Jedním z typických stavebních prvků, který odlišuje historický dům od současného, jsou klenby. Setkáme se s nimi u stropů, nebo jako zakončení okenních a dveřních otvorů. Pamatujte, že ke klenbě je třeba přistupovat jako k celku a že chybné úkony zejména při rozebírání mohou skončit tragicky. Klenba se vyvíjela v rozmezí mnoha set let, takže se můžete setkat s mnoha podobami tohoto stavebního prvku.
Základní klenbou je tzv. klenba valená, která se na vesnicích začala používat od počátku 16. století a stavěla se obvykle z lomového kamene. Ve zděných stavbách, zvláště v 18. století, se zhotovovaly cihelné valené klenby s nestyčnými nebo styčnými lunetami, které svou konstrukcí připomínají klenby křížové. Mají však nosná žebra patrná na rubu klenby. Tloušťka klenby zpravidla odpovídala šířce cihly (150 mm). V první polovině 19. století se v lidových stavbách stavěla tzv. klenba placková, zvaná též placka.
Tato klenba je klenutá nad prostorem s čtvercovým půdorysem, má tvar kulové úseče a je zděná tak, že cihly jsou kladeny kosočtverečně, takže tlak klenby směřuje k rohům místnosti. Tento způsob klenutí umožnil i další vývoj, kdy mohla být zaklenuta i rozsáhlejší místnost (zpravidla chlévy) použitím čtyř nebo šesti tzv. pruských placek (plackových kleneb nad obdélníkem) a s pilíři nebo sloupy uprostřed. Jednotlivá pole od sebe odděloval klenebný pás. Od druhé poloviny 19. století se začínají stavět ploché klenby valené, nejdříve s pásy, později již do ocelových válcovaných nosníků. Tyto klenby se využívaly až do poloviny 20. století.
SANACE PRASKLÉ KLENBY |
||
| Statik určil příčinu dlouhé podélné praskliny v mírném sesednutí domu na jedné straně, protože druhá strana má vybetonované základy, takže je stabilnější. Prasklina samotná v tomto případě však nepředstavuje zásadní problém, protože již dlouhou dobu nevykazuje žádnou změnu. K sanaci této klenby proto postačí dřevěné klínky a cementová malta. | ||
| 1) Prasklinu pomocí sekáče a kladiva vyčistíme od nánosů zvětralé malty a úlomků cihel | 2) Vhodným nástrojem – např. sekáčem vyčistíme a sjednotíme prasklinu do hloubky | 3) Jemnější nečistoty z praskliny vymeteme např. pomocí zednické štětky |
 |
 |
 |
| 4) Materiálem pro dřevěné klínky musí být měkké dřevo, schopné vyrovnat tlaky v klenbě | 5) Klínky zatlučeme do praskliny v odstupech přiměřených její délce a velikosti | |
 |
 |
|
| 6) Boky praskliny důkladně navlhčíme vodou, aby malta dobře přilnula a neodpadala | 7) Prostor mezi klínky i nad nimi vymažeme maltou a povrch klenby sjednotíme | |
 |
 |
|
Opravy a rekonstrukce
Na adaptaci či opravu kleneb neexistuje jednotný recept, protože každá má jiný tvar, jiné rozpětí, jiné zatížení a také jiné příčiny poruchy. Proto musí být návrh rekonstrukce klenby podložen dokonalou analýzou jejího stavu a všech sil, které na ni působí. Ve většině případů je nutné nechat stav posoudit statikem, který navrhne odpovídající řešení sanace. Z hlediska rekonstrukce můžeme rozdělit klenby na ty, které nevykazují žádné poruchy, ale je nutné je kvůli novému využití budovy zesílit (zvětšit jejich únosnost), a na ty, které jsou nějakým způsobem porušené a je třeba je rekonstruovat při zachování nezměněné funkce. Patří sem rozestouplé a popraskané klenby nebo ty, u nichž je potřeba provést výměnu poškozených dílů.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Zvýšení únosnosti
Pokud očekáváte, že nové využití budovy s sebou ponese zvýšené požadavky na zátěž klenby, je nutné provést tzv. posílení klenby. Jestliže je mezi rubem stávající klenby a podlahou budoucí místnosti dostatek místa, je možné zvýšit únosnost klenby nadbetonováním. Tak vytvoříme nový klenbový rošt, který působí jako další klenba. Toto řešení však vyžaduje, aby podpěrné zdi byly dostatečně únosné a aby statický výpočet prokázal, že stávající klenba nadbetonování bezpečně unese.
V opačném případě je možno klenbu posílit poněkud složitější stavební operací, která spočívá ve vytvoření železobetonové skořepinové klenby s obrubníky s vrchními žebry. Tento zásah se neobejde bez projektu se statickým výpočtem a vyžaduje pomoc odborníků. Nejprve je nutné stávající klenbu zajistit pomocnou konstrukcí šikmých opěr nebo rozpěr, pak se z rubu klenby odstraní násyp nebo podlaha a rub klenby očistíme (vyškrábeme maltu ze spár do hloubky 10 mm). Stejným způsobem je třeba upravit i nadezdívku klenebních zdí.
Pak do rubu klenby i nadezdívek vyvrtáme otvory pro zakotvení třmínků skořepiny i trnů stěnových obrubníků. Výztuž skořepiny se zhotoví podle statického návrhu a tvoří ji svařovaná nebo vázaná síť, která se k původní klenbě přichytí úchytkami kotvenými do vyvrtaných otvorů. Výztuž skořepiny musí být kotvena i do stěnových obrubníků a ty zase do cihelných nadezdívek, podobně jako výztuž příčných žeber. Nejdříve řidším a mastnějším betonem vytvoří spojení s původní klenbou a pak se hustší a hrubozrnnější směsí skořepina dokončí. Takto zhotovená skořepinová klenba pak přebírá veškeré zatížení původní klenby, kdy příčná žebra slouží i pro položení podlahy v místnosti nad klenbou.
Rozestouplá klenba
Větší trhliny nebo vypadlé cihly a kameny z klenby může mít na svědomí sednutí jedné nebo obou podpůrných zdí, popřípadě velký náraz na rub klenby např. zříceným komínem. Problémy může způsobit i zatékající dešťová voda (vymytí malty) nebo tající sníh, který promáčí klenbu a ve spojení s mrazem ji potrhá. Nejsou-li trhliny příliš rozevřené, jsou stabilní a klenba je jinak v pořádku, postačí, když ji na rubu očistíme a z poškozených spár odstraníme starou maltu. Trhlinky a vyčištěné spáry navlhčíme a zalijeme jemnou řídkou cementovou maltou (popř. trhliny zalijeme cementovým mlékem). Pokud je klenba poškozená v celé ložné spáře, podložíme na líci klenby pod spáru prkénko, aby malta nevytékala na líci ze spáry ven.
Pokles podpěrných zdí
Dlouhotrvající zatékání dešťové vody, havárie vodovodu či kanalizace nebo posun půdy mohou mít za následek pokles opěrných zdí. To bývá často provázeno i vychýlením této zdi od svislice, což se projeví na stavu klenby. Takto narušenou klenbu je třeba nejprve zajistit táhly, pokud by táhla pod klenbu překážela, nabízí se využití opěrných pilířů vně objektu nebo zabudováním „neviditelných“ klenbových kleští. Konkrétní řešení a vhodný způsob sanace by měl opět navrhnout statik, podle rozsahu poškození základů. Teprve poté, co jsou základy stabilizovány, je možné sanovat klenbu.
