Možností a příčin vzniku problémů na tak složitém systému, jako je střecha, je celá řada. Problémy mohou být zapříčiněny přirozeným působením času, nebo chybami při projektu nebo následné řemeslnické realizaci.
Revize střechy v bodech |
| 1 Důkladně prověřte stav střešní krytiny. Přesvědčte se, zda nejsou některé tašky popraskány nebo posunuty – vadné kusy vyměňte, posunuté vraťte zpět do správné polohy. 2 Ani klempířské prvky na střeše by neměly zůstat stranou vaší pozornosti. Poruchy v oplechování střešních prvků a průniků (komínů, světlíků, vikýřů, odvětrávacích prvků) mohou být příčinou průniku vody do střešního pláště. 3 Bedlivě prohlédněte okapové žlaby a odtokové roury. Žlaby by neměly být prohnuté ani jinak deformované, totéž platí pro nosné háky. Podmínkou správně fungujícího okapového systému je těsnost jednotlivých dílů, proto místa spojů pečlivě zkontrolujte. 4 Okapy vyčistěte a zbavte usazených listů a jiných nečistot. K tomu vám dobře poslouží proud vody z hadice, popřípadě tvrdý kartáč. Podívejte se, zda nejsou zaneseny kotlíky. Nakonec vyčistěte spodní lapače nečistot – vyjměte a vypláchněte vložné filtrační košíky. 5 U letitých pozinkovaných okapů si dejte pozor na sebemenší známky korozního napadení. Tato místa obruste drátěným kartáčem, odmastěte a přetřete základním nátěrem. U plastových okapů, kde koroze nehrozí, se zaměřte na případné praskliny, které mohou být zapříčiněny mrazem. Tato místa očistěte, důkladně odmastěte a opravte vhodným lepidlem. 6 Pryžové těsnicí prvky kolem střešních oken mohou vlivem počasí zpuchřet a popraskat. Vadné kusy těsnění nechte raději vyměnit. Také nátěry rámů dřevěných střešních oken mohou popraskat nebo zpuchýřovatět, proto mechanicky odstraňte všechnu „odstávající“ barvu, puchýře otevřete a vadná místa přetřete vhodným nátěrem. 7 Všímejte si stop po zatékající vodě na fasádě, v podkrovní části komínu a na stěnách či podhledech podkroví. Pozor na stopy napadení houbou či plísněmi. Pokud na taková místa narazíte, zlikvidujte je hned v zárodku. 8 Do celkové předjarní revize střechy zahrňte rovněž kontrolu sněhových zábran a hromosvodů. 9 Revizi provádějte alespoň jednou za rok, nejlépe však dvakrát – před zimou a po zimě. Při revizi na střeše dodržujte zásady bezpečnosti – používejte pojistné lano a lehký montážní žebřík. Dejte pozor na možné poškození střešní krytiny nešetrným pohybem po střeše. |
Chyby při navrhování střechy
Ač to zní neuvěřitelně, některé chyby mají svůj původ už při projektování střechy. Může se stát, že projektant vybere nevhodný model střešní tašky. Každá taška se totiž nehodí k navrženému tvaru či sklonu střechy. Pro rovinné šikmé střechy jsou nejvhodnější drážkové ražené tašky, a to pálené či betonové. Navrhne-li projektant pro velkou plochu jednoduché střechy tašky s velkou vlnou, je vše v pořádku.
V případě střechy složitějšího tvaru, zejména pokud střecha počítá s plochami zaoblenými dovnitř, nastává problém. Totéž se týká také vypouklých partií střech, tedy v případě takzvaných volských ok či kuželů. Pro tyto tvarové složitosti jsou tašky z velkou vlnou naprosto nevhodné a sebelepší pokrývač si s nimi neporadí. Příčina je jasná: projektant vybral místo bobrovek či prejzů tašky nevhodného formátu.
