Ochranné zábradlí (především schodišťové, ale i na podestách, balkonech, lodžiích a také v tzv. francouzských oknech) představuje konstrukce, prioritně sloužící k ochraně osob proti neúmyslnému pádu. Zřizuje se (podle stavebních norem) tam, kde se nacházejí více než tři schodišťové stupně, ale také u ramp.
Nedílnou součástí zábradlí je madlo, tedy bezpečnostní a pomocný prvek, na schodištích určený k přidržování a také ke snadnějšímu pohybu osob. Mělo by mít ergonomický tvar, aby dobře „padlo“ do ruky a bylo bezpečné – tzn. žádné ostré hrany, výstupky apod.
Přímé schodišťové rameno s průchodnou šířkou do 1 650 mm (u smíšených ramen do 1 100 mm) musí mít madlo alespoň z jedné strany, širší schodiště pak vyžaduje madlo na obou stranách.
Nelze opomenout ani zábradelní výplň, což je vlastně konstrukce mezi horní hranou zábradlí a pochůznou plochou. Může být řešena jako plná (z různých desek, případně zděné zábradlí), běžné jsou konstrukce z různých profilů s mezerami či desek s otvory.
Velmi důležité je ukotvení, které zajišťuje stabilitu zábradlí (zpravidla se kotví ke konstrukci schodiště nebo ke stěně). Sklon horní hrany – madla kopíruje sklon schodiště (pokud nejde o atypické řešení).
Materiálové spektrum
Zábradlí kromě své prioritní funkce bezesporu patří k prvkům, ovlivňujícím estetickou hodnotu celého schodiště, interiérové podesty, galerie a v exteriéru pak i balkonu, lodžie a zmíněných francouzských oken.
Konstrukčních a materiálových alternativ se nabízí celá řada. S plnou, tedy tabulovou výplní (tvrzené nebo vrstvené sklo, slisované ze dvou plochých tabulí s mezivložkou z plastické fólie, případně polykarbonátové desky), se svislou výplní (sloupky, kuželky), s horizontální výplní (latě, kovová lanka či kovové profily), s mřížovou výplní, ze síťoviny (s natolik malými oky, aby se do nich nevešlo dětské chodidlo)…
Pro výplň ocelových rámů zábradlí lze využít i sklo s drátěnou vložkou (tzv. drátosklo), která při rozbití tabule zajistí její soudržnost. Dříve se používalo spíše pro průmyslové účely, v současných technicistních interiérech ale našlo své místo.
Volba materiálu se odvíjí od umístění, typu a tvaru konstrukce a samozřejmě také v souznění s interiérem. V oblibě jsou kromě tradičního dřeva hlavně nerez v chromované či matné povrchové úpravě, kartáčovaná ocel, čiré nebo pískované sklo, pohledový beton a nejrůznější kombinace uvedených materiálů. Existují i o něco levnější, designově však stejně zdařilé stavebnice, s nimiž si poradí i zručný kutil.
Podle norem
Všechny pochozí plochy, kde hrozí nebezpečí pádu osob, musí být podle vyhlášky „O obecných technických požadavcích na výstavbu“ zabezpečeny ochranným zábradlím či jinou zábranou, odolávající zatížením působícím ve vodorovném i svislém směru. Nejmenší dovolená výška zábradlí včetně madla je:
a) snížená – 900 mm, pokud je hloubka volného prostoru nejvýše 3 m,
b) základní – 1 000 mm, ve všech případech, kdy není předepsána větší výška nebo dovolena snížená výška,
c) zvýšená – 1 100 mm, když hloubka volného prostoru je větší než 12 m.
U výplně zábradlí platí (kvůli dětem), že mezery nesmí být širší než 12 cm, mezera u podlahy podesty pak vyšší než 10 cm. Dozajista jste už viděli realizaci schodiště bez zábradlí. Je třeba opět odkázat na příslušné normy, bez jejichž splnění zábradlí neprojde kolaudací. Praxe však dokazuje, že mnohde se schodiště před „návštěvou“ úředníků opatří provizorním zábradlím a to se pak odstraní.
Pokud je přímé jednoramenné schodiště uzavřeno z obou stran zdí, osazuje se na stěnu alespoň po jedné straně madlo ve výšce zábradlí. Pro snadné uchopení rukou musí být od zdi volná mezera o šířce nejméně 4 cm. Výjimku má jen schodiště do výšky 50 cm (tři schody). Je jen na vás, upřednostníte-li design a estetické ztvárnění interiéru před bezpečností.
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv, Shutterstock.com
Umělecká úprava stromů vyvazováním, řezem či zaštipováním má dlouhou tradici nejen na Dálném východě, ale také v Evropě. Již od římských dob jsou doložené stříhané živé ploty, zimostrázové ornamenty v trávníkových plochách nebo dřeviny tvarované do geometrických a ozdobných tvarů i figur. Ve středověku znalosti tvarování upadaly a omezily se hlavně na řez a kultivaci ovocných špalírů. Rozkvět zažily tvarované dřeviny v období renesance a baroka, znovu se perfektní řez spolu se znalostmi tvarování prosadil v moderní době. Pěstování okrasných tvarovaných dřevin ve školkách začalo v širším měřítku začátkem 19. století, rozvinulo se zejména v Nizozemsku.
