Skip to content

Blog

Prostorný dům s bohatým zázemím

Dům MS 17 EkonomyPo vstupu do domu Vás uvítá prostorný vstup, kde je možné oblékání do kabátů i většího počtu jeho obyvatel. Dále je ze zádveří přístupná i technická místnost a garáž propojená s malou, ale praktickou dílnou pro běžného kutila, nebo zázemí pro zahradní nábytek a zahradní nářadí. Páteřní komunikaci v domě tvoří přes obývací pokoj dobře prosvětlená chodba, ze které zpřístupněny všechny pokoje, koupelna a WC.

Dům MS 17 EkonomyHlavní obytnou část domu tvoří prostorný obývací pokoj, který je spojen s kuchyňským koutem a jídelnou. Z obývacího pokoje umožněn přístup na částečně krytou terasu, která je nedaleko již dříve zmíněné dílny a garáže. Vše je tedy vždy při pruce.

Další nezbytností je půdička v prostoru vazníků přístupná z prostoru chodby po skládacích dokonale izolovaných skládacích půdních schodech, které jsou součástí každé všech bungalovů společnosti MS Haus s.r.o., kde můžete skladovat sezonně používané věci.

Kontakt

www.ms-haus.cz

(komerční prezentace)

Střihněte si na zahradě zelený koberec

Při výběru sekačky je třeba vzít v potaz především velikost pozemku, protože v konstrukci sekaček jsou zásadní rozdíly. Volbou odpovídajícího modelu se vyhnete nadměrnému opotřebení a zbytečným opravám.

Rotační sekačky

Sekačky, které jsou určeny pro údržbu běžného okrasného trávníku, fungují na principu rotujícího nože. Nabídka je široká – od těch nejmenších a nejlevnějších poháněných elektromotorem až po výkonné profesionální stroje s výkonem okolo 6 HP, řazením rychlostí, komfortním ovládáním a řadou dalších pomocných funkcí. Větší plochy si žádají travní sekačky poháněné benzinovým motorem – odpadá tím nutnost vlečení elektrického kabelu, tyto modely mají navíc už i vyšší výkon (až 6,5 HP).

Základní parametry

Pokud jde o vlastní práci s rotační sekačkou, kromě vlastního pojezdu jsou pro komfort a rychlost práce podstatné především tři kritéria:

Výkon – čím vyšší, tím lépe. Sekačka se nebude „dusit“ v náročnějším terénu, jako je hustá, vlhká nebo mírně přerostlá tráva.

Šířka záběru – čím širší, tím méně přejezdů po pozemku a opět tedy rychlejší práce.

Velikost sběrného koše – pokud je větší, nemusíme tak často vysypávat posečenou trávu a celkovou dobu sečení opět zkrátíme.

S pojezdem, či bez?

Sekačka MTF 4820 HP je jeden z nejprodávanějších modelů v řadě bezpojezdových benzinových sekaček. Sekačka je osazena moderním motorem Briggs & Stratton, objemným děleným košem, koly uloženými na kuličkových ložiscích a výškově nastavitelným madlem. Cena 6 850 Kč (MOUNTFIELD).Benzinové rotační sekačky se dělí podle toho, zda jsou či nejsou vybaveny vlastním pohonem kol, tedy pojezdem. Sekačka bez pojezdu je vhodná na pozemky mezi záhonky, keři, stromky, cestičkami. Pokud je na pozemku souvislá travní plocha, měli bychom volit sekačku s pojezdem, která výrazně sníží náročnost práce a zpříjemní nám údržbu naší zahrady.

Ovládání pojezdů může být řešeno mnoha způsoby – buď jednoduchým sepnutím páky pojezdu, nebo u těch technicky propracovanějších strojů pouhým stlačením rukojeti (ADS systém), nebo navíc ještě pákou regulující rychlost pojezdu. S takovou sekačkou pak lze při pomalejší rychlosti pohybu zvládnout i vyšší trávu. Ty nejsofistikovanější výrobky mohou mít i elektrický startér a další prvky komfortní výbavy.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Bubnové sekačky

Pro sekání přerostlé trávy na loukách, v sadech nebo na jiných větších pozemcích jsou bubnové sekačky ideálním pomocníkem. Mají širokou škálu využití, sekají na rovině i na horských stráních, problémem pro ně není přerostlá tráva na rozlehlé louce, jsou výkonné, přitom díky nízké hmotnosti snadno ovladatelné. Zvládnou trávu vysokou až 150 cm. Při sečení vysoké trávy vás díky silným motorům a šípovým kolům nezastaví ani členitý a svažitý terén s velkým sklonem.

Výhodné je, že sekačky na vysokou trávu porost úhledně složí do řádků a vy se můžete rozhodnout, jak s ním naložíte. Můžete ho případně použít i na sušení a krmení. Chytrou volbou je bubnová sekačka na sečení vysoké trávy s nastavitelnými řídítky. Tento typ sekačky na vysokou trávu umožňuje i sekání podél zdí nebo jiných překážek. Složená bubnová sekačka se dá navíc snadno přepravit v kufru auta.

Sekající roboti

Posledním výkřikem pokroku jsou robotické sekačky poháněné lithiovou baterií, které po naprogramování pracují zcela samostatně. Tito moderní pomocníci jsou neúnavní, vysoce inteligentní a díky tomu šetří váš čas. Bez ustání křižují trávník a starají se o jeho dokonalý vzhled. Drobné kousky posekané trávy se přitom promění na ekologické hnojivo. Už po měsíci poznáte, že je tráva vitálnější a na první pohled z ní dýchá svěžest. Je to sekání bez starostí, přesto s dokonalými výsledky.

Robotické sekačky lze používat na plochy až do 2 600 m2 (podle typu stroje) a nabízejí možnost sečení až čtyř nezávislých zón. Vybrané modely disponují i funkcí automatických regulací otáček dle zátěže, resp. výšky trávníku. Standardem jsou dešťové senzory, alarm, dokovací stanice nebo i vymezení sečené plochy vodicím kabelem.

Malí pomocníci

Ke všem sekačkám na okrasné trávníky budete také jako doplněk potřebovat strunovou sekačku nebo lépe vyžínač na začištění okrajů okolo kmínků stromků, obrubníků, plotu apod. Tyto stroje jsou určeny právě pro „dosekání“, nikoli pro plošné sečení pozemků.

Traktory a ridery

Pokud očekáváte vyšší komfort sečení nebo chcete udržovat rozlehlejší plochy, pořiďte si rider nebo zahradní traktor. Rychlost práce pak bude mnohonásobně vyšší a také komfort obsluhy je nesrovnatelný. Navíc můžete volit ještě z široké škály příslušenství a získat univerzální stroj pro údržbu pozemků i další činnosti.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Zateplení garážových vrat

Mnohým z nich mráz vysloveně škodí a ani pro majitele není příjemné pohybovat se v prostředí, které je promrzlé. Pokud tedy chcete prostor garáže před zimou lépe chránit, máme pro vás jednoduché řešení. Zateplení plechových garážových vrat zevnitř zvládnete za pár hodin.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Dobrá rada

Montážní lepidlo Poly Max je speciální lepidlo určené pro lepení především nesavých materiálů. Výhodou je, že se s ním dá pracovat i při nižších teplotách, není proto problém zateplit garážová vrata uprostřed zimy, pokud na chvíli poleví mrazivé počasí.

Pozor na lepidla na bázi disperzí („tekuté hřebíky“), která lze používat pouze za teplého počasí – cca okolo 20 °C. Voda v disperzi by po nástupu mrazů zmrzla a polystyren by opadal. Ani použití rozpouštědlových montážních lepidel není pro tento účel vhodné – leptala by totiž polystyren!

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Tipy a nápady na schodiště a zábradlí

Konstrukce z nerezových profilů s dřevěným madlem zvýrazňuje tvar vřetenového schodiště.Stavební předpisy praví, že každé schodiště o více než 3 stupních musí být opatřeno zábradlím, stanoví jeho minimální výšku a další parametry. Přestože zábradlí má poslání především bezpečnostní, při pohledu do moderních interiérů nabýváme dojmu, že jeho hlavním úkolem je krášlit, nebo naopak stát se neviditelným. Nejmarkantněji se to projevuje především tam, kde je schodiště v centru pozornosti – ve společné obývací části domu nebo v ústřední hale. Vhodně spojit konstrukci schodiště a technické požadavky zábradlí s estetickými je vizitkou architekta.

Zábradlí z ocelových profilů a nerezových lanek kopíruje tvar lávky a profil schodiště a vnáší do interiéru zajímavý výtvarný prvek.Dva přístupy K nejjednodušším a nejlevnějším řešením patří plné zábradlí zděné nebo betonové, které často provází plné betonové či zděné schodiště. Může být hladce omítnuté, obložené kamenem, keramikou, dřevem či jiným materiálem. Zídka o výšce požadovaných 90 cm, nebo nižší, „nastavená“ subtilním madlem, elegantně zvýrazní obloukový či lomený tvar schodiště, masivní konstrukce vynikne zejména ve velkém otevřeném prostoru.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Luxusní nerezové profily

NEZAPOMEŇTE NA BEZPEČÍ A POHODLÍ

Ač se to někdy při stavbě domu nezdá, zábradlí se dříve nebo později změní z okrasy v nezbytného pomocníka. Až se vaše malé děti, babička nebo manžel s poraněnou končetinou budou „šplhat“ po schodech do pokoje v patře, budou potřebovat pevnou a stabilní oporu a kvalitní madlo, které se dá dobře uchopit do ruky. Nezapomeňte na to, až si budete prohlížet úchvatný či naopak úsporný návrh schodiště s originálním zábradlím. Nejde vždy jen o krásu a rozpočet.

Zábradlí jako výtvarné dílo

Deska z bezpečnostního skla šroubovaná z boku k betonovému schodišti ladí s minimalistickým interiérem. Zábradlí však působí spíše symbolicky – chybí madlo.Třetí alternativu, jak si poradit s „nutným zlem“, které pro mnohé zábradlí v obývacím pokoji představuje, je přeměnit jej ve výtvarnou dominantu interiéru. Ocel – nerezová či kovaná, dřevo, kompozitní materiály i sklo nabízejí široké pole působnosti pro výtvarnou invenci všeho druhu.

Kombinace nerezových profilů a skleněných výplní bývá levnější a bezpečnější verzí celoskleněného zábradlí.Zábradlí může zajímavým způsobem zvýraznit „zubatý“ profil schodnice, křivku točitého schodiště, či se naopak oprostit od konstrukce a zaujmout atypický tvar. Cena přitom nemusí vždy výrazně převýšit cenu standardního provedení, záleží především na nápadu. Aby výtvarný efekt vynikl, potřebuje samozřejmě světlo a prostor a také koncept, v němž ostatní části vybavení interiéru přenechají tomuto prvku dominantní roli.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Zelenina se dá pěstovat i pro zábavu

Člověk vařící polévky pouze z pytlíku ani nemusí poznat, že toto je zeleninový záhon.Babička s dědou mě kdysi naučili pěstovat zeleninu sice klasickou metodou, ale celkem snadno, nedělali z toho velkou vědu. V šesti letech jsem měl vlastní mrkve, cukety i plevel. Ale viděl jsem zároveň jiné lidi, kteří to strašně dramaticky prožívali, trávili na záhonech celé dny, zároveň je to bavilo, ale i pořád na něco nadávali. Jejich potomci to sledovali a nechtěli takový scénář opakovat ani náhodou. Proč někde lézt s motyčkou mezi řádky po kolenou? Vždyť se to dá všechno koupit v krámě a není to ani drahé. Bohužel je to i bez pořádné chuti, plné chemie a dovezené často přes půl světa. Můžeme si tedy někde objednat pravidelné biobedýnky od místních ekofarmářů, nebo si pěstovat zeleninu vlastní. A ta je stejně nejlepší! Ale jak?

Dobrý start základ úspěchu

Není náhoda, že jsem v minulém díle ekozahradního seriálu vysvětloval, jak si rychle vytvořit superúrodnou půdu. Celé tajemství pěstování zeleniny, a nejen jí, totiž závisí na dvou faktorech – na půdě a na kombinaci rostlin. Živá půda zajistí rostlinám zdraví a imunitu proti chorobám, kombinace rostlin na záhoně vytvoří užitečné vztahy mezi nimi. Vláha a plevely mohou být problémem jen v prvních letech – to jsou ty roky, kdy půda ještě stále není tak kvalitní, jak si představujeme, málo humusu v ní zadrží málo vody a obsahuje skladiště semen plevelů.

Některá semínka plevelů vydrží dlouhé roky ležet a vyklíčí, až když jim vytvoříme vhodné podmínky. Když vytrváme a naše záhony důkladně zúrodníme a vytrhneme to, co tam nemá být, přehoupneme se do fáze, kdy zbytek našeho života bude pěstování zeleniny už jen zábavné dobrodružství. Díky praxi, pochopení principů a stále se zlepšující půdě je to každým rokem snazší. Důležité je znát do začátku pár neobvyklých fint, které jsem před lety zjistil od zkušených severoamerických permakulturistů.

DŮLEŽITÉ BODY PRO NAVRHOVÁNÍ VLASTNÍ POLYKULTURY

Polykultura a její design pro mírné klima je stále ještě v plenkách. Stále je co zkoumat a vylepšovat. Každý by měl experimentovat s vlastní verzí složení druhů, protože podmínky na jednotlivých místech jsou odlišné a rodině chutnají jiné věci.

1. Vysévejte několik variet (odrůd) od každého druhu. To prodlouží dobu sklizně, poskytne informace, který typ rostliny je nejlepší, a zaplní se tak každé místo v záhonu. Například mrkve rané, středně rané a pozdní, různých tvarů i barev. Ředkvičky jsou červené, bílé, žluté, krátké, dlouhé… Některá semena mohou zrovna letos hůře klíčit, pojistí vám to úspěch.

2. Nevysévejte příliš hustě. Instrukce na balíčcích semen počítají s velkým jednocením (protrháváním husté výsadby). Vy budete jíst téměř každou rostlinu, takže „jednocení“ se odehrává, až když jsou vaše rostlinky střední velikosti, to znamená později než obvykle. Vyséváte-li deset druhů, sejte tedy od každého jen 10 % semen z doporučené dávky pro danou plochu. Jedno jediné semeno na každých 5 cm2 je až dost. Při větší hustotě se sklízení a jednocení stává velmi zdlouhavým a rychleji rostoucí druhy mohou zahubit ty pomalejší. Častá začátečnická chyba.

3. Začněte sklízet brzy. Sklízejte rostliny, především listovou zeleninu, když se začínají mačkat, ne když dosáhnou maximální velikosti. Přehuštění totiž zabraňuje rychlému a kvalitnímu růstu. Navíc mladá zelenina je velmi chutná, jak dokazuje její stále větší obliba. Hlavně pozor na ředkvičky! Ty musíte hodně jíst, klidně i s listy, je to zdravé pro vás i pro zdárný vývoj polykultury.

4. Kombinujte rostlinné rody, nejen druhy. Blízce příbuzné rostliny soutěží o stejné živiny, takže polykultura s převahou podobných druhů zeleniny, např. kombinace mnoha brukvovitých (kapusta, zelí, brokolice, květák…) neporoste dobře. Kromě důvodu výživy rostlin, větší rozmanitost rodů a druhů zmate případné škůdce, hledající velké skupiny svých oblíbených pochoutek.

5. Začleňte semena rychle rostoucích, mělce kořenících druhů. Ředkvičky, hořčice, pohanka atd. rychle zaplní povrch půdy a zabrání růstu plevelů. Budete je jíst již velmi brzy a ve velkém množství, když jsou ještě malé. Jsou výborné v salátech.

6. Prodlužte doby sklizní. Více různých variet od jednoho druhu prodlouží dobu sklizně na celou sezonu, proto je vybírejte hlavně podle rozdílných časů zralosti. Například listový salát je zralý dříve než hlávkový. Navíc kombinujte rychle rostoucí odrůdy s pomalu rostoucími. Nahrazujte plodiny po sklizni dalšími, vznikne-li volné místo. Hrách může být po sklizni nahrazen keříčkovými fazolemi, ředkvičky zelím, jarní zeleniny jako kopr vystřídá letní bazalka atd.

7. Vyhněte se kořenové a světelné konkurenci. Roztahující se rostliny jako brambory a rajčata se do malé polykultury nehodí, zastíní mnoho jiných. Převaha kořenových plodin bude zase soutěžit o místo pod povrchem. Uvědomte si tvar a velikost každé rostliny v dospělosti ještě před vysazením a vyhnete se nadměrné konkurenci.

8. Sklízejte celé rostliny. S výjimkou některých dlouho žijících rostlin a bylin, které se dají udržet v rozumné velikosti pravidelným sklízením po částech. Ostatní rostliny v polykultuře by měly být vytrženy celé, čímž se zvětší životní prostor pro další. Buďte opatrní, neporušte kořeny sousedních rostlin. Sklízejte z nejhustších míst a vybírejte ty exempláře, jejichž odebráním uvolníte z konkurence pomalejší druhy.

9. Zachovejte několik rostlin na semeno. Nechte několik nejzdravějších exemplářů od každého druhu dozrát, buď pro přirozené vysemenění, nebo uschování semen pro příští sezonu. Tyto semenné rostliny by pokud možno měly být na severní straně záhonu, aby nestínily ostatní vegetaci.

10. Prohlížejte svou polykulturu každý den. Věci se zde dějí rychle a vaše přítomnost bude znát. Po třech týdnech dosáhne polykultura maximální hustoty a rychlý růst bude pokračovat jen při pravidelném sklízení. Vaší odměnou bude chutná a zdravá mísa salátu nebo příloha každý den. Jak říká čínské přísloví „Nejlepší hnojivo je zahradníkův stín“. Není to vhodné na chatu nebo víkendovou zahrádku v kolonii, kde denně nejste. Proto záhon umístěte poblíž domu, ať ho máte stále na očích a na dosah. Nemusíte se za něj stydět, dopřejte sousedům jejich šok!

Co je zeleninová polykultura

Existuje monokultura, porost jediné plodiny na větší ploše. Rostliny jsou v ní náchylné na invaze škůdců, jednostranné vyčerpání půdy, zaplevelení a neexistují mezi nimi užitečné vztahy. Nebrat. Dále existuje tzv. smíšená kultura. O ní už vyšlo dost knížek, jde o pěstování v řádcích, kdy se řádky vedle sebe skládají z různých rostlin, o nichž je známo, že se nějak podporují nebo odpuzují. Tyto metody též doporučuji, knížky je dobré mít a o zelenině se vzdělávat, ale je to docela věda, vše nastudovat a správně kombinovat. Stále je to o řádcích, kde plevel nachází místa na růst po sklizených kusech a v uličkách.

V druhé polovině sezony začnou dorůstat větší a pozdnější druhy, ředkvičky jsou dávno pryč.To, co nadchlo mne, je polykultura, která, i když má svá pevná pravidla, vypadá jako překrásný zeleninový prales. V polykultuře vysejeme do čisté uhrabané půdy semena několika druhů zelenin na jeden záhon, plošně, bez řádků, necháme pouze místa na cestičky, abychom nešlapali na půdu. Z cestiček musíme všude dosáhnout. Semena pak hrabičkami lehce zapravíme do půdy. Zeleniny vybereme tak, aby se celý rok na záhoně střídaly, nikde nebylo volné místo. Například ředkvičky vylezou a dozrají jako první. Jak je sklízíme, už se pod nimi klube rukola, mrkve a jiné druhy. V řádku by po ředkvičce zbylo volné místo, náchylné k zaplevelení a vysychání.

Tady je místo okamžitě zaplněno novými listy dorůstajících sousedů. Kdyby ne, můžeme během roku stále dosazovat semena i sazeničky. Druhy do polykultur vybíráme nejen podle načasování, ale i s ohledem na velikost, aby nám celou tu delikátní parádu nezarostla nějaká dýně. Pro velké druhy vytvoříme klidně jinou polykulturu na jiném záhoně. O vztahy (mezi zeleninami myslím) se moc nestaráme, příroda to vyřeší za nás a bude jich tam dostatek. Já vytvářím polykultury obvykle z deseti až třiceti druhů rostlin.

Je lépe začínat třeba s šesti druhy, učit se je znát a rozšiřovat skladbu postupně. Zkuste třeba tuto směs: ředkvičky (3 odrůdy), mrkve (3 odrůdy), petržel, saláty (2 odrůdy), kopr, rukola a špenát. Sejte semena na záhon postupně, stejnoměrně. Pokud je smícháte a rozhodíte, ta těžší dolétnou dál a lehčí vám spadnou k nohám. Na okraje záhonu můžete napíchat cibule nebo hrášek.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Estetika přírodního chaosu

Stejně jako se do módy dostávají květnaté louky a trvalkové záhony připomínající prérie, kde se rostliny střídají v nahodilých nepravidelných vzorech, tak i naše zelenina může být hlubokým estetickým zážitkem. Pěstuji zeleninové polykultury už deset let, ale přesto vždy dlouze zírám do našich záhonů a nevěřím vlastním očím. Zelenina, o které jsem míval mínění jako o spořádané a upravené flóře, v záhoně najednou vytváří šokující kreace a kombinace. Amazonský prales v miniaturním podání. I když vyseju to samé co loni, bude to letos určitě vypadat úplně jinak.

