Skip to content

Blog

Zdravější domov s centrálním vysavačem

Pomocník, ale i zdravotní pomůcka

Tyto stroje totiž ovzduší nejen nijak nepoznamenávají, ale dokonce zvyšují jeho kvalitu. Míra přínosu formou totální filtrace nasátého vzduchu je tak prokazatelná, že se v těchto souvislostech začíná mluvit nejen o pověstném pomocníkovi v domácnosti, ale dokonce o zdravotní pomůcce. Klinická studie provedená na Univerzitě California v Davisu potvrdila, že centrální vysavače jednoznačně snižují alergické reakce.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Pomocník, ale i zdravotní pomůckaV domácnostech, kde začali tento vysávací systém používat, se u 47 % obyvatel zlepšila jejich schopnost dýchání, 44 % lidí potvrdilo zlepšení kvality spánku a dokonce 61 % uvádí ustoupení různých očních potíží! Dalších 48 % dotázaných hovoří o jiném druhu zlepšení zdravotního stavu někoho z rodiny, po zahájení provozu uvedeného centrálního vysavače v jejich domě či bytě! Na rozdíl od přenosných vysavačů, stále způsobujících větší či menší cirkulaci prachu, centrální vysavače odstraňují 100 % vysávaných nečistot, včetně pylů, zvířecích sporů a všech alergenů. Jednoznačně tyto vysavače přinášejí úlevu od alergických potíží.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Potvrzené zámořské zkušenosti

Inspirováni zmíněným kalifornským výzkumem provedli pracovníci českých firem drobný průzkum i mezi návštěvníky na brněnském Výstavišti. Výsledky byly podobně prokazatelné jako ty zámořské. Subjektivní zlepšení zdravotního stavu všech členů domácnosti po instalaci centrálního vysavače udávají prakticky všichni spotřebitelé, kteří toto zařízení ve svém domě používají. Více než polovina z nich uvádí, že pronikavé zlepšení zdravotního stavu pozorují zejména u svých malých dětí. Opakovaně byl dokonce vysloven názor, že centrální vysavač v tomto směru funguje lépe než takzvané pračky vzduchu. Vědci tak objevili nové řešení pro alergiky. Nikoliv nový lék, ale centrální vysavač!

text a foto: redakce, archiv

Jaké jsou interiéry podle odborníků?

Cílem  semináře je seznámení se s novinkami na trhu a jejich možnostmi, s trendy a vývojem v nábytkářství a příbuzných oborech, které navazují na vybavování interiérů. Jedná se o u nás ojedinělou akci, kdy odborníci budou předávat své zkušenosti a znalosti profesionálům z oboru.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Jaké jsou interiéry podle odborníků?Přednášet budou například: René Šulc s návrhem židle, Ing. Arch. Silvia Cejpková bude přednášet o psychologii barev, chybět nebude ani ergonomie v kuchyni – Dynamic space Blum, designérka Julie Wimmer představí projekt od návrhu až po realizaci, z Itálie bude přednáška na téma wellness ve sprchách, MgA. Veronika Loušová pohovoří o kuchyních pro slabozraké, český výrobce kancelářského nábytku odprezentuje výhody stolové ergonomické hrany, Ing. arch. Jan Hlavín, Ph.D. se zaměří na téma, kdy je nejlepší začít s návrhem interiéru, také proběhne téma používání bidetů v ČR (Ing. arch. Kateřina Čechurová, Archadie), Doc. akad. arch. Ivana Čapková zmíní téma popularizování slova „Design“.

Jaké jsou interiéry podle odborníků?Dřevo v koupelnách

Dále se seminář zaměří na dřevo v koupelnách, a typy nábytkového kování. Přednášek se budou účastnit i zástupci Technické univerzity Zvolen, Mendelovy univerzity v Brně a další odborníci.

Akce by ráda navázala na každoroční úspěšné pořadatelství seminářů „Dřevostavby“, který se letos konal již pošestnácté a posledního ročníku se zúčastnilo více než 35 přednášejících z devíti zemí a přes 700 zástupců odborné i široké veřejnosti.

text a foto: redakce, archiv

Problém s mokrými konstrukcemi domu

Nežádoucí dlouhodobé působení vody a vlhkosti na stavební konstrukce a materiály totiž způsobuje jejich rozsáhlé a nevratné změny. Jde především o narušení fyzikálních vlastností (pevnosti, pružnosti a tepelné, elektrické i akustické vodivosti atd.) a chemického složení (vznik a transport vodou rozpustných solí do struktury materiálu, sekundárně způsobujících vznik degradačních krystalizačních sil). Smáčené, vlhké nebo mokré povrchy jednoznačně avizují mnoho starostí.

celý text

Co je myšleno odvodněním stavby

Nopová fólie k hydroizolaci spodní stavby.Voda na dům útočí doslova ze všech stran. V první řadě je to voda srážková (včetně sněhu), dopadající na střechu shora. Ovšem pozor, při bočním větru nebo vinou nedokonalého či nefunkčního okapního systému dokáže vydatně smáčet obvodový plášť budovy. Po něm pak stéká dolů na zem, kde škodí vsakováním. Hlavní ochranu před deštěm poskytuje stavbě střešní odvodňovací systém, což je vlastně odpadní potrubí, vedené od výtoků střešních žlabů nebo střešních vtoků do svodného potrubí vnitřní kanalizace nebo na terén (pokud napojení na svodné potrubí není možné, ale vždy v bezpečné vzdálenosti od objektu). Je třeba počítat s tím, že efektivní ochrana se, kromě jiného, odvíjí od typu střechy.

