Blog

Ve srovnání s klasicky izolovanou konstrukcí je výhodou bílé vany především úspora nákladů za izolace a jednodušší řešení případných závad. Značkový beton PERMACRETE pomáhá svým složením omezit vznik trhlin od smrštění a hydratačního tepla a průsak hmotou betonu. Díky své velmi dobré zpracovatelnosti beton usnadňuje perfektní provedení dilatačních a pracovních spár s těsnícími profily. Více na www.permacrete.cz.

V současné době bývají nové rodinné domy zpravidla nepodsklepené, většina z nich se staví rovnou na základovou desku. Důvodem je hlavně fakt, že realizace sklepa nebo jiných podzemních částí domu (suterén apod.) znamená kromě nákladů za výkopové a zemní práce také zvýšené riziko zatékání do domu. Toto riziko však lze výrazně snížit díky realizaci vodonepropustné podzemní konstrukce. Jak už název napovídá, tento typ konstrukce má kromě statické funkce (únosnost atd.) i funkci hydroizolační. Předpokladem vodonepropustnosti konstrukce je pak vhodně navržený beton a dále správné navržení a provedení konstrukce, spár a prostupů.

Omezení průsaku vody hmotou betonu jako základní vlastnost

Speciální beton PERMACRETE byl navržen tak, aby v maximální míře odpovídal zásadám pro navrhování bílé vany. Konstrukce proto může bez problémů čelit prostředí s podzemní vodou a zemní vlhkostí. Základní, a vlastně nejméně problematickou vlastností betonů pro vodonepropustné konstrukce, je omezení průsaku vody hmotou betonu. Betony PERMACRETE mají zaručený maximální průsak tlakovou vodou dle typu na úrovni 20 – 35 mm.

Minimalizace trhlin, cestiček pro podzemní vodu

Kromě snížení maximálního průsaku tlakovou vodou, je důležitou vlastností betonů PERMACRETE snížení smrštění a vývinu hydratačního tepla minimalizující riziko vzniku trhlin. Trhliny jsou totiž největším nepřítelem podzemních vodonepropustných konstrukcí, nepříznivě ovlivňují jejich zásadní vlastnost, vodonepropustnost. Trhliny vznikají zejména smrštěním betonu během jeho zrání a vysychání. Vznik trhlin záleží na velikosti smrštění betonu, na jeho vyztužení a na pevnosti betonu v tahu. Je tedy vidět, že vznik trhlin je závislý na správném komplexním návrhu konstrukce.

Rozptýlená výztuž omezuje vznik trhlin

PERMACRETE splňuje nejenom přísné požadavky na průsak hmotou, ale svým složením pomáhá také omezit množství a šířku trhlin v konstrukci od objemových změn. Standardně se vyrábí v pevnostních třídách C25/30 až C40/50. Pro zvýšení pevnosti v tahu za ohybu lze použít typ PERMACRETE D s obsahem rozptýlené výztuže v podobě ocelových drátků. Ty se do betonu přimíchávají již na betonárně a spolu s ním se dopravují na stavbu autodomíchávačem. Díky rozptýlené výztuži dochází (dle příručky Deutscher Ausschuss für Stahlbeton DAfStb-Heft 483) k výraznému zmenšení šířky trhliny (až o 50 %) a omezení průtoku vody skrz trhlinu (až o 95 %). Rozptýlená výztuž dokáže v některých případech zcela nahradit běžnou betonářskou výztuž. Použití betonu PERMACRETE D ve stěnové konstrukci má tak významný přínos kvalitativní i ekonomický.

Betony PERMACRETE jsou navrhovány v tekutější konzistenci S4 až SF1 (lehce zhutnitelný beton), což zajistí dobré probetonování konstrukce a správnou fixaci těsnicích prvků ve spárách. Beton se díky vyšší tekutosti lépe rozteče po bednění a vyplní všechny záhyby konstrukce do všech detailů.