A hlavně to funguje. Stále je co sklízet, je to moc dobré a baví mne to. Kromě zeleniny vysévám na stejný záhon i několik semen květin. Je to hezké, ale je to i užitečné. Měsíček i afrikán například dezinfikují půdu a odpuzují háďátka. Květy měsíčků jsou mimochodem výborné v salátech i jako jedlá plovoucí ozdoba na polévce. Několik vybraných ředkviček nechám v záhoně vykvést. Jednak si schovávám vlastní semena (jsou pak odolnější a vznikají mi nové odrůdy), jednak mladé lusky, které z ředkvičkových květů vznikají, jsou stejně chutné jako ředkvičky samotné. Na severní stranu záhonu můžete napíchat tyčky a pnout po nich fazole, hrách nebo kvetoucí hrachor. Pohnojí vám za to ještě půdu dusíkem.

Jak se nám to chrání před škůdci

Většinu vznikajících vztahů mezi rostlinami a živočichy asi ještě ani neznáme, ale víme o vylučování různých látek (každá kytka něco dělá), kterými si rostliny od sebe odpuzují nebo přitahují hmyz. Někdy je to výrazná vůně, jindy to vůbec nepoznáme, ale děje se to. Mají i různé tvary a barvy. To vše má za následek takzvané „zmatení škůdců“. Zmatený dezorientovaný hmyzí škůdce, budiž mu země lehká, je snadnou kořistí predátorů (ptáků nebo dravého hmyzu).

Ředkvičky a malé salátky bývají rychlejší než plevel a rychle zakryjí půdu proti vysychání.Díky tomu jedno zelí má na sobě housenku běláska a druhé o kousek dál, rostoucí mezi jinými druhy, nemá. V monokultuře na poli je mají na sobě všechny najednou a musí se stříkat. Říká se, že zdravý ekosystém (i zahrádka) má obsahovat úplně všechny škůdce, ale nenajdete od nich žádné větší škody. To je přírodní harmonie. Každý tvor má v systému své místo, právo na život a vymkne se nám to jenom, když sami vytvoříme disharmonický systém. Škůdce vlastně neexistuje, je to metaforicky jen varovný prst přírody namířený na naše chyby a omyly.

Vláhu pryč nepustíme

Pravidelné zavlažování zeleniny je obvyklá povinnost, které se také můžeme zbavit. Kromě dokonalé humózní půdy, která v sobě vláhu drží nasáklou jako houba a celoročně s ní dobře hospodaří, máme ještě několik trumfů. V polykultuře listy zelenin zakrývají povrch půdy kompletně celou sezonu a sluníčko ani vítr ho nemůže vysušovat. V našich pralesozeleninových kombinacích se též vedle sebe přirozeně vyskytnou druhy s hlubokými kořeny a vyššími listy nebo stonky a s mělkými kořeny a rozložitými přízemními listy (třeba mrkev a salát). Hlubokokořenící druhy vytahují vláhu z hloubek, nízkoolistěné druhy ji drží pod sebou a libují si v polostínu těch vyšších.

Pomáhají si tak navzájem v období sucha. Ve velkých polykulturách, které nevyséváme, ale sázíme hlavně ze sazenic (rajčata, dýně, kukuřice, zelí) nám vláhu může držet i mulč (obvykle sláma), kterým záhon před výsadbou pokryjeme. Mohou nastat případy, kdy zálivka je nutná. Je to při klíčení semen, když jaro selhalo a jsou brzy vedra bez deště, nebo v parném suchém létě, když chceme, aby zeleninka byla křehčí a nemusela jen předčasně dozrávat. Každý rok je jiný, stačí na to trocha citu a pozorování.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Střešní plechy se speciálními povlaky

Do roku 1989 byl pro klempířské konstrukce k dispozici v podstatě jen pozinkovaný plech. V úvahu přicházela i měď, ta však byla a je velmi drahá, navíc se stala terčem zlodějů barevných kovů. Pozinkovaný plech má také nejmenší teplotní roztažnost, takže riziko, že se na slunci klempířská konstrukce vyboulí, je zde menší než u ostatních kovových materiálů. Velkou slabinou je ale korozní odolnost. Vrstva zinku sama totiž nezajistí dlouhodobou ochranu plechu proti korozi.

Problémy s údržbou

Aby klempířské konstrukce z pozinkovaného plechu vydržely déle, musí se opatřit ochrannými nátěry, a ty je třeba pravidelně obnovovat. Jenže, natřete okenní parapet na všech plochách, které mohou podléhat korozi, když je zabudovaný do stavby, nebo obnovte nátěr podokapního žlabu pod přesahem taškové krytiny nebo ze strany římsy! Aby se vám to podařilo, musíte uvolnit příponky na hácích, žlab vyjmout, očistit a natřít. Bez lešení? To bude hodně nepříjemná a nebezpečná práce. Navíc při uvolňování příponek často dojde k popraskání jejich zinkového povlaku.

Srovnání cen okapů z různých materiálů

Hledá se plech…

Není divu, že po roce 1989 se tak rychle prosadily sice tradiční, ale pro české stavebnictví nové materiály, měď a zinek. Přidal se také hliník a nekorodující ocel. S „novými“ materiály se objevily také nové problémy. Klempíři se museli naučit pracovat s materiály, které mají větší teplotní roztažnost. Zvláště titanzinek vyžaduje dodržení přísných pravidel pro zabudování, aby se eliminovaly důsledky jeho roztažnosti. Měď díky své schopnosti rychle odvádět teplo vyžaduje velkou zručnost při pájení. Měď na střeše si mnozí stále spojují s jasně zelenou barvou měděnky, jenže současný stav ovzduší nezaručuje, že se přírodě očekávaný vzhled povrchu povede. Mnoho měděných povrchů má nyní spíše narezlou, hnědou nebo také černou barvu. A navíc nerovnoměrně.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Trend současné doby

Stále více stavebníků se přiklání k plechům s různými povlaky. Nejčastěji se používají plechy, jejichž základem je pozinkovaný ocelový plech. O jeho pevnosti a přiměřené roztažnosti nikdo nepochybuje, jeho korozní odolnost je zajištěna kontinuálně nanesenými syntetickými povlaky. Ověřeny jsou povlaky z několika druhů plastů v různých tloušťkách. Poskytují širokou škálu odstínů, zajišťují stálost vzhledu. Vzpomeňme, že před natřením pozinku bylo třeba čekat na zvětrání povrchu potřebné k přilnutí nátěrů.