Důležitou součástí odvodnění střechy jsou žlaby. Podle umístění se rozlišují žlaby nástřešní, podokapní, zaatikové, nadřímsové, mezistřešní a speciální. Žlaby navazují na žlabové kotlíky (kónické spojovací prvky s průměrem spodního vyústění, tedy hrdla, shodným s průměrem odpadního potrubí). Voda tudy putuje do potrubí, přičemž spád žlabu ke kotlíku je 1 : 200 až 1 : 100 a délka žlabu od žlabového čela ke kotlíku by neměla být větší než 15 m. Průměr odpadního potrubí závisí na velikosti plochy střechy (na 1m2 střechy přibližně 1 cm2 plochy průřezu odpadního potrubí či trouby).

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Zlo a škody odjinud

Voda stékající po fasádě (třeba kvůli bočnímu větru, poškozeným okapům či chybějícímu přesahu střechy) neškodí jen na omítce a jejím podkladu, ale vsakuje se i do spodní stavby. Odtud je to už jen doslova pár centimetrů (desítek centimetrů) skrz beton nebo ztracené bednění dovnitř objektu. Své udělá vzlínání vlhkosti a rázem je vlhko prakticky všude. Nezbývá než složitě a poměrně draze sanovat.

PŮSOBENÍ VODY VE VŠECH PODOBÁCH

voda srážková – při nefunkčním odvodňovacím systému nebo nedostatečném přesahu střechy smáčí a smývá finální vrstvu fasády, proniká až k rubu stěn, zatěžuje je a vniká dovnitř, působí i průsakem a odstřikem v bezprostředním okolí budovy, čímž ohrožuje spodní stavbu (základové konstrukce atd.)

zemní vlhkost – nashromážděná v zemině obklopující základy, v podzákladí a pod nejnižšími podlahami vniká do zdiva kapilárními účinky hydroskopického materiálu

voda provozní – vzniká jako průvodní jev provozu kuchyně, koupelny, WC, bazénu, teplovodního topení a poruchami rozvodů vody a kanalizace

voda kondenzační – projevuje se na povrchu stěn ve všech úrovních a závisí na tepelně technických vlastnostech zdiva a na teplotě a vlhkosti vnitřního mikroklimatu (zde hraje důležitou roli zejména účinné a kvalitní odvětrání)

Na pohled i na omak sucho. Reálné nebezpečí však představuje vzlínající vlhkost a také srážková voda, vsakující do zeminy. Z ní do základů, do zdiva...Sanace vlhkého zdiva

Praktickou sanaci je vždy vhodné rozdělit do dvou na sebe navazujících etap. V první fázi jde o přístrojové vysoušení vlhkého zdiva (teplovzdušné agregáty, vysoušeče apod.), po němž by zcela určitě měla následovat dlouhodobější etapa – průběžné cílené větrání, jde-li to, pak s pomocí vytápění. To ovšem řeší následky, nikoli příčinu. V každém případě je ale vždy třeba z objektu odstranit vodou nasáklé sypké materiály (např. škváru, která se kdysi při stavění používala jako tepelná a zvuková izolace v záklopu podlah a stropů).

Silně nebo dlouhodobě promáčené dřevěné prvky je rozhodně lepší postupně vyměnit. Kvůli žádoucímu odpařování vlhkosti ze stěn je rovněž dobré odstranit omítky až na zdivo, použít speciální sanační, protiplísňové a odsolovací přípravky, nátěry a izolační hydrofólie. Ideální je oklepat (odstranit) omítku a v odhaleném zdivu pak vyškrábat starou maltu mezi cihlami do hloubky 2–3 cm. Není dobré kombinovat větrání a vysoušení, neboť vysušený vzduch může právě větráním znovu absorbovat venkovní vlhkost. Objekt je vždy třeba vysoušet odspodu.

Můj dům doporučuje

− v podlahách a podél obvodových stěn pod terénem by měly být vždy zhotoveny vzduchoizolační systémy

− nové omítky a nátěry musí být dostatečně paropropustné

− starší exteriérové obklady stěn, zejména nad terénem, musí být obnoveny hlavně na zřízenou vzduchovou mezeru, v interiéru je lze obnovovat až po vyschnutí zdiva

− podél paty zdí je dobré vybudovat ochozy a chodníčky z kamenné nebo zámkové betonové dlažby v pískovém loži

− zajistěte odvod dešťové vody směrem od domu

Drenážní potrubí Dektrade.Hrozba z domácího koupaliště

K vnějším nebezpečím lze počítat i bazén, zvlášť je-li v blízkosti domu, neřkuli ve svahu nad ním. Je to přece jen projekčně, konstrukčně i provozně velmi náročné stavební dílo. Velikost bazénu navíc souvisí s množstvím vody, s obsahem vany. A uvážíte-li, že 1 dm3 vody = 1 litr = 1kg, pak takový standardní venkovní bazén 600 × 250 × 120 cm obsahuje 18 000 litrů vody = 18 000 kg (bezmála 20 tun), kde na ploše 15 m2 tlačí na jediný m2 více než tunová zátěž! Zanedbatelná rozhodně není ani hmotnost samotné betonové vany (skořepiny), což představuje až 25tunové „břemeno“. A voda má přirozenou tendenci dostat se z betonového sevření, hledá sebemenší skulinku a tudy se pod tlakem dere ven. Tedy i pod stavbu, do základových konstrukcí…

