Blog

(Komerční prezentace)

Tento unikátní výrobek je určen k ovládání intenzity světla všech světelných zdrojů jakými jsou klasické žárovky, halogenové žárovky, úsporné stmívatelné žárovky a LED světelné zdroje. O tom, že stmívat lze prakticky vše, se můžete přesvědčit a možná i inspirovat na webových stránkách www.elkoep.cz/reseni/stmivani-svetel. Typ světelného zdroje se jednoduše nastaví otočným přepínačem na přední straně přístroje, který nabízí šest světelných funkcí (mezi oblíbené patří plynulý náběh nebo doběh světla v rozmezí 2 s až 30 min.).

Obrovskou výhodou je také variabilita ovládání stmívače. Kromě potenciometru nebo stávajícího tlačítka se dá RFDEL-71B ovládat i pomocí ovladačů systému iNELS RF Control – bezdrátovým vypínačem, klíčenkou, ovladačem RF Pilot či chytrým telefonem.

Nastavením minimálního jasu potenciometrem na přední straně přístroje se eliminuje blikání různých typů světelných zdrojů, což je užitečné zejména u dnes populárních LED zdrojů) a nechybí ani integrovaná ochrana proti přehřátí.

Stmívač RFDEL-71B je ideálním řešením do prostor, kde je potřeba bezdrátově spínat a stmívat osvětlení, jako jsou třeba obývací pokoje. Díky svým malým rozměrům ho snadno skryjete například do podhledu nebo krytu svítidla. Přidanou hodnotou výrobku je především to, že je součástí sofistikovaného bezdrátového systému, který můžete kdykoli rozšiřovat a ovládat osvětlení, topení, audio a video a mnoho dalších funkcí třeba ze svého smartphonu nebo nově i chytré TV. Jak to funguje, si můžete vyzkoušet v aplikaci na stránkách www.inels.cz.

Přehled typů světelných zdrojů:

R – klasická žárovka.

L – halogenové žárovky s vinutým transformátorem.

C – halogenové žárovky s elektronickým transformátorem.

LED – LED světelné zdroje (230 V).

ESL – stmívatelné úsporné zářivky.

Cena vestavného univerzálního stmívače RFDEL-71B je 1544 Kč bez DPH.

Více informací o společnosti ELKO EP na www.elkoep.cz, www.inels.cz nebo na facebooku www.facebook.com/ElkoEP.

Zdroj: Tisková zpráva

Koho by měl stavebník předtím, než začne plánovat rekonstrukci, pozvat na stavbu jako prvního? Architekta, statika…?

Statik určitě není na škodu, ale ten dokáže „jen“ odhalit poruchy. Myslím, že architekt je určitě nejlepší volba, protože právě architekt dokáže poradit, kdo další by se měl na stavbu jít podívat, jaké průzkumy provést a které profese a v jakém pořadí by se měly do celého projektu zapojit. Architekt sestaví tým lidí, kteří se budou návrhem rekonstrukce zabývat tak, aby odpovídal přání klienta.

Jaké rady mu v počáteční fázi – po prvních průzkumech – může architekt poskytnout (zda je rekonstrukce podle jeho představ vůbec možná, nebo jen za cenu zbytečně velkých nákladů)?

Architekt je kreativní, jeho úkolem je pochopit přání klienta, zhodnotit, co dům umožňuje, a podle toho doporučit další kroky. Dokáže odhadnout, zda bude užitná plocha dostatečně velká např. pro čtyřčlennou rodinu, může klientovi doporučit, jak které prostory využít, co lze navzájem propojit, co lze přemístit, co přistavět apod. U běžného rodinného domu dokáže také odhadnout cenové rozpětí rekonstrukce.

Otázka nákladů je ale vždy citlivá a individuální, záleží na konkrétním objektu a stanovit, zda jsou náklady zbytečně velké, může být velmi obtížné. Někdy může mít klient k domu osobní vazbu a jeho hodnota pro něj může být natolik silná, že přistoupí k rekonstrukci bez ohledu na náklady. To je ale spíše výjimka. Zásadní vliv na rekonstrukci – její návrh i cenu – má samozřejmě také poloha objektu v památkově chráněné zóně či chráněné krajinné oblasti.

