Skip to content

Blog

Neomezené možnosti pohledových betonů

Betonový stolekPrvky z tohoto moderního, industriálně působícího materiálu tvoří samu tvář interiéru (nebo exteriéru) a jsou výsledkem originálního architektonického návrhu. Díky doslova „high-tech“ receptuře betonů EASYCRETE, což je značka lehce zpracovatelných až samozhutnitelných betonů od společnosti Českomoravský beton, lze dosáhnout doslova dokonalého vzhledu pohledových betonů. Betony EASYCRETE se lehce roztékají a vyplní záhyby konstrukce až do těch úplně nejmenších detailů. Pohledová stěna je tak naprosto dokonalá, přesně dle očekávání investora i architekta.

Plocha z pohledového betonu je na dotyk kupodivu velmi příjemná, navíc nepotřebuje žádnou náročnou údržbu a přesto dlouho vydrží krásná. Vzhled, který se někomu může zdát poněkud chladný, lze zútulnit použitím jiných materiálů, jako je například dřevo nebo sklo. Možnosti betonu jsou navíc téměř neomezené – může být nejen stěnou či stropem, ale stejně tak i podlahou, barovým pultem, umyvadlem a klidně i netradiční kuchyňskou linkou. Pohledových úprav betonu je celá řada, liší se především tím, jakým způsobem byl pohledový betonový povrch vytvořen či upraven.

Možnosti tak široké jako naše fantazie

Betonová vanaBeton jako materiál tedy nezná, co se týče tvarových možností, hranice, jediným omezením je asi jen naše fantazie. Proto má mezi odvážnými architekty a designéry tolik příznivců. Technologie výroby a zpracování se navíc neustále posouvá kupředu, a tak vznikají nové a nové varianty dekorování povrchu. Mezi ty nejběžnější patří například broušení, leštění, hlazení, škrábání nebo vymývání. Pro tyto úpravy jsou pak charakteristické různé vzhledové vlastnosti, jako je hladkost či naopak hrubost, drsnost či lesk a další. „Výběr konkrétní receptury betonu pro konkrétní realizaci je výsledkem souladu mezi představou investora, architekta, výrobce betonu a realizační firmy,“ říká Jan Veselý, zástupce jednoho z nejvýznamnějších výrobců betonu na našem trhu, společnosti Českomoravský beton a.s.

Betony EASYCRETE pro dokonalou pohledovou úpravu

Pohledový betonMateriál pro realizaci pohledového vzhledu je dodáván skupinou Českomoravský beton jako tzv. značkový transportbeton, tedy jako značkový beton připravený a namíchaný mimo staveniště a dodaný v čerstvém stavu. EASYCRETE je značka zahrnující lehce zpracovatelné až samozhutnitelné transportbetony vhodné k rychlému zhotovování pohledových betonů, ale také základů, hustě vyztužených konstrukcí stěn, sloupů a stropů a štíhlých konstrukcí. Tyto betony se díky zlepšené tekutosti lehce roztékají po bednění a vyplní bez problémů všechny záhyby konstrukce do nejmenších detailů. Při realizaci pohledových betonů je oceňována hlavně vynikající kvalita povrchů, především díky nízkému počtu a malé velikosti pórů, což vede k výsledné hladké a krásné pohledové ploše betonů.

EASYCRETE je dodáván ve třech různých typech, pro docílení nejlepší kvality výsledného povrchu pohledových betonů jsou určeny varianty EASYCRETE SF (velmi tekutý, téměř samozhutnitelný transportbeton) a EASYCRETE SV (samozhutnitelný beton). Při použití pro jemné konstrukce, křivky, těžko přístupné a tenké stavební konstrukce je výhodné používat hladké, nesavé bednění. EASYCRETE se na stavbu dopravuje autodomíchávačem dle objednávky. Zde jej pomocí mobilních čerpadel pracovníci skupiny Českomoravský beton uloží na požadované místo do konstrukce. 

Sochy z betonuTechnologie zpracování betonu se liší podle vybraného výsledného vzhledu

  1. 1) Různé vzory, například povrch kopírující strukturu dřeva, vznikají otiskem formy nebo bednění do betonu. Takto vytvořený beton zpravidla působí poměrně hrubě až tvrdě. Jde o nejznámější variantu technologie realizace pohledových betonů. U betonů EASYCRETE je při realizaci této technologie oceňován výborný rozliv po bednění. Díky tomu materiál vyplní dokonale i nejmenší záhyby konstrukce.

    2) Vzorek, který se na betonovém povrchu opakuje a ovlivňuje tak celkový vzhled, lze vytvořit opracováním betonu v tzv. měkkém stavu, čili hned po vyjmutí z bednění

  1. 3) i formy. K opracování betonu v měkkém stavu se používá hlazení speciálním houbovým, případně ocelovým hladítkem, válečkování, škrábání, vymývání či poťukávání. Výhodou betonů EASYCRETE je okamžité dosažení kompaktního hladkého povrchu, bez bublin a jiných vad.

  1. 4) Viditelná kamenná zrna a jednotlivé póry umožňuje tzv. suché pískování, jedna z variant zpracování tvrdého, tj. vyzrálého betonu. Při „odhalení“ kamenných zrn je důležitý neměnný poměr jednotlivých surovin v rámci různých míst v konstrukci. EASYCRETE nabízí, díky moderní receptuře obsahující speciální chemii a přísady, dokonalé promísení jednotlivých složek. Nemůže se tedy stát, že by se kamenná zrnka po uložení do konstrukce „propadla“ do její spodní části a ve výsledku tak vznikla vzhledově nerovnoměrná a nehezká pohledová plocha. Jinou variantou úpravy je měkké pískování, které kamenná zrna neodhalí, pouze odstraní tenkou prachovou vrstvu cementového kamene. Dalšími možnostmi je prořezávání, broušení, leštění či opracování kamenickými technikami.

Betonová kuchyňská linkaPovrch pohledového betonu ve všech výše uvedených variantách přitom může být vyroben monoliticky či pomocí prefabrikátů, případně jako barevný beton.

Aby byl výsledný povrch pohledové konstrukce perfektní, je třeba předem specifikovat požadavky kladené na beton. Před betonážemi pohledových konstrukcí nabízí společnost Českomoravský beton zdarma konzultaci s technologem. Cílem je nalezení optimální receptury betonové směsi a ideálního způsobu betonáže.

Více informací a kontakty na www.transportbeton.cz.

