátěr odlupovat.

Po pečlivé penetraci již naneseme vybranou fasádní barvu nejméně ve dvou vrstvách. Barvu můžete nanášet fasádním válečkem nebo vysokotlakovým stříkacím strojem.

Tři kroky k nátěru

K nanášení barvy na povrch fasády budete potřebovat kvalitní štětku a fasádní váleček. Nezapomeňte, že fasáda je porézní materiál, takže prvním úkonem by měla být stabilizace povrchu, tedy penetrace. Tu je nejlepší provádět štětkou, protože pomocí válečku nedostanete do fasády tolik penetrační směsi. Již druhý den můžete přistoupit k prvnímu nátěru fasádní barvou. Zde je naopak vhodnější váleček, s výjimkou nepřístupných míst, která dobarvíte štětcem. Po zaschnutí – zpravidla po jednom dni, je možné nanášet druhou, finální vrstvu.

Použijte sůl

Jednou z možností, která nám pomůže urychlit zrání čerstvě opravovaného místa na fasádě, je využití neutralizační soli. Roztok soli nanesete na opravovanou plochu a po zaschnutí nastupuje běžný postup – penetrace a dva nátěry.

Zateplená fasáda

Při rekonstrukci se majitel domu často rozhodne dům zateplit, a to nejčastěji vnějším zateplovacím systémem. Podle způsobu provedení se tyto vnější zateplovací systémy dále dělí na kontaktní a bezkontaktní (také nekontaktní, odvětrávané či provětrávané). Kontaktní zateplovací systém je nejrozšířenější, ve většině případů nejvhodnější a často i nejlevnější způsob řešení zateplení. Zateplovací materiál těsně přiléhá k ploše obvodového pláště. Izolace se lepí a kotví na připravený povrch obvodového pláště budovy z exteriéru a je v kontaktu s krycí vrstvou. Tím vzniká nepropustná bariéra pro vodní páry.

Výhody a použití

Výhody kontaktního zateplení spočívají především v jeho jednoduchosti a výkonnosti. Kontaktní zateplovací systémy se hodí pro tepelnou izolaci rodinných, bytových i panelových domů, umožňují využít téměř neomezenou barevnou škálu a lze je snadno opravit. Na rozdíl od provětrávaných systémů se však nehodí do vlhkého prostředí. U objektu určeného k zateplení musí být navíc ukončeny všechny mokré procesy – celý objekt musí být přiměřeně vyschlý.

Bezkontaktní fasády

Systémy označované jako bezkontaktní se hodí zejména jako dodatečné zateplení budov s vyšší vnitřní vlhkostí. Odvětrávací vrstva, kterou je volný prostor mezi předsazenou (pohledovou) vrstvou a tepelnou izolací připevněnou na obvodovou stěnu, pomáhá odvádět vlhkost mimo konstrukci. Bezkontaktní systém je vhodný také pro budovy, jejichž fasáda se obkládá deskovým materiálem.

Bezkontaktní řešení je časově náročnější na realizaci stavebních detailů, skládá se z nosného roštu, izolačního materiálu, kontralatě, vzduchové mezery (která zajistí provětrání fasády) a vnějšího obkladu.

Před omítkovými pracemi musí být všechny pohledové prvky a konstrukce ukotveny ve fasádě. Kotvení prvků do fasády po ukončení finální omítky může mít za následek poškození omítky. Následná oprava bývá zpravidla vždy trvale viditelná.

Obnova režných fasád

U některých starších rodinných domů a vil se setkáme s fasádami z lícového zdiva. V tomto případě nebývá problém s lícovkami, ale spíš se spárovací hmotou. Ta má nižší pevnost než zdicí materiál, větší nasákavost a podléhá destrukci mnohem dřív. Opravy spár jsou proto u lícového zdiva prováděny zpravidla stejně často jako jeho čistění.

Po mechanickém očistění povrchu zdiva (za sucha nebo za mokra) od nečistot a usazenin je třeba odstranit narušenou spárovací hmotu až na pevné jádro a spárovací maltu se doplnit až po líc zdicího materiálu či obkladu, zvláště při dolním okraji spáry. Spárovací malta by měla odolávat mrazu, dešti i solím, ale pevnost vyzrálé spárovací malty musí být podstatně nižší, než je pevnost materiálu zdiva.

Spárování se provádí většinou ručně pomocí spárovacích lžic různých tvarů a šířek. Nakonec je vhodné zejména u porézních fasádních materiálů provést transparentní ochranný hydrofobní nátěr.

Nezapomeňte

– U fasádních prací dejte pozor hlavně na úrazy. Zejména u vyššího patrového domu je zapotřebí lešení, pokud to terén dovolí, tak je nejlepší pojízdná plošina.

– Pokud chcete svěřit nátěr fasády odborníkovi, vybírejte malířskou firmu pečlivě. Zákonem daná záruční lhůta u nátěrů fasád je 6 měsíců. Většinou se ale reklamace projevují až rok nebo dva po dokončení prací, proto se důkladně informujte o malířské firmě, jejich referencích a hlavně o záruční době.

Text: Adam Krejčík, Foto: Thinkstock, Archiv firem a redakce

Volnost v kompaktním obalu

Nový dům na okraji vesnice dokládá, že moderní architektura si, navzdory obvykle tradicionalistickým představám úředníků, dobře rozumí s jihočeskou krajinou.