Dobrá rada |
| Jestliže projektant nevybere střešní systém, který počítá s půltaškami, tak je pokrývač nucen tašky tvarově upravovat sám. To má však značné nevýhody. Práce při úpravě tašek se jednak prodraží a hlavně zde platí staré dobré pravidlo: čím je složitostí na střeše více, tím více vznikne spár citlivých na důkladnou izolaci. A tím i více možností pro průnik vody pod střešní plášť do vnitřních partií a – vznik závažných problémů. A to nepočítáme bouře a prudké deště, sníh a extrémní mrazy. Zateče-li dešťová voda do spár a následně zmrzne, mohou tašky popraskat. |
Sklon střechy
Při výběru střešní krytiny je důležité dodržet bezpečný sklon střechy, který výrobce konkrétní krytiny doporučuje.
V podstatě se jedná o ideální sklon, v němž je výrobce schopen zaručit bezpečnou nepropustnost srážkové vody bez doplňkových opatření. V opačném případě, kdy má střecha sklon nižší než jaký odpovídá typu použitých tašek, musí být provedena pojistná hydroizolace. Nemusím uvádět, že to pro stavebníka znamená vyšší náklady. Zkrátka je dobré ohlídat, aby při navrhování sklonu střechy byly zvoleny takové tašky, které by ochránily podstřeší před povětrnostními vlivy bez dodatečných opatření.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Střecha musí dýchat
Další podmínkou dlouhodobě dobré kondice střechy se skládanou krytinou je systém odvětrávání. Bez větracího systému totiž hrozí vznik vlhkosti a následné snížení životnosti, o degeneraci celého systému střechy nemluvě. Prohřešky vůči odvětrávacímu systému střechy ale nemusí mít na svědomí pouze projektant, ale příčinou může být také pokrývač. Například když použije jiný typ tašky, sníží sklon střechy, použije nevyhovující typ fólie nebo nedodrží větrací průřezy tak, jak byly v projektu navrženy. Poměrně častou chybou je, když v oblasti okapu dojde k utěsnění nasávacího otvoru při realizaci podhledu.
Větrací průřezy |
| Pokrývači také někdy zapomínají na skutečnost, že velikost větracích průřezů se u pálených tašek liší podle použitého typu. Průřezy se mohou pohybovat od 12 cm² až po 25 cm², je proto nutné navrhnout počet větracích tašek přesně podle daného modelu. Někteří pokrývači však osazují pouze 1 kus větrací tašky na 1 běžný metr hřebene, jak to postačuje u tašek betonových. V případě pálené krytiny to však může mít negativní vliv na poskytovanou záruku při reklamaci. |
Pozor na půltašky
Další chyba, se kterou se na střeše můžete setkat, má svůj původ v nedostatečné informovanosti pokrývačů o neustále se rozšiřujícím sortimentu střešní krytiny. Takto se mohou dostat do absurdní situace, kdy se dožadují polovičních tašek u modelů, u kterých se poloviční tašky prostě nevyrábějí. Důvodem neexistence půlek není opomenutí či nedůslednost výrobce, ale systém napojení konkrétního modelu. Zkrátka u některých typů napojení by „půlky“ nebyly funkční. Pokud pokrývač u těchto typů přesto vyžaduje poloviční tašky, svědčí to o jeho neznalosti či nedostatku zkušeností s danou krytinou a hlavně specifikou její pokládky.
Střešní tašky, u kterých se „půlky“ nevyrábějí, se totiž pokládají „na střih“, tedy řady tašek lícují. Naproti tomu drážkové tašky s přerušovanou vodní drážkou (falcové tašky „francouzského“ typu) díky svému konstrukčnímu provedení umožňují použití polovičních tašek (střecha se tak dodatečně chrání před zahlcením vodou například při přívalových deštích) a střechu je proto vhodnější pokládat tzv. „na vazbu“ (posunout o půl tašky oproti předchozí řadě).
Náš tip |
| Pokud se nechcete dočkat problémů s pokrývači a mít střechu kvalitně provedenou, požádejte výrobce střešní krytiny o seznam firem, které prošli školením a měli by umět s danou krytinou správně nakládat. Pomoci vám také může Cech klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. Ten vám může pomoci nejen s výběrem kvalitních řemeslníků, ale také při posouzení závad, které se na nové střeše projeví. |
Když tašky nedrží
Hrubou a bohužel častou chybou je nesprávné připevňování tašek. Přitom je pro každou krytinu od výrobce jasně předepsáno, jak přichycení provádět. S tímto nešvarem se můžete setkat hlavně v úžlabích či nárožích, kde tašky často nejsou přichycené vůbec a pokud ano, tak jsou jen provizorně přilepené silikonem nebo jinými pojivy.
