Blog

Kartonové krabice pro každého cukráře

Na trhu je spousta skládacích papírových krabic na cukroví. Ovšem v běžném papírnictví se více setkáváme s krabičkami méně pevnými, které se hodí především na přípravu výslužek pro svatebčany a jiné hosty oslav. Dost velkým problémem je pak samotný převoz velkých dortů, zejména v letním teplém počasí. Dort začne měknout a tím se ještě více stává nestabilním. Vezte ho pak někde autem, na tácu nebo jiném podnosu. No představa je to děsivá, ničit dort za několik tisíc korun a k tomu ještě radost novomanželů nebo oslavenců.

Tento problém se pokusili velmi úspěšně vyřešit konstruktéři internetového eshopu s obaly Paketo.cz. Vymysleli krabice na dorty z pevné vlnité lepenky a řekla bych, že se jim to i docela povedlo.

Pevné dortové krabice z vlnité lepenky

Krabice má tři části. Účelem je, aby byla krabice ještě stabilnější, proto se skládá ze samostatného pevného dna, bočního pláště se zámečkem a hlubokého víka. Takže dort velmi jednoduše přesunete ze stolu či tácu na nízké dno, nasadíte boční plášť, který uzavřete zámečkem a nakonec vše přiklopíte víkem, který konstrukci ještě více zpevní. Dort chrání několik vrstev pevného kartonu. A bezpečný obal na převoz dortu je na světě! Klasické cukrářské krabice s víkem jsou sice levnější, ale vhodné pro takovýto druh cukroví nejsou. Vyrábí se z hladké lepenky, která pozbývá ve větších rozměrech stabilitu a pevnost.

Krabic na dorty je v nabídce hned několik rozměrů. Pokud byste potřebovali krabici na několikapatrový dort, není problém si ji na Paketo.cz nechat udělat na zakázku. Vyřežou vám z kartonu téměř cokoli. Ani potisk krabic není problém. Všechny krabice je možné na zakázku potisknout logem vaší pekárny či cukrárny nebo ozdobnými vzory, dle vašeho přání.

Použití těchto krabic je opravdu velmi jednoduché a bezpečnostní efekt je obrovský. Určitě tyto výrobky ocení každý šikovný cukrář, protože ví, kolik práce a úsilí dá vytvořit velký, luxusní, svatební dort.

(komerční prezentace)

Renovace a údržba zámkových dlažeb

Součást každého domu, a jistě nepřehlédnutelnou, tvoří zahrada, příjezdová cesta, vjezd do garáže, parkoviště nebo chodník. U mnoha domů jsou terasy, zpevněné plochy, schodky, bazény a plochy kolem nich. Právě tyto plochy mohou svojí úpravou a originalitou celou stavbu a její styl esteticky povýšit a výtvarně doplnit.

Plochy kolem domů, domků i chat jsou velice často realizovány betonovým povrchem, venkovní dlažbou anebo zámkovou dlažbou. Bezprostředně po realizaci jsou všechny tyto povrchy pěkné, s výraznými barvami, neodřené, bez skvrn od různých chemikálií a nečistot, neporostlé mechy, se spárami bez plevelů.

Působením povětrnostních vlivů jako je UV záření, déšť, sníh, nízké teploty, vlhkost, pojezdem automobilů a případným úkapem oleje nebo benzínu, postupným potahováním povrchu různými mechy a plísněmi tyto povrchy začínají ztrácet své původní vlastnosti jako je barva a tvar. Tyto povrchy a dlažby jsou pak ve spárách prorostlé plevelem a mechem, povrch je matný a nebarevný, plný skvrn od chemikálií, solných nebo vápenných výkvětů, v některých případech se stává nefunkční.

Účinným a jednoduchým řešením pro ochranu nových povrchů nebo ošetření a údržbu povrchů starších a již poškozených je soustava výrobků CONDECOR. Tyto výrobky jsou schopny odstranit všechny vady funkčnosti i estetiky již provedených povrchů z betonu a zámkové dlažby a dlouhodobě je chránit. Všechny výrobky CONDECOR jsou současně vytvořeny tak, aby nepoškozovaly životní prostředí.

Těsnící a ošetřující nátěr CONDECOR IPS vytvrzuje, utěsňuje a ošetřuje povrch dlažby, zabraňuje pronikání nečistot, zvýší odolnost povrchu proti otěru až o 50% oproti neošetřeným povrchům, zvyšuje estetický vzhled podlahy udržením a obnovením sytosti původních barev. Zároveň obsahuje fungicidní přísady, trvale zabraňující prorůstání plevele, mechu a lišejníků na povrchu ošetřované dlažby. Jde o čirý roztok akrylátové pryskyřice, který jde snadno aplikovat pomocí postřikovače, popřípadě válečkem nebo štětkou. Tento nátěr je vhodné použít na již čisté plochy zbavené všech nánosů.

Pokud je plocha pokrytá mechy a plísněmi, pak je vhodné použít k jejich odstranění Odstraňovač mechů a plísní CONDECOR OMP. Tento přípravek rychle a účinně odstraní mechy, plísně, lišejníky a houbové zárodky ze všech ploch v exteriéru i interiéru. Lze ho použít jak na ochranu dlažeb, tak i na sklo, keramiku a většinu umělých hmot.

Častým případem znečistěných venkovních ploch jsou skvrny od oleje, nafty nebo benzínu. Jednoduše a zcela je odstraňuje Čistící a odmašťovací přípravek CONDECOR OOT.

Na chodnících, příjezdových cestách, terasách a schodcích se v průběhu delší doby objeví i jiné skvrny. Mohou to být vápenné květy, solné výkvěty, vodní kámen, nečistoty od malty a stavebních lepidel. Na tyto skvrny je vhodné použít Odstraňovač nečistot CONDECOR OSA. Tento čistící přípravek lze aplikovat i při odstraňování graffiti.

Všechny tyto produkty jsou snadno dostupné (www.condecor.cz). Jejich aplikace je velmi jednoduchá – může si ji provést každý, kdo má chuť a hlavně přání a představu, že to dokáže sám a udělá svůj domov krásnější.