Mladý pár našel pozemek na doporučení svého architekta. Slunná parcela na okraji vesnice, téměř na konci postupně vznikající nové zástavby se mírně svažuje k potoku. Dům, postavený na jejím severním okraji, má za sebou cestu, před sebou louku a výhled směrem na jih do malého údolí a na les.

Požadavek stavební regulace, která „stanovuje laťku“, zahrnoval na vesnicích téměř samozřejmou šikmou střechu. Autor návrhu Adam Lenc jej promyšleně propojil s moderní architekturou.

Navenek dům tvoří spojené kubusy se šikmými atikami, některé fasády jsou mírně podkosené a vytvářejí dojem zborcené hmoty. Kompozice symbolizuje dynamiku života mladé rodiny, je však přiměřená svému prostředí. Hlavní hmota je zastřešena pultovou střechou a za šikmými atikami bočních fasád jsou „schované“ mírně šikmé střechy.

V krajině tento střízlivý dům s hladce omítnutými fasádami v bílé a světle šedé barvě působí nekonfliktně a nijak ji neruší. Vychází totiž z přehledného půdorysu na jednoduchém pravoúhlém základě.

Bez dveří a zdí

První dojem z návštěvy domu je volnost a spousta světla. „Přáli jsme si přízemní moderní dům, uvnitř otevřený, co nejméně dveří a chodeb, a hodně světla,“ uvítali nás manželé.

Ze zádveří se volně prochází do „širokoúhle“ pojaté společné obývací části. Na vstup navazuje jakási vyvýšená komunikační základna, z níž se otevírá výhled velkými prosklenými plochami směrem na jih. Slunce sem však jde po celý den – ráno přes kuchyň východním rohovým oknem, odpoledne dalším oknem ze západu.

Obývací pokoj pokračuje směrem na jih krytou terasou. Podlaha sleduje svažitý terén, vlastní obytná plocha je položena o tři stupně níže a má tedy vyšší strop, což ještě umocňuje vzdušný dojem.

Jádro domu tvoří kompaktní blok z pohledového betonu obsahující koupelnu a WC, ze severní strany s ním sousedí ložnice rodičů, na západě je umístěn velký dětský pokoj. Zatím jej děti sdílejí společně, v budoucnu jej bude možné rozdělit na dvě samostatné části.

Architekt využil svažitého terénu k úspoře místa. Podsklepená severní část domu skrývá vše, co by ve slunném přízemí zbytečně ubíralo cennou obytnou plochu – je tu garáž pro zahradní techniku a motocykl, technická místnost, prádelna, skladovací prostory a WC přístupné ze zahrady.

Do suterénu se vjíždí po obloukovité rampě obtáčející západní část domu, přímo z hlavního obytného prostoru sem vede také otevřené jednoramenné schodiště.

Tři povrchy, tři struktury

V interiéru rafinovaně kontrastují tři materiály s různou strukturou: surový vzhled pohledového betonu zjemňuje přírodní překližka spolu s dokonale hladkým povrchem polyuretanové stěrky.

Moderní tvary a materiály

Interiér si majitelé zařizovali zčásti sami, kladli důraz na maximální jednoduchost, snadnou údržbu a trvanlivost. Proto si vybrali na podlahu hladkou stěrku, nábytek z lakovaných MDF desek. Nebáli se návrhu stěn a stropu z pohledového betonu, ani hliníkových oken, ani prvků z pozinkované oceli, jako je schodišťové zábradlí a zastřešení terasy z trapézového plechu.

Nika v obývacím pokoji ještě čeká na knihovnu, představují si rovněž odvážnou betonovou konstrukci. Industriální design postupně citlivě doplňují zajímavými solitéry, obrazy, barevnými doplňky, takže mezi betonovými stěnami vzniká útulný a originální domov.

Text: Jitka Pálková, Foto: Jana Labuťová, Jiří Vaněk

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 145 m2

Užitná plocha: 170 m2

Konstrukce: spodní stavba železobetonová, první podlaží zděné – zdicí systém Porotherm, vnější zateplení PPS 200 mm, střecha z železobetonových filigránových panelů, pultová střecha s nosnou konstrukcí ze sbíjených dřevěných vazníků, střešní krytina falcovaný titanzinkový plech

Výplně otvorů: vstupní dveře a okna hliníková s izolačními trojskly, předokenní hliníkové žaluzie, vnitřní dveře lakované z MDF desek do obložkových zárubní, ve stropě tubusové světlovody

Vytápění: ústřední, kotel na dřevo + záložní elektrokotel, podlahové teplovodní vytápění + nástěnné radiátory

Autor:

Adam Lenc (1975)

Působí v Českých Budějovicích, je společníkem projekčního ateliéru Interproject, s. r. o. Věnuje se navrhování občanských, bytových a průmyslových staveb a rodinných domů. Zúčastnil se soutěže Grand Prix Obce architektů (2005), v r. 2007 získal zvláštní cenu společnosti Wienerberger za realizaci z cihlového systému Porotherm, jeho projekty jsou zastoupeny ve výběru Obce architektů reprezentujícím soudobou českou architekturu na Slovensku. Navrhoval bytové domy v Písku, posluchárnu a návštěvnické centrum VŠTE v Českých Budějovicích, Centrum aplikovaného výzkumu v Dobříši.