(komerční prezentace)

Pozvolné probouzení trávníků

Dostat trávník po zimě do dobré kondice ovšem představuje poměrně značné úsilí. Bude třeba zbavit ho odumřelých stébel, mechu a plsti, vyrovnat a provzdušnit, hnojit trávními hnojivy; v závislosti na počasí také dosívat a společně s osivem sypat trávníkový substrát nebo křemičitý písek pro zlepšení vrchní vegetační vrstvy. Neměli byste zapomínat ani na nezbytnou závlahu.

Úklid po tuhé zimě

Elektrická rotační sekačka Bosch Rotak 37 má šířku záběru 37 cm, motor o výkonu 1 500 W a koš o objemu 40 l. Výška střihu je 2–7 cm a váha 13,5 kg. Díky promyšlené konstrukci se dá dobře skladovat i přenášet. Poradí si i s vysokou a mokrou trávou.Pokud ještě zůstal na trávníku sníh a počítá se s další nadílkou, raději se těmto plochám vyhněte (nedoporučuje se po nich šlapat) a věnujte se třeba údržbě zahradních strojů. Vydržte do doby, až bude půda dostatečně suchá, pak shrabejte listí, větvičky a suchou trávu. Nebyla-li tráva posekána na podzim, zarovnejte ji na délku zhruba tří centimetrů a posekanou zeleň dobře shrabejte. Jarní péči budou zcela jistě potřebovat také záhony trvalek, ovocné stromy i keře. Nastává ideální období pro celkové úpravy zahrady včetně zahradních cestiček, skalek a teras. K tomu je ovšem zapotřebí kvalitní zahradní nářadí, funkční zahradní stroje a široká škála přípravků pro hubení škůdců. Nezapomeňte také na travní semena a hnojiva.

Typy trávníků

Dekorativní trávník slouží především jako ozdoba domu, například v předzahrádkách. Je žádán hlavně kvůli estetické funkci. Je náročný na půdu, plochu osevu a péči; udržuje se ve svěží barvě a nízko střižený.
Zátěžový trávník má také estetickou funkci, která je doplněna možností běžného využití. Poslouží pro pěší provoz, rekreaci i hry dětí.
Volně rostoucí trávník se hodí na hůře dostupná místa, například od svahu. Hodí se také na velké sady. Pro pozvolný růst ho můžete sekat pouze dvakrát nebo třikrát za rok a není třeba jej zavlažovat nebo odplevelovat. Do trávníku jsou přimíchávány další kvetoucí byliny.
Před vyséváním trávníku je důležité zjistit, jaký typ půdy máte na zahradě. Pokud typ půdy neznáte, riskujete, že trávníková směs neporoste tak, jak jste si představovali. Výběru osiva by měla předcházet úvaha, jaký trávník chceme, zda užitkový, volně rostoucí nebo reprezentativní.

Kultivace stávajícího trávníku

Jakmile to počasí dovolí, trávník je dostatečně suchý a listí je shrabané, můžete začít kultivovat. Pomocí tzv. vertikutace odstraníte mech a plsť v nadzemní vrstvě trávníku a zvýšíte průsak vody a živin do vegetační vrstvy a zajistíte cirkulaci vzduchu. Podporujete tak růst kořenového systému trávníku a bráníte zahradu před houbovými chorobami. Speciálním strojům pro tuto práci se říká vertikutátory, k ruční práci slouží vertikutační hrábě. V obou případech jsou pracovním nástrojem takzvané vertikutační nože, které se v tenké vrstvě zařezávají do trávníku, odstraňují z nich plsť a prořezávají vrchní vegetační vrstvu.

Vertikutační nože také přesekají travní výběžky, čímž se podpoří růst nových výhonků a zmlazení trávníku. Před ošetřením by měl být trávník vysoký maximálně tři až čtyři centimetry, aby odstranění travní plsti z trávníku bylo maximálně efektivní.

Nejčastější problémy při obnově trávníku

– zamoření plevelem a mechem
– problémy způsobené drobnými škůdci
– vyšlapané cestičky a obdobná poškození
– nerovný povrch trávníku
– podmáčení půdy
– škody způsobené mrazem, sněhem nebo větrem
– škody způsobené nesprávným sekáním
– tráva spálená přehnojením
– nevhodné zavlažování
– nedostatek světla
– různé choroby

Verifikace domácího trávníku

Motorová sekačka NEXUSI NX 44 má záběr 44 cm, silný motor, funkci pojezdu, objem koše 45 l, výška sečení se nastavuje centrálně od 2,5 do 8,5 cm. Cena je cca 12 400 Kč (MOUNTFIELD).Odborníci ovšem upozorňují na to, že vertikutace bývá často zaměňována s hloubkovou aerifikací (provzdušněním). „Provzdušnění (aerifikace) představuje mechanické ošetření travní plochy aerifikačními válci nebo speciálními stroji a nástroji,“ vysvětlují zástupci společnosti OBI a názorně ukazují, jak při provzdušňování pronikají duté hroty do hloubky deset až dvanáct centimetrů a vynášejí válečky půdy. Průduchy, které se v půdě po aerifikaci objeví, se pak zasypávají křemičitým pískem. Pro verifikaci domácího trávníku malých rozměrů ovšem stačí obyčejné vidle.

Zabodnete je zhruba do hloubky deseti centimetrů, lehce s nimi zakýváte a vzniklé průduchy vysypete pískem. Lepší jsou ovšem speciální hrábě nebo elektrický či motorový provzdušňovač. Na trhu je celá řada vhodných nástrojů pro velké i malé trávníky. Oblíbené bývají i takzvané aerifikační vidle s dutými hroty, při jejichž použití nedochází k hutnění půdy kolem vpichů.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Zakládání nového trávníku

Pokud se chystáte zatravnit nové plochy na zahradě, je třeba začít s přípravou podkladu, půdy a s výběrem osiva. Trávník lze vysévat v závislosti na počasí na jaře od konce března do května nebo na podzim v září a říjnu. Důležité je plánování z hlediska účelu trávníku a druhů trav, které budou nejlépe odpovídat vkusu majitele a podnebí dané lokality. Lze zvážit, zda trávník vysévat, nebo použít drnové koberce. V případě drnových koberců bývá výběr semen omezený (obvykle jsou k dostání v síti lokálních dodavatelů), při pěstování semene máme výběr podstatně širší.