Předpokladem realizace kvalitní vodonepropustné konstrukce je úzká spolupráce všech zúčastněných stran na realizaci projektu – tedy zadavatele, projektanta, výrobce betonu a realizační firmy. Před betonážemi nabízí společnost Českomoravský beton zdarma konzultaci s technologem místní betonárny. Více na www.transportbeton.cz.

(komerční prezentace)

Platí tedy, že normy jsou v podstatě „jen“ kvalifikovanými doporučeními, nikoli příkazem. Jejich používání je dobrovolné, nicméně výhodné. Slouží kupříkladu jako nezbytná podmínka pro volný oběh zboží a služeb, jako určité měřítko úrovně výrobku či služby a zároveň jako kritéria bezpečnosti. Normy podporují vyrovnaný vztah mezi kvalitou a náklady, v obchodních vztazích se proto považují za závazné. A konečně – protože jsou normy povinně vyžadovány u veřejných zakázek, stávají se efektivním nástrojem konkurenčního boje.

Dříve povinnost, nyní doporučení

V minulosti bylo postavení technických norem v ČR jiné, avšak v souvislosti se začleňováním České republiky do EU došlo i k řadě změn v oboru normalizace a zkušebnictví. Byl zrušen zákon o českých technických normách č. 142/1991 Sb. a zákon o státním zkušebnictví č. 30/1968 Sb. Problematiku nyní upravuje zákon o technických požadavcích na výrobky č. 22/1997 Sb. spolu s navazujícím souborem vládních nařízení. Od dřívější zákonné povinnosti používání technických norem se přešlo k současnému postavení TN jako doporučeného předpisu, nabízejícího správné a ověřené postupy.

Normalizační úřady

Tvorbou a schvalováním norem se dříve zabýval Český normalizační institut (ČSNI). Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (MPO) však rozhodlo o zrušení této příspěvkové organizace k 31. 12. 2008, takže tvorbou a vydáváním českých technických norem (ČSN) se od 1. 1. 2009 zabývá Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), kde vznikl nový odbor technické normalizace.

Normy ve stavebnictví

A jak je to s dodržováním norem ve stavebnictví? Podle Stavebního zákona jsou normy v ČR platné, nikoli závazné. To znamená, že projektant (statik) může projektovat libovolně: podle platných norem, podle neplatných (u nás zrušených nebo zahraničních), podle odborné literatury, nebo vlastními postupy. Záleží na smlouvě mezi investorem a projektantem. Dodržování norem má ale své výhody – v případě sporu (např. soudního) projektant pouze potvrzuje, že postupoval podle platné normy a nezkoumá se faktická správnost výpočtu.

V případě ostatních postupů je nutné prokázat faktickou správnost použitých postupů. Projektanti proto většinou upřednostňují platné normy.

Účinný regulační nástroj

Stavební normy slouží jako regulační nástroj a závaznými se stávají v případě, že je to doslovně uvedeno ve smlouvě. Týkají se návrhu i praktické realizace díla, zabývají se dobou životnosti, zahrnují mj. kritérium snadnosti používání stavby a její údržby, otázky odstranění stavby po jejím dožití a jiné. Mezinárodní normy pak slouží k vytvoření společné terminologie, což umožňuje vzájemnou komunikaci výzkumníků, výrobců, projektantů a samozřejmě i prodejců nejen v Evropě, ale po celém světě. Mezinárodní normy také řeší možné důsledky výrobku nebo služeb na zdraví, bezpečnost a životní prostředí a v tomto směru poskytují dostatečné záruky.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Není žádnou výjimkou, když dnes tichou vesničkou s asfaltkou vhodnou tak pro povoz tažený koňmi několikrát za den projede padesátitunová nákladní souprava. Kromě obtěžujícího hluku jsou důsledkem také popraskané zdi a základy domků stojících u silnice, sesedání pozemků, „rozvalování“ zděných plotů, popraskané chodníky apod. To vše dokážou vibrace, pokud se s nimi nepočítá již ve fázi projektu do­mu.

