Touha „být na vzduchu“ je vlastně normální. Vzduch ovlivňuje naši psychiku, jeho složení, vlhkost a teplota mají přímý vliv na činnost mozku a tudíž i naše pocity a náladu. Dobře nám dělají i takové z hlediska pohody těžko definovatelné „požitky“ jako vánek a vůně.
| Chcete vylepšit INTERIÉR a nevíte si rady? Zeptejte se v PORADNĚ ZDE. |
V uzavřených prostorách, ať už doma nebo v práci, trávíme více než osmdesát pět procent denního času, přičemž o kvalitě vzduchu uvnitř lze s úspěchem pochybovat, zejména proto, že stále stoupající ceny energií nás nutí čím dál více zateplovat domy a „utěsňovat“ všechny otvory. Není tedy nic zvláštního na tom, že se snažíme z uzavřených prostor utíkat ven.
Mnohovrstevnatá komunikace
Nejlepším a nejefektivnějším propojením uzavřených prostor s venkovním prostředím je terasa. Tento konstrukční prvek, krášlící dnes mnohé rodinné domy, však nevzniknul jako výsledek vlivu moderního pojetí bydlení a nuceným soužitím s nejrůznějšími moderními „domácími“ technologiemi, jako je nucené větrání, klimatizace apod. Jeho stáří čítá mnoho stovek let a zmínky o terasách najdeme i v bibli. Jejich cesty k nám vedly se vší pravděpodobností z teplých oblastí Evropy a Blízkého východu.
Označovaly se tak původně vyrovnávací stupně v terénu, později přístupná rovná střecha. V zemích s vyšší denní teplotou byla taková střešní terasa vítaným místem, kde se večer, za příjemného vánku, scházela celá rodina i s přáteli a známými. Na takové terase se běžně žilo, jedlo, přijímaly se návštěvy. Ze střechy bylo navíc vidět na okolní střechy i do ulice a po setmění se tak vytvářela zajímavá „mnohovrstevnatá“ komunikace mezi známými a průchozími.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Terasa na střeše
Na toto pojetí terasy navázal v Evropě ve dvacátých létech minulého století Le Corbusier. Jeho vily i bytové domy s plochými střechami se bez terasy neobešly, protože se snažily svým obyvatelům nahradit plochu zahrady, o kterou je vlastně stavba připravila. Těšit se z takových střešních teras i u nás – mnohem severněji, než v zemi jejich původu – umožnil rozvoj izolací a technologií, na konci devatenáctého století ještě zcela neznámých. U nás mají rodinné domy s plochou střechou tradici od první republiky.
Terasa u domu
Pojem terasa si dnes většinou spojujeme s místem v sousedství domu na zahradě, které je vydlážděné či jinak zpevněné, někdy i mírně vyvýšené nad úroveň okolního terénu. V teplých jarních dnech, v létě či v raném podzimu umožní vytáhnout grilování, zahradní nábytek, trávit příjemný čas pod pergolou či markýzou a zvětšit tak vnitřní obytný prostor domu o místo pod otevřeným nebem. Terasu je ovšem nutné správně situovat nejen vůči domu, ale i vůči světovým stranám. Jižní orientace je například na jaře velmi příjemná, ale v létě je lepší západ.
Musíme se proto smířit s tím, že to jediné správné a nejlepší místo pro terasu z hlediska světových stran nalezneme jen stěží. Během dne, jak slunce putuje po obloze, se stávají příjemnými různá místa v okolí domu. Plastový stůl si při ranní kávě přenesete na východ, v poledne můžete zvolit jižní směr a zakotvit pod slunečníkem, podvečerní kávička vám může zachutnat na západní straně domu. V parních letních dnech jistě uvítáte i severní stranu.
S terasou se ale takto pochodovat nedá. Proto je velmi důležité zvážit hlavní cíle, kterým bude sloužit, a tomu přizpůsobit její orientaci. Otázkou například je, zda bude terasa zakrytá, částečně chráněná či bez pokrytí. Dále je při plánování umístění dobré zvážit i společenské aspekty: zda bude navazovat na kuchyň či obytné prostory domu, zda nám nebude vadit, že na terasu bude vidět z ulice či od sousedů apod.
Minimální požadavky
Není-li překročena územním plánem stanovená maximální zastavěná plocha, nestojí vybudování terasy v cestě žádná legislativní překážka. Pokud je plánována jako nedílná součást stavby rodinného domu, je to optimální varianta. Dodatečná stavba terasy totiž s sebou nese určité komplikace a rizika. Terasa by měla mít alespoň takové rozměry, aby se na ni vešly kulatý stolek se židlemi, což je zhruba sto osmdesát na sto osmdesát centimetrů.