Letní tažení proti ledu |
| Pokud se okapové žlaby na vaší střeše prohýbaly minulou zimu pod tíhou ledových rampouchů, nyní v létě je čas pro realizaci topných kabelů. Topné kabely instalované v okapových žlabech, svodech, úžlabích a na okraji střech všem těmto problémům spolehlivě zamezí a zajistí průchodnost okapů i svodů za všech podmínek. Při navrhování potřebného výkonu je třeba přihlédnout k mnoha faktorům. Nejdůležitější z nich jsou rozměry střechy a okapů, umístění objektu z hlediska klimatických podmínek a nadmořské výšky, orientace objektu dle světové strany, typ střešní krytiny a sklon střešního pláště. Pro upevnění topných kabelů v okapech a svodech existuje řada typů fixačních prvků. V klasických podokapních žlabech půlkruhového tvaru z jakéhokoli materiálu do rozměru 30 cm rozvinutého pláště je nejjednodušší používat plastové půlkulaté úchyty, umisťované ve vzdálenosti asi 25 až 40 cm. Tyto úchyty se zásadně umisťují na vnitřní stranu žlabu – tj. směrem k objektu. Ve svodech do délky 7 m jsou topné kabely většinou (podle konkrétního výrobce) samonosné, ve svodech větších délek používáme fixační lanko. |
text: Adam Krejčík, foto: autor a archiv
Na první pohled to vypadá, že jde o obyčejnou chladničku, která má jen jiné police a prosklená dvířka, aby byly láhve vidět. Ale není to pravda. Lednička a vinotéka jsou odlišné přístroje, které fungují každý trochu jinak. Zde jsou ty nejdůležitější rozdíly. První rozdíl je v konstrukci. Víno totiž potřebuje, zvlášť při dlouhodobém skladování, absolutní klid. Ten by mu obyčejná chladnička, jež se při zapínání a vypínání třese a vibruje, určitě nezajistila. Proto mají vinotéky speciálně uložený kompresor, který brání otřesům přístroje.
Rozdíl závisí na velikosti přístroje. Zatímco u těch malých může činit několik desetin, u těch velkých jde o celé stupně. Pak platí, že bílé víno dáváte dolů, červené nahoru. Přesnější teploty, a tedy i lepší podmínky pro skladování vína nabízejí vinotéky vícezónové či temperované. Jsou rozdělené na několik částí, v nichž si lze individuálně volit teplotu v rozmezí od pěti do osmnácti až dvaceti stupňů.
Skleněné police nahrazují dřevěné rošty
Z prvního dojmu neznatelná, ale výrazná asymetrie střechy, kompozičně vyvážená umístěním komínů, brzy odvede naši pozornost od tradičního vzhledu domu k soudobým detailům. Fasáda nás překvapí množstvím řemeslně velice dobře propracovaných detailů dřevěného obkladu.
Řešení interiéru je založeno na kombinaci výtvarného působení měkkosti dřeva a strohosti omítek. Interiér je velice světlý a vzdušný. Zejména s ohledem na z vnějšku přísný klasický vzhled nás o to více udiví množství světla v místnostech. Utilitární rozměry a proporce místností v kombinaci s množstvím světla nám na okamžik dávají zapomenout na to, že zvenku se dům tváří jako klasická chalupa.
Celé řešení je velice jednoduché a nepodbízivé. Kombinací dobře provedených detailů a lehkosti v citaci tradičních prvků přirozeněji vyzní i modernější detaily. Smrkové dřevo s bezbarvým lakovaným nátěrem nás provází celou stavbou. Výtvarné rozdělení po jednotlivých podlažích: podlaží částečně zapuštěné do terénu je maximálně prosvětleno, v nadzemním podlaží se naplno uplatňuje dřevo, podkroví je až technicistně pojato. Vše je propojeno jednotně pojatými koncovými prvky a nábytkem. Živý akcent vnáší do místností použití kovu a příjemná barevnost závěsů na oknech.