Okolní zemětřesení

Proti vibracím, jež vzni­kají mimo budovu, se lze bránit několika způsoby. Jedním z nich je například ne­zakoupit pro stavbu svého rodinného domu „výhodně“ levný pozemek na hezkém místě, který se však nachází poblíž letiště či frekventované železniční tratě apod. Pokud takový krok učiníte, pak je dobré nevybírat si typizovaný projekt domu, ale upozornit na tuto situaci projektanta a řešit ji s ním již v projektu. Existuje řada konstrukčních řešení, jež projektantovi umožní vibrace dostávající se do kontaktu s obvodovou konstrukcí tlumit a nepouštět dál.

Projektant může stav ovlivnit konstrukcí domu, jeho dilatací – rozdělením na dílčí části, použitím speciálních pryžových izolantů nosné konstrukce, či dokonce „odpérovaných“ betonových pilotů nebo konstrukcí postavených nad zemí, aby se snížily kontaktní plochy. Svou roli může v ochraně před vibracemi sehrát i umístění domů, tvarování jejich půdorysů, specifické rozložení místností uvnitř domu atd. Vždy jde o individuální řešení, jež vychází ze specifičnosti prostředí.

Ochrana před vibracemi i hlukem

Počítejte ale s tím, že co jste ušetřili na pozemku, to odevzdáte na projektu a ještě více na realizaci vlastního záměru. Proto se při výběru pozemku také zajímejte na příslušném odboru výstavby, zda v urbanistických plánech není kolem vašeho pozemku plánovaná vý­znam­ná komunikace či jiná stavba, která bude vyžadovat ochranu před vibracemi i hlukem. Těžko pak žehrat na osud, že „z ničeho nic“ je váš dům poblíž průmyslové zóny.

Na rozdíl od hluku, který lze i dodatečně snížit vylepšenými okny, postavením ochranných zdí, nadzemním zakrytím (nadzemní tunely) či budováním investičně náročnějších staveb, vibrace se u větších stavebních (urbanistických) celků dodatečně odstraňují jen problematicky. Silnici postavenou pro lehká vozidla pro těžkou nákladní dopravu zkrátka nepředěláte – musíte prostě po­stavit novou, anebo ještě lépe – odvést těžkou dopravu na silnice pro ně stavěné. Do té doby budou okolní rodinné domy a chalupy stojící už několik generací trpět a chátrat.

Domácí vibrace

Zdrojem vibrací však nejsou vždy jen faktory nacházející se mimo váš obytný prostor. Řadu z nich vytváříte sami. Příkladem jsou vibrace způsobené špatnými nebo špatně provozovanými pračkami. U starších typů, které tzv. pochodují bytem, se dá přenos vibrací do konstrukce domu alespoň částečně snížit použitím tlustých pryžových podložek. U novějších typů je nutné překontrolovat vyvážení pračky. Pokud není pračka vyvážena, může při ždímání vytvořit vibrace srovnatelné s ma­lým zemětřesením. Horší variantou je křivá podlaha, která neumožňuje do­statečné vyvážení přístroje. Pak je nutné použít podložky (většinou ze dvou protilehlých stran). Někdy ale úplně postačí naučit se do pračky dávat správné množ­ství prádla.

Podobné „radosti“ může rodině způsobovat domácí dílna, v níž kutil vrtá, řeže či brousí na neodizolované desce pracovního stolu stojícího na neodizolované podlaze. Potíže mohou způsobovat i oběhová čerpadla, trafostanice apod. Domácí vibrace mohou také vznikat špatně uloženým, resp. odizolovaným odpadním potrubím – stoupačkou nebo shozem prádla, které rezonují při každém použití kdekoli v do­mě. Instalační potrubí se musí vést a připevnit tak, aby nepřenášelo do chráněných vnitřních prostorů stavby hluk způsobený při jeho používání, ani za­chycený hluk cizí.