Kontakt

www.condecor.cz

(komerční prezentace)

Větrání a topení v pasivním domě

V pasivních a nízkoenergetických stavbách vytápění spotřebuje maximálně 30 % z celkové energetické spotřeby objektu. Majitel proto řeší v prvé řadě komfort bydlení, pravidelnou výměnu vzduchu, zdroj teplé vody a podíl energetické soběstačnosti například fotovoltaikou, teprve až pak záložní zdroj tepla pro obzvlášť chladné dny. Vše do sebe musí zapadat i s ohledem na to, aby investice do příslušného větracího či topného zařízení byla adekvátní provozním nákladům.

Zelená úsporám

Instalace větrání s rekuperací tepla je podmínkou pro získání maximální dotace v rámci programu Zelená úsporám ve výši 50 % nákladů na snížení energetické náročnosti domu. Určitě se vyplatí.

Srdcem větracích jednotek Renovent je tepelný výměník, který dokáže využít až 95 % tepla z proudu odváděného vzduchu.

Jak funguje rekuperace

Z technických místností, jako jsou koupelny, WC a kuchyně, je odsáván vlhký a znehodnocený vzduch a je odváděn do větrací jednotky. Současně je z venku nasáván čerstvý vzduch, ve větrací jednotce je filtrován a předehříván v tepelném výměníku odváděným znehodnoceným vzduchem. Tento čerstvý, filtrovaný a již ohřátý vzduch přichází potrubím do obytných místností.

Správně navržený a realizovaný systém větrání pracuje tak, že o něm v podstatě „vůbec nevíte a nevnímáte jej“. Majitel sám rozhoduje o aktuální intenzitě větrání prostřednictvím ovládacího panelu jednotky. Některé větrací jednotky je možné doplnit o čidla CO2 a vlhkostní čidla, která zautomatizují provoz a zajistí potřebné větrání při maximálně energeticky úsporném provozu. Větrací jednotky je možné provozovat podle požadavku uživatele třeba jen v topném období a na léto je vypnout a větrat okny. Nebo je možné zvolit celoroční provoz a používat tzv. bypass klapku, která umožňuje přívod čerstvého vzduchu zvenčí bez ohřátí v tepelném výměníku.

Dobrá rada

Co by měla splňovat kvalitní větrací rekuperační jednotka

− nízká vlastní spotřeba energie a nízká hlučnost
− automatická regulace vyvážené dodávky vzduchu; reaguje na změny způsobené zanášením filtrů a změny povětrnostních podmínek, které ovlivňují výkon, a tedy i účinnost větrací jednotky a umožňuje tak trvale vysokou účinnost větrací jednotky
− protimrazová ochrana s předehřevem – zaručí rovnotlaké větrání i v mrazivých zimních dnech a tím maximální možnou účinnost rekuperace
− jednoduché ovládání a možnost připojení ovladačů čidel apod.
− objektivní porovnání výrobků najdete na internetových stránkách nezávislého Passive Haus Institutu (www.passiv.de)

To je vhodné především v letních dnech, kdy chcete přivádět studenější venkovní vzduch. Pro zajištění požadované vlhkosti v mrazivých zimních dnech je možné jako příslušenství k některým jednotkám dodat entalpický výměník tepla, který na jedné straně zabraňuje pronikání odváděného vzduchu do přiváděného čerstvého vzduchu, ale na druhé straně dovoluje prostup části vodních par zpět do přiváděného čerstvého vzduchu. Tím se optimalizuje vlhkost vzduchu v interiéru v zimních měsících.

Tento jev umožňuje zvláštní syntetická membránová fólie ve výměníku, která zcela odděluje přiváděný vzduch od odváděného, ale přitom nebrání přenosu vlhkosti mezi nimi. Výsledkem je komfortnější vnitřní klima s vyšší relativní vlhkostí vzduchu než při použití konvenčního výměníku tepla. Nejnovější entalpické výměníky s antibakteriální vrstvou navíc umožňují běžné čištění vodou.

Větrací jednotku je možné vyměnit, potrubní rozvod jen velmi obtížně – je skrytý v konstrukcích domu. Proto by se měla věnovat značná pozornost systému větrání jako celku a vyžadovat komplexní řešení větrání, včetně potrubních rozvodů.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Přitápění v úsporných domech

I v pasivních domech je v našich klimatických podmínkách potřeba počítat se záložním zdrojem tepla. Podobně jako v nízkoenergetických domech, kde rovněž není nutné vynakládat příliš velké množství energie na vytápění, je i zde investičně a provozně výhodnou variantou elektrické podlahové topení, a to navzdory vysokým cenám elektřiny. Pokud je elektrické podlahové topení hlavním zdrojem tepla v domě, je jeho úkolem vyhřát místnost na požadovanou teplotu, samotná teplota podlahy má nižší prioritu – pokud teplota vzduchu v místnosti dosáhne požadované úrovně, systém podlahového vytápění se vypíná, i když je teplota podlahy nižší, než by si uživatel v danou chvíli mohl přát. Toto opatření je nezbytné pro úsporný provoz vytápění – přetápění místností vede k nežádoucím energetickým výdajům. Velikost topné plochy je závislá na požadovaném výkonu, obvykle se ale vytápění instaluje v celé volné ploše místnosti.

K dočasnému přitápění či k vytvoření příjemné atmosféry řada lidí volí krbové vložky a krbová kamna. Jejich použití bylo donedávna v pasivním domě hned z několika důvodů problematické, to už však nyní neplatí. Více se dozvíte na následujících stránkách.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Vzhůru po bezpečném schodišti

Umístění

Schodiště je vertikální komunikační cesta propojující dvě patra. Aby v dispozici domu či mezonetového bytu vše fungovalo ke spokojenosti celé rodiny, je jeho správné umístění a dimenzování nezbytné. Hlavní schodiště se volí tak, aby cesty byly co nejpřímější a co nejkratší. Schody do sklepa či málo frekventovaného podkroví je naopak záhodno decentně skrýt. Na schodišti by nemělo chybět denní světlo, ale není potřeba slunce. Orientace na sever nebo přisvětlení světlíkem uprostřed dispozice je výhodné, nezabírá osluněné strany, kam je potřeba umístit obytné místnosti.

Tvar a velikost

Dimenze a tvar schodiště vychází ze zásad ergonomie, zásad bezpečnosti a samozřejmě z architektonického řešení domu. Minimální světlá šířka schodišťového ramene (od zábradlí k zábradlí) činí v rodinném domě 90 cm. Pohodlná chůze závisí na úhlu stoupání, na poměru mezi výškou (v) a šířkou (š) stupně. Výška stupně se pohybuje v rozmezí 14–18 cm, optimální poměry uvádí vzorec 2v + š = 63 cm. Po schodišti s nízkými stupni se bude stoupat pohodlněji, ale vyžaduje větší šířku stupňů – tedy bude delší a zabere více místa. Z bezpečnostních důvodů norma povoluje maximálně 16 stupňů v jednom rameni, při větším počtu je nutné vložit mezipodestu.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Volba materiálu

Záleží na konstrukčním řešení a na možné výši investice. Nejlevnější variantu představují schodišťové stupně uložené na vyzděnou stěnu nebo samonosné prefabrikované betonové dílce či monolitická železobetonová schodiště. Tato řešení jsou masivnější a uplatní se více v komunikační hale. Schodiště dominující obytnému prostoru by měla být vzdušnější. K nejdražším variantám (v řádu několika set tisíc korun) patří nerez ocel a sklo – tyto konstrukce nabízejí příležitost subtilním tvarům. Elegantně a lehce působí také lomenice ze silnostěnného ocelového plechu či industriální kreace. Ekonomickou alternativou jsou jednoduchá schodiště ze dřeva.

Bezpečné zábradlí

– výplň by měla být plná nebo se svislými tyčovými prvky

– mezery v zábradlí nesmí přesahovat šířku 12 cm

– mezera u podlahy je max. 10 cm

– výška zábradlí 90 cm, na galerii s hloubkou prostoru nad 3 m je to 100 cm

– pravidla pro zábradlí určuje vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu

Ergonomická kritéria

– maximální sklon schodiště 45°
– výška schodu mezi 14 a 18 cm
– délka schodu mezi 26 a 30 cm
– průchozí šířka alespoň 90 cm

Zábradlí

Konstrukce se třemi stupni je považována za schodiště a podle normy musí být osazena zábradlím příslušné výšky a dalších parametrů. I když hlavním posláním je bezpečnost, estetické působení zábradlí v interiéru je nezanedbatelné. Zídka s požadovanou výškou 90 cm elegantně zvýrazní obloukový či lomený tvar schodiště, v moderních interiérech ale působí příliš hmotně. V současnosti převládá spíš opačný trend. Řešením je konstrukce – dřevěná či ocelová ze subtilních sloupků, tenkých madel a subtilních horizontálních či vertikálních profilů. Hodí se jak k masivnímu betonovému, tak vzdušnému dřevěnému či ocelovému schodišti.

text: Helena Marková, foto: archiv

Není čisté vody bez čerpadla a skimmeru

Jezírková čerpadla lze dělit na fontánová a filtrační. Prvotním účelem filtračních čerpadel je „prohnat“ vodu filtračním zařízením, fontánová čerpadla jsou jednoduchá zařízení skládající se z hnacího motoru, ochranného koše (zabraňuje vnikání nečistot do lopatek motoru), šroubení, různých teleskopických nástavců a koncových trysek, které vytvářejí okrasnou podobu vodního proudu. Z názorných ukázek našeho specialisty Martina Hrkala je patrné, že rozsah efektu vychází z mnoha desítek typů a velikostí trysek a reguluje se výkonem čerpadla. Výkon určuje, do jaké výšky vodu dostaneme.

AquaMax Eco TWIN – schéma zapojení skimmeru a dnového sání.

Malá čerpadla se hodí do menších nádrží nebo přenosných nádob, velká osazujeme tam, kde chceme mít okrasný proud vody jako dominantní prvek. Výkon se dá regulovat tak, že částečně otevřeme zpětnou výpust a ta odvede určité množství vody zpět do jezírka. Nahoru pak směřuje menší tlak, který ale postačí na to, aby se vytvořil požadovaný efekt. Určitou pomůckou při výběru nám může být i podoba čerpadel: vidíme-li zařízení s plastovou mříží, jde o méně výkonný typ, ta s nerezovou bývají výkonnější.

K posuzovaným faktorům ještě přidejme velikost nádrže a její účel, dále stupeň znečištění a typ filtru a také jeho průtočnost. Na základě těchto informací potom buď sami, nebo za pomoci školeného pracovníka vybereme zařízení a osadíme do systému. A protože nabídka čerpadel je skutečně velká, od 2 do 40 m³ nominálního výkonu, vybere si opravdu každý.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Čerpadlo a skimmer v souladu

Čerpadla jsou důležitá nejen pro filtrační jednotky, ale i pro činnosti skimmerů. Ty mají poměrně známou a vcelku jednoduchou náplň práce: sebrat všechno, co plave na hladině, odpad separovat a umožnit jeho odebrání. A to vše ještě předtím, než se nečistoty dostanou do filtrace. Při nákupu čerpadla je třeba počítat také s tím, že z hladiny sbíráme nečistoty pouze plošně, zatímco pod hladinou prostorově. Tomu lze přizpůsobit regulaci výkonu jednotlivých větví. Čerpadlo tedy může být méně výkonné, pokud je jeho větev přiškrcena ve prospěch toku vody do filtrace.

AquaMax Eco DRY – schéma zapojení skimmeru a dnového sání.

Na výběr máme dva základní typy skimmerů: buď nečistoty odvádějí do míst, kde je vybíráme, nebo je separují v rámci vlastního zařízení. Tyto typy sice nejsou tak výkonné, ale pro nádrže se slabším znečištěním hladiny určitého typu mohou stačit. Jejich nevýhoda spočívá podle názoru specialistů hlavně v tom, že zachytí větší částice, jako je listí či úlomky větví, ale pyl a jemnější prach sítem projdou a znovu se dostávají do vody a následně do filtrace. Jsou to skimmery plovoucí, poháněné vlastním motorem.

AquariusFountain – schéma zapojení externího sacího koše pro menší nasávání sedimentu.

Výkonnější a svým způsobem i výhodnější jsou skimmery napojené na čerpadlo. Například AquaSkimm 40, jehož důležitou součástí je teleskopická tyč, která slouží k základnímu nastavení sacího koše v souvislosti s výškou hladiny (výkyvy kolísaní podle srážek či odparu vody koriguje v rozpětí 10 až 12 cm koncový plovák). Uvnitř skimmeru se nachází košík, který zachytí nejhrubší nečistoty.

Zeptali jsme se

Ing. Martina Hrkala z firmy Vladeko

Jaké jsou nejčastější chyby při výběru čerpadla?

