Elektrické topení má nesporně spoustu předností. Nekouří, neobtěžuje zápachem, neprodukuje škodliviny, nevytváří odpad, je bezobslužné. Pravda, do značné míry závisí na dodavateli a provozuschopnosti sítě, míru pohodlí je rovněž třeba docela draze vykoupit. Uvážíte-li, že příkon přímotopného panelu činí asi 2 000 W, po zapnutí se z elektroměru stává kolotoč. A má-li dům takových panelů osm, za sezonu protopíte „majlant“.
Základní dělení topidel
Vytápění elektřinou lze rozdělit do dvou skupin. Na přímotopné (rozlišují se lokální a centrální) a na akumulační. U přímotopného lokálního se zdroj tepla nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory, dále se využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem 2200 W i více. Výhodou je snadná teplotní regulace a relativně nízké pořizovací náklady. Za jisté minus lze považovat snad jen nižší komfort vytápění v důsledku vyšších výstupních teplot a u konvektorů předávání tepla prouděním.
Tento typ se proto nedoporučuje k vytápění místností s vyššími stropy (teplo se drží v horní třetině prostoru, pod stropem). Trh nabízí i elektrické infrazářiče (slouží ke krátkodobému přitopení např. v koupelnách). V mnoha domech se lze setkat i s ústředním (centrálním) přímotopným vytápěním, kde elektrická topná tělesa ohřívají topné médium, nejčastěji vodu.
Elektrické akumulační vytápění |
| – Nejstarším a snad i nejzavedenějším typem „akumulaček“ jsou statická kamna. I dnes se často v novostavbách instalují varianty kachlových kamen či jejich replik. Fungují v nich topná tělesa, předávající teplo šamotovým cihlám. Při nočním „nabíjení“ (na levnější noční proud) se objem kamen ohřeje, aby pak nashromážděnou energii během dne vydal. Teplo se z převážné části předává sáláním (zářením, radiací), menší část pak prouděním (konvencí). Nevýhodou může být, že po „nabití“ se povrch některých typů kamen rozehřeje na poměrně vysokou teplotu. Modernější verzi systému představují dynamická akumulační kamna s tepelně izolovaným vnějším pláštěm a integrovaným ventilátorem. Teplo se z nich uvolňuje nejen sáláním, ale pomocí ventilátoru i prouděním. |
Hřející placky na zdi
K rozmachu vytápění elektřinou došlo na základě cílené mediální kampaně někdy na počátku devadesátých let minulého století. Ve sběrných surovinách se začaly hromadit často i funkční a výkonné kotle – nahradila je tenká plechová tělesa přímotopů do zásuvky. Obdobné to bylo i s kotli. Zaslepovaly se plynové přípojky, domácí teplo „jelo“ na energii z drátů. Do doby, než veřejnost přišla na zradu v podobě náhlého zvýšení cen elektrické energie. Celonárodní skepse opět obratně využila jistá média k odstartování plynařské lobby…
Dnes už naštěstí existují objektivní srovnání všech známých způsobů vytápění a ukazuje se, že elektrické vytápění je plně srovnatelné s vytápěním plynem, s dálkovým teplem a dokonce s tepelným čerpadlem. Všechny uvedené způsoby mají svá pro i proti, je však třeba dodržovat obecně platná pravidla.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Varianty plošného vytápění
V zásadě existují dva způsoby – teplovodní a elektrické. Modely na teplou vodu představují plnohodnotné pokojové topení (samozřejmě jej lze napojit na elektrokotel), zatímco u elektrických rohoží to nemusí vždy platit. Kupříkladu vyhřívaná laminátová podlaha spolehlivě zahřeje nohy, od 10 m2 plochy by se však měla používat nejlépe v kombinaci s hlavním pokojovým vytápěním.
U variant nad 220 V můžete svépomocí provést výhradně přípravné práce, připojení na síť rozhodně svěřte odborníkům. Totéž platí i pro teplovodní variantu, šálek čaje topenářů. Elektricky vytápěné rohože či kabely uložené pod podlahovou krytinou s vysokou tepelnou vodivostí tvoří systém, který místnost vyhřeje velmi rychle, ovládání a regulaci zajistí termostat. Tento typ vytápění vystačí s menší tloušťkou podlahové vrstvy (vytápěcím rohožím vyhoví i 2,5 až 3,5 mm), proto je výhodnějším řešením při rekonstrukcích. Pro umístění na malých plochách, tedy podlahách předsíní, zádveří a koupelen, lze za určitých podmínek dokonce vynechat tepelnou izolaci. Tím se ale zvýší ztráty vytápěním ploch pod elektrickými kabely.