Pokud jde o bydlení, vybral byste si vy osobně raději novostavbu v nové čtvrti, nebo dům k rekonstrukci na pěkném místě?

Zde bych zdůraznil to poslední – na pěkném místě. Obě varianty mohou mít velké kouzlo, ale místo je u realit vždy nejdůležitější, takže v podstatě nepovažuji za zásadní, zda se jedná o novou nebo starou zástavbu. Kdyby se novostavba nacházela v zajímavé, pěkně vyřešené nové čtvrti, určitě bych se jí nebránil. Ale nejvíce by mě bavilo najít dům na pěkném místě a ten si zrekonstruovat podle svých představ.

Co je při rekonstrukci staršího domu výhodou a co naopak největším úskalím? 

Určitě velkou výhodou rekonstrukce je, že klient může dům fyzicky vidět a může se jím procházet. Získá tak představu o jeho velikosti, jednotlivých místnostech, výhledech, vztahu k okolí. To nelze nahradit žádnou vizualizací. V našem ateliéru raději děláme modely, protože ani sebedokonalejší zobrazení v počítači někdy nestačí k tomu, aby si stavebník svůj dům uměl dobře představit.

Úskalí představují samozřejmě především skryté vady, které se někdy nepodaří zjistit ani průzkumem. Při průzkumu se provádějí sondy v určitých místech, ale závady mohou být mimo ně. Proto je někdy potřeba návrh v průběhu rekonstrukce upravovat či měnit, což je spojeno se zvýšením nákladů, stavba se zdržuje…

Co klienti nejčastěji zapomínají vzít v úvahu či sledovat?

Moje zkušenost je spíš opačná, klienti bývají někdy až příliš opatrní, bedlivě vše sledují do každého detailu, především náklady. To je samozřejmě potřeba, ale někdy se tím omezuje kreativita a představivost, unikají zajímavé možnosti v duchu úsloví „pro stromy nevidíme les“. Největší problém však nastává tehdy, když se mine představa klienta a architekta, vzniká nedorozumění a nespokojenost s výsledkem práce. Za nejdůležitější považuji vzájemné pochopení a důvěru.

Vidíte jako architekt rozdíly v práci mezi navrhováním novostavby a rekonstrukce? Považujete fakt, že musíte vycházet z nějakého daného stavu, spíše za omezení, nebo naopak za příležitost?

Rozdíl mezi návrhem novostavby a rekonstrukce je obrovský. Osobně mám rekonstrukce velmi rád již ze zmíněného důvodu, že stavba je od začátku vidět, lze vycházet z velikosti a konstrukce budovy, z jejího umístění, zahrady, vazby na okolí atd.

Navrhnout novostavbu na zelené louce se může zdát jednodušší, ale já si to nemyslím. U rekonstrukce jsou předem dány určité mantinely, ve kterých se představy klienta a architekta mohou pohybovat, a to beru jako velkou výhodu.

U novostavby jsou mantinely velmi široké a někdy bývá obtížné je najít a v tomto rámci něco vytvořit. Zvláště tehdy, pokud klient nemá ujasněné představy a neví, co chce.

Když se tzv. kopne do zdi, někdy se objeví věci netušené, s nimiž se nepočítalo. Měl by stavebník plánovat nějakou rozpočtovou rezervu větší než u novostavby? 

Rezervu je dobré mít vždy, i u novostavby se mohou vyskytnout nečekané problémy, životní změny, nebo si stavebník může v průběhu stavby uvědomit určité souvislosti, které dříve neviděl. Je-li rozpočet napjatý, vede to k složitým situacím. U rekonstrukce je toto riziko ještě trochu vyšší. Stanovit výši rezervy by si měl každý stavebník sám podle svých konkrétních možností, za rozumnou považuji částku ve výši 10–20 % rozpočtových nákladů.

Častým problémem starších domů ve srovnání s moderní výstavbou je nedostatek denního světla v interiéru. Málokdy lze vybourávat a zvětšovat veškerá okna. Máte nějaký recept, jak tento problém řešit?