Nejčastější chybou je snaha vložit fontánová čerpadla do filtračního systému. Lidé zapomínají na to, že malé otvory ochranného koše se velice rychle ucpou a čerpadlo přestává plnit základní funkce. Filtrační a fontánová čerpadla se nikdy nesmí zaměňovat!

Z hlediska nabídky filtračních čerpadel doporučuji zařízení konstruovaná na sání špinavé vody. Majitelé jezírek instalují čerpadla zejména v okamžiku, kdy už je dílo hotové. Teprve pak zjistí, že rostlinami čištěné biotopy mnohdy nefungují, a je třeba instalovat filtraci. A protože se nikomu nechce dělat průrazy do fólie, je ideální použít vhodné čerpadlo, které stačí jen tak „hodit“ do jezírka.

Co je ještě třeba zvážit kromě výkonu a co nám udává tzv. ztrátová křivka?

Výkon čerpadla ovlivňuje také poloha filtrace vzhledem k vodní ploše. V zahradách se v podstatě vyskytují dvě základní situace: filtrace je umístěna v těsné blízkosti jezírka zhruba na stejné výškové úrovni, nebo se nachází ve vzdálenosti několika metrů, třeba o 1 až 2 metry výš. Na první pohled je jasné, že čerpadlo, které bude při stejných výkonových parametrech dopravovat vodu do větší vzdálenosti a výšky, bude mít menší výkon než to, které vodu přepravuje na minimální vzdálenost a jen v rovině. Stavitelé jezírek by neměli vybírat čerpadla jen podle uvedených „katalogových“ hodnot, protože ty vycházejí z ideálního stavu přemisťování vody (nulová vzdálenost i převýšení). Jaký výkon bude mít čerpadlo v extrémnějších případech, uvádí právě tzv. ztrátová křivka, která by k němu měla být k dispozici. Další pokles výkonu můžeme očekávat i v případě, že sice zakoupíme kvalitní čerpadlo, ale napojíme ho v rámci šetření jen na coulovou hadici. Není problém dvoucoulový výstup z čerpadla v některých případech rozšířit až na ideálních 110 mm.

Dobrý výkon a úspory energie

Srovnání výkonu a spotřeby energie bývají patrná až v celkovém výpočtu. V rámci celoročního rozpočtu může jít až o několik tisíc korun. Odborník Martin Hrkal doporučuje vždy zvolit úsporná čerpadla, často i s možností regulovaného externího sání a s teplotním čidlem, díky němuž umí čerpadlo samo regulovat svůj výkon. Pokud je voda studenější, není třeba ji intenzivně čistit jako v teplejším počasí, a tudíž i čerpadlo jí do filtru může dodávat méně.

Určité problémy mohou nastat na podzim v případě, že máte napojený skimmer. Voda je sice studenější, ale padá hodně listí, které je třeba z hladiny uklízet, takže snížený výkon není na místě. To se ale dá vyřešit odpojením čidla. Pro majitele koupacích jezírek je k dispozici 12V verze, která zajistí pro pobyt ve vodě naprostou jistotu a bezpečí.

text: Vlastimil Růžička, Martin Hrkal, foto: Oase

Osobní váhy s rolí poradce

Mechanické váhy, u kterých se ručka ustálí po několika výkyvech na číslicové stupnici s přesností kolem půl kilogramu – pokud se ovšem při vážení zbytečně nehýbete – jsou na ústupu. Hra se závažíčky je nahrazena torzním systémem. Ručka po několika výkyvech na obvykle velkém kruhovém analogovém ciferníku se po chvíli ustálí na čárové stupnici v kilogramech. U ještě jednodušších modelů se naopak natáčí kolečko s číslicemi, jejichž čtení v okénku po ustálení usnadňuje zvětšovací sklo. Posledním vylepšením jsou barevné jezdce na okraji ciferníku či okénka váhy, jimiž si každý člen rodiny nastaví svůj „standard“. Pokud nezapomněl „svoji“ barvu, jediným pohledem se po stoupnutí na váhu přesvědčí, zda je v „plusu“, nebo v „minusu“.

Osobní váhy s elektronickou elegancí

Víc jak tři čtvrtiny prodávaných osobních vah jsou elektronické, napájené párem tužkových článků, 9V baterií, nejnověji i lithiovým knoflíkovým článkem s životností 5 až 10 let. Elektronika je tak rychlá, že není třeba čekat na nějaké ustálení.

Na displeji se téměř okamžitě zobrazí hmotnost dostatečně velkými číslicemi v kilogramech a jejich desetinách. Nejznámější výrobci, např. Tefal, Soehnle, Tanita, Solac, Fagor, Rowenta, k nimž se úspěšně přidala i naše ETA a Bravo, je na našem trhu nabízejí nejen v zdaleka
nejvíce žádané bílé barvě, ale i v nápadných pastelových barvách a dokonce též s uměleckým dekorem. Dražší váhy jsou vybaveny pamětí, která zaznamená „startovní“ hmotnost až čtyř rodinných příslušníků a každému zvlášť pak při příštím vážení ohlašuje její překročení.

Ceny vah určuje „inteligence“ jejich čipu a velikost i provedení displeje, pohybuje se od 1 do 2 tisíc korun. Jsou mimořádně nízké (nejnižší se označují jako „slim“), takže neohrožují stabilitu starších osob. Zákazníky lákají někdy až futuristickým designem v podobě skleněných, nerezových či hliníkových desek nebo disků. Výrobci se starají o ergonomicky řešenou a neklouzavou nášlapnou plochu a nechybí ani pryžové podpěrky zabraňující sklouznutí váhy na dlažkách koupelny. Zapínají se automaticky prostým stoupnutím na desku, po sestoupení ponechají „hmotnost“ chvíli „svítit“ a pak se automaticky vypnou. O spolehlivosti vah mluví nejlépe poskytovaná záruka – u některých výrobků až 30 let!

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Vyhrává oddělitelný displej

Slabinu většiny mechanických i elektronických vah – totiž že se údaje z ciferníku nebo okénka na váze zejména osobám s brýlemi a slabším zrakem těžko odečítají, se špičkoví výrobci pokoušeli nejprve odstranit nabídkou „mluvících“ vah. Do vlastní skříňky vah vestavěný hlasový syntezátor a potřebný reproduktor však přístroj prodražují. Váhy s pamětí a elektronickou „inteligencí“ mohou vážícího i napomenout, pokud kilogramů nezdravě přibývá, se zobrazením průběhu jiných hodnot potřebných k analýze zdravotního stavu si však neporadí.

