Blog

Módní trendy neminuly ani tento typ podlahových krytin, které byly relativně donedávna považovány za spíše „služebnou“ v oblasti dekorativních povrchů. Díky překotnému vývoji a široké nabídce trhu se dnes dlažby z koupelen, toalet a kuchyní šíří i do obytných prostor.
Dlažba už nemusí být nutně jenom „studená“ a barevně jednotvárná deska. Moderní keramika dnes nabízí varianty od původního hlazeného lesku přes přesné imitace jiných materiálů až po moderní strukturované povrchy, které vytvářejí pocit útulnosti či dosahují optického zvětšení prostoru.

Výběr materiálu

Při výběru dlažby bychom měli brát ohled na míru zátěže, která bude na podlahu kladena, a rozhodovat se nejen podle vzhledu, ale také podle stupnice tvrdosti a nasákavosti. V prostorách, jako je toaleta, kuchyně či koupelna, pochopitelně zvítězí materiály, které se především snadno udržují, v obývacích místnostech možná pomyslné misky vah nakloní na svou stranu krása slinutých materiálů či tažené cihlové dlažby. Jejich údržba je však mnohem náročnější. Jde o materiály s porézní strukturou, která je nasákavá a snadno se špiní.

Dlažby s vysokou nasákavostí

Ať zvolíme kterýkoli z výše uvedených typů dlažby, je důležité, abychom povrch dlaždic po pokládce očistili od zbytků lepidla, spárovací hmoty a případně barvy. U extrémně nasákavých typů dlažby by taková očista měla nastoupit ihned a raději po každém z uvedených úkonů. Hrubé zbytky odstraníme mechanicky a pomocí čisticího prostředku na cementové bázi. K ošetření podlahy v této fázi se také doporučuje roztok hydrochlorické kyseliny v poměru dvě třetiny vody a jedna třetina kyseliny. Použít také můžete podobné produkty, které jsou vyvinuty přímo pro tento účel. Dlažby s vysokou nasákavostí, jako je slinutá dlažba a tažená cihlová dlažba, by se měly před dalším použitím impregnovat. Sníží se tím jejich nasákavost a zmenší póry, do kterých se tak ochotně usazuje prach a nečistoty.

Dlažba pro každý den

U dlaždic s choulostivými dekoračními prvky bychom měli být s čištěním pomocí kyselin a saponátů na bázi kyselin velmi opatrní. Nejlépe je v takových případech preparát vyzkoušet na vzorku, který nám zbyl z pokládky, nebo se předem poradit s odborníkem.

Důležité je také při spárování dlažby používat hmoty k tomu určené, jelikož tyto hmoty jsou nenasákavé a obsahují přídavky proti rozmnožování plísní. V opačném případě se ve spárách drží vlhkost, která je živnou půdou pro rozmnožování bakterií. Nejsnadněji lze udržovat čistotu u glazované dlažby – stačí k tomu mop a kbelík teplé vody se saponátem.

Pokud se rozhodneme pro zásadnější úklid, měli bychom se u těchto druhů dlažeb vyhnout všem mycím prostředkům obsahujícím jemné písky a prášky. Jinak si pro „každodenní“ úklid všech typů dlažeb lze vybrat ze široké nabídky mycích prostředků určených pro keramiku, například klasickou Diavu (vyrábí Tatrachema), nebo mýdlový čistič a leštěnku 2 v 1 Alex.

Jejich výhodou je složení zaručující šetrnost, zvýšený lesk, protibakteriální přísady, dobré mycí vlastnosti, fakt, že nezanechávají šmouhy a i rychlé schnutí umyté plochy. Zpočátku sice postačí mýdlová či octová voda, ale po čase by tyto moderní mycí prostředky měly zajistit oživení povrchu a perfektní hygienu.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Trendy v bydlení dnes jednoznačně dávají přednost otevřenému prostoru. Ať už jde o panelový byt, garsonku, příbytek ve starém činžovním domě, či ultramoderní loftový byt, všude je viditelná snaha podpořit prostor, vzdušnost, otev­řenost, nezakrytost, propojenost a trans­parentnost. Staví se tak nové domy, rekonstruují se podle těchto požadavků starší činžovní byty, podkroví či často velmi nápaditě upravují jinak fádní panelové byty. Touha po otevřeném prostoru jde občas tak daleko, že na návštěvě ne­můžete najít dveře ani do koupelny, pak zjistíte, že tato místnost nemá dokonce ani všechny stěny. V takovém obytném prostoru si zkrátka musíte zvyknout žít trochu jinak.