Elektřina ano, ale… |
| – objekt vytápěné místnosti musí být tepelně odizolován, okna a dveře utěsněny – typ topného spotřebiče volte vždy podle velikosti, účelu a využitelnosti prostoru (velkou místnost spolehlivě obstarají dynamická akumulační kamna s třífázovým připojením a příkonem (dle plošné výměry nebo přepočteno na kubíky místnosti) okolo 5 kW – vytápění RD nejlépe zajistí ústřední (etážové) topení se správně dimenzovanými rozvody topného média, s potřebným příkonem topných těles a dokonalou regulací – vyberte si optimální proudovou hodnotu hlavního jističe a po konzultaci s distributorem energie vyberte přijatelný tarif a podmínky odběru energie |
Teplo z tenkých kabelů
K instalacím elektrického podlahového vytápění se používají speciální topné kabely či topné rohože. Rohož tvoří odizolovaná profilovaná hliníková mřížka, opatřená drážkami k uložení topného kabelu. Řešení umožňuje snadnou instalaci, odpadají i tzv. „špinavé“ stavební procesy. Kabely leží těsně pod vyhřívanou vrstvou, což urychluje vytápění. Trochu jinak je to s rohožemi (2,5 mm), které bez problémů položíte i na stávající keramickou, betonovou či jinou podlahu, aniž by došlo k navýšení její tloušťky.
text: Petr Saulich, foto: archiv firem
Vzhledem k tomu, že na programu byly dost rozsáhlé stavební úpravy, musel se realizační tým pustit hned do práce. Na základě přání majitelky oddělila designérka Jana Kellermannová kuchyňskou část od obývací pomocí sádrokartonové příčky. Tím ale se sádrokartonem neskončila a další použila podél obou protějších stěn jako jakési rámy, které dodaly prostoru další rozměr a zároveň posloužily k umístění bodového osvětlení.
Dekorování prostoru
Okolí bazénů je hodně namáhané, proto je dobré zvolit kvalitní materiál, který bude trvanlivý, bezpečný a bude vyžadovat pouze minimální údržbu. Tyto podmínky splňuje například tradiční a léty prověřená betonová dlažba, přírodní kámen, ražený beton nebo kompozitní materiál na bázi dřeva a PVC, který dokonale imituje dřevo.
Nejvíce poruch ploch v bezprostředním okolí bazénu vzniká z důvodu sedání podloží. Následně se objevují praskliny v nášlapné vrstvě. Příčinou tohoto jevu je samotná technologie výstavby bazénu: vyhloubí se dostatečně široká a hluboká stavební jáma, do které je skelet bazénu postaven. Zbytek stavební jámy je potom zasypán do původní nivelety.---medium-11_112x72.jpg "Povrch desek terasového Twinsonu je zcela bezpečný i pro bosé nohy dětí – marně byste hledali nějaké třísky (INOUTIC).")
Jeho povrch neklouže, netvoří se na něm třísky (je tedy bezpečný i pro bosé nohy) a nepodléhá hnilobě ani plísním. Masivní kompozitní prkna (např. Twinson Massive) se hodí pro obložení zaoblených bazénů či pro vybudování teras organických tvarů (elipsovitých, kruhových atd.).
Přírodní exotické dřevo
Už při projektování stavby naplánujte potřebný sklon terasy/obložení, zvažte, zda bude třeba vybudovat stupně či schody a zda bude terasa plovoucí, vyvýšená nebo na pevném betonovém podkladu. Dále je nutné promyslet umístění technického příslušenství bazénu (musí být zajištěn přístup k filtračnímu systému a přívodu vody) a také případné zastřešení. Nezapomeňte ani na barevnost terasových desek, která by měla ladit s architekturou okolních staveb. Twinson nabízí osm barevných variant.