Poškozené klenáky
Jakmile odstraníme příčiny rozestouplé klenby, můžeme přistoupit k opravě nebo výměně porušených či vypadlých cihel nebo kamenů (klenáků) v klenbě. Poškozenou cihlu vyjmeme z klenby a spáry očistíme od zbylé malty. Sousední cihly navlhčíme, vložíme novou cihlu a dřevěnými klínky ji utáhneme k sousedním cihlám. Vytékání malty ze spár zabráníme přiložením prkénka, které podepřeme sloupkem a ke klenbě přitáhneme klínkem (mezi prkénkem a sloupkem). Pak spáry zalijeme cementovou maltou. Až malta zatvrdne, klínky odstraníme a díry po nich zalijeme řídkou cementovou maltou. Klenby do nosníků Cihelné klenby uchycené v ocelových nosnících jsou časté zejména v hospodářských částech domů, chlévech, stájích atd.
Při jejich rekonstrukci opět řešíme buď praskliny, nebo nahradíme poškozené či vypadlé klenáky. Pokud je nutné během rekonstrukce takovou klenbu rozebrat, nezapomeňte, že cihly je třeba odebírat postupně ve všech klenebních polích. Pokud byste rozebírání provedli nejprve v jednom poli, mohlo by dojít k posunutí nosníku a ke zřícení sousedních klenebních polí, což mnohokrát skončilo vážnými úrazy.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
Můžeme mít krby s obestavbou z velkoplošné 
První pokusy s výrobou izolací na bázi tavení hornin a jejich rozvláknění se uskutečnily roku 1840 ve Walesu, ovšem teprve od roku 1871 byla zahájena průmyslová výroba v Osnabrücku v Německu. Jako základní surovina posloužila vysokopecní struska, později se tavil čedič, diabas i jiné kompaktní a těžké vyvřelé horniny, a k nim se struska už jen přidávala v malých příměsích. Princip se od přírodního moc nelišil: z kupolové pece se nechal vytékat tenký pramének horké lávy na rychle rotující chlazené kotouče – tzv. rozvlákňovací stroje. Vlákna se po ochlazení proudem vzduchu ukládala na dopravníkový pás, lisovala se a řezala na role nebo desky. Některé typy výrobních linek poskytovaly na výstupu jen beztvaré žmolky, tzv. volnou vlnu, která se vkládala do přepravních pytlů – a na místě stavby se pak vkládala manuálně do prostoru určeného k izolování.
Míra izolačních schopností je dána kvalitou vláken – tedy tím, jak málo vedou teplo, a velikostí vzduchových komůrek, které jsou vymezeny pomocí vláken. Jelikož tyto izolace jsou silně porézní, propouštějí vzduch i vodní páry. Z tohoto důvodu je důležité použít takovou konstrukci, která nezablokuje žádoucí difuzní proces – tedy nikoliv plech či parozábranu apod. Anebo naopak – pokud difuzi z určitých důvodů nechceme dovolit, pak se izolace musí doplnit o těsnicí vrstvu.
Pro některé náročnější konstrukce s delší požární odolností, například 90 a více minut, se proto aplikují izolace zásadně okolo 100 kg/m3. V praxi se při požáru často zvlní, rozpraská a nakonec rozpadne jedna strana požární přepážky a izolační vlna je pak vystavena zcela přímým účinkům plamenů, spalin a hlavně sálavému teplu. To ovšem kamenná vlna při vhodně zvolených parametrech po příslušnou dobu vydrží. Existují dokonce izolační výrobky z kamenné vlny se speciální konstrukcí, které vydrží i požár s teplotou 1 200 °C, což odpovídá tunelové nebo uhlovodíkové zkušební křivce. Slouží pro aplikaci v tunelech anebo v rafineriích a zařízeních na zpracování, transport a uskladnění ropy.
Cit pro materiál
Vychutnávat život plnými doušky – to bude nejčastější filozofie obyvatel tohoto domu, milovníků slunce, světla a prostoru. Zvenčí působí VILLA TOSCA nenápadným dojmem, ale uvnitř nabízí luxusní prostor pro pohodlný život čtyřčlenné rodiny. Dům nabízí v základním provedení téměř 100 m2 podlahové plochy a díky praktickému a variabilnímu vnitřnímu uspořádání je vhodný jak pro mladé rodiny s dětmi, tak pro páry ve středním věku. 