To se podařilo až oddělením displeje od vlastní váhy do podoby úhledných „hodinek“, které lze postavit nejlépe na poličku u zrcadla, pod kterým v koupelnách váhu obvykle stavíme, nebo se dají i zavěsit na stěnu jako nástěnné hodiny.

Současné větší podsvícené displeje LCD s číslicemi velkými 5 až 10 cm pak v době, kdy váhu nepoužíváme, zobrazují aktuální čas. S touto revoluční novinkou přichází na náš trh Soehnle, následovníků rychle přibývá. Údaje z mikroprocesoru váhy se na displej umístěný kdekoli v místnosti do vzdálenosti kolem 3 metrů přenášejí neviditelnými infračervenými paprsky.

Co všechno prozradí váhy s bioimpedancí?

Podle toho, v jaké intenzitě se impuls vyslaný do vašich obou nohou při vážení vrátí, dokáží s přesností 0,1 % stanovit poměr tuku, svalů a vody v těle. Porovnáním s právě zjištěnou hmotností podle naprogramované tělesné výšky, stáří, pohlaví a způsobu denní zátěže pro každý údaj zvlášť signalizují odchylku od optimálních hodnot a závěrem vypočtou doporučený přísun kalorií (nebo kilojoulů).

◗ % tuku: odchylka „nahoru“ upozorňuje na rostoucí obezitu, jež ohrožuje srdce, zvyšuje hladinu cholesterolu a krevní tlak a varuje před vyústěním v diabetes 2. typu.
◗ % vody: doporučenou hladinu tělesné vody (u starších lidí a mužů obecně vyšší než u žen a mladších) je nutné monitorovat, odchylky (hydratace, pocit žízně) prozrazují začínající nemoci.
◗ % svalové hmoty: signalizuje odbourávané, nebo naopak přibývající tukové polštáře, souvisí s obezitou, . Údaj je důležitý pro sportovce i pro ty, co chtějí aktivně zhubnout.
◗ Kalorie nebo kilojoule: těm, kteří dávají pozor na svoji hmotnost, a diabetikům usnadňuje výpočty při rozhodování o sestavě jídelníčku.

Váhy monitorující vaše zdraví!

Nová generace digitálních vah v cenách od 2 do 3 tisíc korun ohromuje nejen zdánlivě křehkým skleněným designem, ale výrobci je vybavili systémem měření tuku, vody a svaloviny s přesností kolem 0,l %! Slabým a bezbolestným elektrickým mikroimpulsem, který vám uštědří při nastoupení bosýma nohama (nesmí se mezi sebou dotýkat ani v kolenou), změří na základě změny vodivosti v různých tkáních tzv. bioimpedancí (BIA-faktor) podíl tělesného tuku, vody a svalové hmoty v těle.

A protože je porovnají s měřením při posledním vážení, které si pro členy domácnosti udržují pro každého zvlášť ve své elektronické paměti, zobrazí je na větším LCD displeji v grafickém porovnání s doporučenou průměrnou hodnotou. Mimo vážení si pak hodnoty můžete kdykoliv vyvolat jako přehledný graf zobrazující průběh v posledním týdnu, nebo jednom či dvou měsících. To je mimořádně důležité, abyste poznali, zda se vaše zdravotní kondice mění k lepšímu či k horšímu.

Přesnost měření je překvapující

U každé z nich ale musíte při prvním použití vložit do paměti věkovou kategorii, pohlaví, tělesnou výšku a způsob životního stylu. Nejdražší váhy při zhoršování stavu varují vážícího se umělým hlasem. Nejnovější typ Body Balance od Soehnle data bezdrátově přenese i na samostatný displej a na konci vážení doporučí vhodnou spotřebu energie pro vaši optimální kondici toho kterého dne – po staru v kaloriích, nebo v joulech. Přesnost měření jednotlivých hodnot (tuku, vody, svalové hmoty, případně i podílu kostní hmoty) je překvapující – odchylka dělá asi 0,1 %!

Výrobci doporučují, aby uživatel stál na váze vždy bosý a vážení prováděl za stejných podmínek vždy ve stejnou denní dobu. Nejlépe ale před večeří, kdy se v těle dostavuje potřebná rovnováha. Obvyklé ranní vážení nedoporučují, protože výsledky jsou zkresleny množstvím vody v břišní dutině. Elektrický impuls je prakticky neznatelný, přesto se ale používání těchto osobních vah nedoporučuje osobám s kardiostimulátory, jejichž funkce by výjimečně mohl impuls narušit.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Nebojte se použít sádrokarton

Materiál dokáže téměř plnohodnotně nahradit jak zdivo, tak třeba dřevo, lamino apod. Na tuzemském trhu dnes najdete především výrobky předních evropských firem Rigips a Knauf, které nabízející kompletní systémy suché výstavby. Zahrnují desky s protipožární úpravou, impregnované do vlhkých prostorů, perforované pro akustické účely, s tepelněizolační vrstvou polystyrenu nebo s parozábranou, dále desky částečně ohybatelné nebo přímo vyráběné ve tvaru oblouku, s profilem a různým poloměrem. Sádrokarton je zkrátka fenomén.

Universální použití SDK

Sádrokartonové desky se montují na kovové (případně na dřevěné) profily. Doplňující sortiment tvoří speciální šrouby, hmoždinky, instalační krabice, tmely, stěrky a hmoty pro povrchovou úpravu. Ze sádrokartonových desek lze relativně snadno vytvořit originální řešení, od přesných replik historických prostor s klenutými stropy až po nejmodernější interiérová řešení. K nejčastějším způsobům uplatnění patří stropní podhledy, zmíněné světelné rampy pro nepřímé osvětlení, vestavný nábytek, předěly, příčky nebo pouzdra posuvných dveří. Na místě přitom nejsou obavy z únosnosti, odolnosti nebo životnosti, neboť sádrokarton už si ve stavebnictví vydobyl své pevné místo a v mnoha ohledech předčí i klasické materiály.

Druhé nebe nad hlavou

Do zavěšených stropních podhledů se vkládají elektrorozvody, osvětlení, vzduchoventilace, klimatizace a dokonce rozvody teplovzdušného topení. Podhledy však zároveň plní roli protipožární izolace. Velmi často se používají při rekonstrukcích starých trámových stropů a stropů z omítnutého rákosu, heraklitu a dalších zastaralých materiálů. Jde o suchou, tedy nejen o poznání čistější, ale především technologicky jednodušší a konstrukčně poměrně rychlou cestu výstavby.