Kontakt:

Interproject, s. r. o.
Kopečný & Lenc
Lannova 10, České Budějovice
tel./fax: 386 360 385, www.inter-project.cz

Design a umění jako součást zahrady

Zahrada je oknem do duše. „Zahradní architektura není jenom o sázení a kombinaci rostlin či barev. Jde především o vytvoření takového prostředí, které nás osloví svým duchem a propůjčí nám přesně takový pocit, jaký si přejeme. Letošní trendy v zahradní architektuře kráčejí směrem k bezúdržbové zahradě, která je šetrná k životnímu prostředí. Najdeme v ní autentické materiály, jedlé prvky, netradiční osvětlení a také dokonalý kontrast mezi nábytkem a zelení. Každou chvíli strávenou na zahradě bychom si měli naplno užít, ona je tu totiž pro nás a nikoli my pro ni,“ podotýká zahradní architekt Ferdinand Leffler a ukazuje současné trendy, kde se kromě již zmíněného více prosazuje kvalitní design a umění a vyšší estetika pohledových prvků.

Zahradník jako scénograf

Při projektování zahrady lze uvažovat jako scénograf a připravit takové prostředí, které je pro návštěvníky (lidské i zvířecí) takřka ideální. To, jakou zvolíte koncepci a styl, záleží na vašem vkusu, nicméně vždy mějte na paměti, že dobrá zahradní architektura stále spočívá v symbolickém ztvárnění krajiny a je vždy v pevném souladu s přírodou.

Základní vegetační kostru nejlépe obohatíte určitou střídmostí. Kamenné, keramické, kovové, dřevěné či skleněné dekorace mohou totiž kompozici příjemně oživit, ale také znemožnit zahradě přirozený růst. Výběr výtvarných prvků záleží kromě jiného i na velikosti zahrady a proporcích zahradních detailů.

Klasické sochy z pískovce nejlépe vyniknou u vody a na větších travnatých plochách, moderní plastiky udělají okrasu terasám, drobná keramika se bude dobře vyjímat ve spojení s pestrobarevnými letničkami. Dobrými společníky jsou i různé druhy okrasných trav, skalniček, vřesů či azalek. Zahradníci doporučují i nejrůznější kombinace, například se zakrslými konifery, s převislými formami jívy, modřínu nebo japonského javoru.

Význam výtvarných prvků lze flórou výrazně posílit (kašny a vstupní prostory), ale i lehce potlačit (tajemná romantická zákoutí). Vždy je dobré se poradit s odborníky (nebo alespoň s manželkou).

Umění a design

K oživení rodinné zahrady užívají „scénografové“ i světlo. V některých případech si nechají zpracovat dokonce i světlený design zahrady. Světlo tak přestává plnit pouze orientační či bezpečnostní roli, ale je zde, aby nás bavilo, aby zdobilo prostor a „rozveselilo“ zahradu i v době, kdy se vegetaci nechce příliš růst.

„Realita je totiž taková, že řada z nás se ve všední dny na zahradu dostává v šeru anebo až za tmy,“ vysvětluje Ferdinand Leffler. Pro noční scenérie doporučuje inteligentní řídicí systémy pro zahradu a domácnost. „Stačí nastavit několik intenzit a kombinací světla pro různé příležitosti a jedním stiskem na mobilním telefonu tak vytvořit atmosféru pro danou příležitost,“ dodává.

Umění na zahradě a designový nábytek radí pečlivě vybírat: jsou to podle jeho slov takové „třešničky na dortu“. Nemusí se přitom jednat o obří sochy, které budou na zahradě dominantní, stačí vhodně zvolit drobný praktický předmět, jako je například netradiční designově zpracovaný květináč, pítko, lavice či lucernička. V případě nábytku pak zmiňuje přežitou módu umělého ratanu a ukazuje stabilní materiály pro venkovní použití, dokonalé kusy jídelních nábytkových setů.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Ateliér Flera

Funkcionalismus: Nábytek pro několik generací

Proč jste se zaměřili na nábytek a vybavení ve funkcionalistickém stylu?

Pro nás je toto relativně krátké období funkcionalismu připomínkou nejúspěšnějšího období první republiky, kdy jsme se zařadili velmi úspěšně do světového vývoje především právě v architektuře a bytové kultuře vůbec. Navíc současné směry jako minimalismus nebo neokonstruktivismus designově velice souzní s původními formami funkcionalistického nábytku a dokonce řada současných designérů z nich svým způsobem vychází.

Je paradoxní, že tento vlastně starý nábytek nachází odpovídající uplatnění v jednoduchých formách současných bytových interiérů, charakterizovaných čistými plochami stěn a velkými okenními otvory, tedy vlastně forem, které se funkcionalističtí architekti počátkem třicátých let minulého století snažili prosadit.

Na které designéry a architekty či výrobce té doby se zaměřujete? A o které je u nás největší zájem?

Vzhledem k tomu, že čeští výrobci funkcionalistického nábytku nejen spolupracovali s mezinárodními designéry, soustředěnými ve škole Bauhaus, ale také s celou řadou domácích autorů, je toto zaměření dosti široké, dáváme však přednost domácím výrobcům i autorům.

Je však třeba zdůraznit, že v tomto období byli naši výrobci i návrháři naprosto současní s mezinárodním vývojem a někteří, jako např. architekti Jindřich Halabala, Ladislav Žák nebo arch. Hana Kučerová-Záveská, jsou velmi ceněni i na mezinárodním fóru.

Největší zájem je především o sedací nábytek navrhovaný Jindřichem Halabalou pro UP závody, samozřejmě také o klasické formy pružících trubkových židlí a křesel navrhovaných Marcelem Breuerem pro firmu Thonet. Ale i ostatní čeští a moravští výrobci, UP závody v Brně, firma Slezák v Bystřici pod Hostýnem nebo Hynek Gottwald v Brandýse nad Orlicí či Vichr a spol. v Lysé nad Labem představují to nejlepší, co v období funkcionalistické nábytkové tvorby u nás vzniklo.

Jak tento nábytek vyhledáváte? Může i laik poznat, že má doma nebo viděl v bazaru cenný „kus“?

Tento nábytek, který ještě po druhé světové válce původní majitelé běžně užívali, další generace již nahradily nábytkem soudobým, především tehdy oblíbeným „sektorem“. Přitom nikdo netušil, že právě sektorový nábytek má svůj původ ve funkcionalistickém designu. Při zařizování bytu se s nábytkem po rodičích počítalo jen dočasně nebo v největší nouzi, proto se postupně vyřazoval a některé kusy končily na půdách nebo na chatách.

Nábytek pro naši galerii vyhledáváme různě, často od potomků jeho původních majitelů, také pomocí inzerce nebo v obchodech s použitým zbožím. Většinou je ve špatném stavu a vyžaduje restaurátorské zásahy. Co se týče nábytku z ocelových trubek, je snadné jej rozpoznat, jeho materiál a tvary jsou nezaměnitelné.

I dnes některé firmy v licenci vyrábějí nábytek podle původních návrhů Le Corbusiera, Miese van der Rohe a dalších jejich velkých současníků. Kdybyste měla na výběr mezi novým výrobkem a renovovaným originálem, co byste volila?

Samozřejmě má citlivě renovovaný původní kus nezaměnitelnou cenu originálu, vlastně i také autorského díla, i když jde jen o design. Má ale i určité kouzlo, vnímané především těmi, kteří mají vztah k historii – zejména pak má-li k tomu ještě nějaký příběh.

Provádíte i renovace na přání zákazníků? Jak k nim přistupujete?

Renovace na přání zákazníků jsou samozřejmě možné, většinou si však zákazník nechá poradit nebo svoji představu s námi konzultuje, např. co se týče barvy, potahové tkaniny nebo druhu čalounění. Jde především o to, že jde o předměty, které budou běžně užívány, budou sloužit jako vybavení bytu a nebudou sběratelským exponátem.

Samozřejmě ale nabízíme již kompletně obnovené, restaurované kusy, u kterých se snažíme co nejvíce se přiblížit původnímu stavu jak v povrchové úpravě, tak i v původních materiálech.

Používáte při renovaci materiály blízké těm dobovým (laky, politury, čalounění atd.), nebo soudobé moderní materiály?

Zásadně používáme materiály, které jsou totožné nebo blízké původním. Týká se to klasické šelakové politury, nitrolaků a samozřejmě klasického, tedy textilního čalounění. Je to ovšem i otázka ceny, řada zákazníků si místo šelakové politury vybere raději polyuretanový lak, protože je odolný a nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Optický rozdíl není pro řadu prakticky myslících lidí tak důležitý.

Jakou bude podle vás mít tento renovovaný nábytek životnost? Doporučujete nějakou speciální údržbu?

U nábytku z ocelových trubek s chromovaným povrchem je životnost velmi dlouhá při běžném uložení a zacházení. Ostatně to dokládá sám nábytek, který přežil již tři generace a stále stojí za to jej obnovit pro další užití.

U dřevěného nábytku, zejména tedy u výrobků UP závodů, je třeba mít na paměti, že povrchy leštěné šelakové politury vyžadují pravidelnou údržbu voskovými leštěnkami a nábytek jako takový by měl mít přiměřené klima, tedy ne příliš vlhko a také ne přílišné teplo. To znamená vyloučit přímé oslunění nebo blízkost silných tepelných zdrojů.

Je však třeba říci, že na rozdíl od současné produkce byl vyráběn z tak dokonale vybraného a připraveného dřeva, že jeho 80letá existence se na bytelnosti jeho konstrukcí prakticky neprojevuje a restaurátorské zásahy se omezují jen na obnovu povrchové úpravy a mechanická poškození.

Radíte zákazníkům, kam tento nábytek umístit – s čím jej zkombinovat apod.?

Většina zákazníků přesně ví, co chce a pro jaký účel. Současný styl loftového bydlení přímo vybízí k vybavení takového bytu funkcionalistickým nábytkem. Zákazníkovi však můžeme poradit s výběrem vhodných doplňků.

Kontakt: Galerie Funkce

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv Galerie Funkce

FAKRO: Výměna střešních oken do stávajícího ostění

(Komerční prezentace)

Už celá desetiletí jsou po celém světě do střech montována střešní okna. Během této doby stárnou a ztrácejí svou funkčnost. Starší okna se konstrukčně liší od aktuálně vyráběných střešních oken, a také z hlediska své energetické úspornosti a bezpečnosti. Navíc stará okna již nemusí splňovat požadavky zákazníků, jak vzhledově, tak esteticky.