Silné vibrace může šířit i nesprávně usazený či špatně odizolovaný ventilátor vzduchotechniky třeba na toaletě. Jsou známé i pří­pady, kdy špatně ukotvený výkonný kuchyňský odsavač par dokázal, byl-li za­pnutý, otřásat celým domem. S takovými zdroji vibrací si většinou sami ne­poradíme, po­dobně jako s vibracemi způsobenými do­movním výtahem či pro­vozovnou s vibrujícími stroji – stačí na­příklad prádelna v domě. V těch­to případech by měli nastoupit od­borníci.

Účinné hlukolamy

Hluk je pro nás „hmatatelnější“ než vibrace, je pro nás totiž snazší najít jeho zdroj původu. Na rozdíl od vibrací, které vnímáme jaksi celkově, hluk slyšíme konkrétním smyslem – sluchem. Hluku se navíc můžeme bránit účinněji než vibracím.

I v případě hluku můžeme rozdělit jeho původ do několika skupin a lépe si tak ujasnit možné varianty obrany. Pokud jde o ochranu budov proti vnějšímu hluku, zejména od dopravy, je důležité, aby byla uplatněna systémová urbanistická opatření. Jsou to různé „zvukolamy“,  od ochranných zdí a valů přes terénní vlny, zvýšené ploty až po vysazování zeleně a parkové úpravy.

Dalším průnikům venkovního hluku do obytného prostoru se můžeme bránit sami například volbou materiálů již při stavbě domu. Největší ochranou proti pronikajícímu hluku zvenčí by měla být vlastní stavební konstrukce domu: zdi, okna, střecha, dveře, ale i samotná prostorová dis­pozice domu či bytu. Řada moderních stavebních materiálů má zvýšené zvukověizolační vlastnosti zdiva, které pomáhají účinně snižovat vnější hluk bez nutnosti zvětšovat tloušťku stěn.

S ohledem na potlačení hluku

U novostaveb i rekonstrukcí mohou sehrát výraznou roli dnešní moderní kontaktní zateplovací fasádní systémy. Jako izolant se v nich používají desky z polystyrenu či minerální plsti, které nejenom zateplují, ale mají i výrazný protihlukový efekt. Tloušťku izo­lačních desek tedy můžeme volit i s ohledem na potřebu potlačení pronikajícího hluku obvodovou konstrukcí domu. Pokud řešíme fasádu z tohoto hlediska, pak bychom neměli zapomínat na výplně otvorů – přizpůsobit materiál a zasklení dveří a oken zvýšeným požadavkům na ochranu proti hluku.

V současné době převažuje trend zvyšování prosklených ploch do­mu, a tak volba vícekomorového prosklení a tlustších skel není vůbec od věci. Velmi účinná jsou v tomto smyslu špaletová okna. Pokud máte stará, měli byste se pokusit je co nejlépe zrekonstruovat. Po­kud okna měníte, pak stojí za to pořídit si venkovní špaletová okna opatřená vakuovým dvojsklem a jednoduché vnitřní okenice. Mají vynikající tepelné i zvukověizolační vlastnosti. Pomůže také zasklení bal­konu či lodžie tvr­zeným bezpečnostním sklem. Chránit se můžete – máte-li tuto možnost volby – i rozestavěním obytných místností uvnitř domu, kdy servisní prostory mohou tvořit hlukovou bariéru před obytnými. Složitější případy se vždy vyplatí konzultovat s odborníky.

Úpravy v interiéru

Hladinu hluku pronikajícího do domu i vznikajícího činností uvnitř domu lze snížit i řadou jednoduchých opatření, která můžete zvládnout i vlastními silami (viz rámeček na předchozí straně). Pro účinné snížení hluku existují i velmi účinné „dodatečné“ stavební systémy. Například předsazené sád­ro­kartonové stěny dokážou zlepšit stávající zvukový útlum až o 12 dB při pouhých 7,5 cm tloušťky. Podlahový systém, který se pokládá pod nášlapnou vrstvu, dokáže při 18 mm tloušťky (včetně např. dlažby) ubrat 18 dB. Při použití speciálního odlehčeného lepidla lze tuto hranici dokonce ješ­tě zvýšit.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv