Ze stavebního hlediska spadají balkony a lodžie pod obytné plošiny, lišící se především konstrukcí. V případě balkonu tato plošina vystupuje z líce průčelí budovy v úrovni podlaží a na volných stranách ji ohraničuje zábradlí, naopak lodžie zpravidla bývají zasunuté do hmoty objektu a podle polohy k ploše průčelí se dělí na zapuštěné, polozapuštěné a předsazené.
Ke kladům těchto stavebních konstrukcí nepochybně patří možnost instalace rozměrnějšího prosklení fasády (například aplikací francouzských oken, balkonových dveří apod.), které přináší více denního světla do interiéru. Zapuštěné a kryté lodžie slouží jako tepelná a akustická izolace i hydroizolace.
Balkony a lodžie nabízejí možnost venkovního posezení, získáte místo k sušení prádla a ke skladování roztodivných nepotřebností. A to není ani zdaleka vše: tyto plochy ve většině případů slouží také jako sezónní lednice, zahrádka či skleník, voliéra, kutilská dílna, vynucená kuřárna, držák satelitního talíře. Dozajista potkáte i lidi, kteří si k domu „přilepili“ pár balkónů jen kvůli okázalosti nebo – což je ta horší varianta – pro zlost sousedům. Většina z nich však jen tu a tam přehodí přes zdobné zábradlí lůžkoviny.
Konstrukce balkonů
Možnosti vycházejí z konstrukčního systému budovy. V minulosti se používaly hlavně konzoly (krakorce) z kamene, ze dřeva nebo kovu (později ze železobetonu), dnes se aplikují prefabrikované konstrukce a desky, vetknuté do podélné nosné zdi. Při budování balkonu je třeba vycházet z celkového statického zajištění budovy. Existují samozřejmě řešení dodatečného „přilepení“ balkonu nebo předsazené lodžie ke stávajícímu objektu – třeba zavěšením na táhla – tady je ale zapotřebí najít vhodný způsob. Například vybudovat samostatné základy pro přenos zatížení do základové spáry atd.
Podle velikosti a umístění nosných konstrukcí se balkony dělí na francouzské okno, malý balkon, volný nebo taky předsunutý balkon, koutový balkon, částečně zapuštěný, předsazenou lodžii a probíhající balkon. Předsunuté balkony rodinných domů bývají s plným zábradlím ze všech stran, s otevřenou přední stranou, s jednou zvýšenou boční stěnou a v dalších variantách.
Výhled za všechny peníze
Dospěli jste k názoru, že balkon či lodžii k životu potřebujete? Máte ho (ji) mít. Pak je ovšem – zvlášť u individuálních projektů – dobré pečlivě uvážit tzv. provozní využitelnost uvedených prostor. Mimo jiné i od toho se odvíjí pořizovací a posléze i provozní náklady. Pro výběr konstrukčního řešení balkonu nebo lodžie je důležitý půdorysný tvar a samozřejmě plocha domu. Ochoz, tedy příliš úzký balkon kopírující průčelí nebo obíhající kolem dokola celého objektu sice může působit zajímavě, ale k čemu je dobrý?
Naproti tomu balkon velikosti místnosti nebo dokonce terasa na celé ploše garážové střechy vyjde na obrovské peníze (zvolíte-li zelenou střechu, taky nemusí). Bez zastřešení si navíc zaděláváte na problémy s odklízením sněhu, někam je třeba odvádět i srážkovou vodu a běžný úklid rovněž zabere spoustu úsilí a času. A kvůli občasnému zapnutí vířivky nebo letnímu grilování se tak velká plocha nevyplatí. Dalším významným kritériem je orientace objektu i balkonu nebo lodžie vůči světovým stranám. Osluněný balkon můžete zastínit, (markýzou, pergolou), neosluněný je spíše na obtíž. Totéž se vztahuje na déšť, vítr, na výhled do okolí a…, na přátelství, příměří nebo ozbrojený konflikt s nejbližšími sousedy. Orientace vůči světovým stranám hraje roli i při správné volbě konstrukčního systému, zejména provozního souvrství.