Také dekorativní ražený beton je pro okolí bazénu výborná volba – věrně napodobí přírodní materiály včetně dřeva a přitom splňuje náročné technické požadavky: odolnost, nekluznost, rychlou realizaci a nízké nároky na údržbu. Navíc dokonale zvládne i lem – tedy hladké zakončení bazénu a jeho napojení na okolní zpevněnou plochu. Neskládá se z komponent, ale vzniká naráz ražením vybraného vzoru do čerstvé betonové desky. Uživatelům nabízí bezpočet kombinací barev a vzorů, takže lze opravdu dokonale sladit povrch přesně s okolím.
Podle jakých kritérií vybíráme okrasné rostliny k bazénu? Bezprostřední okolí vodní plochy tvoří zpravidla dlažba, kámen nebo dřevěná paluba, většina rostlin bude tedy umístěna až za touto zónou. Při troše dobré vůle však lze umístit několik solitérních rostlin i do této plochy. Nejlépe se zde bude dařit teplomilným a suchomilným rostlinám, které snášejí celodenní žár a sálavé teplo z okolí. Spáry mezi dlažbou můžete vyplnit nízkými polštářky aromatických bylin, kterým nevadí občasné sešlápnutí a navíc do svého okolí šíří příjemnou vůni. Pro větší rostliny vynechte ve zpevněné ploše volné místo. Po vysazení rostlin povrch půdy překryjte malou vrstvou kačírku, aby se na dlažbu neodplavovala zemina.
---medium-10_wm.jpg)
---medium-11_wm.jpg)
Rozsáhlý mezioborový Festival Landscape Praha 2014 přiváží do Prahy okolo stovky projektů především z evropských zemí, pod nimiž jsou často podepsáni architekti zvučných jmen. Představí se však i studenti předních českých vysokých škol, které se věnují tématu krajinářské architektury. Centrem této části je jeden z potenciálně nejzajímavějších příkladů krajinné architektury – Nákladové nádraží Žižkov.
„Mnoho projektů je z oblasti rekultivace, rehabilitace opuštěných částí krajiny nebo průmyslových území, urbanizace zanedbaných městských veřejných prostor – vše pro nové, převážně rekreační funkce a sportovní vyžití, pro setkávání, kulturu a vzdělávání. Zde bych upozornil především na výstavu Krajina z druhé ruky – nová identita německé průmyslové krajiny a specifika tvorby zeleně v postindustriálních areálech,“ vysvětluje jeden z autorů celého konceptu Landscape festivalu, kurátor Dan Merta.
Část Festivalu Landscape odehrávající se především na Nákladovém nádraží Žižkov se týká rovněž České republiky. Zdejší, pro disciplínu krajinářské architektury emblematické, realizace budou soustředěny v Galerii Jaroslava Fragnera. Právě zde kurátoři Dan Merta a mladí tvůrci ze studia 4dim pod názvem CzechScape představí nejvýraznější kreace vypovídající o kvalitách současné české krajinářské architektury s jejími přesahy do dalších příbuzných disciplín v posledních dvaceti letech od soukromých zahrad až po intervence do veřejného prostoru.
„Téma je pojato jako komplexní obraz samotné krajiny, zahradních prostor i krajiny městské, jakožto společné architektury pod jednou oblohou. Výběr představuje díla vzniklá pod taktovkou současné plně aktivní generace architektů a umělců naší doby, ale zároveň v úvodu obsahuje také krátké srovnání s počiny předchozí praktikující generace, kterou jsou současní tvůrci různou měrou ovlivněni a na kterou přirozeně navazují,“ přibližují obsah Klára Stachová, Andrea Honejsková a Jakub Hepp z 4dim. Sáhli například po známějších realizacích ateliéru mca (Bastion v Praze), Josefa Pleskota (Jelení příkop) nebo Cigler Marani Architects v kancelářském komplexu na pražském Chodově.
O aktuálnosti celého Festivalu Landscape svědčí mimo jiné jeho prolnutí například s červnovým festivalem reSITE, který se zaměřuje komplexně na města a život v nich. Podle Dana Merty stále podstatnější úlohu veřejného prostoru v urbanismu měst a obcí stvrzují i četné debaty a další akce za účasti nejen odborné veřejnosti. Stejně jako namátkou Cena Petra Parléře či založení Kanceláře veřejného prostoru při Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
„Jakoby se ale pro městský prostor zapomínalo, že zájem si zaslouží celá česká krajina od Aše k Jablunkovu. Že i ona trpí nekoncepčností a nezájmem vyšších míst. Tato krajina si sama bohužel už nepomůže, neboť již byla historicky industriálně znásilněna a je pouze na nás, jak jí umožníme dále přežít ve své kráse, či budeme stále více hyzdit její matérii,“ apeluje Dan Merta.