Elektrický vertikutátor Campus 1000 V se sběracím košem má záběr 30 cm a příkon motoru 1 100 W. Stojí cca 4 000 Kč (WOLF-GARTEN).Důležité je zvážit, zda budeme chtít trávník okrasný nebo užitkový. Vybírat budeme i podle podnebí. Obvykle se nabízejí druhy pro chladné (optimální růstová teplota 15-24 °C) a teplé oblasti (27-32 °C). Pro okrasné trávníky volíme nejčastěji psineček, kostřavy či bermudské trávy. Pro užitkové trávníky to bývají bojínky, lipnice, poháňky a další druhy trav.

Nežádoucí drny musejí být sejmuty

Nicméně ani v případě dobrých semen nestačí zvolenou plochu pouze nakypřit a poházet po ní travní osivo. Rozsah přípravných prací bude záviset na stavu zvoleného místa, na zručnosti majitele zahrady a na zvoleném nářadí. Nejprve se musíme zbavit všech rostlin, stromů, keřů a kořenů a zamezit dalšímu růstu i malých zbytků rostlin v půdě. Nežádoucí drny musejí být sejmuty, zemina musí být důkladně vyčištěna.

Následuje posouzení kvality půdy a její zlepšení pomocí přídavků organické hmoty, například zahradním kompostem nebo dobře rozloženým živočišným hnojem, nebo instalací nějakého systému drenáže. Pak se můžeme pustit do rytí, urovnávání a konečné přípravy půdy včetně prevence proti plevelům. Pokud nebude povrch dobře připraven, vystavujeme se nebezpečí, že klíčení semen bude nerovnoměrné a nehomogenní.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv

Tropická zahrádka

Existuje velmi jednoduché a elegantní řešení. Některé pokojové rostliny je možné na léto přemístit z místnosti na zahradu, balkon nebo terasu a dopřát jim dostatek vzduchu, vlhkosti a živin. Zdaleka se nehodí pro všechny druhy, ale mnohé úplně pookřejí a zakrátko se odmění novými listy nebo poupaty. Venku se také snáze rostliny zbaví škůdců, lze je chemicky ošetřit i přípravky, které jsou v bytě škodlivé a mnohé „breberky“ zmizí samy jen změnou klimatu nebo zásluhou drobných venkovních predátorů.

Rychle v kondici

Ačkoliv je dračinka (Cordyline australis) populární pokojovou rostlinou, ve své australské domovině snese teploty blízké k nule.Vzdušná venkovní vlhkost je totiž vyšší, především od večera do rána, kdy se vytváří rosa. Střídání odlišných denních teplot a vlhkosti je přirozenější než stálé bytové podmínky a rostliny mnohem lépe regenerují a dostávají se do kondice. Nemalý vliv má i ultrafialové záření a měkká dešťová voda bez chlóru.

Jednodušší je i péče, na zahradě můžete rostliny postříkat hadicí nebo mezi ně umístit zahradní rozprašovač a jen otočit kohoutkem místo zdlouhavého zalévání konvičkou. Rostliny také nemusí mít misky pod květináči, takže voda volně odtéká a kořeny nestojí ve vodě, což většině rostlin také příliš neprospívá.

Ne pro milovnice prádelny

Zdaleka ne všechny rostliny však „venčení“ uvítají. Pobyt venku přes léto nesnesou rostliny z džungle tropických nížin, kde trvale panuje hodně vysoká vzdušná vlhkost i teplota, tedy klima „prádelny“.

Z častěji pěstovaných rostlin to jsou například některé druhy láčkovek, orchidejí, hodně teplomilných begónií a bromélií, krotóny, drobné vlhkomilné palmy, kapradiny s jemnými listy, áronovité aglaonemy, alokázie, filodendrony a další. Ale pro většinu rostlin se vhodné místečko v zahradě najde, podle nároků buď zastíněné, nebo více na slunci.

„Vyvenčení“ prospěje i některým druhům mučenek, především těm subtropickým. Nejznámější z nich, Passiflora coerulea, vydrží na jihu Evropy venku trvale.Na slunce se však musí dávat pozor, rostliny jsou z bytu zchoulostivělé a snadno se spálí – to se týká i kaktusů a sukulentů. Je nutné nejprve celou rostlinu zastínit a postupně pomalu na slunce zvykat, spáleniny se projeví jako velké hnědé skvrny odumřelé tkáně, může zhnědnout růstový vrchol s mladými citlivými pletivy, celé listy nebo i celá rostlina.

Zvyklé na extrémy

Nejvhodnější jsou rostliny ze sušších oblastí tropů i subtropů nebo z vyšších nadmořských výšek. Jsou zvyklé na občasné extrémy, chladnější noci a výkyvy teplot. Velmi dobře lze letnit kaktusy a různé sukulenty, například rody Agave, Aloe, Echeveria, Aeonium, Crassula, Adenium, Kalanchoe, Pachypodium a Yucca. V zahradě se přes léto daří i keřům a menším stromům, pobyt venku prospěje ibiškům a příbuznému rodu Malvaviscus, většině fíkusů a cykasů, kaméliím, citrusům, okrasným lilkům, z vytrvalých bylin pak dračinkám, klíviím, mučenkám, banánovníkům nebo rodům Aspidistra, Asparagus, Mandevillea, Coleus či Zantedeschia.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Pravidelně zalévat

Palmy rodu Washingtonia pochází ze severu Mexika a jihozápadu USA. Silné rostliny přežijí na poušti až –10 ˚C, neotužilé rostliny z bytu však přemístěte do interiéru nejdéle s prvními mrazíky.Překvapivě dobře venku prosperují, jen kromě hodně teplomilných druhů, i mnohé orchideje. Spokojené jsou rody Oncidium, Cymbidium, Laelia, většina druhů z rodů Dendrobium, Epidendrum a Cattleya.

A přímo skvěle se venku daří drobným stříbřitým broméliím rodu Tillandsia. Epifytní rostliny (nekořenící v půdě) můžete třeba zavěsit na strom, kde jsou lehce přistíněné listím.
Pokud je budete pravidelně zalévat a občas přihnojíte tekutým hnojivem na list, na konci srpna se budete divit, o kolik přirostly.

text a foto: Romana Rybková

Krásné fasády šetří energie

Na krásu můžeme klást nejrůznější měřítka, ale který jiný z fasádních materiálů Vám vykouzlí romantické sídlo anglického venkova, stejně jako postmodernistický industriální styl?

Krása, originalita a užitek

Jde jen o to, vybrat k základní architektuře odpovídající barvu a povrchový dezén cihly. A užitek? Cihelné fasády BRICKLAND jsou bezúdržbové (teď pokrčíte rameny, jako uživatelé budete jásat) a pokud postavíte sendvičovou stěnu, případně použijete certifikovaný zateplovací systém BRICKLAND s finální vrstvou z cihelných obkladových pásků, ušetříte velké peníze za energii potřebnou na vytápění Vašeho domu.

Více na www.brickland.cz.

(komerční prezentace)

Nová terasa je krásná, jaká bude po letech?

Na své terase relaxujte! Woodplastic(R) prkna se nenatírají a přitom nešednou. (Zdroj: Woodplastic)Jaký zvolit materiál

Nejdříve si rozmyslete, k jakým účelům chcete terasu používat a jaké nároky na ni máte:

  • Budou si zde hrát děti a běhat po terase bosé?

  • Chcete zde jen příjemně relaxovat s minimem nároků na údržbu?

  • Plánujete bazén?

  • Je pro vás důležitý design?

  • Jaké jsou vaše finanční možnosti?

Na trhu existuje nepřeberné množství variant. Dají se však rozdělit do několika základních: dřevo, dlažba/kámen, moderní materiály. Dřevo – jeden z tradičních materiálů, který je ihned po namontování krásný na pohled i příjemný na dotek (až na třísky). Počítejte však s nutností pravidelné údržby – časově i finančně náročné – cca 2x do roka je nutno dřevěnou terasu mořit a natírat. Jinak ztrácí svou barevnost, šedne, kroutí se apod. Další možností je dlažba či kámen. Obě varianty mohou vypadat na pohled pěkně, dostupné jsou typické i originální designy, počítejte však s tím, že se vždy bude jednat o studený materiál, představte si pocit bosé nohy na chladném kameni či dlažbě. Naopak při tropických teplotách se na dlažbu téměř nedá vstoupit bez obuvi.

Terasa příjemné na pohled i na dotek. (Zdroj: Woodplastic)Mezi moderní materiály se řadí ty, které díky inovacím nabízejí kombinaci výhod více materiálů, konkrétně dřeva a plastu (wood plastic composites – wpc). Woodplastic® materiál si udržel všechny příjemné vlastnosti dřeva a přidal k nim nenáročnou údržbu a odolnost:

I po letech bude vaše terasa krásná a stejně kvalitní - a bez jakéhokoli natírání! (Zdroj: Woodplastic)U všech moderních a funkčních objevů se dříve či později objeví nekvalitní napodobeniny. Pokud se rozhodnete pro toto atraktivní řešení terasy, dejte si při výběru pozor především na tyto aspekty:

místo výroby materiálu: Především výrobky z Číny často nedosahují takových kvalit jako evropské produkty.

složení: Vlastnosti materiálu ovlivňuje jak druh a kvalita dřevní části (např. woodplastic® je vyráběn z evropského dřeva z obnovitelných zdrojů) tak druh a podíl polymeru. Optimální poměr dřevité části a polymeru se pohybuje kolem 60 % – 70 % dřeva a 30 % – 40 % polymeru. Čím více dřeva, tím je povrch pocitově i vizuálně více příjemný a naopak. Hlavní polymery, které se vyskytují ve WPC materiálech, jsou HDPE (vysokotlaký polyetylén) nebo PP (polypropylen). HDPE je mnohem odolnější vůči teplotním výkyvům, především mrazu, což má vliv na celkovou odolnost WPC materiálu. Setkáte se však i s používáním PVC.

profil: Plný profil není nutné spádovat, má zpravidla lepší živostnost a mechanické vlastnosti. Dutý profil je nutno spádovat, má menší nosnost, hrozí riziko popraskání vlivem mrazu, většinou je však levnější než prkna plná.

Pokud zvolíte kvalitní originál, nezklame vás. Získáte krásnou trvanlivou terasu bez nutnosti náročné údržby.

Woodplastic(R) odolá vodě - jak chlorované, tak i slané. (Zdroj: Woodplastic)Materiály k bazénům, na schody, květináče apod

Woodplastic® materiál je ideální k bazénům, jelikož je protiskluzový a odolný proti vodě – jak chlorované, tak i slané (v zahraničí se nejčastěji používá jako povrch přístavních mol apod.). Lze jej využít i na schody, květináče, lavičky, dětská pískoviště, hřiště, apod., lze jej i ohýbat. Montáž terasy či balkonu z woodplastic® materiálu je snadná a rychlá.

Jak ale vypadá woodplastic® terasa po letech používání?

Plná terasová woodplastic(R) prkna lze využít i na schody, květináče apod. (Zdroj: Woodplastic)Nejlepší odpovědí je jasný důkaz – přijďte se přesvědčit sami! Společnost WPC-Woodplastic, a.s., která tyto terasy prodává a montuje již 6 let (více než 50.000m² realizovaných teras) vám ukáže terasu, na kterou 6 let svítilo slunce, pršelo, sněžilo, byla vystavena mrazu. A jak vypadá? I po letech si zachovala svoji barevnost. Žádné praskání, kroucení, třísky. Woodplastic® terasa je krásná a stejně kvalitní i po letech používání. Materiál je prověřen i desítkami let používání v zahraničí. Nevěříte? Přesvědčte se sami v největším woodplastic® terasovém centru v Praze Štěrboholích, Ústřední 30: www.terasove-centrum.cz .

Více informací o materiálu najdete na stránkách: www.woodplastic.cz.

Kontakt
www.terasove-centrum.cz
www.woodplastic.cz

(komerční prezentace)

Konferenční centrum Stollhof

Realizace StollhofI tato slova obchodního ředitele RD Rýmařov ing. Jiřího Pohloudka ukazují na rub a líc pozice lídra v oboru. Lícem je samozřejmě postavení „jedničky“, rubem však bývá nutnost postavit se jako první výzvám, bourat mýty a „prosekávat“ tak cestu dalším výrobcům. Společnost RD Rýmařov ale na tento úkol není sama – kromě jiného se i u této realizace mohla spolehnout na dalšího lídra, tentokrát v oboru suché výstavby – na sádrovláknité materiály fermacell. Ing. Miloš Kincel, ředitel prodeje Fermacell pro Ceskou republiku k tomu dodává: „Stěny a konstrukce s fermacellem mají prokazatelně lepší vlastnosti než srovnatelné zdi z cihel, sádrokartonu nebo jiných materiálů. Jsou ověřené, šetří čas a jsou řešené jedním typem desky bez komplikací a hrozby nevhodné volby. Navíc za nimi vždy stojí náš individuální servis. Z toho těží RD Rýmařov nejen u „běžných“ rodinných domů, ale i takovýchto unikátních a rozsahem velkých realizací.“

Realizace StollhofHlavní náplní činnosti centra, realizovaného v letech 2011-2012, je trénink a vzdělávání vyššího managementu velkých nadnárodních společností. Konferenční centrum, jak je již podle názvu zřejmé, je realizováno v zelené filozofii a ve velmi moderní a progresivní architektuře podle návrhu architekta Christiana Prassera, zakladatele ateliéru cp-architektur. „Cílem naší kanceláře je najít nejlepších odpovědí na řešení obsahově různorodých zadání.“, uvádí na svých stránkách (cp-architektur.com) Christian Prasser. Realizace centra umístěného asi 80 km od Vídně v překrásném prostředí přírodního parku „Hohe Wand“ v podhůří Alp byla takovým zadáním. Všechny technologie, prostřednictvím kterých bylo toto centrum realizováno a kterými bude provozováno, splňují vysoké ekologické parametry.

Realizace StollhofGreenWell Conference& Coaching Centre je určeno pro skupinu 35 lidí, kteří mají k dispozici kompletní a maximálně komfortní zázemí. Ústředním místem je konferenční sál s 95m2 plochy, k němu přiléhají tři menší jednací místnosti o 35 m2, recepce a lounge prostory. „Právě tady společnost RD Rýmařov použila netradiční postupy a vzhledem k rozsahům prostorů kombinovala netradičně pro naši firmu ocelovou a dřevěnou konstrukci. Pro optimalizaci výsledku jsme museli neustále porovnávat statické, energetické a ekonomické parametry. Nelehkým úkolem bylo vzhledem k rozměrům a vizím architekta osazování skleněných výplní kongresového sálu. Novým pro naši společnost bylo i řešení akustiky jednotlivých sálů.“, říká Jiří Pohloudek.

Realizace StollhofNosnou konstrukci obvodových stěn tvoří dřevěná rámová konstrukce, obalená z obou stran sádrovláknitou deskou fermacell a vyplněná tepelnou izolací z minerální plsti. Toto opláštění přenáší horizontální a diagonální zatížení ze stropní konstrukce do úložné desky. Vnější stranu tvoří kontaktní zateplovací systém s tenkovrstvou omítkou nebo provětrávaná plechová/dřevěná fasáda. Vnitřní nosné i dělicí stěny jsou z dřevěné rámové konstrukce a oboustranného opláštění sádrovláknitými deskami fermacell.

Realizace StollhofV areálu centra je 30 apartmánů s balkony. Apartmány jsou vybaveny podlahovým topením, a vzhledem k jižní orientaci a velkým proskleným plochám, i klimatizací. Apartmány v prvním podlaží jsou osazeny střešními okny. Součástí této časti areálu je jídelna s kuchyňským zázemím, posilovna a společenské zázemí. Apartmány jsou propojeny otevřenými zastřešenými koridory. Celý areál, do kterého přísluší ještě malý zámeček a hospodářské budovy, je vytápěný centrálně kotlem na dřevěné pelety. Pochopitelně bylo cílem naprojektovat a zrealizovat celý projekt v co nejnižším energetickém standartu. V maximálně možném rozsahu byly použity standardní konstrukce se součinitelem tepla U = 0,16 W/m2K, v některých případech se konstrukce vylepšovala na U = 0,12 W/ m2K . Rozhodujícím prvkem byly skleněné konstrukce, které v mnoha případech nahrazují obvodové stěny. Musely tedy plnit i funkci statickou a ještě s komplikovaným požadavkem koeficientu světelné prostupnosti g = 0,26. Všechny skleněné stěny byly dodány s koeficientem prostupu tepla U = 1,2 W/m2K . V závěru stavby byly stavební konstrukce prověřovány na vzduchotěsnost – průměrná hodnota intenzity výměny vzduchu n50,N v celém areálu byla 1.2, což se přibližuje hodnotám požadovaným pro nízkoenergetické stavby. Při návrhu realizace byla snaha o co největší využití standardních konstrukcí RD Rýmařov. Vzhledem k specifickým požadavkům architekta však musely být některé konstrukce – zejména střešní konstrukce s oplášťováním falcovaným titanozinkovým plechem v bílém provedení – řešeny na místě.

Realizace Stollhof„Výsledek celého projektu předčil očekávání. Vzniklo dílo evropského formátu, které ukázalo další možnosti začleňování technologií prefabrikace dřevěných konstrukcí do soudobé moderní architektury. Firma RD Rýmařov přes těžkosti, kterými musela při této realizaci projít, nasbírala velké zkušenosti, ověřila si nové konstrukční detaily a technologické postupy.“, hodnotí celou realizaci Ing. Jiří Pohloudek.

Základní fakta k realizaci „GreenWell Conference& Coaching Centre“ Stollhof

Funkce 30 apartmánů, fitness, jídelna, velká kongresová hala, 3 seminární místnosti pro výcvik vyššího managementu, 2 x lounge, centrální kotelna, odpočinková místnost pro zaměstnance konferenčního střediska.

Autor

Christian Prasser

Investor

GreenWell, Revina SA

Generální dodavatel

RD Rýmařov

Investiční náklady

cca 5 milionů Eur
Místo

Stollhof, Rakousko

Rok

Realizace – 2011 až 2012

Zastavěná plocha

10 184 m2

Plocha pozemku

31 068 m2

(komerční prezentace)

Vestavěné skříně ušetří prostor

Systém posuvných dveří najde své uplatnění i v kuchyni: šetří místo a vypadá hezky (DELFI).Pořízení komfortního bydlení za přijatelnou cenu je vždy tak trochu uměním a bojem o každý centimetr. V této bitvě sehrávají právě vestavěné skříně nezaměnitelnou a často i neocenitelnou roli. Dokážou prostor nejenom šetřit – oproti klasickým skříním to může být i několik metrů, ale i výrazně esteticky a architektonicky ovlivnit.  Vestavěným skříním bychom ale křivdili, kdybychom jejich význam redukovali jen na úsporu prostoru a uplatnění pouze ve stísněných podmínkách. Naopak – tyto skříně jsou díky ojedinělým konstrukčním a materiálovým možnostem zajímavé pro jakýkoli interiér, i pro rozměrově velkorysý, a velikost přitom není hlavním rozhodujícím faktorem.

„Nemožnosti“ na mnoho způsobů

Charakteristickou vlastností tohoto druhu nábytku totiž je přizpůsobivost v podstatě jakémukoliv atypickému požadavku v oblasti úložných prostor. Tomu by měl odpovídat i postup při výběru, který by měl být „opačný“ než u klasických skříní. To znamená, že si takovou skříň nevybíráme v obchodě podle pravidla „ta by se nám asi hodila nejvíce“, kdy každá volba je tak trochu kompromisem mezi našimi požadavky, prostorovými možnostmi a nabídkou trhu.

Ukázka esteticky zdařilého řešení, kdy šatní skříň sousedí přímo s obývací místností (KOMANDOR).Vestavěné skříně by se naopak mě­ly přizpůsobit našim prostorovým a este­tickým představám, a to beze zbytku. V praxi to znamená nejenom obrovskou prostorovou variabilitu, ale i možnost vý­běru materiálu a jeho finální úpravy. Chcete-li mít například vestavěné skříně, z jejichž dveří na vás budou shlížet oblíbené fotografie z dětství vašeho po­tomka, není to problém. Stejně tak jako použití nejrůznějších dalších výplní: skel čirých i barevných, lakovaných, kalených, s bezpečnostní folií, se zrcadly, laminovaných desek barevných i s dřevodekorem, dýh, ratanů, bambusů, lakovaných desek, výplní žaluziových i kazetových a dále pak matných, lesklých, plastických i s různými polepy foliemi atd.

Časté jsou také kombinace různých materiá­lů na jednotlivých dveřích. V tomto smyslu nás odborníci ujišťují, že je již zkrátka a dobře možné skutečně vše!

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Kde všude mohou být

Jen jen na vás, jakým způsobem bude vyřešeno vnitřní členění šatní skříně – možných variant je nepřeberné množství (KOMANDOR).Jak již bylo řečeno, vestavěné skříně lze umístit kamkoli, tedy nikoli jen do předem stavebně připraveného výklenku. Mo­hou být z nejrůznějších materiálů s různými povrchovými úpravami a mít prak­ticky jakékoli rozměry. Vzhledem k to­mu, že jsou vždy vyrobené na míru, jsou tím nejpraktičtějším úložným prostorem, jaký si lze představit. Takový soubor výhod vám žádný jiný typ nábytku prostě nenabídne. Vestavěné skříně nejčastěji na­jdeme v šatnách, předsíních, chodbách, ložnicích, dětských pokojích apod. Flexibilní přednosti tohoto druhu nábytku ovšem nejlépe vyniknou v atypických podkrovních prostorech. Vestavěné skříně tu dokáží prostor nejenom šetřit, ale i velmi výrazně utvářet a dotvářet.

S jejich po­mocí – a to nejenom u podkrovních prostor – můžeme také vytvářet příčky a další účelové dělení místností. Moderní systémy posuvných dveří zvládnou zaplnit celou světlou výšku místnosti až do maximální výšky 3,2 metru. Můžeme tak například vytvořit bez stavebních úprav šatnu s prosklenými dveřmi, které ji budou přirozeně osvětlovat. Lze jimi řešit variabilní propojení kuchyně s obytnou částí místnosti. Vestavěné skříně ale najdeme i jako výplň výklenků či mezi dalšími kusy nábytku. Mimo obytné prostory se s nimi nejčastěji setkáme v garážích, dílnách, kancelářích nebo skladech.

Jak vestavěné skříně fungují

U dnešních vestavěných skříní se z devadesáti procent nepoužívají záda, dno, ani strop. V ideálních podmínkách, kdy je skříň vbudována do niky, to v podstatě znamená dvě bočnice, na zemi zůstává původní krytina – parkety, dlažba, lino apod. Na ni se pouze připevní pojezdový systém, do něhož se zasadí dveře, do stropu se pak zašroubuje vodicí dvoukolej, ve které dveře jezdí. Vestavěná skříň je přikotvená k zadní stěně. Díky tomu se vestavěné skříně dělají prakticky na milimetr přesně do daného prostoru a nevznikají tak „hluchá“ místa, kde by se ukládal prach a nečistoty. Variantou jsou pak vestavěné skříně stavěné ode zdi do prostoru, jak je důvěrně známe z panelové výstavby, tedy s bokem z jedné strany.

Ocel, hliník a dveře

Do vestavěné skříně můžeme „uzavřít“ i podkrovní ložnici (DELFI).Pojezdové systémy dveří se v zásadě dě­lí na dva typy: ocelové a hliníkové. Ocel byla ještě před zhruba deseti lety šlágrem, zejména pak proto, že hliník byl velmi drahý. Dnes je už situace podstatně jiná a oba systémy jsou v podstatě stejně drahé. Obrovskou výhodou hliníku oproti oceli je to, že z něj lze udělat oboustranné pohledové dveře, což u systému z oceli nelze. Ocelové rámy dveří tvořily dva stejné vodorovné profily, což bylo výrobně jednodušší, levnější a snad­nější na montáž. U dolního se pak z vnitřní strany přišroubovala kolečka, která umožňovala pohyb dveří.

Nevýhodou těchto ocelových rámů je především to, že jsou z druhé strany vidět kolečka, o která se také může zachytit kus oděvu nebo předmět ve skříni. Tyto systémy jsou – nehledě na svou konstrukční jednoduchost – také náročnější na údržbu. Pro hliníkové rámy je charakteristický užší horní profil a o něco širší – zhruba pěticentimetrový profil dolní, do kterého jsou skryta pojezdová kolečka. Z rámů lze udělat oboustranně pohledový systém.

Posuvné dveře

Dalším charakteristickým prvkem vestavěných skříní jsou jejich posuvné dveře, kterými se tyto skříně vybavují v devadesáti devíti procentech případů. K poněkud opomíjeným možnostem patří otočné a skládací dveře. Jednotlivé typy dveří jsou omezeny svou velikostí. Například u posuvných dveří můžeme volit šířku jednotlivých dveří od 1,20 m po 1,60 m, a to v závislosti na váze výplně. U otočných dveří – tedy těch klasických, zavěšených na jedné straně na čepu – jsou možnosti omezeny čtyřiceti kilogramy zátěže, resp. maximálně šedesáti centimetry šířky.