Povrchová úprava povlakovaných okapů s vybraným odstínem nevyžaduje žádnou údržbu po dobu obvyklé životnosti. Tím se zcela odlišuje od nátěrů na pozinkovaném plechu, které je třeba obnovovat každých cca 5 let. Další zásadní výhodou je i cena povlakovaných okapů, která je při porovnání s okapy z jiných materiálů bezkonkurenční. V tabulce jsou uvedeny ceny za okapy namontované na rodinném domě se sedlovou střechou o půdorysných rozměrech 8 × 8 m.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Jak na ucpaný odpad?

Při běžném provozu domácnosti nejsou ucpané odpady žádnou výjimkou. Zbytky tuků z kuchyně, vlasy, vousy, tělové mycí přípravky, ale též nerozpuštěné zbytky pracích prášků – všchny tyto nečistoty se usazují na stěnách odpadního potrubí a zmenšují jeho průřez. Probereme si několik základních metod, jak dostat odpady opět do uspokojivé kondice. Jak na ucpaný odpad? Špatně odtékající vana, umyvadlo nebo dřez jsou neklamnou známkou, že přišel čas „protáhnout“ zanesené odpady.

Čištění sifonu

Sifon pod dřezem, umyvadlem či vanou slouží primárně jako pachový uzávěr, ale je to také zachycovač mechanických nečistot. Takže stačí například v umyvadle několikrát umýt zablácené boty a máte zaděláno na problém. Stejně tak mohou potíže vyvolat vlasy a další nečistoty, které během několika let (nebo i týdnů, podle konstrukce sifonu) sifon dokáží naplnit a nejednou ucpou i navazující odtokovou trubku.

Do čištění sifonu se většinou nikomu zpočátku příliš nechce, a tak dokud odpad není zcela neprůchodný, nikdo pomalejší odtékání vody neřeší. Přitom včasné vyčištění sifonu je často tou nejjednodušší metodou, jak vrátit odpadům bezvadnou funkčnost. Nejprve pod sifon umístěte kbelík, aby špinavá voda nevytekla na podlahu. Potom spodní část sifonu odšroubujte (může to jít i dosti ztuha) a nádržku důkladně vymyjte a vyčistěte. Při té příležitosti je dobré mít po ruce nové těsnění do sifonu. Bude-li to nutné, staré těsnění vyměňte a sifon znovu smontujte a dobře utáhněte.

Dobrá rada

Nemáte-li zrovna při ruce gumový zvon ani vhodné chemické prostředky a odpad vypovídá poslušnost, můžete si nouzově pomoci sprchou. Ze sprchové hadice odšroubujte hlavici a pak ji pevně přitiskněte na mřížku odpadního otvoru. Aby zbytečně neutíkal tlak, utěsněte hadici po stranách mokrým hadrem, který pořádně přitlačte. Pak stačí jen pustit vodu do hadice a doufat, že její tlak ucpávku z nečistot v potrubí prorazí. V mnoha případech tato jednoduchá metoda zabere.

Zvon a pumpa

Nečistoty se často kumulují hned za mřížkou odpadu, tedy v prostoru hrdla dřezu. V tom případě stačí mřížku „prošťouchnout“ např. špejlí či šroubovákem, nebo použít gumový zvon. Zvonem vytvoříte silný tlakový ráz, který prorazí ucpávku i dosti vzdálenou. Musíte však dokonale zaslepit všechny vývody odpadů a potrubí zaplavit vodou. Ve všech větvích systému mezi zvonem a ucpávkou musí být jen voda, bez vzduchu. Nestlačitelnost vody umožní přenášet rázy od zvonu, sloupec vody se vzdouvá a klesá.

Rytmickým stlačováním zvonu zvětšujete energii přenášenou vodou. Zároveň tím rozpohybujete a odstraníte ucpávku. Na trhu je k dostání několik typů zvonů na odpady, gumové s dřevěnou rukojetí, gumové s plastovou rukojetí i celoplastové a jejich cena nepřevyšuje částku 60 korun. Další možností jsou ruční sací pumpy, které podobně jako zvon přisajete na výpust dřezu, vany či umyvadla a pohybem pístu působíte tlak nebo podtlak – podle toho, zda píst přitahujete k sobě, nebo na něj tlačíte. Ruční pumpu na odpady pořídíte za cca 40 Kč.

Když všechno selže

Na závěr je třeba připomenout, že nepříjemnostem s odpady se vyhnete důsledným používáním sítka proti nečistotám a pravidelným čištěním odpadu chemickým přípravkem. Pokud žádná z výše uvedených metod čištění nepřinese žádoucí výsledek, nezbývá než obrátit se na profesionální firmu, která protažení odpadu provede strojem nebo tlakovou vodou – cena této služby se pohybuje od 1 500 Kč. Pokud si na to troufáte, můžete si stroj na čištění odpadů a kanalizace zapůjčit v půjčovně nářadí. Za čtyři hodiny zaplatíte 399 Kč, počítejte ale s vratnou zálohou ve výši cca 15 000 Kč.

Chemické metody

Pro uvolnění ucpaného odpadu se dá také použít chemických přípravků (např. Krtek, Domestos, HG tekutý čistič, Savo Razant, Tiret atd.). Většinou jde o přípravky na bázi hydroxidu sodného (běžně označovaného prostě jako louh) a přípravek od přípravku se liší zejména koncentrací obsaženého hydroxidu. Možné je použít i přímo hydroxid sodný, který se prodává ve formě malých peciček. Pokud zvolíte chemickou metodu, měli byste vědět, že pracujete s žíravinou, která leptá pokožku a obzvlášť nebezpečná je pro oči. Proto raději chemickou proceduru absolvujte v gumových rukavicích a s maximální opatrností. Příliš se nenaklánějte obličejem k odpadu, protože reakce může být velmi bouřlivá a žíravina může prudce vybublat.

Také malé děti by vám u této práce neměly asistovat. Chemické přípravky je nejlepší používat jako prevenci nebo v počáteční fázi ucpání odpadu, kdy voda ještě alespoň trochu odpadem protéká. Vyvarujte se používání kyselin – např. pokud nalijete do odpadu litr kyseliny sírové, může při prudké reakci dojít i k vyplavení koupelny! Nepodařené čištění pomocí chemie může mít navíc nepříjemné následky pro odpad samotný, např. dojde k zalepení trubek ve zdi.

Další problém s chemickým čištěním je ten, že se při chemické reakci uvolňuje značné množství tepla. Když se začaly používat plastové odpady, vyráběly se z PVC, které bylo dimenzováno do teploty 60 °C. Kvůli tomu může zejména u starších plastových trubek dojít k deformaci trubky (a celkovému zneprůchodnění odpadu) nebo se dokonce mohou trubky vyvléct ze spojek a voda pak teče do zdi. Naštěstí dnešní plastové odpady i jejich napojení teplu odolají, ale u starších domů je třeba počítat i s touto možností.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Instalatérské pero

Pokud nepomohl zvon ani chemie, můžete nasadit těžší kalibr – ruční instalatérské pero. Seženete jej v instalatérských potřebách a v hobby marketech. Instalatérská pera se liší průměrem a délkou ohebné pružiny, ta silnější jsou určena k protažení kanalizace, ta útlejší pro potrubí menších průměrů. Nejprve demontujte sifon, abyste se snadno dostali do potrubí. Pak do potrubí vložte špičku ručního pera a zasunujte ho co nejdále.

Pokud narazíte na odpor, začněte otáčet kličkou na druhém konci pera a přitom tlačte pero dopředu. Zkuste točit i na druhou stranu. Tímto způsobem lze odstranit měkkou a nepříliš velkou ucpávku v potrubí. Pokud jste nabyli dojmu, že jste ucpávku uvolnili, pusťte vodu z umyvadla (dřezu, vany) a přesvědčte se, že už odtéká. Pochopitelně ale až po opětovném namontování sifonu! Vyzkoušejte, jestli všechny spoje, které jste měli rozebrané, opět dokonale těsní, a na závěr odpad pročistěte pomocí chemie.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Sestřihnutím prodloužíte kvetení

Kopretina velkokvětá (Chrysanthemum maximum, syn. Leucanthemum maximum) rozkvétá od června do července, sestřih hned po odkvětu zajistí bohaté druhé kvetení.Již od pradávna milovníci krásných květů vědí, že stačí ve správnou chvíli na správném místě zacvakat nůžkami, odstřihnout odkvetlé květy a pár dní počkat na novou nádheru. Při stříhání odkvetlých květů ale dejte pozor, na stonku musíte najít první list s pupenem, kde jsou základy dalších květů.

Kamzičník východní (Doronicum orientale) nasazuje květy od dubna do května. Pravidelným odstřiháváním odkvetlých květů podpoříte dorůstání nerozkvetlých poupat (nezaschnou) a tvorbu nových květonosných výhonů.Dobře si prohlédněte, co můžete odstřihnout, někdy rostlina sama začne vytvářet další květy těsně pod odkvetlými. Rostliny po sestřihnutí přihnojte v zálivce hnojivem podporujícím kvetení a za přísušku důkladně zalijte.

text a foto: Marie Musilová

Dveře jsou důležitou součástí domu

Plastové vchodové dveře Dafe-Plast absolvují test několika tisíc otevíracích a zavíracích cyklů. Toto náročné testování vydrží díky stabilní vnitřní konstrukci. Rohy dveřních křídel se pomocí speciálních rohových spojek svařují a jsou sešroubovány, což zajišťuje potřebnou nadstandardní stabilitu a pevnost.Moderní vchodové dveře jistě potěší všechny zájemce s vyvinutým estetickým cítěním, kritéria jejich výběru jsou však mnohem širší: bezpečnost, zvuková, prachová či tepelná izolace, kvalita, rozsah a způsob prosklení atd.

Volba by pak měla brát ohled i na zdánlivé „detaily“, jako je například směr, kterým je vchod orientován, či třeba vzdálenost od komunikace. Pokud jde o severní stranu nebo stavení ve vyšší nadmořské výšce, je vhodné pořídit si dveře s účinnou tepelnou izolací.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Hliníkové vchodové dveře Sulko se vyznačují dokonalým tvarovým ztvárněním, osobitým stylem a optimální kombinací vysokých izolačních hodnot a bezpečnosti. Luxusní a přitom velmi kultivovaný design naplňuje podstatu slova „nadčasovost“. Cena závisí na typu, rozměru, kování atd.Poblíž silnice určitě nebude od věci pořídit si vstupní dveře se zesílenou protihlukovou ochranou a prvky snižujícími prašnost. Bojíte-li se zlodějů, pak je dobré zvolit bezpečnostní dveře. Všechny tyto požadavky lze samozřejmě splnit v různých materiálových variantách i povrchových úpravách. Pro inspiraci nabízíme ukázky různých možností.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Obklady a dlažby: nové technologie

Moderní technologie umožňují vytvořit dokonalou iluzi přírodního kamene. Kolekce My Earth je k nerozeznání od pískovce. Nabízejí koupelnová studia Ptáček (www.koupelny-ptacek.cz).Moderní technologie směřují k neustálému zvyšování technické kvality, jako jsou tvrdost, pevnost, rovnost, mechanická odolnost, přesná kalibrace. Tato permanentní technická „evoluce“ probíhá zároveň se zvětšováním formátů a snižováním tloušťky obkladů a dlažeb. Na trhu dnes objevíme obklady a dlažby ve formátu 120 × 120 cm, ale i velkorysé desky o velikosti 100 × 300 cm a tloušťce pouhých 4–6 mm.

K největším novinkám patří formáty prken o délce až 180 cm. Pokládka však v tomto případě vyžaduje dokonale rovný a správně upravený podklad a pečlivé dodržení všech předepsaných technologických postupů. Pokračuje trend vytváření jednolitých ploch beze spár, a to jak na podlahách, tak u obkladů stěn, především u dlažeb s dezénem přírodního kamene, betonu a podobně. U dlažeb a obkladů v rustikálním stylu či s patinovaným povrchem jsou naopak spáry zvýrazňovány.

Návrat ke zdobnosti

Španělská designérka Patrizia Urquiola vytvořila pro společnost Mutina novou kolekci obkladů a dlažeb Azulej v klasickém formátu 20 × 20 cm, inspirovanou antickou ručně vyráběnou majolikou. Základem je 27 různých dekorů v černé, bílé a šedé barvě a 9 vybraných dekorů v neutrálních odstínech. Lze je volně skládat metodou patchworku nebo použít jako solitér v kombinaci s jednobarevným obkladem. Dekor vytvořený technologií digitálního tisku „za studena“ působí na smaltovaném povrchu přirozeně jako tradiční majolika, rektifikované a kalibrované dlaždice jsou však moderními technicky vyspělými výrobky. Na českém trhu prodává studio Brother & Duck.

Série No 4 představuje luxusní spojení dřeva s lehkým metalickým nádechem. Nabízí celkem čtyři barevná provedení, každé ve dvou různých rozměrech (20 × 90 cm nebo 15 × 90 cm) za jednotnou cenu 1 699 Kč/m2 (www.siko.cz).Dva hlavní trendy

Dalším polem působnosti moderních technologií je povrchová úprava určující design výrobku. „In“ jsou především autentické přírodní materiály. Právě díky moderním technologiím lze dokonale napodobit povrch dřeva, kamene, betonu, kovu, včetně plastické struktury a přirozeného lesku. Keramika ve srovnání se dřevem i přírodním kamenem nabízí praktické užitné vlastnosti, především tvrdost, odolnost proti vodě a snadnou údržbu.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Dotek přírody

Střídání lesklých a matných ploch, hladkých a plastických povrchů působí velice efektně u mozaik. Nyní jim vládnou jemné přírodní odstíny. Ukázka je z kolekce Four Seasons, Ceramiche Supergres (www.supergres.com).Moderním koupelnám vládnou výrazné struktury a tlumené přírodní odstíny šedé, antracitové, hnědé, smetanové či béžové, barvy dřeva, písku, betonu, metalické tóny rezavého železa či mědi, sametový lesk břidlice, odstíny běleného dřeva. Barevnost i plastický vzhled se tak blíží originálnímu vzoru, že je často těžko rozeznáte jak pouhým okem, tak i dotykem. Žádoucí jsou výrazné struktury – suky, letokruhy, praskliny, rýhy. Uměle patinované povrchy předstírají staré dřevo, omšelou kůži, odřený beton, otryskávaný či hrubě broušený kámen. Objevují se i hladké lesklé keramické dlažby k nerozeznání od čerstvě zbroušené parketové podlahy.

Nová technologie digitálního tisku umožňuje přenést na keramický obklad jakýkoliv dekor podle vašeho přání – od fotografie přes reprodukci obrazu až po vlastní kresbu. Italská společnost Mosaico Digitale tímto způsobem dekorovala interiér celého bytu v Miláně. Projekt uvidíte na www.mosaicodigitale.it.Odlesk luxusu

Na druhé straně spektra stojí luxusní styl – koupelny, prozářené střídáním leštěných a matných ploch, zlatými a stříbrnými mozaikami, vloženými zrcadlovými a skleněnými dekorativními prvky, zdobené nenápadnými dekory „tón v tónu“. Luxus se odehrává v jemných světlých barvách, jednoduchých decentních vzorech či jemně plastickém reliéfu. Keramika dokáže dokonale imitovat i leštěný mramor s efektním žilkováním. K zajímavostem patří technologie digitálního tisku, které přenesou na povrch keramiky jakýkoliv motiv. Interiér lze tvořit zcela individuálně podle vašeho přání.

text: Jitka Pálková, foto: archiv firem

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026