Finančně nejméně náročné jsou terasy v rovinatém terénu vytvořené uložením kamenných placáků nebo dlaždic přímo na zhutněný násep do vrstvy písku a kamenné drti. Když časem spárami proroste tráva, stane se terasa zcela organickým pokračováním zahrady, kterou napojí na obytné prostory. Nevýhodou jsou nerovnosti a zanášení hrubších nečistot do interiéru.
Na dlažbě i na dřevě
Náročnější jsou terasy vznikající uložením keramické dlažby, například technologií do sypkého lože – což je navážka a na ní štěrk, pod kterým je drenáž na odvádění vody. Do takto připraveného lože se klade zámková dlažba nebo velkoplošné dlaždice s vymývaným povrchem. Druhá varianta předpokládá již vytvořenou základovou desku s výztuží a tloušťkou minimálně 10cm. Beton musí být čtyři až šest týdnů vyzrálý, pak se provádí izolace asfaltovými pásy nebo polymercementovou stěrkou.
O tom, kterou izolaci použít, rozhoduje volba technologie. Drenážní folie se dají použít i u stěrkové izolace. Výhody stěrek jsou především v tom, že k jejich provedení nepotřebujeme tolik nářadí jako při lepení asfaltových pásů (plynové zařízení s hořáky atd.).
Pokud jde o použití exotických dřevin, pokládají se na rošt, na který pochozí vrstvu upevníme většinou pomocí vrutů. Pod roštem by měla být stejná vrstva izolačních matriálů jako v předchozích případech a doporučuje se položit drenážní folii. Pokud se rozhodneme pro dřevo, klademe prkna s minimální spárou čtyři milimetry, aby tudy mohla protékat voda, kterou odvádí drenážní fólie ven.
Pamatujte na oddělení i připojení
Citlivým místem, které je zdrojem častých potíží, je návaznost terasy na dům. Ať už terasu stavíme rovnou s domem, nebo dodatečně, vždy je potřeba dbát na to, aby mezi oběma objekty byla dostatečná dilatační spára. Na některé věci je však dobré pamatovat ještě dříve, než začneme stavět. Například na přívod elektrického proudu, který umožní jak osvětlení terasy za letních večerů, tak případnou instalaci elektrického grilu nebo vařiče. Pokud na terase chceme vařit častěji, pak se určitě bude hodit předem připravený přívod vody a odtok do kanalizace.
Otazníky kolem balkonů
Pravdou je, že v našich zeměpisných šířkách si balkonů moc nevážíme. Jinak by asi naše činžáky a paneláky nehyzdily v mnoha případech tak ošklivé, malé, neútulné a prakticky k ničemu nepotřebné balkony. Na rozdíl od Italů, Francouzů, Španělů a mnohých dalších, kteří na nich doslova žijí, u nás jsou v lepším případě prázdné nebo obsypané květináči. V horších případech jsou plné haraburdí či těžko určitelného „humusu“. To je běžný postřeh z bytových domů našich větších i menších měst.
A náhodný turista z jihu procházející naší domovinou kolem dvacáté hodiny večerní za vlahého letního večera se asi musí v duchu ptát, proč vlastně máme tolik balkonů, když je prakticky k ničemu nepoužíváme. Inu, když se podíváte na některé z nich, tak by si tam člověk skutečně neodložil nic jiného než staré harampádí. A netýká se to jen balkonů v činžovních domech. I u rodinných domů – jak starších, tak nově stavěných – se můžete setkat s balkony, jejichž „řídká“ zábradlí opravdu nevytvářejí v uživateli pocit útulnosti a intimity.
Navíc je balkon ve většině rodinných domků používán především k větrání peřin. Vzhledem k tomu, jaká konstrukční a tepelněizolační rizika tento architektonický prvek konstrukci domů přináší, nestojí jeho pořízení zato. Peřiny je možné vynést na zahradu. Ostatně i posezení u kávy či s přáteli by v případě rodinného domku bylo logičtější na zahradě a terase než na stísněném balkonu.
Záhadná míra 90
Kapitola sama o sobě je balkon v panelovém domě. Je to fenomén, který se s námi táhne ještě od minulého režimu. Většinou jde pouze o devadesáticentimetrové výstupky či o zhruba metr široké lodžie, které lemovaly průčelí těchto bytových domů. Otázkou je, co s nimi dnes. I když jsou úzké, jsou pro městského člověka příjemnou alternativou uzavřeného prostoru a v dnešní době nemusí sloužit jen k věšení prádla. Dají se docela dobře opravit a může na nich být i příjemné posezení se stolkem na kávu.
Lze z nich vytvořit poměrně jednoduchými prostředky například zimní zahrady, pokud to připouští místní stavební úřad, ale vždy musíme mít jistotu „pevné půdy pod nohama“. Balkony a lodžie v panelových domech totiž v jejich konstrukcích patří mezi nejzranitelnější místa.