Vytmelený, přebroušený a vymalovaný strop s rozesetými bodovými halogeny i rampa se zářivkami působí velmi dobře, evokuje však otázku – dá se na takový podhled něco pověsit? Dá, ovšem počítejte s tím, že lokální zatížení nesmí přesáhnout 3 kg. Těžší břemena do 10 kg už mohou být umístěna pouze v místě montážních profilů a ve vzdálenosti alespoň 400 mm od sebe. Maximální plošné zatížení podhledu se pohybuje kolem 20 kg/m² (na jedné hmoždince však může viset pouze zmíněných 10 kg.)

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

„Papírové“ předěly

Tyto příčky a stěny slouží především k přepažení prostor. Možností je spousta. Od prostých příček mezi místnostmi přes instalační stěny bytových jader a mezibytových stěn s vyššími nároky na požární odolnost a akustické vlastnosti až po speciální konstrukce. V rodinných domech nejčastěji slouží jako dělicí stěny. Konstrukce jsou nenosné, což neznamená, že na stěny nelze nic zavěšovat. Naopak, běžné užitkové a ozdobné předměty se umisťují bez úprav, s nenáročnými úpravami uvnitř stěn lze zavěšovat skříňky nábytku i kotle k ohřevu vody, topná tělesa či bojlery. Běžné stěny mají požární odolnost 30 minut, použitím speciálních skladeb konstrukcí a desek lze docílit až 120 minut. Jednoduché konstrukce mají vzduchovou neprůzvučnost zhruba 40 dB, lze však docílit až 65 i více dB při odpovídající skladbě stěny.

Grácie papundeklu

Mnozí stavebníci a architekti využili předností sádrokartonu (papírová lehkost, tvůrčí tvárnost, čistá geometrie) k tvorbě jednoduchých, účelných a pohodlných interiérových realizací. Šli dokonce tak daleko, že z materiálu vytváří účelný nábytek. Od vestavěných skříní přes knihovny, kuchyňské sestavy, místa pro elektrospotřebiče a hifi techniku. Desky se osvědčily jak v moderních interiérech, tak při rekonstrukcích, často v neuvěřitelných kombinacích historického se supermoderním.

V projektech a interiérových návrzích proto vznikají výklenky, niky s policovými systémy a zabudovaným osvětlením, barové pulty, pódia, sprchové kouty a bezpočet jiných variant, zajímavých kompozic a nápaditých dispozičních řešení, přičemž kombinace sádrokartonu se sklem, kovem a přírodním dřevem pomocí suché montáže dokáže doslova divy.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Normy versus plameny

K velmi důležitým stavebněfyzikálním údajům patří požární odolnost. Systémové konstrukce ze sádrokartonových a sádrovláknitých desek v tomto smyslu splňují velmi přísné normy (ČSN EN 13501-2 a ČSN 73 0810) i nároky. Konstrukce příček včetně příček s dveřmi, šachtových stěn, podhledů ve funkci samostatných požárních předělů, dřevěných stropů a půdních vestaveb byly ověřeny podle nových zkušebních norem řady EN.

Sádra obsahuje značné množství krystalicky vázané vody, která se v případě požáru postupně odpařuje. Při tomto procesu dochází k dočasnému ochlazování materiálu. I pro tuto vlastnost dnes sádrokarton patří k nejpoužívanějším deskovým protipožárním materiálům ve stavebnictví.

text: Petr Saulich, foto: Rigips a archiv redakce

Zahrada u tajuplného domu

K tajuplnému domu přiléhá zahrada tak pěkně jednoduchá, až se vám zatají dech. V romantickém domě, kde „není ani jedno futro rovné“, dřív bydlel lidový léčitel a na zahradě míval řadu záhonů. Přiléhaly k jedné z vysokých zdí, které pozemek ze všech tří stran oddělují od sousedů. Poslední čtvrtou stranu tvoří samotný dům, takže dovnitř mohou nahlížet snad jen ptáci.

Vzadu na zahradě stojí špejchar, kde se dřív skladovalo vymlácené obilí. Později se tu čarovalo s bylinami, macerovaly se v lihu a sušily. Pacienti, které bývalý pán domu zaměstnával, spávali na palandách v domě.

Když dnešní majitel, pan Luboš, dům kupoval, byla zahrada plná nevzhledných vyvýšených záhonů, které seděly v podivných vanách. Na protilehlé straně zahrady byla k vysoké zdi přilepená změť několika stavbiček – velká kůlna, chlívky a udírna… Během půl roku je majitel nechal zbořit a všechno harampádí se vyvozilo ručně na kolečkách. Na zahradu totiž vede průjezd domem, kudy projel jen malý bagr. Pán domu si pochvaluje, že své pomocníky, chlapy z vesnice, nemusel ani přemlouvat, aby nechali zdi křivé tak, jak „narostly“.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Zahradu zdobí vzrostlé staré stromy

V domě se našly i tajuplné prostory, z nichž některé ústí také na zahradu. Patří k nim i nízká chodba, kterou pan Luboš zabydlel popelnicí. Největší místnůstku, přístupnou přímo ze zahrady, využil jako dílnu a garáž pro sekačku.

Zahradu zdobí vzrostlé staré stromy – rozložitý ořešák, panenské jablíčko, hrušeň a bříza. Od sousedů sem nakukuje velká škumpa, další ořešák pamětník nebo černý bez. Po vršcích zdí postavených z kamenů a později z cihel se plazí hlavně břečťan, který tu vytváří přirozenou parádu stejně jako zbytky hradeb, které objevíte na straně odvrácené k hradu. Zahradu dotvořil pan Luboš sám.

Skvěle se tu ujaly keříky planých růží. Vyrostly z výhonků, které si odštípl na Šumavě ve Velharticích. Vysadil tu také sakuru, jasmín, ostružiny, i vinná réva je tu už jako doma, a samozřejmě nechybějí byliny jako levandule nebo šalvěj. Meruňku se snažil pět let šlechtit podle odborné literatury, letos, když ji poprvé nechal osudu, přinesla konečně plody. Možná podél zdi jednou vysadí jabloně nebo modře kvetoucí keře. Při úctě ke všem rostlinám, květinám a bylinám se snažil, aby v zahradě vynikla hlavně velká zelená plocha trávníku.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Kameny v zahradě

Ke kamennému domu a kamenným zdem patří samozřejmě i kameny v zahradě. Majitel je sesbíral z okolí i od sousedů a různě seskupil, takže je najdete třeba pod sakurou nebo kolem políčka s cuketami, které tak připomíná ruskou zahrádku.

