Více informací o aktuální nabídce zde. |
Standardní výbava provedení 5008 Style obsahuje například: navigační systém v českém jazyku, přední i zadní parkovací asistent se systémem měření volného místa k zaparkování, zadní kameru pro snadné couvání, hliníkové prahy předních dveří nebo ozdobné střešní lišty ve stříbrné barvě, vyhřívání předních sedadel, bederní opěrku na sedadle řidiče.
Cena se zážehovým i vznětovým motorem od 495 000 Kč při využití bonusu 20 000 Kč za výkup starého vozu.
Přesně podle plánuTento prostor tedy raději zařizujeme plánovitě. Nejprve si ujasníme, jaká je jeho hlavní funkce a kdo tuto místnost bude obývat. Následně pak uděláme pečlivé rozložení všech věcí a doplňků tak, že předem určíme, kam co postavíme, kde co bude a jakou to bude mít funkci. Pak musíme dbát na to, abychom tento systém, který jsme vytvořili, neporušovali. Když například určíme rychlovarné konvici dané místo pro vaření kávy, pak tato konvice nemůže být postavena jinam. To by okamžitě vyvolalo nesoulad, nepořádek a tím i energii boje.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Vzhledem k tomu, že tento sektor patří k elementu kovu, můžeme zde využívat bílou, šedou, fialovou a všechny kovové odstíny barev: zlatou, stříbrnou, měděnou apod. Z tvarů sem patří především kruh a koule. Stolky by zde tedy měly být kulaté. Na podlaze může ležet kulatý koberec, světla mohou mít tvar koule. Můžeme sem dát kovový nábytek či doplňky. Patří sem také sklo a zrcadla. Rozhodně zde bude záviset na detailu. Nesmí zde být ani známka chaosu či nepořádku. Vše by mělo ladit, zapadat do sebe. Hlavně má mít vše svoji funkci a místo. V tomto sektoru by nemělo být mnoho květin ani prvku ohně, tj. ne červená či oranžová barva, ne moc teplo, ne velké světlo. Světla volte raději bodová než jedno velké centrální. Tento sektor můžete doplnit zemitými prvky: zemité barvy, keramika, kamínky apod.
Přijímací prostorTento prostor je vhodný pro přijímání společnosti. Může zde tedy být obývací pokoj, pokud slouží k přijímání návštěv. Dá se využít i jako pokoj pro návštěvy nebo jako pracovna, pokud za vámi chodí klienti a spolupracovníci. V případě kanceláře zde bude vhodná zasedací místnost, zejména pro přijímání poradců a pořádání porad. Je to sektor pomoci a víme, že každá rada je v životě drahá. Pokud se pohledem feng-šuej podíváme na pracovní stůl, do pravého bližšího rohu patří vše, co nám při práci pomáhá a co nás spojuje s okolní společností: telefon, kalkulačka, slovníky apod.
text: Jiří Černák, www.byu.cz, foto: archiv
Ztvárnit svažitou zahradu tak, aby byla plnohodnotně využita, vyžaduje od samého počátku pečlivé plánování jednotlivých zón včetně možností zpřístupnění. Terénní úpravy jdou často ruku v ruce s úpravami stavebními. Jak složité tyto stavební úpravy na pozemku budou, závisí na sklonu svahu, na prostorových možnostech a také na intenzitě využívání přístupových cest.
Intenzivně využívané příkré svahy s omezenými prostorovými možnostmi je vhodné řešit schodištěm. Bezbariérová řešení představují různé nájezdové rampy, které mají vyšší nároky na prostorové uspořádání. Při výběru materiálů pro jednotlivé stavební prvky je důležité ctít charakter zahrady a již použité materiály. Do přírodní (případně venkovské) zahrady volíme nejčastěji přírodní kámen a dřevěnou kulatinu. Městská zahrada naopak snese industriálnější materiály – beton, kov nebo umělý kámen.
Při budování schodiště je třeba mít na paměti několik zákonitostí pro pohodlné zdolání výškového převýšení. Hranice, kdy je opravdu nezbytné pořízení schodiště, je při sklonu svahu vyšším než 7 % (7 cm výškové diferenciace na 100 cm délky). Mírné svahy lze řešit schodnicemi s vyšší nášlapnou šířkou, ale o nižší výšce, naopak strmé svahy vyžadují schodnice vyšší. Obecně platí jednoduchý vzorec pro výpočet optimálního rozměru schodnice a pohodlného stoupání.
Magickým číslem je 64: 2x výška schodnice + šířka schodnice = 64. Čím vyšší je schod, tím užší je nášlap a opačně. Optimální šířka schodiště je 1,2 až 1,5 metru. Tento rozměr nelze při mnohých zahradních úpravách dodržet. Přesto je důležité mít na paměti, aby schodiště bylo dostatečně široké pro případ, že se na něm budou vyhýbat lidé. Doplňkem příkrých schodišť jsou nájezdové rampy, které jsou bezbariérovým řešením celé řady svažitých pozemků. Pohodlně lze tímto způsobem zdolat svah, jehož převýšení nepřesáhne 6 %.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Schodiště nejsou jen pouhou praktickou nutností, ale i estetickým prvkem, který dotváří celkový ráz zahrady. Existuje nepřeberné množství typů schodů a jejich technického řešení. Nejjednodušším a současně nejlevnějším jsou schody z dřevěné kulatiny. Jde o zatlučené kolíky, za kterými je vodorovně upevněná kulatina nebo půlkulatina, jež tvoří výšku schodu.
Nášlapná plocha je dosypána drceným kamením a štěrkem. Nevýhodou takového schodiště je i přes impregnaci kulatin nižší trvanlivost, proto se tento typ schodiště hodí zejména pro provizorní účely nebo do méně využívaných přírodních partií zahrad. Tento typ schodiště je možné dále doplnit přírodním kamenem a vhodnou výsadbou, která dotváří konečnou zahradní kompozici.
Dalším vhodným materiálem pro výstavbu schodiště je kámen. Kamenná schodiště jsou poněkud nákladnější na výstavbu. Mírné svahy je možné řešit rozvolněným kamenným schodištěm přírodního charakteru. Výsledné řešení má charakter skalnatých výstupů volně uložených do terénu.
Tím samozřejmě celkový výčet možností ani zdaleka nekončí. To, jakým způsobem vyřešíte svažitý terén, je především záležitostí vkusu a také finančních možností. Klasickým řešením jsou rovněž betonová schodiště či schodiště z prefabrikátů. Jde o relativně finančně dostupné řešení, jehož estetická hodnota se odvíjí od způsobu provedení a také od místa jeho použití. V žádném případě však svažitý terén není žádným prokletím, ale výzvou pro kreativně naladěné majitele zahrad.
text: Vlastimil Růžička, foto: Zahradnictví Flos
Podobné dílo vytvořili i designéři švýcarské společnosti Wall AG. Hlavní předností projektu nazvaného Universal World House je – kromě rychlé a snadné výstavby i zanedbatelné hmotnosti (400 kg) – především jeho nízká cena.