S ohledem na životní prostředí byly po roce 2000 stanoveny předpisy týkající se termiky budov, které určují minimální normy pro střešní okna. Nechtěné ztráty drahé tepelné energie, nevyhovující zabezpečení proti vloupání nebo nevhodné estetické vlastnosti – to jsou argumenty hovořící pro výměnu starých střešních oken za nová.

Střešní okna na výměnu mohou být vyrobena ze dřeva – okna „RE“, nebo z plastu – okna „RF“. Dřevěná okna jsou kromě standardní verze s transparentním akrylátovým lakem dostupná rovněž ve verzi s bílým polyuretanovým nátěrem. Co se týče způsobu otevírání, dřevěná okna mohou být jak kyvná tak i výklopně-kyvná. Plastová okna se vyrábí pouze kyvná, a to v bílém provedení a v dekoru zlatý dub nebo borovice. Okna na výměnu mohou být vybavena dvojskly nebo trojskly.

Standardně jsou okna na výměnu „RE“ vybavena automatickou ventilační klapkou V40P v horní části okenního křídla, energeticky úsporným zasklením s thermo rámečkem TGI, systémem topSafe a klikou v dolní části okna. Okna se vyznačují tím, že se jedná o okna, u kterých jsou změněny rozteče SDK drážek pro vnitřní ostění při zachování standardních rozměrů oken FAKRO (vnější rozměry rámu a vnitřní rozměry křídla se nemění).

Okna na výměnu „RF“ jsou standardně vybavena ventilační klapkou V35 v horní části okenního křídla, energeticky úsporným zasklením s thermo rámečkem TGI, systémem topSafe a klikou v dolní části okna. Vyrábí se podle vnitřních světlých rozměrů ostění.

Střešní okna na výměnu FAKRO mohou zastoupit i okna jiných výrobců.

Nové střešní okno lze namontovat přesně na tom místě, na kterém bylo namontováno staré okno. Díky tomu celé vnitřní ostění zůstane neporušeno. Výhodou tohoto řešení je možnost ponechání starého obložení interiéru a omezení nákladů na výměnu střešních oken. Kompletní výměna oken proběhne tedy snadno a rychle, a navíc bez velkého nepořádku a všudypřítomného prachu.

K montáži nových střešních oken lze dodatečně použít zateplovací sadu (sada XDP), která je určena k rychlému a těsnému zhotovení tepelné a paropropustné izolace kolem okna. Pro okna na výměnu jsou určena univerzální těsnící lemování EHU-A a EHU-AT Thermo (rovněž ELU, ELU-T Thermo) s nastavitelnou hloubkou montáže, která umožňují montáž oken ve stejné úrovni, v jaké byla namontována měněná stará okna. Rozsah nastavení výšky je 37 mm.

Zdroj: Tisková zpráva

Ideální dimenze

Není náhoda, že mezi nejprodávanější domy společnosti Canaba patří právě dům Ideal. Vyznačuje se totiž příjemným vzhledem a ideálním poměrem velikosti, komfortu a ceny. Na vlastní oči se o tom můžete přesvědčit v Centru vzorových domů v Nehvizdech u Prahy.

Kompaktní dům se sedlovou střechou nabízí dost místa i potřebné pohodlí pro čtyřčlennou rodinu, i když zabere jen 78 m2 zastavěné plochy. O to více místa na pozemku zbude na zahradu. Jednoduchý čtvercový půdorys je totiž velmi úsporně řešený, navíc umožňuje různou orientaci ke světovým stranám, takže se dům bez problémů přizpůsobí různému typu i tvaru parcely.

V přízemí se hned za vstupními dveřmi ocitnete v hale se schodištěm, za níž následuje velký společný obývací prostor s dispozicí ve tvaru písmene L. Díky tomu je kuchyň šikovně schovaná „za rohem“, ale nikoliv za zavřenými dveřmi, a každý, kdo se ujme role kuchaře, je neustále spolu s rodinou či návštěvou.

Francouzské dveře vedou z obývacího pokoje do tří stran, takže ze sedačky i od jídelního stolu se otevírá dobrý výhled (i výstup) na zahradu a prostor je plný světla a slunce po celý den.

V přízemí je ještě WC a malá pracovna, v patře ložnice rodičů, dva dětské pokoje, šatna a velká rodinná koupelna. K domu lze bez problémů přistavět kryté garážové stání, uzavřenou garáž, zádveří, terasu s pergolou…

Vnější tvář domu je v základní podobě geometricky jednoduchá a nadčasová a lze ji zkrášlit podle přání majitele – doplnit balkonem, vikýřem, pohrát si s fasádním obkladem…

Společnost Canaba nabízí i provedení Ideal City s nižším sklonem sedlové střechy, takže pokoje v patře mají vyšší strop, a tedy více využitelného prostoru.

Stejně jako všechny ostatní domy Canaba je i Ideal montován z masivních ecobetonových dílců, které zajišťují rychlou a přesnou výstavbu, dlouhou životnost, nízkoenergetický provoz domácnosti a stabilní vnitřní klima po celý rok. Při objednávce vás od nastěhování do nového dělí jen pár měsíců, dům je hotov za pouhých 16 týdnů včetně základové desky. Navíc získáváte záruku 30 let.

Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv CANABA

Technické údaje

Technické údaje:

Dispozice: 5 + 1

Zastavěná plocha: 78 m2

Užitná plocha: 121 m2

Konstrukce: montovaný konstrukční systém Ecobeton Canaba, střešní krytina Bramac

Výplně otvorů: okna plastová s izolačními dvojskly, interiérové dveře dřevěné do obložkových zárubní

Vytápění: ústřední, plynový kondenzační kotel

Doba výstavby: 4 měsíce

Cena na klíč: 2 649 000 Kč vč. DPH

Kontakt:

CANABA, a. s.

Štětkova 1001/5, Praha 4

Infolinka domy: 800 910 910

tel.: 234 096 234

www.canaba.cz, www.cvzd.cz

Netradiční dřevostavba v černé a červené

Dům, které lze postavit rychle, levně a z velké části svépomocí – tak přesně takový hledala pětičlenná rodina z Moravy, která nás pozvala na návštěvu do své nevšední dřevostavby oplývající severským půvabem.

Rodinu zaujal projekt architekta Tomáše Palkovského, který vznikl před časem jako řešení rychlé výstavby v oblastech zasažených povodněmi. „Líbila se nám jednoduchá dispozice, která umožňuje dům podle potřeby zmenšit nebo zvětšit a lze ji realizovat rychle a levně,“ říká majitel domu.

Při pohledu zvenku každého hned zaujme nepravidelný, atypický dubový obklad a červená okna.

„Návrh počítal s různými fasádami, například s obezdívkou z režných cihel nebo obklady z recyklovatelných materiálů. My jsme dali přednost dřevu a vybrali jsme si dub, protože je velmi trvanlivý, dobře se hodí do našich klimatických podmínek a měli jsme možnost získat materiál za dobrou cenu a obložení provést sami.

Dům postupně získává patinu, stárne. Tento proces probíhá nestejnoměrně, někde dřevo šedne méně, někde již černá. Líbí se nám, že každá fasáda je jiná, dům se každý rok mění, žije jako živý organismus,“ říká majitelka.

Na dřevostavbě se uplatnilo i měkké jehličnaté dřevo – na konstrukci, podlahy a okna. Stejným způsobem majitelé realizovali i přístřešek pro auto a kůlnu. Aby výsledný vzhled nebyl fádní, je měkké dřevo (rámy oken, dveře, sloupky) opatřeno červeným nátěrem, vše ostatní si ponechává přírodní podobu.

Velký profit z malé plochy

Protáhlá parcela v malé obci končí kouskem vlastního lesa a potokem. Starou zahradu, která přerostla v divokou houštinu, manželé vlastníma rukama proměnili v klidnou oázu s velkým rekreačním trávníkem, volejbalovým hřištěm a užitkovou zahrádkou. Ponechali jen tři staré ovocné stromy.

Dům je orientován podélnou osou jihozápadním směrem, hlavní štít směřuje do klidové zóny k lesu. Obdélníkovou dispozici tvoří jeden trakt o rozponu 5,5 m vymezený dvojicí obvodových stěn.

Střed zaujímá hala se schodištěm a zázemím, na jižní straně se nachází společná obývací část, na severní straně pokoj – původně ložnice, proměněná v saunu s odpočívárnou. Tuto část dispozice si majitelé upravili.

V horním podlaží byla navržena hala, 3 pokoje a koupelna. Poté co se děti osamostatnily, manželé střední pokoj zrušili ve prospěch větší manželské ložnice a nově vybudované šatny. Prostor haly naproti schodišti slouží jako otevřená pracovna.

„Díky zvýšené pozednici má podkroví po celé ploše dostatečnou výšku a celý prostor podkroví, i pod šikmými stropy, se dá bez problémů vybavit nábytkem a prakticky využít,“ komentuje paní domu.

Originální výsledek

Na stavbě domu se celá rodina intenzivně podílela vlastníma rukama i vlastními nápady, a to od drobných detailů až po konstrukční prvky.

Každý nápad si nejdříve vyzkoušeli „nanečisto“ – nakreslili, vyřízli z běžných prken či kartonu, osadili na místo, a když se zkouška zdařila, realizovali jeho finální podobu. Tak probíhalo obložení fasády, pokládka terasy atd.

Do již hotové stavby na jihozápadním nároží vyřízli velké okno, aby měl obývací pokoj více světla a lepší výhled na les. Podle návrhu hlavy rodiny byla vyrobena také shrnovací textilní markýza nad terasou, která se navíjí pomocí bočních nerezových lanek zavěšených na sloupcích.

Díky velkému osobnímu nasazení a společnému úsilí má dům daleko do sterilně neosobních katalogových projektů. Vznikl útulný domov s autentickou výpovědí o životě rodiny.

TEXT: Jitka Pálková, Foto: Robert Virt

Technické údaje

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 75 m2

Konstrukce: betonová základová deska, montovaná dřevostavba, vnější obložení fasády – provětrávaný obklad z neupraveného dubového masivu, dřevěné schodiště, dřevěný krov, střešní krytina tašková – bobrovky

Vytápění: ústřední plynové – plynový kotel + radiátory, krbová kamna na dřevo

Autor projektu: Ing. arch. Tomáš Palkovský

Cena stavby: cca 2 500 000 Kč (bez vybavení interiéru)

Jak ochránit velké prosklené plochy před rozbitím?

