Sálavé panely jsou jednou z nejúčinnějších, a nejekonomičtějších variant vytápění místností. Jde o topidla ve formě plochých tenkých desek, které se připevňují přímo na zeď, popřípadě na strop v místnosti, a které pracují na bázi infračerveného sálání. Čím jsou tedy topné sálavé panely tak výjimečné? Odpověď spočívá v odlišném mechanismu šíření tepla. Z tohoto hlediska dělíme vytápění na dva druhy, tedy na konvenční a sálavé. Při konvenčním vytápění vyhřívá topné těleso okolní vzduch a celý proces využívá toho, že je teplý vzduch lehčí než studený.
Teplý vzduch se drží u stropu, kde se ochladí a klesá zpět blíže k topnému tělesu, aby se znovu ohřál. V místnosti tak probíhá cirkulace vzduchu. Zcela jinak pracuje sálavé vytápění. V místnosti je umístěn zdroj tepelných paprsků infračerveného spektra, které podobně jako sluneční paprsky nezahřívají vzduch, ale pouze pevná nebo kapalná tělesa. Teplo je tak předáváno až předmětům, na které dopadnou (zdi, nábytek), a teprve až od těchto předmětů je vzduch následně ohříván.
Co je infračervené záření?
Infračervené záření je elektromagnetické vlnění o vlnové délce větší, než je vlnová délka viditelného světla, a kratší než vlnová délka mikrovln. Šíří se rychlostí světla – necelých 300 000 km/sec. Infračervené světlo je částí spektra záření, které se šíří od slunce, je okem neviditelné, ale cítíte ho jako teplo pronikající do pokožky. Je to forma energie, která zahřívá předměty přímo, díky procesu zvanému konverze, aniž by se zahříval vzduch mezi zářičem a zahřívaným předmětem.
PŘEDNOSTI SÁLAVÉHO VYTÁPĚNÍ |
|
– nižší energetické náklady (oproti konvenčnímu vytápění) – nedochází k víření prachu – rovnoměrné rozložení teploty v místnosti – zdravější prostředí s vyšší vlhkostí vzduchu, nedochází k vysušování sliznic a k respiračním nemocem – příznivě působí na nemocné postižené kloubními nemocemi – volná dispozice interiéru pro rozmísťování nábytku a bytových doplňků – bezúdržbový provoz – vysoká životnost – žádný komín ani emise – vysoký tepelný komfort |
Výhody sálání
Sálavé vytápění je v porovnání s konvenčním vytápěním zajímavé i z hlediska finančních nákladů, zanedbatelná však nejsou ani zdravotní a hygienická hlediska. U přenosu tepla sáláním nedochází k víření prachu ani ke vzniku průvanu, navíc tak vzniká zdravější prostředí s vyšší vlhkostí vzduchu, kde nedochází k vysušování sliznic a k respiračním nemocem. Také pro revmatiky a lidi postižené kloubními nemocemi přijdou sálavé panely vhod. V místnostech vytápěných sálavým teplem snadno dosáhneme rovnoměrného rozložení teploty, kdy není u stropu přetopeno, u podlahy není nepříjemný chlad a teplotní rozdíl mezi podlahou a stropem je minimální.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modenibyt.cz. |
Možnosti a uplatnění
Sálavé panely jsou vyráběny ve dvou základních provedeních, a to buď jako vysokoteplotní panely, nebo nízkoteplotní panely. Ty vysokoteplotní jsou vybaveny rovnou vyzařovací plochou, která zajišťuje záření v úhlu až 180 °C. Teplota na povrchu sálavých lamel je cca 350 °C a tato vysoká teplota zajišťuje poměrně vysokou hustotu sálavého toku. Proto jsou tyto panely určeny pro zavěšení do větších výšek 5–8 m. Nízkoteplotní panely mají rovněž rovnou vyzařovací plochu a na rozdíl od vysokoteplotních panelů je povrchová plocha vyzařovací plochy max. 110 °C. Hustota sálavého toku je nižší, doporučená výška umístění panelů je 2,5–3 m.