Uvedené bydlení lze totiž pořídit za necelých sto tisíc korun. Základním stavebním materiálem je hmota na principu celulózy, plně vyrobená z recyklovaného novinového papíru a kartonů, napuštěná pryskyřicí.
A do třetice – v Čechách rovněž najdete unikátní domek, sestrojený z lisovaných desek. Základní stavební surovinou na jejich výrobu jsou očištěné a rozdrcené nápojové kartony, včetně klasických krabic od mléka…
Stavět lze prakticky z čehokoli. Ačkoli člověk stále hledá a objevuje nové a nové hmoty, materiály, netradiční alternativy i související technologie, ve statistikách stejně vedou staletími osvědčené suroviny. Kámen, hlína, sláma, konopí…, dřevo. I proto prakticky neexistuje číslo našeho časopisu, v němž bychom se přinejmenším nedotkli nebo rovnou nepředstavili nějakou velmi zdařilou praktickou realizaci dřevostavby.
Téma se tím stalo samozřejmostí, zdomácnělo, zažilo se a mnohé čtenáře už ani nepřekvapí. Příčiny současného vzestupného zájmu o dřevostavby lze vidět především v příznivých mechanických a konstrukčních vlastnostech výchozí suroviny i ve vývoji a aplikaci spousty nových komponentů na bázi tohoto ryze přírodního materiálu.
Významnou roli ve změně myšlení stavebníků samozřejmě sehrál i zájem architektů, projektantů a investorů. Ve hře je pak ještě jeden aspekt – objektivní nutnost minimalizace energetické spotřeby budov a bydlení v nich. To vše při požadavku na zachování dlouhodobé životnosti staveb (z dočasných a rekreačních provizorií se staly plnohodnotné stavby) a dosažení interiérového komfortu ve všech ročních obdobích.
Ve spojitosti s dřevostavbami (vyjma klasických roubenek nebo srubů) se nejčastěji diskutuje o konstrukčním řešení a materiálové skladbě pláště objektu. Tedy o sendvičích, panelech a prefabrikátech, což v praxi představuje osvědčenou koncepci většiny stavebnic a skládaček – montovaných staveb. Laická polemika se pak vede ani ne tak o systému, jako spíše o kvalitě a vlastnostech předem zhotovených a v místě realizace „bleskurychle“ sestavených dílů v kýžený dům. Na druhé straně existuje bezpočet přesvědčivých důkazů, že je v podstatě jedno, zda základní stavební prvek budoucího domu tvoří zděná či dřevěná nosná konstrukce.
Důležitý je finální produkt. Připomeňme si, o co jde. Termínem montovaná se obecně označuje stavba, jejíž podstatná část – vnější stěny i vnitřní příčky, střešní a další konstrukční prvky – se předem zhotoví ve výrobním závodě a pak následně smontují až na staveništi. Touto metodou se zhotovují především velkorozměrné díly obvodového pláště (většinou už i s otvorovými výplněmi, s prostupy, průchody a kanály energetických rozvodů a dokonce i s exteriérovými a interiérovými obklady stěn), tak vnitřní příčky, stropní (tedy i podlahové) prvky a dokonce jednotlivé části budoucího krovu. Výhodou takto zhotovených panelů je montáž suchou cestou, bez ohledu na roční období nebo nepřízeň počasí. Stavebníci navíc oceňují také velmi krátké výrobní, dodací i montážní lhůty.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Při využití hlavních konstrukčních dílů a celků (stropních a vazných trámů, pozednic apod.) se samozřejmě zužitkovávají výslovně mohutnější stromy nebo dokonce jen některé jejich části. Stromy totiž mohou mít určité vrozené vady a nepravidelnosti, bránící výrobě rozměrnějších prvků. Pak je nutné dřevní hmotu dělit na menší části, které se opětovným spojením zbaví uvedených vad a kazů a výsledný produkt návdavkem získá jiné požadované vlastnosti.
Zmíněnou metodou se vyrábějí materiály, které v mnoha ohledech předčí masivní dřevo. Jejich předností je kupříkladu objemová stálost, vyšší požární odolnost nebo odolnost proti biologickým škůdcům. Jde o tzv. aglomerované materiály, kdy se z pilin, hoblin, třísek nebo štěpků vyrábějí desky a nejrůznější tvarovky. Pojivem je zde zpravidla cement, různá lepidla či pryskyřice a dokonce sádra.
Desky jsou buďto využívány přímo, nebo se z nich předpřipravují lepené profily, I-nosníky a další stavební, zejména nosné konstrukční prvky, komponenty opláštění, podlah atd. K trendům dnes rovněž patří ekologické tepelněizolační materiály z dřevního vlákna. Spolu s ochrannými nátěry, izolacemi a dalšími materiály se díky nim totiž podstatně zlepšily technické parametry stavebních konstrukcí a staveb, jejichž základ tvoří právě dřevní hmota.
Kromě samotného dřeva a materiálů vyráběných na bázi dřeva existují a ve stavebnictví se víc než úspěšně uplatňují další organické materiály. Korek, sláma, rákos, bambus, celulózová nebo rostlinná vlákna. Pro svoji nízkou objemovou hmotnost se využívají především jako obkladové či podlahové prvky a zejména tepelné izolace. A zmíněný papír? Určitě vás napadnou podlahové krytiny, tapety, tepelné izolace, stropní podhledy, dělicí příčky, nábytek, samozřejmě obaly… Jak ovšem dokazuje výše uvedené, z papíru v té či oné podobě se staví i celé budovy.
Při předpokladu neustálého zkvalitňování výrobního procesu lze zpracování dřevní hmoty takovýmto způsobem dokonce považovat za environmentální. Využití papíru ve stavebnictví představuje množinu prvků v konkrétních výrobcích, v konstrukčních skladbách, ve stavebních technologiích nebo v přepravních, obalových a ochranných prostředcích. Snad nejznámějšími „papírovými“ výrobky jsou sádrokarton a sádrovláknité desky (např. Fermacell), použité v konstrukcích stěn, stropů a podlah. Výrobky splňují a mnohdy dokonce překračují parametry i předepsané normy pevnosti, statické zatížitelnosti, požární odolnosti a zvukové izolace.
Zmíněné produkty přitom nejsou žádnou horkou novinkou, třeba takové sádrovláknité stavební desky se Evropě používají od roku 1971 a u nás zhruba od roku 1996.