Myslím, že dobrá rada je použít světlou svěží barevnost, která opticky zvětšuje a prosvětluje prostor, a také citlivě umístit různé zdroje světla. Místo jednoho centrálního světla lze v prostoru rozmístit řadu různých zdrojů, které nasvětlí stěny či různé části interiéru. Moderní LED zdroje dokáží zázraky a jejich možnosti se stále rozšiřují. Samozřejmě lze využít i prosklené prvky – prosklené stěny, dveře i části stropů, lze také imitovat okenní otvory.

Ke starším objektům existují dva přístupy: vše staré odstranit a nahradit novým, či naopak zachovat maximum původních hodnot. K jakému přístupu se kloníte vy?

Vždy záleží na tom, o jaký jde objekt. U rekonstrukce považuji původního ducha za to nejcennější a nejzajímavější, spíše se přikláním k tomu, zachovat původní hodnoty, využít jejich atmosféru a doplnit je moderními prvky, které je dotvoří.

Na začátku rekonstrukce historických objektů je třeba provést stavebněhistorický průzkum a posoudit, co má ze stavebněhistorického hlediska hodnotu. Může to být klenba, starý krov, zajímavá římsa, nebo jen nějaký detail, který lze zajímavě nasvítit a zvýraznit.

Na druhé straně se najdou i prvky, které je možno nebo dokonce záhodno odstranit, různé nevhodné přístavby a detaily, které neodpovídají celku. I toto posouzení patří k základním a nenahraditelným úkolům architekta, o nichž jsme mluvili na začátku.

Naši předkové v minulých staletích přestavovali hrady, paláce a zámky velmi rázně – vždy v novém stavebním slohu. Od 19. století naopak úzkostlivě chráníme památky. Myslíte si, že má smysl chránit stavbu proto, že je stará? Někdy jde o stavby nepříliš architektonicky hodnotné, či jsou stavební úpravy spojeny s enormními náklady… 

Pokud jde o zbourání historické budovy, určitě je třeba znát její hodnotu a nejdříve zvážit, čím bude nahrazena. Myslím, že není nutné budovy zachovávat jenom proto, že jsou staré, měli bychom postupovat se zdravým rozumem a nechránit za každou cenu něco, co hodnotu nemá.

V historických částech měst by určitě měly mít své místo i novostavby, které reprezentují to, jak dnes žijeme. Věřím tomu, že když si stavebník zvolí tento cíl a spolupracuje s odborníky, jeho záměr se mu podaří, i když to někdy může být spojeno se spory s úřady, se zdlouhavými odvolávacími procesy a podobně.

Mají v dnešní architektuře a designu své místo repliky, ať už staveb, stavebních prvků nebo nábytku? 

Já osobně velkým příznivcem replik nejsem. Ale jak už bylo řečeno mnohokrát, je to vždy velmi individuální, někdy může být daný prvek či stavba zcela ojedinělý či nenahraditelný. Má-li brána, kterou stavěl pradědeček, nebo zničená komoda po babičce pro klienta silný osobní význam, pak lze repliku chápat jako opodstatněnou. Nejdůležitější je, jak to stavebník cítí, protože on bude stavbu užívat.

Nábytek se dříve dědil po generace, stejně dlouho sloužily samotné stavby. Dokážeme dnes vůbec vyrábět například okna či dveře, které vydrží 50 let?

Určitě dokážeme, ale je třeba kvalitu hledat a také ji zaplatit. Od nejlevnějších řemeslníků a výrobků nakoupených v hypermarketech asi nelze velkou kvalitu a dlouhou životnost čekat, řemeslná práce není dnes příliš populární a odborníků je určitě méně než dříve. Ale z osobní zkušenosti mohu říci, že se najdou i kvalitní řemeslníci, kteří nejsou výrazně dražší než ostatní a je s nimi dobrá spolupráce. Jako národ jsme velmi šikovní a dobré řemeslo určitě neztrácí budoucnost.

Ing. arch. Petr Vágner (1970)

Autorizovaný architekt, vystudoval architekturu na ČVUT Praha. V r. 1999 založil společně s architektkou Evou Jiřičnou architektonické studio AI-Design, které se zaměřuje na komplexní architektonické návrhy od výstavnictví, interiéru přes rekonstrukce až po novostavby, od studie až po realizaci. Získal řadu ocenění v soutěži Grand Prix, Stavba roku atd. Mezi nedávné projekty patří rekonstrukce domu U tří čápů. Kontakt: AI – DESIGN, Anenské náměstí 2, Praha 1, www.aidesign.cz

Text: Jitka Pálková, Foto: Filip Habart a Jaroslav Hejzlar

(Komerční prezentace)

V rámci klauzurní práce měli studenti vytvořit design keramických obkladů. Tvary, materiály, barvy a zpracování záležely pouze na invencích každého autora. Fantazii se meze nekladly, spíše naopak. 

