Zimní zahrady se nabízejí v desítkách tvarů a variant, poznávacím znamením jsou snad jen skleněné střechy. Pokud mají sloužit jen jako exkluzivní skleník na pěstování zejména exotických rostlin, nemusí být přístavbou domu a postaví se tam, kde do ní mohou sluneční paprsky pronikat z co největšího počtu stran a přirozené větrání i závlaha vytvoří rostlinám klima, jaké jim svědčí v zemích jejich původu.
Více než 80 % zájemců se však do přístavby celoročně obyvatelné zimní zahrady pouští se záměrem rozšířit pohodlí domova o 20 až 30 m2 prostoru, který jim s výhledem do přírody umožní relaxovat v chládku za parného letního dne, nebo v zimě v teplíčku domova z křesla prožívat romantiku padajících vloček sněhu za sklem. V prostornějších VIP zimních zahradách už najdete i větší whirlpool nebo bazén! Pokud jsou orientovány na východ, nabídnou rána plná slunce a při speciálním zasklení udrží teplo až do odpoledne. Když jsou otočené na západ, budou zalité sluncem k večeru a vybízet k odpočinku po večeři. Obráceny na jih vyžadují drahé zastínění, orientovány k severu poskytnou přijatelnou oázu jen s drahým termoizolačním sklem a výkonným topením…
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Snižují tepelné ztráty objektu
Trend nízkoenergetických domů přináší zcela nový typ zimních zahrad, které pokrývají co největší plochu jižní fasády a v roli tepelného nárazníku a akumulátoru slunečního tepla snižují výrazně tepelné ztráty celého objektu.
Zvolené roli musí odpovídat tvar, použité konstrukční materiály, druh zasklení a způsoby větrání a vytápění, což bez odborných znalostí, s jakými přicházejí projektantské a dodavatelské firmy, vede nadšené amatéry nezřídka k hlubokému zklamání. Solidní dodavatelé nenabízejí typové projekty, ale vizualizací na počítači sestaví několik optimálních návrhů k individuálnímu rozhodnutí, které odpovídá životnímu stylu (a kapse) zájemce.
Jak vpustit zahradu do domu
Zimní zahrady se staví jako samostatně oddělené stavby jen výjimečně. Jako dodatečné přístavby nejčastěji obestavují stěnu nebo roh domu, do nově projektovaných domů bývají s výhodou integrovány spíše jako dominantní zádveří, nebo jako představba spojují dům se zahradou.
Tradiční dřevěné konstrukce z masivu už nevyžadují neustálou údržbu vůči vlhkosti, protože jsou nahrazovány přírodně stejně vypadajícími vícevrstvými lepenými hranoly (eurolamelami), které dovolují architektům jakékoliv tvary.
Plastové konstrukce se obejdou zcela bez údržby, jako stavebnice jsou poměrně levné, pro lepší statiku jsou zpevněny ocelovými profily.
Tří až pětikomorové profily skvěle tlumí zvuk a netvoří tepelné mosty.
Subtilněji působí hliníkové konstrukce, které zaručují, že budou okna i posuvné dveře i po letech bez zadírání sloužit, nevyžadují údržbu a sebevětší vlhko jim neublíží. U větších komfortních obytných zahrad umožňují profily použití manuálně nebo automaticky se otevírajících a zavírajících střech reagujících na počasí. V programu zkušených firem se najdou i nápadité kombinace materiálů – například hliníkové profily s komaxitovou vrstvou nebo s dřevěným opláštěním.
Sucho pod střechou
Na zasklení střech se nejčastěji používá izolační dvojsklo s bezpečnostním sklem nebo výplň z komůrkového polykarbonátu odolávajícího UV paprskům, uchycené utěsněnými zasklívacími lištami. Dodavatelé se předhánějí nabídkou probarvených skel s tenkými vrstvičkami oxidů kovů, které jim dodávají až zázračné reflexní a absorbční vlastnosti a dají se i ohýbat. A také zabraňují obávanému rosení, když se přesycená vodní pára ze vzduchu začne na chladném skle srážet. Jestliže u izolačních skel staršího typu k tomu mohlo dojít už při ochlazení na -2 °C, na dnes nejkvalitnější dvojité tepelněizolační tabuli plněné inertními plyny se objeví kapky až při ochlazení pod -25 °C! Vrstvená skla navíc přispívají i k zabezpečení objektu proti vloupání.