Jana Nováková využívá takzvanou velkou bylinkovou spirálu, která obsahuje celé spektrum stanovišť, takže pro každou bylinku se najde vhodné umístění, které vyhovuje jejím požadavkům na sucho, vlhko, světlo, stín atd. „Jde vlastně jen o drobnou terénní úpravu, kdy pomocí kamenů fixujeme zvedající se spirálu, kterou vyplňujeme vhodným materiálem. Dospodu patří dobrá drenáž – můžeme použít písek, štěrk, ale třeba využít i suť ze stavby – do vrchní vrstvy dáme půdu úživnou podle nároků rostlin, které chceme pěstovat,“ radí. Dokonce i bahenní byliny mohou růst v nádržce, kterou lze zabudovat na úpatí spirály. Využívat můžeme samozřejmě i běžné vyvýšené záhony, které se snáze ošetřují, zalévají i sklízejí. Materiálem pro zhotovení mohou být dřevěné laťky, prkna, kulatiny i proutí. Pro bylinkovou spirálu volte spíše lomový kámen, žulu, pískovec nebo cihly. Stavebně složitější, ale vzhledově zajímavé bývají také nejrůznější suché zídky, kterými můžete členit zahradu, nebo se vypořádat s terénními nerovnostmi. Bylinky mohou být jejich „živou“ součástí. Měli byste je ale sázet současně se stavbou.
Pokud máte připravené místo (nejlépe v blízkosti kuchyně nebo obytné terasy) a zvážili jste, jaké bylinky jsou pro vás nejvhodnější, můžete je rozmístit podle požadavků na vlhkost půdy a oslunění. Jana Nováková navrhuje dát do vrchní osluněné části středomořské bylinky – patří sem šalvěj, levandule, tymián, routa, svatolina, pelyňky, yzop, saturejka, dále dobromysl, divizny, pupalka dvouletá s výbornými jedlými květy, maří list balšámový či smil italský, který se v kuchyni používá jako kvalitní maggi koření. V jižním svahu mezi kameny pak umístíte mateřídoušky a netřesky. Na vlhčí a stinnější místa vysadíte pažitku, kadeřavou petržel, libeček, kerblík, čechřici vonnou, tzv. česnekopažitku (Allium tuberosum) nebo listové druhy cibule (jako je zimní cibule – Allium fistulosum, cibule prorůstavá, které se někdy říká cibule sibiřská – A. × proliferum). Volná místa můžete zaplnit jednoletými druhy, například majoránkou nebo bazalkou, a také výrazně kvetoucími bylinami, jako je lichořeřišnice, měsíček nebo brutnák. Musíte ovšem dbát na to, aby vám tyto byliny neutlačovaly sousední jemné druhy, dosti se rozrůstají. „Doporučuji pro začátek určitou střídmost a ponechání místa i pro druhy, které většinou u nás nepřezimují venku a je třeba je zazimovat (rozmarýn, bakopa drobnolistá, vavřín opadavý – bobkový list),“ dodává.
Bylinkové zahrady se nejčastěji dělí na formální (pravidelné) a přírodní (uspořádaná divočina). Ve formálním stylu lze lemovat záhony, tvořit zajímavá seskupení (např. pestrobarevné keříčkové odrůdy šalvějí a vysoký fenykl s jemnými lístky) či zřetelně vést cesty v zahradě (s červenými cihlami ladí bylinky se šedozelenými a stříbrnými listy). Bylinkový záhon v přírodním stylu může „fungovat“ podobně a navíc nabídne širší spektrum barev a vůní. Ale možná se neobejde bez zásahu odborníka. „V přírodních zahradách ve volně osázených a bujarých bylinkových záhonech můžete plně realizovat své nápady a těšit se z bohatého sortimentu rostlin.
K ovocným dřevinám je vhodné vysadit i druhy, které lákají opylovače a odpuzují „škůdce“ – křen, lichořeřišnice, na jižní stranu i pelyněk. Současně mohou stromy posloužit jako opora pro některé liány (chmel s jedlými křehkými výhonky na jaře, pro podporu imunity velmi ceněná klanopraška – Schisandra),“ dodává odbornice. Bujnějším druhům pak doporučuje vymezit v rozlehlejší zahradě samostatnou sekci a (třeba společně s černým bezem) pěstovat buřinu srdečník, pelyněk černobýl, třezalku, mydlici, kopretinu vratič, případně nechat růst i kopřivu, která kromě toho, že má zajímavé využití v kuchyni a obsahuje řadu cenných látek, poskytuje také prostředí pro život celé řadě druhů hmyzu. Navíc z ní můžete připravit i hnojivé výluhy a jíchy, kterými podpoříte růst dalších rostlin. Nezapomínejte ani na plané bylinky, které mají rozmanité kuchyňské využití, můžete je najít například v přírodním trávníku nebo na louce (sedmikráska, jitrocel, pampeliška, kontryhel, kmín, šťovík a další).
I když se to možná nezdá důležité, přece jen je rozdíl v tom, je-li lůžko určeno muži nebo ženě. První dávají přednost praktickému designu a vybavení (osvětlení, variabilita doplňků, mobilita na základě koleček), druhé nikdy nezapřou zálibu v romantice a budou možná prosazovat i baldachýn. Pro obě pohlaví je ale velmi důležitá kvalita matrace, na níž by se rozhodně nemělo šetřit. I tak je ale třeba ji po deseti letech vyměnit.
1. Ideální šířka lůžka pro jednoho člověka je 90 cm, stačit může i 80 nebo 85 cm, dítěti do osmi let bude vyhovovat i 75 cm.
4. Opravdu kvalitní matrace (vysoká 18-23 cm), pružinová či taštičková v kombinaci s latexem, kokosovými vlákny aj., se spokojí s méně pružným roštem, který by však měl být lamelový, aby matrace zespodu větrala.
Více než 80 % zájemců se však do přístavby celoročně obyvatelné zimní zahrady pouští se záměrem rozšířit pohodlí domova o 20 až 30 m2 prostoru, který jim s výhledem do 
Zvolené roli musí odpovídat tvar, použité konstrukční 
Elegantním, ale dražším řešením jsou mřížkami kryté podpodlahové konvektory vyhánějící přetlakovým ventilátorem horký vzduch podél skleněných stěn vzhůru. Za mrazu navíc zabraňují jejich obávanému orosení. Dodatečně instalované obytné zahrady může uspokojit i podlahové 
Odborné firmy nejnověji nabízejí i bezdrátové systémy dálkového ovládání ventilace, zastínění a klimatizačních systémů s řadou 
Společenské hry nejen krátí dlouhou chvíli, ale především stmelují 
Jen málokdo má možnost zřídit si 
Do pokoje, kde se bude hrát některá ze zmíněných her, jsou vhodné všechny typy vysokozátěžových 
Nejde tedy o keramiku v klasickém smyslu slova, ale o speciálně zpracovaný oxid zirkoničitý (ZrO2). Tento 
Německá společnost Ceramex byla ještě v 90. letech minulého století malou manufakturou na individuální výrobu soustružnických a 
Keramikou se však 
Mezi skalničky se dnes počítá mnoho různých rostlin, které musí vyhovět jednomu společnému požadavku – a tím je schopnost růst mezi kameny v propustné půdě. A nemusejí to být jen rostliny, které si libují na slunci, skalku můžete osadit stínomilnými skalničkami na severní straně nebo pod stromy, jiným rostlinám zase vyhovují východní polostinné svahy. Ovšem pozor – mnohé krásné skalničky původně rostly na vápencových horninách a většina z nich nebude tolerovat jiný než vápnitý substrát.
Danuše Vaňková klade při setkání s klienty vždy zásadní otázku: „Kolik času a energie můžete do péče o vybrané rostliny vložit?“ Při omezeném časovém limitu může být řešením zmenšení prostoru a snížení náročnosti údržby, působivé jsou i menší útvary nebo miniskalky v nádobách. Méně náročná může být i skalka napodobující kamennou strž, v níž převažují kameny a prostory mezi nimi jsou vysypány drtí, takže substrát, ze kterého by mohl růst plevel, je výrazně omezen. Za náhradu přírodní skalky bychom mohli považovat i štěrkové záhony s dekorativními většími kameny, ovšem za předpokladu, že půda pod štěrkovým mulčem a netkanou textilií bude upravena na propustnou.
Na výšce stolku záleží
Základními vlastnostmi užitečného a bezpečného nočního stolku, jaký všichni chceme, je snadná 