Již žádné začernalé spáry. Okolí vany, sprchového koutu či umyvadla bude zářit bělostí. Novinka Pattex Express Rychleschnoucí sanitární silikon se vyznačuje vysokou odolností proti plísním. Díky této vlastnosti vás plísně ve spárách nebudou trápit.
Působivé mozaiky a intarzie
Italský architekt Luca Scacchetti navrhl dynamické spojení antických tradic a světa moderní elektroniky. Do relaxačního prostoru, jehož kompozice vychází z renesanční palladiánské architektury a evokuje prostředí antického chrámu, umístil hrubě opracované, nepravidelně tvarované nástěnné hranoly, v nichž se promítají 3D zobrazení krajiny a kamenných lomů. „Je to malé divadlo, kde se spojují různé světy,“ říká autor. „Chtěl jsem zobrazit tento kámen jako materiál, který prochází různými kulturními a intelektuálními epochami, představuje stálost a kontinuitu. Dalším aspektem tohoto projektu je design, v němž každé spojení je dovoleno a mramor je standardním materiálem, schopným ztvárnit veškeré věci.“
Moderní mramorové obklady mají matný plastický povrch s vybroušenými rostlinnými či geometrickými ornamenty, střídají se hrubě broušené a leštěné plochy, mramor se kombinuje se 
Do této zvláštní skupiny 
Nejdráždivější je bolševník
Na dovolené pozor na fotosenzibilizující potravinářské 
Zděný rodinný dům na okraji většího severočeského města pochází z roku 1929. V průběhu let se opravy dočkala fasáda a střecha, jinak zůstal v podstatě zachován původní stav, včetně oken, omítek atd. Vstup je umístěn na východní straně, která sousedí s ulicí, zahrada zaujímá jižní část pozemku. V podzemním podlaží se nacházejí sklepy, v dalších podlažích obytné místnosti. Na každém patře je samostatné WC, kuchyň je ve druhém podlaží. Nedávné poškození základů vstupní verandy vedlo k porušení nosného zdiva.
Obvodový plášť se dočká zateplení kontaktním fasádním systémem a bude respektovat stávající plastické členění fasády. Objem budovy je sám o sobě již dost složitý, barevné pojetí i nové tvary konstrukcí by tedy měly být co nejjednodušší. V návrhu jsou vstup do domu a zimní zahrada řešeny v jednotném duchu.
První varianta
Ve druhé variantě se vzhledově uplatní stejné dřevo, jaké je na okenicích, i oranžová barva použitá na omítky, a nové konstrukce tak budou více navazovat na stávající rodinný dům.
Byla to pro mě vlastně poslední možnost, jak si vyzkoušet tak časově náročnou práci. Pracovala jsem na diplomce rok, což si už ve svém profesním životě mohu dovolit jen za předpokladu financování tak rozsáhlého 
Jenže pracovat na podobném 
LÍSKA OBECNÁ (Corylus avellana) roste v Evropě od nepaměti. Válečník a fi lozof Plinius starší, autor nejvýznamnější přírodovědné encyklopedie starého Říma, tvrdí, že líska pochází z Damašku. Vlastnosti lísky obecné ovlivňuje díky pylu přenášenému větrem rovněž líska turecká (C. colurna) a líska veliká (C. maxima). Dnešní zahradní lísky dosahují výšky až 6 m a jsou produktem křížení v 19. století, kdy vznikala většina kultivarů.
OŘEŠÁK KRÁLOVSKÝ (Juglans regia) – lidé po staletí uctívají jako symbol plodnosti i skryté nadpozemské moudrosti. Mocný 15–45metrový strom s aromatickými listy a stříbřitou kůrou, jehož původní vlastí je Dálný východ a Himálaj, přinesli do Evropy Římané. Ze severovýchodní Ameriky pochází ořešák černý (J. nigra), který je ještě mohutnější a často byl pěstován na dřevo.