(Komerční prezentace)

Víte o tom, že je možné zabezpečit prosklené vstupy pomocí bezpečnostních fólií? Náklady na jejich pořízení jsou mnohonásobně nižší než výměna oken za bezpečnostní prosklení. Jsou také nenápadné a nepřitahují nežádoucí pozornost.

A co je jejich další výhodou? Ochrání vás a vaše blízké před pořezáním o skleněné střepy v případě rozbití okna. Pokud máte doma děti, tak jistě víte, jak snadno se může cokoliv stát. Nemít obavy z rozbití balkónových dveří a vysypání skla je proto k nezaplacení. Fólie jsou odolné proti poškrábání, zadržují až 98 % UV záření a tím zabraňují stárnutí interiéru.

Bezpečnostní fólie si můžete nainstalovat sami, doporučujeme vám ovšem spíše odbornou montáž od firmy, která vám fólie prodá. Jedničkou v zabezpečení domů a bytů je firma NEXT, která disponuje zkušenými poradci, kteří vám pomohou s výběrem toho správného zabezpečení na míru. Bezpečnostní fólie se používají na všechny typy budov od bytů, rodinných domů, kanceláří, obchodů, bank až po mateřské školky, školy a nemocnice.

Více si o zabezpečení Vašeho domova můžete přečíst na stránkách předního výrobce bezpečnostních dveří a dodavatele bezpečnostních fólií www.next.cz.

Zdroj: Tisková zpráva

Poezie asijských javorů

Když přijde řeč na asijské, nebo také na japonské javory, obvykle se myslí druh označovaný jako javor dlanitolistý (Acer palmatum). Do této skupiny se také řadí javor japonský (Acer japonicum) a javor širasavánský (Acer shirasawanum). Rozdíly mezi posledně jmenovanými druhy jsou ale tak malé, že někteří botanikové je považují za jediný druh.

Velkou oblibu těchto dřevin má na svědomí celá řada skutečností. V našich podmínkách dorůstají obvykle do velikosti středně velkých až velkých keřů, ale existuje i mnoho zakrslých odrůd vhodných pro nejmenší zahrady i pěstování v nádobách.

Vedle forem se zelenou barvou listů existuje i hodně odrůd, u kterých převládá barva žlutá, červená, nebo dokonce pestrá kombinace většího množství odstínů. Mnoho odrůd se vyznačuje obrovskou dynamikou podzimního vybarvování – to je nepochybně další důvod jejich velké obliby.

Díky těmto vlastnostem se při vhodném způsobu použití z javorů zanedlouho stávají výrazné dominanty zahradního prostoru. Výborně vypadají v malých atriových zahradách, v zahradách asijského typu, na skalkách, kolem potůčků i umělých jezírek. Aby ovšem tyto půvabné rostliny mohly prosperovat v plné kondici, je nutné nabídnout jim vše, co k životu potřebují. A také je netrápit tím, na co jsou citlivé.

Nejlepší cesta k pěstitelským úspěchům vede skrze poznání jejich přirozených nároků. Javor dlanitolistý roste ve východní Asii, obvykle bývá součástí horských a podhorských lesů. Často roste v podrostu vyšších stromů, které alespoň část dne přistiňují jejich listy. V místech přirozeného výskytu je charakteristická vyšší vlhkost vzduchu a lesní půda obsahuje velké množství humusu. Pokud se povede tyto podmínky alespoň částečně napodobit i u nás, javorům se zde pravděpodobně bude dobře dařit.

Výsadba a pěstování

Samotné výsadbě předchází výběr místa, nejlépe stanoviště v polostínu, nebo v tzv. kropenatém či toulavém stínu. Přímé slunce v kombinaci s nízkou vlhkostí vzduchu jim neprospívá. Pokud musíte sázet na přímé slunce, mělo by to být na vlhkém místě (ale nikoliv tam, kde se trvale drží voda).

Javorům obvykle nevyhovuje stanoviště poblíž zpevněných ploch, velkých jižních zdí nebo domů. Tato místa v létě akumulují a pak dlouho do noci sálají teplo, to javorům nesvědčí. Velmi důležitý je i výběr odrůdy, na přímý sluneční svit bývají nejcitlivější odrůdy se zlatě-žlutými listy, naopak čistě zelené odrůdy jej obvykle snášejí lépe.

Dbejte na to, aby pěstitelský substrát obsahoval hodně humusu, byl mírně kyselý a velmi dobře propustný. Při výsadbě se vyplatí dělat poměrně velké výsadbové jámy, zejména v těžké půdě. Do zeminy přidejte organickou složku, kterou může tvořit nevápenný kompost nebo rašelina. Osvědčilo se mi i přidat menší množství kokosového vlákna (pro rostlinu velikou 30-40 cm jednu až dvě velké hrsti), rozmíchejte jej rovnoměrně v celém kořenovém prostoru.

Sázíte-li do méně kvalitní půdy, část původní zeminy doporučuji použít a promíchat s nově přidanou – absolutní výměna zeminy se obvykle moc neosvědčuje. Dejte pozor, aby rostlina nebyla vysazena příliš hluboko. Hluboká výsadba vadí většině rostlin, ale asijské javory jsou na to zvláště citlivé.