Co je dobré vědět |
| Střídání teplot a přirozená venkovní vlhkost mohou způsobovat znatelné objemové změny, vedoucí k deformacím a časem i k poškození konstrukcí balkonů a lodžií. Koroze a s nimi související změny ve struktuře použitých materiálů dokonce mohou narušit statiku celého objektu. Balkon v podstatě nese „jen“ konzola, vysunutá z nosné konstrukce domu a prostupující obvodovým pláštěm budovy. V místě těchto prostupů (zvlášť při nekvalitním provedení) dochází k tepelným mostům, jimiž pak dovnitř proniká chlad a vlhkost se všemi důsledky. |
Desatero trvale platných doporučení |
| Pokud chcete balkon, lodžii, případně střešní terasu skutečně prakticky využívat, už při výběru odpovídajícího typu domu nebo při vlastní tvorbě prvotní studie, skici, návrhu a především prováděcího projektu rodinného domu dobře zvažte a berte v úvahu: 1. provozní využitelnost balkonu či lodžie 2. orientaci ke světovým stranám 3. zastínění balkonu, lodžie, terasy apod. 4. sklon pochozí plochy 1 až 2 % (viz text o odvodnění ploch) 5. výběr stavebního provedení provozního souvrství 6. návrh a provedení vodotěsné izolace 7. dilatační pole 8. výběr a provedení podlahové krytiny (dlažby, roštu, mazaniny atd.) 9. balkonové dveře (především výšku prahu) 10. bezpečnostní a hygienické hledisko |
Provozní souvrství |
| Souhrn vrstev nebo výrobků od vodotěsné izolace po vnější povrch pochozí plochy. Použité výrobky musí splňovat estetické, ale především specifické požadavky s ohledem na jejich namáhání extrémními klimatickými vlivy a namáhání mechanické. V úvahu je třeba brát přípustnou stavební výšku a hmotnost souvrství, způsob odvodnění, výšku objektu a namáhání sáním (to u vyšších objektů) větru, u teras i přípustné zatížení tepelné izolace v tlaku a samozřejmě investiční náklady a požadavky stavebníka. Používají se tato souvrství: dlažba do maltového lože (na betonovou mazaninu), dlažba do lepicí malty nebo lepidla nebo na podsypu z kameniva, dlažba na podložkách, palubová podlaha, rošty, plovoucí dlažba, elastická dlažba, mazanina s pochozí vrstvou a jiné varianty. |
Výhody zasklení |
| ■ zateplení = snížení nákladů na vytápění domu ■ zábrana proti dešti, sněhu, vlhkosti a větru ■ snadné průběžné větrání bez ohledu na počasí ■ zmírňuje pronikání hluku a prachu, zabraňuje znečišťování od ptáků ■ překážka proti vloupání (v kombinaci s tvrzeným sklem, fóliemi atd.) ■ snadná údržba a bezpečné mytí okenních tabulí z obou stran ■ větší soukromí ■ montáží dodatečné skleněné „příčky“ získáte sezónní pracovnu, čítárnu, hernu či studovnu dětí, jídelnu, ale i příležitostnou dílnu, ateliér a – proč ne? – třeba i letní ložnici |
Snížení nosnosti balkonových konzol
Při navrhování konstrukčního řešení balkonu musí projektant počítat s mnoha vlivy, zejména klimatickými. Týká se to mimo jiné tepelné roztažnosti materiálů, úměrně čemuž se volí třeba rozměry dlažby a způsob její pokládky, šířka dilatačních spár, sklon plochy apod. Nosnou konstrukci balkonů a lodžií nejčastěji tvoří železobeton, může však být zhotovena i z keramických prvků, případně z oceli. Častou statickou poruchou je právě koroze nosných ocelových prvků, čímž dochází ke snížení nosnosti balkonových konzol. Nepříznivým atmosférickým vlivům jsou vystaveny především stropní dílce a stěny.
V důsledku nedostatečné údržby může korodovat oplechování a následně začne srážková voda zatékat do vodorovných styků. Koroze pokračuje i uvnitř konstrukce balkonu, materiál zvětšuje svůj objem, spáry se rozšiřují a voda masivněji zatéká do konstrukce. Urychluje se karbonatace betonu a ocelové výztuže. Koroze ovšem postihuje také kotevní prvky, rámy a sloupky a další konstrukční detaily.
Pryč s nežádoucími vlivy
Provozní pochozí plochy musí mít správné spádování. Doporučuje se sklon povrchu 1 až 2 %. Samozřejmostí je kvalitní hydroizolace, povrch musí vždy garantovat odtok srážkové vody tak, aby se nikde netvořily louže. Podlahy balkonů a lodžií nejčastěji kryje keramická dlažba.
Před pokládkou je vždy nutné zvážit nejen rozměry dlaždic s ohledem na jejich dilatační pohyby, ale i způsob pokládky a dokonce barvu. Z hlediska tepelné roztažnosti jsou vhodnější světlé barvy dlaždic. Poloha dilatačních spár v dlažbě se musí ztotožňovat s polohou dilatací v podkladní vrstvě – např. v betonové mazanině.
S ohledem na dilatační pole a provedení dilatačních spár by se proto dlaždice v exteriéru měly rozhodně pokládat na střih a výjimečně na vazbu, nikdy by se pak neměly pokládat diagonálně. Platí, že betonovou mazaninu i dlažbu (lepenou či kladenou do maltového lože) je vždy zapotřebí dilatovat, neboť tepelná roztažnost zmíněných materiálů je rozdílná: koeficient tepelné roztažnosti keramické dlažby je 0,007 mm/m.K, u betonové mazaniny pak 0,012 mm/m.K.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Bezpečnostní kritéria balkonů a lodžií
Týkají se především zábradlí jako trvalé konstrukce určené k ochraně proti neúmyslnému pádu z volného okraje plochy. Zábradlí se zpravidla zhotovuje ze sloupků, madel, zábradelní výplně a někdy i zábradelní zarážky. Lze se samozřejmě (hlavně u starších domů) setkat i se zděným či betonovým zábradlím, ovšem i tato řešení musí splňovat normou předepsaná kritéria. Výška je od 900 do 1 200 mm v závislosti na hloubce volného prostoru (odpovídá výšce volného pádu z okraje pochozího prostoru). V případech, kdy je dno volného prostoru členité, nebezpečné nebo jinak komplikované, postupuje se podle ČSN 74 3305, která uvádí jako minimální výšku zábradlí 1 100 mm. Normy se vztahují i na mezery ve výplni zábradlí (svislé a šikmé mezery mezi svislými tyčemi, tabulovými prvky a sloupky nesmějí být větší než 120 mm a mezera mezi vodorovnou pochozí plochou a zábradelní výplní u zábradlí bez zarážky nesmí být širší než 120 mm).
U předsazeného zábradlí nesmí být mezera mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochozí plochy větší než 50 mm. Zábradlí i výplně se zhotovují nejčastěji z oceli nebo hliníku. Sloupky se s ohledem na hydroizolační požadavky a celistvost pochozí vrstvy kotví do nosné konstrukce balkonů a lodžií zboku nebo zdola.
Zasklení = komfort navíc
I kdyby balkon či lodžie měly plnit jen roli azylu kuřáka, ornitologa amatéra, sukulentního nadšence, případně posedu voyera, je záhodno dbát nejen o zdraví takto relaxujícího člena rodiny, ale také a možná především o úspory. Jednou z možných cest k úsporám energie je zasklení. Prakticky každou lodžii dnes lze bez problémů vybavit některým z nabízených zasklívacích systémů. Tímto krokem získáte zimní zahradu a bezesporu přispějete k tepelným úsporám objektu i k jeho bezpečnostnímu zajištění. Zde je ovšem třeba zvážit, zda takové opatření naopak nebude dům zbytečně přehřívat (skleníkový efekt) a zda také v interiéru nesnížíte „přísun“ přirozeného denního světla.
text: Petr Saulich, foto: archiv redakce a firem, ilustrace: Barbara Bencová




Motyčka Gardenboy 400 GB překvapuje nízkou hmotností (jen 2,3 kg) a
Do hloubky až 18 cm prokypří půdu těžší
Minirotavátor Mantis, propagovaný jako „
Stroj těžký 17 až 30 kg táhnou vpřed rychlostí pomalé chůze. Dopředu namontované vodicí kolo usnadňuje na konci řádků otočení stroje. Při spotřebě kolem 0,6 litru benzinu za hodinu práce lze s pomalu běžícím strojem zrýt a nakypřit během hodiny 500 až 800 m2 suché 





Vnímavý člověk ví, že životní úroveň společnosti i jedince určují ještě jiné – a podstatnější – parametry než hrubý domácí produkt. Mezi nejdůležitější měřítka životní úrovně patří zdraví, kvalitní vztahy (s lidmi i šířeji pojatým okolím) a z toho vyplývající dobrý vnitřní pocit. Takto chápaná životní úroveň může nepochybně stoupat i bez vyšší
Provětrávané základy mají dvě velké přednosti: jednak nejsou nutné plastové
Všechny 








Určení stanoviště a nádoby
Zalévání a hnojení v zimním období ve značné míře závisí na teplotě zimování citrusů. Čím nižší teplota zimování, tím méně potřebuje rostlina zálivky. Zaléváme standardně tak, aby byl substrát vlhký, ale rostlina nestála ve vodě. Vše je přizpůsobeno aktuální potřebě, včetně hnojení, které se doporučuje omezit na polovinu. Se zlepšujícím se počasím (zhruba březen) začneme hnojit plnými dávkami. Očekáváme další růstovou periodu a velmi rychle dojde k vyčerpání živin. Inženýr Matějka doporučuje pravidelně v intervalu dvou tří týdnů přihnojovat a omezit jej v době vegetačního klidu.
V žádném případě se nedoporučuje zalévat rostliny při přímém světelném svitu. Nutnost zálivky také velmi ovlivňuje velikost nádoby a tím i kořenového balu. Čím větší nádoba, tím je rostlina méně náchylná na vysychání. Menší citrusy v malých nádobách potřebují větší a intenzivnější péči. Vzhledem k menší zásobě vody v kořenovém balu potřebují také častější kontroly a větší intenzitu zalévání. Z toho důvodu nedoporučuje inženýr Matějka pro pěstování citrusů nádoby menší než průměr 12 centimetrů. „Pokud používáte menší nádoby, lze je v letních měsících zapustit do větších nádob s obsahem provlhčeného písku či perlitu,“ podotýká jeden z nejzkušenějších tuzemských pěstitelů.



Jitka Kolaříková –
Ložnice rodičů i dětské pokoje byly vybudovány v podkroví a výtvarný koncept využívá atmosféru šikmých stropů a členitého starého krovu. Každá z holčiček má svůj pokojík a vlastní koupelnu, společně pak využívají podkrovní halu jako hernu. Oba pokoje jsou takřka identické, jsou otevřené do krovu, osvětlené vikýřem a ještě shora střešním oknem. Funkčně a prostrově je dispozice přehledně rozdělena na zónu učení s psacím stolem, pracovní židlí a skříňkami a na zónu spaní, „schovanou“ v nice pod šikmým stropem. S kamarádkami se dá posedět na malé pohovce se stolkem, nechybí ani regály na knížky a hračky. Do koupelny se vchází přímo z pokoje.
„Dětské pokoje jsem odlišila od ostatních částí domu. Snažila jsem se, aby měly svůj vlastní svět: hodně světla a volný prostor. Proto jsou celé v bílé barvě. Bílý nátěr opticky odlehčil i trámy a sloupky starého krovu, půda působí vzdušně. V tomto duchu jsem vybrala i zařízení do koupelny. Počítám s tím, že pokojíky si budou dcery postupně zkrášlovat a vyměňovat doplňky v barvách, které se jim budou líbit. Začaly jsme romantikou jako pro princezny, ale to se může brzy velmi změnit. Ani nábytek nebude problém vyměnit.“
Petra Valentová –
Dětský pokoj se nachází v patře spolu s pracovnou, ložnicí rodičů, šatnou a velkou rodinnou koupelnou. Má dispozici ve tvaru L, rozdělenou na část denní – na hraní – a odpočinkovou. V denní části se nachází sezení vytvořené z matrace a polštářů a malý stolek. Na zdi má malá galerii svých obrázků, které často obměňuje, a poličky se svými výrobky. Postel byla vyrobena na míru tak, aby vyplnila protější niku s rohovým oknem. Pod zvýšeným spaním se nachází úložný prostor, vedle postele je ještě policová skříň na knihy a hračky. Design je pojat v hravém duchu, nechybí pestré barvy a zdobné prvky. Až dcera půjde do školy, vybavení se částečně obmění – sedací zákoutí nahradí psací stůl.





Vesnice Krátká vznikla v první třetině 18. století jako obytná kolonie lesních dělníků. V neveliké obci na Horácku najdete roubené i zděné domy s hospodářským zázemím z 18. a 19. století, většinou s typickými lomenicemi do tvaru kříže s plochou valbičkou. Díky ojedinělému souboru unikátních staveb byla Krátká vyhlášena v roce 1995 vesnickou památkovou rezervací.
Roubenka se nachází na mírně svažité parcele. Na vlastní roubenou a zděnou část navazuje dřevěná přístavba, která u tohoto typu staveb sloužila jako hospodářská část s chlévy, v dnešní podobě však kromě zádveří a předsíně ukrývá koupelnu, WC, technickou místnost a sklad. V hlavní obytné části je světnice – ústřední místnost domu, ložnice a pokoj. Po dřevěném schodišti se dostanete do patra, kde je herna a dvě ložnice orientované do štítů.
I problém s délkou trámů, která je limitována šesti metry, vyplývající z možností přepravy, vyřešili na místě. Tesař se tedy vypravil do lesa, vybral si vhodné stromy a podle tradice je porazil v období kolem Vánoc, kdy mají nejméně mízy, takže se pak méně kroutí a praskají.
Princip centrálního vysavače vychází z poznatků tradičního „luxování“, vývoj systému přesto znamenal revoluci v pojetí moderního úklidu. Zatímco běžný přenosný (mobilní podlahový) vysavač, jak už vyplývá z jeho názvu, musíte chtě nechtě přenášet, centrální se nikdy „nemotá“ pod nohama, přístroj není třeba tahat po schodech, nemusí přeskakovat zvýšené prahy a jiné překážky a po skončení práce ho nemusíte nikam složitě „parkovat“.
Obecně se vysavače dělí podle konstrukce, typu a účelu použití, kvality filtrace, druhu napájení, případně velikosti přístroje. Jedno však mají společné – princip vysávání proudem vzduchu. Nejdůležitějším parametrem je tudíž sací výkon. Uváděné hodnoty někdy matou, prodejci totiž inzerují pouze výkon motoru neboli příkon spotřebiče, což ovšem není nic jiného než spotřeba elektrického proudu. Sací síla závisí na příkonu a odporu filtrů.
Většina modelů pracuje jako cyklonová jednotka (nečistoty se shromažďují v nádobě ve spodní části těla vysavače), existují i sáčkové modely a již zmíněné vysavače, v nichž se vzduch s prachem smáčí vodní clonou a putuje do kanalizace.





Masožravé rostliny jsou skupinou, která je zahalena mýty a falešnými představami nejen o jejich biologii, ale také o pěstování. Většina lidí se obává, že jde o skupinu pěstitelsky obtížnou, ale jsou i tací, kteří předpokládají jejich snadné zvládnutí a poté narazí. Pravda je nejspíš někde uprostřed, záleží na dodržování základních pravidel kultivace a volbě vhodných druhů.