Sendvičový systém |
| ■ prefabrikát (sendvič) většinou značí nosný dřevěný rám s tepelnou izolací a opláštěním ■ rozdíly v konstrukci vyplývají z odlišné technologie výroby a způsobu praktické montáže ■ u rámové konstrukce může být stupeň předvýroby jednodušší (sestaví se z dílčích trámů a hotové panely se prostě zaizolují a oboustranně opláští až na stavbě) ■ do kategorie montovaných dřevostaveb se řadí i hrázděné konstrukce s typickými diagonálními vzpěrami a relativně malým prostorem mezi jednotlivými trámy (předvýroba jako v předchozím případě není možná) ■ oblíbené jsou i skeletové stavby, kdy vzpěry nesou vertikální zátěž a příčné výztuhy leží ve stropě (místo masivního dřeva se někdy používají lepené vrstvené nosníky, které zůstávají přiznané) |
Dřevěná selanka |
1. Desky na bázi dřeva |
| ■ z rostlého dřeva (SWP): jednovrstvé, vícevrstvé z latí, prkna, lamely, hranolky, fošny ■ desky překližované: překližky, jádrové a složené desky ■ desky vrstvené: podobné překližce, soubor vrstvených dýh s rovnoběžnými vlákny ■ desky vláknité: vyrábějí se suchým nebo mokrým procesem, za použití ohřevu či tlaku ■ desky třískové: výroba slisováním a ohřevem malých částic – třísky, hobliny, piliny ■ desky cementotřískové: kombinace různorodých materiálů – zde cementu a třísek (Cetris) ■ desky OSB (Oriented Strand Board): vícevrstvé, z plochých třísek a lepidla |
2. Lepené lamelové dřevo |
| čtyři standardní třídy pevnosti |
3. Zhuštěné dřevo |
| pevnost se zvyšuje lisováním při teplotě 140-160 ºC a tlaku 10-15 MPa |
4. Modifikované dřevo |
| chemicky upravené dřevo, např. acetylací nebo teplovodní modifikací |
5. Kompozity |
| kombinace dřeva s jinými materiály: s plasty, sádrou, cemente |
Starý vytříděný papír se zpracuje v mlýnech na celulózová vlákna. Ta se pak za sucha smíchají se sádrou, kde ve směsi vytvoří pevnou vazbu – obdobně, jako je tomu v případě armovacího železa v betonu. Výrobní proces pokračuje nanášením vytvořené směsi na výrobní pás za kontinuálního provlhčování, následného lisování, vysoušení, impregnace a broušení.
Desky se pak řežou na potřebné formáty stavebních či podlahových (stropních) desek. Výsledný produkt se nejčastěji používá při výrobě konstrukcí vnitřních a vnějších plášťů dřevostaveb, což v porovnání s dřevotřískovými elementy šetří prostředky a zvyšuje produktivitu práce. Sendvičové panely s těmito deskami na dřevěném rámu lze použít také na nosné konstrukce střešních nástaveb.
Dílčí komponenty spoluvytvářejí ucelený stavební systém nezpochybnitelných předností. Patří k nim nízká hmotnost konstrukcí, eliminace nežádoucích mokrých stavebních procesů, poměrně značný tepelný komfort a požární odolnost.
Systém nachází praktické uplatnění také při stavbách vícepodlažních a při rekonstrukcích starších objektů, kde nedochází k nežádoucímu nadměrnému zatěžování (přetěžování) budovaných či stávajících konstrukcí.
Sádrovláknité desky navíc garantují kvalitní zvukovou izolaci a jsou vhodné i do vlhkého prostředí. Desky jsou vzduchotěsné, a proto se využívají i při realizaci projektů nízkoenergetických a energeticky pasivních domů.
text: Petr Saulich, foto: archiv firem, Fermacell
Pro osvětlení koupelny kombinujte více zdrojů světla. Stropní koupelnová svítidla zvolte jako centrální zdroj světla, nástěnná dobře poslouží například při osvětlení koupelnového zrcadla a použít můžete také velmi oblíbené zapuštěné bodovky.
Pořídíte je v setech s kompletním příslušenstvím připraveným k montáži, nebo je můžete zakoupit jednotlivě a použít je podle individuální potřeby. V nabídce jsou bodovky s úspornými LED diodami nebo 12V bodovky, které nabízejí zářivé světlo zvyšující dojem čistoty. Nezapomeňte na povrchovou úpravu bodového svítidla. Přestože nebývá příliš velké a nápadné samo o sobě, v seskupení více svítidel dosáhne mocného efektu. Proto by jeho vnější strana měla korespondovat s celkovým laděním koupelny. Zvolit můžete klasicky bílý povrch, ale i zlatý nebo s povrchovou úpravou kartáčované oceli či chromu.
| Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Dobrou volbu představují také zrcadla s integrovaným osvětlením. Jistě je oceníte, pokud kladete důraz na dobré osvětlení obličeje, a navíc nemusíte pořizovat zvlášť zrcadlo a svítidlo.
Velmi osobitého efektu dosáhnete dekorativním osvětlením s LED diodami zabudovanými do obkládaček na stěně. Originálně působí i svítidla určená pro zapuštění do podlahy. Vyzdobí prostor koupelny praktickými cestičkami. Svítidla s vyšším krytím mohou být použita také ve venkovních prostorách.
LED diodová zemní zápustná svítidla jsou pro svou nízkou spotřebu elektrické energie určena pro nepřetržité svícení po celou noc. Jestliže vlastníte koupelnu nadstandardních rozměrů, můžete se mimo ochranná pásma kreativně vyřádit a sáhnout po libovolných svítidlech i bez krytí.
text: Lenka Saulichová, foto: archiv
Rododendrony, někdy v češtině nazývané i nepříliš vžitým názvem pěnišníky, jsou zajímavé vřesovcovité keře (Ericaceae) obrovského rodu s více než tisícovkou druhů. Jsou rozšířené po celé severní polokouli, centrum vývoje tohoto rodu leží v Himálaji, kde se nachází nejvíce druhů. S rododendrony se setkáme i na jižní polokouli, a to na severu Austrálie. Poměrně málo druhů se rozšířilo do Evropy a Severní Ameriky, v Africe ani v Jižní Americe nerostou.
Vzhled rododendronů bývá různý, najdeme mezi nimi přes 20 metrů vysoké stromy i sotva 20 cm dorůstající keříky, druhy stálezelené i opadavé, jimž nepřesně říkáme azalky, v tropech dokonce i epifyty (sekce Vireya). Listy mohou být dlouhé necelých 10 mm (rododendron obtížený – R. impeditum), nebo dorůstají délky až 90 cm (R. sinogrande). Stejné rozdíly najdeme u květů. Korunka rododendronu drobnokvětého (R. micranthum) měří kolem jednoho centimetru, zatímco u druhu R. griffithianum ze severní Indie (Sikkim) a Bhútánu dosahuje květ až 16 cm, a navíc nádherně voní.