Když vyjdete malými vrátky zdánlivě ven ze zahrady, objevíte ještě nevelký zahradní koutek. Odstranily se odsud túje, aby se místo uvolnilo a prosvětlilo. Teď se tu hlavně suší prádlo.
Do zahrady, z níž to dýchá minulostí, patří nábytek nahlodaný zubem času. Stůl našel majitel na půdě, stačilo jen očistit bílý nátěr. Židle, natřené na modro, přinesli kamarádi a známí, protože vědí, že má pan domácí v oblibě staré věci. Některé prvky působí, jako by tu byly odjakživa, ale opak je pravdou. Třeba schody ze zahrady na terasu pocházejí z pražského půdního ateliéru. Zábradlí je zase dovezené ze Šumavy.

Na zahradě se občas objeví i hradní pán ze sousedství. Ve zdi, která odděluje zahradu od hradu, totiž sousedé vytvořili kovovou branku. Často zavítá i v době, kdy pan Luboš pořádá ve svém domě výstavu, promítá filmy nebo se tu hraje divadlo pro děti. A jistě rád a stylově posedí i na zahradě.

text: Šárka Drbohlavová, foto: Lubomír Fuxa

Svítící kuchyňské baterie

I v době nejrozvinutějších kuchyňských technologií, kdy na téměř každou činnost existuje přístroj, je nutností každé kuchyňské výbavy kvalitní a praktický dřez a vodovodní baterie. Jejich výběr není jednoduchou záležitostí, neboť nabídka je opravdu bohatá.

LED technologie

Použití LED diod je finančně úsporné a současně ekologické. Produkují více světla, navíc mají delší životnost. LED žárovky jsou malé, rychle se rozsvěcují a neobsahují rtuť.

Připomeňme, že podle umístění dělíme baterie na nástěnné a stojánkové. Kromě tohoto základního dělení rozlišujeme baterie tlakové a beztlakové. V obchodech se setkáme i s dělením na pákové, růžicové, bezdotykové a oblíbené termostatické baterie. Praktické jsou dřezové baterie se sprškou.

Baterie s vkusem

Kromě typu baterie, který z velké části definuje její vzhled, je vnějšek baterie přizpůsoben bezporuchovému provozu. Pestrá je nabídka tvarů. Ke granitovým dřezům se většinou instalují baterie s granitovým povrchem. Jejich výhodou je snadná údržba, na povrchu nezůstávají mapy od kapek vody. Kovový vzhled baterie sluší naopak nerezovým dřezům. Vnitřní část baterií je z kvalitních materiálů, které snáze odolávají působení vody a jsou zárukou dlouhé životnosti baterie.

Rozdíl mezi kuchyňskou a koupelnovou baterií

Princip fungování kuchyňské i koupelnové baterie je obdobný. Odlišnosti lze spíše vidět. Kuchyňská baterie by měla být na rozdíl od koupelnové multifunkční. Aktuálním trendem jsou teleskopické baterie s výsuvnou sprchou, přepínačem proudu vody a s integrovaným LED osvětlením.

Barevná paleta svítÍcí vody

■ zelená – do 32 °C
■ modrá – 32 až 40 °C
■ růžová/fialková — 40 až 45 °C
■ červená – nad 45 °

Svítící voda

Téměř všechny typy kuchyňských baterií se dnes vyrábějí i ve verzi s integrovaným LED osvětlením. Jde o hi-tech technologii, která opticky obarví vodu podle její teploty. Baterie se zbarvuje do čtyř odstínů – do 32 °C teče zeleně zbarvená voda, mezi 32 až 40 °C se voda zbarví domodra, v rozmezí 40 až 45 °C dorůžova a tekoucí voda s teplotou nad 45 °C se jakoby obarví červeně.

Pokud se domníváte, že jde o další zbytečný produkt, nedělejte unáhlené závěry. Samozřejmě jde o designový doplněk, bez kterého lze v kuchyni zcela standardně fungovat. A většina výrobců mu nepředpovídá příliš dlouhé trvání, ale ozvláštněním kuchyňského interiéru určitě je.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz.

text: Veronika Motyčková, foto: archiv

Střecha jako podlaha nad stropem

Střecha je architektonickým i konstrukčním prvkem, který výrazně ovlivňuje celkový vzhled budovy. Sjednotit její tvar s půdorysem objektu a s použitými materiály tak, aby střešní plášť plnil svoji základní funkci, a přitom ještě ladil nejen s fasádou, ale i s okolním prostředím, to je poměrně nesnadný úkol a snad i výzva pro každého projektanta. Zvláštní kategorii v tomto stavebním segmentu tvoří ploché (nikoli rovné) střechy.

Střecha naplacato

Hned v úvodu je třeba říci, že plochá střecha dokáže to, co šikmá nemá šanci nabídnout. Může totiž rozšířit obytnou plochu rodinného domu o další prostor velikosti podlaží. Z funkčního hlediska se ploché střechy dělí na pochůzné (umožňující dlouhodobější pohyb osob po jejich povrchu) a nepochůzné, kde se pohyb omezuje výhradně na údržbu, pravidelné kontroly a nezbytné opravy. První řešení skýtá prostor k trvalé instalaci nejrůznějších technických zařízení budov, střechy se dají zároveň využít k relaxaci, ke sportovnímu vyžití a k dalším činnostem. Takové koncepci musí logicky odpovídat i konstrukce střešního pláště.

V kontaktu s přírodou

Soudobým architektonickým trendem jsou obytné budovy s maximálním propojením exteriéru s interiérem. Uživatelům takto dispozičně řešených rodinných domů se střešními terasami, lodžiemi, balkony a obytnými střechami to umožňuje mnohem větší kontakt s okolím. Jednoznačným pozitivem této koncepce je zvětšení obytné plochy a zvýšení komfortu bydlení.