Ideální je mít na zahradě nějaký mokřad či rašeliniště, dobře se dá použít i okraj přírodně laděného rybníčku. Hodí se i pěkné nádoby, obecně čím větší, tím lepší pro stabilnější vlhkost. Jako substrát použijeme směs rašeliny a písku v poměru zhruba 2–3 : 1. Rašelina musí být čistá, kyselá, nedohnojená. Použití špatné rašeliny je spolehlivou cestou k neúspěchu.
Většina masožravých rostlin, které lze pěstovat na zahradě přes léto, ale i celoročně, pochází ze Severní Ameriky, především z USA. Největší a nejnápadnější jsou zástupci rodu špirlice (Sarracenia). Pouhých osm druhů zaujme barevně i tvarově. Obecně je lze popsat jako statné lapací trubice s víčkem. Víčko se ovšem nezaklapává, jak si leckdo myslí, ale slouží k ochraně nitra pasti před deštěm.
Asi nejznámější masožravou rostlinou je mucholapka podivná (Dionaea muscipula). Jméno vystihuje jedinečný způsob lapání kořisti – aktivně loví rychlým sklapnutím obou polovin listu. Hmyz, který se dotkne některého ze šesti citlivých chlupů, vyvolá podnět k sevření pasti. Sklapnutí trvá asi půl sekundy. Polapí-li kořist, zůstává sevřený několik dní a trávicí žlázky živiny postupně vstřebají. Pokud list sklapne naprázdno, během dvou dnů se zase pomalu otevře. Zvlášť pro děti je sklapávání listů neodolatelnou zábavou, rostlinu však brzy vysílí a zničí – po dvou až čtyřech sklapnutích odumírá.
Nejznámější masožravé rostliny se jmenují rosnatky (Drosera) a lze se s nimi, i když vzácně, setkat i v české přírodě. Menší hmyz lapají pomocí žláznatých chlupů zvaných tentakule, jejichž povrch je pokryt silně lepivým slizem. Ten vytváří dojem rosy, což napovídá jméno nejen v češtině, ale ve většině jazyků. Nejrozšířenějším druhem v kultuře je rosnatka kapská (Drosera capensis). Její dlouhé listy se kolem větší kořisti umějí stáčet. Vytrvalost posilují silné kořeny, ze kterých obráží i po zaschnutí nadzemní části.
Z růžicovitých rosnatek je velmi odolná Drosera spatulata s velkým areálem od Nového Zélandu po Japonsko, často se pěstují také jihoafrické růžicovité rosnatky. Z amerických druhů lze doporučit D. filiformis, kterou je možné pěstovat trvale venku v polštáři mechu u břehu zahradního jezírka. Rosnatky jsou obecně náročné na světlo, v bytech vyžadují světlou polohu. Voda by měla trvale stát v misce, rostlinám prospívá i rosení. Běžnějším druhům vyhovují pokojové teploty, v zimě mírné přichlazení na 10 až 15 °C. Přesazování provádíme na jaře až v létě, ale jen pokud se zhoršil substrát nebo jsou rostliny příliš nahuštěné. Některé druhy se silnými kořeny lze pomocí oddělených kořenů množit.






Poslání akce je sdílet zkušenosti, dobré nápady a příklady dobré praxe mezi majiteli, architekty i zájemci o bydlení.
„Návštěvníci si budou moci vybrat, zda chtějí vidět zabydlené nebo rozestavěné rodinné domky, ukázky zajímavých rekonstrukcí. Připraveny budou exkurze do bytových domů v pasivním standardu, ale také návštěva v kancelářských budovách nebo základní umělecké škole,“ prozrazuje Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu.
Přesvědčte se na vlastní kůži




-(1)_163x123.jpg)
_92x123.jpg)




-(1)_wm.jpg)
_wm_wm.jpg)