Okamžité teplo
Sálavé panely mohou pracovat také v přerušovaném topném režimu, kdy v mezidobí dochází ke snížení teploty stěn, stropu a podlahy na relativně nízké hodnoty. Jde o méně izolované stavby s velkou tepelnou jímavostí stěn, které využíváme jen občas a kde by bylo nehospodárné a často i nemožné topit a ohřívat stěny. Sálavý panel je zde vhodný zdroj okamžitého tepla například při pobytu v nevytopené koupelně nebo na WC, které se často v rekreačních domech nachází stranou obytných místností. Stačí jen stisknout vypínač a teplo cítíte okamžitě. Vzhledem k tomu, že panely zapínáme jen v době naší přítomnosti, je jejich provoz mimořádně úsporný. To je zvlášť významné v místnostech s vysokými stropy, které mohou být takřka nevytopitelné.
Pro dům i chatu
Elektrické sálavé panely jsou jako zdroj tepla vhodné všude tam, kde je vyžadováno vytápění Sálavá topidla můžete také velmi dobře kombinovat i s jinými zdroji tepla, například topnými podlahami nebo konvektory. Mohou sloužit i jako přídavné topení na vašem venkovském sídle, než se ohřejí dlouhodobě prochladlé stěny.
Dimenzování sálavého topení
Rozhodnete-li se pro vytápění topnými panely, je třeba nechat si zpracovat návrh od dodavatele. Výkon, počet a rozmístění panelů by měly vycházet z výpočtu tepelných ztrát u daného prostoru i z požadavků na topný režim podle zamýšleného využití jednotlivých místností.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
Základní rozměrové parametry pracovní plochy v kuchyni vyplývají z ergonomických výzkumů. Obvyklá hloubka plochy činí 60 cm, výška 85 cm nad úrovní podlahy. Záleží na individuálních potřebách, jste-li vyšší postavy, může vám vyhovovat výšková úroveň 95–100 cm. Velikost a uspořádání kuchyňské linky (a tím i celé pracovní plochy) závisí na dispozici kuchyně, počtu členů domácnosti a také na tom, jak často a pro kolik osob se v kuchyni bude vařit. Vybavení kuchyně v rodině s dětmi, která často hostí návštěvy, bude určitě vypadat jinak než v single domácnosti nebo víkendovém domě, kde se nevaří příliš často.
V každém případě se však doporučuje dodržet logické schéma funkčních celků: chladnička – odkládací plocha – dřez – pracovní plocha – sporák – odkládací plocha – jídelní stůl. Toto uspořádání vám zajistí rychlejší a plynulejší postup při přípravě pokrmů a šetří vaše nohy. Minimální šířka pracovní plochy je cca 60 cm (v malé domácnosti), budete-li vařit pro rodinu, budete potřebovat plochu širokou nejméně 120 cm (+ další odkládací plochy vedle dřezu a sporáku).
K práci v kuchyni je zapotřebí dostatečné denní osvětlení (nejlépe okno přímo nad pracovní plochou) i umělé osvětlení. Optimální jsou světelné zdroje s neutrálním bílým světlem, které věrně podává barvy surovin a pokrmů. Pracovní plocha a její bezprostřední okolí jsou vystaveny velké zátěži, proto by nemělo chybět obložení stěny z trvanlivého materiálu, který se snadno čistí – keramický obklad s minimálními spárami, MDF deska, deska z plexiskla, nerezu, skla, hladká stěrka s voděodolným povrchem a podobně. Záleží na designu kuchyně.
