Zahrada patří manželům Jarkovským, majitelům pražské firmy AGA design. Pokud vás uvedou vchodem pro návštěvy, vystoupáte několik schodů a uvítá vás zajímavě řešené jezírko vytvořené z přírodních kamenů. Půjdete-li po dlážděné cestě ještě o kousek dál, otevře se před vámi rozlehlá, pečlivě udržovaná zahradní plocha, v jejímž levém horním rohu najdete druhou, tentokráte moderně pojatou vodní nádrž. A zcela jistě si hned položíte otázku, co vedlo majitele domu k tomu, že si vybudovali rovnou dvě vodní nádrže.
Lubor Jarkovský to vysvětluje tak, že jezírko v horní části zahrady vzniklo v místě původního bazénu a architektonicky vytváří protipól k domu, který pochází z roku 1935. Nádrž byla betonová, bez izolace, a protože se na ní po sedmdesáti letech zákonitě podepsal zub času, manželé ji celou vykopali, základ jezírka vyzdili KB bloky, dovnitř umístili hnědou (aby v zahradě „nesvítila“) polypropylenovou vložku, břehy včetně kamenných zídek znovu vystavěli a pomocí zeleně dotvořili do moderní, umělecky laděné podoby.
„Samotné jezírko má pouze funkci oběhové vody, neslouží k jiným aktivitám nebo chovu okrasných ryb. Koloběh vody, která do jezírka vtéká chrličem ve tvaru medúzy, zajišťuje čerpadlo s kapacitou 16 kubíků, k němuž ještě přibude jednoduchá filtrace s UV lampou. Jezírko má rozměry asi 4 x 3 metry, hloubku jeden a půl metru a vejde se do něj asi 16 m3 vody,“ vysvětluje majitel zahrady.
Velkorysá zelená plocha
Vodní nádrž je pečlivě sladěna s ostatními prvky v zahradě (například použitím stejného kamene v opěrných zídkách a na březích) a je postavena na nedělené, souvislé ploše trávníku s výsadbou okrasných dřevin pouze po okrajích. Jezírko volně navazuje na barevně jednolitou a takzvaně čistou plochu bez stromů a keřů, a stává se tak ústředním motivem při pohledu z oken domu. Na trávníku jsou vystaveny originální kamenné sochy ze Zimbabwe, čímž získává zahrada specifický umělecký ráz. Velkorysá zelená plocha tu ale nebyla odjakživa: na zahradě původně rostly ovocné stromy, které byly odstraněny a nahrazeny travním kobercem.
„Jezírko a další kompozice však nejsou určeny pouze k pozorování z domu, krásu zahrady je možné vychutnávat hlavně z prostor kryté letní kuchyně, kde je samozřejmě vybudováno potřebné zázemí pro relaxaci a odpočinek,“ dodává Lubor Jarkovský.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Altán ze smrkové kulatiny
Druhé, stylově zcela odlišné jezírko najdeme při vstupu na pozemek z ulice. Na jeho místě byl původně altán ze smrkové kulatiny, pergola, dětská houpačka, šňůry na prádlo, mohutná hruška „hnilička“, několik jalovců a betonová dlažba. Prostě takové klasické zákoutí, jaké můžete najít snad v každé běžné zahradě.
Dnes je tento prostor ohraničen zadní stěnou letní kuchyně, kamennou zdí k sousedovi a přístavbou zahradního domku. Kolem domu pak vede dlážděná cesta, kterou se dostaneme do horní části zahrady. Jezírko ve svahu kopali majitelé ručně, kameny usazoval jeřáb zaparkovaný na pozemku souseda. Samotná nádrž má svažující se dno s hloubkou od 0 do 150 cm, což dává dobré šance na přezimování ryb. Ty mají pod hladinou i různé úkryty v podobě „kapes“, které rády využívají. Velikost hladiny je asi 25 m2, obsah vody asi 20 m3.
Čištění vody biologickou filtrací
Technologie, pomocí které bylo jezírko budováno, je jiná, než u horní nádrže. Dno a svažité stěny jsou vypískovány, dalšími vrstvami je geotextilie a kaučuková folie, na které leží další geotextilie, na níž jsou usazeny valouny. Čištění vody je zajištěno mechanickou a biologickou filtrací a koloběh vody obstarávají dvě čerpadla (jedno šestikubíkové pro pohon vodopádu a druhé dvanáctikubíkové pro potřeby filtrace), v systému nechybí ani 110W UV lampa, dvakrát gula (dnová vpusť) a hladinový skimmer. Voda pro naplnění a dopouštění jezírka pochází z vlastní studny a tatáž voda zásobuje přirozeně i rozvody automatické závlahy.
„Ryby jsme vysazovali hned po napuštění jezírka. Jde o menší okrasné karasy a tři kapry koi. Pro nás jsou to zároveň ryby testovací, které mají ukázat, jestli je v nádrži z hlediska hydrobiologického vše v pořádku. Zatím jsou v perfektním stavu. Do budoucna samozřejmě počítáme s tím, že dokoupíme od českých chovatelů větší koi, kteří nám budou dělat radost. Ani po dokončení nepočítáme s tím, že by jezírko sloužilo ke koupání, ponecháme ho celé okrasným rybám a dalším vodním živočichům,“ podotýká Lubor Jarkovský.
Voda je základním symbolem života
Možná se nabízí otázka, zda by nebylo vhodné obě jezírka propojit. Majitelé o tom nikdy neuvažovali. Obě realizace, byť na jednom pozemku a blízko sebe, jsou si podle jejich slov filozoficky vzdálené a také technicky by tento experiment nebyl jednoduchý. Raději zůstávají u dvou rozdílných světů, které mají svou logiku. Voda je základním symbolem života a zapojení umění do přírodních scenérií není ve své podstatě ničím novým. Stačí si vzpomenout na perské zahrady nebo realizace zahrad japonských. A i když zahrada není postavena přímo v asijském duchu, jistá symbolika a náznaky v ní určitě jsou.
text: Vlastimil Růžička, Lubor Jarkovský, foto: Lubor Jarkovský
Při běžném čištění dřevěných podlah obecně platí, že čím méně vody, tím lépe. Kromě vytírání je proto ideální zametání a vysávání. Vytírání správným způsobem 1 – 2x týdně však samozřejmě není problém. Důležité je hadr a mop jemné struktury dobře vyždímat, vodní film by měl ideálně uschnout do 1 minuty. Nadměrné nánosy vody podlaze škodí! Dlouhodobé působení většího množství vody může vést k promáčení a podmáčení podlahy, jejímu nabobtnání, vzniku povrchových nerovností i plísní pod podlahou. Nežádoucí jsou i skvrny a začernávání spár a spojů mezi jednotlivými lamelami, zvláště pak u citlivých světlých dekorů buku, javoru a jasanu. Výrobci nabízejí speciální čisticí utěrky z polyesterových a polyamidových vláken, které se velmi dobře ždímají a hravě si poradí i s hrubšími nečistotami. Ještě jemnější strukturu nabízejí utěrky z mikrovláken. Dobrou volbou jsou i speciální „spray“ mopy s nádržkou na čisticí přípravek. Při vytírání se vyvarujte univerzálním přípravkům na nádobí a podlahy, důležité je používat přípravky určené na dřevěné podlahy nebo PH neutrální přípravky. Nevhodné přípravky (často odmašťovací a agresivní) podlahu nadměrně vysoušejí a ničí ochrannou vrstvu laku a oleje.
Lak s různou stupnicí lesku – vysoký lesk až mat – na podlaze vytváří ucelenou ochrannou vrstvu. Přičemž každý výrobce dřevěných podlah používá trochu jinou technologii laků, nejčastěji se podlahy lakují v několika vrstvách. Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi, s.r.o., však podotýká, že vyšší počet vrstev laku rozhodně neznamená lepší povrch. „Zkušenosti máme s jedněmi z nejodolnějších laků na trhu. Výrobce podlah Kährs nanáší nižší vrstvu laku (přibližně 70g/m2), díky čemuž podlaha zůstává přirozenější a pružnější. Při dopadu těžkého předmětu lak nepraskne,“ vysvětluje Milan Mrkáček. Dřevěné podlahy lakované z výroby po pokládce nevyžadují další péči. Pro lepší vzhled a odolnost laku lze krytinu 1 2x za rok ošetřit speciálními poliši. V sortimentu najdete přípravky na případné zacelení odřených míst a drobných škrábanců i woodfillery, retuše či opravné laky na hrubší škrábance a trhliny. Jakékoli nedokonalosti jsou více vidět na lesklých lacích, mat si s drobnými vráskami na kráse podlahy poradí lépe.