Možnost vnitřní variability interiéru

Ať už vlastníme rodinný dům či byt postavený „po staru“ s mnoha zděnými příčkami, či byd­líme v moderně pojatém otevřeném interiéru, většinou jde o prostor daný, neměnný, jinými slovy dále nepřestavovatelný. Největší variabilitou, o jaké si můžete nechat zdát, je stěhování nábytku. Na tom není obvykle nic špatného do chvíle, než se například narodí děti a zač­nou dospívat. Nebo než třeba začneme pra­covat doma. Pak zcela jistě oceníme větší možnost vnitřní variability interiéru, stejně jako v případě návštěvy, kte­rá se hodlá zdržet poněkud déle.

To vše – a ještě mnoho dalšího – umožňují mobilní dělicí prvky interiéru. Na rozdíl od našeho „těžkého“ evropského stylu jsou například japonské příbytky etalonem „ne­konečných“ možností proměn interiéru – lehké, vzdušné a pohyblivé příčky, které vzhledem k životnímu stylu, tradicím a pod­nebí v Japonsku tvoří ideální řešení. Pokud přijmeme tato „pohyblivá“ řešení za své, získáme možnost maximální individualizace obytného prostoru bez závislosti na jeho velikosti.

Od­izolovat schodiště do­mu

Příklady využití mobilních příček jsou velmi široké. Můžeme jimi rozdělit po­koj dorůstajících dětí na dívčí a chlapeckou část. Nebo vyčlenit prostor obývaný ko­jencem od ostatní obytné plochy a tím zajistit větší klid pro ostatní členy rodiny i spokojený spánek dítěte při puštěné televizi. Jednoduše lze také od­izolovat vnitřní schodiště rodinného do­mu od ostatních prostor.

Pokud pracujeme do­ma, lze si pomocí posuvných či mobilních elementů vy­tvo­řit dočasnou pracovnu, v níž bude klid a možnost soustředění. Večer pak mů­žeme pracovnu jednoduchým odsunutím mobilní stěny opět spojit například s obývacím prostorem. V samostatné pra­covně pak můžeme posuvnou stěnou rozdělit prostor na dvě zóny – v jedné můžeme pracovat a v druhé například přijímat návštěvy, aniž bychom mu­seli spěšně uklízet ze stolu, vy­pínat počítač apod.

Jak posuvné stěny fungují

Princip je jednoduchý: pomocí kovových kolejnic upevněných v podlaze nebo na stropě můžeme snadno pohybovat jednotlivými panely ze skleněných, dřevěných nebo lamelových desek.

Konstrukce posuvných stěn se v podstatě neliší od konstrukce posuvných dveří. Tvoří ho následující základní prvky: sa­mostatná posuvná plocha jako u dveřního křídla, která je upevněna v horní vodicí kolejničce se zabezpečením proti bočnímu pohybu. Počet ko­lejnic se pohybuje od jedné do pěti. Vrchní vedení mů­že být uchyceno ve stropě ne­bo zavěšeno a upevněno v bočních stěnách. Po­suvné stěny nebo dveře se po podlaze pohybují na malých kolečkách, nebo po­mocí vodicího trnu (jazýčku). Maximální nepřerušená délka kolejnice může být až 6 metrů.

Kartáčkové těsnění

Ani jedno z těchto řešení není viditelné, protože je z větší části překrývá konstrukce v mělké drážce. Na spodní hraně a bocích rámu je pak upevněno kartáčkové těsnění, bránící pronikání prachu.

Na trhu existují také řešení bez spodního vedení. Jejich výhodou je to, že ne­narušují estetický dojem vytvářený podlahou, jsou bezbariérové a snadno ovladatelné. Pokud se s pohyblivou příčkou počítá předem, dají se vrchní i spodní lišta schovat do konstrukce stropu a do podlahy. Jestliže se ale tento prvek instaluje dodatečně, pak je varianta bez spodního vedení velkou výhodou.

Rámy a výplně

Opticky nejvýraznějším prvkem mobilních stěnových systémů jsou pochopitelně samotné posuvné panely, tvořené rámem a výplní. Hliníkové rámy se vy­značují nízkou hmot­ností a vysokou pev­ností, dřevěné rámy zase interiér zútulní. Šířka rámů se volí podle prostorových možností, typu pohyblivé stěny, výplně a dal­ších požadavků, jakými jsou například zvuková izolace, a většinou se po­hybuje v rozmezí 4, 6 a 12 cm.

Pro výrobu výplně se nejčastěji používají dřevovláknité desky s různými povrchovými úpravami, od dýhovaných přes laminované po lakované. Jako výplně lze použít i nejrůznější de­ko­rativní textilie, které jsou na rámy panelů přichycovány praktickými suchými zipy a jejichž údržba je pak jednoduchá. Mezi výplněmi však najdeme i materiály méně obvyklé, na­pří­klad plasty či nerezovou ocel.

Dodatečná zvuková izolace

Mobilní stěnové systémy se také dají uplatnit jako dodatečná zvuková izolace. Neprůzvučnost se v závislosti na po­užitém materiá­lu a tloušťce příčky může pohybovat od několika decibelů až po úctyhodných 50 dB (A).

Nabízí se i možnost jejich využití jako tepelné izolace či ke stínění interiéru. Posuvnou stěnou může­me třeba prakticky zastínit velké francouzské okno.

Sklo v mnoha podobách

Módním materiálem pro výrobu mobilních stěn je sklo v nejrůznějších podobách. Používá se především tam, kde chce­me rozdělit prostor, ale musíme v druhé části místnosti zabezpečit dostatek světla. Chceme-li opticky zvětšit prostor, pak můžeme zvolit výplň tvořenou na vnějších stranách zrcadly. Zajímavou novinkou v této oblasti je světelné sklo – Power Glass, kte­ré je prvním úspěšným spojením světelných čipů a průhledné struktury uvnitř laminovaného skla.

Maximální výška běžných výplní může být podle profilu rámu a druhu výplně přibližně 270 až 320 cm, maximální šířka za určitých podmínek až 150 cm. Problém je s váhou – velké panely vypadají nejlépe, ale obtížně se posunují.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Schodiště je důležitá stavební konstrukce, na kterou jsou kladeny značné nároky. Mezi ty nejpodstatnější patří funkčnost, bezpečnost a estetika. Při přípravě výstavby rodinného domu bychom si měli co nejdříve vyjasnit, co od svého bydlení očekáváme, jak bude zhruba vypadat interiér, v jakém stylu se cítíme dobře. Každý z nás má svůj styl a vkus, který se projeví na definitivní podobě našeho domu, schodiště nevyjímaje.

Prvek stability

Schodiště je nedílnou součástí domu a jeho pořízení je tak finančně náročné, že je téměř nemožné přizpůsobovat ho módním trendům. Pamatujme na to a hledejme varianty nadčasové, univerzální, ale přesto originální. Je to ale těžké, protože schodiště je komplikovaná prostorová záležitost, pro mnohé obtížně představitelná. Vliv schodiště na charakter celého domu je značný. Na to vše je třeba myslet již ve fázi projektu, vyhneme se tak pozdějším nouzovým řešením. Při vlastní stavbě může být pozdě.

Existuje však jedno téměř univerzální řešení. Schodiště ze železobetonu. Železobeton, jako nosná konstrukce, je vynikající z několika důvodů.

Funkční polotovar

Železobetonové schodiště můžeme v rodinném domě realizovat ihned po dokončení stropu. Umožní nám pak jednodušší a bezpečný pohyb. Zrychlí komunikaci řemeslníků po staveništi. Schodišti takový provoz nijak neublíží a po dokončení všech prací můžeme dílo dokončit.

Finanční alternativa

Betonové schodiště umožní rozložit finanční zátěž na delší dobu, od hrubé stavby až do kolaudace. Ke kolaudaci potřebujeme zábradlí, finální obklad stupnic můžeme odložit na později. Prozatím můžeme zvolit například nalepený koberec, či nátěr.

