Samozřejmě plochu nelze nafouknout, ale promyšlená úprava a výsadba zeleně dokáže vykouzlit hezkou zahradu pro intenzivní odpočinek všech členů rodiny, vašeho chlupatého miláčka i pohoštění přátel na zeleném trávníku u grilu. Tvorbu malé zahrady ovlivňuje nutný provoz, často protichůdná přání členů rodiny i poměry za plotem zahrady (například vozovka) a rovněž důležitá skutečnost, kolik času chcete a můžete věnovat péči o zahradu.
Nejméně náročné jsou zahrady osázené pouze dřevinami. Květiny nahrazují nízké, pokryvné keře ozdobné květy a plody. Pamatujte, že zahrada je nepřetržitá celoroční práce a věčná hra pro řadu generací. Rostliny mění během růstu svůj vzhled, krátkověké druhy odumírají, po celé vegetační období se snaží zahrady zmocnit plevel (a to i plevelné dřeviny), stromy stárnou…
Zahrady satelitních čtvrtí vznikají na neobdělávaných, ulehlých úhorech. Půdu na budoucí zahradě je nutné provzdušnit a oživit, nejlépe zoráním na podzim a osetím směsky (obilí a hrách) na jaře. Zelenou nízkou směsku následně za několik týdnů zaoráte. Půda získá potřebný vzduch, živiny a půdní mikroorganismy.
Eldorádo pro děti i studenty
Pro mladou rodinu s batolaty je pískoviště na chráněném místě z mnoha důvodů nezbytností. Nezapomeňte ale včas proměnit pískoviště v zákoutí pro aktivity školáků (šipky, kuželky, ohrada pro křečky, vlastní zeleninový nebo jahodový záhon). Je třeba si uvědomit, že ještě ve třetí a čtvrté třídě si děti rády zahrají na pískovišti. Nedělají bábovičky, ale modelují terén pro vláček, přehradu s vodou nebo malou závodní dráhu pro terénní autíčka či vymyšlené hry s míčky nebo kuličkami. Na malou zahradu nelze umístit hřiště s brankami na fotbal či na jiné podobné míčové hry, které potřebují rozběh a prostor na dolet prudce a rychle letícího balonu.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Výborné stěny s košíkem na míč
Kdo to zkusil, ví, že po prvním zápasu jsou výsadby zdemolované a míč zabaven sousedy. Tyto hry patří na oplocené sportoviště se speciálním povrchem. Ale i na malém trávníku může celá rodina hrát badminton. Pro vybití nahromaděné energie nebo duševního napětí u starších dětí jsou skutečně výborné stěny s košíkem na míč. Ještě středoškolák si rád udělá přestávku v přípravě na druhý den a intenzivně si „zapinká“ míčem u košíku, nebo tenisovou raketou proti stěně. Poraďte se s architektem, čím ještě ochránit stěnu garáže nebo domu (další dřevěné obložení).
Chov želviček a malých králíčků na zahradě vyžaduje letní ohradu s přístřeškem nebo malým domečkem. Venkovní voliéra pro andulky musí být zčásti zastíněna proti slunci větvemi. Pes ocení kromě venkovní boudy vlastní běžecký okruh po obvodu pozemku. Krmítko a hnízdící ptáky chraňte před mlsnými kočkami trnitými větvemi, přivázanými ke kůlu nebo kmenu.
A nezapomeňte na válecí kočičí záhon s šantou kočičí a kozlíkem! Máte-li v rodině alergika, nejprve zjistěte, na které rostliny je citlivý. Budou pro vaši zahradu tabu. Zákoutí pro alergika musí být chráněno před větrem, s rostlinami, které netvoří pyl (samičí rostliny a druhy s plnými květy) a nejlépe s malou vodní plochou s vodotryskem, který bude čistit vzduch.
Oáza pro prarodiče
Pokud žijete s prarodiči, nezapomínejte, že i oni budou zahradu využívat. Někteří penzisté jsou vášniví zahrádkáři a ochotně ošetřují květinové a zeleninové záhony. Jiní ještě pracují a hledají na zahradě tichý teplý koutek k odpočinku. Altánek může nahradit krytý přístřešek výklenku domu s pohledem na menší keř podsazený květinami: vhodná je sadová růže (po odkvětu nestříháte, ozdobou budou červené šípky na podzim), oranžová odrůda mochnovce (Potentilla fruticosa) – kvete od července do října), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) – kvete od listopadu do března – s podsadbou jarních cibulovin, dvou až tří letniček a trsem podzimních hvězdnic. Proměnlivá podívaná občerstvuje a navozuje optimistickou náladu.
text a foto: Marie Musilová
Knihy byly pro mne vždy něčím posvátným. A místa, kam se ukládaly, byla něco jako sakrální objekty. Dodnes věřím v to, že každá myšlenka je ve své podstatě hmotná, že představuje ohromnou energii, která se ve vesmíru, a tudíž ani na naší Zemi, nemůže ztratit. Tento myšlenkový potenciál je zataven a ukryt právě v knihách – a chcete-li něco vědět, musíte se snažit jejich tajemství odhalit a otevřít se poznání. Počítače a internet jsou sice nesrovnatelně větším rezervoárem informací, ale nemůžete se u nich zasnít, dívat do ztracena, zdřímnout si – a ani čaj či káva nemají u nich tak lahodnou chuť jako při čtení knížek.
Knihovny mohou v místnostech pokrývat všechny zdi, a pak v nich doslova žijeme – vcházíme do nich a vycházíme z nich. Pokud sahají až ke stropu, je jejich součástí posuvný žebřík, abychom se dostali i k té nejzastrčenější knížce někde nahoře, o které jsme předpokládali, že ji použijeme jednou za život, a ona nám dala najevo, že kvůli ní budeme muset absolvovat žebříkový výstup častěji. Má-li místnost dostatečně vysoký strop, lze vytvořit další knihovnu na galerii.
Mezi milovníky knih, designéry i běžnými spotřebiteli se vede mnohaletý spor o to, zda knihy patří za sklo či nikoliv. Záleží to samozřejmě na typu knih. Jde-li o obyčejné paperbacky, nebudeme kupovat drahé skříňky. Knihy umělecké, se vzácnými vazbami, knihy antikvární a historické tisky musíme chránit před agresivním prostředím, ve kterém, jak se zdá, člověk přežije, „křehké“ knihy však nikoliv.
Na jeden metr police v knihovně se na stojato vejde 55 až 80 knih. Jsou-li uloženy ve dvou řadách, což je někdy nezbytné řešení, znamená to 110 až 160 knih. Váha knih se samozřejmě pohybuje podle velikosti, tloušťky a vazby od několika dekagramů k několika kilogramům. Zatímco Kanadské žertíky Stephena Leacocka mají čtvrt kila, Zámek Franze Kafky tři čtvrtě kila. Vezmeme-li průměr 35 až 50 dkg , dostáváme se k hodnotě zhruba 20 až 40 kg na jednu polici, ve dvou řadách ke 40 až 80 kg.
Knihovny a jejich knihy mají záslužnou vlastnost: dobře se snášejí s grafikou, obrazy, starožitnostmi, různými uměleckými kousky, sbírkami, přírodninami, kuriozitami, ale i s médii soudobého šíření informací – televizí, videem apod.
Centrum je stálou celoroční výstavou rodinných domů, která je určena nejen pro potencionální stavebníky, ale pro širokou veřejnost se zájmem o moderní, ale především dostupné bydlení. Návštěvníci si mohou detailně prohlédnout domy různých technologií, zástupce moderní i klasické architektury, ovšem vždy s důrazem na progresivní energeticky úsporná konstrukční řešení. V novém centru je možné shlédnout i rozmanité styly interiérového designu, alternativ vnitřního zařízení, řešení zahradních úprav a okolí domu apod. Tento unikátní projekt využívá know-how a zkušenosti z provozu podobných center v sousedním Německu a je svým pojetím naprosto ojedinělým projektem na našem území.
Hned první víkend přilákal do Nehvizd stovky návštěvníků, kteří si v dokončené 1. etapě výstavby centra mohli prohlédnout celkem 6 nových vzorových domů. Na své si zde přijdou jak mladé rodiny hledající dostupný rodinný dům s cenou do 1,5 mil Kč, tak i nároční klienti, kteří mají zájem o exkluzivní bydlení v domě přesahujícím svým vnitřním prostorem i vybavením běžné bytové potřeby, od bungalovu po moderní vícepodlažní vilu. V centru je možné si prohlédnout i letošního nositele ocenění Dům roku 2015 – dům CLASSIC City. Součástí nového areálu centra je i Infocentrum, ve kterém budou odborníci poskytovat užitečné informace o všech otázkách souvisejících s pořízením nového bydlení, od výběru domu a jeho projektové přípravy až po financování stavby.
Do Nehvizd se návštěvníci nejlépe dostanou po dálnici D11, exit 8. Vstup je z ulice Lipová. Provozní doba je od 10:00 do 18:00, přičemž vstup je zdarma a parkování je zajištěno v prostorách centra. 
Betonové výrobky nejsou ničím jiným než obdobou starobylých schodišťových stupňů, které byly vytesány z jednoho kusu kamene. Monolitický schod je širší než jeho nášlapná plocha (ta, která je vidět). Část horní plochy totiž slouží jako podklad pro stupeň nad ní. Toto řešení má mnoho výhod: Schodiště se staví zpravidla odspodu. Pokud si první (spodní) stupeň perfektně položíte, budou další kusy kopírovat jeho rovinu, protože na něm leží. Přesto je nutné spády jednotlivých stupňů průběžně kontrolovat.
Proč je tak velký
Budete-li mít pro stavbu k ruce pár silných mužů, budete překvapeni, jak rychle schody postavíte. Monolitické schody stačí ukládat na připravený podklad bez další složité fixace (myslíme tím hlubší železobetonové patky apod.). Stačí propustné lože z lomového štěrku. V krajním případě můžete připravit lože jen z malé vrstvy písku: vlivem mrazu ale často dochází k nežádoucímu pohybu stupňů. Na jaře je pak nutné schodiště opravit, proto tuto technologii nedoporučujeme. Další velkou výhodou je, že monolitické schody se dají v případě potřeby i po letech rozebrat a znovu sestavit. Pokud ale nic neošidíte při samotné stavbě, je trvanlivost vynikající a schody vás snadno přežijí.
Kamenné schody se budují po tisíciletí stále stejnou metodou. Pro jejich výrobu musí být použit kámen, který je dostatečně tvrdý a odolný vůči nepřízni počasí. Důležitá je především mrazuvzdornost: materiál nesmí být příliš porézní, jako například některé druhy opuky a pískovce.
Ostravská zahradní architektka Danuše Vaňková představuje ve svých návrzích různé alternativy a vysvětluje, že vřesoviště a skalka na jednom místě může být velmi krásný a úspěšný projekt. Ale pouze za předpokladu, že se pečlivě připraví propustná půda s kyselou reakcí a pro osázení se vyberou pouze druhy milující takováto stanoviště. Také skalky a jejich kameny musejí splňovat určitá kritéria. Kurátorka pražské botanické zahrady Romana Rybková navíc dodává, že na zahradním vřesovišti nemusí růst pouze klasický vřes. Máme na výběr z desítek odrůd vřesovce.
Mezi kyselomilné rostliny patří všechny druhy vřesů a vřesovců a také kalmie, libavky, brusnice, pierisy a pěnišníky, které můžeme doplnit vhodnými jehličnany, trávami a trvalkami. Důležité je, aby vřesy a vřesovce nebyly zastíněné, pokud možno bez přímého opadu listí. V kompozici je umisťujeme na volná, slunná místa a teprve pak v pozadí umístíme vyšší dřeviny. Důležitý je celkový koncept i samotná stavba skalky a vřesoviště. „Slunná skalka se hodí pro vřesovištní rostliny, pokud na její stavbu vybereme kameny, štěrk a písek z kyselých hornin, nikoli vápenec, který se na stavbu klasické skalky používá,“ upozorňuje Danuše Vaňková. Jak je vidět z jejích návrhů, krásné kompozice vznikají velkorysou výsadbou vřesů nebo vřesovců v jednolitých plochách nebo ve skupinkách mezi kameny. Tak nejlépe vyniknou barvy jejich květů či listů.
Aby se vřesoviště více podobalo přirozenému společenstvu, oživuje architektka kompozici sloupovitými jalovci a přidává trsy trav, aby bylo vřesoviště tvarově a výškově atraktivnější. V pozadí chrání výsadbu vyšší jehličnany a celou kompozici uzavírají bělokmenné břízy, stromovité hlohy nebo jeřáby ptačí. Vřesovištní skalku lze dále ozdobit zakrslými borovicemi a smrčky, kručinkami, janovci, čilimníky, stálezelenými dřišťály a také trávničkou, kociánkem, mateřídouškou, rozchodníkem, ožankou nebo pavincem vytrvalým.
Na zahradním vřesovišti nemusí růst pouze vřes, ale celá řada odrůd vřesovce. Vřes obecný (Calluna vulgaris) totiž potkáváme hlavně v přírodě na slunných stráních a okrajích lesů na chudých písčitých půdách – třeba kolem Máchova jezera. V zahradách se pěstuje málo, drobné barevné keříky jsou nejčastěji některé z desítek odrůd vřesovce pleťového (Erica carnea) nebo vřesovce čtyřřadého (E. tetralix). Do zahrad se doporučuje vysadit odrůdy vřesovce pleťového, vřesovce čtyřřadého a někdy i méně mrazuvzdorného vřesovce těkavého (E. vagans) nebo vřesovce popelavého (E. cinerea) a jejich křížence.
Ručníky z egyptské bavlny
Základem vybavení je pracovní stůl. Pro občasnou práci postačí velikost 80 × 120 cm, rozměr 180 × 80 cm poskytne vaší práci opravdu důstojnou a pohodlnou základnu. Pokud věnujete domácí práci hodně času, vybírejte pečlivě. Umístěte jej v blízkosti okna tak, aby denní světlo přicházelo z levé strany (jste-li leváci, tak z pravé strany), nikoliv však přímo proti oknu. Výška stolu by se měla přizpůsobit výšce vaší postavy, pro osoby vyššího či naopak menšího vzrůstu se vyrábějí stoly s nastavitelnou výškou desky.
Materiály a barvy
Velmi důležitým momentem je kooperace a spolurealizace ze strany více subjektů z různých oborů – jak uměleckých, tak společenských. Cílem tohoto interdisciplinárního dialogu by mělo být především setkávání a debata o tom, jakým způsobem v současné době kreativně uchopit přetváření veřejného prostoru v ČR a jak umožnit jeho širší uplatnění v rámci urbanistické tvorby měst a vesnic.
Letošní léto pořádá Galerie Jaroslava Fragnera v centru Prahy již čtvrtý ročník kulturního festivalu OPEN AIR ARENA BETLÉMSKÉ NÁMĚSTÍ. Ten se opět odehrává v galerii, na Betlémském náměstí i v jeho okolí. Letošními hity bezesporu budou divadelní skupiny VOSTO5 či Long Vehicle Circus. Vrcholem programu bude opět Betlémská kulturní noc, tentokrát ve středu 24. září. 
Letničkou označují zahradníci jak pravou jednoletku, tak i rostlinu, která je schopná vykvést v roce výsevu, ale s příchodem zimy zahyne, přestože je ve své teplejší domovině vytrvalá. Dokonce se hovoří o takzvaných vegetativně množených „letničkách“, což jsou trvalky, množené řízkováním a určené k okrase 
Typickou balkonovou rostlinou, která se často množí vegetativně, je pelargonie. Domovem většiny z přibližně 300 vytrvalých druhů je africký jih. V přírodě rostou od pobřežních suchých skal a pouští až po vysoké, ve věčné mlze zahalené chladné hory, kde kvetou téměř celoročně. V nádobách se tradičně 
Řízkovat je možné celou zimu, čím dříve, tím lépe, aby do jara mladé rostliny stačily co nejvíce narůst. Staří zahradníci pelargonie množili již před Vánocemi a před prodejem rostliny stačili až třikrát zaštípnout, dnes se řízkování často odbývá někdy v únoru až v březnu. Mladé 
Podle růstu zahradníci rozeznávají dva typy, a to nízké záhonové, jejichž stonky dorůstají výšky asi 20 až 25 cm, a typy s dlouhými chabými převislými stonky až metrové délky, které se rozrůstají do polštářů širokých kolem půl metru. Této vlastnosti se bohatě využívá při pěstování v truhlících a v závěsné 
Jednou z mála nápadně kvetoucích rostlin, vhodných do stínu a na severní stranu domu, je netýkavka (Impatiens). Stínomilné jsou především tradiční druhy našich babiček – africká I. walleriana, které se říkalo sultánka, a I. balsamina z Asie. Odolnější jsou moderní velkokvěté hybridy, které se šíří pod názvem Impatiens New Guinea-hybridy a snesou slunce stejně dobře jako zastínění. Vynikají velkými plochými 
Jako převislý doplněk do nádob se často používá vytrvalý dvouzubec, původem z Arizony a Mexika. V kultuře je rozšířen jediný druh – Bidens ferulifolia. Ačkoliv původní forma je přímá, pěstují se především plazivé a převislé formy dosahující až metrové délky. Úbory vykvétají od června až do prvních mrazů, jsou velice početné a asi 3 cm široké. Skvěle se uplatňují v truhlících ve společnosti téměř jakýchkoliv 