Výrobce vícevrstvých dřevěných podlah značky Kährs používá oleje první zmiňované, tedy přírodní, vyrobené výhradně z rostlinných látek a oxidativně vytvrzené. „Důležité je hned po pokládce povrch ošetřit olejem, zamezí se tak pronikání nečistot a vody do dřeva. Následná péče v domácím prostředí by měla pokračovat ve frekvenci olejování 1 – 2x ročně. V případě dřevěných podlah Kährs se jedná o přípravek Kährs Satin Oil,“ přibližuje Milan Mrkáček (KPP). Po olejování je důležité nechat olej cca 6 – 8 hodin vstřebat, následně po ní lze chodit, plné zatížení je možné po 5 – 7 dnech. Frekvence olejování závisí na míře užívání, vytírání, odstínu a pórovitosti dřeva (např. buk a jasan snese častější péči), komerční prostory vyžadují péči 3 – 4x do roka. Nutnost provedení údržby poznáte jednoduše i tak, že podlahu půjde hůře čistit. „Ještě bych doplnil, že výrobce Kährs vyvinul i speciální olej se zvýšenou odolností, který najdete např. u kolekce Swedish Founders. Takto ošetřenou krytinu stačí pravidelně olejovat jednou za dva roky,“ uvádí Milan Mrkáček.
Při poctivé a pravidelné péči v podstatě není nutné olejované podlahy renovovat. Olej je oproti laku méně náchylný na běžné drobné oděrky a škrábance. Pokud nějaké vzniknou, pak i na ně výrobci dodávají obnovovací „refresh“ oleje, woodfillery a retušovací oleje.
Dřevěné podlahy vynikají velmi dlouhou životností. Po mnohaletém používání tak bývá vhodné namáhaný povrch zeména lakovaných podlah obnovit zbroušením a novou povrchovou úpravou. K odstranění hlubších stop po používání většinou stačí provést hrubé zbroušení brusným pásem o zrnitosti 60. Poté následuje jemné zbroušení se zrnitostí 80 a 100. Odstraní se tak cca 1 mm nášlapné vrstvy. Specifický přístup vyžadují dýhované podlahy a rustikální dekory. U dýhovaných podlah je možné povrch zdrsnit, ale nikoli obrousit, a lak obnovit. Renovaci je však nutné provést dříve, než dojde k poškození vlastní dýhované vrstvy. Tato metoda je doporučována i v případě, kdy mají být dlouhodobě zachovány kartáčované a mořené povrchy. Při klasickém broušení dekorů s mořeným a kartáčovaným povrchem či sraženými hranami vznikají nové hladké podlahy v přirozené barvě dřeva, tyto strukturované dekory však vyžadují hrubší základní broušení.
JAK NA ŽVÝKAČKY ČI VOSK?
Jak by se dala stručně vyjádřit vaše představa odpovídajícího bydlení?
Radek: No jasně. Po rok trvajícím budování jsme se dočkali. Náš první vlastní domov. Jsem rád, že jsme oslovili právě Nikolu a Tomáše. Dobře se nám spolupracovalo a více jsme se sblížili. Zpětně si uvědomuji, že některé naše požadavky asi nebylo jednoduché uvést v život, ale o to víc nás těší, že se to podařilo.
Čím je kuchyň vybavená? Je něčím zvláštní?
Konstrukční chyby zpravidla vznikají při porušení nebo zanedbání norem a stavebních předpisů. Na vině může i „špatný“ projekt, chybně navržené konstrukční 
Jde-li o trhliny závažného charakteru, je třeba obrátit se na odborníky, kteří provedou podrobný 
V oblasti pozemního stavitelství je zpevnění nedílnou součástí sanací a rekonstrukcí objektů. K trvalé nebo definitivní sanaci se používají metody zatmelení, injektování, stehování, oplášťování a torketování, stažení 
Zmíněné problémy vedly k vývoji technicky vytříbenějších skládacích ocelových koz, z nichž některé (Bosch, Metabo, Solo, naše AMA a Portek) pamatují i na možnost upevnit pilu do jednoduchého kloubového držáku a řezat jednou rukou. Většinou jsou navíc opatřeny nastavitelným dorazem délky řezaných špalků a polen (20–30 cm). Hmotnost se pohybuje od 8 do 12 kg, rámová konstrukce z úhelníků nebo uzavřených profilů (jäcklů) bývá opatřena antikorozivním nátěrem a dá se jednoduše složit pro snazší přenášení a možnost zavěšení na hák na stěně komory, dřevníku nebo garáže.