Společnost LASSELSBERGER umožnila studentům převést nejzajímavější návrhy do reality a vyrobit keramický obklad – originál. Nejlepší vybrané studentské výrobky pak vznikaly za účasti studentek ve vývojových odděleních a byly vyrobeny v závodech v Chlumčanech a v Lubné u Rakovníka. 

„Pro lidi z vývojového oddělení je nesmírně obohacující potkávat se se studenty, kteří mají zdravý nadhled. Jejich práce mnohdy předbíhají dobu, nejsou ovlivněné trhem a konkurencí. Je radost se studenty pracovat a ukázat jim cestu od návrhu přes vývoj až po samotnou výrobu,“ hodnotil Ing. Pavel Verner spolupráci za tým vývojového oddělení v Chlumčanech.

MgA. Milan Pekař dodává: „Spolupráce VŠ UMPRUM se společností LASSELSBERGER, s.r.o. byla velice dobře vnímána i školou, vznikly i velice kreativní nápady, ale vždy jsme se snažili respektovat technologické limity. Je skvělé vidět návrhy, když „se pak proženou“ výrobou.“

V březnu 2016 proběhlo hodnocení soutěžních prací porotou tvořenou odborníky společnosti LASSELSBERGER. Vybráno bylo osm prací, které porotu nejvíce zaujaly. Ocenění získala Elena Fialková,  Iva Kukuric,  Volha Safronava,  Veronika Hankeová, Linda Vondrová, Tereza Hrušková, Elena Gergová a Monika Martykánová.

28. června převzaly studentky od správního ředitele Aleše Voráčka ocenění a finanční odměny do společnosti LASSELSBERGER. Šéfdesignér značky RAKO MgA. Marek Vráblík studentkám v rámci společného setkání při předávání cen popsal a ukázal nově chystanou kolekci pro rok 2017. Studentky spolu s ním a vývojovým týmem diskutovaly o možnostech výroby o nových designech.

Nejvíce zaujala práce Moniky Martykánové

Cenu za nejlepší práci získala Monika Martykánová, studentka 2. ročníku bakalářského studia. Hravost, s jakou zadané téma obkladů zpracovala, přesvědčivě vypovídá o jejím kreativním přístupu.  Jinak běžná dlaždice „popsaná graffiti“ vyniká originálním nápadem a bezesporu zaujme hned na první pohled. Tvarová střídmost až minimalismus forem je v překvapivě harmonickém souladu s poetickou metaforou posbíraných graffitů. „Když mně zaujaly nějaké graffiti, tak jsem si je vyfotila,“ dodává Monika Martykánová.

Reálné obklady působí velmi originálně, svěže a mladě, excelují značnou dávkou dynamiky a zároveň neskrývají ani silný emotivní náboj – radost z kreslení.

Proč graffiti?

„Ve své práci vycházím z nepěkných tagů vyskytujících se všude kolem nás. Pracuji s myšlenkou přeměnit tagy v dynamický dekor. Nafocením grafitti, rozdělením na fragmenty a následnou postprodukcí jsem docílila variabilních podob dekorů. Výsledné obrazce evokují strukturu sněhových vloček, kaleidoskopických obrazců, arabské kaligrafie či květů. Ačkoli jsem při navrhování obkladů vycházela z projevů současné ne/kultury, výsledný dekor představuje tradiční ornament. Barevné odstíny, motivy i velikosti dekorů je možné kombinovat různě. Realizovány jsou dva motivy, které jsou si navzájem kontrastem,“ uvádí Monika Martykánová.

Co je to graffiti?

Graffiti je v obecném smyslu druh výtvarného projevu pracující ve veřejném prostoru technikou nanášení barev, často ve formě spreje nebo fixy, případně škrábání, leptání. Vychází z původního řeckého slovesa γραφειν (grafein), psát. Graffiti lze vnímat jako městský folklór ulice.