Například tam, kde máme úzký prostor (nika, výklenek apod.) a po­suvný systém se tam nevejde, můžeme na stejném rámu použít dveře otočné. Není to sice z technického hlediska ideál­ní systém, ale umožňuje i využití prostor, které by jinak zůstaly ladem. Shrnovací dveře jsou výhodné všude tam, kde potřebujeme využít maximální šíři vstupního prostoru. Tím, že dveře shrneme na jednu stranu, se nám otevře 90 % šíře plochy.

Umí to a ještě tohle

Když budeme vycházet z typů systémů rámů a dveří, základních systémů je šest. Možností kombinací a adaptací těchto systémů je ale podstatně více. Renomovaní výrobci, jako například firma Delfi, ve svých katalozích uvádí až třináct systémů.

Vestavěná skříň ušetří v úzké garáži spoustu místa (DELFI).Jako zajímavý příklad lze uvést třeba možnost pouze horního zavěšení posuvných dveří. Vypadají a chovají se stejně, mají stejné profily a stejné rámy jako ty obvyklé. Jejich nemalou výhodou ale je, že zcela odpadá dolní lišta, resp. dolní kolej. Tento „zdánlivý“ detail je velkým přínosem pro hendikepované a starší lidi, kteří mohou bez potíží zajet s vozíkem do šatny nebo skříně. Možností a technických vychytávek, které nejsou prostým okem zachytitelné, je mnohem více.

Pokud si například budete přát nějakou speciální, velmi těžkou výplň do posuvných dveří, umí dnešní renomované firmy udělat vynesení jak v dolní, tak i horní části. Tím se váha dveřní výplně, která by jinak byla pro systém příliš velká, dokonale roznese a ne­přetíží posuv.

text: Stojan Černodrinski, ilustrace: Helena Paz, foto: archiv

Bílá versus zelená kuchyň

První varianta řešení využívá pro nábytkovou sestavu pouze 2 stěny, stěna s oknem zůstává volná.Kuchyň je umístěna v nice o rozměrech 474,5 x 317,5 cm, která se přímo otevírá do společné obývací části v přízemí rodinného domu. Denní světlo sem přivádí dlouhé pásové okno ve východní stěně pod stropem. V celém prostoru byla položena nová plovoucí podlaha s dezénem ořechového dřeva. Interiérový designér Dušan Uruba ze studia Exx se rozhodl navrhnout dvě různé varianty, obě s využitím ergonomických standardů pro zařizování kuchyní.

V obou případech vyšel z přání majitele vytvořit varný ostrůvek, který vymezí a částečně oddělí kuchyň od obývacího pokoje. Celý prostor kuchyně je osvětlen sérií stropních reflektorů zabudovaných v sádrokartonovém stropním podhledu.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz.

Kombinace bílého laku s vysokým leskem

Varný ostrov a pracovní plochu rámuje deska s dýhovaným povrchem z tropického dřeva macassar.První variantu designér pojal jako klasickou v nadčasovém duchu, s jednoduchými minimalistickými tvary a čistými hladkými plochami dvířek bez úchytek. Zkombinoval bílý lak s vysokým leskem a lakované tropické dřevo macassar s výrazným fládrem. V popředí stojí tři metry široké ostrovní varné centrum s výsuvnou digestoří, zapuštěnou do ostrůvku. Podél čelní stěny se nachází sestava spodních skříněk s dlouhou pracovní plochou (mycím centrem), horní část tvoří dlouhá otevřená police a řada uzavřených nástěnných skříněk zavěšených pod stropem.

Levou stranu kuchyňské linky zaujímá kompaktní vysoká skříňová sestava s úložnými prostory a zabudovanými  elektrospotřebiči – chladničkou, mikrovlnnou troubou, kávovarem a horkovzdušnou troubou. Elektrospotřebiče jsou umístěny v horizontální linii ve výšce 100 cm nad podlahou. Skříňky byly vybrány z programu německého výrobce Leicht. Pravá kuchyňská stěna zůstává volná, designér ji ozdobil dekorativní tapetou s přírodním vzorem.

Designér využil všechny obvodové stěny

Druhý návrh je odvážnější, pestřejší a tvarově bohatší, kombinuje více materiálů rozdílných barev a vlastností. Světlá dýha běleného dubu vyniká ve spojení s šedým lesklým lakem a prvky ze zeleného corianu a nerezu. Designér využil všechny tři obvodové stěny.

Pod okno umístil sestavu se zabudovanými spotřebiči, uspořádanými v horizontální linii. Čelní stěnu zaujímají skříně na celou výšku prostoru s vestavěnou chladničkou a horizontální nikou na odkládání předmětů. V levé části kuchyně se nachází soustava spodních skříněk s mycím centrem a nástěnnou policí. Na ústřední varný ostrůvek navazuje atypický barový pult se dvěma stoličkami pro malé stolování. Pro vytvoření nábytkové sestavy byly použity moduly Varenna od italského výrobce Poliform.

Digestoř integrován ve stropním podhledu

Dřez ve zvýšené úrovni 90 cm šetří záda při mytí nádobí. Obložení stěny je v dezénu běleného dubu.U obou variant najdeme zajímavé umístění digestoří, v prvním případě je zapuštěna do varného ostrůvku, ve druhém je integrována ve stropním podhledu. „Nestandardní umístění digestoří přispívá k neotřelému vzhledu kuchyně a na rozdíl od klasických digestoří necloní výhled z kuchyně a umožňuje nerušenou komunikaci s rodinou,“ říká Dušan Uruba.

U obou návrhů nábytek doplnil tapetou s výraznými vzory. „Použití tapet se neomezuje jen na obvyklé prostory, na obývací pokoj či v ložnici. Nemusíme se bát experimentovat s výraznými vzory, mohou vzhled kuchyně elegantně pozvednout.“

text: Jitka Pálková, návrh: Dušan Uruba, vizualizace: Studio Exx

Správné kolečko pro vaši zahradu

V průběhu tisícileté historie civilizace se princip využití páky a kola k to­mu, abychom chabou lidskou silou mohli přepravovat nejrůznější náklady na malé vzdálenosti, nijak nezměnil. S na­loženým kolečkem projedete i ne­zpev­něným terénem, vyjedete po nakloněné rovině či prknu až na lešení, korba se plní a ještě snadněji vyprazdňuje vysýpáním nákladu na kteroukoliv stranu. Prav­dou je, že od původního celodřevěné­ho stavebního kolečka se ta dnešní liší tvarem i materiály, a díky bezúdržbovým, ně­kdy i valivým ložiskům už nevržou.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

S přídavnou šikmou radlicí a zatíženou korbou umí motúčko odhrnovat čerstvě napadaný sníh v šířce 65 cm. Cena radlicového nástavce 1 740 Kč.Univerzální kolečka mají dnes nejčastěji plechovou nebo plastovou korbu pro 60 až 80 litrů sypkého nebo kusovitého ná­kla­du, rám z ohýbaných ocelových trubek, vlastní hmotnost se pohybuje podle provedení od 10 do 13 kg a přijdou na 1-2 tisíce korun.

Pravidla pro výběr kolečka:

– Objem korby v litrech volíme podle toho, kolik kg sypkého nákladu bez problému uvezeme. Pravidlo zní: kolik kg, tolik litrů objemu!
Plastová korba je vhodnější pro použití v zahradách protože nerezaví, nevydrží však tak hrubé použití jako plechová (z černého nebo pozinkovaného plechu), doporučovaná spíše na stavby.
- Pro použití v měkčím terénu a po trávě volte kolečka s nafukovací pneumatikou většího průměru (∅ 350-400 mm), která se tolik neboří a nepoškozuje trávník.
– Pro použití k údržbě domu a k zásobování palivem vyberme spíše stavební kolečka s pryžovým nepropíchnutelným kolem a hlubší plechovou (lakovanou nebo pozinkovanou) korbou většího objemu (80-100 litrů).
– Pro náročnější použití a hrubší zacházení zejména při stavění a údržbě objektů má mít korba vpředu ve směru od osy vý­ztužné podpěrky u ocelového pásku a ta­ké výztuhy pod spodní částí korby.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Přednosti skládacích koleček

Pro případy, kdy potřebujeme kolečko občas převážet (například z domova na chatu apod.) nebo nemáme dost místa na jeho uskladnění, se hodí skládací modely. Ten menší pojme 20 kg materiálu, větší až 50 kg (písku, listí, trávy, zahradních produktů, apod.) Po použití se složí bě­hem pár sekund, pověsí v zahradním dom­ku na stěnu, nebo se vejde do zavazadlového prostoru auta. Slabinou je ma­lé přední kolečko s pryžovou bandáží, které se do měkčí nebo mokré půdy boří a na trávníku zanechává „kolej“.

Elektrické kolečko umí víc!

S nápadem, jak skoncovat s fyzickou námahou a udělat z kolečka či trakaře všestrannějšího pomocníka, který umí v zi­mě i odhrabovat sníh, přišel český výrobce Isolit-Bravo. Jejich „motúčko“ má totiž v disku předního kola zamontovaný akumulátorový elektropohon s planetovou převodovkou, který táhne nebo tlačí kolečko i do značného stoupání rychlostí chůze uživatele. Pojezdovou rychlost v roz­mezí od 3 do 4,5 km/h ovládáme pomocí držadla jedné z rukojetí. Výměnný ge­lový akumulátor Panasonic (12 V) je skryt pod korbou a s plným nábojem vy­stačí na ujetí asi 10 km s pytlem cementu na korbě, nebo k nejrůznějšímu pojíždění po zahradě během pracovního dne. Je­ho vý­kon prodlužuje tzv. rekuperace.

Univerzální zahradní přívěs s nosností 350 kg k malotraktorům a kultivátorům značky Mountfield.Při jízdě z kopce je kolečko elektromotorem přepnutým do role generátoru brzděno a část jím vyráběného elektrického proudu se vrací do akumulátoru. Revoluční mo­túčko je sice těžší (asi 30 kg), ale po­dle použité plastové korby s objemem 120 nebo 180 litrů umožňuje naložit nejméně o třetinu víc než tradiční „ruční“ ko­lečka. Větší průměr terénní pneumatiky umožňuje hladce přejíždět překážky vy­soké kolem 20 cm, a dokonce i jízdu po scho­dech. Těžiště korby je usazeno tak, aby klopný moment nebyl překážkou běž­ných manipulací (obracení, převracení, vysýpání nákladu dopředu či na bok). Elektromotor i akumulátor jsou zcela bezpečně chráněny před vodou a vlhkem, takže po náročné práci lze mo­túčko očistit postříkáním hadicí.

Kolečko v roli frézy

Největším překvapením pro majitele do­mů, hospodáře, chataře a chalupáře je, že s motúčkem mohou v zimě odhrnovat a od­klízet čerstvě napadaný nebo mokrý sníh, když k jeho rámu nasadí kolmou ne­bo šikmou radlici. S pískem či štěrkem za­tí­ženým kolečkem na jeden záběr odhrnu­jete vrstvu až 30 cm silnou a v šířce 65 cm! Jde to prý čtyřikrát rychleji než s lopatou.

Pokud by na umrzlém podkladu ko­lečko klouzalo, nasadí se na ně, jednodušeji než u auta, řetězy. Ani tím všestrannost tohoto pomocníka nekončí. Na­víjecí bubínek na ose kola umožní v pří­padě potřeby po ukotvení rámu kolečka k zemi či pevnému objektu odtáhnout navíjením ocelového lanka těžké předměty či překážky z těžko dostupných míst.

Motorizovaná kolečka a přívěsné vozíky

Motorové stavební kolečko Muck-Truck s motorem o 5,5 HP zvládne s nákladem až 250 kg i jízdu po schodech. Cena 55 370 Kč.Větší náklady než ručním či elektrickým kolečkem (až 250 kg) lze na menších stavbách přepravovat jak v terénu, tak například i po schodech na motorových vozících, poháněných většinou ekologickými čtyřtaktními motory Honda. Nejrozšířenější Muck-Truck uveze na korbě až 250 kg kusových nebo sypkých nákladů, dlažební desky, pytle, kořenáče s kvě­tinami apod.

Díky čtyřrychlostní pře­vodovce (se zpátečkou) a výkonnému čtyř­taktu HONDA GXV 160 o 5,5 HP zdolává svahy se stoupáním do 30 % a čtyři poměrně velká kola s terénním obutím umožňují jízdu i v nezpevněném terénu. Ovládá se při chůzi krátkými řidítky a za­táčí jednoduše nadzvednutím zadních kol. Dokáže táhnout i přívěsný vozík a v zi­mě se za­tíženou korbou přivěšenou radlicí odhrnuje sníh z cest.

text: Jan Tůma, foto: archiv

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026