Cenou za takto nabízené „rozkoše“ jsou však větší nároky na projekt, praktickou realizaci a související ochranu nosných konstrukcí stavby a zejména jejího střešního pláště. Všechny jeho vrstvy a celé souvrství totiž musí odpovídat budoucímu provozu. K nejdůležitějším prvkům zde patří únosnost stropní konstrukce, dokonalá hydroizolace, kvalita vrchní nášlapné vrstvy se všemi souvislostmi (např. odtok dešťové vody), zábradlí a další bezpečnostní prvky.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Voda jako největší nepřítel

Plochá střecha je vystavena dešti a sněhu, což má ve společném jmenovateli problém zvaný voda. Stejná voda, jen v jiném skupenství, však ohrožuje střešní plášť i zevnitř. Jde o problém známý z učebnic fyziky – zkondenzovanou a vypařenou vlhkost. Ve vnitřní struktuře pláště se vlhkost projevuje v několika formách. Především jako atmosférická (srážková) voda, která se do střešního souvrství dostala v důsledku poruch vrchní povlakové hydroizolace pod nášlapnou vrstvou.

Dále jde o uzavřenou srážkovou vodu, co třeba dovnitř napršela a zůstala zde v průběhu montáže, o technologickou vodu jako součásti mokrých stavebních procesů (betonování, stěrkování apod.), sorpční vlhkost, která určuje vlhkostní charakteristiku materiálu v daných teplotních a vlhkostních podmínkách, difuzní vlhkost, ovlivněnou celoroční bilancí zkondenzované a vypařené vody ze střešního pláště. Množství difuzní vlhkosti závisí na relativní vlhkosti vnitřního a vnějšího vzduchu a na průběhu teploty a vlhkosti ve střešním plášti.

Jednoplášťové střechy

K výhodám této koncepce patří nižší investiční náklady, vysoká variabilita povrchových úprav (střechy pochůzné vegetační, pojízdné), snadná a časově nenáročná realizace, bezproblémové opravy, menší tloušťka kompletního střešního pláště. Každé plus však má své mínus a v daném případě se jedná hlavně o dokonalost projektu a tepelnětechnického návrhu a zejména striktní dodržení technologických postupů při vlastní montáži. V podstatě existují dva základní typy jednoplášťových střech – s odvětrávacími kanálky a bez nich. Skladba souvrství jednoplášťových střech se různí podle funkčních, konstrukčních a technologických podmínek.

U pochůzných střech tvoří provozní vrstvu většinou venkovní dlažba, násyp, případně vegetační pás. Pod provozní vrstvou leží již zmíněná hydroizolační vrstva a následují roznášecí, tepelněizolační a spádová vrstva, většinou doplněná systémem odvětrávacích kanálků.

Dvou a víceplášťové střechy

Obvykle se takto označují ploché střechy, tvořené dvěma nebo více plášti vzájemně od sebe oddělenými zpravidla větranými vzduchovými mezerami. Zcela ojediněle se vyskytují i střechy tříplášťové. Horní plášť tvoří ochrannou konstrukci proti atmosférickým srážkám, slunečnímu záření a nárazovému větru, neplní ovšem funkci tepelné izolace. Skladba horního pláště ovlivňuje proudění vzduchu ve vzduchové mezeře, která brání kondenzaci páry. Provětrávání musí být natolik intenzivní, aby co nejrychleji odvedlo vodní páru, která do vzduchové mezery vnikla z vnitřního prostředí. Posláním spodního pláště je nepropouštět vzduch přes tepelněizolační vrstvu a co nejvíce zamezit pronikání páry do vzduchové mezery.

Ochrana ploché střechy

Plochou střechu místo krytiny chrání povlaková krytina. Navzdory moderním řešením i materiálům (především plastům) zde jako favorit už mnoho desítek let působí klasický asfalt. Asfaltované pásy mohou být oxidované a modifikované (ty jsou odolnější proti teplotním výkyvům). Pásy s jemnozrnnou povrchovou úpravou musí být chráněny před UV zářením reflexním nátěrem, pásy určené na vrchní vrstvy povlakových krytin zase hrubozrnným posypem. Plastové fólie se pokládají vždy jen v jedné vrstvě. Předností je menší tloušťka a hmotnost, fólie jsou však choulostivější na mechanické poškození, proto se od ostatních vrstev někdy odděluje tzv. separační geotextilií. Součástí plochých střech je i tepelná izolace.

Záhony nad hlavou

Zeleň v kombinaci s architekturou tvoří velmi harmonický i funkční celek. Příkladem jsou zelené (vegetační) střechy, které používali už staří Římané. I naše historie pamatuje, že si lidé ve středověku osazovali střechy domů skalničkami, které sloužily i jako ochrana proti božímu hněvu, bleskům (zvyk připomíná jméno rostliny netřesk).

Ačkoli jsou vegetační střechy spíše záležitostí ekologického stavitelství, nelze pominout ekonomické hledisko. Řešení napomáhá regulaci teploty (v zimě brání promrzání, v létě přehřívání), působí jako termostat konstantní denní a noční teploty, dokáže zadržet 50 až 70 % přirozených vodních srážek v závislosti na typu vegetace a hloubce substrátu (při tloušťce min. 10 cm zabraňuje průniku ultrafialového a elektromagnetického záření), působí na mikroklima v okolí domu. Rostliny fungují jako čistička vzduchu a lapač prachu, souvrství se chová jako zvuková i protipožární izolace.

Sestava zelené střechy

Základní skladbu tvoří hydroizolace, drenáž, filtrační vrstva, substrát a vegetace. K uložení zásoby vody poslouží hydroakumulační vrstva (sypké materiály s dobrou nasákavostí: rašelina, desky z minerálních vláken, geotextilie, profilované plastové fólie nebo pěnové plasty), uložená pod filtrační vrstvu. Nejdůležitější roli opět hraje hydroizolace. Musí být dobře chráněna před prorůstáním kořínků vegetace.

Drenážní vrstva (drenážní desky a rohože, sypké materiály – štěrk, láva, keramzit apod.) musí být odolná proti biologické korozi, odvádí vodu a současně zvětšuje prostor potřebný pro růst kořenů. Filtrační vrstva zase zabraňuje vyplavování jemných částic ze substrátu do drenážní vrstvy. Nejpoužívanější jsou tkané nebo netkané geotextilie, které neomezují růst rostlin. Mezi vegetací lze pochopitelně vytvořit chodníčky ze štěrku nebo kamenných „šlapáků“, posezení a další zařízení.

text: Petr Saulich, foto: archiv redakce a firem