Trhliny ve spárách
Chceme-li si proto takový prostor bez obav užívat, měli bychom se co nejdříve přesvědčit, jaký je jeho skutečný technický stav. Nejčastější vadou je zatékání do konstrukcí balkonů a narušení krakorců.
Mezi další nešvary pak můžeme jmenovat destrukci dlažeb, ve kterých se vlivem času a dešťové vody vyskytnou trhliny ve spárách. Čím je dlažba tmavší, tím více akumuluje sluneční energii a nahřívá se.
Pokud se s jejím roztahováním nepočítalo a dilatační spáry nejsou dostatečně široké (jsou-li vůbec jaké), spáry se rychle naruší, dlaždice se začnou odlepovat a celá nášlapová vrstva se ničí. Při součinnosti těchto dvou destruktivních faktorů – tlaku a rozpínání – se pak může snadno stát, že balkonová dlažba jednoho krásného slunného a mrazivého zimního dne doslova vyskočí do prostoru.
Proč tedy balkony stále znovu projektujeme a stavíme? Možná ze setrvačnosti, možná kvůli přetrvávající tradici. Každopádně by byla škoda odsoudit je jen k občasnému věšení prádla. Snad i nás teplejší klimatické podmínky jednou na naše četné balkony vyženou a naučí nás si jich více vážit.
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv
Materiál našel své opodstatnění a využití v moderních 
Ze sádrokartonu se suchou cestou stavějí všechny možné 
Stejné je to se změnou dispozic, kde je nutné postupovat v souladu se stavebním zákonem. Moderní stavební technologie dávají materiálům stejnou odolnost a nosnost, jakou kdysi mělo prakticky jen poctivé cihelné zdivo. K výhodám současných technologií, systémů a materiálů patří subtilnost. Při zachování akustických a 
Louka je dokonalé soužití obrovského množství druhů kvetoucích rostlin, travin, hmyzu, drobných živočichů, půdních organismů a podzemních mykorhizních hub. Některé součásti louky by nebyly schopné žít samostatně, bez vztahů s okolními organismy. Louky jsou pomocí druhové skladby schopné přizpůsobit se různým podmínkám. Snášejí sucho, vlhko, slunce, polostín či stín a nejrůznější typy půd. Jsou velmi vhodné do ekozahrady nebo na rodový statek, v kombinaci s původními a užitečnými druhy keřů a stromů, po jejichž boku se celé věky vyvíjely a navzájem se podporují užitečnými vztahy.
Louku lze vysít ze speciálně namíchané směsi a získat již od počátku velkou rozmanitost tam, kde by se pouze s přírodní pomocí vytvářela desítky let, možná déle. Některé druhy již z naší přírody vymizely a nemají se tudíž na náš pozemek odkud vrátit. Tyto směsi osiv u nás produkuje například firma Planta naturalis. Louku vyséváme vždy do čisté půdy, nelze přisévat do existujících travních porostů, efekt by byl příliš slabý. Pokud chcete změnit klasický trávník na louku, je třeba ho zrýt (zorat) a zem opět dokonale srovnat. Malou plochu je také možné přes léto důkladně zamulčovat třeba kartony a slámou a trávu tím zahubit. Pak mulč odstraňte a povrch mělce narušte, aby se dala semena zapracovat hráběmi do horní 0,5cm vrstvičky půdního povrchu.
Spásání to nespasí
Ideální je kosit dvakrát až třikrát ročně. První sečení se provádí, když na jaře odkvétají pampelišky nebo vykvetou kopretiny. Minimálně je sečení nutno provádět alespoň jednou ročně, abyste zastavili pokračující sukcesi, která náletem semen stromů a keřů z louky vytvoří les. Kosení také zastaví bujení agresivnějších trav a rostlin, tedy produkci velké zelené hmoty, která sice „zúrodní půdu“, ale zahubí luční květiny. Je to určitý paradox květnatých luk. Jak ale bylo zmíněno výše, když seno ponecháte na pozemku jako mulč u dřevin a tam, kde je potřeba, nebo ho zkompostujete, koloběh živin na zahradě není narušen, jen se přesune jinam.
Někdo seno vítá jako krmivo pro zvířata, někdo ho považuje za nutné zlo, kterého se musí zbavit. Ať tak či onak, po seči se všechna pokosená travní hmota odstraní, protože by produkovala při rozkladu dusík (=hnojivo pro příliš agresivní druhy) a stínila by rostlinám, na kterých leží. Prostě by některé choulostivější druhy „vymulčovala“ ze hry. Jen výjimečně, tam, kde nám o druhovou pestrost tolik nejde nebo není čas hrabat, můžete nechat pokosenou hmotu zetlít na místě.