Závěrem lze konstatovat, že práce překvapily svým obsahem. Bylo zde mnoho výborných návrhů. 

Zdroj: Tisková zpráva

(Komerční prezentace)

Soutěžící a porota

Celkem 129 studentů z 18 středních průmyslových škol stavebních z celé ČR se přihlásilo do „Soutěže o nejlepší projekt“ 2015/2016. Sítem 1. soutěžního kola (školní kolo) prošlo celkem 80 studentských prací, které postoupily do 2. soutěžního kola (celostátní kolo).

Odborná porota složená z doc. Ing. Františka Kulhánka, CSc. z Katedry konstrukcí pozemních staveb ČVUT Praha, Ing. Iva Petráška a Ing. Roberta Blechy ze spol. Wienerberger cihlářský průmysl, a. s. a zástupců mediálních partnerů soutěže v rámci svého setkání 25. 7. 2016 v Centru stavebního inženýrství v Praze hodnotila 50 projektů v kategorii „projekt rodinného domu“ a  30 prací v kategorii „projekt občanské stavby“. Po dlouhých debatách nakonec porota stanovila pořadí projektů na prvních 3 místech v každé z obou soutěžních kategorií.

Ocenění studenti

V kategorii určené pro studenty 3. ročníků („projekt rodinného domu“) zvítězila Lenka Grabmüllerová z VOŠ a SPŠ Volyně, 2. místo obsadil Matěj Ševela ze SŠ stavební Jihlava a na 3. místě se umístila Eliška Dudáková ze SPŠ stavební České Budějovice. Vítězem mezi studenty 4. ročníků (kategorie „projekt občanské stavby“) se stal Jiří Toncar ze SPŠ stavební České Budějovice, 2. místo patří Petru Kvasnicovi ze stejné školy a na 3. místě skončil Josef Ročeň ze SPŠ stavební akademika St. Bechyně, Havlíčkův Brod.  

Kritéria hodnocení

Porotci u soutěžních projektů hodnotili technickou a grafickou úroveň zpracování dokumentace, celkové prostorové a funkční řešení díla, originalitu stavebně-technického řešení a rozsah využití výrobků firmy Wienerberger při konstrukčním řešení projektu. V soutěžních projektech studentů 4. ročníků nesměla chybět vizualizace navržené stavby, která je dle pravidel povinnou součástí soutěžních prací v kategorii „projekt občanské stavby“.

Ing. Ivo Petrášek k hodnocení řekl: „U studentských prací v kategorii „projekt rodinného domu“ porotu zaujaly především projekty, ve kterých studenti nejen správně zpracovali dokumentaci, ale nebáli se projevit svou kreativitu a překvapili porotu originalitou stavebně-technického řešení svého projektu. V kategorii „projekt občanské stavby“ porota ocenila různorodost navržených staveb – studenti 4. ročníků navrhovali nejen kavárny, mateřské školky a penziony, ale také letiště a fotbalové kabiny.“

Odměny pro oceněné studenty a školy

Vítězové celostátního kola se mohou těšit na zajímavou finanční odměnu od vyhlašovatele soutěže, společnosti Wienerberger cihlářský průmysl, a. s. Za 1. místo obdrží studenti 10 000 Kč, za 2. místo 5 000 Kč a za 3. místo 3 000 Kč. Studenti dále dostanou také diplom deklarující jejich umístění v celostátní kole „Soutěže o nejlepší projekt“ 2015/2016. Motivační odměnu získají také školy, které ocenění studenti navštěvují – za 1. místo 3 000 Kč, za 2. místo 2  000 Kč a za 3. místo 1 000 Kč.

Kromě toho obdrží školy také 30 vstupenek na mezinárodní stavební veletrh FOR ARCH 2016, který se koná od 20. do 24. září 2016 v Praze – Letňanech. V rámci tohoto veletrhu proběhne na stánku společnosti Wienerberger 22. září 2016 od 14:00 slavnostní vyhlášení výsledků 2. kola letošního ročníku soutěže a předání diplomů oceněným studentům.

Více informací o soutěži naleznete zde.

Zdroj: Tisková zpráva