Nepříliš silné kmínky rododendronů se větví nízko nad zemí. Kořenová soustava je mělká, velmi hustá, složená převážně z bohatého vlášení. Většina druhů i kultivarů má listy silné, tuhé a kožovité, bývají střídavé, většinou krátce řapíkaté, celokrajné, u některých druhů vroubkované nebo pilovité. Tvar mají různě podlouhlý, bývají zelené, vzácně našedlé, někdy z rubu rezavě nebo světle plstnaté. Někdy jsou plstnaté jen mladé listy a letorosty. U opadavých azalek se na podzim hezky barví do oranžova.
Květy rododendronů jsou souměrné, kalich pětičetný, koruna může být nálevkovitá, zvonkovitá nebo kulovitá, pěti až deseticípá v odstínech bílé, nažloutlé, růžové, oranžové, červené fialové, purpurové, modré až nahnědlé. Plodem je dřevitá, podélně pukající tobolka s velkým množstvím drobných semen.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Rododendrony se nehodí do každé zahrady a také v každé nenajdou vhodné podmínky, aby dělaly radost svým pěstitelům. Základní podmínkou je vlhké klima, nezáleží tolik, zda v podhůří, nebo v nížině. Mírné přistínění vyššími stromy není bezpodmínečně nutné, ale pomáhá chránit před zimním a předjarním sluncem, které může napáchat na listech značné škody. Obecně lze říci, že čím větší má rostlina list, tím vyšší je potřeba zastínění – velký list znamená i nižší mrazuvzdornost. Všechny opadavé druhy snášejí umístění částečně na slunci, vždyzeleným se lépe daří ve stínu.
Pokud však přikrývkou z chvojí přitlumíme účinek zimního a předjarního sluníčka, na jaře a v létě ho obvykle snášejí. Proto ideální místo nacházejí rododendrony v severní nebo západní poloze v lehkém zástinu, kde jsou navíc chráněné před prudšími větry. Dostatek vláhy v půdě i vyšší vzdušná vlhkost bývá podmínkou zdárného růstu rostlin, proto jim prospívá časté postřikování. Vhodné je i mulčování rašelinou či borkou.
Z obrovského množství pěstovaných druhů a kultivarů se těžko doporučuje, záleží na prostorových možnostech konkrétní zahrady, klimatu i osobním vkusu.
Vhodné je přitom sledovat dobu kvetení. Správná volba znamená prodloužení radosti z kvetoucích keřů. Nejdříve kvete rododendron špičkolistý (R. mucronulatum), a to již koncem ledna, naopak až koncem srpna zazáří purpurově červený rododendron slívolistý (R. prunifolium). Většina rododendronů vykvétá v květnu a v červnu. Důležité je také povšimnout si, odkud který kultivar pochází. V našich podmínkách se osvědčují odrůdy vyšlechtěné v kontinentálních podmínkách (například v Německu), mnohem lépe totiž odolávají mrazu.
Anglické a holandské odrůdy bývají sice efektnější, ale také výrazně choulostivější na nízké zimní teploty a u nás vymrzají.
text a foto: Romana Rybková
Je nad slunce jasné, že přírodní materiály použité na dlažbu jsou krásné a prakticky věčné. Na druhé straně jsou drahé a v určitých případech nevyhovují speciálním požadavkům stavebníka. Například žulovou zatravňovací či drenážní dlažbu neseženete. Také v nabídce barevných odstínů či rozměrových formátů přírodní materiály trochu pokulhávají. Šedivé časy s šedivými betonovými dlaždicemi, ze kterých se za pár let drolil písek, jsou už dávno za námi.
Za pomoci sofistikovaných technologií dnes výrobci produkují kompaktní dlažební prvky i další betonové okrašlovací a stavební komponenty v široké škále barevných odstínů. Beton už zkrátka není tím nudným šedivým otloukánkem, ale naopak dokáže uspokojit i kreativního stavebníka.
Betonové dlaždice se používají pro vytváření povrchu venkovních komunikací a ploch jako například chodníků, teras, pochozích částí plochých střech atd. Dlaždice se vyrábějí v přírodní šedé barvě betonu v hladkém a vzorovaném provedení nebo s vymývaným povrchem tvořeným různobarevnou drtí o zrnitosti 4-8 mm (drobná, malá) nebo 8-16 mm (velká). Oproti litým betonovým chodníkům a plochám v okolí domů mají také jednu velmi praktickou výhodu – jsou rozebíratelné, např. při opravách rozvodů pod chodníky.
Pokládka betonové dlažby |
||
 1) Zhutněné dno výkopu musí kopírovat plánovaný sklon budované plochy tak, aby podkladní vrstvy měly ve všech místech plochy stejnou hloubku. |
 2) Druhým krokem bývá zpravidla osazení obrubníků, které vymezují hranice plochy pokryté dlaždicemi. |
 3) Na řádném zhutnění podkladní vrstvy pomocí vibrační desky závisí stabilita budoucí dlažby. Podkladní vrstva má ve zhutněném stavu hloubku cca 100 až 150 mm. |
 4) Čtvrtým krokem je příprava kladecí vrstvy jemné drtě o zrnitosti 2-5 mm. Tato vrstva je určena pro pokládku dlaždic, a je proto velmi důležité, aby její povrch byl rovný a hloubka rovnoměrná v celé ploše cca 30 až 40 mm. |
 5) Dlaždice se pokládají do nezhutněné kladecí vrstvy z nejnižšího místa plochy směrem k nejvyššímu tak, aby kladecí vrstva nebyla narušena (tedy z již položené dlažby). Zjevně poškozené kusy dlaždic vyřaďte. |
 6) Po položení dlaždic se spáry zasypou a pomocí koštěte vyplní jemným křemičitým pískem o zrnitosti 0-2 mm, případně 0-4 mm. Po čase písek dosypte. Jako materiál pro výplň spár nesmí být použit písek obsahující vápenné nebo hlinité příměsi. |
Zámková dlažba se vyrábí v několika typech, které se liší jak podobou, tak vlastnostmi. Některá zámková dlažba je určena pouze k lehkému zatížení a je vhodná do zahrad, na chodníky nebo do parků. Díky svému tvaru působí dlážděná plocha méně strohým dojmem a najde si své místo i u rodinných domů a rekreačních objektů. Při nákupu dlažby se možná setkáte s termínem „skladba“, který znamená, že dlažební kameny jsou na paletě baleny včetně určitého počtu krajových nebo půlených kamenů.