Moderní technologie CANABA umožňuje postavit dům velmi rychle. Hrubá stavba trvá jen čtyři dny a celý dům je připraven k nastěhování za pouhých 12 týdnů, a to bez ohledu na roční období. Než se nadějete, už se můžete stěhovat. Sofistikovaná konstrukce je také zárukou nejnižších nákladů na vytápění ze všech ekologických stavebních konstrukcí. Oproti zděným stavbám nebo tzv. dřevostavbám ušetříte díky nízkoenergetickému provozu až desetitisíce korun ročně. Vysoká kvalita výstavby i všech použitých komponentů šetří vaše peníze na léta dopředu. Při výstavbě jsou používány jen důkladně prověřené materiály, takže bydlení je nejen úsporné, ale i zdravé. A díky neomezené životnosti poskytuje CANABA nadstandardní záruku 30 let.
Design zahrady určuje sama příroda a záleží pouze na nás, jakou cestou se vydáme. Pro přírodní zahrady budeme zcela jistě psát jiný scénář než pro zahrady hotelového typu. Důležitá je poloha pozemku a stav terénu, nadmořská výška, klimatické podmínky, případně i založení a design původní zahrady a nesporně i daná architektura domu. Nabídka vodních zahrad je opravdu široká a jejich instalace by měla být vždy konzultována s odborníky nebo přímo zadána profesionální firmě s dobrými referencemi. Uživatelé ovšem mohou už v počátku ovlivňovat design vodní zahrady. V základní sestavě vybíráme mezi okrasnými nebo koupacími jezírky, můžeme volit i jezírka na chov ryb.
S designem jezírka bude zcela jistě souviset také flóra. Listnaté a jehličnaté stromy, stejně jako silné kořenící rostliny by měly zůstat v dostatečné vzdálenosti. Jejich spadané listy podporují růst řas a narušují množství kyslíku ve vodě. Zahradní architekti často navrhují jezírka v těsné blízkosti kamenné zídky. Z té do něj padá široký proud vody, který vydává příjemný šumivý zvuk. Pohled a zvukový dojem si mohou majitelé vychutnávat nejen při pohledu z okna domu, ale také při posezení na zahradě, které by mělo na jezírko navazovat. „Pro umístění zastřešeného posezení s jezírkem je ideální místo u opěrné zdi. Posezení je zároveň chráněno před nepříznivým počasím.
Ohřev vody spotřebovává v domě značné množství energie. V případě, že chcete pomocí slunečních kolektorů pouze ohřívat užitkovou vodu, zpravidla vám postačí instalovat ploché sluneční kolektory. Jejich instalací můžete ušetřit až 70 % nákladů na ohřev vody. V létě, kdy slunce nabízí přebytek energie, můžete také ohřívat vodu v bazénu. Kromě plochých slunečních kolektorů připadají v úvahu také vakuové trubicové kolektory, které jsou vhodné k celoročnímu provozu, protože dosahují vyšších solárních zisků bez výkyvů.
Biomasa je rostlinná nebo i živočišná hmota, většinou zbytková. Může se využívat v podobě polen, 
V současné době je u nás tepelným čerpadlem vybavena každá desátá 
Správně ergonomicky konstruovaná židle by měla mít takové nastavení výšky sedáku a sklonu opěráku, aby stehenní a holení kost svíraly pravý úhel a ramenní a loketní kost také. Plocha sedáku musí odpovídat vašim proporcím, židle by měla mít dostatečnou stabilitu a základnu s pěti rameny nejlépe na kolečkách. Sedák by se pak měl svažovat dopředu s oporou bederní páteře a přizpůsobivým opěrákem. Vše by mělo být výškově nastavitelné.
Konvenční židle ne, rehabilitační míče také ne, tak na čem tedy máme sedět, napadne asi leckoho. Během loňského podzimu se na trhu objevila pracovní židle, která funguje na podobném principu jako rehabilitační míč. Patentovaný systém pružinového uchycení sedáku židle Spinalis skloubil vlastnosti kancelářské židle, tedy zejména výškovou nastavitelnost, se způsobem aktivního sezení na rehabilitačním míči.