Tvar kuchyňské linky se odvíjí od dispozice kuchyně. Nejjednodušší lineární řešení podél jedné stěny se uplatní především v malé kuchyni, 6 m dlouhá linka se hodí jen pro mladé, fyzicky zdatné hospodyně nebo tam, kde vybavení kuchyně slouží spíše na ozdobu než k užitku. Praktický a nejčastěji používaný tvar L nebo U zkracuje vzdálenosti mezi funkčními zónami a šetří vaše kroky. K současným trendům patří řešení s kuchyňským ostrůvkem. Mívá hloubku 90–120 cm, může být hostitelem varné zóny, případně mycí zóny (jde o technicky složitější řešení – je třeba řešit přívod vody a odpadu). Vytváří žádoucí prostorový předěl a nabízí řadu atraktivních možností, jak propojit kuchyň s obývacím pokojem – s barovým pultem, s plochou pro malé stolování či přímo s jídelním stolem. Záleží na invenci interiérového architekta.
Do „vyšší třídy“ patří přírodní kámen, ne každý druh se však hodí na exponovanou pracovní plochu (například mramor je poměrně choulostivý, nasákavý, lze jej snadno poškrábat). Nejvhodnější je žula, zpravidla se používá v leštěné úpravě. U exkluzivních kuchyní se můžeme setkat s efektní černou žulou s otryskávaným povrchem. Desky o tloušťce cca 20 mm překonají svou životností nejednu kuchařku, odolávají opotřebení i vysokým teplotám. Nevýhodou je velká hmotnost, náročné opracování a vyšší cena. Někomu může vadit dotek ruky s chladným povrchem. Kompaktní materiály typu Corian®, Technistone, HI-MACS® a další, nazývané „umělý kámen“, obsahují přírodní minerální základ (70 % tvoří prášek z bauxitu), pryskyřičné pojivo a barevné pigmenty.
Velká tvrdost a pevnost kamene se pojí s dokonale hladkým neporézním hygienickým povrchem, který eliminuje usazování nečistot a bakterií. Odolává vodě, tukům, chemikáliím a vysokým teplotám, lze jej dobře řezat, spojovat a formovat za tepla, například vytvořit pracovní plochu se zapuštěným dřezem a odkapávací plochou jako jeden kus beze spár. Barevné pigmenty propůjčí materiálu stovky barevných odstínů. Zatímco laminované desky a přírodní kámen jsou de facto neopravitelné, škrábanec na povrchu corianu stačí mírně zbrousit a vyleštit.
Kombinaci betonových a plastových bazénů jsou polystyrenové stavebnice z tvárnic na zámky a sestavených na základové desce. Obdobnou variantou jsou pak bazény tvárnicové. Nejvýhodnější řešení představují železobetonové konstrukce z vodostavebního betonu do předem zhotoveného bednění s ocelovou výztuží. Vodotěsnost garantují kromě správné technologie přípravy betonu také dilatační spáry, usazení prostupových kusů a speciálních tvarovek a povrchová úprava hotového díla.
V takovém případě se v předsíni neobejdete bez šatní skříně, skříně na obuv, komody na ukládání rukavic, šál, kabelek, deštníků a dalších doplňků. Vestavěná skříň na celou výšku místnosti s variabilním vnitřním uspořádáním (dole zásuvky na obuv a doplňky, nahoře šatní tyče, sklopné šatní tyče a police na méně používané věci) vám umožní šetřit místem a vše potřebné v každodenním spěchu přehledně uložit a snadno najít.
Velkoryse pojatá zahrada na pozemku o rozloze více než 15 000 m2 má své osobité kouzlo. Parcela nepravidelného obdélníkového tvaru se nachází ve svažitém lesním terénu s vysokým převýšením. V současné době tady najdeme tři reprezentativní objekty a čtvrtý ve výstavbě. V nejvyšším bodě na severní straně se nachází hlavní rodinný dům, v jižní části dům, který slouží hostům, a třetí objekt ve východní části nabízí relaxační a sportovní centrum. V plánech je zahrnuta také stavba čtvrtého objektu a tím je zahradní altán či přesněji řečeno letní otevřený dům, který by měl stát v západní části, naproti relaxačnímu a sportovnímu centru.
Při procházce rozsáhlou lesní zahradou v Jevanech u Prahy je třeba ocenit zejména propracovanou koncepci prostoru a důmyslné propojení všech budov na pozemku. Autor návrhu dbal na zachování vzrostlé zeleně a stávajícího lesního podrostu a vše doplnil novými výsadbami. I nadále převažují jehličnaté stromy, dovezeny byly také listnáče, různé druhy stálezelených keřů, rododendrony, růže, vřesy, bambusy, exotické, popínavé a půdopokryvné rostliny, trvalky, traviny, kapradiny a cibuloviny.
U zadního vchodu můžeme ulehnout na obytný trávník, který vstupuje dále do nitra zahrady a uzavírá první tematickou část. Jakýmsi předělem mezi hlavním domem a domem pro hosty je hustý bambusový háj, který evokuje „příběh asijské zahrady“. Také tato část je doplněna výsadbami nejrůznějších dřevin, trvalek, půdopokryvných rostlin a okrasných trav, které souzní s daným typem zahrady. „Bambusy tady nevyžadují žádná zvláštní opatření – snesou kyselejší půdu i přistínění.
Po cestách klikatých
Po stranách garážových vjezdů a mezi nimi se nacházejí menší záhony vymezené od dlažby kovovou pásovinou a mulčované jemnou kompostovanou borkou. Středový záhon je doplněn kovanou treláží pro popínavé růže stejného charakteru jako u severní stěny pozemku. V prostoru najdeme i několik stylových dřevěných lavic (červené a hnědé, přírodní) pro odpočinek a rozjímání.
ČAS NA PRŮKLEST OSTRUŽINÍKU
KVĚTINY PŘEČKAJÍ MRÁZ V NOČNÍ KOŠILI
ZLATOŽLUTÉ KVĚTY PRVOSENEK neboli petrklíčů ohlašují od března příchod jara. Původní druhy se snadno množí samovýsevem i na zahradě. Ve světlém stínu až polostínu keřových skupin je to domácí prvosenka vyšší (Primula elatior). Na slunných sušších místech roste domácí prvosenka jarní (Primula veris), jejíž květy mají oranžové skvrnky. Oba druhy prvosenek mají léčivé květy.
Jaro je složité období pro pokojové rostliny. Na zvyšování zálivky působí několik faktorů. Je to poloha rostliny v bytě: na slunci zalévejte více, ve stínu méně. Dále způsob vytápění: v bytě s radiátory zalévejte více, v nevytápěné chodbě a oknech otočených na sever méně. Zálivku rovněž ovlivňují nároky rostliny na vláhu: suchomilné rostliny zalévejte minimálně. Postupné zvyšování dávek hnojení u listnatých druhů začněte až po narašení prvních listů.
Výjimkou jsou kvetoucí rostliny, ty přihnojujte slabým roztokem hnojiva, které složením odpovídá nárokům rostliny a zvýšené potřebě určitých živin pro tvorbu květů. Březen je ideálním měsícem pro přesazování rostlin. Předem se v odborné literatuře nebo na internetu informujte o složení zeminy pro vámi pěstovaný druh. Nádobu volte o 2 až 3 cm větší. Plastové květináče jsou vhodnější pro vlhkomilné rostliny.
Porovnáme-li klempířské řemeslo našich dědů se současností, jaké jsou největší rozdíly?
A jak je to dnes s ostatním nářadím?
V předsíních by také neměl být nábytek, který by „zatarasil“ volný vstup do prostoru nebo který ostrým rohem míří na vstupní dveře. Nábytek by zde neměl být těžký, protože by nám přinášel tíhu do života. Dále není vhodné mít zrcadlo naproti vstupním dveřím. Nemělo by nás odrážet zpět při příchodu domů. Když už se zmiňujeme o zrcadlech, jeho velikost musí být taková, že nejvyšší člen rodiny se zde vidí celý, nebo minimálně od pasu nahoru. Zrcadlo nesmí nikomu „usekávat“ hlavu nebo část hlavy. Naproti vchodu by také nemělo být WC, aby nebylo tím prvním, co uvidíme, když se domů vrátíme.