Téhle novince se sice říká „finská koza“, protože ji na náš trh začal dovážet finský Varax, dnes ale převažuje její skládací verze od amerického Oregonu nebo od německého Wolfcraftu. Jde o jednoduché skládací stojany obvykle se třemi až čtyřmi páry svislých trubek, na jejichž řetězové spojky naskládáte podle průměru až několik desítek větví, kmínků či kusů palivového nebo stavebního dřeva s délkou od 100 do 120 cm. Svazek se dá ještě zpevnit shora nasazenými kovovými příčkami. Rozestup tyčí si nastavíte podle toho, na jak dlouhá polínka chcete svazek dělit běžící řetězovou pilou shora dolů. Elektrická nebo motorová pila musí mít alespoň 35 cm dlouhou lištu a svazek dřeva „rozporcuje“ podle nastavení svislic na délky 25, 33 nebo 50 cm.
Kde se berou vzory?
Její vzory vás vrátí na počátek 20. století a názvy jednotlivých sérií vám připomenou Gaudího a jeho slavné stavby. U nás se můžete ke vzorům, které znáte z chodeb stoletých činžáků, vrátit díky řemeslné dílně Historické dlažby Haniš. Repliky tu vyrábějí podle více než sto třicet let staré technologie. Kovové matrice se ručně plní hmotou složenou z přírodních nerostů, a pak se vypálí. K dispozici je 14 základních odstínů. Výsledkem je vysoce slinutá, neglazovaná, ostře pálená keramická dlažba, probarvená do hloubky 5 mm, odolná a mrazuvzdorná.
Barvy cementu
Koberce i parkety?
Pro někoho překvapení
Základem funkčnosti budoucí plovoucí podlahy je – ještě před položením tepelné a dalších izolací – důkladné vyrovnání podkladní plochy. Zvláště důležité je to u lehkých plovoucích podlah. Při celoplošném pokládání podlahových prvků na masivní strop lze relativně drobné nerovnosti (do 10 milimetrů) vyrovnat sádrovou stěrkou, na větších plochách se vyplatí použít samonivelační stěrku. První podlahové vrstvy by vždy měly tvořit izolace, které jsou garantem kvality a dosažení požadovaných vlastnosti podlahy jako celku. Aplikují se izolace proti radonu, proti zemní 
K důležitým hodnotám patří kromě tepelného i akustické mikroklima. Stavbaři rozlišují vzduchovou (nikoli zvukovou) neprůzvučnost, což je odolnost vůči hluku šířenému vzduchem (R), a kročejovou neprůzvučnost (L), kdy zdroj tohoto zvuku je v přímém kontaktu s dělicí konstrukcí. Pro první hodnotu platí, že čím větší je plošná hmotnost daného prvku, tím lepší jsou jeho zvukověizolační vlastnosti. Ve druhém případě je zapotřebí vylepšit ochranu, tedy znásobit izolaci na horním povrchu stropu.
V obytných budovách, tedy i v rodinných 
To vše se týká 
Pojďme si nyní přiblížit specifiku jednotlivých montážních prvků.
Podlahoviny na bázi dřeva se dělí do tří základních skupin: masivní 
Vždy je nutné začít u podkladu. Ten mohou tvořit všechny výše uvedené varianty, ale také původní dlažba, lino, 
Architektka a maminka Kamila Douděrová říká: „Do rodin s dětmi bych vždy doporučila kusový koberec, který je zejména pro mladší batolecí věk hodně důležitý, neboť děti si hrají hlavně na zemi.“ A je rozdíl, zda je necháte lézt a koulet se po laminátové či dřevěné podlaze, nebo je položíte na koberec, který je teplejší, měkčí, což snižuje riziko úrazu, a také příjemnější na dotyk, takže děti nebudou mít důvod z něj slézat. Láska ke koberci jim pak může vydržet až téměř do dospělosti, kdy se po něm budou povalovat s notebookem či sluchátky na uších. Samozřejmě koberce pro děti různého věku se liší, a to nejen vzorem.
Snad každý rodič chce pro děti to nej, ale při výběru kusového koberce – aspoň co se týká materiálu – je lepší toto pravidlo opustit. Vlněné výrobky, které se stále považují za nejvhodnější třeba do obýváků, nejsou do dětských pokojů ideální především kvůli složitější údržbě a vyšší ceně. Přece jen koberec na hraní je více zatěžován než ten pod konferenčním stolkem. „Co se týká umělých materiálů, z nich bych doporučila raději akryl, který je považován hned za druhý nejlepší po vlně, a až za něj se řadí polypropylen. Dobře se udržuje a dlouho vydrží,“ dodává Věra Chlubnová ze společnosti Habitat, která se na tento sortiment specializuje.
Stále více fi rem pak nabízí „opravdové“ koberce na hraní, tedy takové, které nabízejí pohodlí při sezení a lezení, ale slouží i jako stavebnice samotná. K mání jsou tak například kobercové čtverce o velikosti 30 x 30 centimetrů, kterých si lze koupit libovolný počet a z nich si děti mohou vyskládat různé dráhy, skákací panáky a samozřejmě i klasický čtverec či obdélník. Velmi často takovou podobu dostávají pěnové koberce.
Většina dřevin je k půdním poměrům tolerantní, stačí jim běžné zahradní půdy. Samozřejmě platí, že čím jsou podmínky lepší, tím budou rostliny lépe prospívat a rychleji růst. Hloubka sázení je u všech 
Cihly a pálená keramika
Roli stavebního prvku a zároveň tepelné izolace plní bloky Porotherm 36,5 T profi a Heluz Family 50 2in1. Stavební blok T profi s mírami (d × š × v) 248 × 365 × 249 mm je schopen dosáhnout součinitele prostupu tepla U = 0,18 W/ m2K. Vatu chrání efekt hydrofobizace, takže pokud není přímo ponořena ve vodě, nenabírá vlhkost. Cihla i přes svoji masivnost váží pouhých 14,2 kg, což usnadňuje manipulaci.
Pórobeton disponuje výbornými tepelnými vlastnostmi. K přednostem lze bezpochyby zařadit i váhu (lehkost) stavebních prvků, snadnou opracovatelnost, manipulaci, a tedy i výstavbu. Tvárnice obvodového zdiva se vyrábí v šířkách 200, 300, 375 a 499 mm. Pórobeton se stejně jako klasický beton vyrábí z plniva, pojiva a vody. Jako plnivo se zde používá křemičitý písek nebo elektrárenský popílek, jako pojivo pak cement, vápno nebo jejich směs. Podle složení se pórobeton dělí na plynobeton, plynosilikát a pěnobeton.
Stěnové dílce Super IZO a IZO plus jsou liaporbetonové sendvičové tvárnice. Základním materiálem pro výrobu dílců je mezerovitý liaporbeton, k němuž se přidává vložka z tvrzeného samozhášivého polystyrenu (styroporu). Spojením „ingrediencí“ vznikl sendvičový blok, určený pro jednovrstvé obvodové nosné i výplňové zdivo tloušťky 300 mm, určené pro stavby s požadavkem na vysoký tepelný odpor (R = 3,44 m2K/W bez omítek, s tepelněizolačními omítkami R = 3,73 m2K/W) a tepelnou akumulaci stěny při zachování malé tloušťky obvodového zdiva, zajišťující maximální využití obestavěného prostoru. Součinitel prostupu tepla U= 0,268 W/m2K.
Zdivo z dřevoštěpových tvárnic (lapidárně bednicích desek) vyplněných betonem kombinuje příznivé vlastnosti dřeva (formy) a pevnost betonu (obsahu). Stavebníci tento systém znají jako VELOX a automaticky si ho spojují s fi rmou Hoff mann. Základem je rychlá montáž pomocí distančních spon. Na venkovní straně se používají dvouvrstvé desky WS EPS, které jsou tvořeny jednoduchou deskou tloušťky 35 mm s nalepenou vrstvou bílého nebo šedého pěnového polystyrenu o tloušťce 50 až 200 mm.
Jde o přesnou tvárnici z pórobetonu s integrovanou izolací, se součinitelem prostupu tepla U = 0,12 W/m2K. Prvek spolu s tvárnicemi Greenblock tvoří ucelený program, určený pro energeticky úsporné stavby. Tvárnice H+H Th ermoblock je určena pro zdivo objektů s nejvyššími nároky na úspory energie, tepelná izolace je vlepena mezi dvě pórobetonové tvárnice.
Moderní materiálové inženýrství myslí na udržitelný rozvoj a využití recyklovaných i odpadních produktů a také na nové a netradiční stavební materiály a technologie. Už jsme zmínili, že nejvíc se staví z tradičních materiálů. Existuje ovšem i spousta experimentálních staveb – z hlíny, z balíků slámy, dokonce z odpadů (starých pneumatik, plechovek, PET lahví apod.), nicméně hodnota těchto realizací je zatím opravdu spíše experimentální. Důvod? Projektanty a ekoprůkopníky na straně jedné inspiruje návrat k tradicím, dostupnost surovin a jejich cena, na straně druhé jejich fantazii tlumí striktní požadavek energetických a dalších úspor. Navzdory tomu přibývá domů, jejichž „tělo“ tvoří popisovaná klasika, ale jednotlivé stavební detaily a konstrukce experimentálně využívají tu doškovou střechu, tu hliněnou omítku…