OBVODOVÁ DRENÁŽ

Tvoří ji perforované drenážní potrubí ve výkopu (musí být umístěno v nezámrzné hloubce, ovšem nad základovou spárou zdiva) a také nezbytné revizní šachty, sloužící ke kontrole a čištění. Minimální dimenze drenážního potrubí je DN 100. Dodržuje se příčný (alespoň 10 %) i podélný (min. 0,5 až 1 %) spád směrem od budovy. Někdy je obtížné zajistit odvodnění drenáže. Do drenáže v žádném případě nesmí ústit svody a dvorní vpusti. A pokud se drenáž napojuje na kanalizaci, je nezbytné učinit tak přes sběrnou šachtu.

Jak chránit spodní stavbu

Nabízí se dvojí řešení – přímo a nepřímo. V prvním případě především použitím odolného materiálu na základy, na zdivo pod úrovní terénu nebo dodatečným zhotovením ochranné vrstvy, případně vzduchovou vrstvou, elektroosmózou, vstřikováním chemické clony apod. Nepřímo značí vyloučení trvalého účinku podzemní vody posunutím základové spáry nad úroveň její hladiny, popřípadě eliminací podzemních podlaží, systémem drenáží po obvodu domu a ochranou vně objektu. Za nejúčinnější způsob se považuje aplikace speciální hydroizolační vrstvy.

Obnažené základy staršího objektu. Zemina v přímém a dlouhodobém kontaktu s kameny a zdivem – jak vidno – napáchala značné škody.Plošná drenážní vrstva

Proti bočnímu průniku vlhkosti se zapuštěné zdivo opatřuje hydroizolací. Plošná drenážní vrstva slouží k rychlému odvedení vody přitékající k izolaci a k obvodové drenáži. Působící hydrostatický tlak totiž závisí na výšce vodního sloupce, nikoliv na množství vody. Kromě plastových fólií s distančními nopy se aplikují i nenasákavé drenážní polystyreny a dokonce geotextilie vyšší gramáže. Lze použít i zásyp štěrkem, zvyšuje se však množství vody pronikající ke chráněné konstrukci, což vyžaduje rychlé odvedení vody z obvodu stavby.

KONSTRUKČNÍ OCHRANA DOMU

Dům chrání v první řadě střešní konstrukce s velkým přesahem, která zabezpečuje odvod vody a sesuv sněhu z dosahu základových konstrukcí. V některých případech se pak dokonce nemusí montovat ani střešní žlaby, neboť voda volně stéká z okapní hrany a díky délce přesahu neškodí ani voda odstřikující po dopadu na terén. Stavbu je však nutné chránit i před účinky vody na povrchu terénu (ať už jde o svažitý terén nebo o vodu a sníh ze střechy a poškozeného nebo poddimenzovaného okapového systému). A konečně, svislé plochy přímo nad terénem se upravují vhodným stavebním řešením soklu (hydroizolační fólie, speciální fasádní hmoty, obklady, nátěry).

Funkční hydroizolace

Možné řešení. Zapuštěné drenážní potrubí v lůžku z drceného kameniva, horkovzdušně svařené přesahy geotextilie a kontrolní šachty.Dělí se podle místa použití ve stavbě (střecha, stěny, nadzemní a podzemní část objektu…). Musí vždy tvořit souvislý a nepřerušený plášť, funkčnost tedy přímo závisí na způsobu a také na kvalitě montáže. Existuje mnoho typů těchto speciálních fólií (v různých tloušťkách), za zmínku stojí např. dvojitá hydroizolace s kontrolním a sanačním systémem. Sestává ze dvou fólií, hlavní a pojistné, svařovaných do uzavřených polí – sektorů.

Mezi fóliemi je vzdušná vložka a velikost i tvar závisí na členitosti spodní stavby a také na tlaku v základové spáře. Po praktické montáži se v daném případě provádí vakuová kontrola vodotěsnosti plochy a spojů. Dalším možným řešením jsou tekuté hydroizolace (tekuté lepenky), tzv. chytré pěny, na západ od našich hranic se s oblibou používá tzv. bílá vana („weisse Wanne“), zhotovená z vodotěsného betonu s izolačním nátěrem, a mnohé další technologie.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Skládaná zahradní hradba

Zřetelné vyznačení soukromého teritoria si lidé odjakživa vysvětlovali po svém. Legislativa sice stanovila určitá kritéria, trvala na dodržování uliční linie, někde dokonce předepisovala i vhodný materiál, ale zbytek nechala na majiteli domu. Podle starého občanského zákoníku měl každý vlastník pozemku za povinnost oplotit jeho pravou stranu. V roce 1951 však byla zásada „pravé ruky“ zrušena. Platí, že vlastníkem plotu je vždy ten, kdo ho postavil.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Požadavky na oplocení upravuje § 25 odst. 5 vyhl. č. 501/2006 Sb., kde se uvádí, že stavba (...) nesmí přesahovat na sousední pozemek.Tady je Novákovo

Zejména starší domy obepínají originální autorská „díla“ svařenců z tvarované kulatiny nebo šrotu z místních výroben. Jinde se lze setkat s betonovými nebo kamennými tarasy, dřevěné plaňky nahrazují příšerné plastové repliky, spatřit lze i slepence přebytků stavebního materiálu. Mnohé zahrádky pak obepínají normované stavebnice z tvarovek, štípaného nebo umělého kamene a z prefabrikátů. Je dobré připomenout, že plot patří k vizitkám obyvatel domu. Volba charakteru plotu, jeho tvaru, výšky, materiálu a konstrukce by vždy měla korespondovat s celkovou architektonickou koncepcí zástavby.

Jak se staví plot

Užívané druhy oplocení se prakticky dělí do dvou základních skupin. Na ploty pohledové (staví se většinou před průčelím domu, do ulice) a ploty bariérové (boční a zadní strana zahrady). Než se rozhodnete pro budování středověkých masivních hradeb, rozhlédněte se. Třeba zjistíte, že bude stačit okrasná zídka před domem a pár tújí mezi sousedy… Stěžejními konstrukční prvky plotu jsou sloupky. Na ně pak navazují zdi nebo plotová pole (výplně).

A jako u kterékoli jiné stavby, stabilita a pevnost celku stojí (zde doslova) na dílčích nosných prvcích, na sloupcích. Pokud se hodláte pustit do stavby plotu individuálně, nechte si zpracovat projekt nebo plánek se zakreslením koncových a rohových sloupků, sloupků umístěných v terénních zlomech a také s umístěním vstupní branky a vjezdových vrat. Jako první se osazují rohové a vratové sloupky. U vratových a brankových sloupků je lépe zapustit je hlouběji. Mráz je totiž může vychylovat nebo zvedat, což má vliv na funkci vrat a branky.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

K předním výrobcům plotových prvků patří i společnost Presbeton. Kromě bohatého spektra jiných produktů a tvarovek nabízí i pohledově věrohodné zdicí kameny – vibrolisované betonové bloky s rumplovaným (otlučeným) povrchem, imitující přírodní stavební materiál.Betonové a zděné sloupky

Půdorys betonových sloupků se projektuje v rozměrech 120 × 120 nebo 150 × 150 mm s výškou, chcete-li, délkou kolem 2 200 mm.  V horní části je třeba sloupek zakončit sešikmenou plochou (stříškou). Dají se koupit i jako hotové stavebnice. Zděné sloupky mohou být sestaveny z plných nebo lícových cihel, z bílých vápenopískových nebo režných cihel, z kamenů, tvárnic nebo plotových prefabrikátů. Zpravidla se povrchově neupravují a jejich rozměry závisí na rozměrech zdicího materiálu. Z cihel to představuje průřez 300 × 300, 300 × 450, 450 × 450 nebo 450 × 600 mm podle toho, jak sestavíte základní vazbu. Tedy zda na dvě, na tři, na šest, na osm atd. vzájemně provázaných cihel (rozměry 1 ks cihly jsou 290 × 140 × 65 mm, šířka spáry mezi cihlami se doporučuje asi 10 mm).

Všechny styčné spáry v každé vrstvě musí být horní vrstvou překryty o ¼ až ½ cihly, takže se většinou neobejdete bez přisekávání. Všechny spáry musí být vodorovné. Na betonový základ se zhotoví betonová patka a vyvede se základ do výšky přibližně 150 mm nad terén. Patka se „vylévá“ do dřevěného bednění ze dvou párů bočnic spojených svlaky, světlost zajišťuje rozpěrka. Svislost sloupků vždy měřte olovnicí, vodorovnost dílčích vrstev vodováhou, stejnou výšku všech sloupků hadicovou vodováhou (šlaufkou). Do vyzdívaných sloupků je třeba postupně ve stanovené výšce osazovat kotvy pro uchycení plotových polí.

Oplocení rodinného domu by vždy mělo korespondovat s architektonickým pojetím hlavní stavby. Příčí-li se vám nebo se nehodí betonová klasika (sestava šedých kvádrů s pavoukem geometrických spár), zkuste „repliku“ přírodních fragmentů. Jsou rovněž z betonu, vzhledem si však v ničem nezadají s kamenem či pálenou cihlou (PRESBETON).Tvárnice a prefabrikáty

Speciální zdicí tvarovky netřeba představovat, vyrábějí se např. z vibrolisovaného betonu, ale existují i varianty dřevoštěpky s betonem a jiné. Osvědčily se především díky pevnosti a mrazuvzdornosti, proto se v hojné míře používají jak ke stavbě plotových sloupků, tak i podezdívek nebo celých opěrných a okrasných zdí. Stavebníci si je oblíbili také pro rychlost montáže a vzhled, někdy připomínající přírodní lomový kámen. K osvědčeným značkám patří třeba PRESBETON (tvarovky Simple Block – průběžné 400 × 200 × 150 mm, a sloupkové 400 × 300 × 150 mm, Face Block – základní 390 × 200 × 190 mm, nebo věncovky 390 × 190 × 190 mm, dále kameny Crash Block, tvarovky ztraceného bednění a další prvky), BEST nabízí plotovky s rozměry 400 × 200 × 200 mm a 400 × 150 × 150 mm.

Tvarovka rohově štípaná dělitelná KB-Blok má rozměry 395 × 195 × 190 mm s upravenou pohledovou plochou. V programu firmy DITON pak najdete plotové tvarovky se štípanou nebo hladkou pohledovou stranou s rozměry 380 × 190 × 190 mm v různém provedení a stejně jako u většiny výrobců také stříšky a další sortiment. Při stavbě se většinou přímo do dutin tvárnic vkládá ocelová armatura a následně se dutiny vylijí betonem. Na hlavu sloupků se pak zpravidla umisťují krycí desky. Ke stavbě okrasných zídek a plotů se často aplikují cihelné nebo keramické plotovky rozličných tvarů. Jedna plotovka váží asi 5 kg a při výšce do 1,5 m k jejich zdění není třeba stavět ani pilíř, ani sloupek. Základním odstínem je šedá (betonová), ale existují i barevné varianty.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Plotové tvarovky Diton (lze si vybrat z několika barevných odstínů i povrchů) v kombinaci s dřevěnými prvky. Pohledové části hotového díla mají přirozený vzhled a nevyžadují žádnou povrchovou úpravu. Při zdění se používá cementová malta, nesmí se zdít na maltu vápenocementovou.Stavby bez malty a betonu

Postavit plot, opěrnou zeď, kaskádu, schody a další zahradní prvky z výše uvedených stavebních elementů představuje nemalé úsilí. Existují však i konstrukčně jednoduchá řešení, která šetří nervy, práci, čas i peníze. Vedle estetické stránky je nutné brát do úvahy především funkčnost stavby, vzít v potaz očekávanou životnost a s tím související údržbu díla. Pokud nechcete (nejvíce odrazují přípravné a výkopové práce), nebo z jakýchkoli důvodů nelze zvolit například beton, pravděpodobně nejvhodnějším řešením jsou „suché“ stavebnice nebo moderní řešení z gabionů (drátěné koše vyplněné štěrkem nebo kamením).

Zkuste třeba CSB – Naturblok, betonové bloky, spojované pomocí speciálního elementu do drážky. Jde tudíž o stavění bez potřeby malty, betonu či stavebního lepidla, takže si s dílem poradí i kutil nebo zahrádkář. Kombinací štípaného povrchu a specifického procesu (tzv. ostařování, což dává celku patinu) nabývá betonový blok dojmu nahrubo otesaného přírodního kamene. K autentičnosti přispívá i kombinace barevných pigmentů v přírodních odstínech.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Nejlepší projekty soutěže Život pod střechou

Cíl soutěže: architektura, kvalitní vnitřní prostředí i dostatek denního světla

Soutěž Život pod střechou je unikátní projekt s edukativním podtextem, který pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podporuje kreativní práci studentů středních škol. „Prostřednictvím soutěže umožňujeme studentům středních škol seznámit se detailněji s návrhy staveb a vyzkoušet i jiná řešení, než předepisují školní osnovy. Současně mají studenti možnost porovnat své projekty s návrhy studentů z druhého konce republiky. Prioritou je nejen estetika řešení, ale i kvalitní vnitřní prostředí zajištěné dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu,“ přibližuje cíle soutěže Ing. arch. Klára Bukolská.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.


celý text


S rostoucím počtem přihlášených stoupá i kvalita projektů

Do soutěže mohli studenti přihlašovat projekty rodinných či bytových domů, ale i jiných staveb. Jedním z nejpodstatnějších úkolů bylo správné navržení prosvětlení objektu. Současně přihlášené projekty musely zohledňovat estetiku, účelnost dispozice i energetickou efektivitu stavby. Zájem o účast v soutěži ze strany studentů a škol každoročně vzrůstá. Do letošního ročníku se přihlásilo 167 studentů z 23 středních průmyslových škol stavebních a i kvalita jejich projektů se každým rokem zlepšuje.

Návrh Muzea mlynářství od Moniky Bartošové ze Zlína získal první místo díky citlivému přístupu k lokalitě i velmi dobře vyřešenému osvětlení prostoru.Oceněné projekty: Od muzea až po Včelín

První místo v soutěži získala Monika Bartošová ze SPŠ stavební Zlín. Pod vedením Ing. Libora Dubčáka navrhla Muzeum mlynářství. Výběr neobvyklých prostor vycházel ze záměru obecního úřadu obce Újezd, která se rozhodla nové muzeum realizovat. „Chtěla jsem vytvořit muzeum, které bude harmonicky zasazeno do okolní přírody, vhodně do ní zapadne a bude zajímavou zastávkou pro návštěvníky všech věkových kategorií,“ říká autorka vítězného projektu Monika Bartošová. Porota ocenila citlivý přístup k lokalitě a neokázalé zpracování, které nechá vyniknout exponáty, i zvolené horní osvětlení střešními okny, které je adekvátní pro funkci muzea.


Jakub Kašpar z Hradce Králové získal druhé místo. Jeho projekt se vyznačoval jasnou koncepcí tvarového i dispozičního řešení, který porota velmi ocenila.Kvalita přihlášených projektů byla nejen vysoká, ale i velmi vyrovnaná. I proto se porotci trochu neobvykle rozhodli vyhlásit dvě druhá místa, která si odnesli Jakub Kašpar ze SPŠ stavební v Hradci Králové a Monika Kutilová ze SPŠ stavební v Táboře. Jakub Kašpar se nebál  neotřelého řešení, které ovšem díky svým jednoduchým tvarům dobře zapadá do prostředí. Jeho kombinace moderny a přírody zároveň dokáže vzbudit zájem a donutí okolí reagovat.


! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !


Druhé místo udělila porota i práci Moniky Kutilové z Tábora. Dům má kultivovanou ekonomickou dispozici a dobré, až nadstandardní prosvětlení interiéru.Monika Kutilová zvolila méně vizuálně vyzývavý projekt. Uznání poroty získala především díky jednoduchosti spojené s kultivovaností projektu s nadstandardním prosvětlením interiéru. Takové prostory podle názorů poroty přesně splňují kritéria bydlení současné doby.


Jarmila Fučíková a její návrh rodinného domu s vzdušnými a světlými prostory, které vytvářejí příjemné bydlení.Zvláštní ocenění si odnesli čtyři studenti středních škol. Jarmila Fučíková z Brna ve svém návrhu rodinného domu pracovala s otevřenými prostory a velkorysým prosklením. Porota ocenila i zajímavou dekorativnost v řešení interiérů.


Koncept rodinného domu Wawe od Matyáše Proška, který propojuje moderní design s komfortním bydlením.Další oceněný Matyáš Prošek zaujal moderním a dynamickým zpracováním rodinného domu Wawe, jehož důmyslné koncepční řešení i při malé podlažní ploše odpovídá dnešním vysokým nárokům na bydlení.


Jindřich Blanář se při navrhování ubytovny inspiroval přírodou a své architektonické dílo příznačně pojmenoval Včelín.Jindřich Blanář z Hodonína vytvořil ubytovnu pro sportovce, cestovatele a mladé páry. Jeho Včelín je další ukázkou neotřelého řešení, které zaujme jak designem, tak i dispozičním řešením.


Romana Hadačová zaujala porotu s návrhem rodinného domu, jehož prosklená stěna vpouští do interiéru velké množství denního světla.Poslední oceněná Romana Hadačová, která si donesla i cenu zaměstnanců VELUX, vytvořila návrh rodinného domu, jenž úspěšně propojuje současné požadavky na bydlení. Velké prosklené plochy zajišťují přísun množství denního světla a vytváří příjemné klima k žití.

Výherci a odměny

Tři nejlepší projekty z každé školy se dostaly do celorepublikového kola, z kterého vyšli celkem tři vítězové. Ti si mezi sebou rozdělili finanční odměnu ve výši 30 000 Kč. Mimo hlavní ceny porota udělila zvláštní ocenění v celkové hodnotě 12 000 Kč.


Do soutěže se mohli přihlásit studenti jakéhokoli ročníku středních průmyslových škol stavebních, a to v období od 15. října 2011 do 15. ledna 2012.


text: Velux, www.mujdum.cz, foto: archiv

Nové formy designéra Stefano Borseliuse

Stefan Borselius je designér stále plný nápadů. Často je zamlklý a uzavřený, tiše přemýšlí, ale když promluví, vždycky má co říct. Jeho práce je zároveň uměním díky jeho přístupu, který kombinuje potěšení z estetiky a vynalézavost pragmatického muže.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Dekorativní paraván Airflake News (Abstracta) z tvarované plsti.Designér, nebo truhlář?

Není pochyb o tom, že největší vliv na kariéru Stefana měl jeho otec a dědeček. Oba byli zdatnými truhláři, vyráběli dřevěný nábytek a malý Stefan je vždy rád pozoroval při práci. Asi i proto dnes sám sebe nazývá raději truhlářem než designérem. Věří, že jediné důležité nářadí pro jeho práci jsou šikovné ruce, dobré nápady a preciznost, která je zárukou kvality. Jeden z nejúspěšnějších švédských designérů současnosti chce vytvářet nábytek pro „tady a teď“, jak sám říká, a to od prvního nápadu zahrnujícího funkci, přes výběr materiálu až po konečný produkt.

Stefan Borselius

Stefano Borseliusnar. v roce 1974 v Malmö

– v letech 1993 až 2002 studoval design na Stenebyskolan, Carl Malmstens Skola a Konstfack University College of Arts, Crafts and Design, Stockholm

– od roku 2003 byla jeho práce vystavena na přehlídkách designu např. v Itálii, Japonsku, ve Švédsku nebo v Anglii

– získal několik ocenění, např. Young Swedish design award ve Švédsku, Red Dot, Best of the Best, v Německu, Architectural Review Award v Londýně atd.

– spolupracuje se značkami Blå Station, Abstracta, Almedahls, Ateljé Lyktan

Stěna pro květiny Froda (Malmsten Butiken), poskytuje oporu pnoucím rostlinám.Puntičkář každým coulem

Židle Boo (Blå Station), hliník, nohy z nerezavějící oceli, dostupná varianta s polyuretanovým sedákem.Stefan Borselius patří mezi ty designéry, kteří pečlivě zkoumají možnosti svého návrhu a jsou spokojeni až ve chvíli, kdy je plně vyčerpají. Nenechává nic náhodě, postupuje metodicky, zabývá se každým jednotlivým detailem a snaží se využít všeho, co nabízejí moderní materiály a technologie. Dostává se až k samým hranicím současných možností, a když ho občas zastaví, než aby to úplně vzdal, radši se vydá  jinou cestou a svou práci dokončí. Je to poctivý tvůrce a objevitel zároveň, a tak o něm snad budeme slýchat stále častěji.

Celý článek a více fotografií na www.modernibyt.cz.

Motto: „Chci najít nové formy a funkce tradičního nábytku a nový nábytek pro tradiční nároky člověka.“

zdroj: www.modernibyt.cz

Levandule a jiné dary z Provence

Na jihu Francie je levandule opravdu doma – roste nejen na polích, ale i divoce v přírodě. Ta nejznámější se jmenuje levandule lékařská (latinsky Lavandula angustifolia), ale příbuzných má spoustu – v okolí Středozemního moře můžete najít 25 až 30 druhů.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Květenství fenyklu. Jeho semínka také mohou tvořit součást provensálských směsí koření.Všechny jsou stálezelené, na bázi dřevnatějící, aromatické keříky s našedlými nebo stříbřitými jehlicovitými listy, které milují sluncem vyhřáté kamenité stráně. Neslouží nám jenom jako bylinky, často se pěstují i jako rostliny okrasné, především již zmíněná levandule lékařská. Patří sem i levandule klasnatá (L. spica) nebo levandule hlávkovitá (L. stoechas), jež jsou o něco choulostivější.

Potřebují v přírodě i na zahradě chráněné místo na slunci, nejlépe na jižním svahu, na skalce nebo u jižní strany domu. Půda by měla být hodně propustná a písčitá, rozhodně ne jílovitá, studená a mokrá. Levandule se výborně kombinuje se skalničkami nebo s kořením, jako je dobromysl, tymián, saturejka, mateřídouška, fenykl a šalvěj. Trsy levandule vypadají dobře i se svatolinou (Santolina), hvozdíky a dalšími suchomilnými trvalkami a jako jedna z mála rostlin se dobře kombinuje i s růžemi. Zahradníci vám nabídnou i barevné formy s růžovými a bílými květy, ale to už není ono – přirozená levandulová modř je prostě nejhezčí.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Léčivá provensálská pole

Starší stromky vavřínu mohou překvapit nenápadným kvetením.Ve Francii se pěstovala levandule od nepaměti a nesměla chybět v žádné středověké klášterní zahradě. Hospodyňky už v 17. století prokládaly sušenou levandulí ložní prádlo, sušené stonky a listy mu dodaly příjemnou vůni a navíc odpuzovaly moly a jiný hmyz. Odedávna se levandule přidávala do vonných koupelí. Ostatně vědecké jméno Lavandula, které rodu přidělil Carl von Linné již roku 1753, pochází z latinského výrazu lavare, což znamená mýt se, koupat se. Vonná silice, díky níž se levandule stala přímo symbolem čistoty, je pro kosmetický průmysl velmi důležitá.

Nachází uplatnění jako součást pleťových vod, koupelových solí a olejů, parfémů, mýdel a šamponů. Není divu, protože její působení je mnohostranné, koupel má účinky antiseptické, povzbuzující, posilující, pročišťující, podporuje prokrvení, regeneruje a obnovuje buňky. Doporučuje se při kožních problémech, alergiích, plísních, ekzémech, oparech, ale i při migréně, svalových bolestech a jako doplňková léčba při poruchách krevního oběhu. Vnitřně se užívá jako sedativum, upravuje zažívání, vylučování žluči, detoxikuje a snižuje krevní tlak. Levandulová vůně má zklidňující efekt při depresích, nervozitě, nespavosti, žaludeční neuróze, pocitech úzkosti a celkové slabosti. Na jednu kytičku je těch kladů až dost, nemyslíte?

Levandule ovšem není jen rostlina okrasná a léčivá – s jejími květy, lístky i celými větvičkami hořké chuti se setkáte také v jihofrancouzské kuchyni. Přidávají se do bylinných octů, marinád a želé, ovšem nejčastěji se používají jako součást směsi, známé jako provensálské koření. Její složení není vždy stejné, každá oblast, vesnice nebo domácnost má svou zaručenou recepturu (ostatně u nás každá maminka vaří bramboračku také jinak). Nejčastěji se používá tymián, saturejka, oregano, rozmarýn, majoránka, bazalka, šalvěj, může však obsahovat i mletý bobkový list, kerblík, fenykl, estragon a další bylinky. Skvěle se hodí na grilované maso, speciálně na jehněčí, skopové a králíka, okoření ryby nebo zeleninová jídla. Voňavá pečínka ovšem nejlépe chutná na některé z mnoha příjemných zahrádek ve stínu platanové aleje.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Svůdné aroma mají i další bylinky

Listy bazalky jsou dekorativní, ale citlivé na spálení sluníčkem.Nejen s levandulí, ale i s dalšími aromatickými rostlinami se můžete setkat v přírodě jižní Evropy. Velká část středomořských lesů je dubovo-vavřínová, je to dokonce odborný název pro určitý typ rostlinného společenstva. Pro praktického člověka, ať kuchaře nebo labužníka, to znamená, že některé listí v okolí je bobkové – neboli Folium lauri.

Vavřín se těšil úctě především ve starém Řecku, kde byl zasvěcen bohu Apollonovi, jeho kněží nosili na hlavě vavřínové věnce a pod polštář si dávali vavřínovou větvičku, aby se jim dostalo prorockých snů. Věnce z vavřínových ratolestí dostávali i významní básníci a vítězové válek a sportovních klání. Plody – Fructus lauri, jsou drobné hnědé peckovice obsahující olej, silice a barvivo. Uplatňují se v lékařství a ve středověku se zneužívaly k vyvolávání potratů.