Kombinace materiálů na obklad a zábradlí

Zde jsou možnosti železobetonu téměř neomezené. Z každého schodiště může vzniknout originál. Záleží jen na naší představivosti a finančních možnostech. Některé varianty si můžete prohlédnout na našich fotografiích.

text: Břetislav Eichler, foto: archiv autora

Vstupním prostorem do našeho domácího království bývá předsíň nebo hala. V této místnosti se většinou příliš nezdržujeme a často tudy pouze procházíme do dalších pokojů, a tak zde postačí centrální svítidlo, které dobře osvětlí celý prostor předsíně. Světlo zde umístěné používáme sice jen krátkodobě, zato je však opakovaně rozsvěcíme a zhasínáme, což příliš nesvědčí klasickým žárovkám ani úsporným zářivkám, je lepší vybavit lustr či lampu v předsíni úspornou kompaktní zářivkou s elektrickým předřadníkem, jenž ji ochrání před přepětím, a prodlužuje tak její životnost.

Pokud do místnosti zavěsíme zrcadlo, je dobré nad jeho horní okraj umístit doplňkový zdroj světla, např. malou lampičku, „bodovku“ atd., abychom na sebe dobře viděli a obraz nebyl zkreslen.

V obývacím pokoji

Zde platí pravidlo čím více, tím lépe. Kromě centrálního osvětlení, které tvoří zpravidla jeden či více dekorativních lustrů podle velikosti místnosti, zde své uplatnění najdou také nejrůznější stolní, nástěnné či stojací lampy, jež zajistí v po­koji nepřímé osvětlení z několika míst a postarají se o proměnlivou intimní atmosféru tohoto prostoru. Bytoví designéři a profesionální tvůrci interiérů doporučují umístit slabý zdroj světla také za televizní obrazovku, čímž eliminují negativní dopad záření z obrazovky na citlivé lidské oko. Je-li součástí obývacího pokoje také jídelní kout, všichni strávníci u večeře zajisté ocení, pokud jim na voňavý pokrm posvítí jedna či dvě závěsné stahovací lampy vydávající příjemné teple žluté světlo.

Do kuchyně

Kromě silného centrálního osvětlení vyžaduje tato místnost i důkladné nasvícení všech pracovních ploch včetně varné a mycí zóny. Tomuto účelu nejlépe po­slouží bodové osvětlení, jež můžeme libovolně natočit tam, kam právě potřebujeme, nebo zářivky, které v prostoru vytvářejí nejméně stínů.

Domácí pracovna

Pracovní místnost nebo pracovní kout by měly být vybaveny obdobným typem osvětlení jako prostor kuchyně, která je svým způsobem také pracovním prostředím. Hodí se sem tedy kombinace nepřímého světelného zdroje a jasného přímého osvětlení konkrétních pracovišť – psací stůl, prostor před monitorem počítače, plocha stolu s šicím strojem atd. Své místo zde najdou i doplňkové zdroje osvětlení – stolní lampy s pohyblivými cylindry i rameny, které nám umožní nastavit si světlo v přesném úhlu, jenž momentálně potřebujeme. Lampy nás však nesmějí oslňovat, ani nemají vydávat příliš ostré světlo, aby nás nezačaly bolet oči. Nežádoucí je také odraz světla na monitoru, jenž oči rychle unaví.

Pozor, kluzko!

V koupelně potřebujeme hned několik druhů osvětlení – centrální pro nasvícení celého interiéru, jež nemusí být příliš intenzivní, neboť koupelna je také místem pro relaxaci. K tomu se nejlépe hodí světla bodová zapuštěná do stropu nebo stropní či nástěnná svítidla s ochranným krytem. Závěsné lampy z bezpečnostních důvodů z koupelny raději vyloučíme. Prostor u zrcadla naopak vyžaduje jasné osvětlení pro „jemnější“ činnosti, jako je líčení, holení atd., kdy potřebujeme dobře vidět všechny detaily obličeje. Všechna svítidla musí splňovat přísná bezpečnostní kriteria pro použití ve vlhkém prostředí.

Do světa snů

Ložnice je místnost určená především pro odpočinek, proto sem umístíme světelné zdroje, které příliš neruší a působí spíše příjemným uklidňujícím dojmem. Vedle hlavního lustru využijeme zejména lampičky umístěné na nočních stolních nebo přímo nad lůžkem. Lampičky musí mít nastavitelné stínítko, aby nás světlo zbytečně neoslňovalo, ať již při čtení v posteli před spaním sedíme nebo ležíme.

text: Naděžda Vondrášková, foto: archiv