Nejlevněji topí slunce, ale…
Obytnou pohodu dá zimní zahradě jen vyrovnané mikroklima prostoru s teplotami 24-26 °C v létě a s minimálními tepelnými ztrátami v zimě. Na to musí pamatovat již projektant dostatečným podílem dobře izolovaných ploch, které teplo akumulují, ale pomalu vydávají, a výběrem vlastností zasklení jak stěn, tak zejména střešních ploch. Klima lze ovlivnit i sklonem střechy tak, aby se například nízko stojícímu zimnímu slunci umožnilo dopadat hluboko do prostoru. U menších zahrad bývá nejlevnějším řešením použití klasických radiátorů, které se napojí na vedlejší místnosti.
Elegantním, ale dražším řešením jsou mřížkami kryté podpodlahové konvektory vyhánějící přetlakovým ventilátorem horký vzduch podél skleněných stěn vzhůru. Za mrazu navíc zabraňují jejich obávanému orosení. Dodatečně instalované obytné zahrady může uspokojit i podlahové topení. Tímto řešením získáte volné stěny pro nábytek a rovnoměrně vytopený prostor, nemůžete však od něj očekávat rychlý náběh.
Nevelké a jen příležitostně používané zimní zahrady uspokojí provizorně i jiná přenosná nebo mobilní elektrická a propan-butanová topidla. Levněji vychází „quartzové“ sálavé topení, jehož paprsky můžete nasměrovat do místa, kde budete relaxovat. Podle zkušeností počítejte s tím, že na rozdíl od bytových obezděných místností, které v zimě nárokují hodinově spotřebu okolo 80 W/m², protopíte v zimní zahradě z hliníkových profilů a skla nejméně trojnásobek!
Klimatizace korunou větrání a ventilace
Větrání v zimní zahradě neslouží jako v bytech jen k výměně vydýchaného vzduchu, ale především k tomu, aby ve slunných letních dnech zabránilo přehřátí vzduchu ve skleněné „kleci“, které na jižní straně může dosáhnout až 70 °C, což nevydrží ani tropické rostliny. Kromě použití kvalitních termoizolačních skel a zastínění musí v takových dnech nepřetržitě fungovat přirozené větrání i řízená ventilace, nejnověji i výkonná klimatizace. Přirozené větrání využívá toho, že ohřátý lehčí vzduch stoupá vzhůru, vhodně umístěnými regulovatelnými otvory (nejlépe ve střeše) uniká a větracími mřížkami nebo otvory u podlahy vtahuje do interiéru chladnější venkovní vzduch.
Praktikové tvrdí, že větrací otvory běžně velké zimní zahrady natočené na jih musí zabrat nejméně desetinu obvodové plochy! Bezpečněji, ovšem za cenu spotřeby elektřiny, to dokážou ventilátory, jejichž běh reguluje termostat, případně ve spolupráci s vlhkoměrem, protože vlhkost vzduchu s teplotou výrazně klesá.
Automaticky topit i chladit
Zkušené firmy kombinují chod ventilátorů s pohonem stínicích rolet, největší úspory energie (až 70 %) dosahují u venkovních rolet, které sluneční teplo odrazí ještě před dopadem na skleněné výplně. Posledním hitem je použití nejnovější generace invertorových klimatizačních jednotek Daikin, které umí podle potřeby automaticky topit i chladit, mísí cirkulující vzduch s čerstvým, při ohřevu ho automaticky zvlhčují a při chlazení naopak odvlhčují, aby udržovaly po celý rok v obytné zimní zahradě člověku i rostlinám zdravou relativní vlhkost okolo 40 až 50 %.
Odborné firmy nejnověji nabízejí i bezdrátové systémy dálkového ovládání ventilace, zastínění a klimatizačních systémů s řadou čidel, reagujících nejen na změnu teploty a vlhkosti vzduchu v interiéru, ale i na intenzitu oslunění a sílu větru (takže uchrání venkovní rolety a žaluzie před poškozením vichřicí).
Stínicí techniky
Žaluzie nebo rolety jsou nezbytné v každé zimní zahradě, pokud není orientována na sever, nebo její střechu nezastiňuje věkovitý košatý strom. Konkrétní stínicí systémy jsou tvořeny horizontálním či vertikálními žaluziemi z různých materiálů či textilními markýzami, ovládanými ručně nebo automaticky.
Nejlepší je venkovní předokenní zastínění, které zastaví sluneční paprsky už venku a zabrání tak skleníkovému efektu. Důležité je, aby použitá konstrukce lamel nebo stínicího potahu umožňovala dodatečnou cirkulaci vzduchu vyvádějícího zadržené teplo do okolí. Na střechu a šikmé plochy patří speciální pružinové rolety udržované stálým tahem v napnutém stavu, aby nedošlo k jejich prověšení. I když jsou dražší, dává se přednost předokenním hliníkovým roletám s lamelami vyplněnými polyuretanem a vedle manuálního nebo dálkového elektrického ovládání se dají pořídit i na solární pohon, takže na změny oslunění reagují automaticky.
text: Jan Tůma, foto: archiv firem
Společenské hry nejen krátí dlouhou chvíli, ale především stmelují 
Jen málokdo má možnost zřídit si 
Do pokoje, kde se bude hrát některá ze zmíněných her, jsou vhodné všechny typy vysokozátěžových 
Nejde tedy o keramiku v klasickém smyslu slova, ale o speciálně zpracovaný oxid zirkoničitý (ZrO2). Tento 
Německá společnost Ceramex byla ještě v 90. letech minulého století malou manufakturou na individuální výrobu soustružnických a 
Keramikou se však 
Mezi skalničky se dnes počítá mnoho různých rostlin, které musí vyhovět jednomu společnému požadavku – a tím je schopnost růst mezi kameny v propustné půdě. A nemusejí to být jen rostliny, které si libují na slunci, skalku můžete osadit stínomilnými skalničkami na severní straně nebo pod stromy, jiným rostlinám zase vyhovují východní polostinné svahy. Ovšem pozor – mnohé krásné skalničky původně rostly na vápencových horninách a většina z nich nebude tolerovat jiný než vápnitý substrát.
Danuše Vaňková klade při setkání s klienty vždy zásadní otázku: „Kolik času a energie můžete do péče o vybrané rostliny vložit?“ Při omezeném časovém limitu může být řešením zmenšení prostoru a snížení náročnosti údržby, působivé jsou i menší útvary nebo miniskalky v nádobách. Méně náročná může být i skalka napodobující kamennou strž, v níž převažují kameny a prostory mezi nimi jsou vysypány drtí, takže substrát, ze kterého by mohl růst plevel, je výrazně omezen. Za náhradu přírodní skalky bychom mohli považovat i štěrkové záhony s dekorativními většími kameny, ovšem za předpokladu, že půda pod štěrkovým mulčem a netkanou textilií bude upravena na propustnou.
Na výšce stolku záleží
Základními vlastnostmi užitečného a bezpečného nočního stolku, jaký všichni chceme, je snadná 
O tom svědčí i umístění domů v anketách a soutěžích v odborných časopisech. Například 2. místo v soutěži 
Dnešní moderní technologie umožňují pořídit si saunu prakticky do jakéhokoli prostoru. Sauny pro jednu osobu lze například umístit už do dvou metrů kubických prostoru. Kabiny o půdorysu 1,3 × 1,0 metru se bez problému vejdou i do panelových bytů. Přijatelné jsou i ceny nepřesahující padesát tisíc korun. Nevýhodou těchto minisaun je to, že se v nich pouze sedí, což je z hlediska pravidelnosti prohřátí těla méně vhodné než pozice vleže. Pokud si pořizujete saunu do rodinného domu, například pro dvě až čtyři osoby, pak musíte počítat s prostorem 5 až 8 m3 a s náklady od 70 000 Kč výše.
Centrálním bodem jsou v sauně saunová kamna – finsky kiuas, která obvykle vyhřejí místnost na teplotu od 70 do 120 °C, ale lze nalézt sauny provozované i při teplotách 130 až 140 °C. U nás je maximální teplota omezena normou na 110 °C. Rozdíly v hodnotách mohou být i způsobem měření: zaběhnutý model je měřit teplotu ve výšce sedícího člověka, což je 1,5 m od podlahy a 1 m od kamen. Ve finské sauně jsou na kamnech kameny, na které se čas od času nalévá voda, aby vzniklá pára na chvíli zvýšila vlhkost vzduchu. Vlhkost vzduchu v sauně je obvykle relativně malá, několik desítek procent. V saunových kamnech se tradičně topí dřevem, ale velmi častá jsou elektrická kamna, zejména v bytech.
Poměrně častý je v dnešní době názor, že provoz sauny (prohřívárny) je energeticky náročný, a tudíž drahý. Tato představa vychází z minulosti, kdy byla na trhu pouze velká neefektivní topidla se šamotovými cihlami. V současné době jsou instalována elektrická topidla převážně finských výrobců s moderními regulacemi, snižující spotřebu elektrické energie o minimálně 50 % ve srovnání s minulostí. Chceme-li zjistit náklady na provoz sauny, jde o jednoduchý výpočet. V saunové kabině o rozměru 2 × 2 m je instalováno 6kW topidlo. Kabina je z počáteční pokojové teploty cca 22 °C za přibližně 60 minut natopena na požadovanou teplotu okolo 85 °C. V praxi to znamená 6 kW × 3 Kč = 18 Kč (počítejte podle svého tarifu). Začínáme se saunovat, což znamená 2–3 pobyty v potírně o délce zhruba 10 minut s přestávkami na ochlazení.
Pět ročních řezů
Odstranit je nutné především větve poškozené, usychající či napadené houbovými chorobami. Vadí i ty, které se kříží a překážejí si v dalším vývoji. Naopak šetřit je třeba takzvaný plodonosný obrost (výhony s květními pupeny), který je zdrojem dobré úrody. Při řezu je nutné dělat někdy kompromisy na úkor pěkného tvaru koruny. Na druhou stranu, příliš mnoho plodonosného obrostu může být i na škodu věci – strom by se následně mohl vyčerpávat, což má za následek nejen velké množství méně jakostního ovoce, ale i střídavou plodnost u některých odrůd.
„Existují cesty, po kterých lze dojít k příjemnému pozapomnění,“ říká autorka projektu, zahradní architektka Jana Pyšková. Pro malou zahradu je podle ní určující ovládat hru s prostorem. Nejde jen o tvary terénu a záhonů, ale také o dobře zvolené výsadby. Modelace a křivky dávají pocit většího prostoru, výsadba dokáže vytvářet pocit soukromí, rostliny mohou dodat zahradě vzdušnost a jedinečnost.
Prostřední část zahrady tvoří rozkvetlý pás, kde se na obou záhonech lemujících trávník rozbíhá celoroční proměnlivá hra barev a vůní. Na konci zahrady je ale zase neutrální zelená hranice z menších stromů a vyšších keřů. Na pravé straně se výsadby prolínají, prostorem se šetří, ale zároveň jej výsadby opticky zvětšují. Důležitý je rovněž dobře pěstěný trávník, který se na konci zahrady směrem k vrátkům zužuje a stáčí za terénní vlnu. Možná na chvíli dokonce zapomenete urna hradbu dalších řadovek a začnete být zvědavi, co asi bude za vrátky… Vybudovat kvalitní zahradu je poměrně složité a spolupráce s dobrým architektem se určitě vyplatí.
Ošklivou konstrukci převyšující plot neschováte, výhled na benzinovou pumpu a nepovedenou samoobsluhu by změnilo snad jen drogové opojení. Nicméně menší zahrada na pruhu půdy za řadovkou nebo na plácku kolem domku v satelitu bojující s nehezkým okolím je naprosto běžným příkladem dnešní doby. Je mnohem snazší tvořit zahradu na úpatí Jeseníků, na stráni s dalekými výhledy, anebo pod Brnem, kde se krajina volně rozbíhá od obzoru k obzoru…“ Přes všechny obavy je zahrada v Třebíči ukázkou dobré spolupráce architekta a realizační firmy.