K zalévání používejte nejlépe dešťovou vodu, nebo vodu, která není tvrdá. Neměla by být příliš studená – například přímo ze studny. Při jasné obloze nikdy nezalévejte na listy, vznikly by na nich skvrny. Zalévejte brzo ráno, raději jenom na půdu, ne listy, a to ne příliš často. Zalévat se vyplatí zejména mladé, čerstvě vysazené rostliny, hlavně v první polovině vegetačního období.

Dávka vody se řídí podle věku rostliny – budete potřebovat jednu až dvě konve na rostlinu. Před další zálivkou nechte povrch půdy pořádně oschnout. Špatně nastavené automatické závlahové systémy mohou zcela zásadně narušit vitalitu asijských javorů. Trvalé mokro jim škodí mnohem více než krátkodobé proschnutí půdy.

Při hnojení se vyplatí dodržovat stejnou střídmost jako při zalévání. Mladým rostlinám lze do začátku dopřát umělé přidání živin, ale vždy raději opatrně a v menších dávkách, respektive v nižších koncentracích, než doporučuje výrobce hnojiv pro jiné rostliny. Bohatě hnojené javory sice o poznání lépe rostou, ale jejich pletiva hůře vyzrávají a hůře odolávají mrazu, škůdcům a nemocem. Navíc příliš hnojené javory na podzim obvykle jenom zhnědnou a téměř vůbec nevybarvují.

Výběr správné odrůdy

Vzhledem k velkému množství odrůd a jejich velmi odlišným vlastnostem při nákupu rozhodně neplatí heslo javor jako javor. Před nákupem byste měli alespoň vědět, na jaké místo a k jakému účelu rostlinu potřebujete. Ideální je si odrůdu předem vybrat, protože emotivní rozhodování dle aktuální nabídky v zahradnictví může vést k pozdějšímu zklamání.

Asijské javory se množí třemi metodami: výsevem semen, roubováním a řízkováním. Každá tato metoda má své přednosti i nevýhody. Nejčastější je roubování – zaručuje pravost odrůdy, protože pomocí roubování se zachovávají všechny vlastnosti mateřské rostliny. Tato pracná metoda vyžaduje speciální podmínky i značnou zkušenost pěstitele. Rostliny množené roubováním bývají jednotné, vyrovnané, ale nejdražší. Poznají se podle toho, že na kmínku zůstává velmi dlouho zřetelná jizva, místo srůstu podnože s kulturní částí.

Někdy se můžete v zahradnictvích setkat i s rostlinami, které vyrostly ze semínek. Nejčastěji jsou vidět ve starých rodinných zahradnictvích, která mají k dispozici své vlastní, plodící stromy. Při detailnějším pohledu na rostliny jsou často patrné drobné rozdíly v barevnosti i tvarech jednotlivých listů. Působí nevyrovnaně, ale to ještě nemusí být na škodu.

Takto získané javory se označují jako semenáčky a bývají obvykle velmi vitální. Při nákupu tzv. semenáčku ale nikdy s určitostí nevíte, co lze od konkrétní rostliny čekat. Často můžete být překvapeni velmi mile, neboť každý takto dopěstovaný kus je z genetického hlediska vlastně originálem.

Existuje několik odrůd, které se velmi snadno množí řízkováním. Obvykle se nabízejí v menších prodejních velikostech, také působí velmi vyrovnaně a jednotně. Jsou obvykle nepoměrně levnější než předešlé dvě skupiny. Na kmínku nenajdete žádnou stopu po roubování, přitom je vidět, že si zachovávají vlastnosti svých původních mateřských rostlin.

Asijské javory vypěstované z řízků mají ale na rozdíl od semenáčků a roubů jinak vytvořený kořenový systém. Právě proto se často stává, i když to není pravidlo, že v porovnání s nimi bývají krátkověké, někdy i méně vitální.

Choroby javorů a jak jim předcházet

Javory jsou citlivé na několik druhů houbových nemocí. Ta nejvážnější z nich způsobuje ucpávání cévních svazků a obvykle vede k úhynu rostliny. Projevuje se opadem nebo částečným opadem listů, větve pak černají a uschnou. Často takto napadený javor pomalu a pozvolně umírá. Při pomalém úhynu ještě stále máte pocit, že stačí odstraňovat uschlé větve a že se rostlina z toho časem dostane. Houbová choroba se ale dále rozvíjí a šíří se i do okolí, může napadat i jiné druhy rostlin. Pokud se tento problém objeví, ačkoliv to zní cynicky, je nejvýhodnější rostlinu rychle zlikvidovat, nekompostovat, ale co nejrychleji dostat ze zahrady pryč. Tímto zásahem můžete zachránit další javory rostoucí v blízkosti. Na stanoviště, kde rostla takto napadená dřevina, raději několik let další javor nevysazujte.

Houbová choroba se může snadno přenášet vzduchem, ale i na obuvi a zahradnickém nářadí, zejména zahradnických nůžkách. To mějte na paměti vždy, když budete chtít tvarovat nebo zkracovat větve japonských javorů. Zcela nejbezpečnější je nechat javory volně růst a příliš do nich nezasahovat. Když už je ale nutné tyto zásahy provést, nejvhodnějším obdobím je druhá polovina června a začátek července. Před řezem doporučuji vydezinfikovat zahradnické nůžky – buď lihem, nebo nad plamenem. Také lze tyto postupy zkombinovat a riziko přenosu této nemoci tím omezit na minimum.

Text a foto: Pavel Chlouba

* * *

Podobné články:

01 30995