Pozor bychom měli hlavně dát na kvalitu provedení detailů, které budou každodenně namáhány. Například panty u 
Po několik desítek let vládly našemu trhu smaltované 
Akrylátová vana se vyrábí tažením litého akrylátu, který se velmi snadno tvaruje do jakékoli podoby. Díky snadnému zpracování umožňuje akrylát vytvářet nejrůznější ergonomicky tvarované 
Nejběžnější vany jsou vyrobeny z 3,2 mm silné akrylátové desky, kvalitní vany ze 4 až 5 mm silné desky a opravdu 
Nejprve musíme položit otázku, jaký je význam slova „moderní“. Existuje i „nemoderní“ bydlení? Má se vůbec bydlení, stavění a architektura jako taková dělit na moderní či nemoderní? Moderní mohou být třeba boty, které si dnes koupím. Budou sice pohodlné, půl roku jimi budu „oslňovat“ sebe i okolí, ale za další rok vyjdou z módy. Tak to u stavění a u architektury být nemůže a nesmí. Architektura by proto měla těmto módním trendům čelit a být ve svém výsledku nadčasová. Domnívám se, že této nadčasovosti lze dosáhnout právě tím, že dům navrhneme jednoduchý, klidný, stálý, prostý všech zbytečností.
Jsme toho názoru, že rozhodně ne, i když v současné době již také v některých městech vznikají realizace, které lze považovat za opravdu povedené. Zdá se, že u některých stavebníků moderní technologie „přebíjejí“ pod současným mediálním a komerčním tlakem vlastní podstatu bydlení. My se proto snažíme o to více najít v našich projektech jakousi rovnováhu mezi všemi těmito aspekty.
Tímto chci jen ozřejmit, že každou epochu charakterizuje dobová výstavba, která ji z dnešního pohledu zaznamenává v čase. Dnes tak v našem městě bydlí směsice národností složených z Čechů, Romů, Němců, Vietnamců, lidí chudých, bohatých, pracovitých, líných atd. Proč by jim měl dnes někdo diktovat a nařizovat, že musí všichni bydlet v domě se sedlovou střechou, nejlépe v imitaci podstávkového domu, který je charakteristický pro tuto lokalitu? A s garáží, protože je to tak napsané v územním plánu?
O pokoru, a to nejen v architektuře, by měl každý člověk usilovat a učit se jí na celé své životní cestě. Nelze to však paušalizovat, záleží vždy na konkrétních případech. Já jsem byl také v minulosti kritizován, že se chovám nepokorně, když jsem v jedné proluce ve Varnsdorfu postavil vedle polorozpadlé dřevěnky a nového katalogového domečku bílou „krabici“… no hrůza!
Tyto stavební prvky jsou totiž právě kvůli svému předurčení k pobytu pod širým nebem zranitelné a náchylné na různé poruchy a poškození, protože jsou enormně namáhané rozmary počasí. Například podlahu vyvedenou v tmavé dlažbě dokáže rozehřát i zimní sluníčko. Ve chvíli, kdy slunce zaleze, se povrch prudce ochladí. Změny teplot v kombinaci s vlhkostí mají na konstrukci 
Používají se s perforací a usazují se na sucho – tzn. neupevňují se mechanickým způsobem, ale pouze se pomocí mrazuvzdorného flexibilního lepidla a izolačního pásu lepí přímo na konstrukci. Tím je zajištěn kluzný spoj, který umožňuje v závislosti na teplotách smršťování a roztahování plechu. Pak už se může klást 
Další zajímavou 
_111x63.jpg "Využijte jedinečnou záruku 50 let na střešní krytinu Mediterran.")
Moderní technologie společnosti Mediterran CZ s.r.o. obstojí na celosvětové úrovni a výrobky značky Terran jsou výbornou volbou na celý život.
.jpg)
Polstry určené na zahradní nábytek odpovídají zpravidla svými rozměry určitým typům křesel, lavic nebo lehátek. Bývají vhodně tvarované a vyrobené z kvalitních materiálů, které odolají slunci, větru i potřísnění vodou. Pěnové 
Kapaliny vysajete hadříkem
Pokud nevysedáváte venku každý den nebo odpočíváte na kryté terase nebo v zahradním altánku, roli venkovních 
Tradiční dřevo, nebo moderní materiály?
Segmentové schodiště
Bočnicové schodiště
Hlavní bleskový výboj
Pravidla hromosvodu
Většina revizních techniků i dalších odborníků je však k tomuto tvrzení skeptická. Navíc už je známa z praxe řada případů, kdy aktivní jímače budovu neochránily – a nemají ani oporu v současných normách.