Na rozdíl od ostatních židlí má swopper pohyblivý sedák, který umožňuje pohyb ve všech směrech, tedy dopředu, dozadu a do všech stran. Při sezení na swopperu jste tedy nuceni celou dobu aktivně zapojovat zádové i břišní svaly, čímž účinně bráníte nesprávnému držení těla. Sedět na něm můžete celodenně, jelikož v případě únavy umožňuje i posezení zcela v klidu. Patent německého inženýra se jeví jako skutečná revoluce v zaměstnání, které nás nutí trávit většinu dne v sedě. Spojuje v sobě totiž funkci rehabilitačního míče v podobě pružiny, ale díky speciálnímu tlumiči i funkci kvalitní pracovní židle.
Hlavním konstrukčním principem domu, na jehož plášti se střídají velké plochy bílé omítky a skla, je totiž hranol. Zahrada tuto řeč respektuje a odpovídá architektuře stejně výstižně. Její tvary vytvářejí k „přísnému“ domu kontrapunkt.
Avšak tím nejvýraznějším klenotem zahrady je voda. Zcela opanovala intimnější část pozemku na otevřené jihovýchodní straně domu. A je zajímavé jak. Žádnou sestavu jezírek a potůčků s vodopády tu totiž nenalezneme. Je tu umělý pramen – jakási kašna inspirovaná východními zahradami. Z bambusové troubele ve stráňce, na které vystavuje svůj půvab urostlá bříza, prýští proud a naplňuje ohromnou kamennou nádobu, která přetéká. Jak lépe vyjádřit hojnost vody? Její studené a veselé zurčení naplňuje prostor zahrady a vniká i do útrob domu zotvíranými prosklenými stěnami. Svým osvěžujícím zpěvem je tak živel všudypřítomný.
Zeleň dostupná všude
Obdélníková místnost o rozměrech 3 x 6,5 m je pro pohodlné spaní dostatečně velká. Ve vnitřní podélné stěně se nacházejí dvoje dveře (do chodby a do koupelny s WC), naproti ve vnější podélné stěně je osazena prosklená stěna severovýchodním směrem. Manželé si přáli sem kromě postele umístit i šatní skříně, nízkou komodu, rádi se také pozdě večer společně dívají na televizi.
Variabilita se nabízí v barevnosti a stylu interiéru. Pro moderní verzi designér navrhl kombinaci teplého dubového dřeva (podlaha) a geometricky tvarovaného nábytku s hladkými povrchy v dýze wengé, který vynikne na podkladu bílého koberce. Geometrické linie změkčují svítidla oblých tvarů.
„Pokud si můžete vybrat, umístěte ložnici v domě tak, aby svým oknem směřovala k východu – ranní slunce je nejlepší budíček,“ radí bytový designér Dušan Uruba. „Alternativu může poskytovat severovýchod či sever. Dále je vhodné ložnici situovat do nejklidnější části bytu či domu, vyvarujte se blízkosti schodů, frekventovaných chodeb či jiných hlavních komunikačních zón.“ Přímý vstup z ložnice na toaletu a do koupelny je ideální, pokud jej nelze zřídit, mělo by se sociální zařízení nacházet v blízkosti. Nejde o dogma či normu, ale čistě o praktické hledisko.
Při výběru roštu a matrace záleží také na fyzických „parametrech“ člověka, na výšce a hmotnosti. „Matrace a rošt tvoří základ, ten doporučuji dotvořit vhodným povlečením. Sledujte, zda je přikrývka dostatečně dlouhá (jsme-li alergici, tak z hypoalergenního materiálu), velikost polštáře je víceméně individuální a závisí na zvyku každého člověka. Jako nejvhodnější se udává rozměr 40 x 90 cm. Potřebujete- li „více pod hlavou“, můžete tento polštář pohodlně přeložit,“ radí autor návrhu, interiérový designér Dušan Uruba.