Další typ zámkové dlažby svým tvarem připomíná květinu a setkáte se s ní např. pod obchodním názvem Magnolia. Tato dlažba s výškou kamenů 40 mm je určena pro tvorbu zpevněných ploch určených výhradně chodcům. Je tedy vhodná pouze pro pěší zóny, chodníky, zahradní pěšiny, k bazénům a všude tam, kde se nepředpokládá vysoké zatížení. Dlažba se vyrábí v přírodním provedení jako hladká s fazetou, dále pak v barvě červené a pískové. Na trhu jsou ovšem další tvary zámkové dlažby, například H-profil, vlnovková dlažba, kameny v kombinaci osmistěnu a čtyřstěnu a mnoho dalších tvarů.
Tento druh dlažby je tvořen obvykle třemi dlažebními kameny stejné tloušťky, ale tří různých formátů. Ty se dají variabilně skládat, čímž je možno dosáhnout zajímavých vzorů. Skladebných dlažeb je opět mnoho druhů a liší se velikostí, tvarem, barvou i zátěžovými schopnostmi.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Pro úpravu zahradních cest a odpočinkových zákoutí se používá speciální plošná dlažba. Dlažební kameny jsou trvale uloženy v pomocném nosném roštu. Je to síť, která slouží jako podpůrná konstrukce pro dobrou manipulaci a přesnější i rychlejší pokládku. Umožňuje také snadněji dodržovat stejnou šířku spár mezi jednotlivými rošty, jaká je mezi kameny. Tím vznikne jednolitá plocha, kde napojení jednotlivých dílců není vidět.
Obloukové, vlnité a nepravidelné tvary ploch lze jednoduše vytvořit odštípáním nosné sítě i s kameny, které do daného tvaru nepotřebujeme. Spáry je třeba zasypat spárovacím pískem, ale také těženým kamenivem frakce 4-8 mm, nebo dokonce směsí písku, zeminy a semen nízkých trav a nechat je zarůst. Nosná síť po zasypání není vidět a zůstává trvale v zemi. Plochu z této dlažby je možné ohraničit a zarámovat použitím speciálního reliéfního obrubníku ve stejné barevnosti a s podobným povrchem.
Vegetační dlažba se stala pro mnohé majitele pozemků sympatickou a důležitou „maličkostí“, která umožňuje propojit venkovní vozovku se zahradou či příjezdem do garáže nebo na parkoviště. Má široké využití také v městské a venkovní architektuře. Lze ji použít i ke zpevnění svahů s mírným sklonem. Přednost vegetační dlažby je jednoduchá manipulace a zejména výsledný přírodní vzhled zpevněné zatravněné plochy. Dlažba se vyrábí ve dvou tloušťkách – 80 a 100 mm – a dodává se v provedení přírodního betonu. Je vhodná pro občasný pojezd osobních automobilů (příjezd do garáže přes okrasný pozemek). Po provedení pokládky se otvory mohou vysypat směsí písku a travních semen nebo jen nechat prorůst trávou.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Tvoří se vám na zámkové dlažbě kaluže vody? Stává se to. Plocha dlážděná zámkovou dlažbou totiž tvoří kompaktní celek. Spáry mezi jednotlivými dlažebními kameny jsou celkem malé a zasypané pískem. Dešťová voda obvykle prosakuje do spodních vrstev podloží nebo odteče po povrchu. Jak si ale poradit s trvale vlhkým pozemkem nebo s místem, kde je vody stálý nadbytek? Jak vyřešit průjezd mezi veřejnou komunikací a vjezdem do garáže?
Na jedné straně toužíme po pěkně upraveném okolí domu, na druhé straně bojujeme s vlhkem a přemýšlíme, jak uchránit požadované místo před zničením a přitom projet autem bez následků. Pro tyto případy jsou vhodným řešením takzvané drenážní dlažby, které ve stavebninách najdete pod názvy HYDRONET, HYDROSET a HYDROSTAR. Unesou i vyšší zátěž při pojezdu osobních automobilů. Dlažbu Hydronet tvoří čtverec 30 x 30 x 8 cm s pravidelnými otvory, takže je podstatně menší než klasická vegetační tvárnice.
Dlažební kámen Hydroset má hladký povrch s fazetou, na bočních stěnách široké výstupky, které mají vymezovací funkci a umožňují zachovat dostatečně velké mezery v dlážděné ploše. Poslední v trojlístku drenážních dlažeb, Hydrostar, je vzhledově podobná těm předchozím, každý dlažební kámen má navíc ve spodní části půlkulatou dutinu, která připomíná jakýsi tunel pro odtok přebytečné vody. Tyto drenážní dlažby se pokládají do písku, na pečlivě připravené podloží z vrstev štěrkových drtí. Široké otvory a spáry se zasypávají zeminou s pískem a semeny vhodných rostlin a nechávají se postupně zarůst vhodnou vegetací.
Můj dům doporučuje |
| Dlaždice je vhodné pokládat za příznivých klimatických podmínek, nejlépe v suchých letních měsících, kdy venkovní teploty neklesají pod 5 °C. Během realizace i následného užívání je nutno chránit povrch dlažby proti otěru, náletům trav a dřevin, před znečištěním naplaveninami z okolních ploch, případně znečistěním ze stavební a jiné činnosti. |
Pokud není striktně oddělena plocha dlážděná od plochy zahrady, je třeba počítat s tím, že čištění ploch bude nutné průběžně vícekrát opakovat.
Ke znečištění dochází také z vyvýšených záhonů, ohraničených palisádami nebo obrubníky. Pro výsadbu zeleně a květin se dnes běžně používají pytlované substráty, které obsahují řadu složek podporujících růst rostlin. Tyto organické látky mohou být vyplavovány na nižší dlážděnou plochu, na které vytvářejí hnědé skvrny nebo hnědý závoj. Tyto skvrny jsou velmi obtížně odstranitelné. Vážné změny v barevnosti dlažeb způsobují cukernaté roztoky, které se uvolňují z některých stromů (lípy, javory), jsou lepivé a vážou na sebe prach ze vzduchu a z obuvi. Dlaždice časem přecházejí do černošedého odstínu. Toto znečištění lze s úspěchem odstranit tlakovou vodou.
text: Adam Krejčík, foto: autor a archiv firem
Nikdy není úklid plnocenný, pokud místnosti nezbavíme dokonale prachu, který je prakticky všude. Žádné vytírání hadrem či mopem prach z různých skulin, škvír a zákoutí zcela nedostane. Podobné je to s koberci a závěsy – klepání a vytřepávání – pokud k tomu máme vůbec podmínky – si můžeme dovolit jen občas a v zimě je prakticky vyloučené. Bezpečná likvidace suchých nečistot a zejména „neviditelného“ prachu je nesmírně důležitá také z hlediska zdravotního – v maximální míře odstraňuje z obytného prostoru alergeny. Vytváří se tak prostředí, které je ohleduplné k alergikům, ale i k malým dětem, které se pohybují v malé výšce nad podlahou, a proto jsou těmito látkami ohrožovány ještě víc.