V dřívějších dobách se listy i plody používaly mnohem více než dnes, o čemž svědčí úryvek z Mathiolliho herbáře z roku 1596: „Bobek když se na prach ztluče, s medem a sladkým vínem smíchá, spomáhá proti souchotinám, krátkému a těžkému dechu i proti všelikým flusům do prsů padajícím.“ Ve středověku bývali také studenti po absolvování univerzitních zkoušek dekorování plodícími ratolestmi vavřínu, proto se jim říkalo „bacca laurea coronati“ nebo „bacca laureati“, z čehož zkomolením vzniklo české „bakaláři“. Stálezelené vavřínové keře s typickými tuhými, kožovitými listy bývají 2 až 6 metrů vysoké, výborně se ovšem dají stříhat do pravidelných tvarů a udržovat nízké.

Levandule a další středomořské bylinky v botanické zahradě v Praze.Oblíbený tvar stromečku s kulatou korunou spatříte u každého třetího hotelu, restaurace nebo jako parkovou a zámeckou zeleň. Není náročný na péči, ovšem na rozdíl od levandule nevydrží naši zimu venku a můžeme ho pěstovat pouze jako mobilní zeleň. Potřebuje, stejně jako ostatní středomořské rostliny, písčitou propustnou půdu a slunce. Přezimuje ve světlém prostoru s teplotami nad bodem mrazu. Stejně se pěstuje i rozmarýn, myrta, olivovník nebo keříky kapary trnité. Vynikající trvalkou i kořením je šalvěj lékařská (Salvia officinalis), její elegantní stříbrošedé listy zdobí nejen středomořské stráně, ale i nejednu českou zahrádku.

Šalvějí se kořenilo již na hostinách ve starém Římě a v tradiční středomořské kuchyni zůstala dodnes. Má výraznou chuť a velmi silné aroma. Výborná je především na skopovém, ještě lépe na jehněčím a kůzlečím mase, ale hodí se i k rybám, telecímu a do pečení z mletého masa. Šalvěj známe i ve staročeské kuchyni, kde se používá již od 9. století, a především jako staročeskou léčivku při nachlazení způsobeném naším studeným klimatem.

text a foto: Romana Rybková

Natíráme lazurovacím krémem

V unikátním přípravku se spojují všechny přednosti různých typů lazur. Mezi výhody patří velmi snadná aplikace a zpracování nevyžadující odborné znalosti, dokonalá samorozlévací schopnost, neskapavost, a tím zajištění důkladného proniknutí do dřeva. Zatímco mnohé lazury musíme nanášet až ve třech vrstvách, použitím Holzschutz-Creme můžeme v ideálním případě zajistit kompletní ochranu dřeva jediným nátěrem!

celý text

PergolaDívka s lazurouHolzschutz-Creme již obsahuje látky chránící dřevo proti zamodrání, řasám, vlhkosti a působení UV záření. Přípravek se neodlupuje, netrhá a nepotřebuje přebroušení. Nanášíme jej běžným štětcem na lazury. Přesvědčte se sami o všech výhodách lazurovacího krému Holzschutz-Creme.

A nebojte se. Při natírání třeba dřevěných podhledů nebo zahradního nábytku určitě nepokapete novou dlažbu kolem chaty, chalupy nebo domu. Krém vážně nestéká!

Jak s lazurovacím krémem pracovat:

1. Příprava

1. Příprava – Podklad musí být čistý, zbavený mastnost, starých krycích nátěrů nebo silnovrstvých lazur apod. Dřevo by nemělo být příliš vlhké.

2. Štětec

2. Štětec – K nanášení lazurovacího krému použijeme klasický lazurovací štětec.

3. Nanášení

3. Nanášení – Hlavní výhodou lazurovacího krému Holzschutz-Creme je snadná zpracovatelnost. Nemusíme natírat po letech dřeva, pouze nanášíme dostatečnou vrstvu krému třeba křížem krážem, tak jak vidíte na dalším obrázku.

4. Samorozliv

4. Samorozliv – Necháme působit asi 30 minut a lazura se rozlije a rovnoměrně vstřebá do dřeva.

5. Výsledek

5. Výsledek – Perfektní ochrana dřeva je hotová. Aplikuje se pouze jeden nátěr, jen na silně zatížené plochy UV zářením a klimatickými vlivy se doporučují nátěry dva.

Více informací a seznam prodejen najdete na www.remmers.cz

Snižte náklady na teplo a teplou vodu!

Může být i lehce pod mrakem a již probíhá efektivní zisk tepla. Podíl přidané elektrické energie potřebné pro funkci solárního systému je minimální. Teplo je tedy téměř zadarmo. Nevýhodou je, že slunce svítí doposud pouze ve dne, a teplo je tudíž nutné pro použití v noci akumulovat.

Kontakty na firmy a skrytý text se zobrazí až po registraci a přihlášení.

celý text

Moderně konstruované kolektoryDruhý způsob zisku tepla je nepřímý, tj. ze sluncem ohřátých hmot okolo nás. Nejdostupnější je teplo obsažené ve vzduchu, nebo v zemi. Pomocí strojů, nazývaných tepelná čerpadla, lze odtud doslova „čerpat teplo“. Podíl dodané energie potřebné pro chod takového systému je větší. Jeho činnost ale dokážeme lépe regulovat a nejsme závislí na slunečním svitu. Lze tedy topit i v noci. Logickým závěrem, vedoucím k největšímu zisku, je tedy kombinace obou zdrojů.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Kolik ušetříte

Solární systémy pro rodinné domy jsou v současné době dotovány programem Zelená úsporám částkou až 190 000 Kč.

text: www.mujdum.cz, foto: archiv firem

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025