Blog

Problematika zateplení už ale dávno nespočívá v tom, že je vám v zimě chladno, a tak ucpete průduchy kolem oken, abyste ušetřili za rok čtyři nů­še uhlí. Při dnešních klimatických změnách je situace taková, že je nám sice v zimě stále zima, avšak v létě je nám horko, a tak potřebujeme chladit. Většinou pak vedle kotle na topení přibude do domácnosti i air condition na nucenou klimatizaci v letních pařácích. Při kontrole účtu pak můžeme s údivem zjistit, že jsme v létě za chlazení vydali skoro tolik, kolik v zimě za topení.

Současná situace je tedy charakterizována dvěma momenty: v zimě nás tlačí úniky tepla, v létě zas jeho přebytek. Kromě našich subjektivních pocitů daných vnímáním výkyvů tepelné pohody tu významnou roli sehrávají i stále se zvyšující normy na účinnost tepelných izolací a ceny energie. Takže se zatepluje, aktivně se hledají rezervy a možnosti co nej­efektivnějších úprav obvodových kon­strukcí a střech.

Sucho především

I laik snadno pochopí, že má-li zdivo nového či sanovaného domu plnit izolační funkci, musí být suché. Teplo uniká pomocí vlhkosti, takže pokud budete mít suché zdi, nebude vám teplo ani unikat, ale ani vnikat. A to je také jednou ze základních funkcí fasády – ochránit stavební konstrukci od průniku nežádoucích klimatických faktorů. Většina materiá­lů, které se dnes ke stavbám obvodových plášťů používají, má velmi dobré koeficienty tepelného odporu, ať už jde o klasickou pálenou cihlu, různé typy pálených bloků, porobetonových dílců typu Ytong a mnohých dalších.

Jejich použití v patřičné tloušťce zdiva by mělo poskytnout dostatečnou ochranu před únikem tepla ven a z vnější strany zas před vlivem přílišné zimy či tepla. Důležité ovšem je, v jakém stavu se předmětné zdivo nachází. Koeficienty a hodnoty tepelných odporů se stanovují laboratorně při ideálních podmínkách. Při aplikaci těchto materiálů však stěží kdy dosáhnete ideálních laboratorních podmínek.

To v praxi znamená, že pětačtyřiceticentimetrová zeď, která z nějakých důvodů začne vlhnout, má pak sníženou izolační účinnost a je z ní rázem „třicítka“. Proto se často dodatečnou izolací obvodového pláště „dohání“ to, co papírově na stránkách projektové dokumentace vypadá zcela v pořádku. Důsledkem chybějící či nevhodné tepelné izolace pak může být až 40% ztráta tepla, které vyprodukujete vytápěním.

Kontakt vítězí

Nejlepší poměr cena/výkon mají kontaktní zateplovací systémy. Při prakticky stejné technologii aplikace existují dvě základní dělení podle použitého izolantu: buď s deskami z minerálních (případně skelných) vláken, anebo s polystyrenovými deskami. Každý z těchto izolantů má své výhody a nevýhody, ale při porovnání cena/užitná hodnota/pracnost/výsledný efekt vítězí polystyren. Je mu vytýkána malá prodyšnost, ale u minerální vaty mů­že být na závadu zase až přílišná propustnost. Faktem je, že v dnešní době není ani jedno z tvrzení zcela pravdivé.

Sama o so­bě hodnota paropropustnosti není vypovídající. Smysl kontaktního zateplovacího systému je v tom, aby těsným kontaktem se zdí teplo udržel uvnitř, a naopak nepropouštěl nežádoucí chlad a vlhkost zvenčí. Navíc kontaktní zateplovací systém netvoří jenom polystyrenové desky či lamely z minerálních vláken. Je složen z několika vrstev, které musí být svými vlastnostmi navzájem propojeny, jinak systém ztrácí smysl. Šanci na úspěch nemají ani amatérské pokusy vytvořit takové systémy a „vy­lepšit“ je o vzduchovou mezeru mezi obvodovou konstrukcí domu a vlastním systémem. Zkrátka a dobře, kde chybí kon­takt, ztrácejí kontaktní zateplovací systémy účinnost a tím i smysl.

Zvýšené míry odvět­rání

Pokud jde o odborně navržený certifikovaný systém ETICS, měl by všechny „fá­my“ o nevýhodách těchto materiálů bez problémů překonat. A pokud jde například o stavby s vlhčím zdivem, respektive s potřebou zvýšené míry odvět­rání, existují dnes i „dýchající“ systémy z polystyrenu, tedy systém s vyšší paro­propustností.

V současné době se vnější kontaktní zateplovací systémy používají nejenom ja­ko dodatečné zateplení, ale i u novostaveb. Kon­strukce obvodového pláště je navržena projektantem jako tzv. sendvičová – například zdivo z cihelných bloků + vnější kontaktní zateplovací systém, nebo železobetonová stěna + vnější kontaktní zateplovací systém. Sendvičové zdivo má mnoho výhod, mezi které patří rychlost stavby, nižší náklady a velmi dobré výsledné hodnoty tepelné pohody.

Materiály a počty

Jako tepelné izolanty se ve vnějších kontaktních zateplovacích systémech používají následné materiály:

◗ expandovaný polystyren EPS 70 F, desky 1 000 x 500 mm, m = 40 (m – faktor difuzního odporu)
◗ polystyren clima, desky 1 000 x 500 mm, m = 10
◗ perimetr – soklové desky pro použití na soklové partie staveb, desky 1 000 x 500 mm, m = 60 až 100
◗ extrudovaný polystyren pro použití na soklové partie staveb, desky 1 250 x 600 mm, m = 80 až 250 (tedy nejméně prodyšné)
◗ desky z minerální vlny s podélnou orien­tací vláken, 1 000 x 500 mm, m = 2,1 (až 20x prodyšnější oproti expandovanému polystyrenu)
◗ desky z minerální vlny s kolmou orientací vláken (lamely), 1 000 x 200 mm (nově 1 000 x 333 mm), m = 1,6 (nejvíce prodyšné)

Volbu optimální tloušťky izolantu zateplovacího systému je nejlépe svěřit projektantovi ve fázi přípravy projektové dokumentace stavby. Chceme-li se do toho pustit sami, pak je dobré vědět, že tloušťka izolantu je určována tepelnětechnickým výpočtem podle platné normy Tepelná ochrana budov ČSN 73 05 40.

… jinak by fasáda spadla

Pokud nebudeme dbát jistých zásad a pravidel, může se stát, že – obrazně řečeno – skončíme ještě dřív, než jsme s realizací své nové zateplené fasády začali. Týká se to nejen případů, kdy bychom se neodborně vložili do podobného stavebního díla sami, ale i podezřele levných firem, které dokážou poshánět potřebné komponenty „za levno“ jak u nás, tak i třeba v nedalekém zahraničí. Jenže v případě kontaktních zateplovacích systémů vše souvisí se vším – například i tvar a délka hmoždinek musí odpovídat síle izolantu, typu zdiva a geometrii jejich rozmístění na deskách izolantu, jinak by fasáda spadla.

Mnohem podceňovanější v našich zeměpisných šířkách jsou však návaznosti například paropropustnosti lepicího tmelu na propustnost izolantu a na ně navazující omítka s podkladním nátěrem. Stačí, aby jedna z těchto vrstev neodpovídala svým  vrst­vám ostatním, a může se stát, že m systém nesplní vaše očekávání. Doma budete mít zimu a vlhko, v bance zbytečně prázdné konto a budete trávit čas úvahami, zda jste neměli dát třeba dvojnásobnou tloušťku izolantu. V tom to ale není!

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem