Blog

Bezpečnost v dílně je nadevše

Úrazy nechodí po horách, ale po lidech a nevyhýbají se ani kutilům. Přitom většina úrazů v dílně vznikne nedodržováním bezpečnostních zásad, které se týkají také ochranných pomůcek.

Dotazy na téma STAVBA vám zodpovíme v PORADNĚ ZDE.

Chraňte si ruce

Při práci jsou ruce používány nejčastěji a je logické, že jsou velmi náchylné k úrazům. Nejvíce to odnáší pokožka rukou, prsty a nehty. Nejjednodušší ochranný prostředek na ruce jsou tzv. gumové prsty. Jedná se o gumový návlek, který se nasadí např. na palec a ukazovák a který slouží k ochraně konečků prstů při manipulaci s odmašťovadly, ředidly či barvami. Využijete je např. při koupeli součástek v nějakém agresivním roztoku, když součástky potřebujete obracet.

Hlavní ochrannou pomůckou jsou ale rukavice. Na trhu je celá řada rukavic různých střihů, materiálů a určení. Nejjednodušším typem jsou tzv. jednorázové gumové rukavice, kterými můžete nahradit i výše zmíněné gumové prsty. Tyto rukavice jsou nejčastěji v balení po 200 kusech a po práci je jednoduše zahodíte. Jsou vhodné pro natírání, moření či manipulace s agresivními nebo silně pigmentujícími látkami.

Pro celodenní práci v dílně jsou mnohem příjemnější gumové rukavice s měkkým textilním vnitřkem. Textil zmírní pocení a zabrání zapaření rukou. Pro dílnu jsou vhodné tenké kožené rukavice nebo rukavice s polstrováním, které použijete např. pro celodenní práce s kladivem či natěračským štětcem. Zajímavou novinkou jsou rukavice utkané z kovových či teflonových drátků, které jsou výtečné při práci s velmi ostrými ručními nástroji.

Druhy rukavic

– gumové jednorázové Použití kvalitních rukavic vás v dílně zbaví řady drobných úrazů.

– gumové zesílené
– gumové s textilií
– tenké bavlněné
– textilní s koženými prvky
– kožené tenké
– kožené polstrované
– drátěné kovové
– drátěné teflonové

Oděv pro práci

Do domácí dílny určitě nemusíte (tedy pokud sami nechcete) v předpisové pracovní blůze a kalhotách nebo overalu, ale postačí vám oděv s nevlajícími částmi, například rukávy. Pokud při práci odletují žhavé jiskry nebo špony, určitě oceníte oděv se zapínáním až ke krku. Obzvláště při práci s rotačními nástroji je nutné zabránit zachycení částí oděvu nástrojem. Taktéž při práci s ohněm, například při svařování, je třeba vybavit se svářečskými botami a koženou zástěrou.

Obujte se do dílny

Do dílny je nejvhodnější pevná, uzavřená pracovní obuv s protiskluzovou podrážkou. Dejte si záležet na kličce u tkaniček – přišlápnutá tkanička může přivodit pád. Obzvláštní pozornost by měla platit botám, které mají místo otvorů pro tkaničky háčky, protože zahákne-li se vám klička tkaničky jedné boty za háček boty druhé, ocitnete se v situaci, jako by vám někdo pevně spoutal nohy a pak do vás prudce strčil – následky mohou být fatální.

Pozor na oči

Při práci v domácí dílně se ochrana očí dost často přehlíží, přitom pořízení brýlí je otázkou desítek korun. Rozhodně byste na brýle neměli zapomínat, když v dílně brousíte, řežete, vrtáte, soustružíte nebo frézujete. Pokud k čištění a ofukování používáte kompresorem stlačený vzduch, určitě si vezměte brýle nebo plexisklový štít. Bez brýlí nebo štítu se také neobejdete, pracujete-li s kladivem a sekáčem (majzlíkem). Ochranný štít je dobré používat při míchání nebo ředění žíravin, rozpouštědel nebo jakýchkoliv nebezpečných kapalin.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pokrývka hlavy

Při práci s rotačními nástroji nebo vždy tam, kde odletují kusy materiálu, byste si měli chránit i hlavu. Nejvíce ohroženi jsou lidé s delšími vlasy, protože při zachycení rotující částí stroje může dojít i ke skalpování vlasové pokožky. Vlasy si hlídejte při vrtání, broušení, ale také při práci se štípačem polen nebo cirkulárkou. Při úklidu v nepřehledných a tmavých prostorách zafunguje čepice dvojím způsobem. Za prvé vás ochrání před nepříjemným prachem a nečistotou, za druhé ochrání pokožku hlavy před drobnými nechtěnými nárazy při manipulaci s břemeny.

Nepříjemný hluk

Některé dílenské činnosti jsou nadmíru hlučné, ať už je to broušení, rozbrušování nebo práce s kladivem. Zde se osvědčily buď špunty do uší, například voskové či pěnové, nebo mušlové chrániče sluchu. Pokud často obsluhujete hlučná zařízení, raději si pořiďte chrániče mušlové, sluchátkové. Ty se dají koupit v různých cenových úrovních. Nejlepší jsou značková skládací sluchátka – ocení je zejména ti, kteří po práci relaxují střelbou z ručních palných zbraní.

Respirátory

Ochrana dýchacích orgánů tvoří samostatnou – a velmi důležitou – kapitolu ochrany zdraví při práci. Filtry mohou být samostatné (respirátory), které se k obličeji přichytí gumičkou, nebo lze použít protichemické masky a polomasky. Běžné respirátory jsou vhodnější na zachycení netoxických pevných částic. U masek záleží především na filtru. Těch se vyrábí celá řada a dělí se na částicové a protiplynové.

Filtry jsou značeny písmeny a barvou, aby se předešlo chybnému použití. Ale zacházení s toxickými látkami vyžaduje odborné znalosti a oprávnění. Proto práci s jedy raději přenechejte odborníkům. Mohli byste ohrozit zdraví svoje i svého okolí, navíc byste se dostali do konfliktu se zákonem.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Mikroklimata v ekozahradě

Sázet rostliny a vytvářet design zahrady je potřeba z 80 % srdcem a vnitřním cítěním a z 20 % hlavou na základě informací. Proto níže uvedené informace o mikroklimatech nemají sloužit ke kategorizaci a logickému zatřídění, nýbrž k hlubšímu pochopení, co nám a rostlinám nabízejí. Ve skutečnosti žádné mikroklima není stejné, stejně jako žádná sněhová vločka nebo otisk palce nemá ve světě přesnou kopii. Mnohá i malá místa jsou kombinací několika mikroklimat zároveň.

Ptejte se odborníků na ZAHRADU v PORADNĚ.

Slunné mikroklima

Na jaře potřebujeme, aby sluneční paprsky ohřály zem, probudily spící rostliny, umožnily výsev semínek na záhony i ve skleníku. Slunce umožňuje dozrávat sladkým plodům, kvést a vonět nádherným trvalkám, v bylinkách vytváří aromatické esence a nám se bez něj nechce koupat ve studené vodě. Někde stačí slunce méně, třeba jen pár hodin denně, v jiných místech ho můžeme ještě gradovat. Taková jižní zeď místní klima hodně oteplí, což vyhovuje vinné révě nebo meruňkám. Hladina rybníčku odráží šikmo dopadající sluneční paprsky do korun stromů za ním, stejně jako se koule odráží při biliáru, nebo takto může ohřívat přilehlý svah. Říká se tomu sluneční nebo tepelná past.

Světoznámý alpský farmář Sepp Holzer takto pěstuje teplomilné rostliny i vysoko v horách. V ekozahradě se nabízí design ve tvaru podkovy, otevřené k jihu. Zadní strana, severní, je vysázená z vyšších stromů, kryje „záda“. Boky, východ i západ, jsou tvořeny pozvolně klesající vegetací, přes kterou vycházející i zapadající slunko do pasti svítí. Efekt zvýšíme umístěním kusů skal, velkými balvany, akumulujícími teplo. Slunce je pohon pro naši zahradu. I tam dole, pod korunami stromů, kde my máme stín, existuje patro nad našimi hlavami, které nasává slunce, vyrábí kyslík a biomasu, jedlou i mulčovací. Slunce přímo před domem je příjemné v zimě, méně již v létě.

Vhodně vysazené listnáče za nás samy řeší klimatizaci. Listy na podzim opadají a vzácné zimní slunce nám ohřívá byt. Opadavé popínavky na jižní pergole dělají podobnou funkci. Rostliny se neolisťují všechny ve stejný čas, jsou tam velké rozdíly. Jako jeden z posledních se do listů obléká morušovník, nesebere tedy rostlinám pod ním nebo našim oknům jarní slunce tak brzy.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Stinné mikroklima

Tam, kam slunce nesvítí, začíná jaro o dny a týdny později. Může tam zůstávat déle sníh nebo zmrzlá zem. Pod listnatým stromem, než se z jara olistí, bude dostatek slunce pro jarní cibuloviny, ale v létě tam skrze listy proniknou sluneční paprsky jen náhodně. Na severní straně zdi nebo domu je stín konstantnější, včetně jara, s výjimkou letních časných východů a pozdních západů slunce. Vyhovuje to stínomilným druhům trvalek a dřevin, které obvykle poznáme podle širších větších listů a tmavší zelené barvy. Velká listová plocha jim umožní chytit maximum vzácného světla pro fotosyntézu. Vodní plocha ve stínu méně trpí odparem vody, vodní rostliny budou méně bujné.

Ve stínu stromu padá hodně listí, které je dobré pro úrodnost a vlhkost v půdě, vytváří přirozený mulč. Může ale přemulčovat drobné rostlinky a zahubit je, nebo se usazovat na dně vodních prvků. Některá místa jsou stinná jen v zimě, na jaře a na podzim, když slunce putuje nízko po obzoru, ale jsou slunná v létě, když svítí „z vysoka“. Každopádně se zde vyhneme vytváření zeleninových záhonků, kopečků pro středomořské bylinky, výsadbě choulostivých a sluncomilných dřevin, stavění skleníků, bazénů atd. Severní strana domu může být ale v parném létě atraktivní pro posezení. Pergoly tedy nemusí být vždy jen jižněji orientované. Kompost, sklad dřeva, dílna, altán, ohniště… to vše zde může být. Výběr krásných trvalek i dřevin do stínu a polostínu je poměrně velký. Při navrhování řešíme ještě nároky na vláhu a pH půdy.

Vlhké a suché mikroklima

Voda se stahuje do níže položených míst, která mohou být slunná i stinná. Stínicí prvek může odebírat vodu, nebo ji naopak zadržovat. Bříza, vrba nebo topol sají hodně vody a z půdy ji tak vypaří. Každý strom dost vody v teplé sezoně odpařuje, ale zároveň stíní a tahá vodu z hloubek. Výrazně svou přítomností zpříjemňuje klima kolem sebe. Listnáče vylepšují půdu o humus a ten je též rezervoárem vláhy. Krajina bez stromů v konečném důsledku vysychá více nežli holá krajina.

Tam půda nemá ochranu před sluncem a vysušujícím větrem. Betonové základy zdí také sají vodu z okolí, vedle zdi na jedné straně vzniká i „srážkový stín“ tím, že při dešti, který díky větru padá šikmo, voda steče po zdi na jednu stranu a kousek za ní, na druhé straně, je sucho. Některá zeď ale může sloužit jako podzemní bariéra, o kterou se zarazí voda stékající svahem dolů, čímž vytvoří většinou nežádoucí vlhko (hlavně pro dům). Vše, co leží na půdním povrchu, zamezuje nějakým způsobem odparu vody.

Mělo by to ale i vodu pod sebe pustit. Mulčovací materiály (sláma, seno, listí, kůra) skrz sebe déšť pustí, ale odpar zastaví. Pod betonovými deskami, plastovými fóliemi nebo přesahy střech bývá sucho, nestéká-li tam voda odjinud. Nadměrné vlhko i sucho lze využít. Suchomilné rostlinky přežijí zimu jen na propustném vyvýšeném místě, jinak jim uhnijí kořeny. Pro vlhká místa máme hojnost krásných vlhkomilných až bahenních rostlin. Zajímavou ukázkou všech žádoucích extrémů je v permakultuře bylinková spirála, suchá nahoře, s nížinkou a zakopanou vanou v úpatí dole.

Jak mikroklima změnit

Nejjednodušší je respektovat stávající stav a přizpůsobit mu design. Není-li to možné, estetické, praktické nebo žádoucí, zvažujeme změnu mikroklimatu. Pokácení stínícího stromu, zbourání nepotřebné stavby, přikoupení slunných polí pro rodový statek – to vše jsou cesty, jak rozšířit slunné teplé mikroklima. Stín vytvoříme třeba sázením velkých dřevin nebo popnutím pergoly. Kaštanovník má mnohem temnější stín než jeřáb, jasan dává krásné rozptýlené světlo, ale vyžere většinu živin z okolí, bříza vysušuje… dále od domu a záhonů se lesní stromy uplatní skvěle, poblíž obývané části ekozahrady vytváříme stín raději z osvědčených ovocných stromů (jabloně, hrušně, slivoně, třešně…).

Vybíráme jejich růstový tvar tak, aby podnož byla plně vzrůstná (nebo je pěstujeme pravokořenné, tedy na vlastních kořenech) a ve tvaru vysokokmenu, aby se pod nimi dalo chodit. Zákrsek nejenže neposkytne dostatek stínu, nedá se pod ním chodit, ale také žije jen krátce. Mnoho lidí trápí sucho. Pro zadržení dešťové vody ve svazích, jsou-li suché, vytváříme tzv. svejly. Svejl je vodorovný příkop, který je vždy po vrstevnici a nikam nevede. Voda se v něm zachytí a vsákne.

Říká se tomu i „zásak“. Normálně by stekla pod svah, ale takto každým rokem více a důkladněji zúrodňuje půdní profil i ve svahu. Sice stále i pod zemí driftuje dolů, ale velice pomalu. Stromy stihnou vláhu využít. Řešením opačného případu, to jest například nadměrné vlhko stahující se k domu, je odvodňovací stoka ve svahu nad stavbou. Vodu lze směrovat jinam, ke stromům nebo do rybníčku. Předkové využívali i břízy k vysoušení přemokřených míst. Tam, kam se stahuje nadměrné vlhko, ale ničemu nevadí, je možné vyhloubit tůňku nebo jezírko. V suchém mikroklimatu také vodní plocha rybníčku nebo zakopané vany s rostlinami zpříjemní své okolí a reguluje teplotu a vlhkost vzduchu.

Můžeme tvořit i minimikroklimata. Před velkým balvanem je více teplo, za ním je více chladno, pod ním se drží vláha. Dřevo ve formě klád nebo trámů můžeme zakopat a nad něj vysadit vlhkomilnější rostliny, bude pod zemí sloužit desítky let jako zásobárna vlhkosti pro kořeny. Hromady větví, písku, kamení, prken, cihel, když je šikovně osázíme, skryjeme nebo esteticky začleníme, se stanou domovem mnoha užitečných tvorů. Suché, jižně orientované zídky jsou parádní ukázkou tvorby středomořského mikroklimatu pro bylinky, skalničky a ještěrky.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Více světla, pohodlnější bydlení

Zděná prvorepubliková vila ve starší městské čtvrti vyžadovala technickou rekonstrukci i úpravy dispozice tak, aby lépe vyhovovala potřebám rodiny se dvěma dětmi. „V domě, který má dvě podlaží a prostorné podkroví, je pro nás a naše dvě děti dost místa. Stavební projekt rekonstrukce jsme chtěli korigovat s architekty, kteří se přímo zabývají zařizováním interiéru, aby vzniklo příjemné a co nejpraktičtější bydlení,“ vysvětluje majitelka.

Přání majitelů

– pohodlné zádveří vybavené věšáky a botníkem

– jídelní zóna přímo navazující na kuchyňskou linku, například pomocí varného ostrůvku

– vzdušný obývací pokoj vybavený nízkým nábytkem, obklad stěny či krbu z přírodního kamene

– technická místnost s pračkou

– dva dětské pokoje vybavené pro děti školního věku (7 a 12 let)

– v podkroví ložnice rodičů s šatnou a koupelnou

Původní projekt

Čtvercová dispozice o vnějších rozměrech 8,80 x 8,90 m je orientována společným obývacím prostorem k jihozápadu, podél severovýchodní fasády je umístěn vstup se schodištěm, hala, WC a komora. V patře jsou navrženy dva dětské pokoje, oddělené společnou šatnou, ze schodišťové haly se vchází do malé koupelny, vedle ní je umístěno samostatné WC. Střed podkroví zaujímá ložnice, z níž vede přístup do malé šatny. Pro rodiče byla navržena koupelna se sprchovým koutem a WC.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Změny k lepšímu

V přízemí architekti zvětšili plochu zádveří a zděnou příčku mezi zádveřím a halou nahradili skleněnou stěnou s posuvnými dveřmi. U schodišťové stěny se nachází botník, naproti němu věšáková stěna se zrcadlem. Další prosklená plocha (ve výklenku původních dveří) spojuje zádveří s obývacím pokojem, celé přízemí domu se tak prosvětlí a opticky zvětší. Ze zádveří se přes halu prochází do společného obývacího prostoru, hned u vstupu se nachází kuchyňská část.

HORIZONTÁLNÍ LINIE PROSPÍVAJÍ PROSTORU

Vzhledu interiéru svědčí světlé barvy a vybavení uspořádané v na sebe navazujících horizontálních liniích. Toto pojetí opticky spojuje a rozšiřuje prostor. Na krb navazuje sestava nízkých skříněk, dřevěná horní deska přechází z krbového tělesa na nábytek. Stěny zdobí horizontální kamenné obložení, pod stropem vede po celé délce místnosti a po celé šířce kuchyně linka nepřímého osvětlení.

Kuchyňskou linku ve tvaru písmene L, rozvrženou podél čelní stěny, architekti považovali za dostatečně velkou a komfortně vybavenou. Proto namísto požadovaného varného ostrůvku, který by zabíral místo, navrhli pouze odkládací stolek. Kuchyň propojili s obývacím pokojem pomocí jednotného kamenného obkladu stěn. Na centrálně umístěné krbové těleso navazuje lavicové sezení a sestava nízkých skříněk.

Ve druhém podlaží architekti zrušili středovou šatnu, zvětšili oba dětské pokoje a navrhli vybavení obou pokojů včetně vestavěných šatních skříní. Koupelna se spojí s WC do jednoho prostoru, což umožňuje vybavit ji zároveň vanou i sprchovým koutem. Ložnice rodičů v podkroví i koupelna se zvětší o přilehlé půdy, čímž vznikne volnější a komfortnější prostor.

text: Jitka Pálková, návrh a vizualizace: Kyzlink Architects & Interior

Rekonstrukce vesnické stavby

Téměř čtvercová štítová fasáda se čtyřdílnými okny v patře i přízemí nijak nereflektuje tvar původního vesnického domu.

Obytný dům byl v průběhu 20. století zcela přestavěn. Místo původního krovu se objevila nástavba s valbovou střechou, novodobá okna a cementová omítka s falešnými okenicemi ze skleněných dlaždic. Naproti tomuto se zachovala z historického hlediska hodnotná patrová roubená stavba s podélnou pavlačí, která by měla po přestavbě více vyniknout a uplatnit se mnohem důrazněji. Pro zvýraznění roubené stavby je proto nutné optické potlačení dvoupodlažního domku. Téměř čtvercová štítová fasáda se čtyřdílnými okny v patře i přízemí nijak nereflektuje tvar původního vesnického domu, takže i pro její potlačení doporučuji použití moderního architektonického řešení, respektujícího historické prostředí návsi. Přiložené skici návrhu prezentují tři varianty možné úpravy, lišící se rozsahem nezbytných stavebních zásahů.

Popínavá vegetace

Nejjednodušší (a zároveň i nejlevnější) variantou je použití popínavé vegetace ke kompletnímu pokrytí obvodových stěn a oplocení dvora. Druhová skladba popínavých rostlin by byla specifikována dle orientace jednotlivých stěn ke světovým stranám – ze strany ulice by byl ale rozhodně nejvhodnější stálezelený břečťan (Hedera helix). Vjezdová vrata a přístavba vstupu by byly doplněny o dřevěné treláže pro podporu ovíjivých druhů popínavých rostlin (při vhodné orientaci je zde možné vytvořit malebné loubí například z vinné révy apod.). Náklady na tuto úpravu odhaduji na zhruba 200 tisíc korun.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

V souladu s okolím

Dvoupodlažní hmota domu je obložena horizontálními dřevěnými lamelami s proměnlivým úhlem, který vytváří opticky odlehčený efekt otevírajících se křídel. V patře jsou okna lamelami překryta. V přízemí je v obkladu vynechán okenní otvor, který však může být případně zakryt i otevírací okenicí. Horizontální obklad připomíná roubení typického chalupnického „špýchárku“, přitom jej však nijak nenapodobuje. Pod obkladem je ponechána původní omítka, vše je pouze barevně sladěné s oplocením a soklem roubené části dvora. Náklady lze odhadnout podle použitého druhu dřeva na 300–500 tisíc korun. Nosný rošt obkladu lze využít ještě pro instalaci provětrávaného zateplovacího systému.

Radikální cesta

Nejmoderněji pojatá varianta úpravy vzhledu kompozičně navazuje na původní hmotové řešení (přízemní dům plus podkroví). Na podezdívku roubení navazuje oplocení a zvýrazněná přízemní část obytného domu. Nástavba patra je pojata jako architektonický novotvar kvádrové hmoty s plochou střechou, opticky odlehčený průběžným dřevěným obkladem s proměnlivou geometrií. Z uliční strany tak horizontálně obložené patro připomíná tradiční dřevěné obklady štítů venkovských domů. Zároveň vytváří kompoziční protiváhu zachovaného roubeného domu s pavlačí. Stavební náklady na tuto variantu lze odhadnout na cca 400 až 700 tisíc korun.

text: Pavel Šmelhaus, architektonický návrh: Pavel Šmelhaus

Sádrové omítky zvýrazní estetiku interiéru

Vzhledem k charakteru sádrových omítek přinášejí investorovi jedinečnou a nezaměnitelnou estetiku. Jsou příjemně hladké na pohled i na dotek. „V současné době, kdy nabídka trhu s byty lehce převyšuje poptávku, je většina klientů velmi citlivá na vše, co ovlivňuje kvalitu domu. Sádrové omítky, stejně jako celá řada ostatních detailů, můžou být rozhodujícím činitelem při volbě,“ říká v této souvislosti Ing. arch. Ondřej Gattermayer, majitel firmy Atelier PHA, která ve svých projektech používá sádrové omítky již řadu let. Příkladem je nedávná rekonstrukce Zengrovy villy na Praze 6.

Máte doma alergika? Zvolte sádrové omítky Knauf!

Sádrové omítky působí „teple“ na dotek, což je dáno tepelnou vodivostí sádry a jsou příjemné pro člověka díky svému neutrálnímu pH, čímž pomáhají udržovat v místnostech příznivé klima vhodné zejména pro alergiky. Sádra jako taková má schopnost absorbovat a opět vydýchávat vzdušnou vlhkost. Proto jsou sádrové omítky schopny regulovat mikroklima v prostoru a tím přispívat ke zdravému bydlení. Skutečně velmi důležitou vlastností sádrových omítek je snadná zpracovatelnost, která v porovnání s běžnými vápenocementovými omítkami přináší řadu výhod. Sádrové omítky jsou vysoce přilnavé k podkladu a netvoří smršťovací praskliny. Lze je nanášet i v podstatně větších vrstvách, než běžné omítky, což je výhoda, kterou investor ocení při rekonstrukcích. Zpracovávají se ručně i strojně. Při jejich zpracování je nutné brát na zřetel, že pokud je třeba vícevrstvá aplikace, musí se udělat jedna vrstva na druhou v čerstvém stavu a nikoliv po vyschnutí, jinak není možné zajistit 100% přilnavost druhé vrstvy. Je důležité vědět – aby sádrová omítka dobře „fungovala“, je zapotřebí používat pro malby interiéru paropropustné difúzně otevřené barvy.

DŮLEŽITÉ VĚDĚT

Pro správnou funkčnost sádrové omítky používejte při malbě interiéru paropropustné difúzně otevřené barvy!

Proč omítky Knauf?

Vlastnosti a kvalita sádrových omítek MP 75, MP 75 L a Rotband patří dnes mezi absolutní špičku, což je dáno tradiční recepturou a kvalitou použitých surovin. Prováděcí firmy oceňují především zpracovatelnost a vydatnost omítek, což investor pozná na rychlosti. Hladkost povrchu sádrových omítek lze v případě požadavku na velmi hladký podklad, který je nutný např. pod speciální lesklé barvy, ještě vylepšovat příslušnými finálními stěrkami, kterých má firma Knauf v nabídce několik. K přednostem těchto omítek také patří skutečnost, že v případě potřeby se dobře opravují, aniž by to někdo poznal. Což je například u vápenocementových omítek prakticky nemožné. Za zmínku stojí ještě doba vyschnutí, která je ve srovnání s vápenocementovými omítkami poloviční (cca 10 až 14 dní v letním období). Důležitou podmínkou je, aby teplota při zpracování neklesla pod +5°C.

„Má-li být interiér bytu nebo domu na určité kvalitativní úrovni, bez sádrových omítek se prostě v dnešní době neobejde“, říká Tomáš Walter z firmy GESSO, která se na aplikaci sádrových omítek specializuje již mnoho let a používá přitom omítky Knauf. „Pro investora je navíc příjemné, že ceny sádrových omítek jsou v poslední době prakticky srovnatelné s ostatními omítkami.“

Další informace na www.knauf.cz.

(komerční prezentace)

Zakryjte nehezké výhledy v zahradě

Rovinatý pozemek s jílovitou půdou je protáhlý směrem od východu k západu a otevřený k jihu s výhledem na louku. Majitelé si hlavně přáli odclonit nevábné pohledy na západní a severní stranu.

Obraťte se na odborníky na ZAHRADU v PORADNĚ ZDE.

Dvě varianty výsadby

Vybrala jsem dvě možné varianty výsadby, které se odlišují prostřídáním dřevin a zejména trochu jiným rozložením trávníkové plochy i velikostí budoucího dětského hřiště.

Na obou návrzích tvoří trávník největší plochu na zahradě. Po obvodě pozemku se nachází výsadba, která je vytvořená z nepravidelné křivky. U vjezdu na pozemek a na části severní hranice pozemku je zděný plot, ostatní plot je z pogumované drátěnky. U zděného plotu jsou navržené liány, které ošklivé zdi porostou. Jako vhodné liány doporučuji například břečťan popínavý (Hedera helix) nebo přísavník trojhrotý (Parthenocissus tricuspidata). Zbytek plotu by mohl proplétat přísavník pětilistý (Parthemocissus quinquefolia), zimolez japonský žlutolistý (Lonicera japonica ´Aureoreticulata´), plamének (Clematis) aj. Plotem propletené liány budou svou zelenou hmotou vytvářet zejména ve vegetačním období intimní prostředí.

PŘÁNÍ MAJITELŮ

– zakrýt pohled na západ na budovu pošty a také na sever na 30 m společného plotu se separačním dvorem obce
– co největší travnatá plocha pro hry dětí a na jednoduché prolézačky ze dřeva s pískovištěm
– přirozená výsadba, nenáročná na údržbu s místem pro bylinky a malým prostorem pro zeleninu

U zděného plotu v severní části pozemku by bylo nejvhodnější místo pro zeleninový a bylinkový záhonek. Bude blízko domu a nenaruší okrasnou část zahrady. Bylinky by bylo také vhodné umístit (v návrhu A) do jihozápadního rohu domu v nově vzniklé výsadbě. V severovýchodním rohu vzniklo vhodné místo pro lavičku přistíněnou velkým listnatým stromem, který bude vytvářet příjemný polostín v parném dni a pěkný pohled do zahrady. Dětské hřiště se nachází v jižní části zahrady tak, aby bylo vidět na děti z domu, což bude pro rodiče pohodlné. Povrch dětského hřiště by bylo dobré zpevnit pískem, nejen pro tvoření báboviček a hradů, ale také zejména kvůli propustnosti terénu při deštích. Děti se zbytečně neumáčí a neušpiní.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Řešení A

U vjezdu na pozemek v západní části pozemku jsem navrhla velký listnatý strom, například lyrovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides) nebo jírovec žlutý (Aesculus flava). V jihozápadním rohu domu by mohl být v kultivarech vysazen javor dlanitolistý (Acer platanoides) nebo vrba jíva převislá (Salix caprea ´Pendula´).

V jihozápadním rohu se nacházejí tři jehličnany, slušelo by to tu pěkným borovicím osinatým (Pinus aristata). Dále na jihu směrem k východu by vynikl šácholan špičatolistý (Magnolia acuminata) nebo bříza Jacquemontova (Betula jacquemontii). Vedle ní směrem k východu by mohly růst jehličnany, například borovice kleč (Pinus mugo) aj. V severovýchodní části pozemku těsně u plotu navrhuji ruj vlasatou (Cotinus coggygria) nebo javor japonský (Acer japonica), před lavičkou by mohla být vysokokmenná třešeň (Cerasus avium). Vedle ní by se ve výsadbě krásně vyjímal cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis) a cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis leylandii).

Varianta B

Stromy z předešlého návrhu jsou použité v jiném rozložení. U vstupu by se vyjímala borovice osinatá (Pinus aristata), v jihozápadním rohu by mohl být lyrovník, u dětského hřiště téměř uprostřed šácholan. V jihovýchodním rohu pozemku by hezky vypadal jinan dvojlaločný (Ginkgo biloba), v severovýchodním rohu za lavičkou bříza bílá (Betula pendula) a směrem k západu borovice kleč (Pinus mugo).

Keře a traviny

Vyšší keře se nacházejí v několika úsecích ve výsadbě blíže k plotu. Jako stálezelené doporučuji střemchu vavřínovou (Prunus laurocerasus), ve stinných prostorách pěnišníky (Rhododendron), zimostráz (Buxus) aj. Jako keře vyšší opadavé pak habr obecný (Carpinus betulus), svídu bílou (Cornus mas), šeřík čínský (Syringa chinensis), komuli Davidovu (Buddleia davidii), ibišek syrský (Hibiscus syriacus) nebo vajgélii v druzích (Weigela). Z nižších jehličnatých keřů bych použila jalovec vodorovný (Juniperus horizontalis), jalovec obecný poléhavý (Juniperus communis ´Repanda´), chvojník dvouklasý (Ephedra distachya) či mikrobiotu křižmovstřícnou (Microbiota decussata). Z nižších stálezelených keřů bych vybrala pieris japonský (Pieris japonica), barvínek menší (Vinca minor), skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius ´Parkteppich´) či skalník Dammerův (Cotoneaster dammeri), z nižších opadavých keřů dřišťály v druzích (Berberis), mochny v druzích (Potentilla), ořechokřídlec klandonský (Caryopteris x clandonensis) nebo čílko něžné (Fuchsia magellanica).

Z okrasných travin budou vhodné například kostřava metlovitá (Festuca gautieri), dochan psárkovitý (Pennisetum alopecuroides), bika sněžná (Luzula nivea) nebo ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis). V kombinaci s travinami vyniknou trvalky jako levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia), rozchodník nádherný (Sedum spectabile), mateřídouška v druzích (Thymus), hvozdíky v druzích (Dianthus), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma) či hvězdnice v druzích (Aster).

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Dávka překvapení

Zahrada je navržena v okrasném stylu tak, aby vyžadovala minimální nutnou údržbou. Myslím, že bude vyhovovat požadavkům všech členů rodiny. Prostředí bude intimní, odkloněné od okolních sousedů či komunikace. Využila jsem proměnlivosti dřevin během roku, zahrada tak nebude fádní, ale stále něčím překvapivá, bude uklidňovat, ne rozčilovat. Stane se tak místem, kde lze posedět, příjemně relaxovat nebo se bavit s přáteli a hrát si s dětmi.

text: Martina Týrová, foto: majitelé zahrady

Jak správně realizovat stavební příčky?

Výhody postavit dům z materiálů od jednoho dodavatele jsou nesporné. I proto při zdění příček zůstaneme věrní zdicímu systému KMB SENDWIX. Ten byl speciálně navržen pro energeticky úsporné, nízkoenergetické a pasivní domy. Jeho předností jsou vysoká pevnost cihel v tlaku, kterou zaručuje významná objemová hmotnost vápenopískových prvků, vynikající akumulační i akustické vlastnosti již při menších tloušťkách nosných stěn (již od 175 mm!).

Zdění s tímto systémem není žádná věda, právě naopak.

Zdíme příčky

1) Při zakládání příčkového zdiva lze využít stejného postupu jako u obvodového zdiva (viz. minulý díl tohoto postupu), tedy opět s použitím zakládací malty.

Připravíme si příčkové zdivo KMB SENDWIX 4DF-LD pro zdění na lepidlo (248x115x248mm), případně 4DF-D (248x115x238mm) pokud jste se rozhodli pro zdění na maltu. První řada vápenopískových příčkových cihel se v obou případech pokládá přímo do zdicí malty.

2) Postupujte od kraje postupným přidáváním dalších příčkových prvků 4DF. Svislé spáry u těchto prvků, které mají systém pero – drážka, se nemaltují.

3) Příčky se k obvodovému zdivu kotví pomocí předem vložených kotev do obvodového zdiva. Nerezová kotva (je součástí systému) se asi z jedné třetiny zazdí do obvodové stěny v místě středu příčky. Kotvení je možno i dodatečně (viz. náš obrázek).

Při dodatečném kotvení se kotva ohne do pravého úhlu a dle obrázku se přiloží ke zdivu. Tužkou skrz otvory v kotvě si naznačte, kde bude třeba do zdiva vrtatotvory pro hmoždinky.

4) Do zdiva, ke kterému chceme příčku ukotvit vyvrtáme dva otvory nad sebou. Kotvu upevníme do zdi pomocí hmoždinek a vrutů.

Kotví se minimálně každá druhá řada. Kotvy na prvním a druhém konci příčky se v řadách střídají (např. 1., 3. a 5. řada na jednom konci a 2. a 4. na druhém konci).

5) Pokračujeme další řadou vápenopískových cihel. Pro vodorovnou spáru mezi první a druhou řadou příčkových prvků použijte lepidlo rozprostřené pomocí zubové stěrky. Lepidlo tvoří také svislou spáru v místě dotyku obvodové stěny a příčky.

S ohledem na správnou vazbu zdiva začíná druhá řada prvkem poloviční šířky než je prvek 4DF-LD. Poloviční velikost si z celého prvku uřízněte diamantovým kotoučem.

6) Pokračujte stejně jako u první řady dalšími příčkovými prvky 4DF. Svislé spáry u prvků se systémem pero – drážka, se ani nyní nemaltují.

Řešení překladů nad okny a dveřmi

Řešení překladů nad stavebními otvory (okny, dveřmi apod.) je zcela jednoduché. Ze systému vyberte překlad podle tloušťky zdiva. U obvodového zdiva s tloušťkou 240 mm lze využít buď překlad SENDWIX 8DF (240x240x1000 – 3000 mm) nebo dva užší překlady SENDWIX 2DF (240x115x1000 – 3000 mm) vedle sebe. Druhá možnost přitom pochopitelně znamená lepší možnosti manipulace. U překladů platí stejná pravidla pro vazbu zdiva jako u zdění obvodového a příčkového zdiva.

Vazba jednotlivých prvků je ze statického hlediskavelmi důležitá. Cihly se ve stěně nebo v pilíři mají po vrstvách převazovat tak, aby se stěna nebo pilíř chovaly jako jeden konstrukční prvek. Aby se zajistila náležitá vazba zdiva, musejí být svislé spáry mezi jednotlivými cihlami vždy ve dvou sousedních vrstvách přesazeny minimálně o 40 mm. Doporučený půdorysný modul stavby po 250 mm umožňuje u těchto formátů délku převazby 125 mm. Více o vazbě zdiva na www.sendwix.cz.

TIP: Využití dutin ve zdivu pro umístění rozvodů

1) Při dodržení půdorysného modulu stavby po 250 mm vznikají ve zdivu navazující svislé otvory. Těmi lzevést například elektroinstalaci stavby pomocí tzv. husích krků.

2) Pro vyvedení elektroinstalace na požadovaném místě pak stačí jen pomocí diamantového kotouče vytvořit otvor ve zdicím prvku v místě dutiny a elektroinstalaci z dutiny vysunout.

3) Pomocí vrtačky s nástavcem lze ve zdivu bez problémů vyříznout otvor pro vypínač nebo „krabičku“. Vzhledem k vysoké pevnosti materiálu nehrozí žádné zeslabení pevnosti či dokonce borcení materiálu.

Jak jsme již zmiňovali na začátku, žádná věda že? Příště Vám doplníme informace o prvcích KMB SENDWIX výjimečně malé tloušťky 17,5 cm.

Kontakt

www.kmbeta.cz

(komerční prezentace)

Pomocníci na cestách s miminkem

Cestování s malým spolucestujícím ovšem vyžaduje arzenál pomocníků a potřeb, které vám umožní i daleko od domova zajistit dítěti maximální komfort. Pověstné přípravy na tažení krále do boje jsou ve srovnání s balením miminkovských propriet zanedbatelnou epizodou a také nakládání sbalených tašek, kočárků, sedaček, hraček atd. do auta ze všeho nejvíc připomíná vojenské manévry. Chcete-li si situaci zjednodušit, začněte cestami na svá víkendová sídla, která si můžete lecčím potřebným předem vybavit – ušetříte si tak spoustu tahání i nervů, co důležitého jste zapomněli.

Chcete vylepšit INTERIÉR a nevíte si rady? Zeptejte se v PORADNĚ ZDE.

Zavazadlo na cestu

Pro cestování s miminkem existují na trhu speciální cestovní tašky, které jsou uzpůsobeny pro uchování všech potřebných pomůcek k přebalování. Jsou vybaveny řadou vnitřních kapes, integrovaným termoobalem na láhev, přebalovací podložku a obalem na pleny. Brašny se liší kapacitou, která zohledňuje různou délku cestování. Mají variabilní a nastavitelné úchyty včetně připínacího popruhu přes rameno. Někteří výrobci myslí i na zaměstnané maminky, proto se do cestovní tašky vejde jak kompletní výbava pro dítě, tak třeba i přenosný počítač pro rodiče.

Dítě v autě

Přesouváte-li se automobilem, vozte dítě zásadně jen v dětské sedačce. To samé platí i pro autobusy. Vyberte si jen takovou přepravní společnost, která ji ve svých vozech umožňuje umístit na sedadlo. Každopádně nevyjíždějte z garáže, dokud bezpečně nezajistíte dítě i sebe. Platí to také pro krátké, i několikaminutové cesty. Mějte na paměti, že podle statistik se dokonce až dvě třetiny automobilových nehod odehrají uvnitř obce.

Více článků o doplňcích pro děti na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

V autě spolu s dítětem nepřevážejte předměty s ostrými nebo špičatými hranami, ani těžší nepřipoutané předměty.

Ležící, spícíS nejmenšími dětmi se paradoxně cestuje nejsnáz, protože většinu cesty prospí. Nicméně má to své meze, novorozenci přece jen potřebují především klid, pravidelný režim a stabilní prostředí, které jim dodává jistotu a pocit bezpečí. Od tří měsíců však již miminka zvládají změny bez problémů, a naopak začínají vítat nové podněty, které cestování přináší.

Vybavení druhého domova

– Pomůcky pro hygienu, přebalování a koupání
– Vše pro vaření a přípravu jídla, včetně kojenecké balené vody a přesnídávek
– Pro bezpečí dítěte v prostředí mimo domov nezapomeňte na ochranné zábrany k posteli, přenosné bariéry na schody, ke kamnům či krbu. Pozor na ostré rohy nábytku, elektrické zásuvky, šuplíky a dveře.
– Elektronická chůvička pro klidný spánek dítěte
– Dostatečné množství hraček

Roční turista

Cestování s ročním dítětem vám dá mnohem víc zabrat, než s tříměsíčním. Dítko už toho během dne tolik neprospí a vám nezbude, než počítat s tím, že plynulost cestování bude přerušována různými přestávkami a odbočkami. Cestování vám usnadní také dobré naplánování trasy, aby úseků, kdy se dítě může nudit, bylo co nejméně. Také v tomto případě platí, že je dobré mít po ruce zásobu hraček, které pomohou zažehnat chvíle nudy již v zárodku. Naopak, pokud dítě v novém prostředí něco zaujme, dopřejte mu dostatek času objev dokončit – vás by také určitě nepotěšilo, kdyby vás někdo odtrhl od nedokončené práce v tom nejdobrodružnějším okamžiku.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Na šikmé ploše domu

Moderní střecha neslouží samozřejmě primárně pro okrasu, je to složitý systém, který plní celou řadu důležitých funkcí. Podílí se na zabezpečení optimálního klimatu v objektu a skládá se z mnoha vrstev, které mají funkci nosnou, izolační, podkladovou, ochrannou, separační, stabilizační, podhledovou a další.

Součástí konstrukce střechy jsou kromě krovu a krytiny také všechny detaily a prostupy střechou: komíny, antény, vpusti, atiky, okna, světlíky, ventilační hlavice, rovněž klempířské prvky jako okapy, svody a žlaby. Naštěstí prakticky všichni významní výrobci dnes dodávají střešní systémy jako stavebnice se všemi doplňky a speciálními tvarovkami a prvky. Navíc mají seznamy firem školených a atestovaných na práci s jejich produkty. To je nejenom zárukou profesionálního přístupu, nižších cen a zhodnocení vaší investice, ale také předpokladem k získání záruky na materiál a práci či na celý funkční systém střechy.

Nevíte si rady se STAVBOU domu? Ptejte se v PORADNĚ ZDE.

Nejen pro okrasu

Vraťme se ale k tomu, co upoutá oko na první pohled, tedy ke vzhledu střechy. Vedle tvaru hraje hlavní roli vrchní pohledová vrstva, tedy střešní krytina. Ani v případě její volby však nejde pouze o estetickou záležitost, ale také o řadu fyzikálních a technických vlastností krytiny, které musí odpovídat podmínkám, jimž bude střecha vystavena. Nabízíme vám přehled všech hlavních střešních krytin vhodných pro šikmé střechy.

Pálené tašky

Tato tradiční střešní krytina je dnes opět velmi žádaná. Životnost pálených tašek se pohybuje mezi 80–100 lety. Vyrábějí se ze směsi čistě přírodních materiálů: hlíny, jílu a vody. Vypalují se za vysokých teplot, čímž získávají maximální odolnost a stálobarevnost. Přírodně cihlově červená vzniká přímo výpalem hlíny a široká škála barevných možností, engob a glazur, vzniká nanášením jílových kalů s různým obsahem oxidů kovů a křemičitých přísad na vysušenou tašku a následným výpalem. Oba typy povrchových úprav jsou podstatně hladší než běžné režné tašky, což brání znečištění. Jejich problémem jsou tvarové nepřesnosti vznikající pohybem materiálu při pálení.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Betonové tašky

Oproti páleným jsou výrazně lacinější a jejich životnost je až 100 let. Říká se, že životnost takové tašky je srovnatelná se životností betonu, a to při kvalitním provedení směsi může být doba neskonale delší.

Beton má řadu pozitivních vlastností: malou nasákavost a s tím související extrémní mrazuvzdornost, rozměrovou přesnost a tím i snadnější pokládku. Výraznou předností je, že v průběhu času zraje, čímž se jeho pevnost a odolnost zvyšuje. Určitou nevýhodou je vysoká hmotnost: od 40 kg na 1 m² až po dvojnásobek. Kvalitnější provedení je opatřeno dvojitým až pětivrstvým akrylátovým nástřikem.

Břidlice pravá i umělá

Hodí se pro novostavby i rekonstrukce, atypické tvary střech, složité detaily i obklady. Snadno se opracovává řezáním, štípáním i děrováním. Má výborné tepelněizolační a akustické vlastnosti, je nehořlavá, nepropustná, nenasákavá a s vysokou mrazuvzdorností. Měrná hmotnost na 1 m² činí 20 až 33 kg podle způsobu pokládky. Umělá břidlice se vyrábí ze směsi sestávající ze 60 % mleté přírodní břidlice a 40 % polyetylenu a polypropylenu. Pro nízkou hmotnost je vhodná i na slabší krovy s nízkou nosností.

Vláknocementové šablony

Nehořlavá krytina vyniká snadnou zpracovatelností a výbornými technickými vlastnostmi: pevností, stálostí a odolností proti povětrnostním vlivům. Vývojově nahradily azbestocementovou krytinu. Vyrábějí se v podobě šablon nebo vlnitých desek, obvykle v šedé, červené, hnědé, grafitové nebo černé barvě. Hmotnost činí 13–25 kg/m².

Tvar a rozměry

Tvar, rozměry a členění střechy se odvíjejí od architektonického stylu domu, rozměrů a konstrukce stavby (především rozponu nosných stěn), konstrukce krovu, dispozice podkroví, zejména počtu a druhu místností. U obytných místností počítejte s předepsanou minimální výškou stropu, která v podkroví činí 230 cm na 1/2 plochy místnosti. Tvar, výšku a sklon střechy v řadě obcí často určuje stavební regulace.

Pultová střecha je nejjednodušším řešením, jedna šikmá střešní rovina se obejde bez složitého krovu. Představuje určitý kompromis mezi tradičním a moderním vzhledem. Střecha s menším sklonem zpravidla umožňuje lepší využití prostoru podkroví a lépe vypadá.

Sedlová střecha vychází z tradičního českého stavení. Obvykle se používá sklon 35–50°, v horských oblastech až 60°. Svislé štíty umožňují osadit standardní okna, v šikmé rovině je třeba řešit střešní okna či vikýře.

Valbová a polovalbová střecha se skládá ze 4 šikmých rovin, což vyžaduje složitější řešení krovu a částečně i omezuje využití prostoru v podkroví. Nízká valbová střecha se hodí např. pro přízemní bungalovy.

Stanová střecha je alternativou valbové střechy na čtvercovém půdoryse.

Plech a hliník

Díky své nízké hmotnosti (cca 7 kg/m²) jsou tyto lehké krytiny vhodné i na střechy rekonstruovaných objektů s nízkou nosností krovů. Dají se položit přímo na starší krytiny bez jejich demontáže. Plechovou krytinu, jejíž životnost je přibližně 15–20 let, lze pokládat na střechy se sklonem už od 5° (falcované plechy), případně 12° u taškových tabulí. Přibíjejí se nebo šroubují na laťování či bednění. Větší tendence plechových krytin tvořit kondenzát vyžaduje použití odvětrávané dvouplášťové střešní skladby. Životnost je zhruba 50 až 60 let (titanzinkový či měděný plech vydrží dokonce až sto let).

Asfaltový šindel

Známe ho také pod názvy bonnský nebo kanadský šindel. Vyrábí se na bázi bitumenu. V kvalitnějším provedení je uvnitř vyztužen vložkou ze skelných vláken, v levných modifikacích bývá podložen jen plstí. Krytina vyžaduje dokonale rovný podklad, přibíjí se na plošné bednění s odvětráváním a jednotlivé šindele se vzájemně slepují.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Čas pro sklizeň bylinek

V teplých dnech se v bylinkách shromažďuje spousta silic – látek, kvůli kterým je pěstujeme.

Levandulová květenství stříhejte před úplným rozkvětem, kvítky se ještě samy otevřou. Sklízejte meduňku, mátu, šalvěj, yzop a další voňavé a léčivé kytičky. Nesušte je na plném slunci, ale spíše ve stínu, na vzdušném místě, kde se nepráší a je sucho.

Bylinky přihnojte

Hluboko seřízněte mátu a meduňku – pokud je zavěsíte do otevřených oken, trochu vás ochrání před mouchami. Stejně pomáhá routa. Bylinky přihnojte, zalijte. Obrazí mladými větvičkami se šťavnatými lístky.

Natrhejte si je a můžete „kouzlit“ výborné míchané nápoje – ledový čaj s mátou anebo oblíbené mojito. Začátkem července kvetou lípy – trhejte ale jen květy ze stromů, které rostou daleko od silnic.

text: Lucie Martínková a Jana Pyšková, foto: archiv