Dokonalé vysáváníOdvod prašných nečistot a alergenů z obytných místností však není jedinou zajímavou schopností centrálních vysavačů. Mnohé z nich mají motory speciálně uzpůsobené k mokrému úklidu, poradí si s přímým vysáváním mokrých nečistot. V praxi to znamená, že při vysávání není potřebné přiřazovat do oběhu externí separátory. Například modelová řada vysavačů Husky Pro 300–600 nabízí i automatické splachování nečistot přímo do kanalizace.
K některým typům centrálních vysavačů si pak lze nechat zhotovit rozvod vody a s použitím speciálních čisticích směsí můžete mýt podlahy, šamponovat čalouněný nábytek, mýt interiér aut nebo vytírat dezinfekčním prostředkem v okolí bazénů, saun či vířivek. Takto vybavený centrální vysavač hravě zvládne i to, co očekáváte od mokrého hadru nebo mopu, a to na úrovni profesionálního úklidu.
Jistota pro alergiky |
| Vysávání běžnými typy vysavačů je činnost značně namáhavá a dodejme, že sáček či fi ltry v drtivé většině případů nikdo po každém vysávání nemění. Sáčky nejsou vždy plné, nebo se nám nechce, a v neposlední řadě sáčky do vysavačů dnes vůbec nejsou levnou záležitostí. Vysavač pak uklidíme do komory či do předsíně a množení nebezpečných parazitů nic nebrání. Z tohoto hlediska je velkou výhodou centrálních vysavačů, že nečistoty odvádějí pryč z dosahu obytných místností. Veškeré alergeny, bakterie a další možní škůdci tak končí v bezpečné vzdálenosti a díky tomu si můžete být jisti, že už se nevrátí zpět. |
Vznik centrálních vysavačů se datuje na pozdní 19. století. Vzhledem k vysoké ceně jej tenkrát vlastnilo jen několik domácností v USA. Systém se skládal z měděných trubek napojených na měch v garáži nebo ve sklepě. Velký rozvoj centrálních vysavačů nastal díky vynálezu polyvinylchloridu v 60. letech 20. století. Instalace potrubního systému se tím zjednodušila a zlevnila.
U nás se centrální vysavače začaly šířit počátkem 90. let minulého století a od té doby jejich obliba stále stoupá. U nás se v posledních letech přesouvají z kategorie luxusního zboží do kategorie běžného vybavení domácnosti. Cena kolem 30 tisíc korun včetně doplňků a instalace se může zdát ne příliš lidová, zato ale získáváte výkonný systém pro dokonalý úklid, který šetří váš čas, síly a zdraví. Vzhledem k životnosti těchto systémů a zárukám je to investice, která se tedy zdá být vysokou pouze jako vstupní náklad.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Jednou z mnoha velkých uživatelských výhod centrálního vysavače je, že není omezen hmotností jako vysavač přenosný. Agregát spojený se sběrnou nádobou se nejčastěji instaluje v garáži nebo technické místnosti, kde je napevno zavěšen na stěně a neobtěžuje hlukem. Proto může být osazen průmyslovým motorem s velkým výkonem a dlouhou životností. Systém je propojen s ostatními místnostmi trubním rozvodem ústícím do vysavačových zásuvek. Potrubí vysavače se rozvádí podobně jako voda. Je vedeno podlahou a stěnami, do nichž se umisťují i jednotlivé zásuvky.
Výfukové potrubí ústí na střeše nebo na fasádě domu. Systém se obsluhuje pouze pomocí vysavačové hadice. Ta má zpravidla délku 9 m, mohou být ovšem kratší i delší, takže snadno dosáhne do celého domu či bytu. Je velmi lehká, pohyblivá a lze s ní snadno manipulovat. Zapojíte ji do zásuvky umístěné v centru domu a z jednoho místa vysáváte celé patro, pokud to velikost domu dovoluje. U větších domů pak může být rozmístěno v jednom podlaží až několik zásuvek.
Lehkost sáníTechnické parametry a příslušenství centrálních vysavačů nabízejí ve srovnání s klasickými vysavači řadu bezkonkurenčních „vychytávek“, které úklid nejenom zpříjemní, ale mají i podstatný vliv na efektivitu práce. Patří mezi ně například hadice, která se sama navíjí do schránky instalované ve skříňce kuchyňské linky, v koupelně, ve vestavěných skříních, na chodbách nebo pokojích. Hadici stačí jednoduše vytáhnout, vysát potřebné a pak se hadice sama navine zpět do schránky.
Tato možnost je vhodná zejména pro rychlý úklid malých prostor a suchých nečistot v místech s intenzivním provozem. Pohodlné řešení z hlediska obsluhy nabízí také hadice umístěná přímo ve zdi. Stačí ji v potřebné délce vytáhnout z trubního rozvodu a můžete začít vysávat. Po skončení práce se hadice sama vtáhne zpět. Tyto hadice mohou být až patnáct metrů dlouhé.
Další vychytávkou je štěrbinová zásuvka v soklu kuchyňské linky, která je jakousi automatickou lopatkou. Aktivuje se nohou. Stačí k ní namést nečistoty z podlahy a o jejich další osud se postará sací jednotka. Podobné je to s „lopatkou“, kterou stačí vysunout zpod pracovní desky kuchyňské linky a namést na ni třeba drobky z chleba. Poté stačí „lopatku“ zaklapnout a její obsah vtáhne sací jednotka.
text: Stojan Černodrinski, foto archiv firem
Zakoupili jsme starý dům s velkou zahradou pro odpočinek a relaxaci v důchodu. Ve stěně sousedního domu, směrem do dnes již naší zahrady, zřídil soused bez povolení stavebního úřadu a bez povolení bývalých majitelů, respektive jejich dědiců, v době, kdy v domě nikdo nebydlel, plastové okno. To okno nám vždy vadilo, ale bylo jen z málo frekventované chodby. Vloni ale sousedé udělali rozsáhlou rekonstrukci domu a dnes je za oknem do zahrady kuchyňský kout, takže nás při každém pohybu ve vlastní zahradě stále někdo obtěžuje pohledem. Přitom se v zahradě stále zdržujeme. Večer je pak svitem z okna osvětlována téměř půlka zahrady. Na žádost o zrušení okna u stavebního úřadu jsme dostali odpověď, že je to v řízení a že když se nám to nelíbí, máme se obrátit na soud. Na to však jako důchodci nemáme peníze. Přitom kvůli té zahradě a kvůli soukromí jsme opustili panelák.
Uvedeným steskům samozřejmě rozumím a chápu je. Vždyť realizace nových či změny stávajících staveb v našem bezprostředním okolí se nemohou neprojevit na dosavadních poměrech v území. Nicméně každému bych doporučoval přistupovat při formování postoje k podobným situacím s jistým nadhledem. V této souvislosti si totiž nemohu nevzpomenout na citát básníka S. K. Neumanna: „Po zemi chodím, mezi lidmi žiju“. Ostatně i ve známé Werichově písni se zpívá, že nikdo nikdy nic nemá míti za definitivní. Skutečně si nemůžeme myslet, že uspořádání území, v němž žijeme, je konečné a neměnné. Mění se naši sousedé, mění se jejich potřeby, mění se potřeby společnosti, a to vše ve svém souhrnu vede k tomu, že se mění i naše okolí. I území, v němž žijeme, je tak v důsledku tohoto dění rovněž takovým živoucím a stále se měnícím organizmem. Uvědomme si přitom, že okno samo o sobě za nic ani nemůže, a že pokud skrze něj budeme obtěžování, tak jedině v důsledku chování našich sousedů. Soused je však zároveň i tím, kdo vám může v nouzi pomoci jako první, např. při zdravotní komplikaci, při napadení vašeho objektu zloději atd., vidí-li na vaši nemovitost. Mám proto zato, že je třeba k fenoménu „okno“ přistupovat vždy s rozvahou a snažit se řešit sousedské vztahy pokud možno vzájemnou dohodou a se vzájemným respektem. Domáhat se soudní cestou ochrany svých práv, ať již domnělých či skutečných, pokládám až za krajní řešení. I když často nezbytné.
| Využijte PORADNU na www.dumabyt.cz. |
Nesouhlasím přitom s vámi v tom, že si jako důchodci nemůžete dovolit domáhat se ochrany svých práv v soudním řízení. Podle článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky (publikované ve Sbírce zákonů české republiky pod č. 2/1993), má totiž každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. V praxi to pro řízení před soudy znamená, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů (viz § 30 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, či § 35 odst. 8, ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění). Podmínky pro osvobození od soudních poplatků jsou pak stanoveny v § 138 zák.
č. 99/1963 Sb. Jsou jimi a) podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, b) podaný návrh na zahájení soudního řízení není zjevně neúspěšný a c) doložení nedostatku prostředků (přihlíží se zejména k majetkovým a sociálním poměrům žadatele). Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může být soudem ustanoven bezplatně zástupce i z řad advokátů. Lze tedy uzavřít, že výše uvedené postupy zajišťují přístup k soudu a ochranu jejich práv i občanům sociálně slabším.
Protesty, které proti zmíněnému oknu vznášíte, spadají ve své podstatě do kategorie tzv. občanskoprávních námitek. Podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek. Jedná se tedy o instrument ryze občanskoprávní.
Jsou-li však uplatněny v souvislosti s řízením vedeným podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, je na jejich řešení v oblasti veřejnoprávní pamatováno v jeho ustanovení § 89 odst. 5. Podle něj o námitce, o které nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu, obecných požadavků na využití území, závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv.
Citované ustanovení tedy rozlišuje jednak námitky, o nichž přísluší rozhodnout stavebnímu úřadu, přičemž může jít o námitky jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní (občanskoprávní), a dále námitky, o nichž stavebnímu úřadu rozhodnout nepřísluší, a to jsou jen ty z občanskoprávních námitek, jež se týkají existence práva nebo rozsahu vlastnických či jiných práv. O takové námitky půjde např. tehdy, jestliže účastník řízení zpochybní oprávnění stavebníka realizovat jím zamýšlenou stavbu na konkrétním pozemku či změnu stavby ve vztahu k jím předloženým dokladům, jimiž prokazuje své vlastnické nebo jiné právo k nim. Mezi ně bude patřit zejména zpochybnění platnosti či věrohodnosti předložených dokladů prokazující vlastnická práva (zejména smluv) a spory o hranici pozemků. Bez ohledu na druh námitek se však o nich musí stavební úřad vždy pokusit o dohodu mezi účastníky.
Je si ovšem třeba uvědomit, že stavební úřad rozhoduje o námitkách účastníků řízení v okamžiku vlastní přípravy (realizace) stavby, nikoliv za situace, kdy ta která stavba začne působit svým provozem na své okolí (např. hlukem, kouřem, světlem atd.).
Ochrany proti těmto imisím se již samozřejmě lze domáhat zápůrčí žalobou u soudu, a to bez ohledu na to, že při vlastním povolování stavby byla dána pravomoc k řešení daných námitek stavebnímu úřadu (např. ohledně výšky komína z hlediska zakouření okolí).
Soudní ochrana je pak oproti postupu stavebního úřadu ochranou soukromoprávní, časově neomezenou a širší, neboť zkoumá již existující zásah, zda není nad míru přiměřenou poměrům. Krom toho se mohou takové ochrany domáhat ochrany i ti, kteří nebyli účastníky řízení, jehož výsledek je zdrojem pozdějších námitek. Soudní ochrany ve smyslu § 127 občanského zákoníku se tak lze domáhat jen proti zásahům jsoucím (nikoliv případným budoucím v době vedení řízení před stavebním úřadem). Pravomoc stavebního úřadu rozhodnout o námitkách účastníků řízení podle § 89 odst. 5 stavebního zákona se proto s pravomocí soudu nepřekrývá, neboť je dána toliko v době běhu řízení vedených podle stavebního zákona, s výjimkou shora zmíněnou (námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv). Stavební úřad je tak oprávněn rozhodovat i o občanskoprávních námitkách týkajících se předpokládané hlučnosti, prašnosti, zápachu budoucího provozu, emisí a vůbec imisí všeho druhu.
Přistupuje k nim přitom jako k námitkám územnětechnického či stavebnětechnického charakteru, přičemž je posuzuje v kontextu platné územněplánovací dokumentace, požadavků stanovených zákony a jejich prováděcími právními předpisy, zejména obecných požadavků na využívání území a na výstavbu, stanovisek dotčených orgánů státní správy, v neposlední řadě včetně svých konkrétních zjištění na místě stavby. Jeho rozhodnutí ovšem může soud zvrátit.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Odpovědí na vaše tvrzení o obtěžování pohledem či světlem ze sousedního okna se pak lze dobrat např. z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1629/99. Podle něho těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken, nelze zpravidla uložit, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili. Proto je na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti.
Jinými slovy, bude-li sporné okno z hlediska svého umístění a po technické stránce vyhovovat požadavkům, které stavební úřad při povolení staveb zkoumá (viz výše), nemá důvod je nepovolit. To, co je uvedeno v citovaném rozsudku, lze analogicky vztáhnout i na popisovaný případ, tedy pro imise spočívající v obtěžování pohledem a osvětlení zahrady. Je proto v zásadě na vás, abyste provedli taková opatření, která by tvrzenému obtěžování zabránila. Jejich volba je samozřejmě na vás, musíte však mít na paměti, že se musí jednat o opatření přiměřená poměrům, abyste to nakonec nebyli vy, kdo bude narušovat sousedské vztahy.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Nejvyšší soud České republiky v uvedeném rozsudku dále uvedl, že aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; zpravidla by šlo o případy, kdy by vlastnické právo bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů, anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl. Je též třeba vycházet ze skutečnosti, že obecně nelze ukládat těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken (ale i jinam), aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili; to by znamenalo, že vlastníci nemovitostí by byli nuceni je ohradit takovým způsobem, že by z nich nebyl možný výhled na cizí nemovitosti, resp. by byli nuceni zřizovat okna situovaná jen tak, že by z nich nebylo sousední nemovitosti vidět. Stejně by bylo třeba ohradit veřejná prostranství, ze kterých je vidět např. do oken bytů. Proto je – v souladu s dlouhodobě respektovanými zvyklostmi – na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Tomu odpovídá praxe pořizování záclon, závěsů, žaluzií, neprůhledných plotů apod. těmi, kdo nechtějí být takto obtěžováni, nikoliv těmi, kdo by mohli do domů, příp. jiných nemovitostí nahlížet.
Z uvedeného je tak vidět, že ačkoliv někdo něco pociťuje jako obtěžování, ale nejde o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, pak se stěží úspěšně dovolá soudní ochrany podle § 127 odst. 1 občanského zákoníku.
Závěrem snad již třeba jen poznamenat, že zřízení okenního otvoru ve stávající stavbě podléhá přivolení stavebního úřadu, neboť se jím mění vzhled stavby (viz § 103 odst. 1 písm. h) stavebního zákona), a že nepovolená stavba zůstává nepovolenou tak dlouho, dokud ji jako takovou stavební úřad neprojedná. O povolení stavby přitom nerozhoduje soused (není třeba jeho souhlasu se stavbou), nýbrž stavební úřad.
text: JUDr. Pavel Kumprecht, ilustrační foto: archiv redakce
Teplovodní podlahové vytápění je dnes nejčastější volbou v nových domech. Skládá se z dlouhého potrubí, které se dá umístit na nosiče podlahového panelu, na litý beton či na stávající konstrukci, a poté se napojí na zdroj vytápění. Pokud je dům vybaven klasickými radiátory s cirkulující vodou, dá se podlahové vytápění na bázi vody připojit při rekonstrukci na radiátory a instalovat pouze ve vybraných místnostech.
Celková stavební výška podlahy pro vodní podlahové topné systémy závisí na druhu pokladu podlahového vytápění. Pro novostavby se používá v absolutní většině případů pokládka na systémovou desku. Firma Rehau například udává celkovou stavební výšku podlahy 85 mm (systémová deska Vario, topná RAUTHERM S 17mm a betonová mazanina). Výška je bez přídavné tepelné izolace a finální podlahové krytiny.
Celkovou stavební výšku však lze i redukovat, a to např. použitím samonivelačního potěru, či zvolením jiného druhu pokladu. U některých systémů (systém MINI) je výška betonové mazaniny nad topnou trubkou 30 mm. Do betonové mazaniny je nutné přidávat plastifikátor. U již zmiňovaného systému MINI se přidávají do betonové mazaniny kromě speciálního plastifikátoru i syntetická vlákna. V případě použití samonivelačních potěrů však platí jiná pravidla.
Zvolit lze i tzv. suchý systém, který je vhodný pro montované a dřevěné stavby, nebo tam, kde nelze z důvodu statiky použít mokrý způsob. Výška systému bez podlahové krytiny a přídavné tepelné izolace je 55 mm. Mezi hlavní přednosti patří i rychlé zprovoznění systému (nemusíte čekat na vyzrání betonové mazaniny).
Zajímavá novinka |
| – Pro ty, kteří by chtěli jako krytinu přes podlahové topení použít koberec nebo PVC, připravila společnost FENIX zajímavou novinku – krycí podlahové desky HEAT-PAK na bázi lisované celulózy s vysokou objemovou hmotností, pevností v ohybu a dobrou tepelnou vodivostí. V kombinaci s topnými foliemi ECOFILM jsou ideální právě pro instalace podlahového topení suchou cestou pod měkké podlahové krytiny. |
V podstatě jde o topný kabel, který je upevněný na podkladní nosnou vrstvu tkaniny ze skelných vláken. Rohož může být opatřena samolepicí páskou pro snazší fixaci k povrchu při pokládce. Použití topných rohoží je velmi široké – můžete je instalovat v místnostech s dlažbou, PVC krytinou i plovoucí podlahou a také ve všech vlhkých prostorách koupelny (bazény), tedy všude tam, kde to požaduje příslušná norma ČSN.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Realizace podlahového topení pomocí topných kabelů je jednou z nejčastějších možností konstrukce podlahového vytápění. Kabely se rozmisťují pod budoucí podlahovou krytinu a uchycují se do požadovaného rozložení speciálními lištami pro podlahové vytápění a také pomocí fixačních pásek, které je uchytí, a zamezí tak jejich nechtěnému posuvu. Výrobci komponent pro podlahové vytápění nabízí rovněž sady pro instalaci podlahového topení svépomocí, které obsahují veškeré potřebné komponenty. Tyto sady obsahují topné kabely, termostat, šablonu pro vymezení roztečí a pružnou plastovou trubku pro montáž podlahové sondy.
Izolace pomůže |
| Velmi pohodlné a z hlediska realizace technicky nenáročné je elektrické podlahové vytápění. V tomto případě připadají v úvahu tři druhy elektrických topných systémů: |
| – topné rohože – topné kabely – topné fólie |
Půvab topných fólií spočívá v jejich takřka neznatelné tloušťce, a právě tato vlastnost je přímo předurčuje pod plovoucí podlahy, např. pod laminátovou krytinu. Oceníte je všude tam, kde by jiné systémy podlahového topení neúnosně zvýšily podlahovou vrstvu. Topné fólie jsou vhodné pod laminátové i dřevěné podlahy. Výhodou je i velmi jednoduchá montáž – podlahové topení za pomoci těchto topných fólií zvládne zručnější osoba instalovat svépomocí bez větších potíží.
text: Adam Krejčík, foto: archiv firem
-zahrady.jpg)